2 Samuel 3
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NAA
1 Ãꞌdị́ lị́cọ́ Sáwụ̃lọ̃ drị̂ kí drĩdríŋĩ gá lị́cọ́ Dãwụ́dị̃ drị̂ be rĩ ꞌdị ru sáwã ãzo rú. Dãwụ́dị̃ ꞌbã ũkpó ri tụlé drị̃ gá drị̃ gá wó ãsĩkárĩ Sáwụ̃lọ̃ drị̂ kí ũkpó ri asị́lé vúlé vúlé.
1 Durou muito tempo a guerra entre a casa de Saul e a casa de Davi. Davi se fortalecia cada vez mais, enquanto a casa de Saul se enfraquecia.
2 Dãwụ́dị̃ ꞌbã adrujó Hẹ̃bụ̃rọ́nị̃ gá ꞌdãá, tị anzị kí rá. Ngọ́tị́ ĩꞌdidrị́ kãjãní rĩ ꞌbã rụ́ Ãmụ̃nọ́nị̃ ꞌi ũkú ĩꞌdidrị́ Yẹ̃zẹ̃rẹ́lị̃ ízó ru Ãhĩnõwámũ ꞌbã tịlé rĩ ꞌi.
2 Em Hebrom, nasceram filhos a Davi. O primogênito foi Amnom, de Ainoã, a jezreelita.
3 Ngọ́tị́ ĩꞌdidrị́ ị̃rị̃ rĩ ꞌbã rụ́ Kĩlẽyádĩ ꞌi ꞌdĩ ũkú ĩꞌdidrị́ Nãbálĩ Kãrị̃mẹ́lị̃ gó ru rĩ ꞌbã aꞌbelé ãwụ́zị́ ru Ãbị̃gãyị́lị̃ ꞌbã tịlé rĩ ꞌi.
3 O segundo foi Quileabe, de Abigail, viúva de Nabal, o carmelita. O terceiro foi Absalão, filho de Maaca, filha de Talmai, rei de Gesur.
4 Ngọ́tị́ ĩꞌdidrị́ námbã sụ sĩ rĩ ꞌbã rụ́ Ãdõníyã ꞌi ũkú ĩꞌdidrị́ Hãgị́tị̃ ꞌbã tịlé rĩ ꞌi,
4 O quarto foi Adonias, filho de Hagite. O quinto foi Sefatias, filho de Abital.
5 Ngọ́tị́ ĩꞌdidrị́ námbã ázíyá sĩ rĩ ꞌbã rụ́ Ĩtĩrẽyámũ ꞌi ũkú ĩꞌdidrị́ Ígĩlã ꞌbã tịlé rĩ ꞌi.
5 O sexto foi Itreão, de Eglá, mulher de Davi. Estes filhos de Davi nasceram em Hebrom.
6 Lị́cọ́ Sáwụ̃lọ̃ drị̂ ꞌbã kí ãꞌdị́ ꞌdị agá lị́cọ́ Dãwụ́dị̃ drị̂ be ꞌdĩ gá ꞌdĩ Ãbị̃nẹ́rị̃ ace ãsĩkárĩ ru ásị́ fẽlépi pírí sĩ ãzị́ ngajó Sáwụ̃lọ̃ pálé gá la rú.
6 Enquanto durou a guerra entre a casa de Saul e a casa de Davi, Abner se tornava cada vez mais poderoso na casa de Saul.
7 Ụ́ꞌdụ́ ãlu Ị̃sị̃bọ̃sẹ́tị̃ Sáwụ̃lọ̃ ngọ́pị zị Ãbị̃nẹ́rị̃ ꞌi, “Íla mi má átẹ́pị ꞌbã ũkú ãtíꞌbó ru Rị̃zị́pã Ãyíyã ꞌbã ị̃zẹ́pị sĩ la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã?”
7 Saul teve uma concubina chamada Rispa, filha de Aiá. Isbosete perguntou a Abner: — Por que você teve relações com a concubina de meu pai?
