Atos 23
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs ARA
1 Páwụ̃lọ̃ ndre ꞌbá ị́jọ́ lịlépi kẹ́sị̃ gá ꞌdĩ kí mịfị́ pírí jọ, “Má ádrị́pịka, ánga ị́jọ́ mádrị́ Ãdróŋá ꞌbã lẽlé rĩ ꞌbo ásị́ ãlá sĩ kpere úꞌdîꞌda.”
1 Fitando Paulo os olhos no Sinédrio, disse: Varões, irmãos, tenho andado diante de Deus com toda a boa consciência até ao dia de hoje.
2 Átáló ãmbógó ãndânĩ Ãnãníyã la mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé ꞌbo, jọ ꞌbá ãni rú Páwụ̃lọ̃ andre gá rĩ ꞌbaní ꞌbã sa kí tị la.
2 Mas o sumo sacerdote, Ananias, mandou aos que estavam perto dele que lhe batessem na boca.
3 Páwụ̃lọ̃ jọ ĩꞌdiní, “Ãdróŋá la ími tị sa nĩ, mi bõrõ gbãlé ị́mvị́ sĩ imve rĩ áni, wó agâlé ãndị́ ru! Íri ꞌdâ ị́jọ́ lịlé áma drị̃ gá ãzị́táŋá Mụ́sã drị́ gá rĩ sĩ, wó mí uja vâ ãzị́táŋá anulé mi ꞌi fẽjó la áma tị sajó ꞌdĩ áni la ãꞌdu sĩ?”
3 Então, lhe disse Paulo: Deus há de ferir-te, parede branqueada! Tu estás aí sentado para julgar-me segundo a lei e, contra a lei, mandas agredir-me?
4 ꞌBá pá tulépi Páwụ̃lọ̃ andre gá ãníŋá rĩ jọ kí ĩꞌdiní, “Gbíyã ꞌdĩ mi sĩ ị́jọ́ umvijó Ãdróŋá ꞌbã átáló ãmbógó ãndânĩ rĩ tị gá rĩ ꞌi yã?”
4 Os que estavam a seu lado disseram: Estás injuriando o sumo sacerdote de Deus?
5 Páwụ̃lọ̃ umvi, “Má ádrị́pịka, ánị̃ tá ĩꞌdi átáló ãmbógó ãndânĩ rĩ ꞌi la ku, ãꞌdusĩku sĩ ru bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá rá, ‘Lẽ íjọ ị́jọ́ ũnzí ãmbógó ꞌbá mídrị̂ ụrụꞌbá gá ku.’”
5 Respondeu Paulo: Não sabia, irmãos, que ele é sumo sacerdote; porque está escrito: Não falarás mal de uma autoridade do teu povo.
6 Páwụ̃lọ̃ la mụ nị̃lé la ꞌbá ãzí rĩ kí ꞌbá Fãrĩsáyĩ rú rĩ kí wó ãzí rĩ kí ꞌbá Sãdũkáyõ rú rĩ kî, jọ ị́jọ́ ụ́ꞌdụ́kọ́ mgbọ sĩ, “Má ádrị́pịka, ma Fãrĩsáyĩ iꞌdójó má áyị́pịka kî sĩ, útị ma Fãrĩsáyĩ rú, átu pá kẹ́sị̃ drị̃lẹ́ gá íni la ị́jọ́ mâ ásị́ ꞌbãjó ꞌbá drãlépi rá rĩ la angá ídri rá rĩ sĩ.”
6 Sabendo Paulo que uma parte do Sinédrio se compunha de saduceus e outra, de fariseus, exclamou: Varões, irmãos, eu sou fariseu, filho de fariseus! No tocante à esperança e à ressurreição dos mortos sou julgado!
7 Páwụ̃lọ̃ la mụ ị́jọ́ ꞌdĩ delé jọ agá ꞌbo, ꞌbá tá kẹ́sị̃ gá Fãrĩsáyĩ rú ãzíla Sãdũkáyõ rú ꞌdĩ iꞌdó kí dó ãwãlé kí drĩdríŋĩ gá, ãzíla awa kí ru ndú-ndú amụtị sĩ amụtị sĩ.
7 Ditas estas palavras, levantou-se grande dissensão entre fariseus e saduceus, e a multidão se dividiu.
8 (ꞌBá Sãdũkáyõ rú ꞌdĩ ãꞌị̃ kí ꞌbá drãlépi rá rĩ la angá ídri jõku mãlãyíkã ãzíla úríndí kí cí íni la ku, wó ꞌbá Fãrĩsáyĩ rú ꞌdĩ ãꞌị̃ kí ị́jọ́ ꞌdĩ kí pírí rá.)
