Lucas 7
BÚKÙ TÀ TƗ́DHƗ́//RU YÌZO DHƗ ÀDHYA (LOG) vs VC
1 Yésu kòtà tà nda ɨ móndɨ́ zyandre ɨ dré akɨ́lé dre dhɨ, dré gòzo lɨ̀le Kàpàrànàwúmà na.
1 Tendo Jesus concluído todos os seus discursos ao povo que o escutava, entrou em Cafarnaum.
2 Kònàle dhɨ, Rómà kɨ sòdá kɨ kàdrɨ̀ àlo dhɨ nɨ màrábà dré lèle tò dhɨ tá drà ro ànyɨ́ànyɨ dràdrà mìle.
2 Havia lá um centurião que tinha um servo a quem muito estimava e que estava à morte.
3 Dɨ sòdá kɨ kàdrɨ̀ nda kòyi Yésu nɨ rúbí dre dhɨ, dré Yúdà ànzɨ kɨ bhàgo àruka kɨ mùzo Yésu nɨ ti lizí, kàlɨ̀ró áyɨ màrábà nda nɨ tɨdrɨ́.
3 Tendo ouvido falar de Jesus, enviou-lhe alguns anciãos dos judeus, rogando-lhe que o viesse curar.
4 Àyɨ nda ɨ̀ kòtsa Yésu véna dre dhɨ, ɨ̀ dré akódhɨ nɨ ti lizízó tà tàndɨ ró, tàzoá dhɨ: «Agó kòdhɨ kɨtswá mɨ́ dré lɨ̀zo akódhɨ nɨ màrábà tɨdrɨ́.
4 Aproximando-se eles de Jesus, rogavam-lhe encarecidamente: Ele bem merece que lhe faças este favor,
5 Tàko ko, akódhɨ lè àma kɨ súrú tò. ꞌO kpà àma kɨ lɨ̀sámbò dzó sìle dhɨ nɨ̀.»
5 pois é amigo da nossa nação e foi ele mesmo quem nos edificou uma sinagoga.
6 Dɨ Yésu dré ngàzo adrélé lɨ̀le àyɨ ɨ́be.
6 Jesus então foi com eles. E já não estava longe da casa, quando o centurião lhe mandou dizer por amigos seus: Senhor, não te incomodes tanto assim, porque não sou digno de que entres em minha casa;
7 Má nò tá kpà dhɨ, má kɨtswá tá lɨ̀le mɨ́ véna ko. Dɨ, mɨ́ kòtà ndɨrɨ kúlí àlo gò, áma màrábà kàdrɨ́ró.
7 por isso nem me achei digno de chegar-me a ti, mas dize somente uma palavra e o meu servo será curado.
8 Tàko ko, áma tàndɨ, ma áma kàdrɨ̀ kɨ rìnyí zàle. Ma kpà sòdá ɨ́be má zàle. Má kàdré tàá àyɨ kɨ àlo dré dhɨ ‹Mɨ́ lɨ̀!› dhɨ, adré lɨ̀le. Má kàdré tàá àzya nɨ dré dhɨ ‹Mɨ́ alɨ̀!› dhɨ, adré alɨ̀le. Má kàdré kó tàá áma màrábà dré dhɨ ‹Mɨ́ ꞌo tà kòdhɨ!› dhɨ, adré ꞌòá.»
8 Pois também eu, simples subalterno, tenho soldados às minhas ordens; e digo a um: Vai ali! E ele vai; e a outro: Vem cá! E ele vem; e ao meu servo: Faze isto! E ele o faz.
9 Dɨ Yésu kòyi tà nda dre dhɨ, akódhɨ nɨ lɨ́ndrɨ́ dré gàzo agó nda nɨ tà sè. Dré áyɨ alázó tàá móndɨ́ zyandre adrébhá áyɨ lebè dhɨ ɨ dré dhɨ: «Má adré tàá àmɨ dré dhɨ: Má kisú rè dhya àlo adrélépi tà kaꞌìkaꞌì ɨ́be kònɨ̀nɨ dhɨ Ɨ̀sèrélè ànzɨ ɨ kòfalé ko.»
