1 Reis 2
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs VC
1 Sáwã úpí Dãwụ́dị̃ ꞌbã drãjó rĩ la dó mụ acálé ãni rú ꞌbo, azị dó ị́jọ́ kí ĩꞌdi ꞌbã ngọ́pị Sũlũmánĩ tị gá.
1 Aproximando-se o fim de Davi, deu ele ao seu filho Salomão as suas {últimas} instruções:
2 Jọ dó ĩꞌdiní, “Ace were ma dó mụ drãlé rá cécé ꞌbá pírí ụ̃nọ́kụ́ gá ꞌdâ rĩ ꞌbã kí ũdrãjó rĩ áni. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ lẽ ími ásị́ ꞌbã mba mbã, mí adru ágọ́bị́ ru,
2 Eu me vou, disse ele, pelo caminho que segue toda a terra. Sê corajoso: porta-te como homem.
3 ãzíla mí ũbĩ ị́jọ́ Úpí Ãdróŋá mídrị̂ ꞌbã jọlé míní rĩ kí vú. Ínga ị́jọ́ ĩꞌdiní lẽlé rĩ kî, mí ũbĩ ãzị́táŋá ĩꞌdidrị̂ kí vú ị́jọ́ ĩꞌdiní azịlé rĩ kí abe cécé sĩlé ãzị́táŋá Ãdróŋá ꞌbã ándrá fẽlé Mụ́sã drị́ rĩ kí agá rĩ áni, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ mi dó sĩ adru drị̃lẹ́ba rú ị́jọ́ pírí míní idélé rĩ kí agá ãzíla ãngũ cí míní sĩ mụjó rĩ gá.
3 Guarda os preceitos do Senhor, teu Deus; anda em seus caminhos, observa suas leis, seus mandamentos, seus preceitos e seus ensinamentos, tais como estão escritos na lei de Moisés. Desse modo serás bem-sucedido em tudo o que fizeres e em tudo o que empreenderes,
4 Ídrĩ idé la ꞌdĩ áni rá, Úpí la ị́jọ́ ándrá ĩꞌdi ꞌbã azịlé mání ĩꞌdi ꞌbã sĩ jọjó la, ‘Anzị mídrị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ drĩ kí ru pámvú andrị́ rá ãzíla drĩ kí áma drị̃lẹ́ gá ị́jọ́ mgbã rĩ kí nga kí asị́ pírí sĩ, ꞌbá rĩlépi úmvúke mídrị́ ũpĩ drị̂ drị̃ gá Ịsịrayị́lị̃ gá ꞌdâ rĩ la sáwã pírí sĩ mụ angálé mídrị́ lị́cọ́ agá ꞌdâ ũgũgõ.’
4 e o Senhor cumprirá a promessa que me fez, isto é, que eu terei sempre um de meus descendentes no trono de Israel, se meus filhos guardarem seus caminhos e andarem diante dele com fidelidade, de todo o seu coração e de toda a sua alma.
5 “Úꞌdîꞌda íni ími ãmgbã rĩ nị̃ ị́jọ́ Yõwábũ Zẹ̃rụ̃yị́yã ngọ́pị ꞌbã idélé áma ụrụꞌbá gá rĩ kí rá, ínị̃ ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã ándrá idélé ãsĩkárĩ ãmbogo Ịsịrayị́lị̃ drị́ ị̃rị̃ Ãbị̃nẹ́rị̃ Nẹ́rị̃ ngọ́pị ꞌbarụ́ Ãmásã Yétĩrã ngọ́pị be rĩ kí rá. Ụꞌdị́ ándrá kí rá, asu kí ãrí sáwã ásị́ ị̃gbẹ̃ drị̂ sĩ cécé ꞌbã rĩ ãꞌdị́gá rĩ áni. Ụꞌdị́ ꞌbá ãzí ị́jọ́ kóru la kí ãzíla ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã idélé ꞌdĩ ꞌbã ãnzị ri dó sĩ áma drị̃ gá, ma dó sĩ drị̃ cị ị́jọ́ la sĩ ꞌdõ.
