Tito 1
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Vǎ ma Paulu, vǎ rǎcuố pé̤ nè̤ li yětôba. Vǎ ma Cò́marya a prè̤me̤tè̤phú ná Jesǔ Krístu a Prè̤dônyǎphú tôprè̤. Cò́marya nwóhtya vǎ rò a nò̌cuố me̤cwó̤hò́ vǎ ná kayǎ dố a nwóhtyahò́ lǔ nuôtahe a tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ ná a tè̤má̤tè̤cò́ a tè̤thè́khuthè́gně tahe hò́. Tè̤má̤tè̤cò́ yěnuôma má̤hò́ a me̤cwó̤hò́ èthǐ dố a ki ohtwǒprè̤ tǒ ná Cò́marya athè́plò yěnuôtahe hò́.
1 Eu, Paulo, escravo de Deus e apóstolo de Jesus Cristo, escrevo esta carta. Fui enviado para fortalecer a fé daqueles que Deus escolheu e para ensinar-lhes a verdade que mostra como viver uma vida de devoção.
2 Tè̤má̤tè̤cò́ yěnuô a dyé èthǐ tè̤myásû̌ dố èthǐ ki ní̤bè thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ talèkrè́ agně hò́. Bí hekhu ohtwǒhtya tyahíto akhè̌nuô, Cò́marya dố a lahǒnò́ takhyá꤮ to yětôprè̤nuô, a ò́lya̤ one htuô̌hò́ ná a ki dyé pè̤ tè̤htwǒprè̤ yěnuô hò́.
2 Essa verdade lhes dá a esperança da vida eterna que Deus, aquele que não mente, prometeu antes dos tempos eternos.
3 Cò́marya dố a me̤lwóhteka̤ pè̤ yětôprè̤ dyéthè́gně pé̤ pè̤ tè̤ritè̤kyǎ yěnuôma, a tǒshuốtǒkhè̌ rò a zṳ̂́ení̤ vǎ rò a nò̌tǎ̤ vǎ dố vǎ ki dyéthè́gně pé̤ thǐ ná tè̤ritè̤kyǎ yěnuô hò́.
3 E agora, no devido tempo, ele revelou essa mensagem, que anunciamos a todos. Por ordem de Deus, nosso Salvador, fui encarregado de realizar esse trabalho em favor dele.
4 Tito꤮, vǎ rǎcuố li yětôba dố nè̤o. Nè̤ tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ yǒ thyácò́ná pè̤ tôcô꤮ tuô̌ akhu-akhyě, nè̤nuô a thyácò́ná vǎphú tatò ná vǎné̤ cò́.
4 Escrevo a Tito, meu verdadeiro filho na fé que compartilhamos. Que Deus, o Pai, e Cristo Jesus, nosso Salvador, lhe deem graça e paz.
5 Vǎ dyakyǎ hò́ nè̤ bí Crete klû́ yěnuôma thyáphú nè̤ ki cuố tari me̤tǒme̤bè htuô̌plû́kyǎ lò̌ tè̤ dố a lome̤pǎ dố vǐ̤yě pwǒ̤tôvǐ̤ akǔ nuôtahe prè́. Rò nè̤ ki dyahtya prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ muố̤prû̌muố̤prè̤́ tahe phú vǎ zṳ̌klyázṳ̌klǒ htuô̌hò́ nè̤ nuô ní꤮.
5 Deixei-o na ilha de Creta para que você completasse o trabalho e nomeasse presbíteros em cada cidade, conforme o instruí.
6 Prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ khuklò́khuklyǎ tahe nuôma èthǐ bè má̤dû kayǎ dố ǔ lé̤dya tè̤thû́ dố èthǐ alo̤nuô a tǒbè oní̤ to. Amě bè oprè́ tôprè̤꤮ tuô̌, aphú tahe nuôma a bè má̤ kayǎ dố a zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤tè̤ rò èthǐ mwi̤la bè luô̌ní̤ ná kayǎ mǔmyá̤ricyá̤ to, tomaná a bè khǎlèduô̌ ní̤ to, htuô̌rò a bè má̤ kayǎ dố a ní̤dǎ ngó̤tahe.
6 O presbítero deve ter uma vida irrepreensível. Deve ser marido de uma só mulher, e seus filhos devem partilhar de sua fé e não ter fama de devassos nem rebeldes.
7 Me̤těhérò, prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ khuklò́khuklyǎ tôprè̤nuô, tè̤me̤ lya̤bè è dố a tǒbè me̤ Cò́marya a tè̤phyétè̤me̤ akhu-akhyě, ǔ lé̤dya è tè̤thû́ ma a tǒbè oní̤ to, khuklò́pryě̤ ná thè́plò duhtyapryǎ tahenuô a tǒbè oní̤ to, bè emṳ̂ǒpryá ní̤ to, bèmṳ̂̌bèpò̤ní̤ ǔruô to, bè pṳ̌ení̤ rû̌ dố ǔkhu to.
7 O bispo administra a casa de Deus e, portanto, deve ter uma vida irrepreensível. Não deve ser arrogante nem briguento, não deve beber vinho em excesso, nem ser violento, nem buscar lucro desonesto.
8 Má̤tôkhónuô, a tǒbè má̤ kayǎ dố a è́mo̤sû sǐpré̤sǐmya̤, a tǒbè má̤ kayǎ dố a mo̤ tè̤ dố aryá, a tǒbè khò̌bè́cyá̤ ané̤, a tǒbè o ná tè̤cò́tè̤te̤ ná tè̤sǎsè̌ ná tè̤rò̤ bè́ní̤ ané̤,
8 Em vez disso, deve ser hospitaleiro e amar o bem. Deve viver sabiamente, ser justo e ter uma vida de devoção e disciplina.
