Gálatas 2
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVT
1 Ílí mụdrị́ drị̃ sụ ꞌbã vúlé gá ãmụ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé ị̃dị́ Bãrãnábã be, ãꞌdụ Tị́tọ̃ ꞌi ãma abe ĩndĩ.
1 Catorze anos depois, voltei a Jerusalém, dessa vez com Barnabé, e Tito também nos acompanhou.
2 Ámụ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé ãꞌdusĩku Ãdróŋá iꞌda mání ị́jọ́ mání mụlé idélé rĩ nĩ. Mání adru gá ꞌdãá má icé ị́jọ́ mgbã mání ũlũlé ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku rĩ ꞌbaní rĩ ãmbogo kãnị́sã ꞌbã drị̃lẹ́ ru Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá rĩ ꞌbaní bụ́lụ́ gá áꞌdụ̂sĩ. Álẽ ꞌbã nị̃ kí ị́jọ́ mání ũlũlé rĩ awa ru ĩꞌbadrị̂ abe ku ãzị́ mání ngalé rĩ la mụ adrulé ífí kóru ku.
2 Fui para lá por causa de uma revelação. Reuni-me em particular com os líderes e compartilhei com eles as boas-novas que tenho anunciado aos gentios. Queria me certificar de que estávamos de acordo, pois temia que meus esforços, anteriores e presentes, fossem considerados inúteis.
3 Tị́tọ̃ ãmaní mụjó ĩꞌdi trũ rĩ ꞌbá ãmbogo drị̃lẹ́ ru Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá rĩ ãꞌị̃ kí ĩꞌdi ꞌbá ãꞌị̃táŋá agá rĩ rú rá, ũŋmĩ kí ĩꞌdi ru ĩtãrãlé ku, táni ĩꞌdi ꞌbã adrujó ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku la tí.
3 Mas eles me apoiaram e nem sequer exigiram que Tito, que me acompanhava, fosse circuncidado, embora fosse gentio.
4 Ị́jọ́ ꞌdĩ idé ru íni la ãꞌdusĩku ꞌbá ãzí afí kí ꞌbá Kúrísĩtõ ãꞌị̃lépi rá rĩ kí agá ꞌdĩ, ãzíla ꞌbã kí ru kí ꞌbá ãꞌị̃táŋá agá rĩ kî rú. Wó ị́jọ́ mgbã sĩ lẽ kí drị̃lẹ́mgbọ ãma trũ adrujó Kúrísĩtõ Yẹ́sụ̃ agá ꞌdĩ andilé rá sĩ ãma ujajó ãtíꞌbó ru ãzị́táŋá ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ kí pálé gá.
4 Essa questão foi levantada apenas por causa de alguns falsos irmãos que se infiltraram em nosso meio para nos espionar e nos tirar a liberdade que temos em Cristo Jesus. Sua intenção era nos escravizar,
5 Wó ãma ãꞌị̃ ꞌbá ꞌdĩ kí ꞌbã ị́jọ́ ãluŋá la ku, ãꞌdusĩku ãlẽ ị́jọ́ mgbã rĩ ꞌbã tu pá ĩmi agá nĩ.
5 mas não cedemos a eles nem por um momento, a fim de preservar a verdade das boas-novas para vocês.
6 ꞌBá kãnị́sã ꞌbã drị̃lẹ́ ru ꞌdãá ꞌdĩ ũꞌbã kí ị́jọ́ ãzí ndú la ị́jọ́ mání ũlũlé rĩ ꞌbã drị̃ gá ku. Gẹ̃rị̃ ꞌbání kí ị̃nzị̃jó ãmbõgõ ĩꞌbadrị̂ sĩ rĩ uja mání ị́jọ́ ãzí ãluŋá la ku, ãꞌdusĩku Ãdróŋá uya ꞌbá ãmbõgõ sĩ ku.
6 Quanto aos líderes — cuja reputação, a propósito, não fez diferença alguma para mim, pois Deus não age com favoritismo —, nada tiveram a acrescentar àquilo que eu pregava.
7 ꞌBá ꞌdĩ ndre kí Ãdróŋá fẽ ãzị́ ị́jọ́ mgbã ũlũjó ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku rĩ ꞌbanî rĩ mádrị́ rĩ gá rá, cécé ĩꞌdi ꞌbã Pétẽrõ fẽjó ị́jọ́ ũlũjó ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbanî rĩ áni.
7 Ao contrário, viram que me havia sido confiada a responsabilidade de anunciar as boas-novas aos gentios, assim como a Pedro tinha sido confiada a responsabilidade de anunciar as boas-novas aos judeus.
8 Ãdróŋá Pétẽrõ ayúlépi ụ̃pị́gọ́ŋá ru ꞌbã ũlũ ị́jọ́ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbanî rĩ ayú vâ ma ụ̃pị́gọ́ŋá ru ị́jọ́ ũlũlé ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku rĩ ꞌbaní nĩ.
8 Pois o mesmo Deus que atuou por meio de Pedro como apóstolo aos judeus também atuou por meu intermédio como apóstolo aos gentios.
