Atos 13

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá Ãnị̃tị́yọ́kị̃ gá rĩ kí agá ꞌdãá, nãbịya ãzí kí ándrá ímbáꞌbá ãzí kí abe cí. ꞌDĩ kí ándrá Bãrãnábã ꞌi, Sị̃mọ́nị̃ (umvelé ꞌbá ịnị rú rĩ ꞌi), Lụ̃kị́yã Kụ̃rẹ́nị̃ gá rĩ ꞌi, Mãnãyẹ́nị̃ ándrá ãnzị̃nĩrĩŋã zolépi Hẽródẽ Ãnị̃tị́pã be rĩ ꞌi ãzíla Sáwụ̃lọ̃ ꞌi.
1 Entre os profetas e mestres da igreja de Antioquia da Síria estavam Barnabé e Simeão, chamado Negro, Lúcio de Cirene, Manaém, que tinha sido criado com o rei Herodes Antipas, e Saulo.
2 Ĩꞌbaní Ãdróŋá ị̃nzị̃ agá ãko ãzí naŋâ kóru, ꞌdĩ gá ꞌdâ, Úríndí Ãlá rĩ jọ ĩꞌbaní, “Ĩpẽ mání Sáwụ̃lọ̃ kí Bãrãnábã be bụ́lụ́ gá, kî sĩ ãzị́ mání kí umvejó rĩ nga.”
2 Certo dia, enquanto adoravam o Senhor e jejuavam, o Espírito Santo disse: “Separem Barnabé e Saulo para realizarem o trabalho para o qual os chamei”.
3 Kí mụ Ãdróŋá zịlé íná naŋâ kóru ꞌbo, tị̃ kí drị́ Bãrãnábã kí drị̃ gá Sáwụ̃lọ̃ be, ꞌdĩ ꞌbã vúlé gá pẽ kí dó kí tị rá.
3 Então, depois de mais jejuns e orações, impuseram as mãos sobre eles e os enviaram em sua missão.
4 Úríndí Ãlá rĩ ꞌbã kí tị pẽjó nĩ rĩ sĩ, Bãrãnábã kí Sáwụ̃lọ̃ be mụ kí Sẽlẽwúkĩyã gá ãzíla mụ kí mẹ́lị̃ sĩ ãngũ ị̃yị́ ꞌbã celé trộkị́lịrị umvelé Kũpórõ rĩ gá.
4 Enviados pelo Espírito Santo, eles desceram ao porto de Selêucia, de onde navegaram para a ilha de Chipre.
5 ꞌDụ kí ándrá Yõhánã Mãrákõ ꞌbá kí ãzã kolé ãzị́ sĩ rĩ ĩndĩ. Kí mụ acálé Sãlãmị́sị̃ gá ꞌdãá ꞌbo, imbá kí ị́jọ́ Ãdróŋá drị̂ ãngũ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbã ĩꞌdi ị̃nzị̃jó rĩ kí agá, ãzíla ímbátáŋá imbájó rĩ agá ꞌdãá.
5 Ali, na cidade de Salamina, foram às sinagogas judaicas e pregaram a palavra de Deus. João Marcos os acompanhava como assistente.
6 Ĩꞌbaní acị́ agá ãngũ ru lịlépi ị̃yị́ agá rĩ gá ꞌdãá, ca kí Páfõsĩ gá, ịsụ́ kí nábị̃ ĩnzõ rú ãndrị́kẹ ndrịlépi umvelé Bãrã-Yẹ́sụ̃ ꞌi ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú, ru ꞌbãlépi ị́jọ́ Ãdróŋá drị̂ ũlũlépi ĩnzõ sĩ la.
6 Viajaram por toda a ilha até que, por fim, chegaram a Pafos, onde encontraram um feiticeiro judeu, um falso profeta chamado Barjesus.