5 Tu sabes tão bem como eu o que me fez Joab, filho de Sarvia, como ele assassinou os dois chefes do exército de Israel, Abner, filho de Ner, e Amasa, filho de Jeter, derramando assim em pleno tempo de paz o sangue da guerra, e manchando com o sangue da guerra o cinto de seus rins e o calçado de seus pés.
6 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ mí ayú ũndũwã mídrị̂ ꞌi, wó lẽ ífẽ jõ ĩꞌdiní uꞌájó ílí wẽwẽ rú ãzíla sĩ drãjó ásị́ ị̃gbẹ̃ sĩ ku.
6 Farás como julgares prudente, e não deixarás que as suas cãs desçam em paz à habitação dos mortos.
7 “Wó mí iꞌda jõ ásị́ ị̃gbẹ̃ anzị Bãrĩzĩláyĩ Gị̃lẹ́dị̃ gá rĩ drị̂ ꞌbaní ãzíla ífẽ ꞌbã adru kí ꞌbá ãkónã nalépi mídrị́ méjã tị gá rĩ kî ꞌbã ãzí. Tu kí ándrá pá ũkpó ru sĩ áma ãtị̃jó sáwã mání apájó mí ádrị́pị Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ sĩ rĩ sĩ.
7 Por outro lado, tratarás com benevolência os filhos de Berzelai, o galaadita; faze-os comer à tua mesa, porque foi esse o gesto que tiveram para comigo quando eu fugia diante de teu irmão Absalão.
8 “Lẽ ínị̃ rá Sị̃mẹ́yị̃ Gérã ngọ́pị Bénzãmĩnĩ gó ru táwụ̃nị̃ Bãhụ̃rị́mụ̃ gá rĩ ĩꞌdi mí be ꞌdâ cí, wã ándrá ma áwãtáŋá ãzí ũnzí íni la sĩ ụ́ꞌdụ́ mání mụjó Mãhãnãyị́mụ̃ gá ꞌdã sĩ. Ĩꞌdi dó ándrá mụ amụ́lé drị̃ ụfụlé má be Yõrĩdánĩ gá ꞌdãá ꞌbo, átrũ dó ándrá ĩꞌdi rá ãzíla ána ũyõ Úpí ꞌbã rụ́ sĩ ájọ, ‘Má icó ími ꞌdịlé ménéŋá sĩ ku.’
8 Tens também perto de ti Semei, filho de Gera, o benjaminita de Baurim, que me insultou tão violentamente no dia em que eu ia para Maanaim. Mas como ele veio ao meu encontro até o Jordão, jurei-lhe por Deus que o não mataria pela espada.
9 Wó úꞌdîꞌda lẽ íꞌbã ĩꞌdi ị́jọ́ kóru la ku. Mi ꞌbá ãzí ũndũwã trũ la, ínị̃ dó mi ĩꞌdi idé íngoní yã rĩ gá rá. Lẽ índre ĩꞌdi mịfị́ ị̃rị̃ sĩ, lẽ ꞌbã fi ꞌbụ́gá rá.”
9 Tu, porém, não o deixarás impune; és bastante sensato para saber como o terás de tratar; farás descer, com sangue, as suas cãs à habitação dos mortos.
10 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Dãwụ́dị̃ drã dó rá ãzíla îsị̃ dó sĩ ĩꞌdi áyị́pịka kí abe táwụ̃nị̃ ãmbógó Dãwụ́dị̃ drị̂gá.
10 Davi adormeceu com seus pais e foi sepultado na cidade de Davi.
11 Dãwụ́dị̃ na ándrá ũpĩ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃lẹ́ gá ílí kãlị́ sụ, na ílí ázị̂rị̃ rĩ kí Hẹ̃bụ̃rọ́nị̃ gá ãzíla ílí kãlị́ na drị̃ na rĩ kí Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá.
