Ester 9
ꤜꤤ꤬ꤡꤢ꤭ꤏꤢꤧ꤭ ꤢ꤬ꤞꤢꤧ꤭ ꤔꤢ ꤜꤤ꤬ꤡꤢ꤭ꤏꤢꤧ꤭ ꤢ꤬ꤜꤟꤛꤢꤩ꤭ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ꤜꤟꤤ꤬ꤍꤟꤥ (KYUK) vs NAA
1 ꤙꤤ ꤜꤢꤧ꤭ꤢ꤬ꤘꤢ꤬ꤚꤢ꤬ ꤏꤛꤢꤩꤞꤌꤣ꤭ꤑꤢꤩ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤑꤢꤩ꤭ ꤗꤢ꤬ ꤗꤟꤢꤪꤑꤢꤩ꤭ ꤘꤣ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤙꤢꤧ꤬ꤗꤟꤢꤩ꤬ ꤖꤢꤨ ꤜꤤ꤬ ꤘꤣ ꤋꤝꤤ ꤟꤢꤩꤒꤟꤢ꤭ꤍꤟꤥ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤑꤢꤩ꤭ ꤟꤢꤪ ꤚꤢꤪ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤑꤢꤩ꤭ ꤗꤢ꤬ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤢ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤞꤤ꤭ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤗꤛꤢꤏꤢꤦ꤭ ꤘꤣ ꤢ꤬ ꤊꤟꤢꤦ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤕꤟꤢꤩꤊꤛꤢ꤭ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤞꤤ꤭ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤟꤢꤪ꤯ ꤗꤢ꤬ꤔꤢꤚꤢꤪ ꤖꤢꤨ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤗꤛꤢꤏꤢꤦ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ ꤢ꤬ ꤓꤝꤟꤥ꤭ꤓꤛꤢ꤬ ꤕꤢꤩ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤒꤥ꤬, ꤚꤢꤪ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤞꤤ꤭ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤕꤟꤢꤩꤊꤛꤢ꤭ꤟꤢꤪ ꤢ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤞꤤ꤭ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬꤯
1 No dia treze do décimo segundo mês, que é o mês de adar, quando a palavra do rei e a sua ordem deveriam ser executadas, no dia em que os inimigos dos judeus esperavam apoderar-se deles, aconteceu o contrário, pois os judeus é que se apoderaram dos que os odiavam.
2 ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤥ꤬ꤕꤜꤢꤪ ꤜꤟꤢꤪ꤭ꤕꤜꤤ꤭ ꤜꤢꤨ꤭ ꤙꤤ ꤜꤟꤢꤪ꤭꤮ ꤋꤝꤤꤢ꤬ꤟꤢ꤬ꤏꤛꤣ꤬ꤚꤢꤨ ꤕꤣꤔꤟꤤ ꤓꤛꤢꤩ꤭ꤊꤟꤢꤩ ꤙꤤ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ꤠꤟꤤ꤭ꤊꤢꤨ꤭ ꤔꤌꤣ꤬꤯ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤥ꤬ꤕꤟꤢꤪ ꤏꤢꤏꤢꤦ꤬ ꤜꤢ꤬ꤟꤛꤢ꤭ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤘꤣ ꤢ꤬ ꤊꤟꤢꤦꤚꤟꤢꤩ ꤟꤛꤢ꤭ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤛꤢꤩ꤭ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬꤯ ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬ꤚꤢꤪ ꤗꤛꤢꤩ꤭ꤡꤣ꤬ ꤘꤣ ꤢ꤬ꤚꤟꤌꤣ꤬ ꤜꤟꤢꤪ꤭꤮ ꤕꤜꤤ꤭ ꤞꤢꤧꤤ꤬ꤏꤢꤩ꤭ꤜꤟꤢꤪ꤭ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ꤜꤟꤢꤩ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤏꤢꤕꤟꤢꤩꤙꤢꤧ ꤕꤢ꤭ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤒꤥ꤬꤯
2 Nas suas cidades, em todas as províncias do rei Assuero, os judeus se reuniram para atacar aqueles que queriam destruí-los. E ninguém podia resistir-lhes, porque o terror que inspiravam caiu sobre todos aqueles povos.
3 ꤚꤢꤪ ꤓꤛꤢꤩ꤭ꤊꤟꤢꤩ ꤜꤟꤢꤪ꤭꤮ ꤕꤜꤤ꤭ ꤢ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤊꤜꤢꤪꤘꤢꤨ꤬ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤔꤢ ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤕꤣꤒꤢ꤬ꤚꤤꤒꤟꤢꤧ꤬ ꤢ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤊꤜꤢꤪꤋꤢꤨ꤬ꤊꤜꤛꤢ꤭ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤔꤢ ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤕꤣꤒꤢ꤬ꤚꤤꤒꤟꤢꤧ꤬ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤔꤢ ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤓꤝꤟꤥ꤭ꤋꤢꤨ꤬ꤊꤜꤢꤪꤋꤢꤨ꤬ꤊꤜꤛꤢ꤭ ꤘꤣ ꤋꤝꤤꤟꤥ꤭ꤊꤢꤨ꤭ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤞꤢꤧꤤ꤬ꤏꤢꤩ꤭ꤜꤟꤢꤪ꤭ ꤋꤢꤨ꤭ꤗꤢ꤬ꤘꤣ꤬ꤊꤢꤧꤜꤟꤢꤩ ꤢ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤢ꤬ꤋꤛꤢꤩ꤭, ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤡꤝꤟꤥ ꤊꤟꤌꤣ꤭ꤜꤟꤢꤪ꤭ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ꤯
3 Todos os oficiais das províncias, os sátrapas, os governadores e os oficiais do rei auxiliavam os judeus, porque o temor de Mordecai tinha caído sobre eles.
4 ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬ꤚꤢꤪ ꤋꤢꤨ꤭ꤗꤢ꤬ꤘꤣ꤬ꤊꤢꤧ ꤒꤢ꤬ꤚꤛꤢꤩ꤭ꤏꤛꤥ꤬ꤏꤢꤪ꤭ꤓꤛꤢ꤬ ꤙꤤ꤮ ꤋꤝꤤꤟꤥ꤭ꤊꤢꤨ꤭ ꤔꤌꤣ꤬, ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ꤗꤝꤟꤤ꤬ ꤜꤟꤌꤣ꤭ꤓꤛꤢꤩ꤭ꤜꤟꤌꤣ꤭ꤊꤟꤢꤩ ꤡꤛꤣꤜꤟꤢꤪ꤭ ꤘꤣ ꤊꤟꤢꤩ ꤕꤝꤟꤥ꤭꤮ ꤒꤣ꤬ꤊꤟꤢꤩ, ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ꤒꤢ꤬ꤚꤛꤢꤩ꤭ ꤏꤛꤥ꤬ꤏꤢꤪ꤭ꤓꤛꤢ꤬ ꤔꤢ ꤏꤛꤥ꤬ꤏꤢꤪ꤭ꤓꤛꤢ꤬ ꤡꤢꤪ꤯
4 Porque Mordecai era grande na casa do rei, e a fama dele se espalhava por todas as províncias; o seu poder ia aumentando cada vez mais.
