1 Reis 8
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs VC
1 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Sũlũmánĩ umve dó ꞌbá drị̃lẹ́ ru Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí amụ́jó ĩꞌdi rụ́ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá, umve ꞌbá drị̃lẹ́ ru ínátị kí agá rĩ kí pírí ãzíla ꞌbá drị̃lẹ́ ru lị́cọ́ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ kí agá rĩ kí abe sĩ Sãndụ́kụ̃ tị icíma drị́ Úpí drị̂ agụjó angájó Táwụ̃nị̃ ãmbógó Dãwụ́dị̃ drị́ Zị̃yọ́nị̃ gá rĩ sĩ ãngũ ĩꞌdidrị́ úꞌdí Jó sĩ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ gá.
1 Então convocou Salomão junto de si em Jerusalém os anciãos de Israel e todos os chefes das tribos e os chefes das famílias israelitas, para irem buscar na cidade de Davi, em Sião, a arca da aliança do Senhor.
2 Ĩmbá umvelé Ẽtãnímũ rĩ sĩ, ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ atrá kí dó ru pírí Sũlũmánĩ drị̃lẹ́ gá sĩ ụ̃mụ̃ nalé bõrõkõ agá rĩ najó.
2 Todos os israelitas se reuniram junto do rei Salomão no mês de Etanim, que é o sétimo, durante a festa.
3 ꞌBá ãmba Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí dó mụ ru atrálé pírí ꞌbo, ãtalo inga kí dó Sãndụ́kụ̃ Tị icíma drị̂ ꞌi,
3 Vieram todos os anciãos de Israel e os sacerdotes tomaram a arca do Senhor.
4 agụ kí dó Sãndụ́kụ̃ Tị icíma drị́ Úpí drị̂ kí Hémã tị icíma drị̂ be ãzíla ãkójó alagá ãlá rĩ kí abe. Ãtalo kí ꞌbá Lẹ́vị̃ drị̂ kí abe ꞌdụ kí dó ãko ꞌdĩ kí agụlé Jó sĩ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ agá.
4 Levaram-na, assim como a Tenda de Reunião e todos os utensílios sagrados que havia no tabernáculo: foram os sacerdotes e os levitas que os levaram.
5 Úpí Sũlũmánĩ kí ꞌbá pírí Ịsịrayị́lị̃ drị́ ru atrálépi ꞌdĩ kí abe tu kí dó pá Sãndụ́kụ̃ Tị icíma drị́ ꞌdĩ drị̃lẹ́ gá, idé kí dó ídétáŋá kãbĩlõ ãzíla tị́ ũꞌbí icólé kãlãfe la kí lãjó ku la kí sĩ.
5 O rei Salomão e toda a assembléia de Israel reunida junto dele conservavam-se diante da arca. Sacrificavam tão grande quantidade de ovelhas e bois que não se podia contar.
6 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ãtalo agụ kí dó Sãndụ́kụ̃ Tị icíma drị́ Úpí drị̂ ꞌi ꞌbãlé ãngũ ĩꞌdidrị́ Jó sĩ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ gá Ãngũ Ãlá Ãndânĩ rĩ gá ãzíla ꞌbã kí dó ĩꞌdi kẹ̃rụ́bị̃ kí ꞌbã ụ́pị́pị́ kí ị̃ndụ́ gá.
6 Os sacerdotes levaram a arca da aliança do Senhor para seu lugar, no santuário do templo, no Santo dos Santos, debaixo das asas dos querubins.
7 Kẹ̃rụ́bị̃ ꞌbã ụ́pị́pị́ aja kí dó ándrá sĩ ru Sãndụ́kụ̃ Tị icíma ꞌdĩ ꞌbã drị̃ gá ife sĩ ĩꞌdi ujíjó rĩ kí abe.
7 Pois os querubins estendiam as suas asas sobre o lugar da arca, e cobriam por cima a arca e os seus varais.
8 Ife sĩ Sãndụ́kụ̃ Tị icíma drị̂ ujíjó rĩ kí ándrá ãzo rú, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ála ándrá kí tị ndre angájó Ãngũ Ãlá Ãndânĩ rĩ gâlé cí wó ꞌbá pá tulépi ãmvé la icó kí kí ndrelé ku. Ifê kí drĩ ꞌdãá kpere ãndrũ cí.
8 Estes varais eram de tal forma compridos, que se podiam ver as suas extremidades do lugar santo, diante do santuário, mas não de fora, e ali ficaram até o dia de hoje.
9 Ãko ãzí ndú ándrá ꞌbãlé Sãndụ́kụ̃ Tị icíma drị̂ agá la yụ wó rá la írã ꞌbara ꞌbara ị̃rị̃ Mụ́sã ꞌbã ándrá ꞌbãlé ꞌbé Sĩnáyĩ gá ꞌdãá sáwã Úpí ꞌbã Tị icíma icíjó ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe ĩꞌbã kí ãfũjó Mị̃sị́rị̃ gâlé ꞌbo rĩ ꞌbã vúlé gá rĩ sĩ rĩ ꞌi.
