João 6
BÚKÙ TÀ TƗ́DHƗ́//RU YÌZO DHƗ ÀDHYA (LOG) vs NVT
1 Àmvolásà dhɨ, Yésu ɨ̀ dré gòzo lebèbhá nɨ ɨ́be Gàlìláyà na gò, ɨ̀ dré zyàzo tä́pä́ríandre Gàlìláyà àdhya nɨ taꞌá na. (À adré kpà tä́pä́ríandre nda nɨ rú zi, tä́pä́ríandre Tìbèríyà àdhya.)
1 Depois disso, Jesus atravessou o mar da Galileia, conhecido também como mar de Tiberíades.
2 Móndɨ́ zyandre lavúlé dhɨ ɨ̀ adré tá Yésu nɨ lebè, ɨ̀ dré tá adrélé tà lɨ́ndrɨ́ga ró dré adrélé ꞌòle adrézó dràbhá kɨ tɨdrɨ́ dhɨ kɨ no dhɨ sè.
2 Uma grande multidão o seguia por toda parte, pois tinham visto os sinais que ele havia realizado ao curar os enfermos.
3 Dɨ Yésu ɨ̀ dré mbàzo lebèbhá nɨ ɨ́be kòngó àlo drìna gò, ɨ̀ dré lɨrɨ́zó.
3 Então Jesus subiu a um monte e sentou-se com seus discípulos.
4 Yúdà ànzɨ kɨ gwányá Pásɨkà àdhya tá ànyɨ.
4 Era quase tempo da festa judaica da Páscoa.
5 Dɨ Yésu kòtɨngá mì móndyá zyandre lavúlé nda kɨ no adréràꞌa alɨ̀le ɨ́ vélé dre dhɨ, dré tàzoá Fìlípò dré dhɨ: «Mà nɨ mápà kisú gɨ̀le móndyá wä́yi kònɨ ɨ̀ dré nyàle dhɨ ángolé?»
5 Jesus logo viu uma grande multidão que vinha a seu encontro. Voltando-se para Filipe, perguntou: “Onde podemos comprar pão para alimentar toda essa gente?”.
6 Tà tá kònɨ̀nɨ kɨtswázó Fìlípò nɨ tà kaꞌìkaꞌì tabhì. Tàko ko, nì tá ɨ́na tà ɨ́ dré adrélé ꞌòle dhɨ be.
6 Disse isso para pôr Filipe à prova, pois já sabia o que ia fazer.
7 Dɨ Fìlípò logó drá dhɨ: «Tágba mà kàdré tá làfa lòꞌwa kámá-rì dhɨ ɨ́be yà dhɨ, mà kɨtswá tá mápà gɨ móndyá àlo àlo títí nɨ ɨ dré kɨtswálé ndɨ̀ndɨ̀ mvá tsà nɨ nɨ kisú nyàle dhɨ bwà ko.»
7 Filipe respondeu: “Mesmo que trabalhássemos vários meses, não teríamos dinheiro suficiente para dar alimento a todos!”.
8 Yésu nɨ lebèbhá kɨ àzya, Àndréyà, Sìmónà Pétèró nɨ adrúpi tà drá dhɨ:
8 Então um de seus discípulos, André, irmão de Simão Pedro, falou:
9 «Mváagó àlo kònwánò. Akódhɨ mápà ladhɨ́lé órezè sè dhɨ ɨ́be nzi, ɨ̀ndɨ̀ kosyá ɨ́be rì. Dɨ, ngá kònɨ kɨ àdho ꞌo móndyá zyandre kònɨ̀nɨ nɨ ɨ dré dhɨ?»
9 “Aqui está um rapaz com cinco pães de cevada e dois peixes. Mas que adianta isso para tanta gente?”.
