Atos 27
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs VC
1 Ála mụ ị́jọ́ ãmaní mụjó mẹ́lị̃ sĩ Ítãlĩ gá rĩ amálé ꞌbo, úfẽ Páwụ̃lọ̃ kí mãbụ́sụ̃ ãzí kí abe ãmbógó ãsĩkárĩ ãni umvelé Jụ́lị́yãsĩ úpí ãmbógó ꞌbá Rụ́mị̃ gá rĩ ꞌbã ãsĩkárĩ ꞌbã drị̃lẹ́ ru rĩ drị́ gá.
1 Logo que foi determinado que embarcássemos para a Itália, Paulo foi entregue com outros presos a um centurião da coorte Augusta, chamado Júlio.
2 Ãfi mẹ́lị̃ ãfũlépi Ãdrãmị̃tụ́mụ̃ gá mụlépi táwụ̃nị̃ ị̃yị́tị gá ãngũ Ásĩyã gá rĩ kí agâ sĩ. Ãrĩsĩtãríkõ ꞌbá Mãkẽdónĩyã gá ꞌdĩ táwụ̃nị̃ Tẹ̃sãlọ̃nị́kị̃ gá rĩ mụ ãma abe ĩndĩ.
2 Embarcamos num navio de Adramito que devia costear as terras da Ásia, e levantamos âncora. Em nossa companhia estava Aristarco, macedônio de Tessalônica.
3 Drụ̃sị̃ íni, ãca Sị̃dọ́nị̃ gá. Jụ́lị́yãsĩ mba Páwụ̃lọ̃ tã ásị́ ị̃gbẹ́ sĩ, fẽ ĩꞌdiní mụlé wọ̃rị́ka ꞌba rụ́, ĩꞌbaní sĩ ĩꞌdi ãzã kojó.
3 No dia seguinte, fazendo escala em Sidônia, Júlio, usando de bondade com Paulo, permitiu-lhe ir ver os seus amigos e prover-se do que havia de necessário.
4 Ãmụ vâ ãcị̃ trũ drị̃ gá, ãlụ́kụ́kụ̃ ꞌbã alíjó drị̃lẹ́ gâlé ru ũkpó ru ãma rụ́ ꞌdõlé ru rĩ sĩ, ãma alị Kũpórõ ãngũ ãꞌí ru lịlépi ị̃yị́ agá rĩ ꞌbã wókõ ãlụ́kụ́kụ̃ ꞌbã lijó ũkpó ru ku rĩ agâ sĩ.
4 Dali, fazendo-nos ao mar, fomos navegando perto das costas de Chipre, por nos serem contrários os ventos.
5 Ãma mụ alịlé mĩrĩ gbayi rĩ agâ sĩ ị̃yị́tị Sĩlísĩyã gá rĩ gâ sĩ, ãzíla Pãmũfílĩyã gâ sĩ ꞌbo, ãma acá Múrã gá ꞌdĩ Lụ̃kị́yã gá.
5 Tendo atravessado o mar da Cilícia e da Panfília, chegamos a Mira, cidade da Lícia.
6 ꞌDãá ãsĩkárĩ ãmbógó Jụ́lị́yãsĩ ịsụ́ mẹ́lị̃ angálépi Ãlẽkĩzéndrĩyã gá mụlépi Ítãlĩ gá la, tõ ãma ala gá.
6 O centurião encontrou ali um navio de Alexandria, que rumava para a Itália, e fez-nos passar para ele.
7 Ãma acị́ jãjã rú ụ́ꞌdụ́ wẽwẽ rú, ãma ịsụ́ vâ ĩꞌdi ũkpó-ũkpó cajó Kụ̃nị́dọ̃ gá. Ãlụ́kụ́kụ̃ wãbáŋá ru rĩ uga ãmaní mụlé pịrị úmgbé. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ãma apí dó ãma Kụ̃rẹ́tị̃ ꞌbã bụ́lụ́ ãlụ́kụ́kụ̃ atrịlépi cí rĩ gâ sĩ, ãma alị dó Sãlĩmónĩ agâ sĩ.