9 thyáphú a ki dyéhè̌dyérebè́ ǔ ná tè̤ithyóithya dố atǒ tahe, htuô̌to thyáphú a ki ithyóithya ka̤khyěsûcyá̤ khyě kayǎ dố a hé takhwótakèsû tè̤ritè̤kyǎ yětahe agněnuô, a tǒbè zṳ̂́e pṳ̂́klò̤ma ní̤ ryá tè̤ritè̤kyǎ dố ǔ zṳ̂́ení̤ è rò phú ǔ ithyó htuô̌hò́ lǔ nuôtahe.
9 Deve estar plenamente convicto da mensagem fiel que lhe foi ensinada, de modo que possa encorajar outros com o verdadeiro ensino e mostrar aos que se opõem onde estão errados.
10 Me̤těhérò kayǎ dố a hé takhwótakèsû tè̤ tahenuô a o è́nyacò́. Èthǐ nuôtahema, a hébè tè̤ dố angó̤lasá oto tahe, rò a hébè lahǒlahya lò̌ ǔ. Kayǎ phúnuô tahema, è́taki, pè̤ myáhtyecyá̤ èthǐ bítě hérò, èthǐ nuôtahema, a hébè sò̌kadố lahyǎ ná thyáphú ǔ ki ní̤bè tè̤lwóhteka̤ agněnuô, ǔ bè dû́talíphá, a hé lahyǎ phúnuô tahe aklè̌ nuôhò́.
10 Pois há muitos rebeldes que promovem conversas inúteis e enganam as pessoas. Refiro-me especialmente àqueles que insistem na necessidade da circuncisão.
11 Tǒbè nò̌othuôkyǎ èthǐ tè̤hébè nuôtahe, me̤těhérò tè̤ithyóithya dố a tǒkò ithyó to tahenuô èthǐ cuốithyó ǔ akhu-akhyě, èthǐ cuố me̤súsá sǐvyá̤dídyǎ lò̌ ǔ hiphúphyǎphú pwǒ̤꤮ tôprè̤ a tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤. Èthǐ thè́zṳ̂́ ní̤bè lahyǎ rû̌ rò a lěithyó ǔ prè́.
11 É preciso fazê-los calar, pois, com seus ensinamentos falsos, têm desviado famílias inteiras da verdade. Sua motivação é obter lucro desonesto.
12 Èthǐ Creta klû́phú prè̤pro̤ ní̤dû aklè̌ tôprè̤nuô a hé, “Creta klû́phú tahema kayǎlahǒ pwǒ̤꤮ tôphuố, èthǐ ma athyáná tè̤mi̤tè̤myá̤ dố a hǎricyá̤ tahe htuô̌rò èthǐ ma kayǎ taklělěbyáphú dố a etalwó ǒtalye̤ tahe.”
12 Até mesmo um deles, um profeta nascido em Creta, disse: “Os cretenses são mentirosos, animais cruéis e comilões preguiçosos”.
13 A hé tè̤ yětahe nuôma a tǒprè́ akhu-akhyě, thyáphú èthǐ ki ocò́ote̤ dố tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ akǔnuô thè́prwǒ̤sò̌ èthǐ ní꤮.
13 Isso é verdade. Portanto, repreenda-os severamente, a fim de fortalecê-los na fé.
14 Htuô̌rò thyáphú èthǐ ki vǐkyǎ Judaphú atè̤dyá kanǐkano dố꤮ nyénu nuôtahe, htuô̌rò thyáphú èthǐ ki vǐkyǎ tè̤mekyǎngó̤ dố kayǎ htésûkyǎ tè̤má̤tè̤cò́ nuôtahe hékyǎngó̤ nuôtahe agněnuô, thè́prwǒ̤sò̌ èthǐ nuô.
14 É preciso que deixem de dar ouvidos a mitos judaicos e às ordens daqueles que se desviaram da verdade.
15 Kayǎ tôprè̤prè̤ dố a mwǒ̤plǐ hò́ dố Cò́marya a mèthènyě nuô, tè̤lò̌꤮ plǐ mwǒ̤plǐ lò̌ hò́ dố ègně hò́. Manárò kayǎ dố a mwǒ̤plǐ kuô̌ǔ to rò a zṳ̂́enyá̤e kuô̌ǔ to nuôtahenuô, dố ègněnuô a mwǒ̤plǐ tôcô꤮ to. Èthǐ tè̤thû́ tahenuô a me̤ taprómǔmyá̤ lò̌ ní̤khyědû èthǐ atè̤tane̤ ná athè́plò dố a thè́gně ní̤dû tè̤ryá ná tè̤mǔmyá̤ yěnuôhò́.
15 Para os que são puros, tudo é puro. Mas, para os corruptos e descrentes, nada é puro, pois têm a mente e a consciência corrompidas.
16 Èthǐ hé ná a thè́gně Cò́marya tadû́rò tè̤me̤ dố èthǐ me̤ tahenuô a oluô̌htya ná èthǐ thè́gně Cò́marya taki꤮ to. Èthǐ nuôtahema lé̤thè́zò̤́thè́ryǎ̤, htuô̌rò kayǎ dố a ní̤dǎ kuô̌ǔ ngó̤ to tahe, èthǐ kíré̤ me̤tè̤ aryá tôcôcônuô a me̤bè́ kuô̌ǔ to.
16 Afirmam que conhecem a Deus, mas o negam por seu modo de viver. São detestáveis e desobedientes, e não servem para fazer nada de bom.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Tito 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.