9 Ouvindo estas palavras, Jesus ficou admirado. E, voltando-se para o povo que o ia seguindo, disse: Em verdade vos digo: nem mesmo em Israel encontrei tamanha fé.
10 Dɨ dhya mùle nda ɨ̀ kògò tsàle bhà na dre dhɨ, ɨ̀ dré kisúzóá dhɨ, màrábà nda adrɨ́ dre.
10 Voltando para a casa do centurião os que haviam sido enviados, encontraram o servo curado.
11 Àmvolásà dhɨ, Yésu dré ngàzo adrélé lɨ̀le bhàandre àlo rú be Nàyɨ́nà dhɨ na. Akódhɨ nɨ lebèbhá ɨ móndɨ́ zyandre lavúlé dhɨ ɨ́be dhɨ ɨ̀ adré tá lɨ̀le túmä́ní akódhɨ be.
11 No dia seguinte dirigiu-se Jesus a uma cidade chamada Naim. Iam com ele diversos discípulos e muito povo.
12 Ɨ̀ kòtsa ànyɨ bhàandre nda nɨ zèríbàti dre dhɨ, à adré tá àbvò àlo dhɨ nɨ adó apfòzo ába lɨ̀le mógó na. Dhya dràlepi nda tá tàyɨ́tòkó àlo dhɨ nɨ mváagó àlo kwákwá dhɨ ꞌɨ. Móndɨ́ zyandre lavúlé bhàandre nda lésè dhɨ ɨ̀ adré tá alɨ̀le túmä́ní tòkó nda be.
12 Ao chegar perto da porta da cidade, eis que levavam um defunto a ser sepultado, filho único de uma viúva; acompanhava-a muita gente da cidade.
13 Dɨ Mírì kònò akódhɨ dre dhɨ, dré kɨzà dòzo áyɨ togó na akódhɨ nɨ tà sè gò, tàzoá drá dhɨ: «Mɨ́ tayɨ́ àwó.»
13 Vendo-a o Senhor, movido de compaixão para com ela, disse-lhe: Não chores!
14 Dré áyɨ kisízó ànyɨ sèreké tabè. Gò dhya adrébhá tá àbvò nda nɨ adó dhɨ ɨ̀ dré àyɨ kɨ kɨkɨ́zó. Dré tàzoá dhɨ: «Kàdhúrà, má adré tàá mɨ́ dré dhɨ, mɨ́ nga kuru!»
14 E aproximando-se, tocou no esquife, e os que o levavam pararam. Disse Jesus: Moço, eu te ordeno, levanta-te.
15 Dɨ dhya dràlepi nda dré ngàzo lɨrɨ́lé gò, kɨdhólé tà ta. Gò Yésu dré akódhɨ nɨ logózó andre nɨ drɨ́gá.
15 Sentou-se o que estivera morto e começou a falar, e Jesus entregou-o à sua mãe.
16 Dɨ tirì dré móndyá títí nda kɨ rùzo gò, ɨ̀ dré ngàzo adrélé Gìká nɨ rú bha kùle, adrézó tàá dhɨ: «Pròfétà kàdrɨ̀ dhɨ apfò àma kòfalé dre! Gìká atsá ɨ́na áyɨ móndyá kɨ lomɨ́!»
16 Apoderou-se de todos o temor, e glorificavam a Deus, dizendo: Um grande profeta surgiu entre nós: Deus voltou os olhos para o seu povo.
17 Gò Yésu nɨ rúbí nda dré laꞌúzó bhà títí àyɨ làgásè dhɨ ɨ ꞌásè, ɨ̀ndɨ̀ Yúdà ànzɨ kɨ bvò wä́yi ꞌásè.
17 A notícia deste fato correu por toda a Judéia e por toda a circunvizinhança.
18 Àmvolásà dhɨ, Yòwánɨ̀ nɨ lebèbhá ɨ̀ dré tà títí Yésu dré tá adrélé ꞌòle nda kɨ tɨtɨ́zó drá. Gò Yòwánɨ̀ dré áyɨ lebèbhá rì dhɨ kɨ azízó
18 Os discípulos de João referiram-lhe todas estas coisas.
19 mùle lɨ̀le Mírì véna, kɨtswálé akódhɨ nɨ lizí tàzoá dhɨ: «Mɨ Mèsɨ́yà adrélépi tá alɨ̀le dhɨ ꞌɨ? Kó ngalè, mà kàdré dhu rè dhya àzya nɨ letè?»
