2 Reis 8
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVT
1 Ĩlísã jọ ándrá vúlé léru ũkú ĩꞌdiní ándrá sĩ ĩꞌdi ꞌbã ngọ́pị adrị́jó rĩ ní, “Ímụ ꞌbá mídrị́ lị́cọ́ agá ꞌdĩ kí abe ꞌdâ rĩ sĩ rá, ĩmụ uꞌálé ãngũ ĩminí sĩ icójó uꞌájó rá la gá, ãꞌdusĩku Úpí fẽ lị́kị̃ la mụ ꞌdelé ãngũ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ gá ꞌdâ ílí ázị̂rị̃.”
1 Eliseu tinha dito à mulher cujo filho ele havia ressuscitado: “Reúna sua família e mude-se para outro lugar, pois o S enhor proclamou sobre a terra de Israel uma fome que durará sete anos”.
2 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ũkû idé dó cécé nábị̃ Ãdróŋá drị́ Ĩlísã ꞌbã jọlé ĩꞌdiní rĩ áni, mụ kí dó ꞌbá ĩꞌdidrị́ lị́cọ́ gá rĩ kí abe uꞌálé ãngũ ꞌbá Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ drị̂ ꞌbadrị̂ gá ílí ázị̂rị̃.
2 A mulher seguiu a instrução do homem de Deus. Reuniu sua família e mudou-se para a terra dos filisteus, onde ficou sete anos.
3 Ílí ázị̂rị̃ ꞌdã ꞌbaní ukó agâ, ũkû ãgõ dó angájó Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ gá rĩ sĩ, mụ dó úpí rụ́ sĩ mãmálá ꞌbãjó ĩꞌdĩ ꞌbã jó ꞌbã ị́jọ́ sĩ ãzíla ĩꞌdi ꞌbã vũ ꞌbã ị́jọ́ sĩ.
3 Ao final dos sete anos, a mulher voltou da terra dos filisteus e foi ao rei para reaver sua casa e suas terras.
4 Úpí ꞌbã ị́jọ́ jọ agá Gẽházĩ ãtíꞌbó nábị̃ Ãdróŋá drị́ Ĩlísã drị̂ be ꞌdĩ gá ꞌdâ, jọ dó ĩꞌdiní, “Ínze drĩ mání ị́jọ́ tálí Ĩlísã ꞌbã idélé rĩ kí drị̃ gá.”
4 Quando ela chegou, o rei falava com Geazi, o servo do homem de Deus. O rei havia acabado de dizer: “Conte-me alguns dos grandes feitos de Eliseu”,
5 Gẽházĩ ꞌbã ị́jọ́ Ĩlísã ꞌbã ꞌbá drãlépi rá rĩ adríjó rĩ ꞌbã vú nze agá ꞌdĩ gá ꞌdâ, índre, gbõgbõ ũkú ándrá sĩ ĩꞌdi ꞌbã ngọ́tị́ŋâ adríjó rĩ acá cí sĩ mãmálá ꞌbãjó ĩꞌdĩ ꞌbã jô kí sĩ vũ be. Gẽházĩ jọ, “Úpí, ãmbógó mádrị̂, ũkú Ĩlísã ꞌbã sĩ ĩꞌdi ꞌbã ngọ́tị́ŋá adrị́jó rĩ kí ngọ́tị́ŋá adrílé rĩ be ꞌdõnu.”
5 e Geazi lhe falava sobre a ocasião em que Eliseu havia ressuscitado um menino. Naquele exato momento, a mãe do menino entrou e apresentou ao rei sua petição para reaver a casa e as terras. “Veja, ó meu senhor, o rei!”, exclamou Geazi. “Esta é a mulher, e este é o filho dela, que Eliseu ressuscitou!”
6 Úpí zị dó ũkú ꞌdã ꞌi, ũkû nze dó ĩꞌdiní ị́jộ ꞌbã vú rá. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, úpí fẽ dó ũkpó ãmbogo ĩꞌdidrị̂ kí ꞌbã ãzí ãlu la ní sĩ ãko ũkû drị́ ĩꞌdi ꞌbã ándrá ãvĩlé rá rĩ kí ujajó ĩꞌdidrị́ pírí vúlé, átã ãkónã ãfũlépi ĩꞌdidrị́ ámvụ́ agá ílí ĩꞌdiní ándrá ãngũ ꞌdã aꞌbejó rĩ sĩ kpere ílí ĩꞌdiní sĩ ãgõjó rĩ gá rĩ kí abe pírí.
