1 Reis 12
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NAA
1 Rẽhõbũwámũ mụ ándrá táwụ̃nị̃ umvelé Sẹ̃kẹ́mụ̃ rĩ gá ãꞌdusĩku ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ ꞌbã wókõ ụ́rụ́ rĩ agá rĩ tra kí ándrá ru pírí sĩ ĩꞌdi ꞌbãjó úpí ru.
1 Roboão foi a Siquém, porque todo o Israel se havia reunido ali, para o fazer rei.
2 Yẽrõbũwámũ Nẽbátĩ ngọ́pị ándrá apálépi Mị̃sị́rị̃ gá úpí Sũlũmánĩ sĩ rĩ la dó mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé ꞌbo, ãgõ dó Mị̃sị́rị̃ gâlé rĩ sĩ rá.
2 Jeroboão, filho de Nebate, que ainda estava no Egito, para onde havia fugido da presença do rei Salomão, ouviu isso e voltou do Egito.
3 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ ꞌbã wókõ ụ́rụ́ rĩ agá rĩ umve kí dó Yẽrõbũwámũ ꞌi ãzíla mụ kí dó ũꞌbí Ịsịrayị́lị̃ drị́ ru tralépi rĩ kí abe Rẽhõbũwámũ rụ́, jọ kí ĩꞌdiní,
3 Mandaram chamá-lo, e ele veio com toda a congregação de Israel a Roboão, para lhe dizer:
4 “Mí átẹ́pị Sũlũmánĩ ũdrõ ándrá ãma drị̃ gá tẹ́rị́ ãnzị la, wó úꞌdîꞌda lẽ mí isị́ ãzị́ ãma drị̃ gá ũkpó ꞌdĩ kí ꞌbã úmgbó ãzíla tẹ́rị́ ĩꞌdi ꞌbã ũdrõlé ãma drị̃ gá ꞌdĩ kí rá, ãzíla ãma dó sĩ ãzị́ nga mínî.”
4 — O seu pai nos impôs um pesado jugo; alivie a dura servidão de seu pai e o pesado jugo que ele nos impôs, e nós o serviremos.
5 Rẽhõbũwámũ umvi ĩꞌbaní, “Ĩgõ vúlé ãzíla ĩfẽ mání ụ́ꞌdụ́ kí na sĩ ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌa ũrãjó.” ꞌDã ꞌbã vúlé gá ĩmi ãgõ dó vúlé sĩ umvitáŋá mádrị̂ ịsụ́lé Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ gõ kí dó rá.
5 Roboão respondeu: — Vão embora e voltem daqui a três dias. E o povo se foi.
6 Úpí Rẽhõbũwámũ zị ãmbogo ándrá ãzị́ ngalépi átẹ́pị̃ Sũlũmánĩ be ꞌbá ĩyõ rú ĩꞌdi ꞌbã bụ̃rọ̃ jọlépi rĩ kí, “Ígátáŋá ĩminí fẽlé mání ma dó sĩ icó ꞌbá ꞌdĩ kí umvilé rĩ íngoní?”
6 O rei Roboão foi pedir conselho aos anciãos que haviam estado na presença de Salomão, seu pai, quando este ainda vivia, dizendo: — Como vocês me aconselham a responder a este povo?
7 Umvi kí ĩꞌdiní: “Ídrĩ ãndrũ adru ꞌbá ꞌdĩ ꞌbaní ãtíꞌbó ru, ídrĩ ãzị́ nga ĩꞌbaní ãzíla ídrĩ kí umvi múké, ꞌbá ꞌdĩ kí adru míní ãtíꞌbó ru jãꞌdâ.”
7 Eles disseram: — Se hoje o senhor se tornar servo deste povo e o servir, e, em resposta, falar boas palavras, eles se farão seus servos para sempre.
8 Wó Rẽhõbũwámũ gã ímbátáŋá ãmbogo ꞌdĩ ꞌbaní fẽlé ĩꞌdiní rĩ kí úmgbé ãzíla zị kãrị́lẹ̃ anzị ĩꞌbã kí sĩ zojó ĩꞌba abe ãzị́ ngalépi ĩꞌdi pálé gá rĩ kí áyụ.