5 ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬ꤚꤢꤪ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤏꤢꤕꤟꤢ꤭ꤜꤟꤢꤪ꤭ ꤜꤟꤢꤪ꤭꤮ ꤢ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤔꤢ ꤔꤢꤧ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤗꤟꤢꤩ ꤜꤟꤢꤪ꤭ꤜꤟꤢꤒꤢ꤬ꤊꤜꤤ꤬ ꤊꤛꤢ꤭ꤜꤟꤢꤪ꤭ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭꤯ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤗꤟꤢꤩ꤬ ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤘꤣ ꤢ꤬ ꤞꤢꤧꤒꤢ꤬ꤋꤥ꤭ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤖꤢꤨ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤞꤢꤧꤐꤟꤢꤦ ꤗꤟꤢꤩ꤬ ꤔꤌꤣ꤬꤯
5 Assim, os judeus mataram todos os seus inimigos a golpes de espada, matando, destruindo e fazendo com os seus inimigos o que bem quiseram.
6 ꤚꤢꤪ ꤙꤤ ꤋꤝꤤꤟꤥ꤭ꤒꤢ꤬ꤚꤢꤧꤠꤟꤤ꤭ꤊꤢꤨ꤭ ꤘꤣ ꤢ꤬ꤖꤢꤦ꤬ ꤔꤢ ꤠꤟꤤ꤭ꤘꤢꤨ꤬ꤏꤛꤢꤨꤏꤛꤢ꤬ ꤔꤌꤣ꤬, ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤗꤟꤢꤩ ꤔꤟꤤꤊꤛꤢ꤭ ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤋꤢꤨ꤭ ꤢ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤑꤟꤢ꤭ꤐꤟꤢꤧ꤬꤯
6 Na cidadela de Susã, os judeus mataram e destruíram quinhentos homens.
7 ꤚꤢꤪ ꤙꤤ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤛꤢꤩ꤭ ꤢ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤢ꤬ꤊꤜꤢꤧ꤭ ꤔꤌꤣ꤬, ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤔꤟꤤ ꤊꤛꤢ꤭ ꤖꤢꤧ꤭ꤟꤢ꤬ꤗꤢ꤬ꤘꤢ꤬ꤒꤢ꤬ ꤢ꤬ꤜꤟꤛꤢꤩ꤬, ꤖꤢꤧ꤭ꤟꤢ꤬ꤗꤢ꤬ ꤢ꤬ꤖꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤋꤢꤨ꤭ ꤢ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤏꤛꤢꤩ꤯ ꤚꤢꤪ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤗꤢ꤬ ꤋꤢꤨ꤭ꤕꤢ꤬ꤏꤣ꤬ꤘꤢ꤬ꤒꤢ꤬, ꤋꤢꤨ꤭ꤘꤢꤧꤖꤥ, ꤋꤢꤨ꤭ꤢ꤬ꤞꤤ꤬ꤕꤢꤩ꤬ꤒꤢ꤬,
7 Mataram também Parsandata, Dalfom, Aspata,
8 ꤋꤢꤨ꤭ꤕꤥ꤬ꤚꤢ꤬ꤒꤢ꤬, ꤋꤢꤨ꤭ꤢ꤬ꤘꤢꤧ꤬ꤜꤢꤧ꤬, ꤋꤢꤨ꤭ꤢ꤬ꤚꤤ꤬ꤘꤢꤧ꤬ꤒꤢ꤬,
8 Porata, Adalia, Aridata,
9 ꤋꤢꤨ꤭ꤕꤢ꤬ꤗꤢ꤬ꤏꤣ꤬ꤒꤢ꤬, ꤋꤢꤨ꤭ꤢ꤬ꤚꤤ꤬ꤞꤢꤧ, ꤋꤢꤨ꤭ꤢ꤬ꤚꤤ꤬ꤘꤢꤧ ꤔꤢ ꤋꤢꤨ꤭ꤠꤢꤧ꤬ꤐꤢ꤬ꤒꤢ꤬ ꤞꤤ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤟꤢꤪ꤯
9 Farmasta, Arisai, Aridai e Vaizata,
10 ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤊꤛꤢ꤭ ꤢ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤘꤣ꤬ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤖꤛꤢꤩ ꤔꤢ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ꤋꤢꤨ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤒꤟꤢ꤭ꤤ꤭ꤒꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤌꤣ꤬ ꤘꤣ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ꤑꤢꤩ꤭ ꤒꤣ꤬ꤡꤣ꤬꤮ ꤒꤥ꤬꤯
10 que eram os dez filhos de Hamã, filho de Hamedata, o inimigo dos judeus; porém no despojo não tocaram.
11 ꤙꤤꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤑꤢꤩ꤭ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤔꤟꤤ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤘꤣ ꤋꤝꤤꤟꤥ꤭ꤒꤢ꤬ꤚꤢꤧꤠꤟꤤ꤭ꤊꤢꤨ꤭ ꤙꤢꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤒꤢꤩ꤭ ꤔꤌꤣ꤬, ꤢꤨ꤭ ꤊꤟꤢ꤬ꤘꤛꤢꤩꤜꤟꤌꤣ꤭ꤓꤛꤢ꤬ ꤘꤣ ꤋꤝꤤ ꤥ꤬꤯