9 Na arca só havia as duas tábuas de pedra que Moisés ali depusera no monte Horeb, quando o Senhor fez aliança com os israelitas, depois que saíram da terra do Egito.
10 Ãtalo kí dó mụ ãfũlé Ãngũ Ãlá Ãndânĩ rĩ agâlé rĩ sĩ ꞌbo, ụ̃rụ́ꞌbụ̃ ga dó Jó Úpí drị̂ agá tré.
10 Quando os sacerdotes saíram do lugar santo, a nuvem encheu o templo do Senhor,
11 Ụ̃rụ́ꞌbụ̃ ꞌbã gajó tré rĩ sĩ, ãtalo icó kí dó ãzị́ tá ĩꞌbã kí lẽlé ngalé rĩ kí ngalé ku ãꞌdusĩku dị̃zã Úpí ꞌbã adrujó ꞌdãá cí rĩ ga dó Jọ́ sĩ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ agá tré.
11 de modo tal que os sacerdotes não puderam ali ficar para exercer as funções de seu ministério; porque a glória do Senhor enchia o templo do Senhor.
12 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Sũlũmánĩ zị dó Ãdróŋá jọ dó, “Úpí íjọ ándrá mi uꞌá ị́rị́tị ịnị dẹngụ rĩ agá.
12 Então disse Salomão: O Senhor declarou que habitaria na obscuridade.
13 Ãndá ãndá ru ásị dó míní Jó ũnĩ-ambamba sĩ ími ị̃nzị̃jó alagá rĩ rá, ꞌdĩ ãngũ míní sĩ uꞌájó alagá jãꞌdâ rĩ ꞌi.”
13 Por isso, edifiquei uma casa para vossa residência, um lugar onde habitareis para sempre.
14 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí Sũlũmánĩ uja dó tị ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị́ ũꞌbí ru tralépi pá tulépi ĩꞌdi drị̃lẹ́ gá ꞌdãá rĩ ꞌbarụ́ ãzíla wi dó sĩ ĩꞌbaní sụ̃sụ́ ꞌdĩ ꞌi jọ:
14 Depois o rei virou-se para a assembléia de Israel, que se conservava de pé, e a abençoou.
15 “Ícụ́ Úpí, Ãdróŋá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌi, ĩꞌdiní ị́jọ́ ándrá ĩꞌdi ꞌbã azịlé mâ átẹ́pị Dãwụ́dị̃ ní ĩꞌdi ꞌbã tị sĩ rĩ ngajó ũkpó ĩꞌdidrị̂ sĩ rá rĩ sĩ, ãꞌdusĩku jọ ándrá,
15 Bendito seja o Senhor, Deus de Israel, disse ele, que falou pela sua boca ao meu pai Davi e que, pela sua mão, acaba de cumprir a promessa que ele fez, quando disse:
16 ‘Angájó ụ́ꞌdụ́ mání ꞌbá mádrị́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí anzéjó Mị̃sị́rị̃ gâlé rĩ sĩ, Ápẽ drĩ táwụ̃nị̃ ãzí ínátị Ịsịrayị́lị̃ drị́ ꞌdĩ kí agá ꞌdâ sĩ Jó áma ị̃nzị̃jó la sịjó ãrútáŋá fẽjó mání ku. Wó úꞌdí ꞌdâ rá la ápẽ Dãwụ́dị̃ ꞌi sĩ adrujó úpí ru ꞌbá mádrị̂ kí drị̃lẹ́ gá.’”
16 Desde o dia em que tirei do Egito o meu povo de Israel, não escolhi cidade alguma entre as tribos de Israel, para que aí me fosse edificada uma casa onde residisse o meu nome; mas escolhi Davi para reinar sobre o meu povo de Israel.
17 “Má átẹ́pị Dãwụ́dị̃ ꞌbã ándrá ĩꞌdi ásị́ gá ũkpó ru sĩ lẽjó Jó ꞌdĩ sịjó Úpí, Ãdróŋá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ní.
17 Davi, meu pai, tinha a intenção de construir um templo ao nome do Senhor, Deus de Israel;
18 Wó Úpí jọ má átẹ́pị Dãwụ́dị̃ ní, ‘Ị́jọ́ míní lẽjó mání Jó sịjó ásị́ pírí sĩ, sĩ ãrútáŋá fẽjó mání.
18 mas o Senhor disse-lhe: Quando tiveste a intenção de edificar um templo ao meu nome, fizeste bem.
19 Wó mí icó Jó ꞌdĩ sịlé mání mi ꞌi ku, rá la mî ngọ́pị ãfũlépi mí rụ́ rĩ la Jó sị sĩ mání ãrútáŋá fẽjó nĩ.’
19 Tu, porém, não edificarás esse templo; será o teu filho, saído de ti, quem construirá um templo ao meu nome.
20 “Úpí mba ị́jọ́ ándrá ĩꞌdi ꞌbã azịlé má átẹ́pị ní rĩ ꞌbã tã rá. Má acá dó úpí ru mâ átẹ́pị Dãwụ́dị̃ ꞌbã kẹ̃jị́ gá ꞌbo, ãzíla ári dó uꞌdî ꞌdâ úmvúke ũpĩ drị́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã drị̃ gá cécé Úpí ꞌbã ándrá azịlé rĩ áni, ãzíla ásị dó Jó sĩ rụ́ Úpí, Ãdróŋá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ị̃nzị̃jó rĩ rá.
