Atos 20
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVT
1 Ũmbã ꞌbá kí ásị́ gá rĩ la mụ ukólé ꞌbo, Páwụ̃lọ̃ umve ꞌbá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá ꞌdĩ kí, ĩꞌdi mụ kí ásị́ imbálé ꞌbo, azị dó ĩꞌbã abe rá, sĩ mụjó Mãkẽdónĩyã gá.
1 Passado o tumulto, Paulo mandou chamar os discípulos e os encorajou. Então se despediu e partiu para a Macedônia.
2 Ĩꞌdi ꞌbã mụ agá gẹ̃rị̃ agá ꞌdãá, ri mụlé ꞌbá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá ꞌdĩ kí ásị́ imbá trũ táwụ̃nị̃ ãlu-ãlu ĩꞌdi ꞌbã sĩ alịjó ala gâ sĩ ꞌdĩ kí agâ sĩ pírí, ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá, ca dó Gị̃rị́kị̃ gá.
2 Enquanto estava lá, encorajou os discípulos em todas as cidades por onde passou. Em seguida, desceu à Grécia,
3 Uꞌá ꞌdãá ĩmbá na. Ĩꞌdi ꞌbã ru itú agâ sĩ gõjó vúlé Sị́rị̃yã gâlé, amụ́ ịsụ́lé la ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú la ꞌbã ãzí itú kí ru lẽjó ị́jọ́ ũnzí idéjó ĩꞌdi ụrụꞌbá gá. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, uja ru úŋmĩ gõjó vúlé mụjó Mãkẽdónĩyã agâ sĩ Sị́rị̃yã gâlé.
3 onde ficou por três meses. Quando se preparava para navegar de volta à Síria, descobriu que alguns judeus conspiravam contra sua vida e decidiu voltar pela Macedônia.
4 ꞌBá mụlépi ĩꞌdi trũ rĩ kí Sõpátã Pũrásĩ angálépi Bẽréyã gá rĩ ꞌbã ngọ́pị ꞌi; Ãrĩsĩtãríkõ kí Sẹ̃kụ́ndụ̃ be angájó ãngũ Tẹ̃sãlọ̃nị́kị̃ drị̂ agá; Gáyõ ꞌi angájó táwụ̃nị̃ Dábẽ gá; Tụ̃kị́kọ̃ kí Trọ̃fị́mọ̃ be angájó ãngũ Ásĩyã drị̂ agá; ãzíla Tị̃mị̃tị́yọ̃ ꞌi.
4 Alguns homens viajavam com ele: Sópatro, filho de Pirro, de Bereia; Aristarco e Secundo, de Tessalônica; Gaio, de Derbe; Timóteo; e Tíquico e Trófimo, da província da Ásia.
5 ꞌBá ꞌdĩ mụ kí ãma drị̃lẹ́ gá ãzíla tẽ kí ãma Trõwásĩ gá ꞌdãá.
5 Eles foram adiante e esperaram por nós em Trôade.
6 Ụ́ꞌdụ́ ụ̃mụ̃ alịlépi ꞌbá drị̃ gâ sĩ rĩ drị̂ la mụ ukólé ꞌbo, ãma iꞌdó ãcị̃ angájó Fị̃lị́pị̃ gá ꞌdĩ ãngũ Mãkẽdónĩyã drị̂ agâ sĩ mụjó íꞌbó sĩ ꞌdụ ãma ụ́ꞌdụ́ tõwú sĩ cajó Trõwásĩ gá. Ãma ịsụ́ dó Páwụ̃lọ̃ kí ꞌbá tá ĩꞌdi sĩ amụ́jó ĩꞌba abe rĩ kí ꞌdãá, ãma uꞌá ꞌdãá Sãbị́tị̃ ãlu.
6 Terminada a Festa dos Pães sem Fermento, embarcamos num navio em Filipos e, cinco dias depois, nos reencontramos em Trôade, onde ficamos uma semana.