11 No mesmo dia, o rei foi informado do número dos mortos na cidadela de Susã.
12 ꤋꤝꤤ ꤢꤧꤟꤛꤢ꤭ ꤋꤝꤤꤗꤟꤌꤣ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤟꤢꤩ ꤜꤢꤨ꤭ ꤔꤢ, “ꤒꤢꤦꤕꤚꤢꤧ ꤙꤤ ꤋꤝꤤꤟꤥ꤭ꤒꤢ꤬ꤚꤢꤧꤠꤟꤤ꤭ꤊꤢꤨ꤭ ꤛꤢꤩ꤭ꤔꤌꤣ꤬ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤔꤟꤤ ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤋꤢꤨ꤭ ꤢ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤑꤟꤢ꤭ꤐꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤢ ꤖꤢꤧ꤭ꤟꤢ꤬ꤗꤢ꤬ ꤢ꤬ꤖꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤋꤢꤨ꤭ ꤢ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤏꤛꤢꤩ꤯ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬ꤚꤢꤪ ꤠꤢ꤭ꤓꤛꤢꤩ꤭ꤊꤟꤢꤩ ꤘꤣ ꤢ꤬ꤥ꤬ꤊꤛꤢ꤭ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤔꤌꤣ꤬ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤔꤟꤤ ꤕꤟꤥ ꤡꤢꤪ ꤙꤢꤒꤢꤩ꤭꤮ ꤡꤢꤪꤊꤥ꤭꤯ ꤋꤥ꤭ꤑꤟꤢꤚꤢꤪ ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤞꤢꤧꤐꤟꤢꤦ ꤕꤟꤥ ꤤ꤭ꤒꤢꤩ꤭? ꤠꤢ꤭ ꤘꤛꤢꤩ ꤘꤢꤦ꤬ ꤔꤟꤢꤧ꤬꤯ ꤔꤟꤢꤧ꤬ ꤞꤢꤧꤐꤟꤢꤦ ꤊꤝꤤ꤭ ꤠꤢ꤭ ꤤ꤭ꤒꤢꤩ꤭? ꤠꤢ꤭ ꤘꤛꤢꤩꤕꤟꤥ ꤘꤢꤦ꤬ ꤔꤟꤢꤧ꤬ꤔꤟꤢꤧ꤬꤯”
12 O rei disse à rainha Ester: — Na cidadela de Susã, os judeus mataram e destruíram quinhentos homens e os dez filhos de Hamã. E nas demais províncias do rei, o que será que fizeram? E agora, qual é o seu pedido? Peça, e lhe será dado. Você tem ainda algum outro desejo? Será concedido.
13 ꤚꤢꤪ ꤋꤝꤤꤗꤟꤌꤣ ꤟꤢꤩ ꤊꤟꤢ꤬ꤋꤛꤢꤩ꤭ꤏꤢꤦ꤬ ꤋꤝꤤ ꤔꤢ, “ꤢ꤬ ꤊꤤ꤬ ꤒꤥ꤭ ꤋꤝꤤꤞꤢꤧꤕꤜꤢꤪ꤬ ꤟꤢꤩꤚꤢꤪ ꤖꤢꤨ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤙꤤ ꤠꤟꤤ꤭ꤘꤢꤨ꤬ꤏꤛꤢꤨꤏꤛꤢ꤬ꤊꤢꤨ꤭ꤛꤢꤩ꤭ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤓꤌꤣ꤭ꤟꤢꤪ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤛꤢꤩ꤭ꤒꤣ꤬ꤑꤢꤩ꤭ ꤖꤢꤨ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤞꤛꤥꤒꤟꤢꤧ꤬ꤞꤛꤢ꤬ ꤥ꤬ ꤔꤌꤣ꤬, ꤕꤢ꤬ꤚꤥ꤭ꤕꤢ꤭ ꤕꤜꤝꤥ꤭ꤗꤟꤢꤩ꤬ ꤕꤟꤥ ꤋꤛꤢꤩ꤭ꤞꤛꤢ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤔꤤ꤮꤯ ꤚꤢꤪ ꤖꤢꤧ꤭ꤟꤢ꤬ꤗꤢ꤬ ꤢ꤬ꤖꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤋꤢꤨ꤭ ꤢ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤏꤛꤢꤩ ꤢ꤬ꤜꤟꤌꤣ꤭ꤒꤟꤥ꤬ ꤛꤢꤩ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤕꤜꤝꤥ꤭ ꤕꤟꤢꤧ꤬ ꤘꤣ ꤕꤟꤢꤧ꤬ ꤊꤟꤢꤦ ꤡꤢꤪ꤭ꤓꤛꤢ꤬ꤊꤛꤢ꤭ ꤢꤧ꤬ ꤘꤣ ꤜꤟꤢꤩꤡꤢꤪ꤭ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤢ꤬ꤚꤟꤢꤧꤜꤟꤥ꤬ ꤔꤌꤣ꤬ ꤔꤤ꤮꤯”
13 Então Ester disse: — Se for do agrado do rei, permita aos judeus de Susã que também amanhã façam segundo o decreto de hoje e pendurem em forca os cadáveres dos dez filhos de Hamã.
14 ꤚꤢꤪ ꤋꤝꤤ ꤞꤢꤧꤕꤜꤢꤪ꤬ꤒꤥ꤭ꤊꤟꤌꤣ꤭ ꤖꤢꤨ ꤋꤝꤤꤗꤟꤌꤣ ꤟꤢꤩ ꤔꤌꤣ꤬ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤟꤢꤩꤒꤟꤢ꤭ꤍꤟꤥ ꤛꤢꤩ꤭ ꤙꤤ ꤠꤟꤤ꤭ꤘꤢꤨ꤬ꤏꤛꤢꤨꤏꤛꤢ꤬ꤊꤢꤨ꤭ ꤔꤌꤣ꤬꤯ ꤚꤢꤪ ꤢꤨ꤭ ꤡꤢꤪ꤭ꤓꤛꤢ꤬ꤊꤛꤢ꤭ ꤖꤢꤧ꤭ꤟꤢ꤬ꤗꤢ꤬ ꤢ꤬ꤖꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤋꤢꤨ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ ꤢ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤏꤛꤢꤩ ꤢ꤬ꤜꤟꤌꤣ꤭ꤒꤟꤥ꤬ ꤘꤣ ꤜꤟꤢꤩꤡꤢꤪ꤭ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤢ꤬ꤚꤟꤢꤧꤜꤟꤥ꤬꤯
14 Então o rei ordenou que assim se fizesse. Um decreto foi publicado em Susã, e os cadáveres dos dez filhos de Hamã foram pendurados na forca.
15 ꤙꤤ ꤜꤢꤧ꤭ꤢ꤬ꤘꤢ꤬ꤚꤢ꤬ ꤏꤛꤢꤩꤜꤝꤟꤤ꤭ꤞꤢꤧ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤞꤢꤧ꤭ ꤢ꤬ꤋꤢꤧ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤥ꤬ꤙꤤ ꤠꤟꤤ꤭ꤘꤢꤨ꤬ꤏꤛꤢꤨꤏꤛꤢ꤬ꤊꤢꤨ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤢꤧꤕꤜꤢꤪꤔꤟꤤ ꤜꤢꤨ꤭ ꤚꤢꤪ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤔꤟꤤꤕꤟꤥ ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤋꤢꤨ꤭ ꤢ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤞꤌꤣ꤭ꤐꤟꤢꤧ꤬꤯ ꤗꤢ꤬ꤔꤢꤚꤢꤪ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤘꤣ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤛꤢꤩ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤢ꤬ꤒꤟꤢ꤭ꤤ꤭ꤒꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤌꤣ꤬, ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤖꤛꤢꤩ ꤔꤢ ꤢ꤬ꤑꤢꤩ꤭ ꤒꤣ꤬ꤡꤣ꤬꤮ ꤒꤥ꤬꤯
15 Os judeus de Susã se reuniram também no dia catorze do mês de adar, e mataram trezentos homens em Susã; porém no despojo não tocaram.