8 Mas Roboão desprezou o conselho que os anciãos lhe tinham dado e foi pedir conselho aos jovens que haviam crescido com ele e o serviam.
9 Zị kí, “Ímbátáŋá ĩminí icólé fẽlé mání rá rĩ ĩꞌdi íngoní? Ma dó ꞌbá jọlépi la, ‘Lẽ mí ị́sị́ tẹ́rị́ ándrá mí átẹ́pị ꞌbã ũdrõlé ãma drị̃ gá rĩ kí rá ꞌdĩ kí umvi íngoní?’”
9 Ele perguntou: — O que vocês me aconselham? O que devo responder a este povo que me pediu para aliviar o jugo que o meu pai lhes impôs?
10 Kãrị́lẹ̃ ãnzị ꞌdĩ umvi kí ĩꞌdiní: “Íjọ ꞌbá unulépi, ‘Mí átẹ́pị ũdrõ ándrá tẹ́rị́ ãnzị la ãma drị̃ gá, wó lẽ mí ị́sị́ tẹ́rị́ ãma drị̃ gá rĩ kí ꞌbã úmgbó rá ꞌba adru ĩpé ru rĩ ꞌbaní, áma tĩndrímváŋá ĩmbíráŋá rĩ ndẽ má átẹ́pị ꞌbã drị́ imbe ãnzị sĩ rá.
10 E os jovens que haviam crescido com ele responderam: — Diga o seguinte a este povo que se queixa do pesado jugo que o seu pai lhe impôs e que pede para que ele seja aliviado. Diga-lhe o seguinte: “O meu dedo mínimo é mais grosso do que a cintura do meu pai.
11 Má átẹ́pị ꞌbã ándrá tẹ́rị́ anzị la ĩmi drị̃ gá, wó ma mụ tẹ́rị́ ãnzị la ũꞌbãlé ĩꞌdidrị̂ ꞌbã drị̃ gá ãnzị rú ãndânĩ, co ándrá ĩmi kũrũbáyĩ sĩ, wó ma mụ ĩmi colé kũrũbáyĩ drị̃kã aya rú rĩ sĩ.’”
11 Assim que, se o meu pai lhes impôs um jugo pesado, eu o tornarei ainda mais pesado. Meu pai castigou vocês com açoites; eu vou castigá-los com escorpiões.”
12 Ụ́ꞌdụ́ na vúlé gá Yẽrõbũwámũ ãgõ kí dó ꞌbá pírí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe úpí Rẽhõbũwámũ rụ́ cécé ándrá ĩꞌdiní jọlé, “Ĩmi ãgõ má rụ́ ꞌdõlé ụ́ꞌdụ́ na vúlé gá rĩ áni.”
12 No terceiro dia, Jeroboão e todo o povo foram falar com Roboão, como o rei lhes havia ordenado, dizendo que voltassem em três dias.
13 Wó úpí gã dó ímbátáŋá ꞌbá ãmbogo rĩ ꞌbã kí fẽlé ĩꞌdiní rĩ úmgbé, umvi dó ꞌbá ꞌdĩ kí tị mba sĩ.
13 O rei deu uma resposta dura ao povo, porque havia desprezado o conselho dos anciãos.
14 ꞌDụ dó ímbátáŋá kãrị́lẹ̃ anzị ꞌbã kí fẽlé ĩꞌdiní rĩ ꞌi ãzíla jọ, “Má átẹ́pị ꞌbã ándrá tẹ́rị́ anzị la ĩmi drị̃ gá, wó ma mụ tẹ́rị́ ãnzị la ũꞌbãlé ĩꞌdidrị̂ drị̃ gá ãnzị rú ãndânĩ, co ándrá ĩmi kũrũbáyĩ sĩ, wó ma mụ ĩmi colé kũrũbáyĩ drị̃kã aya rú rĩ sĩ.”
14 Preferiu seguir o conselho dos jovens, dizendo: — Meu pai lhes impôs um pesado jugo, mas eu o tornarei ainda mais pesado. Meu pai castigou vocês com açoites; eu vou castigá-los com escorpiões.