11 Reinou quarenta anos sobre Israel: sete anos em Hebron e trinta e três em Jerusalém.
12 Sũlũmánĩ ri dó úmvúke ũpĩ drị́ átẹ́pị̃ drị̂ drị̃ gá ãzíla ũpĩ ĩꞌdidrị̂ tu dó pá ũkpó ru.
12 Salomão sentou-se no trono de Davi, seu pai, e seu reino foi solidamente estabelecido.
13 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ãdõníyã Hãgị́tị̃ ngọ́pị mụ dó Bẽtĩsébã Sũlũmánĩ ãndrẽ rụ́. Bẽtĩsébã zị dó ĩꞌdi, “Mí amụ́ ásị́ ị̃gbẹ̃ sĩ yã?”
13 Adonias, filho de Hagit, foi ter com Betsabé, mãe de Salomão. Ela disse-lhe: Vens como amigo?
14 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, jọ vâ, “Ị́jọ́ ãzí mání lẽlé jọlé la cí.”
14 Sim, disse ele, preciso falar-te. Fala.
15 Ãdõníyã jọ, “Cécé míní nị̃lé rá rĩ áni, ũpĩ ꞌdĩ ándrá má ãni. ꞌBá pírí Ịsịrayị́lị̃ rú rĩ ri kí áma ndrelé úpí ĩꞌbadrị̂ rú, wó ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá ị́jọ́ uja kí dó ru rá. Ũpĩ uja dó ru má ádrị́pị drị́ ãꞌdusĩku Úpí fẽ ũpĩ ꞌdĩ ĩꞌdiní nĩ.
15 Ele continuou: Sabes que o reino era meu, e que todo o Israel me considerava como o seu futuro rei. Mas o trono foi transferido a outro, passando para o meu irmão, porque o Senhor lho deu.
16 Úꞌdîꞌda íni ma ị́jọ́ ãzí ãlu la zị ími tị gá ꞌdĩ. Ígã jõ mání ku fô!”
16 Tenho a esse respeito um pedido a fazer-te; não mo recuses. Fala.
17 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ãdõníyã mụ dó drị̃ gá ãzíla jọ, “Ízị mání úpí Sũlũmánĩ ꞌi, ꞌbã fẽ Ãbĩságĩ angálépi táwụ̃nị̃ Sụ̃námụ̃ gá rĩ mání ũkú ru, ánị̃ rá icó ími tị gãlé ku.”
17 Pede ao rei Salomão, que nada te recusa, que me dê Abisag, a sunamita, por mulher.
18 Bẽtĩsébã umvi ĩꞌdi, “ꞌDã múké, ma ị́jọ́ ꞌdĩ jọ úpí ní ími kẹ̃jị́ gá rá.”
18 Está bem, respondeu Betsabé, falarei por ti ao rei.
19 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Bẽtĩsébã mụ dó úpí Sũlũmánĩ rụ̂lé sĩ ị́jọ́ jọjó Ãdõníyã kẹ̃jị́ gá rá. Úpí angá dó ụrụgá sĩ ĩꞌdi aꞌị́jó. Sụ dó drị̃ ĩꞌdi drị̃lẹ́ gá vũ gá ãrútáŋá sĩ ãzíla rĩ dó úmvúke ĩꞌdidrị́ ũpĩ drị̂ drị̃ gá. Fẽ dó ãzị́táŋá sĩ úmvúke ajíjó ãndrẽ ní sĩ rijó ãzíla ãndrẽ ri dó sĩ drị̃ la gá ĩꞌdi ꞌbã drị́ ãndá gá rĩ gá ꞌdãá.
19 Betsabé foi, pois, ter com o rei para falar-lhe em favor de Adonias. O rei levantou-se para ir-lhe ao encontro, fez-lhe uma profunda reverência e sentou-se no trono. Mandou colocar um trono para a sua mãe, e ela sentou-se à sua direita:
20 Úpí ãndrẽ jọ, “Ị́jọ́ ãzí ãlu wereŋá mání lẽlé zịlé ími tị gá la cí. Ígã jõ mání ku fô!”
20 Tenho um pequeno pedido a fazer-te, disse ela; não mo recuses. Pede, minha mãe, respondeu o rei, porque nada te recusarei.
