Atos 8

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Sáwụ̃lọ̃ ándrá vâ ꞌbá ãꞌị̃lépi la úꞌdị Sĩtéfũnõ rá rĩ ꞌbã ãzí ru ĩndĩ.
1 E Saulo consentia na sua morte. Naquele dia, levantou-se grande perseguição contra a igreja em Jerusalém; e todos, exceto os apóstolos, foram dispersos pelas regiões da Judeia e Samaria.
2 Ãgọbị Ãdróŋá rulépi rũrũ rĩ ꞌdụ kí Sĩtéfũnõ ị̃sị̃lé rá, awá kí ĩꞌdi káyĩ.
2 Alguns homens piedosos sepultaram Estêvão e fizeram grande pranto sobre ele.
3 Wó ꞌdĩ gá ꞌdâ Sáwụ̃lọ̃ iꞌdó ꞌbá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rĩ ꞌbaní ũcõgõ fẽlé ãzíla acị́jó jó ãlu-ãlu agâ sĩ, ãgọbị kí arụ́jó ũkú abe sulé mãbụ́sụ̃ gá.
3 Saulo, porém, assolava a igreja, entrando pelas casas; e, arrastando homens e mulheres, encerrava-os no cárcere.
4 ꞌBá irélé ꞌdĩ mụ kí ị́jọ́ mgbã rĩ ũlũ trũ drị̃ gá drị̃ gá ãngũ ĩꞌbã kí mụjó rĩ gá.
4 Entrementes, os que foram dispersos iam por toda parte pregando a palavra.
5 Fị́lị́pọ̃ mụ táwụ̃nị̃ Sãmãríyã gá la gá, nze ị́jọ́ Kúrísĩtõ drị́ gá rĩ ꞌdãá.
5 Filipe, descendo à cidade de Samaria, anunciava-lhes a Cristo.
6 ꞌBá ru atrálépi wẽwẽ rú ꞌdĩ kí mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé ãzíla tálí Fị́lị́pọ̃ ꞌbã idélé ꞌdĩ kí ndrelé ꞌbo, ꞌbã kí bị́lẹ́ ị́jọ́ Fị́lị́pọ̃ ꞌbã jọlé rĩ kí arejó.
6 As multidões atendiam, unânimes, às coisas que Filipe dizia, ouvindo-as e vendo os sinais que ele operava.
7 Úríndí ũnzí ũfũ ꞌbá wẽwẽ rú kí agá úzáŋâ trũ, ãzíla ꞌbá acálépi rá rĩ iꞌdó kí vâ acị́lé rá.
7 Pois os espíritos imundos de muitos possessos saíam gritando em alta voz; e muitos paralíticos e coxos foram curados.
8 Táwụ̃nị̃ ꞌdã agá ãyĩkõ ãmbógó la ãfũ dó sĩ nĩ.
8 E houve grande alegria naquela cidade.
9 Ágọ́bị́ ãzí ãlu ri ándrá uꞌálé ꞌdãá rụ́ la Sị̃mọ́nị̃ ꞌi, ꞌbã ándrá ru ꞌbá ãzí ãmbógó la rú ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã idélé ũlẽgõ rú ꞌbá Sãmãríyã gá rĩ ꞌbaní indrélépi ụ̃sụ̃táŋá ru rĩ kî sĩ.
9 Ora, havia certo homem, chamado Simão, que ali praticava a mágica, iludindo o povo de Samaria, insinuando ser ele grande vulto;
10 ꞌBá táwụ̃nị̃ ꞌdã agá ꞌdãá cí rĩ ri kí ị́jọ́ arelé ĩꞌdi tị gá, jọ kí vâ ị́jọ́ ĩꞌdi drị̃ gá, “Ĩꞌdi ũkpõ Ãdróŋá ãni umvelé Ũkpó Ãmbógó rĩ ꞌi!”
10 ao qual todos davam ouvidos, do menor ao maior, dizendo: Este homem é o poder de Deus, chamado o Grande Poder.
11 ꞌDe kí ĩꞌdi vú gâ sĩ, ãꞌdusĩku Sị̃mọ́nị̃ ri ĩꞌbaní ị́jọ́ ụ̃rị̃ fẽlépi ụ̃sụ̃táŋá ru rĩ kí idélé ụ́ꞌdụ́ ãzo rú.
11 Aderiam a ele porque havia muito os iludira com mágicas.
12 Wó kí mụ ị́jọ́ Fị́lị́pọ̃ ꞌbã imbálé ị́jọ́ mgbã Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị̂ drị̃ gá ãzíla rụ́ Yẹ́sụ̃ Kúrísĩtõ drị̃ gá ꞌdĩ arelé ãzíla ãꞌị̃lé ꞌbo, fẽ bãbụ̃tị́zị̃ ãgọbị ãzíla ũkú ꞌbanî.