20 O Senhor cumpriu, pois, a palavra que pronunciou. Como o Senhor o disse, eu me sentei sobre o trono de Israel, sucedendo ao meu pai Davi, e construí esse templo ao nome do Senhor, Deus de Israel.
21 Má idé dó ãngũ sĩ Sãndụ́kụ̃ Tị icíma Úpí drị̂ drị̂ ꞌbãjó alagá rĩ rá. Ala gá írã sĩ ị́jọ́ tị icíma drị́ Úpí ꞌbã sĩ ándrá Tị icíjó ãmã áyị́pịka kí abe sáwã ĩꞌdiní ándrá kí anzéjó Mị̃sị́rị̃ gâlé rĩ sĩ rĩ kí cí.”
21 Preparei um lugar para a arca, onde se encontra a aliança do Senhor, aliança que fez com nossos pais quando os tirou do Egito.
22 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Sũlũmánĩ tu dó pá ãlĩtárĩ sĩ ídétáŋá idéjó Úpí ní rĩ ꞌbã drị̃lẹ́ gá ꞌbá ũꞌbí Ịsịrayị́lị̃ drị́ ru tralépi rĩ kí drị̃lẹ́ gá ãzíla aja dó ru drị́ kí ꞌbụ̃ gâlé ru
22 Em seguida, pôs-se Salomão diante do altar do Senhor, em presença de toda a assembléia de Israel, estendeu as mãos para o céu e disse:
23 ãzíla jọ dó,
23 Senhor, Deus de Israel, não há Deus semelhante a vós, nem no mais alto dos céus, nem aqui embaixo, na terra; vós sois fiel à vossa misericordiosa aliança com os vossos servos, que caminham diante de vós de todo o seu coração.
24 Ímba ị́jọ́ míní azịlé ãtíꞌbó mídrị́ má átẹ́pị Dãwụ́dị̃ ní rĩ ꞌbã tã rá, mí azị ándrá ị́jọ́ ꞌdi ími tị sĩ ãzíla ị́jọ́ míní ándrá azịlé rĩ idé dó ru ãndrũ cécé míní ándrá azịlé rĩ áni.
24 Cumpristes a promessa que fizestes a vosso servo Davi, meu pai: o que vossa boca falou, realizou-o vossa mão, como hoje se vê.
25 “Úꞌdîꞌda Úpí, Ãdróŋá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ímba dó ị́jọ́ ándrá míní azịlé ãtíꞌbó mídrị́ Dãwụ́dị̃ mâ átẹ́pị ní rĩ ꞌbã tã ꞌbo, ãꞌdusĩku ị́jọ ándrá ĩꞌdiní, ‘Anzị mídrị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ drĩ kí acị́ gẹ̃rị̃ mádrị̂ kí agá ãzíla drĩ kí ãzị́ nga mání ásị́ mgbã sĩ míní ándrá ngalé rĩ áni, kí mụ sáwã pírí sĩ adrulé úpí ru ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃lẹ́ gá.’
25 Agora, Senhor, Deus de Israel, realizai a promessa que fizestes a vosso servo Davi, meu pai, quando lhe dissestes: Não te faltará jamais diante de mim um sucessor ocupando o trono de Israel, contanto que teus filhos guardem cuidadosamente os teus caminhos, andando diante de mim, como tu mesmo o fizeste.
26 Wó úꞌdîꞌda, Ãdróŋá Ịsịrayị́lị̃ drị̂, lẽ ị́jọ́ ándrá míní jọlé ãtíꞌbó mídrị́ má átẹ́pị Dãwụ́dị̃ ní rĩ ꞌba idé dó ru mgbãmgbã rú rá fô.
26 Cumpra-se, pois, presentemente, ó Deus de Israel, a promessa que fizestes ao vosso servo Davi, meu pai.
27 “Wó Ãdróŋá icó ꞌbãngá ãndá ãndá ru uꞌálé ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ ku. ꞌBụ̃, átã ꞌbụ̃ ụrụ gá ãndânĩ rĩ icó calé míní uꞌájó alagá ku. Ãdróŋá icó dó uꞌálé jóŋá la mání sịlé ĩꞌdiní ꞌdĩ agá íngoní ru!
27 Mas, será verdade que Deus habite sobre a terra? Se o céu e os céus dos céus não vos podem conter quanto menos esta casa que edifiquei!
28 Úpí Ãdróŋá mádrị̂, mí are ị́jọ́ mání zịlé ãzíla aꞌị́lé rĩ kí fô. Mí are áwáŋá ãzíla ị́jọ́ ãtíꞌbó mídrị̂ ꞌbã zịlé ími tị gá ãndrũ ꞌdĩ ꞌi.