16 ꤙꤤ ꤜꤢꤧ꤭ꤢ꤬ꤘꤢ꤬ꤚꤢ꤬ ꤏꤛꤢꤩꤞꤌꤣ꤭ꤑꤢꤩ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤟꤢꤪ, ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤥ꤬ ꤘꤣ ꤋꤝꤤꤊꤟꤢꤩꤊꤢꤨ꤭ ꤘꤣ ꤢ꤬ꤚꤟꤌꤣ꤬ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ꤔꤌꤣ꤬, ꤞꤛꤢꤖꤢꤨ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤊꤟꤢꤦ ꤏꤢꤏꤢꤦ꤬ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ꤋꤢꤨ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤢ꤬ꤑꤢꤩ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤢꤧꤕꤜꤢꤪꤥ꤬ꤕꤜꤢꤪ ꤜꤢ꤬ꤟꤛꤢ꤭ꤜꤢꤨ꤭꤯ ꤚꤢꤪ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤔꤟꤤ ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤞꤢꤧꤓꤢꤩ꤬ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤢ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤞꤌꤣ꤭ꤞꤛꤥꤒꤣ꤬ꤞꤢꤪ ꤔꤢ ꤑꤟꤢ꤭ꤚꤤ ꤡꤢꤪ, ꤚꤢꤪ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤜꤥ꤬ ꤙꤢꤧ꤬ꤐꤟꤢꤪ꤬ ꤕꤢ꤭ ꤢ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤢ꤬ꤜꤟꤢꤩ ꤒꤣ꤬ꤡꤣ꤬꤮ ꤒꤥ꤬ ꤟꤢꤪ꤯ ꤗꤢ꤬ꤔꤢꤚꤢꤪ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤘꤣ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤛꤢꤩ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤢ꤬ꤒꤟꤢ꤭ꤤ꤭ꤒꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤌꤣ꤬, ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤖꤛꤢꤩ ꤔꤢ ꤢ꤬ꤑꤢꤩ꤭ ꤒꤣ꤬ꤡꤣ꤬꤮ ꤒꤥ꤬꤯
16 Também os demais judeus que viviam nas províncias do rei se reuniram e se organizaram para defender a vida e se livrar dos seus inimigos. Mataram setenta e cinco mil dos que os odiavam; porém no despojo não tocaram.
17 ꤚꤢꤪ ꤙꤤ ꤏꤛꤢꤩꤜꤝꤟꤤ꤭ꤞꤢꤧ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤞꤢꤧ꤭ ꤗꤢ꤬ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤥ꤬ꤊꤟꤌꤣ ꤜꤢ꤬ꤟꤛꤢ꤭ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤗꤟꤢꤩ꤬, ꤚꤢꤪ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤞꤢꤧꤊꤚꤟꤢꤦ꤭ꤞꤢꤧꤜꤟꤢꤪ꤭ ꤗꤟꤢꤩ꤬ ꤜꤢ꤬ꤟꤛꤢ꤭ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤢꤩ꤬ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤥ꤭ꤕꤝꤢꤧ꤬꤯
17 Isto aconteceu no dia treze do mês de adar. No dia catorze, descansaram e fizeram dele um dia de festa e de alegria.
18 ꤗꤢ꤬ꤔꤢꤚꤢꤪ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤥ꤬ ꤘꤣ ꤠꤟꤤ꤭ꤘꤢꤨ꤬ꤏꤛꤢꤨꤏꤛꤢ꤬ꤊꤢꤨ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬, ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤢꤧꤕꤜꤢꤪ ꤜꤢꤨ꤭ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤜꤢ꤬ꤟꤛꤢ꤭ ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤞꤢꤧꤓꤢꤩ꤬ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤙꤤ ꤏꤛꤢꤩꤞꤌꤣ꤭ꤑꤢꤩ꤭ ꤔꤢ ꤏꤛꤢꤩꤜꤝꤟꤤ꤭ꤑꤢꤩ꤭ ꤢ꤬ꤋꤢꤧ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤚꤢꤪ ꤙꤤ ꤏꤛꤢꤩꤑꤟꤢ꤭ꤑꤢꤩ꤭ ꤢ꤬ꤋꤢꤧ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤥ꤬ꤊꤟꤌꤣ ꤜꤢ꤬ꤟꤛꤢ꤭ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤗꤟꤢꤩ꤬, ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤞꤢꤧꤊꤚꤟꤢꤦ꤭ꤞꤢꤧꤜꤟꤢꤪ꤭ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤜꤢ꤬ꤟꤛꤢ꤭ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤢꤩ꤬ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤥ꤭ꤕꤝꤢꤧ꤬꤯
18 Mas os judeus de Susã se reuniram nos dias treze e catorze do mesmo mês. Descansaram no dia quinze e fizeram dele um dia de festa e de alegria.
19 ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬ꤚꤢꤪ ꤒꤟꤌꤣ꤮ ꤛꤢꤩ꤭ꤒꤣ꤬ꤑꤢꤩ꤭, ꤙꤤ ꤜꤢꤧ꤭ꤢ꤬ꤘꤢ꤬ꤚꤢ꤬ ꤏꤛꤢꤩꤜꤝꤟꤤ꤭ꤑꤢꤩ꤭ ꤢ꤬ꤋꤢꤧ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤘꤢꤪ꤭ ꤥ꤬ ꤘꤣ ꤜꤟꤢꤗꤟꤤ꤬ꤏꤥ꤬ꤊꤜꤢꤧ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬, ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤥ꤬ꤊꤟꤌꤣ ꤜꤢ꤬ꤟꤛꤢ꤭ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤗꤟꤢꤩ꤬ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤞꤢꤧꤊꤚꤟꤢꤦ꤭ꤞꤢꤧꤜꤟꤢꤪ꤭ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤜꤢ꤬ꤟꤛꤢ꤭ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤢꤩ꤬ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤥ꤭ꤕꤝꤢꤧ꤬꤯ ꤚꤢꤪ ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤢ ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤞꤢꤨ꤭ꤢꤩ꤬ꤞꤢꤨ꤭ꤥ꤭ ꤜꤟꤛꤢꤩ꤭ꤊꤢꤧ꤬ ꤕꤢꤩ ꤜꤢ꤬ꤟꤛꤢ꤭ ꤜꤢꤨ꤭꤯
19 Por isso os judeus das vilas, que moram nas aldeias do campo, fazem do dia catorze do mês de adar um dia de alegria, de banquetes e de festa, e um dia em que mandam presentes uns aos outros.
