Marcos 5
BÚKÙ TÀ TƗ́DHƗ́//RU YÌZO DHƗ ÀDHYA (LOG) vs VC
1 Ɨ̀ kòzya tä́pä́ríandre nda nɨ taꞌá na dre dhɨ, ɨ̀ dré tsàzo bvò Gèrásà kya na.
1 Passaram à outra margem do lago, ao território dos gerasenos.
2 Yésu kàsí bwátù lésè dre dhɨ, agó àlo tɨrɨ́ kònzɨ ɨ́be ɨ́ léna dhɨ dré apfòzo ngbǒ ró mógó lésè kɨtswálé ru kisú akódhɨ be.
2 Assim que saíram da barca, um homem possesso do espírito imundo saiu do cemitério
3 Agó nda adré tá ɨ́na ayílé mógó ꞌásè. Dhya àlo kɨtswá tá vélé akódhɨ nɨ ru ꞌɨ̀le ndɨ̀ndɨ̀ nyɨ̀rɨ̀ sè bwà ko.
3 onde tinha seu refúgio e veio-lhe ao encontro. Não podiam atá-lo nem com cadeia, mesmo nos sepulcros,
4 Tàko ko, vésè be bǐ, à adré tá akódhɨ nɨ pá kɨ tɨꞌɨ̀ kómvè sè, adrézó akódhɨ nɨ drɨ́gá kɨ tɨꞌɨ̀ nyɨ̀rɨ̀ sè. Dɨ, akódhɨ adré tá ɨ́na nyɨ̀rɨ̀ nda kɨ tɨkɨ́, adrézó kómvè nda kɨ toŋò. Dhya àlo kɨtswálépi akódhɨ nɨ bha áyɨ rìnyí zàle bwà dhɨ tá yókódhó.
4 pois tinha sido ligado muitas vezes com grilhões e cadeias, mas os despedaçara e ninguém o podia subjugar.
5 Kìtú sè ɨ̀ndɨ̀ ngátsi sè dhɨ, akódhɨ adré tá tatsílé tetrébe mógó ꞌásè ɨ̀ndɨ̀ kòngó ɨ drǐsè, adrézó áyɨ rúbhá tɨsɨ̀ kɨ́rà sè.
5 Sempre, dia e noite, andava pelos sepulcros e nos montes, gritando e ferindo-se com pedras.
6 Dɨ akódhɨ kònò Yésu vwàvwà ro dre dhɨ, dré ngàzo arálé adhélé áyɨ kórókó titì akódhɨ kandrá.
6 Vendo Jesus de longe, correu e prostrou-se diante dele, gritando em alta voz:
7 Dré yòzoá kúlí ꞌuꞌù sè dhɨ: «Yésu, Gìká kurú na dhɨ nɨ Mváagó, àma kòfalésè mɨ́ be dhɨ, àdho tà ꞌɨ? Má adré ámɨ ti lizí Gìká nɨ rú sè, mɨ́ kòꞌoró ma kònzɨ ko!»
7 Que queres de mim, Jesus, Filho do Deus Altíssimo?Conjuro-te por Deus, que não me atormentes.
8 Tà tá kònɨ̀nɨ tàko ko, Yésu tà tá drá dhɨ: «Tɨrɨ́ kònzɨ, mɨ́ pfò agó kònɨ̀dhɨ lésè!»
8 É que Jesus lhe dizia: Espírito imundo, sai deste homem!
9 Gò Yésu dré lizízóá tíá dhɨ: «Ámɨ rú àdhi?» Akódhɨ logó drá dhɨ: «Áma rú ‹Zyandre›. Àngyá ko, àma agó kòndɨ léna dhɨ bǐ.»
9 Perguntou-lhe Jesus: Qual é o teu nome? Respondeu-lhe: Legião é o meu nome, porque somos muitos.
10 Dɨ tɨrɨ́ kònzɨ nda dré dhèzo adrélé ngòle Yésu rú, kòmùró àyɨ pfòle bvò nda ꞌásè ko dhɨ bvó.
10 E pediam-lhe com instância que não os lançasse fora daquela região.
11 Àyɨ làgana kònànɨ dhɨ, tɨ̀gá kɨ pä̀rí andre adré tá ngá nya kòngó drìna.
11 Ora, uma grande manada de porcos andava pastando ali junto do monte.
12 Dɨ tɨrɨ́ kònzɨ nda ɨ̀ dré Yésu nɨ ti lizízó tàzoá dhɨ: «Mɨ́ kòmù àma lɨ̀le tɨ̀gá kòna ɨ véna wà, mà kòtɨfɨ́ró àyɨ léna be dhɨ bvó.»