8 Pois os saduceus declaram não haver ressurreição, nem anjo, nem espírito; ao passo que os fariseus admitem todas essas coisas.
9 Úzáŋá ũkpó la angá nĩ, imbaꞌba ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi ꞌbã ãzí Fãrĩsáyĩ rú rĩ amvú kí ãgátã galé ũkpó sĩ jọ kí, “Ãma ịsụ́ ị́jọ́ ũnzí la ágọ́bị́ ꞌdĩ ụrụꞌbá gá ku, wó úríndí jõku mãlãyíkã drĩ kí ĩꞌdiní jọ la nĩ ãma kí ãgátã ga Ãdróŋá be ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?”
9 Houve, pois, grande vozearia. E, levantando-se alguns escribas da parte dos fariseus, contendiam, dizendo: Não achamos neste homem mal algum; e será que algum espírito ou anjo lhe tenha falado?
10 Úzáŋâ uja ru ãgọ̃bị̃ rú, ãmbógó ãsĩkárĩ drị̂ idé ụ̃rị̃ sĩ, ũrã ꞌbá kí Páwụ̃lọ̃ uzejó rĩ sĩ, kí ĩꞌdi ĩzá andi nírí-nírí rá íni. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, pẽ ãsĩkárĩ kí tị ꞌbá ꞌba rụ́ vụ̃rụ̂lé ĩꞌdi aꞌdụ́lé ũkpõ sĩ ajílé ĩꞌbadrị́ kõróŋá agá ꞌdõlé.
10 Tomando vulto a celeuma, temendo o comandante que fosse Paulo espedaçado por eles, mandou descer a guarda para que o retirassem dali e o levassem para a fortaleza.
11 Ị́nị́ ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá rĩ sĩ, Úpí Ãdróŋá tu pá Páwụ̃lọ̃ andre gá jọ, “Ími ásị́ ꞌbã adru ũkpó! Ínze ị́jọ́ mádrị̂ vú ꞌbá ꞌbaní Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌdâ ꞌbo, mi vâ mụ vú la nzelé Rụ́mị̃ gá.”
11 Na noite seguinte, o Senhor, pondo-se ao lado dele, disse: Coragem! Pois do modo por que deste testemunho a meu respeito em Jerusalém, assim importa que também o faças em Roma.
12 Ụ̃ꞌbụ́tị ãzí rĩ sĩ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ãzí itú kí ru na kí ũyõ íná najó ku ãzíla ị̃yị́ mvụjó ku kpere ĩꞌbaní Páwụ̃lọ̃ ꞌdị agá.
12 Quando amanheceu, os judeus se reuniram e, sob anátema, juraram que não haviam de comer, nem beber, enquanto não matassem Paulo.
13 ꞌBá ru itúlépi rĩ kí alị kí kãlị́ sụ drị̃lẹ́ gá.
13 Eram mais de quarenta os que entraram nesta conspirata.
14 ꞌBá ꞌdĩ mụ kí ãtalo ãmbogo rĩ ꞌba rụ́ ꞌbá ĩyõ Yãhụ́dị̃ drị̂ abe, jọ kí, “Ãna ũyõ íná najó ku vâ ị̃yị́ mvụjó ku kpere ãmã Páwụ̃lọ̃ ꞌdị agá.
14 Estes, indo ter com os principais sacerdotes e os anciãos, disseram: Juramos, sob pena de anátema, não comer coisa alguma, enquanto não matarmos Paulo.
15 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ĩmi ꞌbá kẹ́sị̃ lịlépi ꞌdĩ abe, ĩmi aꞌị́ ãmbógó ãsĩkárĩ ꞌbadrị́ rĩ Páwụ̃lọ̃ ajíjó drụ̃sị̃, cécé ĩmi ꞌbã rĩ mụ ĩꞌdi ụzịlé ụzị̂ rĩ áni, ãma dó sĩ ĩꞌdi tẽ ꞌdịlé gẹ̃rị̃ agá ꞌdĩ sĩ acá drị̃ ãni rú ku rú.”
15 Agora, pois, notificai ao comandante, juntamente com o Sinédrio, que vo-lo apresente como se estivésseis para investigar mais acuradamente a sua causa; e nós, antes que ele chegue, estaremos prontos para assassiná-lo.