7 Ĩꞌdi ándrá wọ̃rị́ Sẹ̃rẹ̃gị́yọ̃ Páwụ̃lọ̃ ãmbógó ãngũ ị̃yị́ ꞌbã celé trộkị́lịrị rĩ drị̂ ꞌi, vâ ãmbógó ãzí úŋmĩ trũ íni la, pẽ ꞌbá tị mụlé Bãrãnábã kí umvelé Sáwụ̃lọ̃ be ĩꞌdi drị̃lẹ́ gâ sĩ ị́jọ́ Ãdróŋá drị̂ arejó.
7 Ele acompanhava o governador Sérgio Paulo, um homem inteligente que convidou Barnabé e Saulo para visitá-lo, pois desejava ouvir a palavra de Deus.
8 Wó Ĩlĩmásĩ (ꞌdĩ rụ́ ĩꞌdidrị́ Gị̃rị́kị̃ tị sĩ ífí la ꞌbá ãndrị́kẹ ndrịlépi rĩ ꞌi) ga ãgátã ĩꞌba abe, ụ̃ꞌbị̃ ásị́ pírí sĩ lẽjó ãmbógô ásị́ ujajó ãꞌị̃táŋá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃jó rĩ agá rĩ sĩ rá.
8 Mas Elimas, o feiticeiro (esse é o significado de seu nome), opôs-se a eles, na tentativa de impedir que o governador viesse a crer.
9 ꞌBo Sáwụ̃lọ̃ umvelé Páwụ̃lọ̃ ꞌi rĩ agá Úríndí Ãlá rĩ ga tré, ndre Ĩlĩmásĩ tõtõ.
9 Cheio do Espírito Santo, Saulo, também conhecido como Paulo, encarou Elimas nos olhos
10 Ãzíla jọ, “Mi ngọ́tị́ŋá Sĩtánĩ ãni ãzíla mẹ́rọ́ꞌbá ị́jọ́ pírí múké rĩ drị́ gá rĩ ꞌi, ími ꞌa ga tré ĩnzõ sĩ ãzíla úlétáŋá ũnzíríkãnã Sĩtánĩ drị̂ sĩ. Ãzíla mi vâ ị́jọ́ Ãdróŋá drị́ ãndá ꞌdĩ kí lẽ ujalé ĩnzõ rú!
10 e disse: “Filho do diabo, cheio de toda espécie de engano e maldade e inimigo de tudo que é certo! Quando deixará de distorcer os caminhos retos do Senhor?
11 Úpí Ãdróŋá ꞌa ve dó míní ꞌbo, ími mịfị́ la mụ ãzụ̃lé cí, índre ãngũ ule ị̃tụ́ ꞌbã jilé rĩ ku cajó áyi ãzí agá.”
11 Preste atenção, pois o Senhor colocou a mão sobre você para castigá-lo, e você ficará cego, sem conseguir ver a luz do sol por algum tempo”. No mesmo instante, neblina e escuridão cobriram-lhe os olhos e ele começou a tatear, suplicando que alguém o tomasse pela mão e o guiasse.
12 Ãmbógó la mụ ị́jọ́ ru idélépi ꞌdĩ kí ndrelé ꞌbo, ãꞌị̃ dó rá, ãꞌdusĩku acá ụ̃sụ̃táŋá sĩ ị́jọ́ imbálé Ãdróŋá drị̃ gá rĩ sĩ.
12 Quando o governador viu o que havia acontecido, creu, muito admirado com o ensino a respeito do Senhor.
13 Iꞌdójó Páfõsĩ gá ꞌdãá, Páwụ̃lọ̃ kí ꞌbá acị́lépi ĩꞌdi abe ꞌdĩ kî trũ mụ kí táwụ̃nị̃ Pẹ̃rị́gã drị̂ agá ꞌdĩ ãngũ Pãmũfílĩyã drị̂ gá. ꞌDãá Yõhánã Mãrákõ aꞌbe kí gõjó vúlé Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá.
13 Paulo e seus companheiros saíram de Pafos num navio e foram à Panfília, onde aportaram em Perge. Ali, João Marcos os deixou e voltou para Jerusalém.