12 Quando, porém, deram crédito a Filipe, que os evangelizava a respeito do reino de Deus e do nome de Jesus Cristo, iam sendo batizados, assim homens como mulheres.
13 Sị̃mọ́nị̃ mgbã rĩ ãꞌị̃ rá bĩ bãbụ̃tị́zị̃ ĩndĩ, ãꞌdusĩku ụ̃rị̃ fi ásị́ la gá tálí ãzíla ícétáŋá wẽwẽ rú Fị́lị́pọ̃ ꞌbã idélé ꞌdĩ kî sĩ, bĩ dó vâ sĩ Fị́lị́pọ̃ vú ãngũ ĩꞌdĩ ꞌbã mụjó rĩ kí agá ĩndĩ tálí ãzíla ícétáŋá ꞌdĩ kî ꞌbã ị́jọ́ sĩ.
13 O próprio Simão abraçou a fé; e, tendo sido batizado, acompanhava a Filipe de perto, observando extasiado os sinais e grandes milagres praticados.
14 Ụ̃pịgọŋa Yẹ́sụ̃ drị́ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌdã kí mụ arelé la ꞌbá Sãmãríyã gá ꞌdã ịsụ́ kí ị́jọ́ Ãdróŋá drị̂ ꞌbo íni, pẽ kí Pétẽrõ kí tị Yõhánã be ĩꞌba rụ̂lé mụjó ị́jọ́ ꞌdĩ ãndá yã rĩ ịsụ́lé.
14 Ouvindo os apóstolos, que estavam em Jerusalém, que Samaria recebera a palavra de Deus, enviaram-lhe Pedro e João;
15 ꞌBá ị̃rị̃ ꞌdĩ kí mụ calé ꞌbo, zị kí Ãdróŋá ĩꞌbaní jọlé la lẽ ꞌba ịsụ́ kí Úríndí Ãlá rĩ ꞌi.
15 os quais, descendo para lá, oraram por eles para que recebessem o Espírito Santo;
16 Ãꞌdusĩku Úríndí Ãlá rĩ asị́ jõ drĩ kí ãzí ãlu la drị̃ gá ku, lú ịsụ́ kí drĩ bãbụ̃tị́zị̃ rụ́ Yẹ́sụ̃ drị́ gá rĩ sĩ.
16 porquanto não havia ainda descido sobre nenhum deles, mas somente haviam sido batizados em o nome do Senhor Jesus.
17 ꞌDãá Pétẽrõ kí Yõhánã be tị̃ kí drị́ kí drị̃ gá, ãzíla ịsụ́ kí dó sĩ Úríndí Ãlá rĩ rá.
17 Então, lhes impunham as mãos, e recebiam estes o Espírito Santo.
18 Sị̃mọ́nị̃ la mụ ndrelé la Úríndí Ãlá rĩ asị́ ꞌbá ãꞌị̃lépi rá rĩ kí drị̃ gá ꞌdõlé drị́ tị̃ŋá ụ̃pịgọŋa ꞌbadrị̂ sĩ, lẽ séndẽ fẽlé Pétẽrõ ꞌbaní Yõhánã be sĩ ũkpõ ꞌdĩ ĩgbãjó.
18 Vendo, porém, Simão que, pelo fato de imporem os apóstolos as mãos, era concedido o Espírito [Santo], ofereceu-lhes dinheiro,
19 Jọ Pétẽrõ ꞌbaní Yõhánã be, “Ĩfẽ mání ũkpõ ꞌdĩ ĩndĩ ꞌbá mâ vâ sĩ drị́ tị̃jó drị̃ la gá rĩ la sĩ Úríndí Ãlá rĩ ịsụ́ ĩndĩ.”
19 propondo: Concedei-me também a mim este poder, para que aquele sobre quem eu impuser as mãos receba o Espírito Santo.
20 Pétẽrõ umvi Sị̃mọ́nị̃ nî, “Lẽ mi ꞌi, mî séndẽ ꞌdĩ abe ímụ ãcí gá míní ũrãjó la mí icó fẽtáŋá Ãdróŋá drị̂ ĩgbãlé séndẽ sĩ rá rĩ sĩ.
20 Pedro, porém, lhe respondeu: O teu dinheiro seja contigo para perdição, pois julgaste adquirir, por meio dele, o dom de Deus.
21 Ãzị́ ãzí mí ãni ãma abe la ꞌdáyụ, ãꞌdusĩku ími ásị́ adru Ãdróŋâ mịfị́ gá múké ku.