21 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ãndrẽ jọ dó, “Má áꞌị́ mi sĩ Ãbĩságĩ Sụ̃námụ̃ ízó ru rĩ fẽjó mí ádrị́pị Ãdõníyã ní ꞌdụlé ũkú ru.”
21 Disse Betsabé: Peço-te que Abisag, a sunamita, seja dada por mulher ao teu irmão Adonias.
22 Úpí Sũlũmánĩ umvi dó ãndrẽ ní, “Ílẽ má ádrị́pị Ãdõníyã ꞌbã ꞌdụ Ãbĩságĩ Sụ̃námụ̃ ízó ru rĩ ũkú ru la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ? Drĩ adru ꞌdĩ áni, mí icó átã ũpĩ ꞌdĩ aꞌị́lé ĩꞌdiní rá ĩꞌdi ꞌbã adrujó má ádrị́pị kãyú rĩ ꞌi rĩ sĩ. Ĩꞌdi ãndá, átáló Ãbĩyátã kí Yõwábũ Zẹ̃rụ̃yị́yã ngọ́pị be fi kí ĩꞌdiní.”
22 E o rei Salomão disse à sua mãe: Por que queres que Abisag, a sunamita, seja dada a Adonias? Pede também para ele o reino, que é meu irmão primogênito, assim como para o sacerdote Abiatar e para Joab, filho de Sarvia...
23 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí Sũlũmánĩ na dó ũyõ Úpí ꞌbã rụ́ sĩ ãzíla jọ dó, “Lẽ Ãdróŋá ꞌbã ꞌdị ma rá ádrĩ Ãdõníyã ꞌdị káyĩ ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã zịlé ꞌdĩ tị gá ku rĩ gá!
23 Jurou então o rei Salomão em nome de Deus, dizendo: Deus me trate com o último rigor, se Adonias não pagar esta palavra com a sua própria vida!
24 Ãndá ãndá ru Úpí áma ꞌbãlépi úpí ru úmvúke ũpĩ drị́ má átẹ́pị Dãwụ́dị̃ drị̂ drị́gá rĩ ꞌbã adrujó ídri rĩ áni, ãzíla ĩꞌdi ꞌbã ị́jọ́ ándrá ĩꞌdi ꞌbã azịlé rĩ tã mbajó rá, ĩꞌdiní dó sĩ ũpĩ fẽjó mádrị́ anzị mádrị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ kí abe rĩ áni, Ãdõníyã la fi mádrị́ ꞌbụ́gá ụ́ꞌdụ́ ãndrũ ꞌdõ sĩ rá!”
24 Pela vida de Deus que me estabeleceu solidamente no trono de Davi, meu pai, e que fundou a minha casa como tinha prometido, Adonias será morto hoje mesmo.
25 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ úpí Sũlũmánĩ fẽ dó ãzị́táŋá Bẽnáyã Yẽhõyídã ngọ́pị ní ãzíla ꞌdị dó sĩ Ãdõníyã rá.
25 O rei Salomão enviou Banaías, filho de Jojada, para o matar; e Adonias morreu.
26 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí Sũlũmánĩ jọ dó átáló Ãbĩyátã ní, “Ígõ vúlé mídrị́ ámvụ́ kí agá Ãnãtọ́tị̃ gâlé. Sị tátí míní drãjó rá, wó má icó ími ꞌdịlé úꞌdîꞌda ku ãꞌdusĩku íri ándrá Sãndụ́kụ̃ tị icíma drị́ Úpí ũkpó ꞌdị́pị drị̂ ujílé má átẹ́pị drị̃lẹ́ gá mi ꞌi ãzíla ũcõgõ má átẹ́pị drị̂ kí agá íri ándrá kí tị talé ĩꞌdi be ĩndĩ.”
26 Disse também o rei ao sacerdote Abiatar: Vai para as tuas terras, em Anatot, porque és digno de morte. Entretanto, não te matarei agora, porque levaste a arca do Senhor Javé diante de Davi, meu pai, e compartilhaste todas as suas provações.
