1 Reis 18
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NAA
1 Sáwã ãzo vúlé gá, ílí najó uzogó ꞌbã ꞌdịjó ku rĩ gá, Úpí jọ Ĩlíyã ní, “Ímụ ãzíla mí iꞌda mi úpí Ãhábũ ní. Íjọ ĩꞌdiní ace were ma mụ fẽlé la uzogó la ꞌdị rá.”
1 Muito tempo depois, no terceiro ano da seca, a palavra do Senhor veio a Elias, dizendo: — Vá apresentar-se a Acabe, porque farei cair chuva sobre a terra.
2 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ĩlíyã mụ dó ru iꞌdalé Ãhábũ ní rá.
2 Então Elias foi se apresentar a Acabe. E a fome era extrema em Samaria.
3 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ãhábũ uja dó Ũbãdíyã ándrá sáwã ꞌdã sĩ adrulépi drị̃lẹ́ ru ị́jọ́ lị́cọ́ úpí drị̂ agá rĩ kí undrélépi rĩ umvelé. Ũbãdíyã ándrá ꞌbá ãzí ị́jọ́ Úpí drị̂ kí lẽlépi ambamba la.
3 Acabe chamou Obadias, o responsável pelo palácio. Este Obadias era um homem que temia muito o Senhor .
4 Sáwã úpí Ãhábũ ꞌbã ũkû Yẹ̃zẹ̃bẹ́lị̃ ꞌbã nãbịya Úpí drị̂ kí ụꞌdị́jó ụꞌdị́ ụꞌdị̂ ꞌdã sĩ, Ũbãdíyã ꞌdụ nãbịya 100 la kí ụ̃zị̃lé ụ̃jị́gọ́ ị̃rị̃ la kí agá. Ụ̃jị́gọ́ ãlu ãlu agá ụ̃zị̃ nábí kí kãlị́ tõwú kãlị́ tõwú ãzíla ri dó ĩꞌbaní ãkónã ujílé ị̃yị́ be.
4 Assim, quando Jezabel exterminava os profetas do Senhor , Obadias tomou cem profetas e, em grupos de cinquenta, os escondeu em cavernas, e os sustentou com pão e água.
5 Ãhábũ jọ dó Ũbãdíyã ní, “Lẽ ãmụ, ãma acị́ kí ãngũ ꞌdĩ trộkị́lịrị sĩ kídí pírí kí undréjó áꞌbụ kí abe. Ãma icó nõ vâ ị̃rẹ́bị́ ịsụ́lé sĩ fãrásĩ ãmadrị̂ kí apájó fãrásĩ were rĩ kí abe ũdrãŋá ãbị́rị́ sĩ rĩ gá rá be, ꞌbã ũdrã kí rú sĩ ku benĩ.”
5 E Acabe disse a Obadias: — Vá pela terra a todas as fontes de água e a todos os vales; pode ser que achemos capim, para que salvemos a vida dos cavalos e das mulas e não percamos todos os animais.
6 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá ꞌdĩ awa kí dó ãngũ ꞌdã kí drĩdríŋĩ gá sĩ acị́jó ala gâsĩ trộkị́lịrị. Ãhábũ mụ wókõ ãlu rĩ gá ãzíla Ũbãdíyã mụ vâ wókõ ãzí rĩ gá.
6 Repartiram entre si a terra que iam percorrer; Acabe foi sozinho por um caminho, e Obadias foi sozinho por outro.
7 Ũbãdíyã ꞌbã mụ agâ ꞌdĩgá ꞌdâ, índre, ụfụ kí dó drị̃ Ĩlíyã be. Ũbãdíyã nị̃ ĩꞌdi cé, uja dó drị̃ sulé vũ gá ãrútáŋá fẽjó Ĩlíyã ní ãzíla zị dó, “ꞌDĩ úpí mádrị́ Ĩlíyã mi ꞌi yã?”
7 Quando Obadias já estava a caminho, eis que Elias se encontrou com ele. Obadias, reconhecendo-o, prostrou-se com o rosto em terra e disse: — É você mesmo? É o meu senhor Elias?
8 Ĩlíyã umvi, “Ẽ, ꞌdõ ma ꞌi.” Ĩlíyã jọ dó ĩꞌdiní, “Ímụ, ílũ úpí mídrị̂ ní, Ĩlíyã ꞌi dó ꞌdõ gá ꞌdõ.”