12 E os espíritos suplicavam-lhe: Manda-nos para os porcos, para entrarmos neles.
13 Yésu dré kaꞌìzoá. Dɨ tɨrɨ́ kònzɨ nda ɨ̀ dré topfòzo agó nda lésè, lɨ̀le tɨfɨ́lé tɨ̀gá nda ɨ léna. Gò tɨ̀gá ànyɨ́ànyɨ ngùlù-rì nda ɨ̀ dré ndìzo títí kòngó nda nɨ gòlòko ꞌásè, ledhélé tä́pä́ríandre na, yǐ mvu gò, todràzo. Yésu dro tɨrɨ́ kònzɨ ɨ agó àlo dhɨ lésè|src="CN01710B.TIF" size="span" loc="MRK 5:6-13 "
13 Jesus lhos permitiu. Então os espíritos imundos, tendo saído, entraram nos porcos; e a manada, de uns dois mil, precipitou-se no mar, afogando-se.
14 Gò tɨ̀gá nda kɨ lɨkɨ́bhá ɨ̀ dré ngàzo ràle tà lavúlépi nda nɨ rúbí longóbe bhàandre na ɨ̀ndɨ̀ gbàbhú ꞌásè. Dɨ móndɨ́ zyandre dhɨ ɨ̀ dré apfòzo tà nda nɨ no.
14 Fugiram os pastores e narraram o fato na cidade e pelos arredores. Então saíram a ver o que tinha acontecido.
15 Ɨ̀ kàtsá Yésu vélé dre dhɨ, ɨ̀ dré agó tá tɨrɨ́ kònzɨ zyandre ɨ́be ɨ́ léna nda nɨ nòzo adréràꞌa lɨrɨ́lé Yésu làga. Akódhɨ tá kɨ́tá ɨ́be ɨ́ rú, ɨ̀ndɨ̀ tà kisùkisù ɨ́be dóro. Dɨ tirì dré àyɨ kɨ ꞌòzo lavúlé.
15 Aproximaram-se de Jesus e viram o possesso assentado, coberto com seu manto e calmo, ele que tinha sido possuído pela Legião. E o pânico apoderou-se deles.
16 Gò dhya tà nda kɨ nobhá mì sè dhɨ ɨ̀ dré tà atsábhá agó tá tɨrɨ́ kònzɨ ɨ́be nda rú, ɨ̀ndɨ̀ tɨ̀gá ɨ rú dhɨ kɨ tɨtɨ́zó àyɨ dré.
16 As testemunhas do fato contaram-lhes como havia acontecido isso ao endemoninhado, e o caso dos porcos.
17 Dɨ àyɨ nda ɨ̀ dré ngàzo Yésu nɨ ti lizí, kòngaró àyɨ kɨ bvò ꞌásè be dhɨ bvó.
17 Começaram então a rogar-lhe que se retirasse da sua região.
18 Yésu dré tá adréràꞌa mbàle bwátù na dhɨ ꞌá dhɨ, agó tá tɨrɨ́ kònzɨ ɨ́be ɨ́ léna nda dré akódhɨ nɨ ti lizízó, ɨ̀ kòlɨ̀ró túmä́ní.
18 Quando ele subia para a barca, veio o que tinha sido possesso e pediu-lhe permissão de acompanhá-lo.
19 Dɨ, Yésu dré akódhɨ nɨ logázó, tàzoá drá dhɨ: «Mɨ́ nzɨ mɨ́ bhàna, ámɨ súrú na. Mɨ́ tɨtɨ́ àyɨ dré tà títí Mírì dré ꞌòle mɨ́ dré dhɨ ɨ, ɨ̀ndɨ̀ akódhɨ bhà ámɨ kɨzà ngɨ́nɨ ya dhɨ.»
19 Jesus não o admitiu, mas disse-lhe: Vai para casa, para junto dos teus e anuncia-lhes tudo o que o Senhor fez por ti, e como se compadeceu de ti.
20 Dɨ agó nda dré ngàzo lɨ̀le tà títí Yésu dré ꞌòle ɨ́ dré dhɨ kɨ longóbe bhàandre zìle Mudrí dhɨ ɨ ꞌásè. Dɨ móndyá títí dhɨ ɨ̀ adré tá akódhɨ nɨ yi síbhálé be ngbo.
20 Foi-se ele e começou a publicar, na Decápole, tudo o que Jesus lhe havia feito. E todos se admiravam.
21 Yésu kògò azyálé tä́pä́ríandre nda nɨ taꞌá lésè bwátù sè dre dhɨ, móndɨ́ zyandre lavúlé dhɨ ɨ̀ dré ru kɨmózó akódhɨ làgásè kúrú tä́pä́ríandre mìle.