14 Iꞌdójó Pẹ̃rị́gã gá, Páwụ̃lọ̃ mụ kí Bãrãnábã be táwụ̃nị̃ Ãnị̃tị́yọ́kị̃ ãngũ Pị̃sị́dị̃yã drị́ rĩ gá. Ãzíla Sãbátũ sĩ, mụ kí ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ gá, ri kí gá ꞌdãá vụ̃rụ́.
14 Paulo e Barnabé prosseguiram para o interior, até Antioquia da Pisídia. No sábado, foram à sinagoga.
15 Ị́jọ́ Mụ́sã ꞌbã sĩlé ãzíla nãbịya ꞌbã kî sĩlé Ãdróŋá drị́ ꞌdĩ kí ꞌbã ãzí lã agá ꞌbo ꞌdĩ gá ꞌdâ, ãmbogo ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ drị̂ jọ kí Bãrãnábã ꞌbaní Páwụ̃lọ̃ be, “Ãmã ádrị́pịka, ãma aꞌị́ ĩmi ꞌi ị́jọ́ jọjó ꞌbá ꞌbaní, ị́jọ́ ãzí drĩ adru ĩmi ásị́ ga ꞌdâ ꞌbá kí ásị́ ũŋmĩjó cí rĩ gá.”
15 Depois da leitura dos livros da lei e dos profetas, os chefes da sinagoga lhes mandaram um recado: “Irmãos, se vocês têm uma palavra de encorajamento para o povo, podem falar”.
16 Páwụ̃lọ̃ nga pá tulé ụrụgá, atrị ꞌbá kí drị̃ drị́ sĩ, jọ, “Ĩmi ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ rú ꞌdĩ ãzíla ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku Ãdróŋá ị̃nzị̃lépi ꞌdĩ, ĩmi are ị́jọ́ áma tị gá!
16 Então Paulo ficou em pé, levantou a mão para pedir silêncio e começou a falar: “Homens de Israel e gentios tementes a Deus, ouçam-me!
17 Ãdróŋá ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ ꞌbadrị́ gá rĩ pẽ ãmã áyị́pịka kí, wi ándrá ĩꞌbaní sụ̃sụ́ sĩ acájó sụ́rụ́ ũkpó la rú, ãzíla sĩ adrujó málĩ trũ, kí uꞌájó ãngũ Mị̃sị́rị̃ gá rĩ sĩ. Anzé kí angájó sụ́rụ́ Mị̃sị́rị̃ drị̂ agá ũkpõ ĩꞌdidrị̂ sĩ,
17 “O Deus desta nação de Israel escolheu nossos antepassados e fez que se multiplicassem e se fortalecessem durante o tempo em que ficaram no Egito. Então, com braço poderoso, ele os tirou da escravidão.
18 ta vâ ídri ĩꞌbadrị́ ũnzíkãnã rĩ ãngũ kõtórõ rú ị̃yị́ kóru ꞌdã agá ílí kãlị́ sụ.
18 Ele suportou seu comportamento durante os quarenta anos em que andaram sem rumo pelo deserto.
19 ꞌDị ãꞌdị́ sụ́rụ́ ázị̂rị̃ Kãnánĩ gá ꞌdãá rĩ kí abe ndẽ kí rá, uja dó ãngũ ĩꞌbadrị́ ꞌdã fẽlé ꞌbá ĩꞌdidrị́ Ịsịrayị́lị̃ rú ꞌdĩ ꞌbaní (ãko ĩꞌba ãni la rú).
19 Destruiu sete nações em Canaã e deu seu território a Israel como herança.
20 Ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌdụ kí ãni rú ílí túrú sụ kãlị́ tõwú.
20 Tudo isso levou cerca de quatrocentos e cinquenta anos. “Depois, Deus lhes deu juízes para governá-los até o tempo do profeta Samuel.
21 Wó ꞌbá lẽ kí úpí, Ãdróŋá fẽ dó ĩꞌbaní úpí Sáwụ̃lọ̃ Kị́sị̃ ngọ́pị ꞌi angájó sụ́rụ́ Bénzãmĩnĩ drị̂ agá, na ũpĩ ílí kãlị́ sụ̃.