8 Ele respondeu: — Sim, sou eu. Vá e diga a seu senhor: “Eis que Elias está aqui.”
9 Ũbãdíyã zị Ĩlíyã ꞌi, “Ị́jọ́ mání izalé míní dó sĩ lẽjó áma fẽjó Ãhábũ drị́ sĩ áma ꞌdịjó rá rĩ dó ãꞌdu?
9 Mas Obadias disse: — Em que pequei, para que você queira entregar este seu servo nas mãos de Acabe, e ele me mate?
10 Ãndá ãndá ru Úpí Ãdróŋá mídrị̂ ꞌbã adrujó ídri rĩ áni, sụ́rụ́ ãzí jõku ũpĩ ãzí úpí mádrị́ Ãhábũ ꞌbã sĩ ꞌbá tị pẽjó sĩ ími ndrụ̃jó ku la ĩꞌdi ꞌdáyụ. Sáwã ãlu ãlu sĩ sụ́rụ́ ãzí jõku úpí ãzí drĩ jọ la úpí Ãhábũ ní Ĩlíyã ꞌdãá ꞌdáyụ, Ãhábũ la ĩꞌdi ũŋmĩ ũkpó sĩ sĩ ũyõ najó icéjó la ãndá ãndá ru ĩꞌdi ꞌdáyụ.
10 Tão certo como vive o Senhor , seu Deus, não houve nação nem reino aonde meu senhor, o rei, não mandasse homens à sua procura. E, quando diziam: “Ele não está aqui”, fazia aquele reino ou aquela nação jurar que não o haviam encontrado.
11 Wó úꞌdîꞌda ílẽ ámụ lũlé la ãmbógó mádrị̂ ní, ‘Ĩlíyã ꞌbã ꞌdõ gá ꞌdõ.’
11 E agora você quer que eu vá dizer ao meu senhor, o rei, que Elias está aqui?
12 Wó má icó nị̃lé la Úríndí Úpí drị̂ la ími agụ ãngũ íngõ gá rĩ gá ku ádrĩ ími aꞌbe ꞌbo rĩ gá. Ádrĩ mụ lũlé la Ãhábũ ní mi ꞌbã ꞌdõ gá ꞌdõ, drĩ dó amụ́ ími ịsụ́lé ꞌdâ ku ꞌbo, ĩꞌdi dó uja áma ꞌdịlé rá. Wó ịsụ́ íni ꞌdĩ ma ãtíꞌbó mídrị̂ rú má ị̃nzị̃ Úpî ꞌbã ị́jọ́ iꞌdójó kãrị̃lẹ̃ sĩ.
12 Pode ser que, tão logo eu me afaste de você, o Espírito do Senhor Deus o leve não sei para onde, e, se eu der a notícia a Acabe e ele não o encontrar, ele matará a mim, este seu servo, que temo o Senhor desde a minha mocidade.
13 Úpí mádrị̂, ꞌbá ãzí lũ drĩ míní ị́jọ́ sáwã Yẹ̃zẹ̃bẹ́lị̃ ꞌbã ándrá lẽjó nábị̃ Úpí drị̂ kí ụꞌdị́jó rĩ drị̃ gá ku yã? Sáwã ꞌdã sĩ ázị̃ ándrá nãbịya 100 kí ụ̃jị́gọ́ ị̃rị̃ kí agá, ụ̃jị́gọ́ ãlu ãlu agá nábị̃ kí kãlị́ tõwú kãlị́ tõwú. Ári dó ĩꞌbaní ãkónã kí fẽlé ị̃yị́ be.
13 Por acaso não contaram a meu senhor o que fiz, quando Jezabel matava os profetas do Senhor , como escondi cem dos profetas do Senhor em cavernas, de cinquenta em cinquenta, e os sustentei com pão e água?
14 Wó íjọ dó mání, ámụ ꞌbã lũlé la ãmbógó mádrị̂ ní, ‘Ĩlíyã ꞌi ꞌbã ꞌdõ gá ꞌdõ.’ Ãmbógó, ádrĩ mụ rá, Ãhábũ la áma ꞌdị rá ãndá ãndá ru.”
14 E agora você quer que eu vá e diga ao meu senhor que Elias está aqui? Ele vai me matar!
15 Wó Ĩlíyã jọ, “Cécé Úpí Ũkpó ꞌdị́pị mání ãzị́ ngajó ĩꞌdi ní rĩ ꞌbã adrujó ídri rĩ áni, ãndá ãndá ru ma mụ ãndrũ áma iꞌdalé Ãhábũ ní rá.”
