1 Reis 2

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Sáwã úpí Dãwụ́dị̃ ꞌbã drãjó rĩ la dó mụ acálé ãni rú ꞌbo, azị dó ị́jọ́ kí ĩꞌdi ꞌbã ngọ́pị Sũlũmánĩ tị gá.
1 Quando estava chegando o dia da morte de Davi, ele deu conselhos ao seu filho Salomão. Davi disse:
2 Jọ dó ĩꞌdiní, “Ace were ma dó mụ drãlé rá cécé ꞌbá pírí ụ̃nọ́kụ́ gá ꞌdâ rĩ ꞌbã kí ũdrãjó rĩ áni. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ lẽ ími ásị́ ꞌbã mba mbã, mí adru ágọ́bị́ ru,
2 — Está chegando o dia da minha morte. Portanto, seja corajoso e seja homem!
3 ãzíla mí ũbĩ ị́jọ́ Úpí Ãdróŋá mídrị̂ ꞌbã jọlé míní rĩ kí vú. Ínga ị́jọ́ ĩꞌdiní lẽlé rĩ kî, mí ũbĩ ãzị́táŋá ĩꞌdidrị̂ kí vú ị́jọ́ ĩꞌdiní azịlé rĩ kí abe cécé sĩlé ãzị́táŋá Ãdróŋá ꞌbã ándrá fẽlé Mụ́sã drị́ rĩ kí agá rĩ áni, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ mi dó sĩ adru drị̃lẹ́ba rú ị́jọ́ pírí míní idélé rĩ kí agá ãzíla ãngũ cí míní sĩ mụjó rĩ gá.
3 E faça aquilo que o Senhor , seu Deus, manda. Obedeça a todas as suas leis e mandamentos, como estão escritos na Lei de Moisés. Assim você será bem-sucedido aonde quer que for e em tudo o que fizer.
4 Ídrĩ idé la ꞌdĩ áni rá, Úpí la ị́jọ́ ándrá ĩꞌdi ꞌbã azịlé mání ĩꞌdi ꞌbã sĩ jọjó la, ‘Anzị mídrị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ drĩ kí ru pámvú andrị́ rá ãzíla drĩ kí áma drị̃lẹ́ gá ị́jọ́ mgbã rĩ kí nga kí asị́ pírí sĩ, ꞌbá rĩlépi úmvúke mídrị́ ũpĩ drị̂ drị̃ gá Ịsịrayị́lị̃ gá ꞌdâ rĩ la sáwã pírí sĩ mụ angálé mídrị́ lị́cọ́ agá ꞌdâ ũgũgõ.’
4 Se você obedecer ao Senhor Deus, ele cumprirá a promessa que me fez. Ele me prometeu que os meus descendentes governariam Israel enquanto obedecessem cuidadosamente e fielmente aos seus mandamentos, com todo o seu coração e com toda a sua alma.
5 “Úꞌdîꞌda íni ími ãmgbã rĩ nị̃ ị́jọ́ Yõwábũ Zẹ̃rụ̃yị́yã ngọ́pị ꞌbã idélé áma ụrụꞌbá gá rĩ kí rá, ínị̃ ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã ándrá idélé ãsĩkárĩ ãmbogo Ịsịrayị́lị̃ drị́ ị̃rị̃ Ãbị̃nẹ́rị̃ Nẹ́rị̃ ngọ́pị ꞌbarụ́ Ãmásã Yétĩrã ngọ́pị be rĩ kí rá. Ụꞌdị́ ándrá kí rá, asu kí ãrí sáwã ásị́ ị̃gbẹ̃ drị̂ sĩ cécé ꞌbã rĩ ãꞌdị́gá rĩ áni. Ụꞌdị́ ꞌbá ãzí ị́jọ́ kóru la kí ãzíla ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã idélé ꞌdĩ ꞌbã ãnzị ri dó sĩ áma drị̃ gá, ma dó sĩ drị̃ cị ị́jọ́ la sĩ ꞌdõ.