8 Ãbị̃nẹ́rị̃ acá dó ũmbã sĩ ị́jọ́ Ị̃sị̃bọ̃sẹ́tị̃ ꞌbã zịlé rĩ sĩ ãzíla umvi ĩꞌdiní, “Mí ũrã má icó Sáwụ̃lọ̃ ꞌbã mẹ́lẹ́ mbelé rá yã? Mí ũrã áfi Dãwụ́dị̃ ní ꞌbá Yụ́dã drị̂ kí abe yã? Ma ãtíꞌbó mí átẹ́pị ãni ru ásị́ fẽlépi pírí ĩꞌdiní la ãzíla lị́cọ́ ĩꞌdidrị̂ ní ĩꞌdi ꞌbã wọ̃rị́ka kí abe la. Áfẽ mi ꞌdịlé Dãwụ́dị̃ ní ku, wó úꞌdîꞌda mí alị́ dó ị́jọ́ áma ụrụꞌbá gá ị́jọ́ ãzí mání idélé ku la sĩ.
8 Abner ficou indignado com as palavras de Isbosete e disse: — Sou eu um cão a serviço de Judá? Ainda hoje sou fiel à casa de Saul, seu pai, e aos irmãos e amigos dele e não entreguei você nas mãos de Davi. No entanto, hoje você quer me culpar por causa dessa mulher!
9 Ádrĩ Dãwụ́dị̃ ãzã ko sĩ ị́jọ́ Úpí ꞌbã ándrá azịlé ĩꞌdiní rĩ kí ịsụ́jó ku, lẽ Ãdróŋá ꞌbã gbã ma jõku ꞌbã ꞌdị ma rá!
9 Que Deus me castigue se eu não fizer por Davi o que o Senhor lhe prometeu,
10 Ma mụ ũpĩ Sáwụ̃lọ̃ drị̂ ꞌdụlé fẽlé Dãwụ́dị̃ ní. Ma Dãwụ́dị̃ ꞌbã úpí ru sụ́rụ́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃lẹ́ gá Yụ́dã drị̂ be, angájó ụ́rụ́ Dánĩ gá kpere cajó ándrá Bẹ̃rị̃sẹ́bã gá.”
10 transferindo o reino da casa de Saul e estabelecendo o trono de Davi sobre Israel e sobre Judá, desde Dã até Berseba.
11 Ị̃sị̃bọ̃sẹ́tị̃ umvi dó ị́jọ́ ãzí Ãbị̃nẹ́rị̃ ní ku ãꞌdusĩku idé dó ụ̃rị̃ sĩ.
11 E Isbosete não pôde dizer nada a Abner, porque tinha medo dele.
12 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ãbị̃nẹ́rị̃ pẽ dó ꞌbá ãzí kí tị Dãwụ́dị̃ rụ́ sĩ zịjó la, “Ãꞌdi la ãngũ ꞌdĩ drị̃ ce nĩ yã? Mí idé tị icíma má be ãzíla ma ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí ají pírí ími pálé gá.”
12 Então Abner enviou mensageiros a Davi, dizendo: — De quem é a terra? Faça uma aliança comigo, e eu o ajudarei a fazer com que todo o Israel se junte a você.
13 Dãwụ́dị̃ jọ, “ꞌDĩ ị́jọ́ múké la, ma tị icí mí be rá. Wó álẽ lú ị́jọ́ ãzí mídrị́ ãlu. Lẽ mí amụ́ áma drị̃lẹ́ gá Sáwụ̃lọ̃ ị̃zẹ́pị Mĩkálĩ kóru ku. Mí ají ĩꞌdi ĩndĩ.”
13 Davi respondeu: — Muito bem. Farei uma aliança com você, porém uma coisa exijo: quando vier falar comigo, você não verá a minha face, se primeiro não me trouxer Mical, filha de Saul.
14 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Dãwụ́dị̃ pẽ dó ꞌbá ãzí kí tị Ị̃sị̃bọ̃sẹ́tị̃ Sáwụ̃lọ̃ ngọ́pị rụ́ ãzíla jọ, “Mí ãfẽ mâ ũkû Mĩkálĩ, mání ándrá ĩgbãlé mání Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ kí ụꞌdị́jó 100 rĩ sĩ rĩ vúlé.”