6 “É verdade?”, perguntou o rei à mulher. E ela lhe contou o que havia acontecido. Então o rei ordenou a um de seus oficiais: “Providencie que tudo seja devolvido a ela, incluindo o valor das colheitas realizadas durante o tempo em que esteve ausente”.
7 Ĩlísã ko dó drị̃ mụlé táwụ̃nị̃ Ãrámũ drị́ ãmbógó Dãmãsị̃kị́yã gá. Sáwã ꞌdã sĩ úpí Sírĩyã drị́ Bẽnĩ-Hãdádĩ ándrá ãyánĩ rú. Ála dó mụ lũlé la Bẽnĩ-Hãdádĩ ní nábị̃ amụ́ ꞌdộ rá íni,
7 Eliseu foi a Damasco, capital da Síria, onde o rei Ben-Hadade estava doente. Quando alguém disse ao rei que o homem de Deus tinha chegado,
8 úpí jọ dó ãmbógó ĩꞌdi drị́ ãzí ãlu Hãzãyẹ́lị̃ ní, “Mí agụ ãko fẽtáŋá ru la kí fẽlé nábị̃ Ãdróŋá drị̂ ní, ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá, íjọ ꞌbã zị míní Úpí ꞌi, ‘Má icó adrílé ãyánĩ ꞌdĩ sĩ rá yã?’”
8 o rei disse a Hazael: “Leve um presente para o homem de Deus. Depois, peça que ele pergunte ao S enhor se vou me recuperar desta doença”.
9 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Hãzãyẹ́lị̃ mụ dó drị̃ ụfụlé nábị̃ Ãdróŋá drị̂ be, ũdrõ dó ãko Dãmãsị̃kị́yã gá ꞌdãá cící rĩ kí fẽtáŋá ru ngãmíyã kãlị́ sụ la kí drị̃ gá. Ĩꞌdi dó mụ pá tulé nábị̃ Ĩlísã ꞌbã drị̃lẹ́ gá ꞌdãá ꞌbo, jọ dó ĩꞌdiní, “Ãtíꞌbó mídrị́ Bẽnĩ-hãdádĩ úpí Sírĩyã drị̂ ãpẽ áma tị sĩ zịjó la, ‘Má icó ãtĩlé ãyánĩ ꞌdĩ sĩ rá yã?’”
9 Hazael levou consigo o presente, quarenta camelos carregados com os melhores produtos de Damasco. Foi vê-lo e disse: “Seu servo Ben-Hadade, rei da Síria, me enviou para perguntar se ele vai se recuperar de sua doença”.
10 Ĩlísã umvi dó Hãzãyẹ́lị̃ ní, “Ígõ, ímụ jọlé la Bẽnĩ-hãdádĩ úpí Sírĩyã drị̂ní, ĩꞌdi mụ adrílé rá ãndá ãndá ru, wó mgbã rĩ gá Ãdróŋá iꞌda mání ĩꞌdi ngá mụ drãlé rá.”
10 Eliseu respondeu: “Vá e diga-lhe: ‘Certamente se recuperará’. Na verdade, porém, o S enhor me mostrou que ele certamente morrerá”.
11 Nábị̃ Ãdróŋá drị́ Ĩlísã ri dó Hãzãyẹ́lị̃ ꞌbã mịfị́ mgbã rĩ ndrelé biri-biri kpere drị̃nzá ꞌbã ĩꞌdi rụ agá. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, nábị̃ Ãdróŋá drị́ Ĩlísã kpẹ̃ dó áwáŋá gá.