10 Dɨ Yésu gò tàá áyɨ lebèbhá ɨ dré dhɨ: «Mɨ̀ ꞌo móndyá kònɨ ɨ lɨrɨ́lé.» Àrà nda ꞌá dhɨ, mbɨ̀ tá bǐ. Dɨ móndyá nda ɨ̀ dré lɨrɨ́zó. Àgo ɨ tá ànyɨ́ànyɨ ngùlù-nzi.
10 Jesus respondeu: “Digam ao povo que se sente”. Todos se sentaram na grama que cobria o monte. Só os homens eram cerca de cinco mil.
11 Dɨ Yésu dré mápà nda kɨ adózó, àwoyà tàzo Gìká dré gò, lanzɨ́zóá móndyá títí nda ɨ dré, ngóró ɨ̀ dré tá lèle nyàle dhɨ tɨ́nɨ. Dré kpà kosyá nda kɨ lanzɨ́zó àyɨ dré kònɨ̀nɨ.
11 Então Jesus tomou os pães, agradeceu a Deus e os repartiu entre o povo. Em seguida, fez o mesmo com os peixes. E todos comeram à vontade.
12 Dɨ àyɨ títí nda ɨ̀ kònya pìzo dre dhɨ, dré tàzoá áyɨ lebèbhá ɨ dré dhɨ: «Mɨ̀ lokó àmbí nɨ, kórònyá nɨ àlo kàbɨ́ró ko.»
12 Depois que todos estavam satisfeitos, Jesus disse a seus discípulos: “Agora juntem os pedaços que sobraram, para que nada se desperdice”.
13 Dɨ ɨ̀ dré mápà nzi móndyá ɨ̀ dré nyàle nda kɨ àmbí kɨ lokózó gàle kánzɨ̀ mudrí-drì-rì dhɨ ɨ sè bǐbi.
13 Eles juntaram o que restou e encheram doze cestos com as sobras.
14 Dɨ móndyá nda ɨ̀ kònò tà lɨ́ndrɨ́ga ró Yésu dré ꞌòle nda dre dhɨ, ɨ̀ dré ngàzo adrélé tàá dhɨ: «Bàti, dhya kòdhɨ Pròfétà adrélépi tá alɨ̀le bvò le dhɨ ꞌɨ!»
14 Quando o povo viu Jesus fazer esse sinal, exclamou: “Sem dúvida ele é o profeta que haveria de vir ao mundo!”.
15 Dɨ Yésu kònò, ɨ̀ adré tá ꞌòle alɨ̀le áyɨ bha ópɨ́ ro rìnyí sè dhɨ dre dhɨ, dré gòzo áyɨ vu lyà, mbàle kalóma kòngó nda drìna.
15 Jesus sabia que pretendiam obrigá-lo a ser rei deles, de modo que se retirou, sozinho, para o monte.
16 Ɨ̀ndró kàndrɨ̀ dre dhɨ, Yésu nɨ lebèbhá ɨ̀ dré ngàzo sìle tä́pä́ríandre làgana.
16 Ao entardecer, os discípulos de Jesus desceram à praia,
17 Ɨ̀ kònò, ngá aní dre, ɨ̀ndɨ̀ Yésu atsá rè àyɨ vélé ko dhɨ dre dhɨ, ɨ̀ dré tombàzo bwátù na gò, kɨdhólé adrélé zyàle tä́pä́ríandre nɨ taꞌá na, kɨtswálé lɨ̀le Kàpàrànàwúmà na.
17 entraram no barco e atravessaram o mar em direção a Cafarnaum. Quando escureceu, porém, Jesus ainda não tinha vindo se encontrar com eles.
18 Lyǎandre adré tá vìle tä́pä́ríandre nda mi gò, yǐ dré adrézó ru kägbä́.
18 Logo, um vento forte veio sobre eles, e o mar ficou muito agitado.
19 Dɨ ɨ̀ kòlɨ̀ vwàle ànyɨ́ànyɨ kìlòméterè nzi yà, ngalè nzi-drì-àlo yà dhɨ dre dhɨ, ɨ̀ dré Yésu nɨ nòzo adréràꞌa atsí to tä́pä́ríandre drǐsè, adrézó alɨ̀le àyɨ vélé. Gò tirì dré àyɨ kɨ ꞌòzo lavúlé.