7 Ụ́ꞌdụ́ Sãbátũ drị̂ sĩ ãma atrá ãma ãngũ ãlu gá Ụ̃mụ̃ Úpí drị̂ nalé. Páwụ̃lọ̃ ũlũ ị́jọ́ ꞌbá ꞌbaní, wó drụ̃sị̃ íni ĩꞌdi ꞌbã lẽjó mụjó mụ̃-mụ̃ rĩ sĩ, jọ ị́jọ́ ĩꞌba abe kpere sáwã ị́nị́ drị́ ázíyá (ị́nị́ ágágá).
7 No primeiro dia da semana, nos reunimos com os irmãos de lá para o partir do pão. Paulo começou a falar ao povo e, como pretendia embarcar no dia seguinte, continuou até a meia-noite.
8 Jó ụrụgá gõrófã rú ãma sĩ ãma trajó ꞌdã agá ûꞌbã ãcí dị̃lépi sĩ ãngũ jijó rĩ kí wẽwẽ rú.
8 A sala no andar superior onde estávamos reunidos era iluminada por muitas lamparinas.
9 Kãrị́lẹ̃ ãzị́ rú la Ị̃wụ̃tị́kọ̃ ꞌi. Páwụ̃lọ̃ ꞌbã ị́jọ́ ũlũ agá ãzo rú ị̃dị́-ị̃dị́ ꞌdĩ gá ꞌdâ, ụ́ꞌdụ́ iꞌdó ĩꞌdi ꞌbelé were-were, ụ́ꞌdụ́ ꞌbã ĩꞌdi ꞌbe agá kpítã. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, aꞌdé angájó gõrófã námbã na rĩ ꞌbã dẹ̃rị́sã gá ụrụgâlé kpere vụ̃rụ́ káyĩ. ꞌBá kí mụ ĩꞌdi ingalé ụrụgâlé, ịsụ́ kí drã rá.
9 O discurso de Paulo se estendeu por horas, e um jovem chamado Êutico, que estava sentado no parapeito da janela, ficou muito sonolento. Por fim, adormeceu profundamente, caiu de uma altura de três andares e morreu.
10 Wó Páwụ̃lọ̃ asị́ vụ̃rụ́ ꞌdõlé, amvu kãrị́lẹ̃ drãlépi rá ꞌdĩ ꞌi, jọ ꞌbá ꞌbaní, “Ĩmi awá ku, drã drĩ ku ĩꞌdi ídri.”
10 Paulo desceu, inclinou-se sobre o jovem e o abraçou. “Não se desesperem”, disse ele. “O rapaz está vivo!”
11 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Páwụ̃lọ̃ la mụ gõlé vúlé gõrófã sị́ gâlé ꞌbo, na dó Ụ̃mụ̃ Úpí drị̂ ãma abe ãngũ ãlu agá. Ĩꞌdi mụ ị́jọ́ jọlé ꞌbá kí abe sáwã ãzo rú kpere ụ̃ꞌbụ́tị sĩ ꞌbo, aꞌbe dó kí, mụ dó rá.
11 Então todos subiram novamente, partiram o pão e comeram juntos. Paulo continuou a lhes falar até o amanhecer e depois partiu.
12 ꞌDãá ꞌbá ꞌdụ kí dó kãrị́lẹ̃ tá ꞌdĩ ꞌi, agụ kí ĩꞌdi lị́cọ́ gá ídri rú. ꞌBá pírí uꞌá kí ãyĩkõ sĩ.
12 Enquanto isso, o jovem foi levado para casa vivo, e todos sentiram grande alívio.
13 Páwụ̃lọ̃ itú ị́jọ́ mụjó Ãsọ́sị̃ gá pá sĩ ꞌdĩ ãngũ ãma sĩ mụjó ĩꞌdi ꞌdụjó rĩ, wó ãmụ drị̃ gâlé íꞌbó sĩ.
13 Paulo foi por terra até Assôs, onde havia definido que devíamos esperar por ele, enquanto nós fomos de navio.
14 Ịsụ́ ãma Ãsọ́sị̃ gá ꞌdãá, ãzíla ãza dó ĩꞌba abe Mị̃tụ̃lẹ́nị̃ gâlé íꞌbó sĩ ãngũ ãlu gá.