14 Davi também enviou mensageiros a Isbosete, filho de Saul, dizendo: — Dê-me de volta a minha mulher Mical. Para poder casar com ela dei como pagamento cem prepúcios de filisteus.
15 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ị̃sị̃bọ̃sẹ́tị̃ fẽ dó ãzị́táŋá ãzíla aꞌdụ́ dó sĩ Mĩkálĩ ágô Pãlị̃tị̃yẹ́lị̃ Lãyísĩ ngọ́pị drị̂lé rá.
15 Então Isbosete mandou tirá-la do seu marido Paltiel, filho de Laís.
16 Táni ĩꞌdi ꞌbã ágô Pãlị̃tị̃yẹ́lị̃ ní ĩꞌdi vú ãbĩ agá áwáŋá trũ kpere táwụ̃nị̃ Bãhụ̃rị́mụ̃ gá rá tí, Ãbị̃nẹ́rị̃ jọ dó ĩꞌdiní, “Ígõ vúlé.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ gõ dó sĩ vúlé rá.
16 Seu marido a acompanhou, caminhando e chorando atrás dela, até Baurim. Então Abner disse a ele: — Agora vá e volte para casa. E ele voltou.
17 Ãbị̃nẹ́rị̃ jọ ị́jọ́ ꞌbá ĩyõ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe ãzíla jọ ĩꞌbaní, “Sáwã ãzí sĩ ĩlẽ ándrá Dãwụ́dị̃ ꞌbãlé úpí ĩmidrị̂ rú.
17 Abner falou com os anciãos de Israel, dizendo: — No passado, vocês queriam que Davi reinasse sobre vocês.
18 Úꞌdîꞌda ĩmi idé dó ị́jọ́ ꞌdĩ rá ãꞌdusĩku Úpí jọ ándrá ị́jọ́ Dãwụ́dị̃ drị̃ gá íni, ‘Ãtíꞌbó mádrị́ Dãwụ́dị̃ rụ̂ sĩ, ma ꞌbá mádrị́ Ịsịrayị́lị̃ kí pa Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ kí drị́ gâsĩ mẹ́rọ́ꞌbá ĩꞌbadrị̂ kí abe pírí rá.’”
18 Façam isto agora, porque o Senhor falou a Davi, dizendo: “Por meio de Davi, meu servo, livrarei o meu povo das mãos dos filisteus e das mãos de todos os seus inimigos.”
19 Ãbị̃nẹ́rị̃ jọ vâ ị́jọ́ ꞌbá Bénzãmĩnĩ drị̂ kí abe mịfị́ gá mịfị́ gá. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, mụ dó Hẹ̃bụ̃rọ́nị̃ gá sĩ ị́jọ́ pírí ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ gá ãzíla Bénzãmĩnĩ gá rĩ ꞌbã kí jọlé lẽ kí kí idélé rĩ kí lũlé Dãwụ́dị̃ nî.
19 Abner falou também com a tribo de Benjamim. E então ele foi dizer a Davi, em Hebrom, tudo o que agradava a Israel e a toda a casa de Benjamim.
20 Ãbị̃nẹ́rị̃ kí ãgọbị ĩꞌdidrị́ kãlị́ ị̃rị̃ rĩ kí abe mụ acálé Dãwụ́dị̃ rụ́ Hẹ̃bụ̃rọ́nị̃ gá ꞌbo, Dãwụ́dị̃ idé ĩꞌbaní ụ̃mụ̃ nalé.
20 Abner foi falar com Davi, em Hebrom, e vinte homens estavam com ele. Davi ofereceu um banquete a Abner e aos homens que tinham vindo com ele.