20 ꤋꤢꤨ꤭ꤗꤢ꤬ꤘꤣ꤬ꤊꤢꤧ ꤚꤢ꤭ꤗꤢ ꤔꤟꤤꤜꤟꤢꤪ꤭ ꤜꤟꤢꤪ꤭꤮ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤚꤤ꤬ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤊꤛꤢ꤭ ꤛꤢꤩ꤭ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬꤯ ꤓꤌꤣ꤭ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ꤚꤢ꤭ ꤜꤤ꤬ꤒꤣ꤬ꤙꤢ꤬ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤞꤢꤨ꤭ꤡꤛꤣ ꤘꤣ ꤜꤟꤢꤪ꤭꤮ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤥ꤬ ꤘꤣ ꤋꤝꤤꤢ꤬ꤟꤢ꤬ꤏꤛꤣ꤬ꤚꤢꤨ ꤕꤣꤔꤟꤤ ꤓꤛꤢꤩ꤭ꤊꤟꤢꤩ ꤜꤟꤢꤪ꤭꤮ ꤕꤜꤤ꤭ ꤢ꤬ꤊꤢꤨ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤢ꤬ ꤥ꤬꤯ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤥ꤬ꤐꤛꤢꤩ꤬ ꤙꤢꤧ꤬ꤙꤢꤧ꤬, ꤥ꤬ꤖꤢꤦ꤬ ꤙꤢꤧ꤬ꤙꤢꤧ꤬, ꤢ꤬ ꤞꤢꤨ꤭ꤡꤛꤣ ꤕꤢꤩꤜꤟꤢꤪ꤭ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭꤯
20 Mordecai escreveu estas coisas e enviou cartas a todos os judeus que moravam em todas as províncias do rei Assuero, aos de perto e aos de longe,
21 ꤚꤢꤪ ꤘꤣ ꤜꤤ꤬ꤊꤢꤨ꤭ꤛꤢꤩ꤭ ꤢ꤬ ꤟꤢꤩꤒꤟꤢ꤭ ꤢ꤬ꤍꤟꤥ ꤔꤢ ꤙꤤ ꤜꤢꤧ꤭ꤢ꤬ꤘꤢ꤬ꤚꤢ꤬ ꤏꤛꤢꤩꤜꤝꤟꤤ꤭ꤑꤢꤩ꤭ ꤔꤢ ꤏꤛꤢꤩꤑꤟꤢ꤭ꤑꤢꤩ꤭ ꤢ꤬ꤋꤢꤧ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤕꤝꤟꤥ꤭ꤔꤢ꤬ꤔꤢ꤬꤮ ꤙꤢꤧ꤬ ꤗꤟꤢꤩ꤬ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤢꤩ꤬ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤥ꤭ꤕꤝꤢꤧ꤬꤯
21 ordenando-lhes que comemorassem o dia catorze do mês de adar e o dia quinze do mesmo mês, todos os anos,
22 ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤒꤢꤩ꤭ꤟꤢꤩꤚꤢꤪ ꤗꤟꤢꤪꤑꤢꤩ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤗꤢ꤬ ꤕꤟꤢꤧ꤬ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤜꤥ꤬ ꤙꤢꤧ꤬ꤐꤟꤢꤪ꤬ ꤕꤢ꤭ ꤕꤟꤢꤧ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤚꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤢ꤬ꤜꤟꤢꤩ ꤒꤣ꤬ꤡꤣ꤬꤮ ꤒꤥ꤬ ꤢ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤢ꤬ꤋꤛꤢꤩ꤭, ꤕꤟꤢꤧ꤬ ꤙꤢꤧ꤬ ꤞꤢꤧꤔꤟꤢꤩꤓꤛꤢ꤬ꤙꤢꤧ꤬ꤒꤟꤌꤣ ꤗꤟꤢꤪꤑꤢꤩ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬꤯ ꤙꤤ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤜꤢꤧ꤭ ꤗꤢ꤬ ꤕꤟꤢꤧ꤬ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤞꤢꤧꤕꤜꤟꤢꤧ꤭ꤞꤢꤧꤐꤟꤢꤪ꤬ ꤔꤌꤣ꤬ ꤢ꤬ꤓꤝꤟꤥ꤭ꤓꤛꤢ꤬ ꤋꤛꤢꤩ꤭ꤞꤛꤢ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤞꤢꤧꤊꤚꤟꤢꤦ꤭ꤞꤢꤧꤜꤟꤢꤪ꤭, ꤕꤟꤢꤧ꤬ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤤ꤬ꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤌꤣ꤬ ꤢ꤬ꤓꤝꤟꤥ꤭ꤓꤛꤢ꤬ ꤋꤛꤢꤩ꤭ꤞꤛꤢ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤤ꤬ꤚꤥ꤭꤯ ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬ꤚꤢꤪ ꤕꤟꤢꤧ꤬ ꤙꤢꤧ꤬ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤔꤟꤤ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤞꤢꤧꤊꤚꤟꤢꤦ꤭ꤞꤢꤧꤜꤟꤢꤪ꤭ꤕꤝꤢꤧ꤬ ꤢ꤬ꤗꤟꤢꤪꤑꤢꤩ꤭ꤗꤟꤢꤪꤞꤢꤧ꤭, ꤚꤢꤪ ꤕꤟꤢꤧ꤬ ꤙꤢꤧ꤬ ꤞꤢꤨ꤭ꤢꤩ꤬ꤞꤢꤨ꤭ꤥ꤭ ꤜꤟꤛꤢꤩ꤭ꤊꤢꤧ꤬ ꤔꤟꤤꤜꤢꤨ꤭ ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤔꤢ ꤒꤣ꤬ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ ꤚꤢꤪ ꤕꤟꤢꤧ꤬ ꤙꤢꤧ꤬ ꤘꤛꤢꤩ ꤕꤢꤩ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤏꤥ꤭ꤖꤢꤏꤥ꤭ꤚꤟꤛꤢ꤬ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤏꤛꤢꤩ꤭ꤐꤟꤢꤨ꤯
22 como os dias em que os judeus se livraram dos seus inimigos, o mês em que a tristeza virou alegria e o luto se transformou em festa. E que esses fossem dias de festa e de alegria, de troca de presentes e dádivas aos pobres.