14 Encontrou-se conosco em Assôs e navegamos juntos até Mitilene.
15 Ụ́ꞌdụ́ ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá rĩ sĩ, ãma alị Kị̃yọ́sị̃ ꞌbã bụ́lụ́ gâ sĩ, drụ́zị́ íni ãca Sãmósĩ gá, ụ́ꞌdụ́ ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá ãca Mị̃lẹ́tụ̃ gá.
15 No dia seguinte, passamos em frente à ilha de Quios. No outro dia, atravessamos para a ilha de Samos e, um dia depois, chegamos a Mileto.
16 Páwụ̃lọ̃ ũrã ĩꞌdi ásị́ gá alịjó Ẽfésõ agâ sĩ alị-alị, ãꞌdusĩku lẽ sáwã izalé ãmbógó ru ãngũ Ásĩyã drị̂ agá ku. Ri sáwã afụlé drĩ icó rá sĩ cajó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé ụ́ꞌdụ́ ụ̃mụ̃ Pẽndẽkósĩtõ drị́ gá rĩ sĩ.
16 Paulo havia decidido não aportar em Éfeso, pois não queria passar mais tempo na província da Ásia. Tinha pressa de chegar a Jerusalém, se possível, para a Festa de Pentecostes.
17 Páwụ̃lọ̃ la mụ acálé Mị̃lẹ́tụ̃ gá ꞌbo, umve ꞌbá ĩyõ kãnị́sã Ẽfésõ gá rĩ kí amụ́jó drị̃ fụjó ĩꞌba abe.
17 Por isso, em Mileto, mandou chamar os presbíteros da igreja de Éfeso.
18 ꞌBá ĩyõ ꞌdã kí mụ acálé ꞌbo, jọ ĩꞌbaní, “Ĩmi pírí nị̃ kí ári uꞌálé iꞌdójó ụ́ꞌdụ́ drị̃drị̃ mâ acájó ãngũ Ásĩyã drị̂ gá rĩ sĩ íngoní yã rĩ gá cé.
18 Quando chegaram, ele lhes disse: “Vocês sabem que, desde o dia em que pisei na província da Ásia até agora,
19 Ánga ãzị́ Ãdróŋá ní ásị́ ị̃gbẹ̃ sĩ ãzíla mị́ndrẹ inzíŋâ trũ mání adrujó ụ̃pị́gọ́ŋá Ãdróŋá ãni la rĩ sĩ mání táni ụ̃ꞌbị̃táŋá ịsụ́ agá ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbã ítútáŋá kî sĩ rá tí.
19 fiz o trabalho do Senhor humildemente e com muitas lágrimas. Suportei as provações decorrentes das intrigas dos judeus
20 Ĩnị̃ rá má ĩyãŋã ị́jọ́ Ãdróŋá drị́ gá ĩmi ãzã kolépi ꞌdĩ ũlũŋâ trũ tú ku, ꞌbo má imbá ĩmi ãngũ ũꞌbí kî sĩ ru trajó rĩ agâ sĩ ãzíla lị́cọ́ ãlu-ãlu agâ sĩ.
20 e jamais deixei de dizer a vocês o que precisavam ouvir, seja publicamente, seja em seus lares.
21 Álũ vâ ĩꞌdi ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbaní ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ abe mgbọ rú sĩ ãgõjó Ãdróŋá rú ãzíla ásị́ ujajó sĩ ãꞌị̃táŋá ĩꞌbadrị́ gá rĩ ꞌbãjó ãmã Úpí Yẹ́sụ̃ Kúrísĩtõ drị̃ gá.
21 Anunciei uma única mensagem tanto para judeus como para gregos: é necessário que se arrependam, se voltem para Deus e tenham fé em nosso Senhor Jesus.