15 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ úpí are dó ꞌbá kí tị ku, ãꞌdusĩku ị́jọ́ Úpí ꞌbã jọlé Nábị̃ Ãhíyã Sị́lọ̃ gó ru rĩ rụ́ sĩ Yẽrõbũwámũ Nẽbátĩ ngọ́pị ní rĩ ꞌbã idé rú sĩ ru Úpí ꞌbã jọlé rĩ áni.
15 Assim o rei não deu ouvidos ao povo, porque esta reviravolta vinha do Senhor , para confirmar a palavra que o Senhor tinha dito a Jeroboão, filho de Nebate, por meio de Aías, o silonita.
16 ꞌBá Ịsịrayị́lị̃ drị́ wókõ ụ́rụ́ rĩ agá rĩ kí dó mụ amálé la úpí gã kí tị arelé úmgbé ꞌbo, iꞌdó kí dó uzálé,
16 Quando todo o Israel viu que o rei não lhe dava ouvidos, reagiu, dizendo: — Que parte temos nós em Davi? Não temos herança no filho de Jessé! Às suas tendas, ó Israel! Cuide, agora, de sua casa, ó Davi! Então Israel se foi às suas tendas.
17 Wó ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị́ uꞌálépi Táwụ̃nị̃ Yụ́dã drị̂ agá rĩ kí drị̃lẹ́ gá Rẽhõbũwámũ ace dó úpí ru.
17 Quanto aos filhos de Israel, porém, que moravam nas cidades de Judá, sobre eles reinou Roboão.
18 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí Rẽhõbũwámũ pẽ dó Ãdõnĩrámũ ándrá ꞌbá ũŋmĩlé ãzị́ gá ũkpó sĩ rĩ kí ꞌbã drị̃lẹ́ ru rĩ ꞌbã tị ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ rú rĩ kí drị̃ atrịjó ꞌbã mvu kí sĩ ku, wó ꞌbá ꞌdĩ uvú kí Ãdõnĩrámũ írã sĩ káyĩ. Úpí Rẽhõbũwámũ afụ ru sĩ fijó gárĩ ĩꞌdidrị́ ãꞌdị́drị̂ agá, apá dó sĩ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá.
18 Então o rei Roboão enviou Adonirão, superintendente dos que realizavam trabalhos forçados, porém todo o Israel o apedrejou, e ele morreu. Mas o rei Roboão conseguiu subir no seu carro e fugiu para Jerusalém.
19 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ iꞌdójó ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị́ wókõ ụ́rụ́ rĩ agá rĩ mvu kí dó ũri ãfũlépi Dãwụ́dị̃ rụ́ rĩ ꞌbarụ́ rĩ sĩ rá kpere ãndrũ.
19 Assim, Israel se mantém rebelado contra a casa de Davi até o dia de hoje.
20 ꞌBá pírí Ịsịrayị́lị̃ drị́ wókõ ụ́rụ́ rĩ gá rĩ kí dó mụ arelé la Yẽrõbũwámũ ãgõ dó angájó Mị̃sị́rị̃ gâlé rĩ sĩ rá, umve kí dó ĩꞌdi sĩ ị́jọ́ jọjó ĩꞌdiní ãzíla pẽ kí dó ĩꞌdi úpí Ịsịrayị́lị̃ drị̂ rú. ꞌBá ínátị Yụ́dã drị̂gá uꞌálépi sụ́rụ́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã wókõ ándrá rĩ agá rĩ ace kí dó lú ru ũpĩ Dãwụ́dị̃ drị̂ ꞌbã pálé gá áꞌdụ̂sĩ.
20 Quando todo o Israel soube que Jeroboão tinha voltado, mandaram chamá-lo para a congregação e o fizeram rei sobre todo o Israel. Ninguém seguiu a casa de Davi, a não ser a tribo de Judá.
21 Rẽhõbũwámũ la dó mụ acálé Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌbo, umve ãsĩkárĩ ãꞌdị́ gá ãtríke rĩ kí 180,000 angájó íná tị Yụ́dã ꞌbadrị́ Bénzãmĩnĩ be rĩ agá, sĩ mụjó ãꞌdị́ gá ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe sĩ ũpĩ ujajó vúlé Sũlũmánĩ ngọ́pị Rẽhõbũwámũ drị́lẹ́ gá.
