2 Reis 6
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH
1 Ụ́ꞌdụ́ ãzí sĩ, ꞌbá amụtị nãbịya ꞌbadrị̂ agá la amụ́ kí ándrá nábị̃ Ĩlísã rụ́ ãzíla jọ kí ĩꞌdiní, “Cécé míní ndrelé ꞌbo ꞌdĩ ꞌbã áni, ãngũ ãmaní sĩ drị̃ fụjó mîtrũ ꞌdĩ ĩꞌdi ãmaní ĩmbíráŋá rú ambamba.
1 Eliseu dirigia um grupo de profetas . Um dia eles lhe pediram: — O lugar onde moramos com você é muito pequeno.
2 Ífẽ ãmaní drị̃lẹ́ mgbọ sĩ mụjó Mĩrĩ Yõrĩdánĩ ꞌba tị gâlé, ãngũ ife ꞌbã kí sĩ adrujõ wẽwẽ rú ꞌdã gâlé, ãma dó sĩ jó ãzí úꞌdí sĩ drị̃ fụjó mîtrũ la sị ꞌdãá.” Ĩlísã umvi, “ꞌDã múké, ĩmụ sịlé la.”
2 Dê licença para irmos até o rio Jordão a fim de cortar algumas árvores. Com elas construiremos uma casa para a gente morar. — Podem ir! — respondeu Eliseu.
3 Nãbịya ꞌdã kí ꞌbã ãlu rĩ aꞌị́ Ĩlísã ꞌi sĩ mụjó ĩꞌba aꞌbe, Ĩlísã jọ ꞌdã múké, mã mụ rá.
3 Um dos profetas insistiu que Eliseu fosse com eles. Eliseu aceitou,
4 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Ĩlísã mụ dó ĩꞌba aꞌbe rá.
4 e eles saíram juntos. Quando chegaram ao Jordão, começaram a trabalhar.
5 Wó ĩꞌba ãzí ãlu rĩ ní ife ga agá ꞌdĩgá ꞌdâ, nekeŋá ĩꞌdidrị̂ ꞌbã drị̃kã nze dó ꞌdelé mĩrĩ agâlé. Nábị̃ ꞌdã uja dó sĩ zalé, “ꞌBárĩ ãmbógó, má aꞌị́ tá nekeŋâ aꞌị́-áꞌị́ fô!”
5 Um deles estava cortando uma árvore, quando, de repente, o ferro do seu machado escapou do cabo e caiu na água. — O que vou fazer, senhor? — gritou ele para Eliseu. — O machado era emprestado!
6 Nábị̃ Ãdróŋá drị́ Ĩlísã zị dó, “Nekeŋâ ꞌbã drị̃kã aꞌdé dó íngõlé ru?” Ála dó mụ Ĩlísã ní ãngũ nekeŋâ ꞌbã drị̃kã ꞌbã sĩ aꞌdéjó rĩ lũlé ꞌbo, alị́ dó ife ãzí, ꞌbe dó ĩꞌdi ị̃yị́ agâlé ãngũ nekeŋâ ꞌbã drị̃kã ꞌbã sĩ aꞌdéjó rĩ gá. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, nekeŋâ ꞌbã drị̃kã uja dó atụ́lé ị̃yị́ drị̃ gá.
6 — Onde foi que ele caiu? — perguntou Eliseu. O homem mostrou o lugar. Então Eliseu cortou um pedaço de pau, jogou na água e fez o machado boiar.
7 Ĩlísã jọ dó ágọ́bị̂ ní, “Mí aꞌdụ́ dó nekeŋâ ꞌbã drị̃kã ꞌi.” Ágọ́bị́ tá nábị̃ rú ꞌdã aꞌdụ́ dó sĩ ĩꞌdi rá.
7 — Pegue-o! — mandou ele. E o homem esticou o braço e o pegou.
8 Sáwã pírí sĩ úpí Sírĩyã drị̂ drĩ mụ ãꞌdị́ ꞌdịlé sụ́rụ́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ be, ĩꞌdi ị́jọ́ itú ꞌbá ĩꞌdi drị́ ãmbogo rú rĩ kí abe, ĩꞌdi jọ la, “Ma mụ kámbĩ mádrị́ ãsĩkárĩ drị̂ kí sịlé ãngũ íni, íni rĩ kí agá.”