15 Elias respondeu: — Tão certo como vive o
16 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ũbãdíyã mụ dó drị̃fụlé Ãhábũ be sĩ lũjó la ĩꞌdiní Ĩlíyã amụ́ rá, Ãhábũ mụ dó sĩ drị̃fụlé Ĩlíyã be rá.
16 Então Obadias foi se encontrar com Acabe e lhe deu a notícia. E Acabe foi se encontrar com Elias.
17 Ãhábũ la dó mụ Ĩlíyã ndrelé ꞌbo, jọ dó ĩꞌdiní, “ꞌDĩ ãndá ãndá ru Ĩlíyã ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbaní ũcõgõ ajílépi rĩ ꞌi yã?”
17 Quando Acabe viu Elias, disse: — Então é você, o perturbador de Israel?
18 Ĩlíyã umvi, “Má ají ũcõgõ sụ́rụ́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ní ku, ĩmi ꞌbá mídrị́ lị́cọ́ gá rĩ kí abe ĩmi ají bãsĩ ũcõgõ ĩmi ꞌi, ãꞌdusĩku ĩgã ãzị́táŋá Úpí drị̂ kí vú ũbĩlé úmgbé ãzíla ĩri ãdroŋa Bãálĩ drị̂ kí ị̃nzị̃lé áyụ.
18 Elias respondeu: — Eu não tenho perturbado Israel. Quem tem perturbado Israel é você e a casa de seu pai, porque vocês abandonaram os mandamentos do
19 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ípẽ ꞌbá ãzí kí tị sĩ mụjó ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí atrájó ꞌbé Kãrị̃mẹ́lị̃ gá. Mí ají nábị̃ Bãálĩ drị́ 450 rĩ kí nábị̃ Ãsérã drị́ 400 Yẹ̃zẹ̃bẹ́lị̃ ꞌbã sĩ ĩꞌbaní ãkónã fẽjó nĩ rĩ kí ĩndĩ.”
19 Agora ordene que todo o Israel venha se encontrar comigo no monte Carmelo. Convoque também os quatrocentos e cinquenta profetas de Baal e os quatrocentos profetas da deusa Aserá que são sustentados por Jezabel.
20 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ãhábũ fẽ dó ụ́ꞌdụ́kọ́ tị ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbaní pírí ãzíla atrá dó nãbịya pírí kí ãngũ ãlu gá ꞌbé Kãrị̃mẹ́lị̃ gá.
20 Então Acabe enviou mensageiros a todos os filhos de Israel e ajuntou os profetas no monte Carmelo.
21 Ĩlíyã asé dó ru ꞌbá pírí kí andre gá ãnirú ãzíla jọ dó ĩꞌbaní, “Ĩmi dó ĩmi ase ị́jọ́ ị̃rị̃ kí drĩdríŋĩ gá íngõpí? Úpí drĩ adru Ãdróŋá mgbã rĩ ꞌi, ĩmi ị̃nzị̃ ĩꞌdi, wó Bãálĩ drĩ adru ãdróŋá mgbã rĩ rú nĩ, ĩmi ị̃nzị̃ ĩꞌdi.”
21 Depois, Elias se aproximou de todo o povo e disse: — Até quando vocês ficarão pulando de um lado para outro? Se o Porém o povo não disse uma só palavra.
22 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ĩlíyã jọ dó ꞌbá ꞌdĩ ꞌbaní, “Má ace lú ma nábị̃ Úpí drị̂ rú ma ꞌi áꞌdụ̂sĩ, wó nábị̃ Bãálĩ drị̂ kí 450.
22 Então Elias disse ao povo: — Eu sou o único que restou dos profetas do
23 Ĩmi ají ãmaní mọ́nị̃gọ́ kí ị̃rị̃. Nãbịya Bãálĩ drị̂ ꞌbã pẽ kí ala gá ꞌdâ ãlu ãzíla ꞌbã ụlị́ kí ĩzá la nírí-nírí, ꞌbã drõ kí dó kí ijijá drị̃ gá, wó ꞌbã ũdũ kí ãcí ku. Ma vâ mọ́nị̃gọ́ ãzí rĩ ꞌbã ĩzá itú drõlé ijijá drị̃ gá, má ũdũ vâ ãcí ku.
23 Tragam, agora, dois novilhos. Eles que escolham para si um dos novilhos e, cortando-o em pedaços, o ponham sobre a lenha, porém não ponham fogo. Eu prepararei o outro novilho e o porei sobre a lenha, mas não porei fogo.