16 Páwụ̃lọ̃ ꞌbã ãdrõmvâ la mụ ị́jọ́ itúlé ꞌdĩ arelé ꞌbo, mụ kõróŋá ãsĩkárĩ ꞌbadrị̂ agâlé, nze ị́jọ́ ꞌdĩ vú Páwụ̃lọ̃ nî.
16 Mas o filho da irmã de Paulo, tendo ouvido a trama, foi, entrou na fortaleza e de tudo avisou a Paulo.
17 Páwụ̃lọ̃ umve ãsĩkárĩ ãmbógó ãzí ãlu jọ ĩꞌdiní, “Mí agụ kãrị́lẹ̃ ꞌdĩ ãmbógó ĩmi drị̃lẹ́ gá rĩ rụ̂lé ị́jọ́ ãzí ũkpó la jọlé ĩꞌdiní.”
17 Então, este, chamando um dos centuriões, disse: Leva este rapaz ao comandante, porque tem alguma coisa a comunicar-lhe.
18 Ãsĩkárĩ ꞌdã agụ dó ĩꞌdi ãmbógó rụ̂lé jọ, “Páwụ̃lọ̃ mãbụ́sụ̃ gá ꞌdã umve ma tị ãpẽlé kãrị́lẹ̃ ꞌdĩ ajíjó mí rụ́, ãꞌdusĩku lẽ míní ị́jọ́ ãzí lũlé.”
18 Tomando-o, pois, levou-o ao comandante, dizendo: O preso Paulo, chamando-me, pediu-me que trouxesse à tua presença este rapaz, pois tem algo que dizer-te.
19 Ãmbógó ꞌdụ ĩꞌdi bụ́lụ́ gá, zị ĩꞌdi, “Ílẽ mání ãꞌdu ị́jọ́ lũlé?”
19 Tomou-o pela mão o comandante e, pondo-se à parte, perguntou-lhe: Que tens a comunicar-me?
20 Páwụ̃lọ̃ ãdrõmvâ jọ ĩꞌdiní, “ꞌBá Yãhụ́dị̃ rú la lẽ kí ími zịlé Páwụ̃lọ̃ ajíjó kẹ́sị̃ ĩꞌbadrị́ ãmbógó rĩ drị̃lẹ́ gá drụ̃sị̃ úlétáŋá ru lẽjó ị́jọ́ mgbã ịsụ́jó drị̃ la gá íni.
20 Respondeu ele: Os judeus decidiram rogar-te que, amanhã, apresentes Paulo ao Sinédrio, como se houvesse de inquirir mais acuradamente a seu respeito.
21 Lẽ mí ãꞌị̃ ku! ꞌBá kãlị́ sụ drị̃lẹ́ gá la kí ru zị̃ gẹ̃rị̃ gá bábá ĩꞌdi tẽjó ꞌdịjó rá. Na kí ũyõ íná najó ãzíla ị̃yị́ mvụjó ku kpere ĩꞌbaní Páwụ̃lọ̃ ꞌdị agá. Kí ị́jọ́ ãfũlépi ími tị gá mí ãꞌị̃ ị́jọ́ ĩꞌdi agụjó kẹ́sị̃ drị̃lẹ́ gá ꞌdĩ rá yã rĩ tẽ.”
21 Tu, pois, não te deixes persuadir, porque mais de quarenta entre eles estão pactuados entre si, sob anátema, de não comer, nem beber, enquanto não o matarem; e, agora, estão prontos, esperando a tua promessa.
22 Ãmbógó ãsĩkárĩ tre kãrị́lẹ̃, jọ ĩꞌdiní, “Ílũ ꞌbá ãzí ní ánị̃ ị́jọ́ ị́jọ́ ꞌdĩ drị̃ gá rá la ku.” Pẽ dó kãrị́lẹ̃ tị la gõlé rá.
22 Então, o comandante despediu o rapaz, recomendando-lhe que a ninguém dissesse ter-lhe trazido estas informações.
23 Ãsĩkárĩ ãmbógó umve ãmbogo ĩꞌdi vúlé gá rĩ kí ị̃rị̃, jọ ĩꞌbaní, “Ĩmĩ itú mání ãsĩkárĩ túrú ị̃rị̃, kãlị́ ázị̂rị̃ cẹ̃lépi kãyĩnõ sĩ rĩ kí, ãzíla túrú ị̃rị̃ ãjụ́ trũ rĩ kí bábá mụjó Kãyĩsárĩyã gá sáwã na ị́nị́ ãndrũ ꞌdĩ sĩ.
23 Chamando dois centuriões, ordenou: Tende de prontidão, desde a hora terceira da noite, duzentos soldados, setenta de cavalaria e duzentos lanceiros para irem até Cesareia;
24 Ĩfẽ Páwụ̃lọ̃ ní kãyĩnõ sĩ cẹ̃jó, ĩmi agụ ĩꞌdi rũwẽ gávũnã Fẹ̃lị́cẹ̃ drị̂lé.”
