2 Reis 8

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Ĩlísã jọ ándrá vúlé léru ũkú ĩꞌdiní ándrá sĩ ĩꞌdi ꞌbã ngọ́pị adrị́jó rĩ ní, “Ímụ ꞌbá mídrị́ lị́cọ́ agá ꞌdĩ kí abe ꞌdâ rĩ sĩ rá, ĩmụ uꞌálé ãngũ ĩminí sĩ icójó uꞌájó rá la gá, ãꞌdusĩku Úpí fẽ lị́kị̃ la mụ ꞌdelé ãngũ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ gá ꞌdâ ílí ázị̂rị̃.”
1 Eliseu falou àquela mulher cujo filho ele havia restaurado à vida, dizendo: — Levante-se e saia daqui com os membros de sua casa e fique peregrinando onde você puder peregrinar, porque o
2 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ũkû idé dó cécé nábị̃ Ãdróŋá drị́ Ĩlísã ꞌbã jọlé ĩꞌdiní rĩ áni, mụ kí dó ꞌbá ĩꞌdidrị́ lị́cọ́ gá rĩ kí abe uꞌálé ãngũ ꞌbá Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ drị̂ ꞌbadrị̂ gá ílí ázị̂rị̃.
2 A mulher se levantou e fez segundo a palavra do homem de Deus: saiu com os de sua casa e peregrinou durante sete anos na terra dos filisteus.
3 Ílí ázị̂rị̃ ꞌdã ꞌbaní ukó agâ, ũkû ãgõ dó angájó Fị̃lị̃sị̃tị́nị̃ gá rĩ sĩ, mụ dó úpí rụ́ sĩ mãmálá ꞌbãjó ĩꞌdĩ ꞌbã jó ꞌbã ị́jọ́ sĩ ãzíla ĩꞌdi ꞌbã vũ ꞌbã ị́jọ́ sĩ.
3 Ao final dos sete anos, a mulher voltou da terra dos filisteus e foi falar com o rei, para reclamar a sua casa e as suas terras.
4 Úpí ꞌbã ị́jọ́ jọ agá Gẽházĩ ãtíꞌbó nábị̃ Ãdróŋá drị́ Ĩlísã drị̂ be ꞌdĩ gá ꞌdâ, jọ dó ĩꞌdiní, “Ínze drĩ mání ị́jọ́ tálí Ĩlísã ꞌbã idélé rĩ kí drị̃ gá.”
4 O rei estava falando com Geazi, o servo do homem de Deus, dizendo: — Conte-me todas as grandes obras que Eliseu tem feito.
5 Gẽházĩ ꞌbã ị́jọ́ Ĩlísã ꞌbã ꞌbá drãlépi rá rĩ adríjó rĩ ꞌbã vú nze agá ꞌdĩ gá ꞌdâ, índre, gbõgbõ ũkú ándrá sĩ ĩꞌdi ꞌbã ngọ́tị́ŋâ adríjó rĩ acá cí sĩ mãmálá ꞌbãjó ĩꞌdĩ ꞌbã jô kí sĩ vũ be. Gẽházĩ jọ, “Úpí, ãmbógó mádrị̂, ũkú Ĩlísã ꞌbã sĩ ĩꞌdi ꞌbã ngọ́tị́ŋá adrị́jó rĩ kí ngọ́tị́ŋá adrílé rĩ be ꞌdõnu.”
5 Ele estava contando ao rei como Eliseu havia restaurado à vida um morto, quando a mulher cujo filho ele havia restaurado à vida chegou para reclamar a sua casa e as suas terras. Então Geazi disse: — Ó rei, meu senhor, esta é a mulher, e este é o filho dela, a quem Eliseu restaurou à vida.
6 Úpí zị dó ũkú ꞌdã ꞌi, ũkû nze dó ĩꞌdiní ị́jộ ꞌbã vú rá. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, úpí fẽ dó ũkpó ãmbogo ĩꞌdidrị̂ kí ꞌbã ãzí ãlu la ní sĩ ãko ũkû drị́ ĩꞌdi ꞌbã ándrá ãvĩlé rá rĩ kí ujajó ĩꞌdidrị́ pírí vúlé, átã ãkónã ãfũlépi ĩꞌdidrị́ ámvụ́ agá ílí ĩꞌdiní ándrá ãngũ ꞌdã aꞌbejó rĩ sĩ kpere ílí ĩꞌdiní sĩ ãgõjó rĩ gá rĩ kí abe pírí.
