1 Reis 12
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs VC
1 Rẽhõbũwámũ mụ ándrá táwụ̃nị̃ umvelé Sẹ̃kẹ́mụ̃ rĩ gá ãꞌdusĩku ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ ꞌbã wókõ ụ́rụ́ rĩ agá rĩ tra kí ándrá ru pírí sĩ ĩꞌdi ꞌbãjó úpí ru.
1 Roboão foi a Siquém, porque todo o Israel se tinha juntado ali para proclamá-lo rei.
2 Yẽrõbũwámũ Nẽbátĩ ngọ́pị ándrá apálépi Mị̃sị́rị̃ gá úpí Sũlũmánĩ sĩ rĩ la dó mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé ꞌbo, ãgõ dó Mị̃sị́rị̃ gâlé rĩ sĩ rá.
2 E chegou essa notícia aos ouvidos de Jeroboão no Egito, onde ainda estava refugiado para escapar à face do rei Salomão.
3 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ ꞌbã wókõ ụ́rụ́ rĩ agá rĩ umve kí dó Yẽrõbũwámũ ꞌi ãzíla mụ kí dó ũꞌbí Ịsịrayị́lị̃ drị́ ru tralépi rĩ kí abe Rẽhõbũwámũ rụ́, jọ kí ĩꞌdiní,
3 Mandaram, pois, buscá-lo no Egito, onde habitava. Então Jeroboão foi com toda a assembléia de Israel e disseram a Roboão:
4 “Mí átẹ́pị Sũlũmánĩ ũdrõ ándrá ãma drị̃ gá tẹ́rị́ ãnzị la, wó úꞌdîꞌda lẽ mí isị́ ãzị́ ãma drị̃ gá ũkpó ꞌdĩ kí ꞌbã úmgbó ãzíla tẹ́rị́ ĩꞌdi ꞌbã ũdrõlé ãma drị̃ gá ꞌdĩ kí rá, ãzíla ãma dó sĩ ãzị́ nga mínî.”
4 Teu pai impôs-nos um jugo pesado; alivia agora a rude servidão e o pesado jugo que teu pai nos impôs, e seremos teus servos.
5 Rẽhõbũwámũ umvi ĩꞌbaní, “Ĩgõ vúlé ãzíla ĩfẽ mání ụ́ꞌdụ́ kí na sĩ ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌa ũrãjó.” ꞌDã ꞌbã vúlé gá ĩmi ãgõ dó vúlé sĩ umvitáŋá mádrị̂ ịsụ́lé Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ gõ kí dó rá.
5 Ele respondeu-lhes: Ide-vos e voltai à minha presença dentro de três dias. E o povo retirou-se.
6 Úpí Rẽhõbũwámũ zị ãmbogo ándrá ãzị́ ngalépi átẹ́pị̃ Sũlũmánĩ be ꞌbá ĩyõ rú ĩꞌdi ꞌbã bụ̃rọ̃ jọlépi rĩ kí, “Ígátáŋá ĩminí fẽlé mání ma dó sĩ icó ꞌbá ꞌdĩ kí umvilé rĩ íngoní?”
6 O rei Roboão consultou os anciãos que tinham servido ao seu pai Salomão durante a sua vida. Disse-lhes: Que me aconselhais responder a esse povo?
7 Umvi kí ĩꞌdiní: “Ídrĩ ãndrũ adru ꞌbá ꞌdĩ ꞌbaní ãtíꞌbó ru, ídrĩ ãzị́ nga ĩꞌbaní ãzíla ídrĩ kí umvi múké, ꞌbá ꞌdĩ kí adru míní ãtíꞌbó ru jãꞌdâ.”
7 Se hoje fores amável com esse povo, responderam-lhe, e cederes, se lhe falares com benevolência, eles serão para sempre teus servos.
8 Wó Rẽhõbũwámũ gã ímbátáŋá ãmbogo ꞌdĩ ꞌbaní fẽlé ĩꞌdiní rĩ kí úmgbé ãzíla zị kãrị́lẹ̃ anzị ĩꞌbã kí sĩ zojó ĩꞌba abe ãzị́ ngalépi ĩꞌdi pálé gá rĩ kí áyụ.