21 Então o povo pediu um rei, e ele lhes deu Saul, filho de Quis, homem da tribo de Benjamim, e ele reinou por quarenta anos.
22 Ãdróŋá la mụ Sáwụ̃lọ̃ nzelé ũpĩ gá rĩ sĩ ꞌbo, ꞌbã dó Dãwụ́dị̃ adrujó ĩꞌbã úpí ru. ꞌDĩ ị́jọ́ Ãdróŋá ꞌbã jọlé ĩꞌdi drị̃ gá rĩ ꞌi, ‘Má ịsụ́ Dãwụ́dị̃ Yésẽ ngọ́pị ꞌi ꞌbá áma ásị́ ꞌbã lẽlé rá rĩ rú, ĩꞌdi ị́jọ́ pírí mâ lẽlé ꞌba idé kí rá rĩ kí idé rá.’
22 Mas Deus removeu Saul e colocou em seu lugar Davi, a respeito de quem Deus disse: ‘Davi, filho de Jessé, é um homem segundo o meu coração; fará tudo que for da minha vontade’.
23 “Ágọ́bị́ ꞌdĩ ꞌbã drị̃lẹ́ kí agá Ãdróŋá ãpẽ ꞌBá ꞌbá Palépi Yẹ́sụ̃ ꞌi sụ́rụ́ Ịsịrayị́lị̃ drị́ rĩ ꞌbaní ándrá ĩꞌdi ꞌbã azịlé rĩ ꞌbã áni.
23 “E Jesus, um dos descendentes de Davi, é o salvador que Deus concedeu a Israel, conforme sua promessa!
24 Yẹ́sụ̃ iꞌdó drĩ ãzị́ ku rú, Yõhánã ũlũ ị́jọ́ ásị́ ujajó rĩ ꞌbá pírí Ịsịrayị́lị̃ gá ꞌdĩ ꞌbaní, ãzíla ꞌbá pírí ꞌbã ịsụ́ kî sĩ bãbụ̃tị́zị̃ sĩ ị́jọ́ ũnzí aꞌbejó.
24 Antes da vinda de Jesus, João Batista anunciou que todo o povo de Israel precisava se arrepender e ser batizado.
25 Yõhánã de dó ị́jọ́ ũlũ agá, zị dó ꞌbá kí, ‘Ĩmi ũrã ma ãꞌdi ꞌi yã? Má adru Kúrísĩtõ ĩminí tẽlé rĩ ꞌi ku. Ĩmi are! Ĩꞌdi amụ́ áma vúlé gá ꞌdĩ, ndẽ ma ãmbõgõ sĩ rá, má icó dó sĩ ŋĩlâ ĩꞌdi pá gá rĩ trũlé ku wó ma vâ ũkpó kóru adrujó ĩꞌdi ꞌbã ãtíꞌbó ru.’
25 Quando João estava concluindo seu trabalho, perguntou: ‘Vocês pensam que eu sou o Cristo? Não sou! Mas ele vem em breve, e não sou digno sequer de desamarrar as correias de suas sandálias’.
26 “ꞌBá mádrị́ Ịsịrayị́lị̃ rú drị̃lẹ́ Ịbụrahị́mụ̃ drị́ ꞌdĩ, ãzíla ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku Ãdróŋá ị̃nzị̃lépi ꞌdĩ, ị́jọ́ patáŋá drị́ ꞌdĩ Ãdróŋá ãpẽ bãsĩ tị la ãmaní.
26 “Irmãos, vocês que são filhos de Abraão e também vocês gentios tementes a Deus, esta mensagem de salvação foi enviada a nós.