8 O rei da Síria estava em guerra contra Israel. Ele pediu conselho aos seus oficiais e escolheu um lugar para armar o seu acampamento.
9 Wó nábị̃ Ãdróŋá drị́ Ĩlísã la uja ụ́ꞌdụ́kọ́ fẽlé úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ní, ĩꞌdi jọ la, “Lẽ mí adru múké múké, mí alịjõ ãngũ ꞌdã kí agâsĩ ku, ãꞌdusĩku ãsĩkárĩ Sírĩyã drị̂ kí mụ ru tralé ãngũ ándrálé ꞌdã kí agá.”
9 Mas o profeta Eliseu mandou um recado ao rei de Israel, avisando-lhe que não fosse para perto daquele lugar, pois os sírios estavam ali esperando escondidos para atacá-lo.
10 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ la dó uja ụ́ꞌdụ́kọ́ tị fẽlé ãngũ nábị̃ Ãdróŋá drị́ Ĩlísã ꞌbã jọlé ꞌdã kí agá sĩ ãsĩkárĩ ꞌdãá rĩ kí bị́lẹ́ ị̃ndụ́ lijó sĩ adrujó mịfị́ trũ. Ị́jọ́ ꞌdĩ nga ru pâlé wẽwẽ rú.
10 Então o rei de Israel avisou os homens que moravam naquele lugar, e eles ficaram alerta. Isso aconteceu várias vezes.
11 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, úpí Sírĩyã drị̂ acá dó ũmbã sĩ, umve dó ãmbogo ĩꞌdidrị̂ kí ãzíla zị dó kí, “Ĩlũ drĩ mání, ꞌbá ĩmi agá ꞌdâ ị́jọ́ mání itúlé rĩ kí ujílépi úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ní rĩ mgbã rĩ gá ãꞌdi ꞌi?”
11 O rei da Síria ficou muito aborrecido; então chamou os seus oficiais e lhes perguntou: — Qual de vocês está do lado do rei de Israel?
12 Ãmbogo ĩꞌdidrị̂ kí ꞌbã ãzí ãlu la umvi, “Úpí mádrị̂, ꞌbá ãzí ãma agá ꞌdâ ị́jọ́ míní itúlé rĩ kí ujílépi úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ní la ꞌdáyụ, wó nábị̃ Ĩlísã Ịsịrayị́lị̃ gá rĩ la ị́jọ́ átã míní itúlé ũní-ũní ru rụ́mụ̃ míní sĩ ími lajó rĩ agâlé rĩ kí ũlũ nĩ.”
12 Um deles respondeu: — Nenhum de nós, ó rei. O profeta Eliseu é quem conta ao rei de Israel tudo o que o senhor fala até mesmo dentro do seu próprio quarto.
13 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí Sírĩyã drị̂ jọ dó, “Ĩmụ, ĩmi isụ́ drĩ mání ãngũ Ĩlísã ꞌbã sĩ uꞌájó rĩ ꞌi, ãma dó sĩ ãsĩkárĩ kí tị pẽ sĩ mụjó ĩꞌdi arụ́jó.” Úlũ dó sĩ úpí Sírĩyã drị̂ní, Ĩlísã ĩꞌdi táwụ̃nị̃ Dõtánĩ gá.
13 Então o rei ordenou: — Descubram onde ele está, que eu o prenderei. Contaram-lhe que Eliseu estava em Dotã,
14 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ị́nị́ ãzí sĩ, úpí Sírĩyã drị̂ pẽ dó ãsĩkárĩ wẽwẽ rú lã kí tị gárĩ ãꞌdị́ drị̂ kí sĩ ãzíla fãrásĩ wẽwẽ rú la kí abe sĩ táwụ̃nị̃ ãmbógó dã cejó.
14 e ele mandou para lá uma grande tropa de soldados com cavalos e carros de guerra. Eles chegaram de noite à cidade e a cercaram.
15 Ãtíꞌbó Ĩlísã drị̂ la dó mụ angálé ãngũsãrã sĩ ãfũlé ãmvé ꞌdõlé ꞌbo, isụ́ dó ãsĩkárĩ fãrásĩ trũ ãzíla gárĩ ãꞌdị́drị̂ trũ la ce kí dó táwụ̃nị̃ ãmbógó rĩ cí. Ãtíꞌbô jọ dó, “ꞌBárĩ úpí mádrị̂! Ãma dó rá rĩ gá ãꞌdu idé?”