5 — Além disso, você sabe o que Joabe, cuja mãe é Zeruia, me fez. Ele matou os dois comandantes do exército de Israel, isto é, Abner, filho de Ner, e Amasa, filho de Jéter. Você sabe como, em tempo de paz, ele os matou para vingar as mortes que eles haviam causado em tempo de guerra. Joabe matou homens inocentes, e agora eu sou o responsável pelo que ele fez e estou sofrendo as consequências.
6 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ mí ayú ũndũwã mídrị̂ ꞌi, wó lẽ ífẽ jõ ĩꞌdiní uꞌájó ílí wẽwẽ rú ãzíla sĩ drãjó ásị́ ị̃gbẹ̃ sĩ ku.
6 Você sabe o que deve fazer. Não deixe que ele tenha morte natural.
7 “Wó mí iꞌda jõ ásị́ ị̃gbẹ̃ anzị Bãrĩzĩláyĩ Gị̃lẹ́dị̃ gá rĩ drị̂ ꞌbaní ãzíla ífẽ ꞌbã adru kí ꞌbá ãkónã nalépi mídrị́ méjã tị gá rĩ kî ꞌbã ãzí. Tu kí ándrá pá ũkpó ru sĩ áma ãtị̃jó sáwã mání apájó mí ádrị́pị Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ sĩ rĩ sĩ.
7 — Mas seja bondoso para os filhos de Barzilai, que é de Gileade, e deixe que eles comam à sua mesa, pois foram bons para mim quando eu estava fugindo do seu irmão Absalão. Davi continuou:
8 “Lẽ ínị̃ rá Sị̃mẹ́yị̃ Gérã ngọ́pị Bénzãmĩnĩ gó ru táwụ̃nị̃ Bãhụ̃rị́mụ̃ gá rĩ ĩꞌdi mí be ꞌdâ cí, wã ándrá ma áwãtáŋá ãzí ũnzí íni la sĩ ụ́ꞌdụ́ mání mụjó Mãhãnãyị́mụ̃ gá ꞌdã sĩ. Ĩꞌdi dó ándrá mụ amụ́lé drị̃ ụfụlé má be Yõrĩdánĩ gá ꞌdãá ꞌbo, átrũ dó ándrá ĩꞌdi rá ãzíla ána ũyõ Úpí ꞌbã rụ́ sĩ ájọ, ‘Má icó ími ꞌdịlé ménéŋá sĩ ku.’
8 — E não esqueça Simei, filho de Gera, da cidade de Baurim, no território da tribo de Benjamim. Ele me amaldiçoou duramente no dia em que fui a Maanaim. Porém, quando eu me encontrei com ele perto do rio Jordão, jurei em nome do Senhor que não o mandaria matar.
9 Wó úꞌdîꞌda lẽ íꞌbã ĩꞌdi ị́jọ́ kóru la ku. Mi ꞌbá ãzí ũndũwã trũ la, ínị̃ dó mi ĩꞌdi idé íngoní yã rĩ gá rá. Lẽ índre ĩꞌdi mịfị́ ị̃rị̃ sĩ, lẽ ꞌbã fi ꞌbụ́gá rá.”
9 Mas você é um homem sábio e não deve deixar que ele fique sem castigo. Você sabe o que deve fazer para que ele morra.
10 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Dãwụ́dị̃ drã dó rá ãzíla îsị̃ dó sĩ ĩꞌdi áyị́pịka kí abe táwụ̃nị̃ ãmbógó Dãwụ́dị̃ drị̂gá.
10 Davi morreu e foi sepultado ao lado dos seus antepassados na Cidade de Davi .
11 Dãwụ́dị̃ na ándrá ũpĩ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị̃lẹ́ gá ílí kãlị́ sụ, na ílí ázị̂rị̃ rĩ kí Hẹ̃bụ̃rọ́nị̃ gá ãzíla ílí kãlị́ na drị̃ na rĩ kí Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá.