27 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Sũlũmánĩ nze dó átáló Ãbĩyátã ꞌi ãzị́ átáló drị́ ĩꞌdiní ándrá ngalé Úpí ní rĩ gá rá, ị́jọ́ ándrá Úpí ꞌbã jọlé Sị́lọ̃ gá ꞌdãá lị́cọ́ Élĩ drị̂ drị̃ gá rĩ idé dó sĩ ru ãngũ la gá rá.
27 Salomão destituiu Abiatar de suas funções sacerdotais, cumprindo-se assim a palavra pronunciada por Deus em Silo contra a casa de Heli.
28 Yõwábũ la dó mụ ụ́ꞌdụ́kọ́ Ãdõníyã ꞌdịjó rĩ arelé ꞌbo, apá dó hémã Úpí drị̂ agá ãzíla rụ dó sĩ újé ãlĩtárĩ sĩ ídétáŋá idéjó rĩ drị̂ kí, ãꞌdusĩku icí kí ándrá tị Ãdõníyã be adru Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ be la ku.
28 Quando chegou esta notícia a Joab, que tinha seguido o partido de Adonias, embora não tivesse seguido o de Absalão, ele fugiu e refugiou-se no tabernáculo do Senhor, agarrando-se aos cornos do altar.
29 Ála dó mụ ị́jọ́ ꞌdĩ lũlé úpí Sũlũmánĩ ní Yõwábũ apá ru zị̃lé hémã Úpí drị̂ agá, ĩꞌdi ãlĩtárĩ andre gá ꞌdã íni ꞌbo, úpí Sũlũmánĩ fẽ dó ãzị́táŋá Bẽnãyíyã Yẽhõyãyídã ngọ́pị ní jọ, “Ímụ ãzíla íꞌdị ĩꞌdi rá.”
29 Foram dizer ao rei Salomão: Joab refugiou-se no tabernáculo do Senhor, e está junto do altar. Salomão mandou Banaías, filho de Jojada dizendo-lhe: Vai e mata-o.
30 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Bẽnãyíyã fi dó hémã Úpí drị̂ agâlé ãzíla jọ dó Yõwábũ ní, “Úpí Sũlũmánĩ jọ, ‘Mí ãfũ ãmvé.’”
30 Banaías, chegando ao tabernáculo do Senhor, disse a Joab: O rei ordena que saias daqui. Não saio, respondeu Joab; quero morrer aqui. Banaías foi ao rei e disse-lhe: Eis o que me disse Joab, e o que me respondeu.
31 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí jọ dó Bẽnáyã ní, “Mí idé cécé ĩꞌdi ꞌbã jọlé rĩ áni. Íꞌdị ĩꞌdi ãzíla mí ị̃sị̃ ĩꞌdi rá, mí ũjĩ dó sĩ lị́cọ́ má átẹ́pị drị̂ Yõwábũ ꞌbã ándrá sĩ ꞌbá ị́jọ́ kóru rĩ ꞌbã ãrí asujó rĩ sĩ rá.
31 O rei disse-lhe: Faze como ele disse. Mata-o e enterra-o, para que assim se afaste de mim e da casa de meu pai o sangue que ele derramou sem motivo.
32 Úpí la dó sĩ ãrí ándrá ĩꞌdi ꞌbã asulé rĩ ꞌbã ãrígó tị ũfẽ, ãꞌdusĩku ụꞌdị́ ándrá ãgọbị ị̃rị̃ la kí ménéŋá sĩ má átẹ́pị Dãwụ́dị̃ ꞌbã tị kóru. ꞌBá ĩꞌdiní ụꞌdị́lé rĩ kí ándrá Ãbị̃nẹ́rị̃ Nẹ́rị̃ ngọ́pị ãsĩkárĩ ãmbógó ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ gá rĩ ꞌbadrị̂ ꞌi ãzíla Ãmásã Yétĩrã ngọ́pị ãsĩkárĩ ãmbógó ãsĩkárĩ Yụ́dã gá rĩ ꞌbadrị̂ ꞌi. ꞌBá ị̃rị̃ ꞌdĩ kí ándrá ãgọbị mgbã ãzíla ị́jọ́ pịrị rĩ ngalépi ĩꞌdi ndẽlépi rá la kî.