19 Depois de remarem cinco ou seis quilômetros, de repente viram Jesus caminhando sobre o mar, em direção ao barco. Ficaram aterrorizados,
20 Dɨ, Yésu dré ɨ́na tàzoá àyɨ dré dhɨ: «Ma ꞌɨ! Mɨ̀ ro ngá ko!»
20 mas ele lhes disse: “Sou eu! Não tenham medo”.
21 Ɨ̀ adré tá akódhɨ nɨ le dòle bwátù na. Dɨ gbǎ lókyá nda sè dhɨ, ɨ̀ dré tsàzo tä́pä́ríandre nda nɨ taꞌá na, àrà ɨ̀ dré tá adrézó lɨ̀le dhɨ na.
21 Eles o receberam no barco e, logo em seguida, chegaram a seu destino.
22 Kìtú bvóá dhɨ sè dhɨ, móndyá zyandre tayɨ́lé taꞌá lésè nda ɨ̀ dré nòzoá dhɨ, Yésu nɨ lebèbhá ɨ̀ tombà tá bwátù àlo dhɨ na lɨ̀le àyɨ pátí. Ɨ̀ nì tá kpà tàle dhɨ, Yésu mbà tá ɨ́na bwátù nda na ko dhɨ be.
22 No dia seguinte, a multidão que tinha ficado do outro lado do mar viu que os discípulos haviam pegado o único barco dali e que Jesus não fora com eles.
23 Lókyá nda sè dhɨ, bwátù àruka angábhá bhàandre Tìbèríyà àdhya lésè dhɨ ɨ̀ dré atsázó ànyɨ àrà móndyá nda ɨ̀ dré tá mápà nyàzo Mírì nɨ àwoyà tàma àmvolésè nda làga.
23 Alguns barcos de Tiberíades se aproximaram do lugar onde o povo tinha comido os pães depois que o Senhor os abençoou.
24 Dɨ móndyá zyandre nda ɨ̀ kònò Yésu ɨ lebèbhá nɨ ɨ́be dhɨ ɨ tá yó dhɨ dre dhɨ, ɨ̀ dré tombàzo bwátù nda ɨ ꞌásè gò, zyàle Kàpàrànàwúmà na kɨtswálé Yésu nɨ nda.
24 Quando a multidão viu que nem Jesus nem os discípulos estavam ali, todos entraram nos barcos e atravessaram para Cafarnaum, a fim de procurá-lo.
25 Dɨ ɨ̀ kòkisú Yésu tä́pä́ríandre nda nɨ taꞌá na dre dhɨ, ɨ̀ dré lizízóá tíá dhɨ: «Rábbì, mɨ́ atsá kònwa ángutú?»
25 Encontraram-no do outro lado do mar e lhe perguntaram: “Rabi, quando o senhor chegou aqui?”.
26 Yésu logó àyɨ dré dhɨ: «Má adré tà bàti ta àmɨ dré: Mɨ̀ adré áma nda, mɨ̀ dré tà lɨ́ndrɨ́ga ró má dré ꞌòle dhɨ kɨ nòle dhɨ sè ko. Be ró dhɨ, mɨ̀ adré àmɨkya áma nda, mɨ̀ dré mápà nyàle pìzo ásà dhɨ sè.
26 Jesus respondeu: “Eu lhes digo a verdade: vocês querem estar comigo não porque entenderam os sinais, mas porque lhes dei alimento.
27 Dɨ, adré lèá dhɨ, mɨ̀ kàdré àzí ꞌo mányàngá adrélépi ŋwàle ŋwaŋwà dhɨ sè ko. Be ró dhɨ, mɨ̀ kàdré àmɨkya àzí ꞌo mányàngá dra adrélépi kóná vésè kólyá dhɨ sè. Ma, Móndɨ́ nɨ Mvá, má nɨ mányàngá nda nɨ fe àmɨ dré. Tàko ko, Gìká Atá lwà áyɨ àngɨ̀ má rú tadházóá dhɨ, ɨ́ kaꞌì ma káyà dhɨ.»