6 O rei interrogou a mulher, e ela lhe contou tudo. Então o rei colocou um oficial à disposição da mulher e lhe deu a seguinte ordem: — Faça com que lhe seja restituído tudo o que era dela, inclusive todas as rendas do campo desde o dia em que deixou a terra até agora.
7 Ĩlísã ko dó drị̃ mụlé táwụ̃nị̃ Ãrámũ drị́ ãmbógó Dãmãsị̃kị́yã gá. Sáwã ꞌdã sĩ úpí Sírĩyã drị́ Bẽnĩ-Hãdádĩ ándrá ãyánĩ rú. Ála dó mụ lũlé la Bẽnĩ-Hãdádĩ ní nábị̃ amụ́ ꞌdộ rá íni,
7 Eliseu foi a Damasco. Ben-Hadade, o rei da Síria, estava doente, e lhe anunciaram, dizendo: — O homem de Deus chegou aqui.
8 úpí jọ dó ãmbógó ĩꞌdi drị́ ãzí ãlu Hãzãyẹ́lị̃ ní, “Mí agụ ãko fẽtáŋá ru la kí fẽlé nábị̃ Ãdróŋá drị̂ ní, ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá, íjọ ꞌbã zị míní Úpí ꞌi, ‘Má icó adrílé ãyánĩ ꞌdĩ sĩ rá yã?’”
8 Então o rei disse a Hazael: — Pegue um presente e vá encontrar-se com o homem de Deus. Por meio dele, pergunte ao
9 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Hãzãyẹ́lị̃ mụ dó drị̃ ụfụlé nábị̃ Ãdróŋá drị̂ be, ũdrõ dó ãko Dãmãsị̃kị́yã gá ꞌdãá cící rĩ kí fẽtáŋá ru ngãmíyã kãlị́ sụ la kí drị̃ gá. Ĩꞌdi dó mụ pá tulé nábị̃ Ĩlísã ꞌbã drị̃lẹ́ gá ꞌdãá ꞌbo, jọ dó ĩꞌdiní, “Ãtíꞌbó mídrị́ Bẽnĩ-hãdádĩ úpí Sírĩyã drị̂ ãpẽ áma tị sĩ zịjó la, ‘Má icó ãtĩlé ãyánĩ ꞌdĩ sĩ rá yã?’”
9 Assim, Hazael foi encontrar-se com Eliseu, levando consigo um presente, a saber, quarenta camelos carregados de tudo o que era bom de Damasco. Ele chegou, apresentou-se diante dele e disse: — O seu filho Ben-Hadade, rei da Síria, me enviou para perguntar se ele vai sarar da sua doença.
10 Ĩlísã umvi dó Hãzãyẹ́lị̃ ní, “Ígõ, ímụ jọlé la Bẽnĩ-hãdádĩ úpí Sírĩyã drị̂ní, ĩꞌdi mụ adrílé rá ãndá ãndá ru, wó mgbã rĩ gá Ãdróŋá iꞌda mání ĩꞌdi ngá mụ drãlé rá.”
10 Eliseu lhe respondeu: — Vá e diga ao rei que ele certamente vai sarar. Porém o
11 Nábị̃ Ãdróŋá drị́ Ĩlísã ri dó Hãzãyẹ́lị̃ ꞌbã mịfị́ mgbã rĩ ndrelé biri-biri kpere drị̃nzá ꞌbã ĩꞌdi rụ agá. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, nábị̃ Ãdróŋá drị́ Ĩlísã kpẹ̃ dó áwáŋá gá.
