2 Samuel 10
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVI
1 Sáwã ãzị́ vúlé gá, úpí Nãhásĩ ꞌbá Ãmọ́nị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ la dó mụ drãlé ꞌbo, ngọ́pị̃ Hãnụ́nị̃ acá dó ĩꞌdi ꞌbã kẹ̃jị́ gá úpí ru nĩ.
1 Algum tempo depois, o rei dos amonitas morreu, e seu filho Hanum foi o seu sucessor.
2 Dãwụ́dị̃ jọ dó, “Ma dó mụ ásị́ ị̃gbẹ̃ iꞌdalé Hãnụ́nị̃ Nãhásĩ ngọ́pị ní rá, cécé ándrá átẹ́pị̃ ꞌbã ásị́ ị̃gbẹ̃ iꞌdajó mání rĩ áni,” ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Dãwụ́dị̃ pẽ dó ꞌbá ãzí kí tị ĩꞌdi kẹ̃jị́ gá sĩ mụjó ásị́ ị̃gbẹ̃ iꞌdajó Hãnụ́nị̃ ní átẹ́pị̃ ꞌbã ị́jọ́ sĩ. ꞌBá Dãwụ́dị̃ ꞌbã tị pẽlé rĩ kí mụ calé ãngũ ꞌbá Ãmọ́nị̃ rú rĩ ꞌba drị̂ gá ꞌbo,
2 Davi pensou: "Serei bondoso com Hanum, filho de Naás, como seu pai foi bondoso comigo". Então Davi enviou uma delegação para transmitir a Hanum seu pesar pela morte do pai. Mas, quando os mensageiros de Davi chegaram à terra dos amonitas,
3 wó ũpi anzị ꞌbá Ãmọ́nị̃ drị̂ ꞌbadrị̂ jọ kí úpí ĩꞌbadrị́ Hãnụ́nị̃ ní, “Míní ũrãjó la rĩ sĩ Dãwụ́dị̃ la mî átẹ́pị ị̃nzị̃ ĩꞌdiní dó sĩ ꞌbá dị̃ kí tị ãpẽjó sĩ ásị́ ị̃gbẹ̃ iꞌdajó ꞌdĩ yã? Adru Dãwụ́dị̃ ãpẽ ꞌbá ꞌdĩ kí tị sĩ Táwụ̃nị̃ ꞌdĩ undréjó ãzíla sĩ ị̃ndụ́ la ndrụ̃jó dó sĩ ũpĩ mídrị̂ ꞌbejó la ku yã?”
3 os líderes amonitas disseram a Hanum, seu senhor: "Achas que Davi está honrando teu pai ao enviar mensageiros para expressar condolências? Não é nada disso! Davi os enviou como espiões para examinar a cidade e destruí-la".
4 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Hãnụ́nị̃ rụ dó ꞌbá Dãwụ́dị̃ ní tị ãpẽlé rĩ kí cí, ufá tịꞌbị́ la kí nụ́sụ̃-nụ́sụ̃, ụlị́ bõngó la ágágá ị̃ndụ́ ãzá gá rĩ kí rá, ãzíla dro dó kí tị vúlé Dãwụ́dị̃ rụ̂lé drị̃nzá trũ.
4 Então Hanum prendeu os mensageiros de Davi, rapou metade da barba de cada um, cortou metade de suas roupas até as nádegas, e os mandou embora.
5 Ála dó mụ ị́jọ́ ꞌdĩ lũlé Dãwụ́dị̃ ní ꞌbo, pẽ dó ꞌbá ị́jọ́ ujílépi rĩ kí tị sĩ drị̃ ụfụjó ãgọbị ꞌdĩ kí abe, ãꞌdusĩku úfẽ ĩꞌbaní drị̃nzá ambamba, úpí Dãwụ́dị̃ jọ dó, ĩmi uꞌá Yẹ̃rị́kọ̃ gá ꞌdãá kpere ĩmĩ tịꞌbị́ ꞌbã kí dụ agá rá ká, ꞌdã ꞌbã vúlé gá ĩmi ãgõ dó vúlé ꞌdõlé.
5 Quando Davi soube disso, enviou mensageiros ao encontro deles, pois haviam sido profundamente humilhados, e lhes mandou dizer: "Fiquem em Jericó até que a barba cresça, e então voltem para casa".