7 Por muitos dias navegamos lentamente e com dificuldade até diante de Cnido, onde o vento não nos permitiu aportar.
8 Ãmaní mụ agá ị̃yị́tị gâ sĩ ũcõgõ-ũcõgõ rú, ãmụ dó calé Ị̃yị́ Tị Múké gá ꞌdĩ táwụ̃nị̃ Lãséyã gá.
8 Fomos então costeando ao sul da ilha de Creta, junto ao cabo Salmona. Navegando com dificuldade ao longo da costa, chegamos afinal a um lugar, a que chamam Bons Portos, perto do qual está a cidade de Lasaia.
9 Ãma iza ãcị̃ ꞌdĩ gá ụ́ꞌdụ́ wẽwẽ rú ácị̃ ꞌbã adrujó ũnzí-ũnzí rĩ sĩ, wó ꞌdĩ sĩ ụ́ꞌdụ́ ãkónã naŋá gãjó rĩ, ru ꞌbãjó ãlá ru rĩ ukó rá, ꞌdĩ ĩmbá áyi ꞌbã adrujó ũnzí-ũnzí rĩ. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Páwụ̃lọ̃ iꞌdó kí bị́lẹ́ ị̃ndụ́ lilé jọ,
9 Passara o tempo - já havia passado a época do jejum - e a navegação se tornava perigosa. Paulo advertiu-os:
10 “ꞌBá ꞌdĩ, ándre ãcị̃ ãmadrị́ mẹ́lị̃ sĩ ꞌdĩ la mụ adrulé ũnzíkãnã rú, ãma kí mụ tẹ́rị́ mẹ́lị̃ agá ꞌdĩ kí, ãzíla mẹ́lị̃ abe kí ãvĩlé rá. Ĩꞌdi vâ ãmã ídri ãmgbã rĩ gá ũcõgõ fẽ ĩndĩ.”
10 Amigos, vejo que a navegação não se fará sem perigo e sem graves danos, não somente ao navio e à sua carga, mas ainda às nossas vidas.
11 Wó ãsĩkárĩ ãmbógó ní Páwụ̃lọ̃ tị arejó rĩ kẹ̃jị́ gá, ri ị́jọ́ arelé dẽrébã mẹ́lị̃ drị̂ tị gá, mẹ́lị̃ ꞌdị́pị be áyụ.
11 O centurião, porém, dava mais crédito ao piloto e ao mestre do que ao que Paulo dizia.
12 Ị̃yị́ Tị Múké ꞌdĩ ꞌbã adrujó múké ku mẹ́lị̃ ní, áyi ãngũ ꞌbã ịgbẹjó sí áni rĩ sĩ, ꞌbá ũꞌbí ũrã kí ĩꞌdi múké la fũjó ꞌdâ rá, mụjó Fõyĩníkĩ gâ sĩ ãngũ ị̃gbẹ́ ãlụ́kụ́kụ̃ lilépi wãbáŋá ru rĩ tẽjó lé ꞌdĩ ị̃yị́tị Kụ̃rẹ́tị̃ gá.
12 O porto era impróprio para passar o inverno, pelo que a maior parte deles foi de parecer que se retornasse ao mar, na esperança de chegar a Fenice, para passar ali o inverno, por ser esse um porto de Creta, abrigado dos ventos do sudeste e do nordeste.
13 Ãlụ́kụ́kụ̃ ándrâlé ru rĩ la mụ alílé jãjã rú sị̃sị̃ íni, ꞌbá ꞌdĩ ũrã kí ꞌĩyi icó dó mụlé rá, anzé kí dó ãko mẹ́lị̃ ꞌbã sĩ pá tujó rĩ, iꞌdó kí dó mụlé ãni ru ị̃yị́tị gâ sĩ ị̃yị́tị Kụ̃rẹ́tị̃ drị̂ gá.