27 ꞌBá uꞌálépi Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌdã kí ꞌbá drị̃lẹ́ ru ĩꞌbadrị́ rĩ kí abe, nị̃ kí Yẹ́sụ̃ ꞌi ku. Nị̃ kí vâ ị́jọ́ nãbịya ꞌbã kî sĩlé lãlé Sãbátũ ãlu-ãlu sĩ rĩ ꞌbã ífí ku. Wó tí ị́jọ́ nãbịya ꞌbã kî sĩlé rĩ idé ru ĩꞌdi kẹ̃jị́ gá ĩꞌbã kí Yẹ́sụ̃ drị̃ gá ị́jọ́ lịjó ĩꞌdi ꞌdịjó rĩ sĩ.
27 O povo de Jerusalém e seus líderes não reconheceram que Jesus era aquele a respeito de quem os profetas haviam falado. Em vez disso, eles o condenaram e, ao fazê-lo, cumpriram as palavras dos profetas, que são lidas todos os sábados.
28 Ĩꞌbã kí táni ị́jọ́ ịsụ́jó ĩꞌdi ụrụꞌbá gá ĩꞌdi ꞌdịjó rá ku tí, ũŋmĩ kí Pĩlátõ sĩ ĩꞌdi ꞌdịjó siri.
28 Não encontraram motivo legal para executá-lo, mas, ainda assim, pediram a Pilatos que o matasse.
29 Kí dó mụ ị́jọ́ sĩlé ĩꞌdi drị̃ gá bụ́kụ̃ agá ꞌdĩ kí idélé pírí ꞌbo, ãtrũ kí ĩꞌdi mũsãláꞌbã sị́ gá rĩ sĩ mụlé ị̃sị̃lé ꞌbụ́ gá.
29 “Depois de cumprirem tudo que as profecias diziam a respeito dele, eles o tiraram da cruz e o colocaram num túmulo,
30 Wó Ãdróŋá inga ĩꞌdi ídri rú ꞌbá drãlépi rá rĩ kí drĩdríŋĩ gá rá.
30 mas Deus o ressuscitou dos mortos.
31 Ụ́ꞌdụ́ wẽwẽ rú agá ri ru iꞌdalé ꞌbá ándrá amụ́lépi ĩꞌdi trũ angájó Gãlị́lị̃ gá mụjó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌdĩ ꞌbanî. Kí dó ꞌbá ị́jọ́ ĩꞌdidrị̂ vú nzelépi ꞌbá ãmadrị́ Ịsịrayị́lị̃ rú rĩ ꞌbaní rĩ kî.
31 E, por muitos dias, ele apareceu àqueles que o tinham acompanhado da Galileia para Jerusalém. Agora eles são suas testemunhas diante do povo.
32 “Wó ãma ĩminí ị́jọ́ mgbã Yẹ́sụ̃ drị́ gá ãlá rĩ vú nze, ándrá Ãdróŋá ꞌbã azịlé ãmã áyị́pịka ꞌbanî rĩ ꞌi.
32 “Estamos aqui para trazer a vocês esta boa-nova. A promessa foi feita a nossos antepassados,
33 Ãma tá gápi anzị ĩꞌbadrị̂ rú ꞌdĩ, Ãdróŋá nga ãmaní ãzị́ ĩꞌdi ꞌbã Yẹ́sụ̃ ingajó ídri rú drã agá rĩ sĩ cécé sĩlé Zãbụ́rị̃ cápĩtã ị̃rị̃ rĩ agá ꞌdãá rĩ áni:
33 e agora Deus a cumpriu para nós, os descendentes deles, ao ressuscitar Jesus. É isto que o segundo salmo diz a respeito dele: ‘Você é meu Filho; hoje eu o gerei’.
34 Ãzíla ꞌdĩ dó ị́jọ́ Ãdróŋá ꞌbã jọlé Yẹ́sụ̃ drị̃ gá ĩꞌdi ꞌbã ĩꞌdi ingajó ídri drã agá rĩ sĩ, icó ŋmalé ị̃nádrị̃ agâlé ku rĩ ꞌi:
34 Pois Deus havia prometido ressuscitá-lo dos mortos, para que jamais apodrecesse no túmulo. Ele disse: ‘Eu lhes darei as bênçãos sagradas que prometi a Davi’.