15 No dia seguinte cedinho, o empregado de Eliseu levantou-se e saiu de casa. Aí viu as tropas sírias com os seus cavalos e carros de guerra, cercando a cidade. Então entrou em casa e disse a Eliseu: — Senhor, nós estamos perdidos! O que vamos fazer?
16 Ĩlísã umvi dó ĩꞌdiní, “Mí idé ụ̃rị̃ sĩ ku, ãꞌdusĩku ꞌbá ãma ãtị̃lépi rĩ ndẽ kí kãlãfe sĩ ꞌbá kí ãtị̃lépi rĩ kí rá!”
16 Eliseu disse: — Não tenha medo, pois aqueles que estão conosco são mais numerosos do que os que estão com eles.
17 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ĩlísã zị dó Ãdróŋá ꞌi, jọ, “Úpí, ꞌbárĩ ínzị̃ drĩ mání ãtíꞌbó mádrị́ ꞌdĩ ꞌbã mịfị́ kí sĩ ãngũ ndrejó fô!” ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Úpí nzị̃ dó ãtíꞌbô ꞌbã mịfị́ kí rá. Ĩꞌdi ꞌbã ãngũ ndre agá, ndre dó ãngũ ꞌbé ꞌa rú Ĩlísã ꞌbã andre gá rĩ ga tré fãrásĩ ãꞌdị́drị́ ĩꞌdi andre celépi trộkị́lịrị rĩ kî sĩ ãzíla gárĩ ãꞌdị́drị́ dị̃lépi ãcí ru bẹ̃kụ̃-bẹ̃kụ̃ la kí sĩ.
17 Então orou assim: — Ó Deus respondeu à oração dele. Aí o empregado de Eliseu olhou para cima e viu que ao redor de Eliseu o morro estava coberto de cavalos e carros de fogo.
18 Ãsĩkárĩ Sírĩyã drị̂ kí dó mụ drị̃ kolé sĩ mụjó Ĩlísã rụ́ ꞌbo, Ĩlísã zị dó ị́jọ́ Úpî tịgá jọ, “Úpí, ífẽ ãsĩkárĩ ꞌdĩ kí mịfị́ ꞌbã ãzụ̃ kí cí fô!” Úpí fẽ dó ãsĩkárĩ kí ꞌbã mịfị́ ní ãzụ̃jó cí cécé Ĩlísã ꞌbã aꞌị́lé rĩ áni.
18 Quando os sírios atacaram, Eliseu orou assim: — Ó Deus respondeu à oração de Eliseu e fez com que os sírios ficassem cegos.
19 Ĩlísã jọ dó ĩꞌbaní, “ꞌDĩ adru gẹ̃rị̃ ĩminí tá lẽjó mụjó rĩ ꞌi ku ãzíla ꞌdĩ adru vâ táwụ̃nị̃ tá ĩminí lẽjó mụjó ala gá rĩ ꞌi ku. Ĩmi ãbĩ áma vú, ma ĩmi agụ ꞌbá ĩminí ndrụ̃lé rĩ ꞌbarụ̂lé rá.” Agụ dó sĩ kí Sãmãríyã gâlé rá.
19 Então Eliseu foi falar com eles e disse: — Vocês estão no caminho errado; esta cidade não é a que estão procurando. Venham comigo, que eu vou levar vocês até o homem que estão procurando. E os guiou até a cidade de Samaria.
20 Kí dó mụ calé Sãmãríyã gâlé ꞌbo, gbõgbõ Ĩlísã zị dó Úpí ꞌi, jọ, “Úpí, ꞌbárĩ ínzị̃ drĩ mání ãsĩkárĩ ꞌdĩ kí mịfị́, ꞌbã ndre kí sĩ ãngũ benĩ fô!” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Úpí nzị̃ dó kí mịfị́ rá, uja kí dó ịsụ́lé la kí táwụ̃nị̃ Sãmãríyã drị̂ ꞌbã ágágá.