11 Eliseu olhou para Hazael e tanto lhe fitou os olhos, que este ficou envergonhado. E o homem de Deus chorou.
12 Hãzãyẹ́lị̃ zị dó ĩꞌdi, “Úpí mádrị̂, mi awá íni ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?” Ĩlísã umvi dó, “Ma awá íni la ãꞌdusĩku ánị̃ ị́jọ́ ũnzí míní mụlé ngalé ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbarụ́ rĩ kí rá. Mi mụ bõrõ ũkpó sĩ táwụ̃nị̃ ãmbógó ãmadrị̂ kí andre cejó rĩ kí ivélé rá. Mi mụ kãrị́lẹ̃ ãma drị̂ kí uꞌdị́lé ménéŋá sĩ, mi vâ mụ anzị nírí ãma drị̂ kí ũgbãlé káyĩ-káyĩ rá, ãzíla mi mụ ũkú ãma drị́ ꞌa trũ rĩ kí ꞌbã ꞌa asilé mgbọ-mgbọ.”
12 Então Hazael perguntou: — Por que meu senhor está chorando? Ele respondeu: — Porque sei o mal que você vai fazer aos filhos de Israel. Você vai pôr fogo nas suas fortalezas, vai matar à espada os seus jovens, esmagar os seus pequeninos e rasgar o ventre das mulheres grávidas.
13 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Hãzãyẹ́lị̃ umvi dó, “ꞌBá mâ áni ãzị́ kóru kpánĩ-kpánĩ ꞌdĩ la icó ị́jọ́ ꞌdĩ áni la ngalé rá yã?” Ĩlísã umvi dó ĩꞌdiní, “Úpí iꞌda mání mi mụ adrulé úpí Sírĩyã drị̂ rú mi ꞌi.”
13 Hazael perguntou: — Mas o que é este seu servo, este cão, para fazer tão grandes coisas? Eliseu disse: — O
14 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Hãzãyẹ́lị̃ aꞌbe dó Ĩlísã rá ãzíla gõ dó vúlé ãmbógó ĩꞌdi drị́ úpí rụ̂lé. Úpí zị dó ĩꞌdi, “Ĩlísã jọ míní íngoní?” Hãzãyẹ́lị̃ umvi, “Jọ mání mi mụ adrílé rá ãndá ãndá ru.”
14 Então Hazael deixou Eliseu e voltou para junto de seu senhor, o rei, que lhe perguntou: — O que foi que Eliseu disse a você? Hazael respondeu: — Ele me disse que o senhor certamente vai sarar.
15 Wó ĩꞌdi dó mụ calé ụ́ꞌdụ́ ãzí rĩ sĩ, Hãzãyẹ́lị̃ su dó bãlãngị́tị̃ ị̃yị́ agá, aku dó ĩꞌdi úpí ꞌbã mẹ́lẹ́tị gá, rụ ĩꞌdi kpere úpí ꞌbã ávú agâ. Hãzãyẹ́lị̃ acá dó sĩ úpí ru ĩꞌdi ꞌbã kẹ̃jị́ gá nĩ.
15 No dia seguinte, Hazael pegou um cobertor, molhou-o em água e o estendeu sobre o rosto do rei até que morreu; e Hazael reinou em seu lugar.
16 Úpí Yẽhõsãfátĩ Yụ́dã drị̂ ꞌbã ngọ́pị Yẽhõrámũ iꞌdó ándrá ũpĩ nalé Yụ́dã gá ílí kãlị́ tõwú Yórãmũ Ãhábũ ngọ́pị úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã adrujó úpí ru rĩ sĩ.
16 No quinto ano do reinado de Jorão, filho de Acabe, rei de Israel, quando Josafá ainda reinava em Judá, Jeorão, filho de Josafá, rei de Judá, começou a reinar.
17 Yẽhõrámũ ꞌbã ílí ándrá kãlị́ na drị̃ ị̃rị̃ sáwã ĩꞌdiní acájó úpí ru rĩ sĩ, na ũpĩ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ílí ãrõ.
17 Ele tinha trinta e dois anos de idade quando começou a reinar e reinou oito anos em Jerusalém.
18 Wó Yẽhõrámũ úpí Yụ́dã drị̂ ri ándrá ị́jọ́ kí ngalé ũpi Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã kí ngalé rĩ kí áni, ri ándrá ị́jọ́ ũnzí ngalé cécé úpí Ãhábũ drị̂ áni, ĩgbã ándrá úpí Ãhábũ ꞌbã ị̃zẹ́pị ĩꞌdiní ũkú ru. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Yẽhõrámũ nga ándrá dó sĩ ị́jọ́ ũnzí la Úpí ꞌbã drị̃lẹ́ gá.