11 Eliseu olhou fixamente para Hazael até deixá-lo constrangido. Então o homem de Deus começou a chorar.
12 Hãzãyẹ́lị̃ zị dó ĩꞌdi, “Úpí mádrị̂, mi awá íni ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?” Ĩlísã umvi dó, “Ma awá íni la ãꞌdusĩku ánị̃ ị́jọ́ ũnzí míní mụlé ngalé ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbarụ́ rĩ kí rá. Mi mụ bõrõ ũkpó sĩ táwụ̃nị̃ ãmbógó ãmadrị̂ kí andre cejó rĩ kí ivélé rá. Mi mụ kãrị́lẹ̃ ãma drị̂ kí uꞌdị́lé ménéŋá sĩ, mi vâ mụ anzị nírí ãma drị̂ kí ũgbãlé káyĩ-káyĩ rá, ãzíla mi mụ ũkú ãma drị́ ꞌa trũ rĩ kí ꞌbã ꞌa asilé mgbọ-mgbọ.”
12 “Por que o senhor está chorando?”, perguntou Hazael. Eliseu respondeu: “Sei das coisas terríveis que você fará com os israelitas. Queimará as cidades fortificadas, matará os jovens à espada, esmagará as criancinhas e rasgará o ventre das mulheres grávidas!”.
13 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Hãzãyẹ́lị̃ umvi dó, “ꞌBá mâ áni ãzị́ kóru kpánĩ-kpánĩ ꞌdĩ la icó ị́jọ́ ꞌdĩ áni la ngalé rá yã?” Ĩlísã umvi dó ĩꞌdiní, “Úpí iꞌda mání mi mụ adrulé úpí Sírĩyã drị̂ rú mi ꞌi.”
13 Hazael disse: “Como é que alguém tão sem importância como eu poderia fazer coisas tão grandes?”. Eliseu respondeu: “O S
14 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Hãzãyẹ́lị̃ aꞌbe dó Ĩlísã rá ãzíla gõ dó vúlé ãmbógó ĩꞌdi drị́ úpí rụ̂lé. Úpí zị dó ĩꞌdi, “Ĩlísã jọ míní íngoní?” Hãzãyẹ́lị̃ umvi, “Jọ mání mi mụ adrílé rá ãndá ãndá ru.”
14 Hazael se despediu de Eliseu e, quando voltou, o rei lhe perguntou: “O que Eliseu lhe disse?”. Hazael respondeu: “Disse que o senhor certamente se recuperará”.
15 Wó ĩꞌdi dó mụ calé ụ́ꞌdụ́ ãzí rĩ sĩ, Hãzãyẹ́lị̃ su dó bãlãngị́tị̃ ị̃yị́ agá, aku dó ĩꞌdi úpí ꞌbã mẹ́lẹ́tị gá, rụ ĩꞌdi kpere úpí ꞌbã ávú agâ. Hãzãyẹ́lị̃ acá dó sĩ úpí ru ĩꞌdi ꞌbã kẹ̃jị́ gá nĩ.
15 Mas, no dia seguinte, Hazael pegou uma coberta, encharcou-a em água e a segurou sobre o rosto do rei, até que morresse. E Hazael foi seu sucessor na Síria.
16 Úpí Yẽhõsãfátĩ Yụ́dã drị̂ ꞌbã ngọ́pị Yẽhõrámũ iꞌdó ándrá ũpĩ nalé Yụ́dã gá ílí kãlị́ tõwú Yórãmũ Ãhábũ ngọ́pị úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã adrujó úpí ru rĩ sĩ.
16 No quinto ano de Jorão, filho de Acabe, rei de Israel, enquanto Josafá ainda reinava em Judá, Jeorão, filho de Josafá, começou a reinar em Judá.
17 Yẽhõrámũ ꞌbã ílí ándrá kãlị́ na drị̃ ị̃rị̃ sáwã ĩꞌdiní acájó úpí ru rĩ sĩ, na ũpĩ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ílí ãrõ.