8 O rei, porém, deixando de lado o conselho dos anciãos, foi consultar os jovens que tinham crescido com ele e eram seus familiares.
9 Zị kí, “Ímbátáŋá ĩminí icólé fẽlé mání rá rĩ ĩꞌdi íngoní? Ma dó ꞌbá jọlépi la, ‘Lẽ mí ị́sị́ tẹ́rị́ ándrá mí átẹ́pị ꞌbã ũdrõlé ãma drị̃ gá rĩ kí rá ꞌdĩ kí umvi íngoní?’”
9 Disse-lhes: E vós, que me aconselhais responder ao povo? Ele pede-me que eu alivie o jugo que lhe impôs meu pai.
10 Kãrị́lẹ̃ ãnzị ꞌdĩ umvi kí ĩꞌdiní: “Íjọ ꞌbá unulépi, ‘Mí átẹ́pị ũdrõ ándrá tẹ́rị́ ãnzị la ãma drị̃ gá, wó lẽ mí ị́sị́ tẹ́rị́ ãma drị̃ gá rĩ kí ꞌbã úmgbó rá ꞌba adru ĩpé ru rĩ ꞌbaní, áma tĩndrímváŋá ĩmbíráŋá rĩ ndẽ má átẹ́pị ꞌbã drị́ imbe ãnzị sĩ rá.
10 Os jovens que tinham crescido com ele, responderam-lhe: Assim dirás a esse povo que te falou, dizendo: Teu pai tornou o nosso jugo pesado; tu, porém, alivia-nos - assim lhe dirás: Meu dedo mínimo é mais grosso que os rins de meu pai.
11 Má átẹ́pị ꞌbã ándrá tẹ́rị́ anzị la ĩmi drị̃ gá, wó ma mụ tẹ́rị́ ãnzị la ũꞌbãlé ĩꞌdidrị̂ ꞌbã drị̃ gá ãnzị rú ãndânĩ, co ándrá ĩmi kũrũbáyĩ sĩ, wó ma mụ ĩmi colé kũrũbáyĩ drị̃kã aya rú rĩ sĩ.’”
11 Se meu pai vos impôs um jugo pesado, eu o farei ainda mais pesado. Se ele vos castigou com açoites, eu vos castigarei com escorpiões.
12 Ụ́ꞌdụ́ na vúlé gá Yẽrõbũwámũ ãgõ kí dó ꞌbá pírí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe úpí Rẽhõbũwámũ rụ́ cécé ándrá ĩꞌdiní jọlé, “Ĩmi ãgõ má rụ́ ꞌdõlé ụ́ꞌdụ́ na vúlé gá rĩ áni.”
12 Chegou o terceiro dia. Jeroboão, seguido de uma grande multidão, apresentou-se diante de Roboão, pois ele dissera: Voltai a mim dentro de três dias.
13 Wó úpí gã dó ímbátáŋá ꞌbá ãmbogo rĩ ꞌbã kí fẽlé ĩꞌdiní rĩ úmgbé, umvi dó ꞌbá ꞌdĩ kí tị mba sĩ.
13 O rei falou com dureza ao povo. Sem fazer caso algum do conselho dos anciãos,
14 ꞌDụ dó ímbátáŋá kãrị́lẹ̃ anzị ꞌbã kí fẽlé ĩꞌdiní rĩ ꞌi ãzíla jọ, “Má átẹ́pị ꞌbã ándrá tẹ́rị́ anzị la ĩmi drị̃ gá, wó ma mụ tẹ́rị́ ãnzị la ũꞌbãlé ĩꞌdidrị̂ drị̃ gá ãnzị rú ãndânĩ, co ándrá ĩmi kũrũbáyĩ sĩ, wó ma mụ ĩmi colé kũrũbáyĩ drị̃kã aya rú rĩ sĩ.”
14 respondeu ao povo como lhe aconselharam os jovens: Meu pai impôs-vos um jugo pesado? Pois eu o tornarei ainda mais pesado. Meu pai vos castigou com açoites? Pois eu vos castigarei com escorpiões.