21 Quando Roboão chegou a Jerusalém, reuniu toda a casa de Judá e a tribo de Benjamim, cento e oitenta mil homens escolhidos, treinados para a guerra, para lutar contra a casa de Israel, a fim de restituir o reino a Roboão, filho de Salomão.
22 Wó Ãdróŋá jọ nábị̃ Sẽmãyíyã ní,
22 Porém a palavra de Deus veio a Semaías, homem de Deus, dizendo:
23 “Íjọ úpí Yụ́dã drị́ Rẽhõbũwámũ Sũlũmánĩ ngọ́pị ní, ãzíla ꞌbá Yụ́dã ꞌbadrị́ Bénzãmĩnĩ be rĩ ꞌbaní ꞌbá ãzí acelépi ꞌdĩ abe,
23 — Diga a Roboão, filho de Salomão, rei de Judá, e a toda a casa de Judá, e a Benjamim, e ao resto do povo:
24 ‘ꞌDĩ ị́jọ́ Úpí ꞌbã jọlé rĩ ꞌi, lẽ ĩꞌdị jõ ãꞌdị́ ĩmĩ ádrị́pịka Ịsịrayị́lị̃ rú rĩ kí abe ku. ꞌBá ãlu ãlu ꞌbã gõ ĩꞌdidrị́ lị́cọ́ gá, ãꞌdusĩku ánga ị́jọ́ ꞌdĩ ma ꞌi.’” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ are kí dó ị́jọ́ Úpí ꞌbã jọlé rĩ rá ãzíla gõ kí dó vúlé cécé Úpí ꞌbã ãzị́táŋá lã fẽjó rĩ áni.
24 Assim diz o Senhor : “Não subam, nem lutem contra os seus irmãos, os filhos de Israel. Que cada um volte para a sua casa, porque eu é que fiz isto.” E eles obedeceram à palavra do
25 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, úpí Yẽrõbũwámũ ce táwụ̃nị̃ Sẹ̃kẹ́mụ̃ drị́ ãngũ ꞌbé ꞌa rú Ịfụrayị́mụ̃ drị̂ andre bõrõ ũkpó la sĩ. ꞌDãá rĩ sĩ mụ drị̃ gá ãzíla ce táwụ̃nị̃ ãmbógó Pẹ̃nụ̃wẹ́lị̃ drị̂ andre bõrõ ũkpó la sĩ.
25 Jeroboão edificou Siquém, na região montanhosa de Efraim, e passou a residir ali; dali edificou Penuel.
26 Ụ́ꞌdụ́ ãzí sĩ Yẽrõbũwámũ ũrã ị́jọ́ ĩꞌdi ásị́ gâlé jọ, “Ádrĩ adru múké-múké ku, ũpĩ ꞌdĩ la mụ gõlé Dãwụ́dị̃ drị́ lị́cọ́ agá ị̃dị́ rá.
26 Então ele pensou: “Agora o reino voltará para a casa de Davi.
27 ꞌBá ꞌdĩ drĩ kí ací ídétáŋá idélé jó Úpídrị̂ gá Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé, kí ásị́sị́ŋá la drụ́zị́ gõ vúlé úpí ĩꞌbadrị̂ drị̃ gá ꞌdĩ úpí Yụ́dã drị́ Rẽhõbũwámũ ꞌi. ꞌBá ꞌdĩ kí uja áma ꞌdịlé rá ãzíla kí ru uja Rẽhõbũwámũ rụ́ ũgũgõ.”
27 Se este povo subir para fazer sacrifícios na Casa do Senhor , em Jerusalém, o coração deles se voltará para o senhor deles, para Roboão, rei de Judá. Eles me matarão e voltarão para ele, para o rei de Judá.”