21 Tendo Jesus navegado outra vez para a margem oposta, de novo afluiu a ele uma grande multidão. Ele se achava à beira do mar, quando
22 Yúdà ànzɨ kɨ lɨ̀sámbò dzó nɨ kàdrɨ̀ kɨ àlo rú be Yàyírò dhɨ dré kpà atsázó kònàle. Dɨ kònò Yésu dre dhɨ, dré adhézó akódhɨ pá,
22 um dos chefes da sinagoga, chamado Jairo, se apresentou e, à sua vista, lançou-se-lhe aos pés,
23 akódhɨ nɨ ti lizí tà tàndɨ ró tàzoá dhɨ: «Áma zapi ànyɨ́ànyɨ dràdrà mìle. Mɨ́ alɨ̀ ámɨ drɨ́gá bha akódhɨ dri wà, kàdrɨ́ró adrélé lɨ́drɨ̀ be!»
23 rogando-lhe com insistência: Minha filhinha está nas últimas. Vem, impõe-lhe as mãos para que se salve e viva.
24 Dɨ Yésu ɨ̀ dré ngàzo adrélé lɨ̀le akódhɨ be. Móndyá zyandre lavúlé nda ɨ̀ dré kpà adrézó akódhɨ nɨ lebè, adrézó àyɨ kɨ tri rúásà.
24 Jesus foi com ele e grande multidão o seguia, comprimindo-o.
25 Dɨ àyɨ nda ɨ kòfalé dhɨ, tòkó àlo kàrɨ́ dré adrézó ràle rúásà kóná be mudrí-drì-rì dhɨ tá be.
25 Ora, havia ali uma mulher que já por doze anos padecia de um fluxo de sangue.
26 Akódhɨ nda nya tá kɨzà lavúlé kódzó bǐ dhɨ ɨ drɨ́gá. Kɨzá tá ngá ɨ́ drɨ́gásè akɨ́lé títí wóyá. Dɨ, kàrɨ́ nda adré tá vélé ràle rúásà lɨ̀le drìdrì.
26 Sofrera muito nas mãos de vários médicos, gastando tudo o que possuía, sem achar nenhum alívio; pelo contrário, piorava cada vez mais.
27 Dɨ kòyi Yésu nɨ tà dre dhɨ, dré lavúzó móndyá zyandre nda ɨ kòfalésè, atsálé ànyɨ Yésu àmvolésè gò, akódhɨ nɨ kɨ́tá ti tabè.
27 Tendo ela ouvido falar de Jesus, veio por detrás, entre a multidão, e tocou-lhe no manto.
28 Àngyá ko, adré tá ɨ́na kisùá dhɨ: «Má kòtabè ngbà ꞌí akódhɨ nɨ kɨ́tá ti kòdhya dhɨ, má nɨ adrɨ́.»
28 Dizia ela consigo: Se tocar, ainda que seja na orla do seu manto, estarei curada.
29 Gbǎ kòdhwa, kàrɨ́ adrélépi ràle rúásà nda dré akɨ́zó gò, dré atógyàzoá ɨ́ rú dhɨ, ɨ́ adrɨ́ áyɨ kɨzà nda lésè dre.
29 Ora, no mesmo instante se lhe estancou a fonte de sangue, e ela teve a sensação de estar curada.
30 Gbǎ lókyá nda sè dhɨ, Yésu dré kpà atógyàzoá ɨ́ rú dhɨ, rìnyí pfò tá ɨ́ lésè dre. Dré áyɨ alázó móndyá zyandre nda ɨ kòfalé gò, lizíá dhɨ: «Àdhi tabè kɨ́tá mána nɨ̀?»
30 Jesus percebeu imediatamente que saíra dele uma força e, voltando-se para o povo, perguntou: Quem tocou minhas vestes?
31 Akódhɨ nɨ lebèbhá ɨ̀ logó drá dhɨ: «Mɨ́ nò zakó móndyá zyandre kònɨ ɨ adréràꞌa àyɨ kɨ tri mɨ́ rúsè dhɨ ꞌí! Mɨ́ adré dɨ lizíá dhɨ, ‹Àdhi tabè ma nɨ̀› ya dhɨ ngɨ́nɨ?»
31 Responderam-lhe os seus discípulos: Vês que a multidão te comprime e perguntas: Quem me tocou?
32 Dɨ, Yésu dré gòzo vélé adrélé móndyá ɨ́ làgásè nda kɨ no, nìzoá ngalè àdhi ꞌo tà nda nɨ̀ ya dhɨ.
32 E ele olhava em derredor para ver quem o fizera.
33 Tòkó nda kàtógyà tà atsálépi ɨ́ rú dhɨ dre dhɨ, dré alɨ̀zo lyabe tirì dré adhélé akódhɨ pá gò, tà ɨ́ dré ꞌòle nda nɨ ta drá ngádra ꞌá.
33 Ora, a mulher, atemorizada e trêmula, sabendo o que nela se tinha passado, veio lançar-se-lhe aos pés e contou-lhe toda a verdade.