13 Soprava então brandamente o vento sul. Julgavam poder executar os seus planos. Levantaram a âncora e foram costeando de perto a ilha de Creta.
14 Mụ kí drĩ álị́ ku, ãlụ́kụ́kụ̃ wãbáŋá ru la acé ũkpó ru angájó ụ́rụ̂lé ru.
14 Mas, não muito depois, veio do lado da ilha um tufão chamado Euroaquilão.
15 Mẹ́lị̃ icó drị̃ jalé ãlụ́kụ́kụ̃ gâlé ru ku, ri dó mẹ́lị̃ drolé ãngũ ĩꞌdi ꞌbã lẽlé rĩ gâ sĩ ị̃yị́ agâlé.
15 Sem poder resistir à ventania, o navio foi arrebatado e deixamo-nos arrastar.
16 Ãma ịsụ́ ãngũ ru lịlépi ị̃yị́ agá umvelé Kãyụ́dã pa ãma were ãma alịjó wókõ la ándrálé ãlụ́kụ́kụ̃ ꞌbã alólé ku rĩ gâ sĩ rĩ sĩ. ꞌDãá ị́jọ́ kí ũkpó ru ãma ụ̃ꞌbị̃ íꞌbó were sĩ ru pajó rĩ asélé ãni rú mẹ́lị̃ rụ́ ꞌdõlé bábá.
16 Impelidos rapidamente para uma pequena ilha chamada Cauda, conseguimos, com muito esforço, recolher o batel.
17 Asé kí íꞌbó were rĩ mẹ́lị̃ agá, usú kí ĩbáká mẹ́lị̃ ụrụꞌbá gá, umbé kí mẹ́lị̃ ágá ĩbáká sĩ mgbemgbe. Idé kí ụ̃rị̃ sĩ, ũrã kí mẹ́lị̃ la mụ ãrị̃lé ị̃yị́tị cene cínákí ru Sãrãtị́sị̃ gá. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ũtrũ kí bõngó ãlụ́kụ́kụ̃ ꞌbã sĩ mẹ́lị̃ drojó rĩ kí rá, aꞌbe kí dó mẹ́lị̃ ungalé ãlụ́kụ́kụ̃ sĩ.
17 Içaram-no e, depois, como meio de segurança, cingiram o navio com cabos. Então, temendo encalhar em Sirte, arriaram as velas e entregaram-se à mercê dos ventos.
18 Ãlụ́kụ́kụ̃ wãbáŋá ru ꞌdã ri adrulé ũkpó ru, drụ̃sị̃ íni, uꞌbé kí ãko mẹ́lị̃ ꞌbã ꞌdụlé rĩ ꞌbã ãzí kí ị̃yị́ agá.
18 No dia seguinte, sendo a tempestade ainda mais violenta, atiraram fora a carga.
19 Ụ́ꞌdụ́ ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá, uꞌbé kí ãko mẹ́lị̃ tãmbajó ãzíla idéjó la rĩ kí rá.
19 No terceiro dia, atiramos para fora com as nossas próprias mãos os acessórios do navio.
20 Ụ́ꞌdụ́ wẽwẽ rú ãndre ị̃tụ́ mịfị́ ku, ãzíla lẽlẽgó kí abe, wãbáŋá rĩ lilé ũkpõ sĩ ị̃dị́-ị̃dị́. Ãꞌbã ásị́ ãma dó sĩ ãma pa rá rĩ drị̃ gá ku.
20 Ora, não aparecendo por muitos dias nem sol nem estrelas e sendo batidos por forte tempestade, tínhamos por fim perdido toda a esperança de sermos salvos.
21 ꞌBá mẹ́lị̃ agá ꞌdĩ ꞌbã kí íná najó ku ụ́ꞌdụ́ ũꞌbí ru rĩ sĩ, Páwụ̃lọ̃ tu pá kí drĩdríŋĩ gá. Jọ ĩꞌbaní, “ꞌBá mádrị́ ꞌdĩ, ĩdrĩ ájẹ́ áma tị are agá ãmaní drị̃ akójó Kụ̃rẹ́tị̃ gá rĩ sĩ la, ãma ãvĩ kí tá sĩ adrájó ꞌdĩ ꞌbã áni ku.