19 E João chamou dois dos seus discípulos e enviou-os a Jesus, perguntando: És tu o que há de vir ou devemos esperar por outro?
20 Dɨ àyɨ nda ɨ̀ kàtsá Yésu vélé dre dhɨ, ɨ̀ dré tàzoá drá dhɨ: «Yòwánɨ̀ Bàtísimò fèlepi amù àma ámɨ lizí: ‹Mɨ dhya adrélépi tá alɨ̀le dhɨ ꞌɨ. Kó ngalè, mà kàdré dhu rè dhya àzya nɨ letè kòdhya?›»
20 Chegando estes homens a ele, disseram: João Batista enviou-nos a ti, perguntando: És tu o que há de vir ou devemos esperar por outro?
21 Gbǎ lókyá nda sè dhɨ, Yésu dré móndɨ́ bǐ dhɨ kɨ tɨdrɨ́zó àyɨ kɨ drà ɨ lésè, ɨ̀ndɨ̀ àyɨ kɨ rúbháaswa ɨ lésè. Dré kpà tɨrɨ́ kònzɨ kɨ dròzo topfòle móndɨ́ bǐ dhɨ ɨ lésè. Dré kókpà mì kùdúkùdu bǐ dhɨ kɨ mì nzìzo.
21 Ora, naquele momento Jesus havia curado muitas pessoas de enfermidades, de doenças e de espíritos malignos, e dado a vista a muitos cegos.
22 Gò dré logózóá dhya amùle nda ɨ dré dhɨ: «Mɨ̀ gò tà mɨ̀ dré nòle ɨ̀ndɨ̀ mɨ̀ dré yìle kònɨ kɨ tɨtɨ́ Yòwánɨ̀ dré: Mì kùdúkùdu ɨ̀ adré ngá no, mèrèkpè ɨ̀ adré atsí to, móndɨ́ kàrɨ́ dré rùle dhɨ ɨ̀ adré adrɨ́lé, móndɨ́ bíbhálé be kùdúkùdu ró dhɨ ɨ̀ adré tà yi, móndɨ́ dràbhá dre dhɨ ɨ̀ adré angálé dràdrà lésè, ɨ̀ndɨ̀ à adré Rúbí Tanɨ longó lemerèbhá ɨ dré.
22 Respondeu-lhes ele: Ide anunciar a João o que tendes visto e ouvido: os cegos vêem, os coxos andam, os leprosos ficam limpos, os surdos ouvem, os mortos ressuscitam, aos pobres é anunciado o Evangelho;
23 Kólénzé dhya ángùdhi dra dhèlepi áma tà sè ko dhɨ dré!»
23 e bem-aventurado é aquele para quem eu não for ocasião de queda!
24 Dhya Yòwánɨ̀ dré amùle nda ɨ̀ kòlɨ̀ dre dhɨ, Yésu dré kɨdhózó adrélé Yòwánɨ̀ nɨ tà ta móndyá zyandre ɨ dré, adrézó tàá dhɨ: «Mɨ̀ lɨ̀ tá duku na àdho no? Mɨ̀ lɨ̀ kòzó lyǎ dré tá adrélé vìle dhɨ nɨ no?
24 Depois que se retiraram os mensageiros de João, ele começou a falar de João ao povo: Que fostes ver no deserto? Um caniço agitado pelo vento?
25 Mɨ̀ lɨ̀ tá àdho no? Mɨ̀ lɨ̀ móndɨ́ kɨ́tá aveave asólépi ɨ́ rú dhɨ nɨ no? Mɨ̀ yi rè ká! Móndyá adrébhá kɨ́tá làgɨ́ be kàdrɨ̀ dhɨ kɨ tosó, adrézó ngá dò nya dhɨ ɨ àyɨkya ópɨ́ kɨ dzó kàdrɨ̀ ɨ ꞌásè be.