23 ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬ꤚꤢꤪ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤞꤤ꤭ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤞꤢꤧꤕꤜꤢꤪ꤬ꤒꤥ꤭ꤊꤟꤌꤣ꤭ ꤖꤢꤨ ꤋꤢꤨ꤭ꤗꤢ꤬ꤘꤣ꤬ꤊꤢꤧ ꤟꤢꤩꤏꤥ꤬ꤜꤟꤌꤣ꤭ꤡꤛꤣ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ ꤚꤢꤪ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤗꤟꤢꤩ꤬ ꤕꤜꤢꤩ꤬ꤟꤛꤢ꤭ ꤔꤟꤤꤘꤛꤢꤩ ꤜꤢ꤬ꤟꤛꤢ꤭ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤢꤩ꤬ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤥ꤭ꤕꤝꤢꤧ꤬ ꤒꤣ꤬ꤔꤢ꤬ꤒꤣ꤬ꤖꤟꤌꤣ꤯
23 Assim, os judeus aceitaram como costume o que, naquele tempo, haviam feito pela primeira vez, segundo Mordecai lhes havia ordenado por escrito.
24 ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤒꤢꤩ꤭ꤟꤢꤩꤚꤢꤪ ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤞꤢꤧꤓꤢꤩ꤬ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤜꤟꤢꤪ꤭꤮ ꤕꤜꤤ꤭ ꤘꤣ ꤢ꤬ꤗꤟꤢ ꤋꤝꤤꤢ꤬ꤊꤢ꤬ꤊꤢ ꤢ꤬ꤊꤜꤝꤤ꤭ꤢ꤬ꤜꤝꤤ ꤖꤢꤧ꤭ꤟꤢ꤬ꤗꤢ꤬ꤘꤢ꤬ꤒꤢ꤬ ꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤖꤢꤧ꤭ꤟꤢ꤬ꤗꤢ꤬ ꤛꤢꤩ꤭, ꤢ꤬ ꤊꤚꤢꤩ꤬ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤗꤟꤢꤩ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤕꤛꤢꤩꤗꤟꤢꤩ꤬ꤊꤛꤢ꤭ ꤊꤛꤢ꤭ꤜꤟꤢꤪ꤭ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤞꤤ꤭ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬꤯ ꤚꤢꤪ ꤞꤛꤢꤖꤢꤨ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤊꤟꤢꤦ ꤞꤢꤧꤑꤢꤩ꤭ ꤗꤟꤢꤪꤑꤢꤩ꤭ꤗꤟꤢꤪꤞꤢꤧ꤭ ꤘꤣ ꤢ꤬ ꤒꤥ꤭ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤛꤢꤩ꤭ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤞꤤ꤭ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤙꤤꤒꤢꤩ꤭ ꤒꤣ꤬ꤑꤢꤩ꤭ ꤢ꤬ꤑꤢꤩ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤙꤢꤪ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤙꤛꤢ꤭ꤙꤝꤤ ꤒꤣ꤬ꤡꤣ꤬ ꤘꤣ ꤢꤨ꤭ ꤢꤧ ꤔꤢ ꤕꤢꤨꤚꤢ꤯
24 Porque Hamã, filho de Hamedata, o agagita, inimigo de todos os judeus, tinha planejado destruir os judeus; e tinha lançado o “Pur”, isto é, sortes, para os assolar e destruir.
25 ꤗꤢ꤬ꤔꤢꤚꤢꤪ ꤙꤤ ꤋꤝꤤꤗꤟꤌꤣꤢꤧ꤬ꤞꤢ꤬ꤒꤢ꤬ ꤟꤛꤢ꤭ꤔꤟꤌꤣ꤭ ꤘꤣ ꤋꤝꤤꤑꤢꤩ꤭ꤟꤛꤢ꤭ ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤟꤢꤩꤏꤥ꤬ꤜꤟꤌꤣ꤭ ꤜꤢꤨ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤢ꤬ꤋꤢꤧ꤭, ꤋꤝꤤ ꤔꤢꤪ꤭ꤚꤢ꤭ꤒꤟꤢ꤭ ꤢꤨ꤭ ꤢ꤬ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤟꤢꤩꤒꤟꤢ꤭ꤍꤟꤥ ꤔꤢ ꤖꤢꤧ꤭ꤟꤢ꤬ꤗꤢ꤬ ꤊꤚꤢꤩ꤬ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤞꤛꤢꤩ꤭ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤗꤢꤨ꤭ꤗꤟꤛꤢ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤛꤢꤩ꤭ꤔꤌꤣ꤬ ꤢ꤬ ꤒꤥ꤭ꤙꤢꤧ꤬ ꤙꤢꤧ꤬ꤊꤟꤢ꤬ꤋꤛꤢꤩ꤭ ꤔꤟꤤꤘꤢꤦ꤬ ꤜꤢꤨ꤭꤯ ꤚꤢꤪ ꤢꤧ꤬ ꤔꤢ ꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤋꤢꤨ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬, ꤒꤥ꤭ꤙꤢꤧ꤬ ꤡꤢꤪ꤭ꤓꤛꤢ꤬ ꤊꤛꤢ꤭ ꤜꤢꤨ꤭ ꤘꤣ ꤜꤟꤢꤩꤡꤢꤪ꤭ꤞꤛꤢꤩ꤭ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤢ꤬ꤚꤟꤢꤧꤜꤟꤥ꤬꤯
25 Mas Ester foi falar com o rei, e ele ordenou por cartas que o plano perverso de Hamã, que ele tinha elaborado contra os judeus, recaísse sobre a própria cabeça dele, e que ele e os seus filhos fossem enforcados.