28 Entretanto, Senhor Deus meu, atendei à oração e às súplicas de vosso servo; ouvi o clamor e a prece que hoje vos dirijo.
29 Ími mịfị́ ꞌbã adru Jó ꞌdĩ drị̃ gá ị́nị́ kí ị̃tụ́ be, ꞌdĩ ãngũ míní ándrá sĩ jọjó la, ‘Ála mụ áma ị̃nzị̃lé alagá ꞌdâ jãꞌdâ rĩ ꞌi.’ Mí are jõ ị́jọ́ mání zịlé ími tị gá ãngũ ꞌdĩgá ꞌdâ rĩ kí fô!
29 Que vossos olhos estejam dia e noite abertos sobre este templo, sobre este lugar, do qual dissestes: O meu nome residirá ali. Ouvi a oração que vosso servo vos faz neste lugar.
30 Mí are ị́jọ́ ãtíꞌbó mídrị̂ ꞌbã mãmálá ꞌbãjó ꞌbá mídrị́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe ĩꞌbã kí ị́jọ́ zịjó ími tị gá ãngũ ꞌdĩgá ꞌdâ rĩ ꞌi. Mí are ãma angájó ãngũ míní sĩ adrujó ꞌbụ̃ gâlé rĩ agâlé, ídrĩ ãma are rá, ítrũ ãma rá fô!
30 Ouvi a súplica de vosso servo e de vosso povo de Israel, quando orarem neste lugar. Ouvi-os do alto de vossa morada no céu, ouvi-os e perdoai!
31 “ꞌBá ãzí drĩ ị́jọ́ iza ĩꞌdi ꞌbã jĩránĩ rụ́, údrĩ ĩꞌdiní ũyõ fẽ nalé, drĩ dó amụ́ ũyõ nalé ãlĩtárĩ mídrị̂ drị̃lẹ́ gá Jó sĩ ími ị̃nzị̃jó ꞌdĩ agá ꞌdãá,
31 Se alguém pecar contra o seu próximo e, fazendo-o jurar, for tomado juramento diante de vosso altar, neste templo,
32 ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá mí are ị́jọ́ ꞌdĩ angájó ꞌbụ̃ gâlé, mí awa dó sĩ ị́jọ́ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbadrị̂ ꞌi. Ífẽ dó drị̃rịma ꞌbá míní ịsụ́lé nga ị́jọ́ ũnzí rĩ ní ãzíla ítrũ dó ꞌbá ị́jọ́ kóru rĩ rá.
32 vós, do alto dos céus, fareis justiça aos vossos servos, condenando o culpado, fazendo cair sobre ele o seu pecado, e justificando o inocente, tratando-o segundo a sua inocência.
33 “Mẹ́rọ́ꞌbá drĩ kí ꞌbá mídrị́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí ndẽ ĩꞌbã kí ị́jọ́ izajó ími ụrụꞌbá gá rĩ sĩ, ꞌbá mídrị̂ drĩ kí ãgõ mírụ́ sĩ trũtáŋá aꞌị́jó, drĩ kí ị́jọ́ zị ími tị gá Jó sĩ ími ị̃nzị̃jó ꞌdĩ gá ꞌdâ,
33 Quando vosso povo de Israel for derrotado por seus inimigos por ter pecado contra vós, se se voltarem para vós, dando glória ao vosso nome, e vierem orar e vos suplicar neste templo,
34 ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá mí are kí angájó ꞌbụ̃ gâlé, ítrũ ị́jọ́ ũnzí ĩꞌbadrị̂ kí rá ãzíla mí uja dó kí vúlé ãngũ ándrá míní fẽlé ĩꞌbã áyị́pịka ꞌbaní rĩ gá.
34 ouvi-os do alto dos céus, perdoai o pecado de vosso povo de Israel, e reconduzi-o à terra que destes a seus pais.
35 “Ãdróŋá ídrĩ ꞌbụ̃ kí tị ụ̃pị̃ cí ãzíla uzogó drĩ dó ꞌdị ku ꞌbá mídrị̂ ꞌbã kí ị́jọ́ izajó mí rụ́ rĩ sĩ, drĩ kí tị ja Jó sĩ ími ị̃nzị̃jó rĩ gâlé ru sĩ ị́jọ́ ũnzí ĩꞌbadrị̂ kí iꞌdajó ãzíla drĩ kí ị́jọ́ ũnzí ĩꞌbadrị̂ kí aꞌbe rá míní ĩꞌbaní drị̃rịma fẽjó rĩ sĩ,
35 Quando o céu se fechar e não cair mais a chuva, por terem pecado contra vós, se vierem orar neste lugar, dando glória ao vosso nome, e se converterem de seus pecados por causa de sua aflição,
36 ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá mí are kí angájó ꞌbụ̃ gâlé ãzíla ítrũ ị́jọ́ ũnzĩ ãtíꞌbó mídrị́ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbadrị̂ kí rá. Mí imbá kí ị́jọ́ múké rĩ ngajó ãzíla ífẽ uzogó ꞌbã ꞌdị ãngũ míní fẽlé ꞌbã ꞌdụ kí ĩꞌbã ãni la rú rĩ drị̃ gá.