27 Não se preocupem tanto com coisas que se estragam, como a comida, mas usem suas energias buscando o alimento que permanece para a vida eterna, o qual o Filho do Homem pode lhes dar. Pois Deus, o Pai, colocou em mim seu selo de aprovação”.
28 Dɨ ɨ̀ lizí tíá dhɨ: «Lè mà kòꞌo àdho tà kòdhya kɨtswázó Gìká nɨ àzí ꞌo dhɨ?»
28 “Nós também queremos realizar as obras de Deus”, disseram eles. “O que devemos fazer?”
29 Yésu logó àyɨ dré dhɨ: «Àzí Gìká dré adrélé lèle mɨ̀ kòꞌo dhɨ, kònɨ̀dhɨ ꞌɨ: Mɨ̀ kàdré dhya dré amùle dhɨ nɨ kaꞌì.»
29 Jesus lhes disse: “Esta é a única obra que Deus quer de vocês: creiam naquele que ele enviou”.
30 Dɨ ɨ̀ gò lizíá tíá dhɨ: «Mɨ́ nɨ àdho tà lɨ́ndrɨ́ga ró dhɨ nɨ ꞌo kòdhya, mà kònòró gò ámɨ kaꞌìzo? Mɨ́ nɨ àdho tà ꞌo?
30 Eles responderam: “Se deseja que creiamos no senhor, mostre-nos um sinal. O que o senhor pode fazer?
31 Àma kɨ tábhí ɨ̀ nya tá mánnà duku na. Ngóró tɨsɨ̀le Gìká nɨ Kúlí na dhɨ tɨ́nɨ: ‹Akódhɨ fè mápà asílépi bhù lésè dhɨ àyɨ dré nyàle.›»
31 Afinal, nossos antepassados comeram maná no deserto! As Escrituras dizem: ‘Moisés lhes deu de comer pão do céu’”.
32 Dɨ Yésu tà àyɨ dré dhɨ: «Má adré tà bàti ta àmɨ dré: Mósè fè mápà asílépi bhù lésè dhɨ àmɨ dré nɨ̀ ko. Dɨ, áma Atá adré ɨ́na mápà tàndɨ asílépi bhù lésè dhɨ nɨ fe àmɨ dré nɨ̀.
32 Jesus disse: “Eu lhes digo a verdade: não foi Moisés quem lhes deu pão do céu. É meu Pai quem dá o verdadeiro pão do céu a vocês.
33 Tàko ko, mápà tàndɨ Gìká dré adrélé fèle nda, dhya asílépi bhù lésè adrélé lɨ́drɨ̀ fe móndyá bvò àdhya ɨ dré dhɨ ꞌɨ.»
33 O verdadeiro pão de Deus é aquele que desce do céu e dá vida ao mundo”.
34 Dɨ ɨ̀ tà drá dhɨ: «Mírì, mɨ́ kàdré ngbú mápà kòdhɨ nɨ afè àma dré wà!»
34 “Senhor, dê-nos desse pão todos os dias”, disseram eles.
35 Yésu gò tàá àyɨ dré dhɨ: «Ma mána mápà adrélépi lɨ́drɨ̀ fe dhɨ ꞌɨ. Dhya ángùdhi adrélépi alɨ̀le má vélé dhɨ, tàbirí kɨtswá tàdzí gòle akódhɨ nɨ ꞌo ko. Dhya ángùdhi adrélépi áma kaꞌì dhɨ, yǐ lovó kɨtswá tàdzí gòle akódhɨ nɨ nde ko.