25 Mas que fostes ver? Um homem vestido de roupas finas? Mas os que vestem roupas preciosas e vivem no luxo estão nos palácios dos reis.
26 Mɨ̀ lɨ̀ tá dɨ àdho no? Mɨ̀ lɨ̀ pròfétà nɨ no? Àyíya! Má adré tàá àmɨ dré dhɨ: Yòwánɨ̀ nda lavú pròfétà byá.
26 Mas, enfim, que fostes ver? Um profeta? Sim, digo-vos, e mais do que profeta.
27 Tàko ko, akódhɨ dhya tà kònɨ̀dhɨ nɨ tɨsɨ̀zo tà nɨ dri Gìká nɨ Kúlí na dhɨ ꞌɨ:
27 Este é aquele de quem está escrito: Eis que envio o meu mensageiro ante a tua face; ele preparará o teu caminho diante de ti {Ml 3,1}.
28 Má adré tàá àmɨ dré dhɨ: Móndyá títí tòkó dré tìle dhɨ ɨ kòfalé dhɨ, dhya àlo kàdrɨ̀ Yòwánɨ̀ nda nɨ lavúlépi dhɨ yókódhó. Dɨ, tágba dré adrézó kònɨ̀nɨ dhɨ, dhya tàko lavúlé Gìká nɨ Òpɨ̀ na dhɨ lavú ɨ́na akódhɨ.
28 Pois vos digo: entre os nascidos de mulher não há maior que João. Entretanto, o menor no Reino de Deus é maior do que ele.
29 Móndyá títí, ndɨ̀ndɨ̀ mèdáyɨ̀ lagɨ́bhá, Yòwánɨ̀ nɨ kúlí yibhá dhɨ ɨ̀ nò tá Gìká nɨ tà nda gyǎgya gò, ɨ̀ dré bàtísimò dòzo Yòwánɨ̀ véna.
29 Ouvindo-o todo o povo, e mesmo os publicanos, deram razão a Deus, fazendo-se batizar com o batismo de João.
30 Dɨ, Fàrìsáyò ɨ tátrɨ́trɨ́ kúlí tadhábhá ɨ́be dhɨ ɨ̀ gà tá àyɨkya tà Gìká dré tá lèle ꞌòle àyɨ dré dhɨ gò, ɨ̀ dré kpà bàtísimò dòma Yòwánɨ̀ véna dhɨ nɨ gàzo.
30 Os fariseus, porém, e os doutores da lei, recusando o seu batismo, frustraram o desígnio de Deus a seu respeito.
31 Dɨ má nɨ kɨtswá móndyá ándrò kònɨ kɨ tà tadhá àdho ngá rú? Àyɨ nda ɨ̀ sù àdhibhá ɨ tɨ́nɨ?
31 A quem compararei os homens desta geração? Com quem se assemelham?
32 Ɨ̀ sù ngóró ànzɨmvá lɨrɨ́bhá ngá lagɨ́rà na, adrélé kúlí loyó àyɨ kòfalésè dhɨ ɨ tɨ́nɨ. Ɨ̀ adré loyóá dhɨ:
32 São semelhantes a meninos que, sentados na praça, falam uns com os outros, dizendo: Tocamos a flauta e não dançastes; entoamos lamentações e não chorastes.
33 Tàko ko, Yòwánɨ̀ Bàtísimò fèlepi nda dré alɨ̀zo dhɨ, nya tá mápà ko, mvu kpà vínò ko gò, mɨ̀ dré adrézó tàá dhɨ: ‹Akódhɨ tɨrɨ́ kònzɨ ɨ́be ɨ́ léna.›