36 ouvi-os do alto dos céus, perdoai o pecado de vossos servos e de vosso povo de Israel. Mostrai-lhes o bom caminho que devem seguir, e mandai chuva sobre a terra que destes ao vosso povo como herança.
37 “Rílẽ jõku jụ́wẹ̃ drĩ aꞌdé ãngũ drị̃ gá, jõku ãkónã drĩ kí ve ũlíkã ãcíꞌbíríto rĩ sĩ jõku úmbí drĩ kí ãkónã kí mbe ụ̃ꞌbụ kí abe nĩ jõku mẹ́rọ́ꞌbá drĩ kí táwụ̃nị̃ ĩmidrị̂ kí ce cí, ị́jọ́ ũcõgõ rú rĩ drĩ kí táni adru íngoní tí jõku ãyánĩ drĩ kí táni aꞌdé íngoní rá tí,
37 Quando vierem sobre a terra a fome, a peste, a ferrugem, a mangra, os gafanhotos; quando o inimigo cercar o povo nas cidades; quando houver qualquer flagelo ou epidemia,
38 ꞌbá mídrị́ Ịsịrayị́lị̃ rú ꞌdĩ drĩ kí mãmálá ꞌbã, drĩ kí ị́jọ́ zị ími tị gá, ꞌbá ãlu-ãlu drĩ ị́jọ́ ĩꞌdi ĩkpãlépi rĩ kí vú nze míní ásị́ pírí sĩ rá ãzíla drĩ kí ru drị́ aja Jó sĩ ími ị̃nzị̃jó rĩ gâlé ru,
38 se um homem, se todo o vosso povo recorrer a vós com orações e súplicas, e se cada um, reconhecendo a chaga de seu coração, levantar as mãos para este templo,
39 ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá Ãdróŋá, mí are kí angájó ãngũ míní sĩ uꞌájó ꞌbụ̃ gâlé rĩ agâlé rá fô! Mí ũfẽ ꞌbá ãlu-ãlu ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã ngalé rĩ ꞌbã vú sĩ ãꞌdusĩku ínị̃ ị́jọ́ ꞌbá ꞌbá ru rĩ ásị́ gá rĩ kí cé la mi ꞌi.
39 ouvi-os desde vossa morada no alto dos céus, e perdoai-lhes. Fazei de modo a dar a cada um segundo o que fez, vós que conheceis o seu coração, porque só vós conheceis o coração de todos os filhos dos homens;
40 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá mídrị̂ kí dó sĩ ími ụ̃rị̃ sáwã pírí sĩ ãngũ míní fẽlé ãmã áyị́pịka ꞌbaní ꞌdĩgá ꞌdâ.
40 e desta sorte eles vos temerão durante todos os dias de sua vida na terra que destes a seus pais.
41 “ꞌBá ãmị́yọ́ŋá ru uꞌálépi ꞌbá mídrị́ Ịsịrayị́lị̃ rú rĩ kí abe ku rĩ drĩ kí drụ́zị́ amụ́ angájó ãngũ álị́ gá sĩ ími ị̃nzị̃jó,
41 Quanto ao estrangeiro, que não pertence ao vosso povo de Israel, quando vier de uma terra longínqua por causa de vosso nome, -
42 ĩꞌbã kí ị́jọ́ arejó ími drị̃ gá, tálí ãmbógó míní idélé rĩ kí drị̃ gá ãzíla ũkpõ mídrị̂ drị̃ gá, ꞌbá ꞌdĩ drĩ kí ị́jọ́ zị ími tị gá, drĩ kí drị̃ ja Jó sĩ ími ị̃nzị̃jó rĩ gâlé ru,
42 porque se ouvirá falar da grandeza de vosso nome, da força de vossa mão e do poder de vosso braço, - quando vier orar neste templo,
43 mí are kí angájó ãngũ míní sĩ uꞌájó ꞌbụ̃ gâlé rĩ agâlé ãzíla ífẽ ị́jọ́ ĩꞌbaní zịlé ími tị gá rĩ rá. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá pírí ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ rĩ kí dó sĩ ími nị̃ ãzíla ími ụ̃rị̃ cécé ꞌbá mídrị́ Ịsịrayị́lị̃ ꞌbã kí ími nị̃jó ãzíla ími ụ̃rị̃jó rĩ áni. Kí dó vâ sĩ nị̃ la rá Jó mání sịlé ꞌdĩ ásị ĩꞌdi sĩ ími ị̃nzị̃jó.
43 ouvi-o do alto dos céus, do alto de vossa morada, ouvi-o e fazei tudo o que esse estrangeiro vos pedir. Então todos os povos da terra conhecerão o vosso nome, vos temerão como o vosso povo de Israel, e saberão que o vosso nome é invocado sobre esta casa que edifiquei.