21 Desde muito tempo ninguém havia comido nada. Paulo levantou-se no meio deles e disse: Amigos, deveras devíeis ter-me atendido e não ter saído de Creta, e assim evitar esse perigo e essas perdas.
22 Wó álẽ dó ĩmi imbá ásị́, ãꞌdusĩku la ꞌbá ãzí ãlu la icó ãvĩlé ĩmi agá ꞌdâ ku, wó mẹ́lị̃ la mụ andilé nĩ.
22 Agora, porém, vos admoesto a que tenhais coragem, pois não perecerá nenhum de vós, mas somente o navio.
23 Ị́nị́ ájệ rĩ sĩ, mãlãyíkã Ãdróŋá mádrị́ mâ adrujó ĩꞌdi ãni, mání ị̃nzị̃lé rĩ, tu pá áma andre gá,
23 Esta noite apareceu-me um anjo de Deus, a quem pertenço e a quem sirvo, o qual me disse:
24 jọ, ‘Páwụ̃lọ̃, mí idé ụ̃rị̃ sĩ ku, ãꞌdusĩku mi mụ pá tulé kẹ́sị̃ gá úpí ãmbógó Rụ́mị̃ drị̂ drị̃lẹ́ gá. Ãdróŋá ꞌbã ásị́ ị̃gbẹ̃ sĩ azị vâ ꞌbá pírí mụlépi mí be ꞌdĩ kí pajó ídri ími ị́jọ́ sĩ.’
24 Não temas, Paulo. É necessário que compareças diante de César. Deus deu-te todos os que navegam contigo.
25 Ími ásị́ ꞌbã adru ũkpó ru, má ãꞌị̃ ị́jọ́ Ãdróŋá ꞌbã jọlé ꞌdĩ la ru idé cécé ĩꞌdi ꞌbã azịlé rĩ ꞌbã áni.
25 Por isso, amigos, coragem! Eu confio em Deus que há de acontecer como me foi dito.
26 Wó drị̃drị̃ rĩ gá, ãma mụ ãrị̃lé ãngũ ru lịlépi ị̃yị́ agá la ꞌbã ãzí gá rá.”
26 Vamos dar a uma ilha.
27 Ụ́ꞌdụ́ mụdrị́ drị̃ sụ ị́nị́ kí ị̃tụ́ be, wãbáŋá ri drĩ ãma lilé mĩrĩ Ãdríyã agá ꞌdâ. Wó ĩꞌdi mụ calé ãni rú sáwã ázíyá ị́nị́ drị̂ sĩ, ꞌbá ãzị́ ngalépi mẹ́lị̃ agá rĩ ĩtrĩkã kí ãma úgó calé ãni rú ãngũ ãꞌí gá.
27 Já estávamos na décima quarta noite, pelo mar Adriático, quando, pela meia-noite, os marinheiros pressentiram que estavam perto de alguma terra.
28 ꞌBe kí ĩbáká sĩ ị̃yị́ ꞌbã mgbi ụ̃ꞌbị̃jó, ịsụ́ kí ĩꞌdi mítã kãlị́ sụ. Se kí ru drị̃ gá were, ꞌbe kí ĩbákâ ị̃dị́, ịsụ́ kí ĩꞌdi mítã kãlị́ na.
28 Então, atirando a sonda, perceberam que a profundidade era de vinte braças. Depois, um pouco mais adiante, viram que era de quinze braças.
29 ꞌBá ãzị́ ngalépi mẹ́lị̃ agá ꞌdĩ idé kí ụ̃rị̃ sĩ, kí mụ ru sị̃lé írã ụrụꞌbá gá ꞌdĩ yã íni, ꞌbe kí kị̃lị̃mgbọ̃rọ̃ mẹ́lị̃ ní pá tujó rĩ kí sụ, ãꞌị̃táŋá ĩꞌbadrị̂ gá, lẽ kí ị̃tụ́ ꞌba agá ráká.