15 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ úpí are dó ꞌbá kí tị ku, ãꞌdusĩku ị́jọ́ Úpí ꞌbã jọlé Nábị̃ Ãhíyã Sị́lọ̃ gó ru rĩ rụ́ sĩ Yẽrõbũwámũ Nẽbátĩ ngọ́pị ní rĩ ꞌbã idé rú sĩ ru Úpí ꞌbã jọlé rĩ áni.
15 E o rei não atendeu ao povo, porque assim o dispusera o Senhor, para realizar a palavra que tinha dito a Jeroboão, filho de Nabat, por meio de Aías, de Silo.
16 ꞌBá Ịsịrayị́lị̃ drị́ wókõ ụ́rụ́ rĩ agá rĩ kí dó mụ amálé la úpí gã kí tị arelé úmgbé ꞌbo, iꞌdó kí dó uzálé,
16 Vendo que o rei não os atendia, o povo respondeu-lhe: Que temos nós a ver com Davi? Que temos nós de comum com o filho de Isaí? Vai, pois, para as tuas tendas, ó Israel! Cabe a ti tratar de tua casa, ó Davi! E os israelitas retiraram-se para as suas tendas.
17 Wó ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị́ uꞌálépi Táwụ̃nị̃ Yụ́dã drị̂ agá rĩ kí drị̃lẹ́ gá Rẽhõbũwámũ ace dó úpí ru.
17 Roboão reinou, no entanto, sobre os israelitas que habitavam em Judá.
18 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí Rẽhõbũwámũ pẽ dó Ãdõnĩrámũ ándrá ꞌbá ũŋmĩlé ãzị́ gá ũkpó sĩ rĩ kí ꞌbã drị̃lẹ́ ru rĩ ꞌbã tị ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ rú rĩ kí drị̃ atrịjó ꞌbã mvu kí sĩ ku, wó ꞌbá ꞌdĩ uvú kí Ãdõnĩrámũ írã sĩ káyĩ. Úpí Rẽhõbũwámũ afụ ru sĩ fijó gárĩ ĩꞌdidrị́ ãꞌdị́drị̂ agá, apá dó sĩ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá.
18 O rei Roboão enviou Adurão, superintendente dos trabalhos, mas os israelitas apedrejaram-no e ele morreu. O rei subiu então precipitadamente no seu carro e fugiu para Jerusalém.
19 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ iꞌdójó ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị́ wókõ ụ́rụ́ rĩ agá rĩ mvu kí dó ũri ãfũlépi Dãwụ́dị̃ rụ́ rĩ ꞌbarụ́ rĩ sĩ rá kpere ãndrũ.
19 Desse modo, separou-se Israel da casa de Davi até o dia de hoje.
20 ꞌBá pírí Ịsịrayị́lị̃ drị́ wókõ ụ́rụ́ rĩ gá rĩ kí dó mụ arelé la Yẽrõbũwámũ ãgõ dó angájó Mị̃sị́rị̃ gâlé rĩ sĩ rá, umve kí dó ĩꞌdi sĩ ị́jọ́ jọjó ĩꞌdiní ãzíla pẽ kí dó ĩꞌdi úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ rú. ꞌBá ínátị Yụ́dã drị̂gá uꞌálépi sụ́rụ́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã wókõ ándrá rĩ agá rĩ ace kí dó lú ru ũpĩ Dãwụ́dị̃ drị̂ ꞌbã pálé gá áꞌdụ̂sĩ.
20 Ouvindo os filhos de Israel que Jeroboão tinha voltado, convidaram-no à sua assembléia e aclamaram-no rei de todo o Israel. Só a tribo de Judá ficou fiel à casa de Davi.
21 Rẽhõbũwámũ la dó mụ acálé Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌbo, umve ãsĩkárĩ ãꞌdị́ gá ãtríke rĩ kí 180,000 angájó íná tị Yụ́dã ꞌbadrị́ Bénzãmĩnĩ be rĩ agá, sĩ mụjó ãꞌdị́ gá ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe sĩ ũpĩ ujajó vúlé Sũlũmánĩ ngọ́pị Rẽhõbũwámũ drị́lẹ́ gá.