35 Úsĩ vâ ĩꞌdi Zãbụ́rị̃ ãzí rĩ agá:
35 Em outro salmo, ele explicou de modo mais direto: ‘Não permitirás que o teu Santo apodreça no túmulo’.
36 “Dãwụ́dị̃ ꞌbã ãzị́ Ãdróŋá drị̂ ꞌbã ngaŋá dejó sáwã ĩꞌdidrị̂ agá ꞌbo rĩ sĩ, drã dó rá, ị̂sị̃ ĩꞌdi áyị́pịka abe, ãzíla ãvũ la ŋma ị̃nádrị̃ agá rá.
36 Não se trata de uma referência a Davi, porque, depois que Davi fez a vontade de Deus em sua geração, morreu e foi sepultado com seus antepassados, e seu corpo apodreceu.
37 Wó ị́jọ́ ꞌdĩ idé ru ꞌbá Ãdróŋá ꞌbã ingalé ídri drã agá rá rĩ rụ́ gẹ̃rị̃ sĩ ku.
37 É uma referência a outra pessoa, a alguém a quem Deus ressuscitou e cujo corpo não apodreceu.
38 “ꞌDĩ sĩ, má ádrị́pịka, álẽ lũlé la ĩminí, Yẹ́sụ̃ sĩ izatáŋá ĩmidrị̂ kí ru trũ rá.
38 “Ouçam, irmãos! Estamos aqui para proclamar que, por meio de Jesus, há perdão para os pecados.
39 Ãzíla ꞌbá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá ꞌdĩ kí ꞌbã ị́jọ́ ũnzí pírí kí ru trũ Yẹ́sụ̃ rụ̂ sĩ rá ándrá ru icólépi trũlé ku ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ sĩ rĩ kî.
39 Todo o que nele crê é declarado justo diante de Deus, algo que a lei de Moisés jamais pôde fazer.
40 Ị̃nzị̃ mịfị́ ndrejó la ị́jọ́ ándrá nãbịya ꞌbã kí jọlé rĩ ꞌbã idé ru ĩmi abe ku benĩ:
40 Por isso, tomem cuidado para que não se apliquem a vocês as palavras dos profetas:
41 “‘Ĩmi are, ĩmi ꞌbá idemará ru ị́jọ́ idélépi ãfó sĩ ꞌdĩ!
41 ‘Olhem, zombadores; fiquem admirados e morram! Pois faço algo em seus dias, algo em que vocês não acreditariam mesmo que lhes contassem’”.
42 Páwụ̃lọ̃ ꞌbaní ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ aꞌbe agá Bãrãnábã be ꞌdĩ ga ꞌdâ, ꞌbá aꞌị́ kí kí ãgõjó ị́jọ́ ꞌdã ꞌbã áni rĩ kí jọjó Sãbátũ ãzí amụ́lépi rĩ sĩ ị̃dị́.
42 Quando Paulo e Barnabé estavam saindo da sinagoga, o povo pediu que voltassem a falar dessas coisas na semana seguinte.
43 ꞌBá ru tralépi ãngũ ꞌdã gá ꞌdãá ꞌdĩ kí mụ irélé ꞌbo, ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú wẽwẽ rú ãzíla ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ãrútáŋá ru, ru ujalépi Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ abe, bĩ kí Páwụ̃lọ̃ kí vú Bãrãnábã be. Ímbáꞌbá ị̃rị̃ ꞌdĩ jọ kí ĩꞌbaní ị́jọ́ sĩ kí ásị́ imbájó sĩ adrujó ásị́ ị̃gbẹ̃ Ãdróŋá drị̂ agá.
43 Muitos judeus e gentios devotos convertidos ao judaísmo seguiram Paulo e Barnabé, que insistiam com eles para que continuassem a confiar na graça de Deus.