32 O Senhor fará cair esse sangue sobre a sua própria cabeça, porque ele matou, feriu à espada, sem que o soubesse Davi, meu pai, dois homens mais justos e melhores do que ele: Abner, filho de Ner, general do exército de Israel, e Amasa, filho de Jeter, general do exército de Judá.
33 Ĩꞌbã ãrí ꞌba adru Yõwábũ drị̃ gá ãzíla anzị ĩꞌdidrị̂ kí drị̃ gá jãꞌdâ. Wó lẽ ásị́ ị̃gbẹ̃ Úpí drị̂ ꞌba adru úpí Dãwụ́dị̃ drị̃ gá anzị ĩꞌdidrị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ kí abe ãzíla úmvúke ĩꞌdidrị́ ũpĩ drị̂ drị̃ gá jãꞌdâ.”
33 O sangue deles recairá para sempre sobre a cabeça de Joab e de sua posteridade; mas a Davi, à sua raça e ao seu trono, dará o Senhor paz para sempre.
34 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Bẽnãyíyã Yẽhõyãyídã ngọ́pị mụ dó Hémã Úpí ꞌbã ĩndĩkĩndĩ ꞌbã sĩ adrujó rĩ gá ãzíla ꞌdị dó sĩ Yõwábũ rá. Îsị̃ dó sĩ ĩꞌdi ãngũ ĩꞌdi ãmgbã drị́ kõtórõ agá rĩ gá.
34 Banaías, filho de Jojada, voltou ao tabernáculo e feriu de morte a Joab. Sepultaram-no em sua casa, no deserto.
35 Úpí ꞌbã dó Yõwábũ kẹ̃jị́ Bẽnãyíyã Yẽhõyãyídã ngọ́pị ꞌi ãsĩkárĩ kí drị̃lẹ́ gá. Átáló Ãbĩyátã ꞌbã kẹ̃jị́ gá ꞌbã dó Zãdókĩ ꞌi átáló ru áyụ.
35 Em seu lugar pôs o rei à frente do exército Banaías, filho de Jojada, e em lugar de Abiatar, estabeleceu Sadoc como sacerdote.
36 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí pẽ dó ꞌbá tị Sị̃mẹ́yị̃ rụ́ ãzíla jọ dó ĩꞌdiní, “Lẽ ísị míní jó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ãzíla mí uꞌá alagá ꞌdãá, wó lẽ ímụ ãngũ ãzí gá ku.
36 Depois mandou o rei chamar Semei e disse-lhe: Faze para ti uma casa em Jerusalém e habita aí; dela não sairás para ir aonde quer que seja.
37 Ụ́ꞌdụ́ míní áꞌbụ Kídrõnĩ drị̂ zajó rĩ sĩ, ãndá-ãndá ru mi mụ drãlé rá, wó ị́jọ́ la dó adru mîni.”
37 No dia em que o fizeres e passares a torrente do Cedron, sabes que serás morto: serás responsável pelo que acontecer.
38 Sị̃mẹ́yị̃ umvi dó úpí ní, “Ị́jọ́ míní jọlé ꞌdĩ ĩꞌdi múké. Ãtíꞌbó mídrị̂ la ị́jọ́ ꞌdĩ idé cécé úpí mádrị̂ ꞌbã jọlé rĩ áni.” Sị̃mẹ́yị̃ uꞌá dó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌdãá sáwã ãzo rú.
38 Semei respondeu ao rei: Está bem; teu servo fará como ordenou o rei, meu senhor. E Semei habitou longo tempo em Jerusalém.
39 Wó ílí na vúlé gá Sị̃mẹ́yị̃ ꞌbã ãtiꞌbo ị̃rị̃ la apá kí úpí Gátũ gá Ãkísĩ Mãákã ngọ́pị drị́ ãzíla úlũ dó ĩꞌdiní, “Mî ãtiꞌbo kí Gátũ gâlé ꞌdã.”