11 Ele foi rei de Israel quarenta anos. Governou sete anos em Hebrom e trinta e três anos em Jerusalém.
12 Sũlũmánĩ ri dó úmvúke ũpĩ drị́ átẹ́pị̃ drị̂ drị̃ gá ãzíla ũpĩ ĩꞌdidrị̂ tu dó pá ũkpó ru.
12 Salomão ficou no lugar de Davi, o seu pai, como rei, e o seu governo se fortaleceu muito.
13 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ãdõníyã Hãgị́tị̃ ngọ́pị mụ dó Bẽtĩsébã Sũlũmánĩ ãndrẽ rụ́. Bẽtĩsébã zị dó ĩꞌdi, “Mí amụ́ ásị́ ị̃gbẹ̃ sĩ yã?”
13 Então Adonias, filho de Hagite, foi visitar Bate-Seba, a mãe de Salomão. Ela perguntou: — A sua visita é de amigo? — É, sim! — respondeu ele.
14 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, jọ vâ, “Ị́jọ́ ãzí mání lẽlé jọlé la cí.”
14 E continuou: — Eu quero lhe dizer uma coisa. — Diga! — disse ela.
15 Ãdõníyã jọ, “Cécé míní nị̃lé rá rĩ áni, ũpĩ ꞌdĩ ándrá má ãni. ꞌBá pírí Ịsịrayị́lị̃ rú rĩ ri kí áma ndrelé úpí ĩꞌbadrị̂ rú, wó ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá ị́jọ́ uja kí dó ru rá. Ũpĩ uja dó ru má ádrị́pị drị́ ãꞌdusĩku Úpí fẽ ũpĩ ꞌdĩ ĩꞌdiní nĩ.
15 E Adonias disse: — A senhora sabe que sou eu quem deveria ser o rei e que todos esperavam isso em Israel. Mas as coisas aconteceram de modo diferente, e o meu irmão se tornou rei porque essa era a vontade de Deus, o
16 Úꞌdîꞌda íni ma ị́jọ́ ãzí ãlu la zị ími tị gá ꞌdĩ. Ígã jõ mání ku fô!”
16 Agora vou lhe fazer só um pedido e peço que a senhora me atenda. — O que você quer? — perguntou Bate-Seba.
17 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ãdõníyã mụ dó drị̃ gá ãzíla jọ, “Ízị mání úpí Sũlũmánĩ ꞌi, ꞌbã fẽ Ãbĩságĩ angálépi táwụ̃nị̃ Sụ̃námụ̃ gá rĩ mání ũkú ru, ánị̃ rá icó ími tị gãlé ku.”
17 E ele disse: — Peça ao rei Salomão que me dê Abisague, a moça de Suném, para ser minha mulher. Eu sei que Salomão não deixará de atender um pedido seu.
18 Bẽtĩsébã umvi ĩꞌdi, “ꞌDã múké, ma ị́jọ́ ꞌdĩ jọ úpí ní ími kẹ̃jị́ gá rá.”
18 — Está bem! — respondeu ela. — Eu vou falar com o rei por você.
19 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Bẽtĩsébã mụ dó úpí Sũlũmánĩ rụ̂lé sĩ ị́jọ́ jọjó Ãdõníyã kẹ̃jị́ gá rá. Úpí angá dó ụrụgá sĩ ĩꞌdi aꞌị́jó. Sụ dó drị̃ ĩꞌdi drị̃lẹ́ gá vũ gá ãrútáŋá sĩ ãzíla rĩ dó úmvúke ĩꞌdidrị́ ũpĩ drị̂ drị̃ gá. Fẽ dó ãzị́táŋá sĩ úmvúke ajíjó ãndrẽ ní sĩ rijó ãzíla ãndrẽ ri dó sĩ drị̃ la gá ĩꞌdi ꞌbã drị́ ãndá gá rĩ gá ꞌdãá.
19 Então Bate-Seba foi falar com o rei em favor de Adonias. Salomão se levantou para recebê-la e se inclinou diante dela. Depois sentou-se no seu trono e mandou que trouxessem um trono para Bate-Seba, e ela se sentou do lado direito do rei.
20 Úpí ãndrẽ jọ, “Ị́jọ́ ãzí ãlu wereŋá mání lẽlé zịlé ími tị gá la cí. Ígã jõ mání ku fô!”