28 Úpí Yẽrõbũwámũ la mụ ígátáŋá zịlé ꞌbá ãmbogo rĩ kí tị gá ꞌbo, idé kãjóŋá gólũdĩ sĩ la kí ị̃rị̃. Jọ dó ꞌbá ĩꞌdidrị̂ ꞌbanî, “ꞌBá mádrị́ Ịsịrayị́lị̃ drị́ ꞌdĩ, ĩminí acị́jó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé rĩ ĩꞌdi ị́jọ́ ãzí ũkpó la. Ãdroŋa ándrá ĩmi anzélépi angájó Mị̃sị́rị̃ gâlé rĩ kí ꞌdĩ.”
28 Por isso, depois de se aconselhar, o rei fez dois bezerros de ouro e disse ao povo: — Basta de subir a Jerusalém! Eis aqui os seus deuses, ó Israel, que tiraram vocês da terra do Egito!
29 ꞌBã kãjóŋá idélé gólũdĩ sĩ ãlu rĩ Bẹ̃tẹ́lị̃ gá ãzíla ꞌbã ãzị́ rĩ Dánĩ gá.
29 Pôs um em Betel e o outro em Dã.
30 Ị́jọ́ ꞌdĩ acá dó ị́jọ́ ũnzí ru, ãꞌdusĩku ꞌbá ri kí mụlé angájó Dánĩ gá sĩ ãdróŋá ídri kóru rĩ ị̃nzị̃jó.
30 E isso se tornou em pecado, pois o povo ia até Dã, cada um para adorar o bezerro.
31 Yẽrõbũwámũ sị vâ ãngũ sĩ síríꞌbá ị̃nzị̃lé ị̃nzị̃ rĩ kí ị̃nzị̃jó rĩ kí ãngũ túpũ rú rĩ kí agâsĩ ãzíla ũpẽ átáló la kí angájó ꞌbá adrulépi lị́cọ́ Lẹ́vị̃ rú ku rĩ kí agá.
31 Jeroboão fez também santuários nos lugares altos e, dentre o povo, constituiu sacerdotes que não eram dos filhos de Levi.
32 Yẽrõbũwámũ ꞌbã dó ụ̃mụ̃ ãmbógó la ĩmbá ãrõ rĩ ꞌbã ụ́ꞌdụ́ mụdrị́ drĩ tõwú sĩ táwụ̃nị̃ Bẹ̃tẹ́lị̃ gá cécé ụ̃mụ̃ idélé ílí ãlu ãlu sĩ bõrõkõ agá Yụ́dã gá rĩ áni, idé dó sĩ ídétáŋá ãlĩtárĩ drị̃ gá ꞌdãá. Bẹ̃tẹ́lị̃ gá ꞌdãá idé dó ídétáŋá kãjoŋa ĩꞌdiní idélé gólũdĩ sĩ rĩ ꞌbanî. Bẹ̃tẹ́lị̃ gá ꞌdãá ũꞌbã vâ ãtalo kí ãngũ ĩꞌdiní sịlé sĩ ãdroŋa kí ị̃nzị̃jó rĩ kí agá.
32 Instituiu uma festa no oitavo mês, no dia décimo quinto do mês, igual à festa que se realizava em Judá, e ofereceu sacrifícios no altar. Fez o mesmo em Betel e ofereceu sacrifícios aos bezerros que havia feito. Também em Betel estabeleceu sacerdotes que serviam nos lugares altos que havia construído.
33 Ĩmbá ãrõ rĩ ꞌbã ụ́ꞌdụ́ mụdrị́ drĩ tõwú sĩ, ĩmbá ĩꞌdidrị́ ĩꞌdi ꞌbã pẽlé rĩ sĩ, idé ídétáŋá kí ãlĩtárĩ ĩꞌdiní sịlé Bẹ̃tẹ́lị̃ gá rĩ gá. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbã dó sĩ ụ̃mụ̃ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbaní ãzíla mụ dó sĩ drị̃ gá sĩ fẽtáŋá kí fẽjó ãlĩtárĩ ĩꞌdiní idélé rĩ drị̃ gá.
33 No décimo quinto dia do oitavo mês, escolhido a seu bel-prazer, ele subiu ao altar que havia construído em Betel e ordenou uma festa para os filhos de Israel; subiu para queimar incenso.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Reis 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.