39 Três anos depois, aconteceu que dois escravos de Semei fugiram para junto de Aquis, filho de Maaca, rei de Get. Vieram avisar a Semei, dizendo: Teus escravos estão em Get.
40 Ĩꞌdi dó mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé ꞌbo, ꞌbã dó íníríkó kãyĩnõ drị̃ gá ãzíla mụ dó sĩ ĩꞌdi ꞌbã ãtiꞌbo kí ndrụ̃ trũ Ãkísĩ drị́ Gátũ gâlé. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ịsụ́ dó kí rá ãzíla ají dó sĩ kí vúlé angájó Gátũ gâlé rĩ sĩ.
40 Semei levantou-se, selou o jumento e foi ter com Aquis a Get, em busca de seus escravos.
41 Sũlũmánĩ la mụ ị́jọ́ Sị̃mẹ́yị̃ fũ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá rĩ sĩ mụlé Gátũ gá ãzíla ãgõ dó vúlé ra ꞌdĩ arelé ꞌbo,
41 Disseram a Salomão que Semei fora de Jerusalém a Get e estava de volta.
42 úpí umve dó Sị̃mẹ́yị̃ ꞌi ãzíla zị dó ĩꞌdi, “Áfẽ ándrá míní ũyõ nalé Úpí ꞌbã rụ́ sĩ ãzíla áli ándrá ími bị́lẹ́ ị̃ndụ́ jọjó la, ‘Ụ́ꞌdụ́ míní fũjó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌdâ rĩ sĩ mụjó ãngũ ãzí gá ãmvé rĩ ꞌbã vúlé gá, mi drã rá ãndá-ãndá ru rĩ gá ku yã?’ Sáwã ꞌdã sĩ íjọ ándrá mání, ‘Ị́jọ́ míní jọlé ꞌdĩ ĩꞌdi múké, ma vú la ũbĩ rá.’
42 O rei chamou-o e disse-lhe: Não te fiz eu jurar em nome de Deus, não te avisei formalmente, dizendo-te que em qualquer dia que saísses para onde quer que fosse, haverias de morrer? E não me respondeste: Está bem; eu compreendi?
43 Wó mí ũbĩ dó ũyõ ándrá míní nalé Úpí ꞌbã rụ́ sĩ ãzíla ãzị́táŋá ándrá mání fẽlé míní rĩ vú ku la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?”
43 Por que não guardaste tu o juramento do Senhor e a ordem que eu te havia dado?
44 Úpí jọ vâ Sị̃mẹ́yị̃ ní, “Ími ásị́ gâlé ínị̃ ị́jọ́ ũnzí míní ngalé má átẹ́pị rụ́ rĩ kí lọ́lọ́. Úꞌdîꞌda Úpí la dó ị́jọ́ ũnzí míní ngalé rĩ kí ũfẽ mírụ́ rá.
44 Tu sabes, ajuntou o rei, todo o mal que fizeste a Davi, meu pai; tens consciência disso. Por isso o Senhor faz recair a tua malícia sobre a tua cabeça.
45 Wó úpí Sũlũmánĩ la sụ̃sụ́ múké rĩ ịsụ́ rá ãzíla úmvúke má átẹ́pị drị́ ũpĩ drị̂ la adru Úpí ꞌbã drị̃lẹ́ gá ị́jọ́ kóru jãꞌdâ.”
45 O rei Salomão será abençoado e o trono de Davi será consolidado para sempre diante do Senhor.
46 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí fẽ dó ãzị́táŋá Bẽnãyíyã Yẽhõyãyídã ngọ́pị ní ãzíla sõ dó sĩ Sị̃mẹ́yị̃ vũ gá, ꞌdị dó sĩ ĩꞌdi rá.
46 Ordenou o rei a Banaías, filho de Jojada, o qual saiu e feriu Semei, e este morreu. E o reino foi consolidado nas mãos de Salomão.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Reis 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.