20 Aí Bate-Seba disse: — Tenho um pequeno pedido para lhe fazer. Por favor, não recuse. E o rei disse: — Pode pedir, minha mãe. Eu não recusarei.
21 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ãndrẽ jọ dó, “Má áꞌị́ mi sĩ Ãbĩságĩ Sụ̃námụ̃ ízó ru rĩ fẽjó mí ádrị́pị Ãdõníyã ní ꞌdụlé ũkú ru.”
21 Bate-Seba disse: — Dê Abisague em casamento ao seu irmão Adonias.
22 Úpí Sũlũmánĩ umvi dó ãndrẽ ní, “Ílẽ má ádrị́pị Ãdõníyã ꞌbã ꞌdụ Ãbĩságĩ Sụ̃námụ̃ ízó ru rĩ ũkú ru la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ? Drĩ adru ꞌdĩ áni, mí icó átã ũpĩ ꞌdĩ aꞌị́lé ĩꞌdiní rá ĩꞌdi ꞌbã adrujó má ádrị́pị kãyú rĩ ꞌi rĩ sĩ. Ĩꞌdi ãndá, átáló Ãbĩyátã kí Yõwábũ Zẹ̃rụ̃yị́yã ngọ́pị be fi kí ĩꞌdiní.”
22 — Por que é que a senhora está pedindo Abisague para Adonias? — perguntou Salomão. — A senhora deveria pedir que eu dê a ele também o reino. Afinal, Adonias é o meu irmão mais velho, e o sacerdote Abiatar e Joabe estão do lado dele!
23 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí Sũlũmánĩ na dó ũyõ Úpí ꞌbã rụ́ sĩ ãzíla jọ dó, “Lẽ Ãdróŋá ꞌbã ꞌdị ma rá ádrĩ Ãdõníyã ꞌdị káyĩ ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã zịlé ꞌdĩ tị gá ku rĩ gá!
23 Aí Salomão jurou pelo Senhor Deus assim: — Que Deus me castigue, e em dobro, se eu não fizer Adonias pagar com a vida por ter feito esse pedido!
24 Ãndá ãndá ru Úpí áma ꞌbãlépi úpí ru úmvúke ũpĩ drị́ má átẹ́pị Dãwụ́dị̃ drị̂ drị́gá rĩ ꞌbã adrujó ídri rĩ áni, ãzíla ĩꞌdi ꞌbã ị́jọ́ ándrá ĩꞌdi ꞌbã azịlé rĩ tã mbajó rá, ĩꞌdiní dó sĩ ũpĩ fẽjó mádrị́ anzị mádrị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ kí abe rĩ áni, Ãdõníyã la fi mádrị́ ꞌbụ́gá ụ́ꞌdụ́ ãndrũ ꞌdõ sĩ rá!”
24 O Senhor Deus me firmou no trono do meu pai Davi; ele cumpriu a sua promessa e deu o reino a mim e aos meus descendentes. Juro pelo Deus vivo que Adonias morrerá hoje mesmo!
25 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ úpí Sũlũmánĩ fẽ dó ãzị́táŋá Bẽnáyã Yẽhõyídã ngọ́pị ní ãzíla ꞌdị dó sĩ Ãdõníyã rá.
25 Então o rei deu ordem a Benaías, e ele foi, atacou Adonias e o matou.
26 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí Sũlũmánĩ jọ dó átáló Ãbĩyátã ní, “Ígõ vúlé mídrị́ ámvụ́ kí agá Ãnãtọ́tị̃ gâlé. Sị tátí míní drãjó rá, wó má icó ími ꞌdịlé úꞌdîꞌda ku ãꞌdusĩku íri ándrá Sãndụ́kụ̃ tị icíma drị́ Úpí ũkpó ꞌdị́pị drị̂ ujílé má átẹ́pị drị̃lẹ́ gá mi ꞌi ãzíla ũcõgõ má átẹ́pị drị̂ kí agá íri ándrá kí tị talé ĩꞌdi be ĩndĩ.”