20 Logo que eles entraram na cidade, Eliseu orou assim: — Ó Então Deus fez com que os sírios enxergassem de novo, e eles viram que estavam dentro da cidade de Samaria.
21 Úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ la dó mụ kí ndrelé ꞌbo, zị dó Ĩlísã ꞌi, “Má átẹ́pị, má ụꞌdị́ dó ãsĩkárĩ ꞌdĩ kí rá yã? Má ụꞌdị́ dó kí rá yã?”
21 Quando o rei de Israel viu os sírios, perguntou a Eliseu: — Devo matá-los, senhor? Devo matá-los?
22 Ĩlísã umvi dó, “Mí ụꞌdị́ kí ku! Mi dó drĩ vâ ꞌbá míní arụ́lé ãꞌdị́gá ménéŋá mídrị̂ kí sĩ ụ́sụ be rĩ kí ụꞌdị́ rá yã? Ífẽ ĩꞌbãni ãkónã nalé ãzíla ị̃yị́ mvụlé, ípẽ dó sĩ kí tị gõlé vúlé ãmbógó ĩꞌbadrị̂ rụ̂lé.”
22 — Não! De jeito nenhum! — respondeu ele. — Por acaso, o senhor mata os soldados que são feitos prisioneiros na guerra? Dê de comer e de beber a estes aqui e deixe que voltem para o rei deles.
23 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã dó ĩꞌbaní ụ̃mụ̃ ãmbógó tẽté la, pẽ dó sĩ kí tị lị́cọ́ gá úpí ĩꞌba drị̂ rụ̂lé. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ãsĩkárĩ Sírĩyã drị̂ gõ kí dó ãngũ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ gâlé ãrátáŋá gá ị̃dị́ ku.
23 Então o rei de Israel mandou fazer uma grande festa para aqueles sírios. E, depois que comeram e beberam, ele os mandou de volta para o rei da Síria. Daí em diante os sírios pararam de atacar a terra de Israel.
24 Sáwã ãzí vúlé gá, úpí Sírĩyã drị́ Bẽnĩ-hãdádĩ atrá ándrá ãsĩkárĩ ĩꞌdidrị̂ kí pírí sĩ mụjó táwụ̃nị̃ Sãmãríyã drị̂ cejó.
24 Algum tempo depois, o rei Ben-Hadade, da Síria, levou todo o seu exército para lutar contra Israel e cercou a cidade de Samaria.
25 Ị́jọ́ táwụ̃nị̃ Sãmãríyã drị̂ cejó cí rĩ fẽ dó rílẽ ãzí mịfị́ ika la ní ꞌdejó ala gá nĩ. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ átã kãyĩnõ ꞌbã drị̃kã ꞌbã ãjẹ̃ tụ ándrá dó sĩ sẹ̃kẹ́lị̃ sílĩvã ífí-ífí kãlị́ ãrõ ãzíla ãlĩꞌbõ ĩzẽ kópõ ãlu rĩ ꞌbã ãjẹ̃ tụ ándrá sẹ̃kẹ́lị̃ sílĩvã ífí-ífí tõwú.
25 Por causa disso, a falta de alimentos naquela cidade foi tão grande, que uma cabeça de jumento custava oitenta barras de prata, e duzentos gramas de esterco de pomba custavam cinco barras de prata.
26 Ụ́ꞌdụ́ ãlu, úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ri alịlé bõrõ sĩ táwụ̃nị̃ andre cejó rĩ ꞌbã drị̃ gâsĩ. Ũkú ãzí azá ụ́ꞌdụ́kọ́ sĩ jọ ĩꞌdiní, “ꞌBárĩ úpí mádrị̂, íko áma ãzã fô!”
26 Certo dia o rei de Israel estava passando por cima da muralha da cidade, quando uma mulher gritou para ele: — Ó rei, meu senhor, me ajude!
27 Úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ umvi, “Yụ, lẽ Úpí ꞌbã ko ími ãzã nĩ. Má icó dó ími ãzãkolé íngoní ru? Ãngũ sĩ ãná cojó rĩ gá ãná ꞌbãngá mádrị́ ꞌdáyụ ãzíla ãngũ sĩ wáyĩnĩ nzijó rĩ gá wáyĩnĩ ꞌdáyụ.”