21 Não tens parte nem sorte neste ministério, porque o teu coração não é reto diante de Deus.
22 Mí uja ásị́, ízị Úpí ꞌi ími trũjó ị́jọ́ ũnzí míní ũrãlé ꞌdĩ kí agá rá.
22 Arrepende-te, pois, da tua maldade e roga ao Senhor; talvez te seja perdoado o intento do coração;
23 Ándre íni ími ꞌa ũnzí ãjã sĩ, ãzíla ị́jọ́ ũnzí umbé mi cí.”
23 pois vejo que estás em fel de amargura e laço de iniquidade.
24 Sị̃mọ́nị̃ jọ Pétẽrõ ꞌbaní Yõhánã be, “Ãndá-ãndá ru ĩzị mání Úpí ꞌi, ị́jọ́ ĩminí jọlé ꞌdĩ ꞌbã ãzí ãlu la ꞌba idé ru áma ụrụꞌbá gá ku fô.”
24 Respondendo, porém, Simão lhes pediu: Rogai vós por mim ao Senhor, para que nada do que dissestes sobrevenha a mim.
25 Pétẽrõ kí Yõhánã be mụ ị́jọ́ jọŋá delé ãzíla ị́jọ́ mgbã Úpí drị́ gá rĩ ũlũŋá delé ꞌbo, gõ kî dó vúlé Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá. Ĩꞌbã kí gõ agá ꞌdâ, mụ kí ị́jọ́ úꞌdí Úpí Yẹ́sụ̃ drị́ gá rĩ ũlũ trũ tọ̃rọ́mẹ́ wẽwẽ rú Sãmãríyã gá ꞌdĩ kí agâ sĩ.
25 Eles, porém, havendo testificado e falado a palavra do Senhor, voltaram para Jerusalém e evangelizavam muitas aldeias dos samaritanos.
26 Ụ́ꞌdụ́ ãlu mãlãyíkã Úpí Ãdróŋá drị́ gá rĩ jọ Fị́lị́pọ̃ nî, “Mí adru bábá mụjó ándrâlé ru gẹ̃rị̃ iꞌdólépi Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá mụlépi kpere Gázã gá ꞌdã gá.”
26 Um anjo do Senhor falou a Filipe, dizendo: Dispõe-te e vai para o lado do Sul, no caminho que desce de Jerusalém a Gaza; este se acha deserto. Ele se levantou e foi.
27 Fị́lị́pọ̃ iꞌdó dó ãcị̃ mụjó rá ꞌbo, íni ꞌdĩ ágọ́bị́ angálépi Ị̃tị́yọ́pị̃yã gá la ĩꞌdi mụ agá ĩꞌdidrị́ko gâlé, ĩꞌdi ándrá vâ ꞌbá ãzí rulé rũrũ, ĩrá ꞌdị́pị úpí ũkú ru Ị̃tị́yọ́pị̃yã gá rĩ pálé gá la, ágọ́bị̂ angá ándrá Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá Ãdróŋâ ị̃nzị̃lé.
27 Eis que um etíope, eunuco, alto oficial de Candace, rainha dos etíopes, o qual era superintendente de todo o seu tesouro, que viera adorar em Jerusalém,
28 Ĩꞌdi ꞌbã ãcẹ̃ agá gárĩ ĩꞌdi ãni kãyĩnõ ꞌbã selé nĩ rĩ sĩ ꞌdĩ gá ꞌdâ, ri bụ́kụ̃ nábị̃ Ĩsáyã drị́ gá rĩ lãlé.
28 estava de volta e, assentado no seu carro, vinha lendo o profeta Isaías.
29 Úríndí Ãlá rĩ jọ Fị́lị́pọ̃ ní, “Ímụ adrulé gárĩ ꞌdã andre gá ꞌdãá ãni rú.”
29 Então, disse o Espírito a Filipe: Aproxima-te desse carro e acompanha-o.
30 Fị́lị́pọ̃ cẹ̃ rá are ágọ́bị́ tá Ị̃tị́yọ́pị̃yã rú ꞌdĩ la bụ́kụ̃ nábị̃ Ĩsáyã drị́ gá rĩ la agá, zị ĩꞌdi, “Ínị̃ ị́jọ́ míní lãlé ꞌdĩ kí ífí rá yã?”
30 Correndo Filipe, ouviu-o ler o profeta Isaías e perguntou: Compreendes o que vens lendo?
31 Ágọ́bị́ Ị̃tị́yọ́pị̃yã rú ꞌdĩ umvi Fị́lị́pọ̃ ní, jọ, “Má icó ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌbã ífí nị̃lé íngoní-íngoní ru ꞌbá ãzí drĩ ífí la icé mání ku rĩ gá?” Umve dó sĩ Fị́lị́pọ̃ ꞌi amụ́lé rilé ĩꞌdi bụ́lụ́ gá ꞌdãá.