35 Jesus respondeu: “Eu sou o pão da vida. Quem vem a mim nunca mais terá fome. Quem crê em mim nunca mais terá sede.
36 Dɨ, ngóró má dré tàle àmɨ dré dre dhɨ tɨ́nɨ dhɨ, tágba mɨ̀ dré áma nòzo ꞌí dhɨ, mɨ̀ kaꞌì àmɨkya ma ko.
36 Mas vocês não creram em mim, embora me tenham visto.
37 Móndyá wä́yi áma Atá dré adrélé afèle má dré dhɨ kɨ alɨ̀ má vélé. Dɨ dhya ángùdhi adrélépi alɨ̀le má vélé dhɨ, má kɨtswá tàdzí akódhɨ nɨ dro ko.
37 Contudo, aqueles que o Pai me dá virão a mim, e eu jamais os rejeitarei.
38 Àngyá ko, má así bhù lésè kɨtswálé tà má dré adrélé lèle dhɨ kɨ ꞌo kòdhya ko. Be ró dhɨ, má así mána tà dhya áma amùlepi dhɨ dré adrélé lèle dhɨ kɨ ꞌo kòdhya.
38 Pois desci do céu para fazer a vontade daquele que me enviou, e não minha própria vontade.
39 Dɨ tà dhya áma amùlepi nda dré adrélé lèle dhɨ, kònɨ̀dhɨ ꞌɨ: Adré lèá dhɨ, má kòtayɨ́ dhya dré afèle má dré dhɨ kɨ àlo avɨ̀le ko. Adré kpà lèá dhɨ, má kòtɨngá àyɨ nda ɨ títí dràdrà lésè kìtú kùdù sè.
39 E esta é a vontade de Deus: que eu não perca um sequer de todos que ele me deu, mas que ressuscite todos no último dia.
40 Bàti, tà áma Atá dré adrélé lèle dhɨ, kònɨ̀dhɨ ꞌɨ: Adré lèá dhɨ, dhya ángùdhi adrélépi áyɨ Mváagó nɨ no gò adrézó akódhɨ nɨ kaꞌì dhɨ, dhya nda kàdré lɨ́drɨ̀ kóná vésè kólyá dhɨ ɨ́be. Dɨ má nɨ akódhɨ nɨ tɨngá dràdrà lésè kìtú kùdù sè.»
40 Pois é a vontade de meu Pai que todo aquele que olhar para o Filho e nele crer tenha a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia”.
41 Dɨ Yúdà ànzɨ nda ɨ̀ dré dhèzo adrélé Yésu nɨ ndrɨ, dré tá tàle dhɨ «Ma mápà asílépi bhù lésè dhɨ ꞌɨ» dhɨ sè.
41 Então os judeus começaram a criticá-lo, pois ele havia afirmado: “Eu sou o pão que desceu do céu”.
42 Ɨ̀ adré tá tàá àyɨ kòfalésè dhɨ: «Kòdhɨ tsì Yésu, Yòséfà nɨ mvá ꞌɨ ko? Mà nì akódhɨ nɨ atá, andre nɨ be dhɨ be. Dɨ akódhɨ ꞌo ɨ ngɨ́nɨ adrélé tàá nyànomvá dhɨ, ɨ́ así bhù lésè dhɨ?»
42 Diziam: “Este não é Jesus, filho de José? Conhecemos seu pai e sua mãe. Como ele pode dizer: ‘Desci do céu?’”.
43 Dɨ Yésu logó àyɨ dré dhɨ: «Mɨ̀ tayɨ́ adrema làndrɨ́ ndrɨ àmɨ kòfalésè dhɨ.
43 Jesus, porém, respondeu: “Parem de me criticar.
44 Dhya àlo kɨtswá ɨ́na alɨ̀le má vélé ko, áma Atá áma amùlepi dhɨ kàsé akódhɨ nɨ togó nɨ̀ ko dhɨ. Dɨ má nɨ akódhɨ nda nɨ tɨngá dràdrà lésè kìtú kùdù sè.