33 Pois veio João Batista, que nem comia pão nem bebia vinho, e dizeis: Ele está possuído do demônio.
34 Dɨ, ma, Móndɨ́ nɨ Mvá, má dré alɨ̀zo dhɨ, má adré mána ngá nya, adrézó kpà ngá mvu gò, mɨ̀ dré adrézó tàá dhɨ: ‹Dhya kòdhɨ kòvongbolo líyí ꞌɨ, wá lìtsí líyí ꞌɨ, ɨ̀ndɨ̀ mèdáyɨ̀ lagɨ́bhá kɨ arúpi tàkonzɨ̀bhá ɨ́be dhɨ ꞌɨ!›
34 Veio o Filho do Homem, que come e bebe, e dizeis: Eis um comilão e beberrão, amigo dos publicanos e libertinos.
35 Dɨ, à adré Gìká nɨ tògyá no gyǎgya, móndyá adrébhá tògyá nda nɨ kaꞌì dhɨ ɨ rú.»
35 Mas a sabedoria foi justificada por todos os seus filhos.
36 Kìtú àlo dhɨ, Fàrìsáyò kɨ àlo zi tá Yésu lɨ̀le ngá nya ɨ́ bhàna. Yésu dré tsàzo fɨ̀le Fàrìsáyò nda nɨ dzó na gò, lɨrɨ́lé mɨ́sá làga.
36 Um fariseu convidou Jesus a ir comer com ele. Jesus entrou na casa dele e pôs-se à mesa.
37 Dɨ tòkó àlo tàkonzɨ̀ líyí ro adrélépi bhàandre nda ꞌá dhɨ kòyi Yésu adré tá ngá nya Fàrìsáyò nda bhàna dhɨ dre dhɨ, dré alɨ̀zo mòlàngɨ̀ mvá ledélé àlàbásterè sè, gàlepi màlásɨ̀ sè bǐ dhɨ be.
37 Uma mulher pecadora da cidade, quando soube que estava à mesa em casa do fariseu, trouxe um vaso de alabastro cheio de perfume;
38 Dré áyɨ kisízó ànyɨ Yésu àmvolésè akódhɨ nɨ pá làga. Gò dré ngàzo adrélé ngòle, adrélé mìndra da akódhɨ pá, adrézó pá nɨ kɨ atrì áyɨ drìbhɨ́ sè, adrézó pá nda kɨ kamú gò, adrézó màlásɨ̀ da drìá.
38 e, estando a seus pés, por detrás dele, começou a chorar. Pouco depois suas lágrimas banhavam os pés do Senhor e ela os enxugava com os cabelos, beijava-os e os ungia com o perfume.
39 Dɨ Fàrìsáyò Yésu nɨ azílépi nda kònò tà nda dre dhɨ, dré dhèzo adrélé kisùá ɨ́ léna dhɨ: «Kònò dhya kònɨ̀dhɨ kàdré tá pròfétà ꞌɨ bàti dhɨ, a nɨ tá nìá ngalè tòkó adrélépi áyɨ tabè nɨ àdhi ꞌɨ ya, ɨ̀ndɨ̀ adré atsílé ngɨ́nɨ ya dhɨ be. Àngyá ko, akódhɨ tàkonzɨ̀ líyí ꞌɨ.»
39 Ao presenciar isto, o fariseu, que o tinha convidado, dizia consigo mesmo: Se este homem fosse profeta, bem saberia quem e qual é a mulher que o toca, pois é pecadora.
40 Gò Yésu dré tàzoá Fàrìsáyò nda dré dhɨ: «Sìmónà, ma tà ɨ́be tàle mɨ́ dré.» Sìmónà nda tà dhɨ: «Tadhálépi, mɨ́ tà wà.»
40 Então Jesus lhe disse: Simão, tenho uma coisa a dizer-te. Fala, Mestre, disse ele.
41 Dɨ Yésu tà dhɨ: «Móndɨ́ rì dhɨ ɨ̀ do tá làfa agó àlo adrélépi làfa fe màri ró dhɨ véna. Àlo nɨ tá màri ɨ́be làfa lòꞌwa kámá-nzi agó nda véna. Àzya nɨ tá màri ɨ́be làfa lòꞌwa nyadhɨ-rì-drì-mudrí.