26 ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬ꤢ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤢ꤬ꤋꤛꤢꤩ꤭, ꤕꤝꤢꤧ꤬ꤛꤢꤩ꤭ ꤢꤨ꤭ ꤢꤧꤊꤛꤢ꤭ ꤜꤢꤨ꤭ ꤔꤢ ꤕꤢꤨ꤬ꤚꤤ꤬ꤕꤝꤢꤧ꤬ꤘꤢꤨ꤬, ꤕꤢꤨ꤬ꤚꤤ꤬ ꤍꤟꤥꤛꤢꤩ꤭ꤒꤣ꤬ꤗꤢꤦ꤭ ꤗꤢ꤬ ꤢ꤬ ꤟꤛꤢ꤭ ꤘꤣ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤙꤛꤢ꤭ꤙꤝꤤ ꤢ꤬ꤗꤝꤟꤤ꤬ ꤕꤢꤨꤚꤢ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤔꤌꤣ꤬ꤟꤢꤪ꤯ ꤘꤣ ꤋꤢꤨ꤭ꤗꤢ꤬ꤘꤣ꤬ꤊꤢꤧ ꤚꤢ꤭ꤒꤟꤢ꤭ ꤜꤤ꤬ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤞꤛꤥꤒꤟꤢꤧ꤬ꤞꤛꤢ꤬ ꤛꤢꤩ꤭ ꤔꤢ ꤘꤣ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤞꤢꤧꤔꤟꤢꤩꤓꤛꤢ꤬ꤙꤢꤧ꤬ ꤋꤛꤢꤩ꤭ꤞꤛꤢ ꤒꤟꤢꤧ꤬ ꤘꤣ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤗꤛꤢꤓꤛꤢꤩ꤬ꤏꤤꤒꤣ꤬ꤙꤢꤧ꤬ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤔꤢ ꤒꤟꤢꤧ꤬ ꤘꤣ ꤢ꤬ꤓꤝꤟꤥ꤭ꤓꤛꤢ꤬ ꤔꤢ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤢ꤬ꤋꤢꤨ꤬ꤢ꤬ꤋꤛꤢꤩ꤭,
26 Por isso, esses dias são chamados de “Purim”, do nome “Pur”. Daí, por causa de todas as palavras daquela carta, e do que testemunharam, e do que lhes havia acontecido,
27 ꤕꤝꤢꤧ꤬ ꤛꤢꤩ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤢꤩ꤬ꤊꤜꤟꤢꤪ꤬ꤢꤩ꤬ꤗꤢ꤬ꤊꤛꤢ꤭, ꤘꤛꤢ꤬ꤊꤛꤢ꤭ ꤖꤢꤨ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ꤜꤟꤢꤩꤊꤜꤥ꤭ ꤔꤟꤤꤘꤢꤦ꤬ ꤔꤌꤣ꤬꤯ ꤚꤢꤪ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤊꤟꤢꤦ ꤢꤧꤕꤢ꤬ꤒꤟꤣꤔꤟꤤ ꤢ꤬ꤊꤜꤝꤤ꤭ꤢ꤬ꤜꤝꤤ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤔꤢ ꤜꤟꤢꤪ꤭꤮ ꤊꤢ꤬ꤛꤢ꤭ ꤘꤣ ꤢ꤬ ꤓꤝꤟꤥ꤭ꤊꤟꤢ꤬ꤊꤟꤌꤣ꤭ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤚꤢꤪ ꤕꤝꤟꤥ꤭ꤔꤢ꤬ꤔꤢ꤬꤮ ꤙꤤ ꤢ꤬ꤏꤛꤣꤢ꤬ꤋꤢꤧ꤭ ꤒꤥ꤭ ꤟꤢꤪ ꤢ꤬ꤋꤢꤧ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤊꤟꤢꤦ ꤕꤜꤝꤥ꤭ꤜꤢ꤬ꤒꤟꤢꤦ꤭ꤊꤛꤢ꤭ ꤕꤝꤢꤧ꤬ ꤛꤢꤩ꤭ ꤒꤥ꤬ ꤕꤢ꤭꤯
27 os judeus decidiram que eles mesmos, os seus descendentes e todos os que viessem se juntar a eles não deixariam de comemorar estes dois dias segundo o que se havia escrito a respeito deles, no tempo marcado, todos os anos.
28 ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬ꤚꤢꤪ ꤜꤟꤢꤪ꤭꤮ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤟꤤ꤬ꤖꤢꤨꤖꤛꤢ꤭ꤖꤢꤨ ꤒꤣ꤬ꤓꤢꤦ꤭ ꤓꤌꤣ꤭ ꤒꤣ꤬ꤓꤢꤦ꤭ ꤥ꤬ ꤘꤣ ꤠꤟꤤ꤭ ꤕꤝꤟꤥ꤭꤮ ꤒꤣ꤬ꤠꤟꤤ꤭ ꤔꤢ ꤓꤛꤢꤩ꤭ꤊꤟꤢꤩ ꤕꤝꤟꤥ꤭꤮ ꤒꤣ꤬ꤊꤟꤢꤩ ꤢ꤬ꤊꤢꤨ꤭ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ꤔꤌꤣ꤬, ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤊꤟꤢꤦ ꤞꤢꤧꤔꤟꤢꤩꤓꤛꤢ꤬ꤒꤟꤌꤣꤔꤟꤤ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤓꤝꤟꤥ꤭ꤓꤛꤢ꤬ ꤛꤢꤩ꤭ ꤚꤢꤪ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤊꤟꤢꤦ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤔꤟꤤ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤕꤝꤢꤧ꤬ ꤛꤢꤩ꤭ ꤕꤢ꤭꤯ ꤚꤢꤪ ꤕꤢꤨ꤬ꤚꤤ꤬ꤕꤝꤢꤧ꤬ꤘꤢꤨ꤬ ꤛꤢꤩ꤭ ꤕꤝꤟꤥ꤭ꤔꤢ꤬ꤔꤢ꤬꤮ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤊꤟꤢꤦ ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤕꤝꤢꤧ꤬ ꤔꤟꤤꤘꤛꤢꤩ ꤕꤢ꤭, ꤚꤢꤪ ꤘꤣ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤢ꤬ꤊꤜꤝꤤ꤭ꤢ꤬ꤜꤝꤤ ꤢ꤬ꤊꤜꤢꤧ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤊꤟꤢꤦ ꤕꤜꤝꤥ꤭ꤜꤢ꤬ꤒꤟꤢꤦ꤭ꤊꤛꤢ꤭ ꤒꤥ꤬ ꤕꤢ꤭꤯
28 E que estes dias seriam lembrados e comemorados geração após geração, por todas as famílias, em todas as províncias e em todas as cidades, e que estes dias de Purim jamais iriam desaparecer entre os judeus, e que a memória deles jamais se extinguiria entre os seus descendentes.