22 “ꞌBo úꞌdîꞌda, ma mụ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá Úríndí Ãlá rĩ ꞌbã áma tị pẽjó rĩ sĩ, wó ánị̃ ãꞌdu la mụ ru idélé má benĩ yã rĩ gá ku.
22 “Agora, impelido pelo Espírito, vou a Jerusalém. Não sei o que me espera ali,
23 Ị́jọ́ lú mání nị̃lé rĩ Úríndí Ãlá rĩ ꞌbã lũlé mání táwụ̃nị̃ pírí gá ũcõgõ, fijó mãbụ́sụ̃ gá rĩ be, kí áma tẽ áma drị̃lẹ́ gâlé nĩ.
23 senão que o Espírito Santo me diz, em todas as cidades, que tenho pela frente prisão e sofrimento.
24 Wó mání rĩ gá, ídri mádrị́ gá rĩ adru ị́jọ́ ãmbógó la ku, ãzíla álã ĩꞌdi ãko ãjẹ̃ trũ ãmbógó la rú ku. Ị́jọ́ lú mâ lẽlé rĩ ãzị́ má ãni ꞌdĩ dejó ãyĩkõ sĩ, ãzíla ị́jọ́ Úpí Yẹ́sụ̃ ꞌbã fẽlé mádrị́ ị́jọ́ mgbã ĩꞌdidrị̂ ũlũjó lẽtáŋá uyaŋâ kóru rĩ sĩ.
24 Mas minha vida não vale coisa alguma para mim, a menos que eu a use para completar minha carreira e a missão que me foi confiada pelo Senhor Jesus: dar testemunho das boas-novas da graça de Deus.
25 “Má acị́ ĩmi drĩdríŋĩ gâ sĩ pírí Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị́ rĩ ꞌbã ị́jọ́ ũlũ trũ ĩminî, wó ánị̃ rá ĩmi icó dó áma ndrelé ị̃dị́ ku.
25 “Agora sei que nenhum de vocês, a quem anunciei o reino, me verá outra vez.
26 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, álẽ dó ãndrũ icélé la ĩminî má ũjĩ áma drị́ rá. ꞌBá drĩ dó ãvĩ ị́jọ́ Ãdróŋá drị́ gá rĩ sĩ rá, ãrí la adru ãma drị̃ gá ku.
26 Por isso, declaro hoje que, se alguém se perder, não será por minha culpa,
27 Ãꞌdusĩku má ĩyãŋã ị́jọ́ Ãdróŋá ní lẽlé rĩ ũlũŋâ trũ ĩminí tú ku.
27 pois não deixei de anunciar tudo que Deus quer que vocês saibam.
28 Ĩmi adru mịfị́ trũ ĩmi sĩ, ĩmba kãbĩlõ Úríndí Ãlá rĩ ꞌbã fẽlé ĩmidrị́ alé gá ꞌdĩ kí tã. Ĩmi adru ꞌbá kãnị́sã Ãdróŋá drị̂ ucélépi rĩ, ꞌdĩ kí ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã ĩgbãlé ĩꞌdi ãni rú ãrí ĩꞌdidrị́ gá rĩ sĩ rĩ kî.
28 “Portanto, cuidem de si mesmos e do rebanho sobre o qual o Espírito Santo os colocou como bispos, a fim de pastorearem sua igreja, comprada com seu próprio sangue.
29 Ánị̃ rá ádrĩ ĩmi aꞌbe ꞌbo, imbaꞌba ĩnzõ rú cécé ụ̃bọ̃gụ̃ áni la kí ãfũ kãbĩlõ kí drĩdríŋĩ gá cí, icó kí kãbĩlõ ãzí aꞌbelé ídri ku.
29 Sei que depois de minha partida surgirão em seu meio falsos mestres, lobos ferozes que não pouparão o rebanho.
30 Átã ĩmi drĩdríŋĩ gá ꞌdâ, ꞌbá ãzí kí ãfũ ị́jọ́ mgbã ꞌdĩ ujalé rá sĩ ꞌbá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá rĩ kí usejó ĩꞌba rụ́ kí vú bĩjó ị́jọ́ ĩꞌba ãni ĩnzõ rú ꞌdã agá.