44 “ꞌBá mídrị̂ drĩ kí mụ ãꞌdị́ ꞌdịlé mẹ́rọ́ꞌbá ĩꞌbadrị̂ kí abe ãngũ cí míní sĩ kí tị pẽjó rĩ gá ãzíla drĩ kí ị́jọ́ zị Úpí ími tị gá, drĩ kí tị ja táwụ̃nị̃ ãmbógó míní pẽlé mání sĩ Jó ími ị̃nzị̃jó rĩ sịjó rĩ gâlé ru,
44 Quando o vosso povo partir para a guerra contra os seus inimigos, seguindo o caminho que lhe indicardes, se vos invocarem com o rosto voltado para a cidade que escolhestes, para o templo que edifiquei ao vosso nome,
45 mí are ị́jọ́ ĩꞌbã kí zịlé ãzíla aꞌị́lé rĩ kí angájó ãngũ míní sĩ uꞌájó ꞌbụ̃ gâlé rĩ agâlé ífẽ ĩꞌbaní ãꞌdị̂ ndẽjó rá fô!
45 ouvi do alto dos céus as suas preces e súplicas, e fazei-lhes justiça.
46 “Sáwã ãzí la amụ́ acálé, ꞌbá mídrị̂ kí mụ ị́jọ́ iza ími ụrụꞌbá gá, wó ꞌbá ãzí ị́jọ́ izalépi ku la ĩꞌdi ꞌdáyụ, ídrĩ dó acá ũmbã sĩ ị́jọ́ ĩꞌbaní izalé rĩ sĩ, ídrĩ dó kí fẽ mẹ́rọ́ꞌbá ĩꞌbadrị̂ kí drị́gá sĩ kí agụjó ãmị́yọ́ŋá ru ãmị́yọ́ŋá ãngũ gá álị́ jõku ãni rú,
46 Quando pecarem contra vós - porque não há homem que não peque - e quando em vossa ira os entregardes nas mãos de seus inimigos, de sorte que sejam levados cativos pelos seus vencedores a uma terra inimiga, longínqua ou próxima,
47 ꞌbá mídrị́ ꞌdĩ drĩ kí ásị́ uja ásị́ pírí sĩ, sĩ ị́jọ́ ũnzí ĩꞌbadrị̂ kí iꞌdajó, drĩ kí mãmálá ꞌbã ími drị̃lẹ́ gá ãngũ ĩꞌbã kí sĩ adrujó ãmị́yọ́ŋá ru ꞌdã agâlé sĩ jọjó la, ‘Ãma iza rá, ãma idé ị́jọ́ ũnzí rá, ãma idé ũnzĩkãnã rá,’
47 se, na terra de seu exílio, entrando em si mesmos, se arrependerem de seus pecados e vos suplicarem no seu cativeiro desta forma: Nós pecamos, cometemos a iniqüidade, procedemos mal,
48 ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá drĩ kí ásị́ uja ásị́ pírí sĩ ãzíla ĩꞌbã úríndí pírí sĩ ãngũ mẹ́rọ́ꞌbá ꞌbã kí sĩ kí agụjó ãtíꞌbó ru ꞌdã gâlé, drĩ kí ími zị, drĩ kí tị̂ ja ãngũ míní fẽlé ĩꞌbã áyị́pịka ꞌbaní rĩ, táwụ̃nị̃ míní pẽlé mání sĩ Jó sĩ ími ị̃nzị̃jó rĩ sịjó rĩ gâlé ru,
48 se eles se voltarem para vós de todo o seu coração e de toda a sua alma, na terra de seus inimigos para onde forem levados cativos, e se orarem a vós com o rosto voltado para a terra que destes a seus pais, para esta cidade que escolhestes, para este templo que construí ao vosso nome,
49 ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá, mí are kí angájó ãngũ míní sĩ uꞌájó ꞌbụ̃ gâlé rĩ gá ãzíla mí adru ĩꞌba abe ásị́ ị̃gbẹ̃ sĩ.
49 ouvi, do alto dos céus, do alto de vossa morada, as suas preces e súplicas, e fazei-lhes justiça.
50 Ítrũ ꞌbá mídrị̂ kí ị́jọ́ ũnzí ĩꞌbã kí ngalé mírụ́ rĩ kí agá rá, ítrũ kí ũnzĩkãnã pírí ĩꞌbã kí idélé ími ụrụꞌbá gá rĩ kí agá ãzíla ífẽ mẹ́rọ́ꞌbá kí rụlépi rĩ ꞌbã iꞌda kí ĩꞌbaní ásị́ ị̃gbẹ̃,
50 Perdoai ao vosso povo os seus pecados e as ofensas que cometeu contra vós. Tornai-os simpáticos aos seus vencedores, de sorte que tenham compaixão deles;
51 ãꞌdusĩku ꞌdĩ kí ꞌbá mídrị́ míní pẽlé ndú míní ándrá anzélé ãngũ Mị̃sị́rị̃ drị̂ gâlé ãcí úká drị̂ agâsĩ rĩ kî.