21 Roboão, quando chegou a Jerusalém, reuniu toda a casa de Judá e a tribo de Benjamim, cento e oitenta mil guerreiros de escol, a fim de pelejar contra a casa de Israel, e restituir todo o reino a Roboão, filho de Salomão.
22 Wó Ãdróŋá jọ nábị̃ Sẽmãyíyã ní,
22 Mas Deus falou a Seméias, homem de Deus:
23 “Íjọ úpí Yụ́dã drị́ Rẽhõbũwámũ Sũlũmánĩ ngọ́pị ní, ãzíla ꞌbá Yụ́dã ꞌbadrị́ Bénzãmĩnĩ be rĩ ꞌbaní ꞌbá ãzí acelépi ꞌdĩ abe,
23 Fala a Roboão, filho de Salomão, rei de Judá, bem como a toda a casa de Judá e de Benjamim, e a todo o resto do povo. Dize-lhes: Eis o que diz o Senhor:
24 ‘ꞌDĩ ị́jọ́ Úpí ꞌbã jọlé rĩ ꞌi, lẽ ĩꞌdị jõ ãꞌdị́ ĩmĩ ádrị́pịka Ịsịrayị́lị̃ rú rĩ kí abe ku. ꞌBá ãlu ãlu ꞌbã gõ ĩꞌdidrị́ lị́cọ́ gá, ãꞌdusĩku ánga ị́jọ́ ꞌdĩ ma ꞌi.’” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ are kí dó ị́jọ́ Úpí ꞌbã jọlé rĩ rá ãzíla gõ kí dó vúlé cécé Úpí ꞌbã ãzị́táŋá lã fẽjó rĩ áni.
24 Não façais guerra aos vossos irmãos, os israelitas. Volte cada um para a sua casa. Tudo isto se fez por minha vontade. Eles obedeceram à palavra do Senhor e voltaram, como lhes ordenara.
25 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí Yẽrõbũwámũ ce táwụ̃nị̃ Sẹ̃kẹ́mụ̃ drị́ ãngũ ꞌbé ꞌa rú Ịfụrayị́mụ̃ drị̂ andre bõrõ ũkpó la sĩ. ꞌDãá rĩ sĩ mụ drị̃ gá ãzíla ce táwụ̃nị̃ ãmbógó Pẹ̃nụ̃wẹ́lị̃ drị̂ andre bõrõ ũkpó la sĩ.
25 Jeroboão construiu Siquém na montanha de Efraim, e residiu ali. Depois deixou Siquém para edificar Fanuel.
26 Ụ́ꞌdụ́ ãzí sĩ Yẽrõbũwámũ ũrã ị́jọ́ ĩꞌdi ásị́ gâlé jọ, “Ádrĩ adru múké-múké ku, ũpĩ ꞌdĩ la mụ gõlé Dãwụ́dị̃ drị́ lị́cọ́ agá ị̃dị́ rá.
26 E disse consigo mesmo: Pode bem ser que o reino volte para a casa de Davi.
27 ꞌBá ꞌdĩ drĩ kí ací ídétáŋá idélé jó Úpídrị̂ gá Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé, kí ásị́sị́ŋá la drụ́zị́ gõ vúlé úpí ĩꞌbadrị̂ drị̃ gá ꞌdĩ úpí Yụ́dã drị́ Rẽhõbũwámũ ꞌi. ꞌBá ꞌdĩ kí uja áma ꞌdịlé rá ãzíla kí ru uja Rẽhõbũwámũ rụ́ ũgũgõ.”
27 Se o povo subir a Jerusalém para oferecer sacrifícios no templo do Senhor, e o seu coração se voltar para o seu senhor, Roboão, rei de Judá, matar-me-ão e se voltarão para Roboão, rei de Judá.