6 ꞌBá Ãmọ́nị̃ drị̂ kí dó mụ amálé la ĩfẽ ásị́ ãzá Dãwụ́dị̃ ní trẹ̃yị́ ꞌbo, ĩgbã kí dó ãsĩkárĩ Sírĩyã rú acị́lépi pá sĩ rĩ kí 20,000, pẽ kí dó kí tị ãngũ Bẹ̃tị̃ Rẹ̃họ́bụ̃ ꞌi rĩ gá ãzíla Zóbã gá, ĩgbã kí ãsĩkárĩ 1,000 angájó úpí Mãákã drị̂ drị́, ãzíla ĩgbã kí ãsĩkárĩ 12,000 angájó Tọ́bụ̃ gá.
6 Vendo que tinham atraído sobre si o ódio de Davi, os amonitas contrataram vinte mil soldados de infantaria dos arameus de Bete-Reobe e de Zobá, e mais mil homens do rei de Maaca e doze mil dos homens de Tobe.
7 Dãwụ́dị̃ la dó mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé ꞌbo, pẽ dó Yõwábũ tị ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị́ ãꞌdị́ ꞌdịlépi ambamba rĩ kí abe sĩ mụjó ãꞌdị́ ꞌdịjó ĩꞌbã abe.
7 Ao saber disso, Davi ordenou a Joabe que marchasse com todo o exército.
8 Ãsĩkárĩ Ãmọ́nị̃ drị̂ ãfũ kí, ụ̃tị̃ kí dó ru ãꞌdị́ gá láyĩnĩ sĩ kẹ̃jị́tị sĩ fijó ĩꞌbadrị́ Táwụ̃nị̃ agâlé rĩ tị gá, wó ãsĩkárĩ Sị́rị̃yã drị́ angálépi Zóbã gá ãzíla ãsĩkárĩ Rẹ̃họ́bụ̃ drị́ angálépi Tọ́bụ̃ gá rĩ kí, ãsĩkárĩ Mãákã gá rĩ kí trũ ace kí dó ãꞌdị́ ꞌdịlé ásé agâlé nĩ.
8 Os amonitas saíram e se puseram em posição de combate na entrada da cidade, e os arameus de Zobá e de Reobe e os homens de Tobe e de Maaca posicionaram-se em campo aberto.
9 Yõwábũ la dó mụ ndrelé la mẹ́rọ́ꞌbá kí ĩꞌdi ꞌbã drị̃lẹ́ gá ãzíla vúlé gá cí ꞌbo, ũpẽ dó ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị́ ãꞌdị́ ꞌdịlépi ambamba rĩ kí ãzíla ja kí tị sĩ ãꞌdị́ ꞌdịjó ãsĩkárĩ Sị́rị̃yã drị̂ kí abe.
9 Vendo Joabe que estava cercado pelas linhas de combate, escolheu alguns dos melhores soldados de Israel e os posicionou contra os arameus.
10 Yõwábũ ꞌbã dó ádrị́pị̃ Ãbĩsáyĩ ꞌi ãsĩkárĩ ãzí acelépi rĩ kí drị̃ celé sĩ ãꞌdị́ ꞌdịjó ꞌbá Ãmọ́nị̃ drị̂ kí abe.
10 Pôs o restante dos homens sob o comando de seu irmão Abisai e os posicionou contra os amonitas.
11 Yõwábũ jọ dó ádrị́pị̃ ní, “ꞌBá Sị́rị̃yã drị̂ drĩ kí dó adru mání ũkpó-ũkpó, lẽ mí amụ́ jõ áma ãzã kolé sĩ áma pajó rá, wó ãsĩkárĩ Ãmọ́nị̃ drị̂ drĩ kí adru míní ũkpó-ũkpó, ma vâ mụ ími ãzã kolé rá.
11 E Joabe disse a Abisai: "Se os arameus forem fortes demais para mim, venha me ajudar; mas, se os amonitas forem fortes demais para você, eu irei ajudá-lo.
12 Ími ásị́ ꞌbã mba-mbã ãzíla mí adru ũkpó ru, lẽ ãꞌdị kí ãꞌdị́ ꞌbá ãmadrị̂ ꞌbaní ãzíla Táwụ̃nị̃ Úpí drị̂ nî. Ị́jọ́ Ãdróŋá ꞌbã lẽlé rĩ ꞌba nga ru nĩ!”
12 Seja forte e lutemos com bravura pelo nosso povo e pelas cidades do nosso Deus. E que o Senhor faça o que for de sua vontade".