24 Ĩzị dó ãdróŋá ĩmidrị̂ ꞌi ãzíla ma vâ Úpí mádrị̂ zị. Wó ãdróŋá ꞌbá umvilépi ãcí sĩ rĩ, ĩꞌdi ãndá ãndá ru Ãdróŋá mgbã rĩ ꞌi.”
24 Então eles invocarão o nome de seu deus, e eu invocarei o nome do Senhor . E há de ser que o deus que responder com fogo esse é que é Deus. E todo o povo respondeu: — É uma boa proposta!
25 Ĩlíyã jọ dó Nãbịya Bãálĩ drị̂ ꞌbaní, “Ĩpẽ mọ́nị̃gọ́ ãlu ãzíla ĩmi itú ĩꞌdi drị̃drị̃ ĩminí adrujó ũꞌbí ru rĩ sĩ. Ĩzị ãdróŋá ĩmidrị̂ ꞌi, ĩmi ũꞌbã ijijá kí rá wó ĩsu jõ kí ãcí ku.”
25 Elias disse aos profetas de Baal: — Escolham um dos novilhos e preparem-no primeiro, porque vocês são muitos. Depois, invoquem o nome do deus de vocês, mas não ponham fogo na lenha.
26 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌdụ kí dó mọ́nị̃gọ́ ꞌbání fẽlé ĩꞌbaní rĩ ãzíla itú kí dó ĩꞌdi rá.
26 Pegaram o novilho que lhes foi trazido, prepararam-no e invocaram o nome de Baal, desde a manhã até o meio-dia, dizendo: — Ó Baal, responde-nos! Porém não se ouviu nenhuma voz e não houve quem respondesse. E ficaram pulando ao redor do altar que tinham feito.
27 Ĩꞌdi dó mụ calé sáwã ázíyá gá, Ĩlíyã iꞌdó dó ꞌbá ꞌdĩ kí gụlé gụ̃gụ̃, jọ, “Ĩmi uzá ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ, ãꞌdusĩku ãko ĩminí ị̃nzị̃lé rĩ ĩꞌdi ãdróŋá. Ãzí sĩ ĩꞌdi lẹ́ꞌdị̃ ị́jọ́ ãzí ũrã, jõku ĩꞌdi ãzị́ ãzí nga, jõku mụ lẹ́ꞌdị̃ ãcị̃ ãzí gá. Ãzí sĩ ĩꞌdi lẹ́ꞌdị̃ ụ́ꞌdụ́ ko, wó lẽ ĩmi inga ĩꞌdi ụ́ꞌdụ́ gá rĩ sĩ rá.”
27 Ao meio-dia, Elias começou a zombar deles, dizendo: — Gritem mais alto, porque ele é deus! Pode ser que esteja meditando, atendendo a necessidades ou viajando. Talvez esteja dormindo e necessite que o acordem.
28 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ nãbịya ꞌdĩ uzá kí dó ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ ãzíla ụlị́ kí dó ru ụrụꞌbá ị́lị́ŋá sĩ ãzíla ménéŋá sĩ kpere ãrí ní ãfũ agá kí ụrụꞌbá gá cécé lãꞌbĩ ĩꞌbadrị̂ ꞌbã lẽlé rĩ áni.
28 E eles clamavam em altas vozes e se cortavam com facas e com lanças, segundo o seu costume, até ficarem cobertos de sangue.
29 Nãbịya ꞌdĩ ri kí dó ꞌbãngá uzálé kpere sáwã sĩ ídétáŋá ĩndró drị̂ idéjó rĩ gá, wó ụ́ꞌdụ́kọ́ ãzí arelé rá la ꞌdáyụ. ꞌBá ãzí umvi kí ku, ꞌbá ãzí ásị́ fẽlépi rá la ꞌdáyụ.
29 Passado o meio-dia, eles profetizaram, até a hora do sacrifício da tarde; porém não houve voz, nem resposta, nem atenção alguma.
30 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ĩlíyã jọ dó ꞌbá pírí ꞌbaní, “Ĩmi asé dó drĩ ĩmi áma andre gá ꞌdộ.” ꞌBá pírí asé kí dó ru ĩꞌdi andre gá rá. Kí dó mụ ru asélé ꞌbo, Ĩlíyã sị dó ãlĩtárĩ Úpí drị́ ándrá andilé rá rĩ úꞌdí ru.