51 porque Israel é o vosso povo e a vossa herança, que tirastes do Egito, duma fornalha de ferro.
52 “Úpí ũkpó ꞌdị́pị, ími ásị́ ꞌbã adru ꞌbá mídrị́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbaní úpí mídrị̂ be ị̃gbẹ́ ru ãzíla mí are ị́jọ́ ĩꞌbaní zịlé ími tị gá rĩ sáwã pírí ĩꞌbaní ãzãkoma zịjó ími tị gá rĩ gá.
52 Estejam os vossos olhos abertos às súplicas de vosso servo e de vosso povo de Israel, para ouvi-los quando vos invocarem.
53 Ípẽ ándrá sụ́rụ́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ sụ́rụ́ ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá gá ꞌdĩ kí agá ꞌdâ adrujó sụ́rụ́ mî ãni la rú, cécé míní ándrá ị́jọ́ lã azịjó ãtíꞌbó mídrị́ Mụ́sã tị gá rĩ áni. Úpí ũkpó ꞌdị́pị, mí ají ándrá ãmã áyị́pịka kí Mị̃sị́rị̃ gâlé mi ꞌi.”
53 Porque vós, ó Senhor Javé, os separastes dentre todos os povos da terra para vossa herança, como o declarastes pela boca de vosso servo Moisés, quando tirastes nossos pais do Egito!
54 Sũlũmánĩ la dó mụ ị́jọ́ zịŋá ãzíla mãmálá ꞌbãŋá Úpî drị̃lẹ́ gá rĩ kí delé ꞌbo, angá dó ãlĩtárĩ Úpí drị̂ drị̃lẹ́ gá ꞌdãá rĩ sĩ ụrụgá, ĩꞌdi ꞌbã ándrá ãvụ̃jó vũ gá ãzíla drị́ ajajó drị̃ la gá ꞌdãá rĩ ꞌbã vúlé gá.
54 Quando Salomão acabou de fazer ao Senhor esta prece e esta súplica, levantou-se de diante do altar do Senhor, onde estava ajoelhado com as mãos levantadas para o céu.
55 Tu dó pá ꞌbá ũꞌbí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃lẹ́ gá ãzíla jọ ị́jọ́ ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ,
55 De pé, abençoou toda a assembléia de Israel, dizendo em alta voz:
56 “Ícụ́ Úpí ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbaní ávị́ŋá fẽlépi cécé ĩꞌdi ꞌbã ándrá azịlé rĩ áni rĩ ꞌbã rụ́. Ị́jọ́ ãzí ãlu ị́jọ́ pírí múké ĩꞌdi ꞌbã ándrá azịlé ãtíꞌbó ĩꞌdidrị́ Músã ꞌba tị gâsĩ ĩꞌdi ꞌbã idélé ku la ꞌdáyụ.
56 Bendito seja o Senhor, que, como havia prometido, deu a paz ao seu povo de Israel! Não falhou uma palavra sequer de todas as boas palavras que dissera pela boca de seu servo Moisés.
57 Úpí Ãdróŋá ãmadrị̂, mí adru ãma abe cécé ándrá míní adrujó ãmã áyị́pịka kí abe rĩ áni. Mí aꞌbe jõ ãma ku jõku ígã jõ ãma ku fô!
57 Que o Senhor, nosso Deus, esteja convosco como esteve com nossos pais; não nos deixe, nem nos abandone,
58 Lẽ mí uja ãma ásị́ vúlé mírụ́, ãma dó sĩ acị́ gẹ̃rị̃ pírí mídrị̂ kí agâsĩ, ãma dó sĩ ãzị́táŋá mídrị̂ kí tã mba ãzíla ãzị́táŋá míní fẽlé ãma áyị́pịka ꞌbaní ꞌdĩ kí nga.
58 mas incline os nossos corações para ele, a fim de que andemos em todos os seus caminhos, e guardemos os mandamentos e os preceitos que ele prescreveu a nossos pais.
59 Úpí Ãdróŋá ãmadrị̂ ꞌbã agá jõ ị́jọ́ mání zịlé ĩꞌdi tị gá ãzíla mãmálá mání ꞌbãlé ĩꞌdi drị̃lẹ́ gá ị́nị́ kí ị̃tụ́ be ꞌdĩ ꞌi. ꞌBã adru ụ́ꞌdụ́ pírí sĩ ásị́ ị̃gbẹ̃ sĩ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbaní úpí ĩꞌbadrị̂ be ãzíla ꞌbã fẽ ĩꞌbaní ãko ĩꞌbã kí lẽlé ụ́ꞌdụ́ ãlu ãlu sĩ rĩ kî.
59 Oxalá fiquem estas minhas palavras, com que supliquei ao Senhor, presentes à sua memória de dia e de noite, para que, dia por dia, ele faça justiça ao seu servo e ao seu povo de Israel.
60 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá pírí ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ rĩ kí dó sĩ nị̃ la rá Úpí mi Ãdróŋá ꞌi ãzíla ãdróŋá ãzí ndú la ꞌdáyụ.