21 ꞌDã ꞌbã vúlé gá Ãbị̃nẹ́rị̃ jọ Dãwụ́dị̃ ní, “Lẽ ámụ rá ãzíla lẽ má itú ꞌbá pírí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí úpí mádrị̂ ní rá, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ kí dó sĩ tị icíma idé mí be ãzíla mi dó sĩ ũpĩ na kí drị̃lẹ́ gá ími ásị́ ꞌbã lẽlé rĩ áni.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Dãwụ́dị̃ pẽ dó Ãbị̃nẹ́rị̃ tị rá ãzíla mụ dó sĩ ásị́ ị̃gbẹ̃ sĩ.
21 Então Abner disse a Davi: — Eu me levantarei e irei para ajuntar todo o Israel ao rei, meu senhor, para fazerem aliança com o rei. E meu senhor reinará sobre tudo o que quiser. Então Davi deixou que Abner partisse, e ele se foi em paz.
22 ꞌDã ꞌbã vúlé gá cọtị́ Yõwábũ kí ãsĩkárĩ Dãwụ́dị̃ drị̂ kí abe acá kí angájó ãko raŋá gâlé rĩ sĩ ãzíla ají kí ãko wẽwẽ rú ĩꞌbã kí arálé rĩ kí ĩndĩ. Wó Ãbị̃nẹ́rị̃ aꞌbe dó Hẹ̃bụ̃rọ́nị̃ rá ãꞌdusĩku Dãwụ́dị̃ pẽ dó ĩꞌdi tị ásị́ ị̃gbẹ̃ sĩ rá.
22 Eis que os servos de Davi e Joabe vieram de uma investida e traziam consigo grande despojo. Mas Abner já não estava com Davi, em Hebrom, porque este o havia deixado ir embora, e ele tinha ido em paz.
23 Yõwábũ kí mụ ãgõlé ãsĩkárĩ kí abe pírí ꞌbo, úlũ ĩꞌdiní Ãbị̃nẹ́rị̃ Nẹ́rị̃ ngọ́pị amụ́ tá úpí rụ́ ꞌdâ ãzíla úpí pẽ ĩꞌdi tị ásị́ ị̃gbẹ̃ sĩ.
23 Quando Joabe chegou com toda a tropa que estava com ele, disseram-lhe: — Abner, filho de Ner, veio falar com o rei, que deixou que ele fosse embora em paz.
24 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yõwábũ mụ dó úpí rụ̂lé ãzíla zị ĩꞌdi, “Ị́jọ́ míní idélé ꞌdĩ ãꞌdu yã? Índre Ãbị̃nẹ́rị̃ amụ́ mí rụ́ ꞌdâ rá, mí aꞌbe ĩꞌdi mụlé rá ãꞌdu ị́jọ́ sĩ? Ífẽ dó mụ dó ꞌbo ꞌdộ!
24 Então Joabe foi falar com o rei e lhe disse: — O que foi que o senhor fez? Eis que Abner esteve aqui e o senhor o deixou ir embora. Agora ele se foi!
25 Ínị̃ Ãbị̃nẹ́rị̃ Nẹ́rị̃ ngọ́pị rá, amụ́ ími ulélé ãzíla amụ́ ãcị̃ mídrị̂ kí íngoní yã rĩ kí undrélé ãzíla lẽ ị́jọ́ pírí míní idélé rĩ kí ãꞌdu yã rĩ ịsụ́lé.”
25 O senhor bem conhece Abner, filho de Ner. Veio para enganá-lo, para observar os seus movimentos e sondar todos os seus planos.
26 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yõwábũ aꞌbe dó Dãwụ́dị̃ rá ãzíla pẽ ꞌbá ị́jọ́ ujílépi rĩ kí tị Ãbị̃nẹ́rị̃ vú gâsĩ. Ịsụ́ kí ĩꞌdi kídí Sírã tị gá ãzíla ají kí dó ĩꞌdi vúlé. Wó Dãwụ́dị̃ nị̃ ị́jọ́ drị̃ la gá ku.
26 Ao sair da presença de Davi, Joabe enviou mensageiros atrás de Abner, e eles o trouxeram de volta desde a cisterna de Sirá, sem que Davi o soubesse.