30 Então Elias disse a todo o povo: — Aproximem-se de mim. E todo o povo se aproximou dele. Elias restaurou o altar do
31 Ĩlíyã aꞌdụ́ dó írã ãzí kí mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃, ꞌdĩ kãlãfe sụ́rụ́ anzị Yãkóꞌbõ drị́ ándrá Úpí ꞌbã sĩ jọjó la ĩꞌbaní, “Ĩmi rụ́ la dó mụ adrulé Ịsịrayị́lị̃ ꞌi rĩ kí ꞌbã vú sĩ.”
31 Pegou doze pedras, segundo o número das tribos dos filhos de Jacó, a quem tinha vindo a palavra do Senhor , dizendo: “O seu nome será Israel.”
32 Ayú dó írã ꞌdĩ kí sĩ ãlĩtárĩ sịjó Úpí nî. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ga dó ꞌbụ́ ãzí mgbọ icólépi ị̃yị́ sũlépi ãni rú lítã mụdrị́ drị̃ sụ rá la ãlĩtárĩ ĩꞌdi ꞌbã sịlé ꞌdã ꞌbã ndre gâsĩ trộkị́lịrị.
32 Com aquelas pedras edificou o altar em nome do Senhor . Ao redor dele fez uma vala capaz de conter duas medidas de sementes
33 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ụ̃tị̃ dó ijijá ãlĩtárĩ ꞌdã ꞌbã drị̃ gá, ụlị́ dó mọ́nị̃gộ ꞌbã ĩzá nírí-nírí ãzíla ũꞌbã dó ĩzâ kí ijijá kí drị̃ gá. Jọ dó, “Ĩmi ũtõ ị̃yị́ ị̃yẹ́lẹ́mvụ́ sụ kí agá, ĩmi ũsũ ị̃yị̂ ídétáŋá ivélé ivé ivê rĩ drị̃ gá ãzíla ijijâ kí drị̃ gá.”
33 e então armou a lenha, cortou o novilho em pedaços e os pôs sobre a lenha.
34 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ĩlíyã jọ vâ, “Ĩmi idé ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌbã vúŋá pâlé ị̃rị̃ la sĩ.” Idé kí ĩꞌdi ꞌdã ꞌbã áni rá. Jọ vâ, “Ĩmi idé ị́jọ́ ꞌdĩ pâlé na rĩ sĩ.” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ idé kí dó ĩꞌdi ꞌdã ꞌbã áni rá.
34 Então disse: — Encham quatro cântaros com água e derramem sobre o holocausto e sobre a lenha. Disse ainda: — Façam isso outra vez. E eles o fizeram. Disse mais: — Façam isso pela terceira vez. E eles o fizeram pela terceira vez.
35 Ị̃yị́ ri dó dịlé ãlĩtárĩ ꞌbã wókõ pírí gâsĩ ãzíla ꞌbụ́ galé rĩ agá ị̃yị́ ga dó tré.
35 A água escorria do altar e enchia também a vala aberta.
36 Sáwã sĩ ídétáŋá ĩndró sĩ rĩ idéjó rĩ gá, nábị̃ Ĩlíyã asé dó ru ãlĩtárĩ andregá ãni rú ãzíla zị dó Ãdróŋá ꞌI, “Úpí, Ãdróŋá Ịbụrahị́mụ̃ drị́, Ĩsákã drị́, ãzíla Ịsịrayị́lị̃ drị̂, lẽ ụ́ꞌdụ́ ãndrũ ꞌdĩ sĩ ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌbã nị̃ ru rá, mi Ãdróŋá mgbã ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbadrị̂ ꞌi ãzíla ma ãtíꞌbó mídrị̂ ꞌi, ãzíla ánga ị́jọ́ ꞌdĩ kí pírí íni la ãzị́táŋá míní fẽlé mání rĩ sĩ.
36 Quando chegou a hora do sacrifício da tarde, o profeta Elias se aproximou do altar e disse: — Ó
37 Mí umvi ma Úpí, mí umvi ma, ꞌbá ꞌdi kí dó sĩ nị̃ la rá, Úpí, mi Ãdróŋá ꞌI ãzíla mi kí uja vúlé mírụ́ ꞌdõlé mi ꞌi.”
37 Responde-me, Senhor , responde-me, para que este povo saiba que tu, Senhor , és Deus e que fizeste o coração deles voltar para ti.