17 Jeorão tinha 32 anos quando começou a reinar, e reinou em Jerusalém por oito anos.
18 Wó Yẽhõrámũ úpí Yụ́dã drị̂ ri ándrá ị́jọ́ kí ngalé ũpi Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã kí ngalé rĩ kí áni, ri ándrá ị́jọ́ ũnzí ngalé cécé úpí Ãhábũ drị̂ áni, ĩgbã ándrá úpí Ãhábũ ꞌbã ị̃zẹ́pị ĩꞌdiní ũkú ru. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Yẽhõrámũ nga ándrá dó sĩ ị́jọ́ ũnzí la Úpí ꞌbã drị̃lẹ́ gá.
18 Seguiu o exemplo dos reis de Israel e foi tão perverso quanto a família do rei Acabe, pois se casou com uma das filhas de Acabe. Jeorão fez o que era mau aos olhos do S enhor .
19 Wó Úpí ꞌbã ásị́ lẽ ándrá sụ́rụ́ Yụ́dã drị̂ ị̃lị̃kị̃lé ku, ãꞌdusĩku idé ándrá tị icíma Dãwụ́dị̃ be ãzíla azị ándrá ĩꞌdiní ãnzị ĩꞌdi ꞌbã drị̃lẹ́ka rú rĩ kí mụ mụlé ũpĩ naŋá trũ drị̃ gá jãꞌdâ.
19 Mas o S enhor não quis destruir Judá, pois havia prometido a seu servo Davi que os descendentes dele continuariam a brilhar como uma lâmpada para sempre.
20 Sáwã Yẽhõrámũ ꞌbã ándrá ũpĩ najó rĩ gá, ꞌbá Ídõmũ drị̂ mvu kí ándrá ũpĩ Yụ́dã drị̂gá rĩ sĩ rá, pẽ kí ándrá dó sĩ úpí ĩꞌbã ãni ndú la.
20 Durante o reinado de Jeorão, os edomitas se rebelaram contra Judá e proclamaram seu próprio rei.
21 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Yẽhõrámũ mụ ándrá dó sĩ gárĩ ĩꞌdi drị́ ãꞌdị́ drị̂ kí abe pírí sĩ mụjó ãꞌdị́ ꞌdịjó ꞌbá Ídõmũ drị̂ kí abe táwụ̃nị̃ Yáyĩrĩ gá. Ãsĩkárĩ Ídõmũ drị̂ ce kí ĩꞌdi ãmbogo ĩꞌdidrị̂ kí abe, wó nze ru ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ kí abe tí sĩ kí gbẹjó ị́nị́ sĩ, wó ãsĩkárĩ aꞌbe kí ĩꞌdi rá, anzé kí ru ꞌbulu apálé lị́cọ́ gá.
21 Então Jeorão saiu com todos os seus carros de guerra para atacar a cidade de Zair. Os edomitas cercaram o rei e os comandantes de seus carros, mas ele saiu à noite e os atacou. Contudo, o exército de Jeorão desertou e voltou para casa.
22 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá Ídõmũ drị̂ anzú kí dó sĩ ru ũpĩ Yụ́dã drị̂rụ́ rĩ sĩ rá kpere ãndrũ. ꞌBá táwụ̃nị̃ Lị̃bị́nã drị̂ agá rĩ mvu kí vâ ũpĩ Yụ́dã drị̂ rụ́ rĩ sĩ ãni rú sáwã ꞌdã agá.
22 Até hoje, portanto, Edom é independente de Judá. A cidade de Libna também se rebelou nessa ocasião.
23 Ị́jọ́ pírí ru ngalépi sáwã Yẽhõrámũ ꞌbã adrujó úpí ru rĩ sĩ rĩ agá rĩ kí ị́jọ́ pírí ĩꞌdi ꞌbã ngalé rĩ kí abe úsĩ kí bụ́kụ̃ sĩ ãwí ũpi Yụ́dã drị̂ kí sĩjó rĩ agá cí.
23 Os demais acontecimentos do reinado de Jeorão e tudo que ele fez estão registrados no Livro da História dos Reis de Judá .
24 Yẽhõrámũ la dó mụ drãlé ꞌbo, îsị̃ dó ĩꞌdi ãngũ ándrá sĩ áyị́pịka kí ị̃sị̃jó rĩ gá táwụ̃nị̃ ãmbógó Dãwụ́dị̃ drị̂ agá. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ngọ́pị̃ Ãhãzíyã acá dó ĩꞌdĩ ꞌbã kẹ̃jị́ gá úpí ru nĩ.