26 Depois o rei Salomão disse ao sacerdote Abiatar: — Vá para as suas terras em Anatote. Você merece morrer, mas eu não vou mandar matá-lo hoje porque você, quando estava com o meu pai Davi, era o encarregado da
27 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Sũlũmánĩ nze dó átáló Ãbĩyátã ꞌi ãzị́ átáló drị́ ĩꞌdiní ándrá ngalé Úpí ní rĩ gá rá, ị́jọ́ ándrá Úpí ꞌbã jọlé Sị́lọ̃ gá ꞌdãá lị́cọ́ Élĩ drị̂ drị̃ gá rĩ idé dó sĩ ru ãngũ la gá rá.
27 Depois Salomão dispensou Abiatar do serviço de sacerdote de Deus e assim fez com que acontecesse o que o Senhor Deus tinha dito em Siló a respeito do sacerdote Eli e dos seus descendentes.
28 Yõwábũ la dó mụ ụ́ꞌdụ́kọ́ Ãdõníyã ꞌdịjó rĩ arelé ꞌbo, apá dó hémã Úpí drị̂ agá ãzíla rụ dó sĩ újé ãlĩtárĩ sĩ ídétáŋá idéjó rĩ drị̂ kí, ãꞌdusĩku icí kí ándrá tị Ãdõníyã be adru Ãbụ̃sãlọ́mụ̃ be la ku.
28 Joabe soube do que aconteceu. (Ele havia passado para o lado de Adonias, porém não havia passado para o lado de Absalão.) Então fugiu para a Tenda da Presença do Deus e ficou segurando nas pontas do altar .
29 Ála dó mụ ị́jọ́ ꞌdĩ lũlé úpí Sũlũmánĩ ní Yõwábũ apá ru zị̃lé hémã Úpí drị̂ agá, ĩꞌdi ãlĩtárĩ andre gá ꞌdã íni ꞌbo, úpí Sũlũmánĩ fẽ dó ãzị́táŋá Bẽnãyíyã Yẽhõyãyídã ngọ́pị ní jọ, “Ímụ ãzíla íꞌdị ĩꞌdi rá.”
29 Contaram ao rei Salomão que Joabe havia fugido para a Tenda e estava ao lado do altar. Aí ele mandou um mensageiro perguntar a Joabe por que havia fugido para o altar. Joabe respondeu que havia fugido para o Senhor Deus porque estava com medo de Salomão. Então Salomão mandou que Benaías fosse matar Joabe.
30 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Bẽnãyíyã fi dó hémã Úpí drị̂ agâlé ãzíla jọ dó Yõwábũ ní, “Úpí Sũlũmánĩ jọ, ‘Mí ãfũ ãmvé.’”
30 Benaías foi até a Tenda de Deus e disse a Joabe: — O rei mandou você sair daí. — Não saio! — respondeu Joabe. — Eu morrerei aqui. Então Benaías voltou e contou ao rei o que Joabe tinha dito.
31 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí jọ dó Bẽnáyã ní, “Mí idé cécé ĩꞌdi ꞌbã jọlé rĩ áni. Íꞌdị ĩꞌdi ãzíla mí ị̃sị̃ ĩꞌdi rá, mí ũjĩ dó sĩ lị́cọ́ má átẹ́pị drị̂ Yõwábũ ꞌbã ándrá sĩ ꞌbá ị́jọ́ kóru rĩ ꞌbã ãrí asujó rĩ sĩ rá.
31 Aí Salomão ordenou: — Faça o que ele disse. Mate-o e sepulte-o. Assim nem eu nem os descendentes do meu pai Davi seremos mais considerados culpados pelo que Joabe fez quando matou homens inocentes.
32 Úpí la dó sĩ ãrí ándrá ĩꞌdi ꞌbã asulé rĩ ꞌbã ãrígó tị ũfẽ, ãꞌdusĩku ụꞌdị́ ándrá ãgọbị ị̃rị̃ la kí ménéŋá sĩ má átẹ́pị Dãwụ́dị̃ ꞌbã tị kóru. ꞌBá ĩꞌdiní ụꞌdị́lé rĩ kí ándrá Ãbị̃nẹ́rị̃ Nẹ́rị̃ ngọ́pị ãsĩkárĩ ãmbógó ãsĩkárĩ Ịsịrayị́lị̃ gá rĩ ꞌbadrị̂ ꞌi ãzíla Ãmásã Yétĩrã ngọ́pị ãsĩkárĩ ãmbógó ãsĩkárĩ Yụ́dã gá rĩ ꞌbadrị̂ ꞌi. ꞌBá ị̃rị̃ ꞌdĩ kí ándrá ãgọbị mgbã ãzíla ị́jọ́ pịrị rĩ ngalépi ĩꞌdi ndẽlépi rá la kî.