29 Temendo que déssemos em algum recife, lançaram quatro âncoras da popa, esperando ansiosos que amanhecesse o dia.
30 ꞌBá ãzị́ ngalépi mẹ́lị̃ agá rĩ ꞌbã ãzí lẽ kí apálé rá, aꞌbé kí íꞌbó ru pajó rĩ ị̃yị́ agá, ꞌbã kí ru kí ꞌbã rĩ kị̃lị̃mgbọ̃rọ̃ ãzí aꞌbé mẹ́lị̃ drị̃lẹ́ gâlé ru rĩ áni.
30 Imediatamente, os marinheiros procuraram fugir e, sob o pretexto de largar as âncoras da proa, lançaram o bote ao mar.
31 Páwụ̃lọ̃ jọ ãmbógó ãsĩkárĩ drị̂ ꞌbaní ãsĩkárĩ abe, “ꞌBá mẹ́lị̃ ꞌbã ãzị́ ngalépi ꞌdĩ drĩ kí adru mẹ́lị̃ agá ꞌdâ ũgũgõ ku, ꞌbá ãzí pa ru ku.”
31 Paulo disse ao centurião e aos soldados: Se estes homens não permanecerem no navio, não podereis salvar-vos.
32 Ãsĩkárĩ ụlị́ kí íꞌbó ru pajó rĩ ꞌbã ĩbáká kí rá, aꞌbe kí ĩꞌdi aꞌdélé ị̃yị́ agâlé.
32 Os soldados cortaram, então, os cabos do bote e deixaram-no cair.
33 Ãngũ ꞌbã lẽ agá ụwị́ agá ꞌdĩ, Páwụ̃lọ̃ imbá kí ásị́ ásị́ pírí sĩ íná najó. Jọ, “Ụ́ꞌdụ́ mụdrị́ drị̃ sụ ꞌdĩ agá, ĩri ĩmi ulalé ãko ãzí naŋâ kóru.
33 Enquanto ia amanhecendo, Paulo encorajou a todos que comessem alguma coisa, e disse: Já faz hoje catorze dias que estais em jejum, sem comer nada.
34 Má aꞌị́ ĩmi úꞌdîꞌda ãkónã nalé sĩ adrujó ídri. Ĩmi ãzí icó adrálé ku, átã drị̃ꞌbị́ ífí ãzí ãlu la icó anzélé ꞌbá ãzí ꞌbã drị̃kã gá ku.”
34 Rogo-vos que comais alguma coisa, no interesse de vossa vida, porque nem um cabelo da cabeça de alguém de vós perecerá.
35 Ĩꞌdi mụ ị́jọ́ jọlé ꞌdĩ ꞌbã áni ꞌbo, Páwụ̃lọ̃ aꞌdụ́ mũkátĩ, fẽ ãwãꞌdĩfô Ãdróŋá ní, andi ala nalé kí drị̃lẹ́ gá ꞌdãá.
35 Tendo dito isso, tomou do pão, pronunciou uma bênção na presença de todos e, depois de parti-lo, começou a comer.
36 Ásị́ la mba kí dó rá, nga kí dó pírí ãkónã nalé rá.
36 Com isso, todos cobraram ânimo e puseram-se igualmente a comer.
37 ꞌBá mẹ́lị̃ agá ꞌdãá rĩ ꞌbã kãlãfe pírí rĩ gá túrú ị̃rị̃ kãlị́ ázị̂rị̃ drị̃ ázíyá.
37 No navio éramos ao todo duzentas e setenta e seis pessoas.
38 Kí dó mụ pírí ãkónã ĩꞌbaní lẽlé nalé rĩ kí nalé ꞌbo, uꞌbé kí dó ãkónã ꞌbã ị́mbị́ kí ị̃yị́ agá fẽjó la mẹ́lị̃ ꞌbã ãnzị̃ rú sĩ ị̃yị́ agâlé ku.