28 Úpí Yẽrõbũwámũ la mụ ígátáŋá zịlé ꞌbá ãmbogo rĩ kí tị gá ꞌbo, idé kãjóŋá gólũdĩ sĩ la kí ị̃rị̃. Jọ dó ꞌbá ĩꞌdidrị̂ ꞌbanî, “ꞌBá mádrị́ Ịsịrayị́lị̃ drị́ ꞌdĩ, ĩminí acị́jó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé rĩ ĩꞌdi ị́jọ́ ãzí ũkpó la. Ãdroŋa ándrá ĩmi anzélépi angájó Mị̃sị́rị̃ gâlé rĩ kí ꞌdĩ.”
28 Depois de ter refletido bem, o rei mandou fazer dois bezerros de ouro e disse ao povo: Basta de peregrinações a Jerusalém! Eis aqui, ó Israel, o teu Deus que te tirou do Egito.
29 ꞌBã kãjóŋá idélé gólũdĩ sĩ ãlu rĩ Bẹ̃tẹ́lị̃ gá ãzíla ꞌbã ãzị́ rĩ Dánĩ gá.
29 Pôs um bezerro em Betel e outro em Dã.
30 Ị́jọ́ ꞌdĩ acá dó ị́jọ́ ũnzí ru, ãꞌdusĩku ꞌbá ri kí mụlé angájó Dánĩ gá sĩ ãdróŋá ídri kóru rĩ ị̃nzị̃jó.
30 Isso foi uma ocasião de pecado, porque o povo ia até Dã para adorar um desses bezerros.
31 Yẽrõbũwámũ sị vâ ãngũ sĩ síríꞌbá ị̃nzị̃lé ị̃nzị̃ rĩ kí ị̃nzị̃jó rĩ kí ãngũ túpũ rú rĩ kí agâsĩ ãzíla ũpẽ átáló la kí angájó ꞌbá adrulépi lị́cọ́ Lẹ́vị̃ rú ku rĩ kí agá.
31 Jeroboão construiu também templos em lugares altos, onde estabeleceu como sacerdotes homens tirados do meio do povo, e que não eram levitas.
32 Yẽrõbũwámũ ꞌbã dó ụ̃mụ̃ ãmbógó la ĩmbá ãrõ rĩ ꞌbã ụ́ꞌdụ́ mụdrị́ drĩ tõwú sĩ táwụ̃nị̃ Bẹ̃tẹ́lị̃ gá cécé ụ̃mụ̃ idélé ílí ãlu ãlu sĩ bõrõkõ agá Yụ́dã gá rĩ áni, idé dó sĩ ídétáŋá ãlĩtárĩ drị̃ gá ꞌdãá. Bẹ̃tẹ́lị̃ gá ꞌdãá idé dó ídétáŋá kãjoŋa ĩꞌdiní idélé gólũdĩ sĩ rĩ ꞌbanî. Bẹ̃tẹ́lị̃ gá ꞌdãá ũꞌbã vâ ãtalo kí ãngũ ĩꞌdiní sịlé sĩ ãdroŋa kí ị̃nzị̃jó rĩ kí agá.
32 Instituiu também uma festa no oitavo mês, no décimo quinto dia do mês, à semelhança da que se celebrava em Judá, e subiu ao altar. Fez o mesmo em Betel, sacrificando aos bezerros que tinha mandado fazer. Estabeleceu igualmente em Betel sacerdotes para os lugares altos que tinha edificado.
33 Ĩmbá ãrõ rĩ ꞌbã ụ́ꞌdụ́ mụdrị́ drĩ tõwú sĩ, ĩmbá ĩꞌdidrị́ ĩꞌdi ꞌbã pẽlé rĩ sĩ, idé ídétáŋá kí ãlĩtárĩ ĩꞌdiní sịlé Bẹ̃tẹ́lị̃ gá rĩ gá. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbã dó sĩ ụ̃mụ̃ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbaní ãzíla mụ dó sĩ drị̃ gá sĩ fẽtáŋá kí fẽjó ãlĩtárĩ ĩꞌdiní idélé rĩ drị̃ gá.
33 No décimo quinto dia do oitavo mês, isto é, no mês que tinha escolhido a seu bel-prazer, subiu ao altar que tinha edificado em Betel para celebrar a festa com os israelitas. Subiu ao altar para queimar o incenso.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Reis 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.