32 O Senhor Deus castigará Joabe pelos assassinatos que cometeu sem o conhecimento do meu pai Davi. Sem o meu pai saber, Joabe matou dois homens que eram inocentes e que eram melhores do que ele: Abner, comandante do exército de Israel, e Amasa, comandante do exército de Judá.
33 Ĩꞌbã ãrí ꞌba adru Yõwábũ drị̃ gá ãzíla anzị ĩꞌdidrị̂ kí drị̃ gá jãꞌdâ. Wó lẽ ásị́ ị̃gbẹ̃ Úpí drị̂ ꞌba adru úpí Dãwụ́dị̃ drị̃ gá anzị ĩꞌdidrị́ mụlé tịlé drị̃lẹ́ gâlé rĩ kí abe ãzíla úmvúke ĩꞌdidrị́ ũpĩ drị̂ drị̃ gá jãꞌdâ.”
33 O castigo pelo assassinato desses dois homens cairá para sempre sobre Joabe e sobre os seus descendentes. Mas o Senhor sempre dará prosperidade aos descendentes de Davi que forem reis depois dele.
34 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Bẽnãyíyã Yẽhõyãyídã ngọ́pị mụ dó Hémã Úpí ꞌbã ĩndĩkĩndĩ ꞌbã sĩ adrujó rĩ gá ãzíla ꞌdị dó sĩ Yõwábũ rá. Îsị̃ dó sĩ ĩꞌdi ãngũ ĩꞌdi ãmgbã drị́ kõtórõ agá rĩ gá.
34 Então Benaías foi até a Tenda de Deus e matou Joabe. Ele foi sepultado na sua propriedade, em campo aberto.
35 Úpí ꞌbã dó Yõwábũ kẹ̃jị́ Bẽnãyíyã Yẽhõyãyídã ngọ́pị ꞌi ãsĩkárĩ kí drị̃lẹ́ gá. Átáló Ãbĩyátã ꞌbã kẹ̃jị́ gá ꞌbã dó Zãdókĩ ꞌi átáló ru áyụ.
35 O rei pôs Benaías como comandante do exército no lugar de Joabe e colocou o sacerdote Zadoque no lugar de Abiatar.
36 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí pẽ dó ꞌbá tị Sị̃mẹ́yị̃ rụ́ ãzíla jọ dó ĩꞌdiní, “Lẽ ísị míní jó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ãzíla mí uꞌá alagá ꞌdãá, wó lẽ ímụ ãngũ ãzí gá ku.
36 Depois o rei Salomão mandou buscar Simei e disse: — Faça uma casa para você aqui em Jerusalém. Fique morando nela e não saia da cidade.
37 Ụ́ꞌdụ́ míní áꞌbụ Kídrõnĩ drị̂ zajó rĩ sĩ, ãndá-ãndá ru mi mụ drãlé rá, wó ị́jọ́ la dó adru mîni.”
37 E fique sabendo que, no dia em que você sair e atravessar o ribeirão Cedrom, você será morto, e a culpa será somente sua.
38 Sị̃mẹ́yị̃ umvi dó úpí ní, “Ị́jọ́ míní jọlé ꞌdĩ ĩꞌdi múké. Ãtíꞌbó mídrị̂ la ị́jọ́ ꞌdĩ idé cécé úpí mádrị̂ ꞌbã jọlé rĩ áni.” Sị̃mẹ́yị̃ uꞌá dó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌdãá sáwã ãzo rú.
38 — Está bem, ó rei! — respondeu Simei. — Eu prometo fazer o que o senhor está mandando. E ele ficou morando em Jerusalém por muito tempo.