38 Depois de terem comido à vontade, aliviaram o navio, atirando o trigo ao mar.
39 Ị̃tụ́ la mụ ãfũlé ꞌbo, nị̃ kí ãngũ ꞌdã ku, rá la ndre kí mĩrĩ ꞌbã tị kúrúŋá cínákí ru írã kóru la, ꞌbã kí dó ásị́ mẹ́lị̃ agụjó ala gá drĩ tá icó rá rĩ gá.
39 Afinal, clareou o dia. Os marinheiros não reconheceram a terra, mas viram uma enseada com uma praia, na qual tencionavam encalhar o navio, caso o pudessem.
40 Ụlị́ kí ĩbáká kị̃lị̃mgbọ̃rọ̃ mẹ́lị̃ ꞌbã sĩ pá tujó rĩ kí, aꞌbe kí dó kí uꞌdelé ị̃yị́ ị̃ndụ̂lé. Sáwã ãlu ꞌdã agá, ayụ kí vâ ĩbáká ãko mẹ́lị̃ drị̃ ujíjó rĩ rụlépi rĩ kî. Inga kí bõngó mẹ́lị̃ ꞌbã sĩ acị́jó drị̃lẹ́ gâlé rĩ kí, aꞌbe kí mẹ́lị̃ ãlụ́kụ́kụ̃ ní ĩꞌdi drojó mĩrĩ ꞌbã tị gâlé.
40 Levantaram as âncoras e largaram ao mesmo tempo as amarras dos lemes. Desfraldaram ao vento a vela mestra e rumaram para a praia.
41 Wó mẹ́lị̃ ꞌbu ru cínákí gá, ũmvõrõkõ la ãrị̃ cí icó mụlé ku, ị̃ndụ́ la iꞌdó andilé ị̃yị́ ꞌbã mvuŋá tũlá-tũlá ũkpõ sĩ rĩ sĩ.
41 Mas deram numa língua de terra, e o navio encalhou aí. A proa, encalhada, permanecia imóvel, ao mesmo tempo que a popa se abria com a força do mar.
42 Ãsĩkárĩ itú kí tị ꞌbá mãbụ́sụ̃ rú rĩ kí ụꞌdị́jó rá, kí ãzí ꞌbã wẽ rú ị̃yị́ sĩ apájó rá ku.
42 Os soldados tencionavam matar os presos, por temerem que algum deles fugisse a nado.
43 Wó Jụ́lị́yãsĩ ãmbógó ãsĩkárĩ ꞌbadrị̂ gá rĩ lẽ Páwụ̃lọ̃ ꞌbã adru ídri, ãꞌị̃ dó sĩ ĩꞌbaní mãbụ́sụ̃ kí ụꞌdị́lé ku. Kẹ̃jị́ la gá, jọ ꞌbá pírí ị̃yị́ nị̃lépi wẽ sĩ cé rĩ ꞌbã mvu kí ị̃yị́ wẽlé, mụjó ãngũ ãꞌí rĩ gá.
43 O centurião, porém, querendo salvar Paulo, impediu que o fizessem e ordenou que aqueles que pudessem nadar fossem os primeiros a lançar-se ao mar e alcançar a terra.
44 Ị́mbị́ la ãzí rĩ ꞌbã bĩ kí ꞌbá ãzí rĩ kí vú báwũ andilépi mẹ́lị̃ ụrụꞌbá gá ꞌdĩ kî sĩ. ꞌDĩ bãsĩ ị́jọ́ ꞌbá pírí ꞌbã kí ru pajó cajó ãngũ ãꞌí rĩ gá rá rĩ ꞌi.
44 Os demais, uns atingiram a terra em tábuas, outros em cima dos destroços do navio. Desse modo, todos conseguiram chegar à terra, sãos e salvos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 27, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.