18 Andou nos caminhos dos reis de Israel, como também fizeram os da casa de Acabe, porque era casado com uma filha dele. E Jeorão fez o que era mau aos olhos do Senhor .
19 Wó Úpí ꞌbã ásị́ lẽ ándrá sụ́rụ́ Yụ́dã drị̂ ị̃lị̃kị̃lé ku, ãꞌdusĩku idé ándrá tị icíma Dãwụ́dị̃ be ãzíla azị ándrá ĩꞌdiní ãnzị ĩꞌdi ꞌbã drị̃lẹ́ka rú rĩ kí mụ mụlé ũpĩ naŋá trũ drị̃ gá jãꞌdâ.
19 Porém o Senhor não quis destruir Judá por amor a Davi, seu servo, segundo a promessa que lhe havia feito de dar uma lâmpada a ele e aos seus filhos para sempre.
20 Sáwã Yẽhõrámũ ꞌbã ándrá ũpĩ najó rĩ gá, ꞌbá Ídõmũ drị̂ mvu kí ándrá ũpĩ Yụ́dã drị̂gá rĩ sĩ rá, pẽ kí ándrá dó sĩ úpí ĩꞌbã ãni ndú la.
20 Nos dias de Jeorão, os edomitas se revoltaram contra o poder de Judá e constituíram o seu próprio rei.
21 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Yẽhõrámũ mụ ándrá dó sĩ gárĩ ĩꞌdi drị́ ãꞌdị́ drị̂ kí abe pírí sĩ mụjó ãꞌdị́ ꞌdịjó ꞌbá Ídõmũ drị̂ kí abe táwụ̃nị̃ Yáyĩrĩ gá. Ãsĩkárĩ Ídõmũ drị̂ ce kí ĩꞌdi ãmbogo ĩꞌdidrị̂ kí abe, wó nze ru ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ kí abe tí sĩ kí gbẹjó ị́nị́ sĩ, wó ãsĩkárĩ aꞌbe kí ĩꞌdi rá, anzé kí ru ꞌbulu apálé lị́cọ́ gá.
21 Por isso, Jeorão foi a Zair com todos os seus carros de guerra. Ele se levantou de noite e atacou os edomitas que o cercavam e os capitães dos carros de guerra; mas o povo de Jeorão fugiu para as suas tendas.
22 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá Ídõmũ drị̂ anzú kí dó sĩ ru ũpĩ Yụ́dã drị̂rụ́ rĩ sĩ rá kpere ãndrũ. ꞌBá táwụ̃nị̃ Lị̃bị́nã drị̂ agá rĩ mvu kí vâ ũpĩ Yụ́dã drị̂ rụ́ rĩ sĩ ãni rú sáwã ꞌdã agá.
22 Assim, Edom se rebelou para se livrar do poder de Judá até o dia de hoje. Na mesma época a cidade de Libna também se rebelou.
23 Ị́jọ́ pírí ru ngalépi sáwã Yẽhõrámũ ꞌbã adrujó úpí ru rĩ sĩ rĩ agá rĩ kí ị́jọ́ pírí ĩꞌdi ꞌbã ngalé rĩ kí abe úsĩ kí bụ́kụ̃ sĩ ãwí ũpi Yụ́dã drị̂ kí sĩjó rĩ agá cí.
23 Quanto aos demais atos de Jeorão e a tudo o que ele fez, não está tudo escrito no Livro da História dos Reis de Judá?
24 Yẽhõrámũ la dó mụ drãlé ꞌbo, îsị̃ dó ĩꞌdi ãngũ ándrá sĩ áyị́pịka kí ị̃sị̃jó rĩ gá táwụ̃nị̃ ãmbógó Dãwụ́dị̃ drị̂ agá. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ngọ́pị̃ Ãhãzíyã acá dó ĩꞌdĩ ꞌbã kẹ̃jị́ gá úpí ru nĩ.