31 Ele respondeu: Como poderei entender, se alguém não me explicar? E convidou Filipe a subir e a sentar-se junto a ele.
32 Ị́jọ́ bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ ágọ́bị́ Ị̃tị́yọ́pị̃yã rú rĩ ꞌbã lãlé rĩ ándrá íni:
32 Ora, a passagem da Escritura que estava lendo era esta: Foi levado como ovelha ao matadouro; e, como um cordeiro mudo perante o seu tosquiador, assim ele não abriu a boca.
33 Úfẽ ĩꞌdiní drị̃nzá, úlị ị́jọ́ ĩꞌdidrị̂ múké-múké ku.
33 Na sua humilhação, lhe negaram justiça; quem lhe poderá descrever a geração? Porque da terra a sua vida é tirada.
34 Ãmbógó Ị̃tị́yọ́pị̃yã rú rĩ zị Fị́lị́pọ̃ ꞌi, “Ílũ mání, nábị̃ la ị́jọ́ ꞌdĩ jọ ĩꞌdi drị̃ gá yã jõku ꞌbá ãzí ndú la drị̃ gá?”
34 Então, o eunuco disse a Filipe: Peço-te que me expliques a quem se refere o profeta. Fala de si mesmo ou de algum outro?
35 ꞌDãá Fị́lị́pọ̃ iꞌdó dó ị́jọ́ jọlé ị́jọ́ tá Ãdróŋá drị́ ĩꞌdi ꞌbã lãlé rĩ drị̃ gá, ãzíla ũlũ ị́jọ́ mgbã Yẹ́sụ̃ drị́ gá rĩ.
35 Então, Filipe explicou; e, começando por esta passagem da Escritura, anunciou-lhe a Jesus.
36 Ĩꞌbã kí mụ agá gẹ̃rị̃ gá ꞌdâ, ca kí ãngũ ị̃yị́ trũ la gá, ãmbógó Ị̃tị́yọ́pị̃yã rú rĩ jọ, “Ị̃yị́ ãzí ꞌdĩ, ãꞌdu icó fẽlé la má ịsụ́ bãbụ̃tị́zị̃ ku rĩ gá nĩ?” [
36 Seguindo eles caminho fora, chegando a certo lugar onde havia água, disse o eunuco: Eis aqui água; que impede que seja eu batizado?
37 Fị́lị́pọ̃ jọ, “Mí icó bãbụ̃tị́zị̃ ịsụ́lé rá ídrĩ Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃ ími ásị́ pírí sĩ rĩ gá.” Ãmbógó umvi má ãꞌị̃ dó rá Kúrísĩtõ ĩꞌdi Ãdróŋá Ngọ́pị ꞌi.]
37 [Filipe respondeu: É lícito, se crês de todo o coração. E, respondendo ele, disse: Creio que Jesus Cristo é o Filho de Deus.]
38 Atrị kãyĩnõ gárĩ selépi rĩ kí drị̃, fi kí Fị́lị́pọ̃ be ị̃rị̃ trá ị̃yị́ agâlé, ꞌdãá Fị́lị́pọ̃ fẽ ĩꞌdiní bãbụ̃tị́zị̃ rá.
38 Então, mandou parar o carro, ambos desceram à água, e Filipe batizou o eunuco.
39 Kí mụ ãfũlé ị̃rị̃ trá ị̃yị́ agâlé rĩ sĩ ãmvé ꞌdõlé ꞌbo, Úríndí Úpí drị̂ ꞌdụ Fị́lị́pọ̃ ꞌi ũní rá, ãmbógó Ị̃tị́yọ́pị̃yã rú ꞌdã ndre ĩꞌdi ị̃dị́ ku, wó mụ ĩꞌdi ꞌbã ãcị̃ trũ drị̃ gá ãyĩkõ ãmbógó íni la trũ.
39 Quando saíram da água, o Espírito do Senhor arrebatou a Filipe, não o vendo mais o eunuco; e este foi seguindo o seu caminho, cheio de júbilo.
40 Fị́lị́pọ̃ mụ ru ịsụ́lé Ãzótũ gá, ĩꞌdi ꞌbã mụ agá, ri mụlé ị́jọ́ mgbã Yẹ́sụ̃ drị́ gá rĩ ũlũ trũ táwụ̃nị̃ ãmbogo-ãmbogo rĩ kí agâ sĩ íni, íni kpere ĩꞌdi ꞌbã ca agá Kãyĩsárĩyã gá.
40 Mas Filipe veio a achar-se em Azoto; e, passando além, evangelizava todas as cidades até chegar a Cesareia.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.