38 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ãcí Úpí drị̂ aꞌdé dó ãzíla ivé dó ĩzá ídétáŋá ru rĩ kí ijijá kí abe, írã kí ãzíla ụ̃nọ́kụ́ kí abe kícíkící rá ãzíla mbe vâ ị̃yị́ bĩlé ꞌbụ́ agá rĩ ĩndĩ.
38 Então caiu fogo do Senhor e consumiu o holocausto, a lenha, as pedras e a terra, e ainda lambeu a água que estava na vala.
39 ꞌBá pírí kí dó mụ ị́jọ́ ꞌdĩ ndrelé ꞌbo, usú kí dó drị̃ vũ gá ãzíla uzá kí dó, “Úpí ĩꞌdi Ãdróŋá mgbã rĩ ꞌi, Úpí ĩꞌdi Ãdróŋá mgbã rĩ ꞌi!”
39 Quando o povo viu isso, todos se prostraram com o rosto em terra e disseram: — O
40 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ĩlíyã jọ dó ĩꞌbaní, “Ĩmi arụ́ nãbịya Bãálĩ drị̂ kí; kí ãzí ãlu la ꞌbã apá ku.” Arụ́ kí dó kí pírí rá, Ĩlíyã agụ dó kí wọ́rọ̃ŋá Kísõnĩ drị̂ tị gá ãzíla ụlị́ dó kí ꞌdãá rá.
40 Então Elias disse: — Prendam os profetas de Baal! Que nem um deles escape! Eles os prenderam, e Elias os fez descer até o ribeiro de Quisom e ali os matou.
41 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ĩlíyã jọ dó Ãhábũ ní, “Ímụ ãko ãzí aꞌdụ́lé nalé ãzíla ị̃yị́ ãbĩlé mvụlé, ãꞌdusĩku ma ụ́ꞌdụ́kọ́ uzogó ãmbógó la ãni la are amụ́ agá.”
41 Então Elias disse a Acabe: — Suba, vá comer e beber, porque já se ouve o barulho de abundante chuva.
42 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Ãhábũ mụ dó ãkónã nalé ãzíla ị̃yị́ mvụlé rá, wó Ĩlíyã tụ dó ꞌbé Kãrị̃mẹ́lị̃ drị̃ gá, ãvụ̃ dó vụ̃rụ́ ãzíla su dó drị̃ ĩꞌdi ꞌbã ãja kí drĩdríŋĩ gâsĩ sĩ Ãdróŋá zịjó.
42 Acabe subiu para comer e beber, mas Elias subiu até o alto do Carmelo. Ali, encurvado para a terra, pôs o rosto entre os joelhos
43 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Ĩlíyã jọ dó ãtíꞌbó ĩꞌdidrị̂ ní, “Ímụ ãngũ ndrelé mĩrĩ gâlé ru.”
43 e disse ao seu servo: — Vá e olhe para o lado do mar. Ele foi, olhou e disse: — Não vi nada. Então Elias disse: — Volte. E assim por sete vezes.
44 Pâlé ázị̂rị̃ rĩ sĩ ãtíꞌbô jọ, “Índre, ándre ụ̃rụ́ꞌbụ̃ ãzí wereŋá ru cécé ꞌbá ꞌbã drị́ áni la angá mĩrĩ gâlé ꞌdã.”
44 Na sétima vez o servo disse: — Eis que se levanta do mar uma nuvem pequena como a palma da mão de um homem. Então Elias disse: — Suba e diga a Acabe: “Apronte o seu carro e desça, para que a chuva não o detenha.”
45 Wó sáwã were vúlé gá ãngũ mịfị́ anị́ dó ꞌbãngá kpákpá, ãlụ́kụ́kụ̃ trũ, uzogó ãzí ãmbógó la aꞌdé dó nĩ. Ãhábũ tụ dó ĩꞌdidrị́ gárĩ drị̃ gá, mụ dó sĩ Yẹ̃zẹ̃rẹ́lị̃ gá.
45 Em pouco tempo o céu escureceu, com nuvens e vento, e caiu grande chuva. Acabe subiu ao carro e foi para Jezreel.
46 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Úpí fẽ dó Ĩlíyã ní ũkpó ãzí ndú íni la, tõ dó ĩꞌdi ꞌbã bõngó tị cí, cẹ̃ dó sĩ Ãhábũ drị̃lẹ́ gá kpere kẹ̃jị́tị Yẹ̃zẹ̃rẹ́lị̃ drị̂gá.
46 A mão do Senhor veio sobre Elias, que cingiu os lombos e correu na frente de Acabe, até a entrada de Jezreel.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Reis 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.