24 preparai também animais para fazer Paulo montar e ir com segurança ao governador Félix.
25 Sĩ wárãgã ꞌdĩ ꞌbã áni:
25 E o comandante escreveu uma carta nestes termos:
26 Kị̃lãwụ̃dị́yã Lúsĩyã,
26 Cláudio Lísias ao excelentíssimo governador Félix, saúde.
27 Ágọ́bị́ ꞌdĩ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ rụ kí ĩꞌdi nĩ mgbã la apá kí ĩꞌdi ꞌdị sĩ rá. Má amụ́ ãsĩkárĩ mádrị̂ abe ĩꞌdi palé, ãꞌdusĩku má are ĩꞌdi ꞌbá Rụ́mị̃ gá la.
27 Este homem foi preso pelos judeus e estava prestes a ser morto por eles, quando eu, sobrevindo com a guarda, o livrei, por saber que ele era romano.
28 Má agụ ĩꞌdi kẹ́sị̃ ĩꞌbadrị́ ãmbógó rĩ drị̃lẹ́ gá nị̃jó la idé ãꞌdu yã rĩ.
28 Querendo certificar-me do motivo por que o acusavam, fi-lo descer ao Sinédrio deles;
29 Má ịsụ́ kí ãgátã ga ãzị́táŋá ĩꞌbadrị̂ drị̃ gá, má ịsụ́ ị́jọ́ ãzí ãlu sĩ ĩꞌdi tõjó ꞌbã drã sĩ rá jõku ĩꞌdi sujó mãbụ́sụ̃ gá la ku.
29 verifiquei ser ele acusado de coisas referentes à lei que os rege, nada, porém, que justificasse morte ou mesmo prisão.
30 Ma mụ ị́jọ́ lẽjó ĩꞌdi ꞌdịjó rĩ ịsụ́lé ꞌbo, ápẽ tị la gbõgbõ mí rụ̂lé. Áfẽ ãzị́táŋá ꞌbá ĩꞌdi tõlépi rĩ ꞌbaní mụjó ĩꞌdi tõjó ími drị̃lẹ́ gá.
30 Sendo eu informado de que ia haver uma cilada contra o homem, tratei de enviá-lo a ti, sem demora, intimando também os acusadores a irem dizer, na tua presença, o que há contra ele. [Saúde.]
31 Ị́nị́ ꞌdã sĩ ãsĩkárĩ ũbĩ kí ãzị́táŋá ꞌdã vú, ꞌdụ kí Páwụ̃lọ̃ agụlé táwụ̃nị̃ Ãnĩtĩpátrĩsĩ gá.
31 Os soldados, pois, conforme lhes foi ordenado, tomaram Paulo e, durante a noite, o conduziram até Antipátride;
32 Ãsĩkárĩ acị́lépi pá sĩ rĩ ãgõ kí ụ̃ꞌbụ́tị sĩ vúlé kõróŋá agá ꞌdõlé, aꞌbe kí cẹ̃lépi kãyĩnõ sĩ rĩ kí ĩꞌdi agụlé táwụ̃nị̃ Kãyĩsárĩyã gâlé.
32 no dia seguinte, voltaram para a fortaleza, tendo deixado aos de cavalaria o irem com ele;
33 Kí mụ calé Kãyĩsárĩyã gá ꞌbo, fẽ kí Páwụ̃lọ̃ wárãgã be Gávũnã Fẹ̃lị́cẹ̃ drị̂lé.
33 os quais, chegando a Cesareia, entregaram a carta ao governador e também lhe apresentaram Paulo.
34 Gávũnã lã wárãgã ꞌi, zị Páwụ̃lọ̃ angá ãngũ íngõ gá. Páwụ̃lọ̃ umvi, “Sĩlísĩyã gá.”
34 Lida a carta, perguntou o governador de que província ele era; e, quando soube que era da Cilícia,
35 Gávũnã jọ, “Ma kẹ́sị̃ mídrị̂ are ma ꞌi, ꞌbá ími tõlépi rĩ drĩ kí acá rá rĩ gá.” Fẽ dó ĩꞌdi tãmbalé lị́cọ́ ándrá ãmbógó Hẽródẽ ꞌbá uꞌájó rĩ agá.
35 disse: Ouvir-te-ei quando chegarem os teus acusadores. E mandou que ele fosse detido no pretório de Herodes.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.