13 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yõwábũ kí ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ kí abe ko kí dó drị̃ sĩ mụjó ãꞌdị́ ꞌdịjó ꞌbá Sị́rị̃yã drị̂ kí abe, mẹ́rọ́ꞌbá ĩꞌbadrị̂ mvu kí dó kpáwú apálé rá.
13 Então Joabe e seus soldados avançaram contra os arameus, que fugiram dele.
14 ꞌBá Ãmọ́nị̃ drị̂ kí dó mụ ndrelé la ꞌbá Sị́rị̃yã drị̂ mvu kí kpáwú apálé rá ꞌbo, apá kí dó Ãbĩsáyĩ drị̃lẹ́ gá rĩ sĩ filé Táwụ̃nị̃ agâlé. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Yõwábũ aꞌbe dó ãꞌdị́ ꞌdịŋá ꞌbá Ãmọ́rị̃ drị̂ kí abe rĩ rá, gõ dó sĩ vúlé Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé ũgũgõ.
14 Quando os amonitas viram que os arameus estavam fugindo de Joabe, também fugiram de seu irmão Abisai e entraram na cidade. Assim, Joabe parou a batalha contra os amonitas e voltou para Jerusalém.
15 ꞌBá Sị́rị̃yã drị̂ kí dó mụ ndrelé la ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ndẽ kí dó kí ꞌbo, atrá kí dó ãsĩkárĩ ĩꞌbadrị̂ kí ãngũ ãlu gá.
15 Ao perceberem que haviam sido derrotados por Israel, os arameus tornaram a agrupar-se.
16 Hãdãdẹ̃zẹ́rị̃ umve dó ãsĩkárĩ Sị́rị̃yã drị̂ ꞌbã ãzị́ kí ị̃dị́ angájó mĩrĩ Ũfũrátĩ ꞌbã ꞌá ꞌdã sĩ, amụ́ kí dó Hẽlámũ gá. Ãmbógó Sõbákĩ ãsĩkárĩ Hãdãdẹ̃zẹ́rị̃ drị̂ ri kí drị̃ celé nĩ.
16 Hadadezer mandou trazer os arameus que viviam do outro lado do Eufrates. Estes chegaram a Helã, tendo à frente Soboque, comandante do exército de Hadadezer.
17 Dãwụ́dị̃ la dó mụ ị́jọ́ ru idélépi ꞌdĩ arelé ꞌbo, tra dó ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí pírí, za kí dó mĩrĩ Yõrĩdánĩ sĩ mụjó Hẽlámụ̃ gá. Ãsĩkárĩ Sị́rị̃yã drị̂ ụ̃tị̃ kí dó ru láyĩnĩ sĩ sĩ mụjó Dãwụ́dị̃ rụ́ ãꞌdị́ gá.
17 Informado disso, Davi reuniu todo o Israel, atravessou o Jordão e chegou a Helã. Os arameus estavam em posição de combate para enfrentá-lo,
18 Wó ce kí ru kpáwú apálé ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃lẹ́ gá rĩ sĩ rá. Dãwụ́dị̃ ụꞌdị́ dó ãsĩkárĩ cẹ̃lépi gárĩ ãꞌdị́drị̂ sĩ rĩ kí 700 ãzíla ãsĩkárĩ pá sĩ rĩ kí 40,000. ꞌDị vâ ãꞌdị́ ꞌdã gá ãsĩkárĩ ãmbógó Sõbákĩ ĩndĩ.
18 mas acabaram fugindo de diante de Israel. E Davi matou setecentos condutores de carros de guerra e quarenta mil soldados de infantaria dos arameus. Soboque, o comandante do exército, também foi ferido e morreu ali mesmo.
19 Ũpi ãzị́ ngalépi Hãdãdẹ̃zẹ́rị̃ ꞌbã pálé gá rĩ kí dó mụ ndrelé la ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ndẽ kí dó kí ꞌbo, idé kí dó tị icíma ásị́ ị̃gbẹ̃ ãni la ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe, acá kí dó sĩ ãtíꞌbó ĩꞌbã ãni la rú. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ãsĩkárĩ Sị́rị̃yã drị̂ idé kí dó ụ̃rị̃ sĩ, ko kí dó sĩ ꞌbá Ãmọ́nị̃ drị̂ kí ãzã ị̃dị́ ku.
19 Quando todos os reis vassalos de Hadadezer viram que tinham sido derrotados por Israel, fizeram a paz com os israelitas e sujeitaram-se a eles. E os arameus ficaram com medo de voltar a ajudar os amonitas.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.