24 Jeorão morreu e foi sepultado nos túmulos de seus pais, na Cidade de Davi. E Acazias, filho de Jeorão, reinou em seu lugar.
25 Ãhãzíyã Yẽhõrámũ ngọ́pị la iꞌdó ũpĩ nalé Yụ́dã gá ꞌdĩ, ꞌdĩ sĩ Yórãmũ Ãhábũ úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã ngọ́pị na dó ũpĩ ílí mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃ ꞌbo.
25 No décimo segundo ano do reinado de Jorão, filho de Acabe, rei de Israel, Acazias, filho de Jeorão, rei de Judá, começou a reinar.
26 Ãhãzíyã la ándrá iꞌdó ũpĩ nalé ꞌdĩ ílí la dó ꞌdĩ sĩ kãlị́ ị̃rị̃ drị̃ ị̃rị̃, na dó ũpĩ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ílí ãlũ. Ãndrẽ ꞌbã rụ́ ándrá Ãtãlíyã ꞌi, umve úpí Ịsịrayị́lị̃ drị́ Ũmírĩ ꞌi ĩꞌdiní áyị́pị.
26 Acazias tinha vinte e dois anos de idade quando começou a reinar e reinou um ano em Jerusalém. A mãe dele, que era filha de Onri, rei de Israel, se chamava Atalia.
27 Úpí Ãhãzíyã ri ándrá ị́jọ́ kí ngalé ꞌbá úpí Ãhábũ drị́ lị́cọ́ gá rĩ ꞌbã kí ándrá ngalé rĩ áni, nga ándrá ị́jọ́ ũnzíkãnã la kí Úpí ꞌbã drị̃lẹ́ gá cécé ꞌbá Ãhábũ drị́ lị́cọ́ gá rĩ ꞌbã kí ngalé rĩ áni, ãꞌdusĩku ĩgbã ándrá ũkú angájó Ãhábũ drị́ lị́cọ́ agá.
27 Acazias andou no caminho da casa de Acabe e fez o que era mau aos olhos do Senhor , como os da casa de Acabe, porque era casado com uma filha dele.
28 Ãhãzíyã icí kí ándrá tị úpí Ịsịrayị́lị̃ drị́ Ãhábũ ꞌbã ngọ́pị Yórãmũ be sĩ ãꞌdị́ ꞌdịjó úpí Sírĩyã drị́ Hãzãyẹ́lị̃ be ãngũ Gị̃lẹ́dị̃ drị̂ gá ꞌdĩ táwụ̃nị̃ Rãmọ́tị̃ gá, wó ãsĩkárĩ Sírĩyã drị̂ adrá kí Yórãmũ rá.
28 Acazias foi com Jorão, filho de Acabe, a Ramote-Gileade, para guerrear contra Hazael, rei da Síria; e os sírios feriram Jorão.
29 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, úpí Yórãmũ gõ ándrá dó sĩ Yẹ̃zẹ̃rẹ̃yẹ́lị̃ gá sĩ ru adríjó bị́lẹ́mị ãsĩkárĩ Sírĩyã drị̂ ꞌbã kí ꞌbãlé ĩꞌdi ụrụꞌbá gá Rámã gá ĩꞌdiní ãꞌdị́ ꞌdịjó úpí Hãzãyẹ́lị̃ Sírĩyã drị̂ be rĩ sĩ. Úpí Ãhãzíyã Yẽhõrámũ ngọ́pị úpí Yụ́dã drị̂ ilú dó ándrá sĩ mụjó Yórãmũ Ãhábũ ngọ́pị ndrejó Yẹ̃zẹ̃rẹ̃yẹ́lị̃ gâlé ãꞌdusĩku ĩꞌdi ándrá ãyánĩ rú ũnzí-ũnzí.
29 Então o rei Jorão voltou para Jezreel, para curar-se das feridas que os sírios lhe fizeram em Ramá, quando lutou contra Hazael, rei da Síria. E Acazias, filho de Jeorão, rei de Judá, foi a Jezreel para visitar Jorão, filho de Acabe, que estava doente.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Reis 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.