30 Até mesmo entre vocês se levantarão homens que distorcerão a verdade a fim de conquistar seguidores.
31 ꞌBo ị̃nzị̃ dó mịfị́! Ĩmi ũrã drĩ ị́jọ́ mâ ĩmi imbájó ãzíla tãmbajó ị́nị́ kí ị̃tụ́ be ílí na mị́ndrẹ trũ mịfị́ gá rĩ ꞌi.
31 Portanto, vigiem! Lembrem-se dos três anos que estive com vocês, de como dia e noite nunca deixei de aconselhar com lágrimas cada um de vocês.
32 “Má aꞌbe úꞌdîꞌda ĩmi Ãdróŋâ drị́ alé gá ị́jọ́ ĩꞌdidrị́ ásị́ ị̃gbẹ̃ ãni icólépi ĩmi ĩzõlépi ãzíla ĩminí fẽtáŋá ĩꞌdidrị́ sụ̃sụ́ wijó rĩ fẽlépi ꞌbá pírí Ãdróŋá ꞌbã ꞌbãlé ĩꞌdi ãni rú ꞌdĩ ꞌbaní rĩ.
32 “E, agora, eu os entrego a Deus e à mensagem de sua graça que pode edificá-los e dar-lhes uma herança junto com todos que ele separou para si.
33 Má aꞌị́ drĩ vâ ꞌbá ãzí ꞌbã ãko; málĩ yã, jõku bõngó yã ku.
33 “Jamais cobicei a prata, o ouro ou as roupas de alguém.
34 Ĩmi ãmgbã nị̃ kí vâ rá, ánga ãzị́ áma drị́ ꞌdĩ kî sĩ ãko mâ lẽlé mâ wọ̃rị́ka abe ꞌdĩ kí ịsụ́jó.
34 Vocês sabem que estas minhas mãos trabalharam para prover as minhas necessidades e as dos que estavam comigo.
35 Má iꞌda ĩminí ãko pírí mání idélé rĩ kí agá, lẽ ãzị́táŋá ru ĩko ꞌbá ũkpó kóru ꞌdĩ kí ãzã ãzị́ ũkpómgboroto ĩminí ngalé rĩ sĩ. Ĩmi ũrã ị́jọ́ ándrá Yẹ́sụ̃ ꞌbã jọlé, ‘ꞌBá ãko fẽlépi rĩ la sụ̃sụ́ múké rĩ ịsụ́ ndẽ ꞌbá ãko aꞌị́lépi rĩ rá’ rĩ ĩndĩ.”
35 Fui exemplo constante de como podemos, com trabalho árduo, ajudar os necessitados, lembrando as palavras do Senhor Jesus: ‘Há bênção maior em dar que em receber’”.
36 Ĩꞌdi mụ ị́jọ́ ꞌdĩ jọlé ꞌbo, tị̃ ãja vụ̃rụ́ ꞌbá ãzí ꞌdĩ kí abe Ãdróŋá ãꞌị̃jó.
36 Quando Paulo terminou de falar, ajoelhou-se e orou com eles.
37 Awá kí pírí mị́ndrẹ sĩ ĩꞌbã kí ru jụ́jụ́ ụ̃tị̃ agá Páwụ̃lọ̃ trũ ꞌdĩ gá ꞌdĩ, ãzíla ndru kí vâ ĩꞌdi ꞌbã nábí.
37 Todos choraram muito enquanto se despediam dele com abraços e beijos.
38 Ị́jọ́ ĩꞌbaní ũcõgõ rú ãndânĩ rĩ Páwụ̃lọ̃ ꞌbã jọlé icó kí ꞌî mẹ́lẹ́tị ndrelé ị̃dị́ ku rĩ ꞌi. ꞌDãá agụ kí dó ĩꞌdi vú aꞌbelé íꞌbó agâlé.
38 O que mais os entristeceu foi ele ter dito que nunca mais o veriam. Então eles o acompanharam até o navio.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.