27 Ãbị̃nẹ́rị̃ la mụ ãgõlé Hẹ̃bụ̃rọ́nị̃ gá ꞌbo, Yõwábũ se dó ĩꞌdi bụ́lụ́ gá jó ãzí ꞌa gá kẹ̃jị́tị gá ꞌdãá ĩꞌdi ꞌbã rĩ mụ ĩꞌdiní ị́jọ́ ãzí lũlé ádụ̂sĩ rĩ áni. ꞌDãá rĩ sĩ sõ dó Ãbị̃nẹ́rị̃ ãjụ́ sĩ kụ̃bụ̃ gá sĩ ádrị́pị Ãsãhẹ́lị̃ ꞌbã ãrígó tị ũfẽjó. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ãbị̃nẹ́rị̃ drã dó sĩ rá.
27 Quando Abner voltou a Hebrom, Joabe o levou para um lado, no interior do portão da cidade, para lhe falar em segredo, e ali o feriu na barriga. E assim Abner morreu, por ter derramado o sangue de Asael, irmão de Joabe.
28 Vúlé vúlé ru Dãwụ́dị̃ la mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé ꞌbo jọ, “Úpí ndre ãsu drị́ sụ́rụ́ mádrị̂ be Ãbị̃nẹ́rị̃ Nẹ́rị̃ ngọ́pị ụrụꞌbá gá ku rĩ gá rá. Ndre vâ Yõwábũ asu ĩꞌdi ãrí nĩ rĩ cé.
28 Depois, quando Davi ficou sabendo, disse: — Eu e o meu reino somos inocentes diante do
29 Ãbị̃nẹ́rị̃ ꞌbã ãrí ꞌbã ũbĩ Yõwábũ vú lị́cọ́ átẹ́pị̃ drị̂ be. Lẽ lị́cọ́ Yõwábũ drị̂ agá átẹ́pị̃ drị̂ be ãkõzá gbõgbõ rú rĩ ꞌbã ce ị̃ndụ́ ku. Lẽ ãrí ꞌbã ꞌbá najó rĩ ꞌbã ce ị̃ndụ́ ku, ꞌbá ꞌbaní acị́jó gbẹ̃lẹ́kẹ sĩ rĩ ꞌbã ce ị̃ndụ́ ku. Lẽ ꞌbá kí ụꞌdị́jó ménéŋá sĩ rĩ ꞌbã ce ị̃ndụ́ ku ãzíla ãbị́rị́ ꞌbã ce ị̃ndụ́ ku.”
29 Que este sangue caia sobre a cabeça de Joabe e sobre toda a casa de seu pai! Que nunca falte na casa de Joabe quem tenha corrimento, quem seja leproso, quem se apoie em muleta, quem caia à espada, quem necessite de pão.
30 Yõwábũ ꞌdị kí Ãbị̃nẹ́rị̃ ádrị́pị Ãbĩsáyĩ be la ĩꞌdi ándrá ĩꞌbã ádrị́pị Ãsãhẹ́lị̃ ꞌdịjó ãꞌdị́ gá Gị̃bẹ̃yọ́nị̃ gá rĩ sĩ.
30 Assim, Joabe e seu irmão Abisai mataram Abner, porque este tinha matado Asael, o irmão deles, na batalha de Gibeão.
31 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Dãwụ́dị̃ jọ Yõwábũ ní ꞌbá pírí ĩꞌdi abe rĩ ꞌbaní, “Ĩmi uce bõngó ĩmi ụrụꞌbá gá ꞌdĩ kí rá, ĩsụ̃ kõlĩbá ãzíla ĩmi iꞌdó acị́lé áwáŋá trũ gbọ́lọ́ Ãbị̃nẹ́rị̃ ꞌbãjó rĩ ꞌbã drị̃lẹ́ gá.” Úpí Dãwụ́dị̃ ꞌbã ãmgbã rĩ ri acị́lé pápálé ru.
31 Então Davi disse a Joabe e a todo o povo que estava com ele: — Rasguem as suas roupas, vistam-se de panos de saco e façam lamentação por Abner. E o próprio rei Davi ia seguindo o caixão.