27 Ele respondeu: — Se o
28 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí zị ĩꞌdi, “Ị́jọ́ míní ũcõgõ fẽlépi rĩ dó ãꞌdu?” Ũkú ꞌdã umvi, “Ũkú ꞌdĩ jọ mání, lẽ áfẽ ꞌbání ngọ́tị́ mádrị̂ nalé ãndrũ, drĩ dó ca drụ̃sị̃, ála dó ngọ́tị́ ĩꞌdidrị̂ na.
28 Mas diga qual é o seu problema. Ela respondeu: — Outro dia esta mulher me disse: “Vamos comer o seu filho hoje e amanhã comeremos o meu.”
29 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ãma aꞌdí dó sĩ ngọ́tị́ mádrị̂ nalé rá. Wó drụ̃sị̃ la sĩ ájọ dó ĩꞌdiní ꞌbã ãfẽ dó ngọ́tị́ ĩꞌdidrị̂ ãmaní nalé, wó uja dó ngọ́tị̂ zịlé ĩnzõ.”
29 Então nós cozinhamos o meu filho e o comemos. No dia seguinte eu disse que era a vez de comermos o filho dela, mas ela o escondeu!
30 Úpí la dó mụ ị́jọ́ ꞌdĩ kí arelé ꞌbo, asi dó bõngó ĩꞌdi ụrụꞌbá gá rĩ kí ũcõgõ sĩ rá. Ĩꞌdiní mụ agá bõrõ sị́gá ꞌdãá, ꞌbá ndre kí dó cọtị kõlĩbá ĩꞌdi ꞌbã sụ̃lé agâlé rĩ cé.
30 Ao ouvir isso, o rei rasgou as suas roupas em sinal de desgosto, e as pessoas que estavam perto da muralha viram que por baixo das suas roupas ele estava vestido com roupa de pano grosseiro.
31 Úpí na dó ũyõ ãzíla jọ, “Ádrĩ ãndrũ Ĩlísã Sãfátĩ ngọ́pị ꞌbã drị̃kã lị ku, lẽ Ãdróŋá ꞌbã gbã ma, átã ꞌbã ꞌdị ma rá.”
31 E o rei gritou: — Que Deus me mate se, antes que o dia acabe, eu não mandar cortar a cabeça de Eliseu, filho da Safate!
32 Ĩlísã ꞌbaní ri agá drị̃lẹ́ka Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe ĩꞌdidrị́ jó agá sĩ ị́jọ́ ãzí itújó ꞌdĩgá ꞌdâ, úpí pẽ dó ꞌbá ãzí ị́jọ́ ujílépi la ꞌbã tị sĩ mụjó ĩꞌdi umvejó. Wó ꞌbá ị́jọ́ ujílépi rĩ acá drĩ ku rú, Ĩlísã jọ dó drị̃lẹ́kâ ꞌbaní, “Ĩndre, ꞌbá ꞌbá ụꞌdị́lépi rĩ ãpẽ dó ꞌbá ãzí tị sĩ amụ́jó áma ꞌdịjó ꞌbo. Drĩ dó acá ꞌbo, ĩmi ụ̃pị̃ kẹ̃jị́tị cí, ꞌbã afí dó sĩ jó agá ꞌdõlé ku. Ãmbógó ĩꞌdidrị̂ la ĩꞌdi vú ãbĩ ititi.”
32 E mandou que um mensageiro fosse buscá-lo. Enquanto isso, Eliseu estava em casa com alguns líderes do povo que haviam ido visitá-lo. Antes que o mensageiro do rei chegasse, Eliseu disse aos líderes: — Aquele assassino está mandando alguém para me matar. Por isso, quando ele chegar, fechem a porta e não deixem que entre. O próprio rei virá logo depois dele.
33 Ĩlísã ꞌbã drĩ ị́jọ́ ꞌdĩ jọ agá ꞌdĩ gá ꞌdâ, gbõgbõ ꞌbá ị́jọ́ ujílépi rĩ acá cí. Úpí jọ, “Úpí ají ãmaní ũcõgõ ꞌdĩ nĩ. Ma dó drĩ vâ Úpî tẽ sĩ ãzãkoma fẽjó íngoní ru?”
33 Eliseu ainda estava falando com eles, quando o rei chegou e disse: — Foi o
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Reis 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.