34 Dɨ Yésu dré tàzoá drá dhɨ: «Áma zapi, ámɨ tà kaꞌìkaꞌì tɨdrɨ́ mɨ dre. Mɨ́ lɨ̀ togó be kɨ̀drɨ́kɨ̀drɨ. Mɨ́ adrɨ́ kɨzà mɨ́na lésè dre.»
34 Mas ele lhe disse: Filha, a tua fé te salvou. Vai em paz e sê curada do teu mal.
35 Yésu dré rè dhu adréràꞌa tà ta dhɨ ꞌá dhɨ, móndɨ́ àruka angábhá Yàyírò, lɨ̀sámbò dzó nɨ kàdrɨ̀ nda bhàlésè dhɨ ɨ̀ dré atsázó tàá drá dhɨ: «Ámɨ zapi drà dre. Tà adrézó gòle dhya tà tadhálépi dhɨ nɨ lagù ásà dhɨ àdho tà ꞌɨ?»
35 Enquanto ainda falava, chegou alguém da casa do chefe da sinagoga, anunciando: Tua filha morreu. Para que ainda incomodas o Mestre?
36 Dɨ, Yésu dré ɨ́na kúlí nda nɨ kaꞌìzo yìle ko. Gò dré tàzoá Yàyírò dré dhɨ: «Mɨ́ ro ngá ko. Mɨ́ kòkaꞌì ngbà ꞌí kaꞌìkaꞌì.»
36 Ouvindo Jesus a notícia que era transmitida, dirigiu-se ao chefe da sinagoga: Não temas; crê somente.
37 Dɨ dré móndɨ́ àzya kaꞌìzo lɨ̀le ɨ́ vésè ko, kaꞌì ngbà ꞌí Pétèró, Yàkóbhò, tsàle adrúpi nɨ Yòwánɨ̀ be dhɨ ɨ kòdhya.
37 E não permitiu que ninguém o acompanhasse, senão Pedro, Tiago e João, irmão de Tiago.
38 Ɨ̀ kòtsa Yàyírò bhàna dre dhɨ, Yésu dré nòzoá dhɨ, móndyá títí dhɨ kɨ drì abɨ́abɨ́ gò, ɨ̀ dré adrézó àwó ngo, adrézó tongólé lúlǔ be.
38 Ao chegar à casa do chefe da sinagoga, viu o alvoroço e os que estavam chorando e fazendo grandes lamentações.
39 Dɨ kòfɨ dzó nda na dre dhɨ, dré tàzoá àyɨ dré dhɨ: «Àmɨ kɨ drì abɨ́abɨ́ gò, mɨ̀ dré adrézó àwó ngo àdho tà sè? Mvámvá kòdhɨ drà ko. Adré ɨ́na ayí ko.»
39 Ele entrou e disse-lhes: Por que todo esse barulho e esses choros? A menina não morreu. Ela está dormindo.
40 Gò ɨ̀ dré dhèzo adrélé akódhɨ nɨ gu. Dɨ Yésu dré àyɨ kɨ ꞌòzo pfòle títí kɨvɨ̀ na. Dré mvámvá nda nɨ atá kɨ drìzo andre nɨ ɨ́be, ɨ̀ndɨ̀ áyɨ lebèbhá na nda ɨ́be gò, fɨ̀zo àyɨ ɨ́be àrà mvámvá nda dré adrézó dhɨ na.
40 Mas riam-se dele. Contudo, tendo mandado sair todos, tomou o pai e a mãe da menina e os que levava consigo, e entrou onde a menina estava deitada.
41 Dré akódhɨ nɨ drɨ́gá rùzo, tàzoá drá dhɨ: «Tàlítà kúmì!» (Kòdhɨ adré lèá tàle dhɨ: «Mvátòkó, má tà mɨ́ dré dhɨ, mɨ́ nga!»)
41 Segurou a mão da menina e disse-lhe: Talita cumi, que quer dizer: Menina, ordeno-te, levanta-te!
42 Gbǎ kòdhwa, mvátòkó adrélépi tá kóná ɨ́be mudrí-drì-rì nda dré ngàzo kɨdhólé atsí to. Dɨ àyɨ kɨ lɨ́ndrɨ́ dré gàzo bhwǎbhwa.
42 E imediatamente a menina se levantou e se pôs a caminhar {pois contava doze anos}. Eles ficaram assombrados.
43 Gò Yésu dré àyɨ kɨ kodzózó tà tàndɨ ró tàzoá dhɨ, ɨ̀ kòlongó tà nda dhya àlo dré ko. Dré tàzoá dhɨ, ɨ̀ kòfè ngá mvámvá nda dré nyàle.
43 Ordenou-lhes severamente que ninguém o soubesse, e mandou que lhe dessem de comer.Jesus de Nazaré
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.