9 ꞌBá kãnị́sã ꞌbã drị̃lẹ́ ru Yãkóꞌbõ ꞌi, Pétẽrõ ꞌi ãzíla Yõhánã ꞌi kãnị́sã ꞌbã ị̃dịŋa ru rulé rũrũ ꞌdĩ kí mụ nị̃lé la Ãdróŋá fẽ mání lẽtáŋá uyaŋâ kóru ãzị́ ꞌdĩ ngajó nĩ, ãzị dó ãma ĩꞌba abe drị́ sĩ Bãrãnábã trũ icéjó la ãma ĩꞌba abe pírí ãzị́ ãlu rĩ nga. Imbá kí dó ãma ásị́ ị́jọ́ ũlũlé ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku rĩ ꞌbaní ãzíla ace kí dó ru ị́jọ́ ũlũlé ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbanî.
9 De fato, Tiago, Pedro e João, tidos como colunas, reconheceram a graça que me foi dada e aceitaram Barnabé e a mim como seus colaboradores. Eles nos incentivaram a dar continuidade à pregação aos gentios, enquanto eles prosseguiriam no trabalho com os judeus.
10 Ãzị́ ĩꞌbã kí aꞌbelé ãmaní rĩ aꞌị́ kí ãma ꞌbá lẽmẽrí Yãhụ́dị̃ rú Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá rĩ kí ị́jọ́ ũrãjó sĩ kí ãzã kojó ĩndĩ. Ma mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé ꞌbo, ãyĩkõ fụ ma ãꞌdusĩku ꞌdĩ bãsĩ ị́jọ́ ãzí jõ mání lẽlé ngalé rá la.
10 Sua única sugestão foi que continuássemos a ajudar os pobres, o que sempre fiz com dedicação.
11 Ụ́ꞌdụ́ ãzí ãlu Pétẽrõ la mụ amụ́lé Ãnị̃tị́yọ́kị̃ gá ꞌdõlé ꞌbo, ájọ ị́jọ́ drị̃ la gá tọndọlọ ũꞌbí kí drị̃ gâ sĩ ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã idélé rĩ ũnzí.
11 Mas, quando Pedro veio a Antioquia, tive de opor-me a ele abertamente, pois o que ele fez foi muito errado.
12 Ĩndre drĩ, ꞌbá ãzí Yãhụ́dị̃ rú la ꞌbã kí drĩ angájó Yãkóꞌbõ rụ̂lé ku rĩ sĩ, Pétẽrõ ri uꞌálé ãzíla íná nalé ꞌbá ãꞌị̃táŋá agá ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku rĩ kí abe ãlu. Wó ꞌbá ꞌdĩ kí mụ acálé ꞌbo, aꞌbe uꞌáŋá ãzíla íná naŋá ꞌbá ãꞌị̃táŋá agá ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku rĩ abe rĩ rá, ãꞌdusĩku idé ụ̃rị̃ sĩ ꞌbá ĩtãrãŋá lẽlépi ꞌdĩ kí ị́jọ́ sĩ.
12 No começo, quando chegou, ele comia com os gentios. Mais tarde, porém, quando vieram alguns amigos de Tiago, começou a se afastar, com medo daqueles que insistiam na necessidade de circuncisão.
13 ꞌBá ãꞌị̃táŋá agá ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú Ãnị̃tị́yọ́kị̃ gá ꞌdãá rĩ ꞌde kí Pétẽrõ vú gâ sĩ, sĩ uꞌáŋá ãzíla íná naŋá ꞌbá ãꞌị̃táŋá agá Yãhụ́dị̃ rú ku rĩ abe rĩ aꞌbejó cã rĩ gá ĩndĩ ụ̃rị̃ sĩ. Bãrãnábã idé vâ ꞌdĩ ꞌbã áni ĩndĩ.
13 Como resultado, outros judeus imitaram a hipocrisia de Pedro, e até mesmo Barnabé se deixou levar por ela.
14 Wó ma mụ ndrelé la ꞌbá ꞌdĩ idé kí ị́jọ́ mgbã Yẹ́sụ̃ Kúrísĩtõ drị́ gá rĩ kí ku, ájọ ị́jọ́ Pétẽrõ drị̃ gá tọndọlọ ũꞌbí kí drị̃ gâ sĩ, “Míní táni adru agá Yãhụ́dị̃ rú, mi dó úꞌdîꞌda uꞌá ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku rĩ kí áni. Mi dó ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku rĩ kí ũŋmĩ ãzị́táŋá ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ kí vú ũbĩlé uꞌájó Yãhụ́dị̃ kí áni íngoní ru?
14 Quando vi que não estavam seguindo a verdade das boas-novas, disse a Pedro diante de todos: “Se você, que é judeu de nascimento, vive como gentio, e não como judeu, por que agora obriga esses gentios a viverem como judeus?