60 Assim, todos os povos da terra reconhecerão que é o Senhor que é Deus, e que não há outro fora dele.
61 Lẽ ĩmi ásị́ ꞌbã adru pírí Úpí Ãdróŋá ãmadrị̂ ꞌbã drị̃ gá, sĩ ãzị́táŋá ĩꞌdidrị̂ kí vú ũbĩjó ãzíla sĩ ị́jọ́ pírí ĩꞌdi ꞌbã azịlé rĩ kí vú ũbĩjó cécé ĩminí idélé ãndrũ ꞌdĩ ꞌbã áni.”
61 Que o vosso coração seja todo para o Senhor, nosso Deus, sem reserva, a fim de que andeis segundo as suas leis e observeis os seus preceitos, como hoje o fazeis.
62 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí kí ꞌbá pírí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe idé kí dó ídétáŋá Úpí nî.
62 O rei e todo o Israel com ele imolaram vítimas diante do Senhor.
63 Sũlũmánĩ idé dó ídétáŋá tị icíma drị̂ rú tị́ kí 22,000, kãbĩlõ kí ị̃ndrị́ kí abe 120,000 Úpí nî. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ úpí kí ꞌbá pírí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe fẽ kí dó sĩ Jó sĩ Úpí ị̃nzị̃jó rĩ Úpí drị́.
63 Salomão imolou, para o sacrifício pacífico que ofereceu ao Senhor, vinte e dois mil bois e cento e vinte mil ovelhas. Assim o rei e todos os israelitas fizeram a dedicação do templo do Senhor.
64 Ụ́ꞌdụ́ ꞌdã ꞌbã vúŋá sĩ úpí ꞌbã dó lị́cọ́ ꞌa ágá drị̃ gá Jó sĩ Úpí ị̃nzị̃jó rĩ ꞌbã drị̃lẹ́ gá rĩ ãlá ru ãzíla idé dó ídétáŋá ivélé ivé-ívẽ rĩ kí, ãná fẽtáŋá ru rĩ kí ãzíla ĩzá úsã rú ídétáŋá Tị icíma drị̂ rú rĩ kí abe ãꞌdusĩku ãlĩtárĩ idélé bũrônzĩ sĩ Úpî drị̃lẹ́ gá ꞌdã ándrá were rú ca dó sĩ ídétáŋá ꞌdĩ kí idéjó ku.
64 Naquele dia o rei consagrou o interior do átrio, que se encontra diante do templo do Senhor, pois ofereceu ali os holocaustos e as ofertas, bem como a gordura dos sacrifícios pacíficos, porque o altar de bronze, levantado diante do santuário do Senhor, não bastava para conter os holocaustos, as ofertas e a gordura dos sacrifícios pacíficos.
65 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Sũlũmánĩ kí ꞌbá pírí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe idé kí dó ụ̃mụ̃ nalé bõrõkõ agá rĩ Úpí Ãdróŋá ĩꞌbadrị̂ ꞌbã drị̃lẹ́ gá. ꞌBá wẽwẽ rú tra kí dó ru ụ̃mụ̃ ꞌdĩgá nĩ, ꞌbá amụ́lépi rĩ angá kí Lẽbõ Hãmátĩ gá cajó kpere wọ́rọ̃ŋá Mị̃sị́rị̃ drị̂ tị gá. Na kí dó ụ̃mụ̃ ꞌdã Úpí Ãdróŋá ꞌbã drị̃lẹ́ gá ụ́ꞌdụ́ mụdrị́ drị̃ sụ, ụ́ꞌdụ́ ázị̂rị̃ rĩ kí agá idé kí dó ụ̃mụ̃ sĩ ãlĩtárĩ ꞌbãjó ãlá ru rĩ ꞌi, ụ́ꞌdụ́ ázị̂rị̃ rĩ kí agá idé kí dó ụ̃mụ̃ nalé bõrõkõ agá rĩ ꞌi.
65 Tal foi a festa que Salomão celebrou naquele tempo, e todo o Israel com ele, tendo concorrido uma imensa assembléia vinda desde Emat até a torrente do Egito, diante do Senhor, nosso Deus, durante duas vezes sete dias, isto é, quatorze dias.
66 Ụ̃mụ̃ ꞌdã kí dó mụ ukólé ꞌbo, Sũlũmánĩ pẽ dó ꞌbá kí tị lị́cọ́ gá. ꞌBá wi kí dó ĩꞌdiní sụ̃sụ́, mụ kí dó lị́cọ́ gá ãyĩkõ sĩ ãzíla kí ásị́ acá dó ãyĩkõ rú ị́jọ́ pírí Úpí ꞌbã idélé ãtíꞌbó ĩꞌdidrị́ Dãwụ́dị̃ ní ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe rĩ sĩ.
66 Ao oitavo dia despediu o povo, e todos voltaram para as suas casas, abençoando o rei, com o coração alegre e contente por todos os bens que o Senhor tinha feito a Davi, seu servo, e ao seu povo de Israel.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Reis 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.