44 Pois ninguém pode vir a mim se o Pai, que me enviou, não o trouxer a mim; e no último dia eu o ressuscitarei.
45 Ngóró pròfétà ɨ̀ dré tɨsɨ̀le Gìká nɨ Kúlí na dhɨ tɨ́nɨ: ‹Gìká nɨ àyɨ títí dhɨ kɨ tadhá.› Dɨ dhya ángùdhi adrélépi Gìká Atá nɨ yi gò, adrézó tà dré adrélé tadhálé dhɨ kɨ kisú dhɨ, akódhɨ nda adré alɨ̀le má vélé.
45 Como dizem as Escrituras: ‘Todos eles serão ensinados por Deus’. Todo aquele que ouve o Pai e aprende dele vem a mim.
46 Kòdhɨ adré lèá ko tàle dhɨ, dhya àlo nò Gìká Atá dhɨ. Ngbà ꞌí ma angálépi Gìká Atá nda vélésè dhɨ, má nò akódhɨ ma.
46 Não que alguém tenha visto o Pai; somente eu, que fui enviado por Deus, o vi.
47 Má adré tà bàti ta àmɨ dré: Dhya ángùdhi adrélépi áma kaꞌì dhɨ, akódhɨ nda lɨ́drɨ̀ kóná vésè kólyá dhɨ ɨ́be.
47 “Eu lhes digo a verdade: quem crê tem a vida eterna.
48 Ma mápà adrélépi lɨ́drɨ̀ fe dhɨ ꞌɨ.
48 Sim, eu sou o pão da vida!
49 Àmɨ kɨ tábhí ɨ̀ nya tá mánnà duku na gò, ɨ̀ dré todràzo.
49 Seus antepassados comeram maná no deserto, mas morreram;
50 Dɨ, kònɨ̀dhɨ ɨ́na mápà asílépi bhù lésè dhɨ ꞌɨ. Dhya adrélépi nyàá dhɨ kɨtswá dràle ko.
50 quem comer o pão do céu, no entanto, jamais morrerá.
51 Ma mápà lɨ́drɨ̀ ro asílépi bhù lésè dhɨ ꞌɨ. Dhya ángùdhi adrélépi mápà nda nɨ nya dhɨ, nɨ adré lɨ́drɨ̀ ɨ́be kóná vésè kólyá. Mápà nda kòdhɨ, áma rúbhá má dré dra fèle móndyá bvò àdhya ɨ dré adrɨ́zó dhɨ ꞌɨ.»
51 Eu sou o pão vivo que desceu do céu. Quem comer deste pão viverá para sempre; e este pão, que eu oferecerei para que o mundo viva, é a minha carne”.
52 Dɨ Yúdà ànzɨ nda ɨ̀ dré ngàzo adrélé tà kayí àyɨ kòfalésè, adrézó tàá dhɨ: «Dhya kòdhɨ nɨ kɨtswá áyɨ rúbhá afè àma dré nyàle ngɨ́nɨngɨ́nɨ ró?»
52 Então os judeus começaram a discutir entre si a respeito do que ele queria dizer. “Como pode esse homem nos dar sua carne para comer?”, perguntavam.
53 Dɨ Yésu gò tàá àyɨ dré dhɨ: «Má adré tà bàti ta àmɨ dré: Mɨ̀ kònya Móndɨ́ nɨ Mvá nɨ rúbhá ko, ɨ̀ndɨ̀ mɨ̀ kòmvu akódhɨ nɨ kàrɨ́ ko dhɨ, mɨ̀ kɨtswá àmɨkya adrélé lɨ́drɨ̀ ɨ́be àmɨ léna ko.
53 Então Jesus disse novamente: “Eu lhes digo a verdade: se vocês não comerem a carne do Filho do Homem e não beberem o seu sangue, não terão a vida em si mesmos.
54 Dhya ángùdhi adrélépi áma rúbhá nya, adrézó kpà áma kàrɨ́ mvu dhɨ, akódhɨ nda lɨ́drɨ̀ kóná vésè kólyá dhɨ ɨ́be. Dɨ má nɨ akódhɨ nɨ tɨngá dràdrà lésè kìtú kùdù sè.