15 Ị́jọ́ ꞌdĩ ãndá útị ãma mí be Yãhụ́dị̃ rú, ímbá vâ ãma ãzị́táŋá Yãhụ́dị̃ drị̂ kí vú ũbĩjó adru ꞌbá ãzị́táŋá lê kí nị̃lépi ku ãma kí umvelé ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌbá ũnzí ꞌdĩ kí áni ku.
15 Você e eu somos judeus de nascimento, e não pecadores, como os judeus consideram os gentios.
16 Wó ãnị̃ rá Ãdróŋá la ãma lã ꞌbá ãlá ru la adru ãzị́táŋá idéjó rĩ sĩ ku, wó ãmaní Yẹ́sụ̃ Kúrísĩtõ ãꞌị̃jó ꞌBá ãma Palépi rĩ rú rĩ sĩ. Ị́jọ́ ꞌdĩ bãsĩ fẽlépi la ãma ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ kí sĩ ĩꞌdi ãꞌị̃jó ꞌdĩ, Ãdróŋá la dó sĩ ãma ꞌbã ãlá ru ãꞌị̃táŋá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃jó rĩ sĩ, adru ãzị́táŋá Yãhụ́dị̃ ꞌbã rĩ kí vú ũbĩjó rĩ sĩ ku. Ị́jọ́ mgbã sĩ, Ãdróŋá icó ꞌbá ãzí lãlé ãlá ru ãzị́táŋá Yãhụ́dị̃ ꞌbã rĩ kí tãmbaŋá sĩ ku.
16 E, no entanto, sabemos que uma pessoa é declarada justa diante de Deus pela fé em Jesus Cristo, e não pela obediência à lei. E cremos em Cristo Jesus, para que fôssemos declarados justos pela fé em Cristo, e não porque obedecemos à lei. Pois ninguém é declarado justo diante de Deus pela obediência à lei”.
17 “Ãdróŋá ꞌbã ãma ãlá ru la ãmaní ásị́ ꞌbãjó Kúrísĩtõ drị̃ gá rĩ sĩ, ꞌbá ãzí Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbã kí ãma ꞌbá ũnzí ru ãmaní ãzị́táŋá ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ ꞌbãjó bụ́lụ́ gá rĩ sĩ. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Kúrísĩtõ fẽ ãma adrulé ị́jọ́ ũnzí trũ nĩ yã? Adru ꞌdĩ ꞌbã áni ku!
17 Mas, se a busca da justiça por meio de Cristo nos torna culpados de abandonar a lei, isso torna Cristo responsável por nosso pecado? De maneira nenhuma!
18 Ádrĩ gõ vúlé mụlé ị́jọ́ ándrá ãzị́táŋá Yãhụ́dị̃ ãni mání aꞌbelé rá rĩ kí iꞌdó ngalé úꞌdí ru, ma dó ũnzĩkãnã idé ị̃dị́.
18 Se, pois, reconstruo o antigo sistema da lei que já destruí, então faço de mim mesmo transgressor da lei.
19 Mání amájó la má icó mũkẽ Ãdróŋá drị̂ ịsụ́lé mání ãzị́táŋá kí vú ũbĩjó rĩ sĩ ku rĩ sĩ, ãzị́táŋá ꞌbã ũkpõ dó áma drị̃ gá yụ. Kúrísĩtõ dó mụ áma trũlé rá, ma dó uꞌá ídri rú Ãdróŋá nî.
19 Pois, quando procurei viver por meio da lei, ela me condenou. Portanto, morri para a lei a fim de viver para Deus.
20 Ídri mádrị́ ándrá drị̃drị̃ rĩ îpa ĩꞌdi mũsãláꞌbã sị́ gá Kúrísĩtõ be. Má uꞌá dó sĩ ándrá ụrụꞌbá drị̂ áni ku, wó Kúrísĩtõ la uꞌá áma agá nĩ. Ídri mání uꞌájó rĩ dó ãꞌị̃táŋá sĩ Ãdróŋá Ngọ́pị agá, ĩꞌdiní ándrá áma lẽjó ãzíla sĩ ru ídri fẽjó mání rĩ sĩ.
20 Fui crucificado com Cristo; assim, já não sou eu quem vive, mas Cristo vive em mim. Portanto, vivo neste corpo terreno pela fé no Filho de Deus, que me amou e se entregou por mim.
21 Má uja áma ũngúkú Ãdróŋá lẽtáŋá uyaŋâ kóru rĩ drị́ rĩ sĩ ku, ãꞌdusĩku Ãdróŋá la ãma lã ꞌbá ãlá ru la lẽtáŋá uyaŋâ kóru ĩꞌdi drị́ rĩ sĩ, adru ãzị́táŋá ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ kí vú ũbĩŋá sĩ la ku. Údrĩ tá ꞌbá lã ãzị́táŋá vú ũbĩjó rĩ sĩ la, drãŋá Kúrísĩtõ drị́ gá rĩ la tá adru ífí kóru.”
21 Não considero a graça de Deus algo sem sentido. Pois, se a obediência à lei nos tornasse justos diante de Deus, não haveria necessidade alguma de Cristo morrer.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gálatas 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.