24 Quando Jeorão morreu, foi sepultado com seus antepassados na Cidade de Davi. Seu filho Acazias foi seu sucessor.
25 Ãhãzíyã Yẽhõrámũ ngọ́pị la iꞌdó ũpĩ nalé Yụ́dã gá ꞌdĩ, ꞌdĩ sĩ Yórãmũ Ãhábũ úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã ngọ́pị na dó ũpĩ ílí mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃ ꞌbo.
25 Acazias, filho de Jeorão, começou a reinar em Judá no décimo segundo ano do reinado de Jorão, filho de Acabe, rei de Israel.
26 Ãhãzíyã la ándrá iꞌdó ũpĩ nalé ꞌdĩ ílí la dó ꞌdĩ sĩ kãlị́ ị̃rị̃ drị̃ ị̃rị̃, na dó ũpĩ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ílí ãlũ. Ãndrẽ ꞌbã rụ́ ándrá Ãtãlíyã ꞌi, umve úpí Ịsịrayị́lị̃ drị́ Ũmírĩ ꞌi ĩꞌdiní áyị́pị.
26 Acazias tinha 22 anos quando começou a reinar, e reinou em Jerusalém por um ano. Sua mãe era Atalia, neta de Onri, rei de Israel.
27 Úpí Ãhãzíyã ri ándrá ị́jọ́ kí ngalé ꞌbá úpí Ãhábũ drị́ lị́cọ́ gá rĩ ꞌbã kí ándrá ngalé rĩ áni, nga ándrá ị́jọ́ ũnzíkãnã la kí Úpí ꞌbã drị̃lẹ́ gá cécé ꞌbá Ãhábũ drị́ lị́cọ́ gá rĩ ꞌbã kí ngalé rĩ áni, ãꞌdusĩku ĩgbã ándrá ũkú angájó Ãhábũ drị́ lị́cọ́ agá.
27 Acazias seguiu o exemplo da família do rei Acabe. Fez o que era mau aos olhos do S enhor , como a família de Acabe, pois se casou com uma mulher dessa família.
28 Ãhãzíyã icí kí ándrá tị úpí Ịsịrayị́lị̃ drị́ Ãhábũ ꞌbã ngọ́pị Yórãmũ be sĩ ãꞌdị́ ꞌdịjó úpí Sírĩyã drị́ Hãzãyẹ́lị̃ be ãngũ Gị̃lẹ́dị̃ drị̂ gá ꞌdĩ táwụ̃nị̃ Rãmọ́tị̃ gá, wó ãsĩkárĩ Sírĩyã drị̂ adrá kí Yórãmũ rá.
28 Acazias se uniu a Jorão, filho de Acabe, na guerra contra Hazael, rei da Síria, em Ramote-Gileade. Quando os sírios feriram o rei Jorão na batalha,
29 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, úpí Yórãmũ gõ ándrá dó sĩ Yẹ̃zẹ̃rẹ̃yẹ́lị̃ gá sĩ ru adríjó bị́lẹ́mị ãsĩkárĩ Sírĩyã drị̂ ꞌbã kí ꞌbãlé ĩꞌdi ụrụꞌbá gá Rámã gá ĩꞌdiní ãꞌdị́ ꞌdịjó úpí Hãzãyẹ́lị̃ Sírĩyã drị̂ be rĩ sĩ. Úpí Ãhãzíyã Yẽhõrámũ ngọ́pị úpí Yụ́dã drị̂ ilú dó ándrá sĩ mụjó Yórãmũ Ãhábũ ngọ́pị ndrejó Yẹ̃zẹ̃rẹ̃yẹ́lị̃ gâlé ãꞌdusĩku ĩꞌdi ándrá ãyánĩ rú ũnzí-ũnzí.
29 ele voltou a Jezreel para se recuperar dos ferimentos sofridos em Ramote. Acazias, filho de Jeorão, rei de Judá, foi visitar Jorão, filho de Acabe, em Jezreel, pois ele ainda se recuperava de seus ferimentos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Reis 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.