41 Um credor tinha dois devedores: um lhe devia quinhentos denários e o outro, cinqüenta.
42 Àyɨ rìti nda ɨ̀ dré kɨtswálé màri nda kɨ logó bwà ko dhɨ sè dhɨ, agó nda dré màri àyɨ rú dhɨ kɨ tà tayɨ́zó. Dɨ àyɨ kòfalé dhɨ, dhya ángùdhi nɨ agó nda nɨ le lavúlé dhɨ nɨ̀?»
42 Não tendo eles com que pagar, perdoou a ambos a sua dívida. Qual deles o amará mais?
43 Sìmónà logó drá dhɨ: «Má adré kisùá dhɨ, dhya adrélépi tá màri kàdrɨ̀ lavúlé dhɨ ɨ́be ɨ́ rú gò, agó nda dré tà nɨ nɨ tayɨ́zó dhɨ ꞌɨ.» Yésu tà drá dhɨ: «Mɨ́ kisù kyá.»
43 Simão respondeu: A meu ver, aquele a quem ele mais perdoou. Jesus replicou-lhe: Julgaste bem.
44 Gò dré áyɨ alázó tòkó nda vélé gò, tàá Sìmónà dré dhɨ: «Mɨ́ adré tòkó kònɨ̀dhɨ nɨ no? Má dré afɨ́zó ámɨ dzó ꞌá dhɨ, mɨ́ afè tá má dré yǐ áma pá dzɨ̀zo dhɨ ko. Dɨ, akódhɨ dzɨ̀ ɨ́na áma pá áyɨ mìndra sè gò, àyɨ kɨ atrìzo áyɨ drìbhɨ́ sè.
44 E voltando-se para a mulher, disse a Simão: Vês esta mulher? Entrei em tua casa e não me deste água para lavar os pés; mas esta, com as suas lágrimas, regou-me os pés e enxugou-os com os seus cabelos.
45 Mɨ́ kamú tá ma ko. Dɨ, kɨdhólé má dré afɨ́rà lésè dhɨ, akódhɨ tayɨ́ ɨ́na áma pá kɨ kamuma ko.
45 Não me deste o ósculo; mas esta, desde que entrou, não cessou de beijar-me os pés.
46 Mɨ́ dà tá dò má dri ko. Dɨ, akódhɨ dà ɨ́na màlásɨ̀ má pá.
46 Não me ungiste a cabeça com óleo; mas esta, com perfume, ungiu-me os pés.
47 Dɨ má adré tàá mɨ́ dré dhɨ: À trì akódhɨ nɨ tàkonzɨ̀ zyandre dhɨ ɨ dre. Ásà dhɨ, adré áyɨ lèle kàdrɨ̀ dhɨ nɨ tadhá má dré. Dɨ, dhya ángùdhi tàkonzɨ̀ nɨ nɨ trìzo tsà dhɨ adré ɨ́na áyɨ lèle tadhá tsà.»
47 Por isso te digo: seus numerosos pecados lhe foram perdoados, porque ela tem demonstrado muito amor. Mas ao que pouco se perdoa, pouco ama.
48 Gò Yésu dré tàzoá tòkó nda dré dhɨ: «À trì ámɨ tàkonzɨ̀ ɨ dre.»
48 E disse a ela: Perdoados te são os pecados.
49 Dɨ móndyá adrébhá tá mɨ́sá làgásè túmä́ní akódhɨ be dhɨ ɨ̀ dré dhèzo adrélé tàá àyɨ kòfalésè dhɨ: «Dhya kòndɨ tá àdhi ꞌɨ, adrélé ndɨ̀ndɨ̀ tàkonzɨ̀ tri nɨ?»
49 Os que estavam com ele à mesa começaram a dizer, então: Quem é este homem que até perdoa pecados?
50 Dɨ, Yésu dré gòzo tàá tòkó nda dré dhɨ: «Ámɨ tà kaꞌìkaꞌì tɨdrɨ́ mɨ dre. Mɨ́ lɨ̀ togó be kɨ̀drɨ́kɨ̀drɨ.»
50 Mas Jesus, dirigindo-se à mulher, disse-lhe: Tua fé te salvou; vai em paz.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.