44 Sãbátũ ãzí rĩ sĩ, ãni rú la ꞌbá pírí táwụ̃nị̃ agá ꞌdãá ꞌdĩ, amụ́ kí ị́jọ́ Úpí Ãdróŋá drị̂ arelé.
44 No sábado seguinte, quase toda a cidade compareceu para ouvir a palavra do Senhor.
45 ꞌBá Yãhụ́dị̃ rú rĩ kí mụ ꞌbá ru tralépi wẽwẽ rú rĩ kí ndrelé ꞌbo, ãjã fi kí ásị́ gá cí. Ri kí ãgátã galé ị́jọ́ Páwụ̃lọ̃ ꞌbã jọlé rĩ kí drị̃ gá ĩꞌdi uꞌdáŋâ trũ ĩndĩ.
45 Quando alguns dos judeus viram as multidões, ficaram com inveja, de modo que difamaram Paulo e contestavam tudo que ele dizia.
46 Wó Páwụ̃lọ̃ kí Bãrãnábã be iꞌdó kî dó bãsĩ vâ ị́jọ́ jọlé ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ ụ̃rị̃ kóru jọ kí, “Ĩꞌdi ãndá-ãndá ru ị́jọ́ Ãdróŋá drị́ rĩ ũlũjó ĩminí drị̃drị̃. Wó ĩlẽ dó ku, ãzíla ĩlị dó ĩmi ídri ukólépi ku rĩ agá ãmvé ꞌbo, ãma dó ĩmi aꞌbe rá, ãma ãma uja ị́jọ́ jọlé ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku rĩ ꞌbanî.
46 Então Paulo e Barnabé se pronunciaram corajosamente, dizendo: “Era necessário que pregássemos a palavra de Deus primeiro a vocês, judeus. Mas, uma vez que vocês a rejeitaram e não se consideraram dignos da vida eterna, agora vamos oferecê-la aos gentios.
47 Úpí fẽ ãmaní ãzị́táŋá íni:
47 Pois foi isso que o Senhor nos ordenou quando disse: ‘Fiz de você uma luz para os gentios, para levar a salvação até os lugares mais distantes da terra’”.
48 ꞌBá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ kí mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé ꞌbo, uꞌá kí ãyĩkõ sĩ ãzíla ịcụ́ kí Úpî rụ́, ꞌbá ũpẽlé ídri ukólépi ku rĩ gá rĩ acá kí ꞌbá ị́jọ́ úpí drị́ ꞌdĩ ãꞌị̃lépi rá rĩ kî rú.
48 Quando ouviram isso, os gentios se alegraram e agradeceram ao Senhor por essa mensagem, e todos que haviam sido escolhidos para a vida eterna creram.
49 Ị́jọ́ Úpí drị́ gá rĩ iré ru ãngũ ꞌdã agá ꞌdãá pírí.
49 Assim, a palavra do Senhor se espalhou por toda aquela região.
50 Wó ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ mụ kí ãgọbị drị̃lẹ́ ru ãzíla ũkú ãmbogo-ãmbogo Ãdróŋâ ị̃nzị̃lépi ꞌdĩ kí bị́lẹ́ usúlé sĩ Páwụ̃lọ̃ kí ngụ̃jó Bãrãnábã be ũnzí. Iꞌdó kí Páwụ̃lọ̃ ꞌbaní ũcõgõ fẽlé Bãrãnábã be, dro kí dó kí ãngũ ĩꞌbadrị́ ꞌdã agá rĩ sĩ rá.
50 Então os judeus, instigando as mulheres religiosas influentes e as autoridades da cidade, provocaram uma multidão contra Paulo e Barnabé e os expulsaram dali.
51 ꞌBá ꞌdĩ ụtụ́ kí pụ́trụ́ kí pá gá rĩ kí ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ kí drị̃lẹ́ gá ꞌdãá, mụ kí dó Ĩkónĩyãmũ gá.
51 Eles, porém, sacudiram o pó dos pés em sinal de reprovação e foram à cidade de Icônio.
52 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá angájó Ãnị̃tị́yọ́kị̃ gá rĩ ga kí ãyĩkõ sĩ ãzíla Úríndí Ãlá rĩ sĩ tré.
52 E os discípulos estavam cheios de alegria e do Espírito Santo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.