54 Mas quem come minha carne e bebe meu sangue terá a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia.
55 Tàko ko, áma rúbhá ngá tàndɨ adrélé nyàle dhɨ ꞌɨ, ɨ̀ndɨ̀ áma kàrɨ́ ngá tàndɨ adrélé mvùle dhɨ ꞌɨ.
55 Pois minha carne é a verdadeira comida, e meu sangue é a verdadeira bebida.
56 Dhya ángùdhi adrélépi áma rúbhá nya, adrézó kpà áma kàrɨ́ mvu dhɨ, akódhɨ nda adré adrélé má léna, ɨ̀ndɨ̀ má adré kpà adrélé akódhɨ léna.
56 Quem come minha carne e bebe meu sangue permanece em mim, e eu nele.
57 Ngóró áma Atá lɨ́drɨ̀ ro dhɨ dré áma amùle dhɨ tɨ́nɨ, ɨ̀ndɨ̀ ngóró má dré adrélé lɨ́drɨ̀ ɨ́be akódhɨ nda sè dhɨ tɨ́nɨ dhɨ, dhya ángùdhi adrélépi áma nya dhɨ nɨ adré kókpà lɨ́drɨ̀ ɨ́be má sè.
57 Eu vivo por causa do Pai, que vive e me enviou; da mesma forma, quem se alimenta de mim viverá por minha causa.
58 Ma kònɨ̀dhɨ, mápà asílépi bhù lésè dhɨ ꞌɨ. Àmɨ kɨ tábhí ɨ̀ nya tá mánnà gò, ɨ̀ dré todràzo. Dɨ, dhya adrélépi mápà kònɨ̀dhɨ nɨ nya dhɨ nɨ ɨ́na adré lɨ́drɨ̀ ɨ́be kóná vésè kólyá.»
58 Eu sou o verdadeiro pão que desceu do céu. Seus antepassados comeram maná e morreram; quem comer este pão não morrerá, mas viverá para sempre”.
59 Yésu tà tá tà nda ɨ Kàpàrànàwúmà na, dré tá adréràꞌa tà tadhá Yúdà ànzɨ kɨ lɨ̀sámbò dzó na dhɨ ꞌá.
59 Ele disse essas coisas quando ensinava na sinagoga de Cafarnaum.
60 Dɨ Yésu nɨ lebèbhá ɨ̀ kòyi tà nda ɨ dre dhɨ, àyɨ kɨ àruka bǐ dhɨ ɨ̀ dré tàzoá àyɨ kòfalésè dhɨ: «Tà dré adrélé tadhálé kòdhɨ kòkóròko. Àdhi nɨ kɨtswá yìá kaꞌìle dhɨ nɨ̀?»
60 Muitos de seus discípulos disseram: “Sua mensagem é dura. Quem é capaz de aceitá-la?”.
61 Yésu dré nìzoá tàle dhɨ, áyɨ lebèbhá nda ɨ̀ adré tá làndrɨ́ ndrɨ tà nda sè dhɨ be gò, dré tàzoá àyɨ dré dhɨ: «Tà kòdhɨ adré tsì àmɨ kɨ ꞌo ledhélé nɨ̀ bàti?
61 Jesus, sabendo que seus discípulos reclamavam, disse: “Isso os ofende?
62 Mɨ̀ nɨ dɨ kisùá ngɨ́nɨ, lókyá mɨ̀ dré dra Móndɨ́ nɨ Mvá nɨ nòzo mbǎràꞌa àrà dré tá adrézó wáláká dhɨ léna dhɨ tú dhɨ?
62 Então o que pensarão se virem o Filho do Homem subir ao céu, onde estava antes?
63 Gìká nɨ Tɨrɨ́ adré lɨ́drɨ̀ fe nɨ̀. Tà rúbhá àdhya adré ɨ́na tà àlo ꞌo ko. Kúlí má dré tàle àmɨ dré kòdhɨ ɨ kúlí Tɨrɨ́ àdhya ꞌɨ, ɨ̀ndɨ̀ kúlí adrébhá lɨ́drɨ̀ fe dhɨ ꞌɨ.