32 Ị̃sị̃ kí Ãbị̃nẹ́rị̃ Hẹ̃bụ̃rọ́nị̃ gá ãzíla úpí ri awálé ụ́ꞌdụ́kọ́ sĩ rere Ãbị̃nẹ́rị̃ ꞌbã ĩnádrị̃ gá. ꞌBá pírí awá kí vâ ĩndĩ.
32 Sepultaram Abner em Hebrom. O rei levantou a voz e chorou junto à sepultura de Abner. E todo o povo também chorou.
33 Úpí Dãwụ́dị̃ ngo dó sĩ ãwú úngó ꞌdĩ Ãbị̃nẹ́rị̃ nî:
33 E o rei fez a seguinte lamentação por Abner: Por que Abner teve de morrer como se fosse um tolo?
34 Ími drị́ kí úmbé ándrá kí ku,
34 As suas mãos não estavam atadas, nem estavam acorrentados os seus pés. Você caiu como quem cai diante dos filhos da maldade! E todo o povo chorou muito mais por ele.
35 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ꞌbá pírí amụ́ kí Dãwụ́dị̃ rụ́ ãzíla aꞌị́ kí ĩꞌdi sĩ ãkónã ꞌbị̃jó ị̃tụ́ gá ꞌdâ, wó Dãwụ́dị̃ na ũyõ jọjó la, “Ãdróŋá ꞌbã fẽ mání drị̃rịma ũkpó la ádrĩ mũkátĩ ꞌbị̃ jõku ãko ãzí cí la su áma tị gá ꞌdĩ sĩ ị̃tụ́ ꞌde drĩ ku rú rá rĩ gá.”
35 Então todo o povo veio fazer com que Davi comesse pão, sendo ainda dia. Mas Davi fez este juramento: — Que Deus me castigue severamente se eu provar pão ou qualquer outra coisa antes que o sol se ponha.
36 ꞌBá pírí ndre kí ị́jọ́ ꞌdĩ rá acá kí dó ãyĩkõ sĩ. Ãndá ãndá ru acá kí ãyĩkõ sĩ ị́jọ́ pírí úpí ꞌbã idélé ꞌdĩ kí sĩ.
36 Todo o povo notou isso e aprovou essa atitude, assim como aprovava tudo o que o rei fazia.
37 Iꞌdójó ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ ꞌbá pírí úpí Dãwụ́dị̃ drị̂ kí ãzíla ꞌbá pírí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe nị̃ kí dó rá Dãwụ́dị̃ su drị́ Nẹ́rị̃ ꞌbã ngọ́pị Ãbị̃nẹ́rị̃ ꞌdịŋá gá ku.
37 Naquele dia, todo o povo e todo o Israel ficaram sabendo que o rei não tinha nada a ver com a morte de Abner, filho de Ner.
38 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí jọ dó ãgọbị ĩꞌdidrị̂ ꞌbaní, “Ĩnị̃ ụ́ꞌdụ́ ãndrũ ꞌdĩ sĩ úpímvá ãzíla kẹ́jẹ́ŋị́ aꞌdé Ịsịrayị́lị̃ gá ꞌdâ vũ gá nĩ rĩ gá ku yã?
38 Então o rei disse aos seus servos: — Saibam que hoje caiu em Israel um príncipe e um grande homem.
39 Táni ãndrũ mání adrujó úpí ãdu ũsũjó drị̃ la gá rá rĩ rú tí, ma ũkpó kóru ãzíla anzị Zẹ̃rụ̃yị́yã drị́ ꞌdĩ kí ũkpó mání ambamba. Lẽ Úpí ꞌbã ũfẽ lẹ̃gọ́ŋá ꞌdĩ ị́jọ́ ũnzí ĩꞌdi ꞌbã idélé rĩ kí vú sĩ.”
39 Hoje sou fraco, embora ungido rei. Esses homens, os filhos de Zeruia, são mais fortes do que eu. Que o Senhor retribua ao que fez esse mal como ele merece.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.