39 Wó ílí na vúlé gá Sị̃mẹ́yị̃ ꞌbã ãtiꞌbo ị̃rị̃ la apá kí úpí Gátũ gá Ãkísĩ Mãákã ngọ́pị drị́ ãzíla úlũ dó ĩꞌdiní, “Mî ãtiꞌbo kí Gátũ gâlé ꞌdã.”
39 Acontece que, três anos depois, dois escravos de Simei fugiram e foram procurar refúgio com o governador da cidade de Gate, que era Aquis, filho de Maacá.
40 Ĩꞌdi dó mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé ꞌbo, ꞌbã dó íníríkó kãyĩnõ drị̃ gá ãzíla mụ dó sĩ ĩꞌdi ꞌbã ãtiꞌbo kí ndrụ̃ trũ Ãkísĩ drị́ Gátũ gâlé. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ịsụ́ dó kí rá ãzíla ají dó sĩ kí vúlé angájó Gátũ gâlé rĩ sĩ.
40 Simei ficou sabendo; por isso, selou o seu jumento e foi até Gate falar com Aquis a fim de procurar os seus escravos. Ele os achou e os levou de volta para casa.
41 Sũlũmánĩ la mụ ị́jọ́ Sị̃mẹ́yị̃ fũ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá rĩ sĩ mụlé Gátũ gá ãzíla ãgõ dó vúlé ra ꞌdĩ arelé ꞌbo,
41 Quando Salomão soube do que Simei havia feito,
42 úpí umve dó Sị̃mẹ́yị̃ ꞌi ãzíla zị dó ĩꞌdi, “Áfẽ ándrá míní ũyõ nalé Úpí ꞌbã rụ́ sĩ ãzíla áli ándrá ími bị́lẹ́ ị̃ndụ́ jọjó la, ‘Ụ́ꞌdụ́ míní fũjó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌdâ rĩ sĩ mụjó ãngũ ãzí gá ãmvé rĩ ꞌbã vúlé gá, mi drã rá ãndá-ãndá ru rĩ gá ku yã?’ Sáwã ꞌdã sĩ íjọ ándrá mání, ‘Ị́jọ́ míní jọlé ꞌdĩ ĩꞌdi múké, ma vú la ũbĩ rá.’
42 mandou buscá-lo e disse: — Eu fiz você jurar em nome do
43 Wó mí ũbĩ dó ũyõ ándrá míní nalé Úpí ꞌbã rụ́ sĩ ãzíla ãzị́táŋá ándrá mání fẽlé míní rĩ vú ku la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?”
43 Então por que é que você quebrou o seu juramento feito em nome do Senhor e desobedeceu à minha ordem?
44 Úpí jọ vâ Sị̃mẹ́yị̃ ní, “Ími ásị́ gâlé ínị̃ ị́jọ́ ũnzí míní ngalé má átẹ́pị rụ́ rĩ kí lọ́lọ́. Úꞌdîꞌda Úpí la dó ị́jọ́ ũnzí míní ngalé rĩ kí ũfẽ mírụ́ rá.
44 Você sabe muito bem de todo o mal que fez a Davi, meu pai. O Senhor Deus fará com que a sua maldade caia sobre você mesmo,
45 Wó úpí Sũlũmánĩ la sụ̃sụ́ múké rĩ ịsụ́ rá ãzíla úmvúke má átẹ́pị drị́ ũpĩ drị̂ la adru Úpí ꞌbã drị̃lẹ́ gá ị́jọ́ kóru jãꞌdâ.”
45 porém me abençoará e fará com que o reino de Davi fique seguro para sempre.
46 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí fẽ dó ãzị́táŋá Bẽnãyíyã Yẽhõyãyídã ngọ́pị ní ãzíla sõ dó sĩ Sị̃mẹ́yị̃ vũ gá, ꞌdị dó sĩ ĩꞌdi rá.
46 Aí o rei deu ordem a Benaías, e ele saiu, atacou Simei e o matou. E assim Salomão controlou completamente a situação do seu governo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Reis 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.