63 Somente o Espírito dá vida. A natureza humana não realiza coisa alguma. E as palavras que eu lhes disse são espírito e vida.
64 Dɨ, tágba kònɨ̀nɨ dhɨ, móndɨ́ àruka àmɨ kòfalé dhɨ ɨ̀ kaꞌì àyɨkya ma ko.» Yésu tà tá kònɨ̀nɨ tàko ko, nì tá kɨ́nó lésè ngalè àdhibhá ɨ̀ kɨtswá áyɨ kaꞌì ko ya dhɨ be. Nì tá kpà, àdhi nɨ áyɨ lefè kàrɨbhá ɨ drɨ́gá nɨ̀ ya dhɨ be.
64 Mas alguns de vocês não creem em mim”. Pois Jesus sabia, desde o princípio, quem não acreditava nele e quem iria traí-lo.
65 Akódhɨ gò tàá dhɨ: «Tà kòdhɨ sè dhɨ, má tà tá àmɨ dré dhɨ, dhya àlo kɨtswá ɨ́na alɨ̀le má vélé ko, áma Atá kòfè láti akódhɨ dré alɨ̀zo nɨ̀ ko dhɨ.»
65 E acrescentou: “Por isso eu disse que ninguém pode vir a mim a menos que o Pai o dê a mim”.
66 Kɨdhólé lókyá nda sè dhɨ, Yésu nɨ lebèbhá bǐ dhɨ ɨ̀ dré akódhɨ nɨ tayɨ́zó gò, ɨ̀ dré gòzo vélé atsílé túmä́ní akódhɨ be ko.
66 Nesse momento, muitos de seus discípulos se afastaram dele e o abandonaram.
67 Dɨ Yésu dré lizízóá áyɨ lebèbhá mudrí-drì-rì dhɨ ɨ tí dhɨ: «Àmɨ ró dhɨ, mɨ̀ lè kókpà lɨ̀le àyɨkya tɨ́nɨ?»
67 Então Jesus se voltou para os Doze e perguntou: “Vocês também vão embora?”.
68 Dɨ, Sìmónà Pétèró logó drá dhɨ: «Mírì, mà nɨ lɨ àdhi véna? Mɨ mɨ́na kúlí adrébhá lɨ́drɨ̀ kóná vésè kólyá dhɨ nɨ fe dhɨ ɨ́be.
68 Simão Pedro respondeu: “Senhor, para quem iremos? O senhor tem as palavras da vida eterna.
69 Àma, mà kaꞌì bàti, ɨ̀ndɨ̀ mà nì tàle dhɨ, mɨ Dhya lólo Gìká àdhya ꞌɨ dhɨ be.»
69 Nós cremos e sabemos que o senhor é o Santo de Deus”.
70 Dɨ Yésu logó àyɨ dré dhɨ: «Má kɨpè zakó tsì àmɨ mudrí-drì-rì nɨ ɨ ma? Dɨ, tágba kònɨ̀nɨ dhɨ, àmɨ kɨ àlo ɨ́na dzáborò ꞌɨ!»
70 Então Jesus disse: “Eu escolhi vocês doze, mas um de vocês é um diabo”.
71 Adré tá Yùdásɨ̀, Sìmónà Ɨ̀sɨ̀kàrɨ̀yótà nɨ mvá nɨ tà ta kòdhya. Tàko ko, akódhɨ nda, àyɨ mudrí-drì-rì nda kɨ àlo ró dhɨ, adré tá ɨ́na ꞌòle Yésu nɨ lefè kàrɨbhá ɨ drɨ́gá dhɨ nɨ̀.
71 Ele se referia a Judas, filho de Simão Iscariotes, um dos Doze, que mais tarde o trairia.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.