29 ꤖꤢꤨꤔꤌꤣ꤬ꤚꤢꤪ ꤖꤢꤧ꤭ꤢ꤬ꤙꤤꤟꤢꤧꤜꤢ ꤢ꤬ꤖꤢꤨꤕꤚꤟꤢꤧ꤬ꤗꤢꤪ꤬ ꤋꤝꤤꤗꤟꤌꤣꤢꤧ꤬ꤞꤢ꤬ꤒꤢ꤬ ꤔꤢꤪ꤭ꤢꤩ꤬ꤔꤟꤤ ꤢ꤬ꤒꤢ꤬ꤚꤛꤢꤩ꤭ꤏꤛꤥ꤬ꤏꤢꤪ꤭ ꤚꤢꤪ ꤢꤧ꤬ ꤔꤢ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤋꤢꤨ꤭ꤗꤢ꤬ꤘꤣ꤬ꤊꤢꤧ ꤚꤢ꤭ꤔꤟꤤ ꤕꤟꤥ ꤜꤤ꤬ ꤘꤣ ꤢ꤬ꤚꤟꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤙꤢ꤬꤯ ꤚꤢꤪ ꤜꤤ꤬ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤙꤢ꤬ ꤗꤢ꤬ ꤢ꤬ ꤢꤩ꤬ꤊꤜꤟꤢꤪ꤬ꤢꤩ꤬ꤗꤢ꤬ꤔꤟꤤ ꤊꤟꤌꤣ꤭ꤕꤟꤥ ꤜꤤ꤬ ꤘꤣ ꤋꤢꤨ꤭ꤗꤢ꤬ꤘꤣ꤬ꤊꤢꤧ ꤚꤢ꤭ ꤕꤢꤨ꤬ꤚꤤ꤬ꤕꤝꤢꤧ꤬ꤘꤢꤨ꤬ ꤢ꤬ꤚꤤ꤬ꤢ꤬ꤊꤛꤢ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤣ꤬ꤙꤢ꤬꤯
29 Então a rainha Ester, filha de Abiail, e o judeu Mordecai escreveram, com toda a autoridade, uma segunda carta, para confirmar a carta de Purim.
30 ꤚꤢꤪ ꤋꤢꤨ꤭ꤗꤢ꤬ꤘꤣ꤬ꤊꤢꤧ ꤞꤢꤨ꤭ꤡꤛꤣ ꤜꤤ꤬ ꤛꤢꤩ꤭ ꤘꤣ ꤜꤟꤢꤪ꤭꤮ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤥ꤬ ꤙꤤ꤮ ꤋꤝꤤꤢ꤬ꤟꤢ꤬ꤏꤛꤣ꤬ꤚꤢꤨꤊꤟꤢꤩ ꤊꤟꤢꤩꤒꤣ꤬ꤐꤟꤢꤧ꤬ꤔꤛꤢꤩ꤭ꤏꤛꤢꤩ꤭ ꤔꤢ ꤞꤌꤣ꤭ꤞꤛꤥꤒꤣ꤬ꤊꤟꤢꤩ ꤢ꤬ꤊꤢꤨ꤭ ꤔꤌꤣ꤬ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬꤯ ꤚꤢꤪ ꤜꤤ꤬ꤛꤢꤩ꤭ ꤢ꤬ ꤚꤢ꤭ꤥ꤬ ꤔꤢ, ꤞꤤ꤭ ꤊꤟꤢꤦ ꤥ꤬ ꤘꤢꤦ꤬ ꤔꤢ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤥ꤬ꤗꤟꤥ꤬ꤥ꤬ꤖꤝꤤ꤭ ꤔꤢ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤊꤚꤟꤢꤦ꤭ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤊꤜꤢꤧ꤭ ꤔꤤ꤮꤯
30 Mandaram cartas a todos os judeus, às cento e vinte e sete províncias do reino de Assuero, com palavras amigáveis e sinceras,
31 ꤓꤌꤣ꤭ꤚꤢꤪ ꤢ꤬ ꤐꤟꤢꤨ꤭ꤊꤜꤛꤢꤐꤟꤢꤨ꤭ꤊꤜꤥ꤭ꤔꤟꤤ ꤕꤟꤥ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤔꤢ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤢ꤬ꤊꤜꤝꤤ꤭ꤢ꤬ꤜꤝꤤ ꤒꤢ꤬ꤟꤢꤩ꤬ ꤔꤢ ꤙꤤ ꤢ꤬ꤏꤛꤣꤢ꤬ꤋꤢꤧ꤭ ꤒꤥ꤭ ꤟꤢꤪ ꤢ꤬ꤋꤢꤧ꤭ꤔꤌꤣ꤬, ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤙꤢꤧ꤬ ꤊꤚꤝꤥ꤭ꤗꤟꤢꤩ꤬ꤊꤟꤌꤣ꤭ ꤕꤢꤨ꤬ꤚꤤ꤬ꤕꤝꤢꤧ꤬ꤘꤢꤨ꤬ ꤖꤢꤨ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤡꤟꤢꤨ꤭ꤢꤩ꤬ ꤓꤌꤣ꤭ꤟꤢꤪ ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤞꤛꤥꤒꤟꤢꤧ꤬ꤞꤛꤢ꤬ ꤘꤣ ꤢꤧ꤬ꤞꤤ꤭ ꤊꤟꤢꤦ ꤘꤟꤌꤣ꤬ꤢꤩ꤬ꤏꤢꤧ꤬ꤢꤩ꤬ꤏꤢꤧ꤬ꤥ꤭ ꤚꤢꤪ ꤤ꤬ꤟꤢꤧ꤬ ꤢ꤬ꤑꤢꤩ꤭ꤔꤌꤣ꤬ ꤟꤢꤪ꤯ ꤚꤢꤪ ꤛꤢꤩ꤭ꤗꤢ꤬ ꤛꤢꤨꤘꤢ꤬ꤖꤢꤨ ꤋꤢꤨ꤭ꤗꤢ꤬ꤘꤣ꤬ꤊꤢꤧ ꤔꤢ ꤋꤝꤤꤗꤟꤌꤣꤢꤧ꤬ꤞꤢ꤬ꤒꤢ꤬ ꤞꤢꤧꤔꤛꤢꤩ꤭ꤜꤟꤢꤪ꤭ ꤢ꤬ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤟꤢꤩꤒꤟꤢ꤭ꤍꤟꤥ ꤟꤢꤪ꤯
31 para confirmar estes dias de Purim nos seus tempos determinados, como o judeu Mordecai e a rainha Ester lhes haviam ordenado, e como eles mesmos já o tinham estabelecido sobre si e sobre a sua descendência, a respeito do jejum e do seu lamento.
32 ꤋꤝꤤꤗꤟꤌꤣ ꤟꤢꤩꤒꤟꤢ꤭ ꤕꤟꤥ ꤕꤢꤨ꤬ꤚꤤ꤬ꤕꤝꤢꤧ꤬ꤘꤢꤨ꤬ ꤢ꤬ꤒꤟꤢꤧ꤬ꤞꤛꤥꤒꤟꤢꤧ꤬ꤞꤛꤢ꤬ ꤛꤢꤩ꤭, ꤚꤢꤪ ꤢꤨ꤭ ꤚꤢ꤭ꤗꤢꤚꤢ꤭ꤘꤛꤢ꤭ ꤊꤛꤢ꤭ ꤜꤢꤨ꤭ ꤘꤣ ꤜꤤ꤬ꤙꤢ꤬ ꤊꤢꤨ꤭꤯
32 E o decreto de Ester estabeleceu estas particularidades de Purim; e se escreveu no livro.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Ester 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.