Romanos 1
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Vǎ ma Paulu. Vǎ rǎcuốpé̤ thǐ li yětôba. Vǎ ma Jesǔ Krístu a prè̤me̤tè̤phú tôprè̤. A è́ vǎ ná vǎ ki htwǒhtya Prè̤dônyǎphú tôprè̤, htuô̌rò a nwóhtya vǎ ná vǎ ki hésodônyǎ pé̤ ǔ ná Cò́marya a tè̤thè́krṳ̂̌mila.
1 Eu, Paulo, escravo de Cristo Jesus, chamado para ser apóstolo e enviado para anunciar as boas-novas de Deus, escrevo esta carta.
2 Tè̤thè́krṳ̂̌mila yěnuô, Cò́marya ò́lya̤ one nyě̤lǎhò́ angó̤ mú꤮ nukhè̌ ná aprè̤pro̤ tahe phú a rǎone htuô̌hò́ dố lisǎsè̌ akǔnuô.
2 Deus prometeu as boas-novas muito tempo atrás nas Escrituras Sagradas, por meio de seus profetas.
3 Tè̤thè́krṳ̂̌mila yěnuôma a má̤hò́ aphúkhǔ má̤dû pè̤ Byacè Jesǔ Krístu yě ari-akyǎ dố a hyǎlya̤ klwo-ané̤ phú prè̤lukayǎ yěnuô tôprè̤ hò́, rò a hyǎ opacè̤̌lya̤ dố khwí Davi aklwǐalyǎ akǔ yěnuô tôprè̤ hò́.
3 Elas se referem a seu Filho, que, como homem, nasceu da linhagem do rei Davi,
4 Dố Thè́ Sǎsè̌ Byacè akhu-akhyěrò bí Cò́marya me̤htwǒprè̤ ka̤khyě pè̤ Byacè Jesǔ Krístu dố tè̤thyě ná a tè̤pro̤tè̤prya̤ akhè̌nuô, a dyéluô̌ hò́ lǔ ná è ma Cò́marya aphúkhǔ tôprè̤ má̤lakǒ hò́.
4 e, quando o poder do Espírito Santo o ressuscitou dos mortos, foi demonstrado que ele era o Filho de Deus. Ele é Jesus Cristo, nosso Senhor.
5 Dố Krístu akhu-akhyěrò Cò́marya dyétǎ̤ pè̤ a tè̤bwítè̤taryě ná tè̤shuốkhè̌ tǒryá dố pè̤ ki htwǒhtya Prè̤dônyǎphú dố Krístu agně. Thyáphú lò̌꤮ Judaphú má̤to tahe ki zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ kuô̌ǔ Jesǔ, rò èthǐ ki ní̤dǎkuô̌ Cò́marya ngó̤ agněnuôrò, a nò̌htwǒhtya pè̤ prè́.
5 Por meio dele recebemos a graça e a autoridade, como apóstolos, de chamar os gentios em toda parte a crer nele e lhe obedecer, em honra de seu nome.
6 Cò́marya è́ ǔ dố ǔ ki htwǒhtya Jesǔ Krístu akayǎ tahe aklè̌nuô, thǐ ma thǐ onuô̌tố̤kuô̌ bínuônuô hò́.
6 E vocês estão entre esses gentios chamados para pertencer a Jesus Cristo.
7 Khǒbò́thyómo̤ dố a o dố vǐ̤ Roma akǔ thǐ, Cò́marya mo̤ ní̤dyé thǐ, htuô̌to a è́ hò́ thǐ dố thǐ ki htwǒhtya akayǎ ní̤dû hò́.
7 Escrevo a todos vocês que estão em Roma, amados por Deus e chamados para ser seu povo santo. Que Deus, nosso Pai, e o Senhor Jesus Cristo lhes deem graça e paz.
8 Dố Jesǔ Krístu akhu-akhyěrò, vǎ hébwíhétaryě ré̤lố hò́ vǎ Cò́marya dố thǐ lò̌꤮ plǐ agně hò́, me̤těhérò, thǐ tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ yěnuô, ǔ ní̤huô̌ lò̌hò́ hekhu tôba hò́.
8 Antes de tudo, quero dizer que, por meio de Jesus Cristo, agradeço a meu Deus por todos vocês, pois sua fé nele é comentada em todo o mundo.
9 Bí vǎ kwǐcò́bè̌htya Cò́marya akhè̌nuô, vǎ thè́né̤htyabè thǐ pwǒ̤꤮ tôphuố cò́. Vǎ me̤ má̤lakǒ cò́ phúyě nuôma Cò́marya thè́gně prè́. Vǎ me̤ lò̌thulò̌thè́ pé̤ lǔ tè̤me̤ ná vǎ tè̤dônyǎ pé̤ aphúkhǔ Byacè Jesǔ Krístu a tè̤thè́krṳ̂̌mila ari-akyǎ yě akhyě hò́.
9 O Deus a quem sirvo em meu espírito, anunciando as boas-novas a respeito de seu Filho, sabe como nunca deixo de me lembrar de vocês
10 Vǎ kwǐcò́bè̌ nyě̤꤮ lǎhò́ Cò́marya, a ki thè́plòo ná vǎ ki cuốolě kuô̌ thǐ kihérò vǎ thè́zṳ̂́ cuốolě kuô̌lǎ thǐ.
10 em minhas orações, sempre pedindo, se for da vontade de Deus, uma oportunidade de ir vê-los.
11 Me̤těhérò thyáphú vǎ ki hyǎ dyé pé̤kuô̌ thǐ Cò́marya a Thè́ Sǎsè̌ ashyězṳ́ yěnuôrò, vǎ thè́zṳ̂́ hyǎ olě kuô̌ lǎ thǐ. Cò́marya a Thè́ Sǎsè̌ ashyězṳ́ ki dyéshyodyésò̌htya dû thǐ thè́plò ní꤮.
11 Desejo muito visitá-los, a fim de compartilhar com vocês alguma dádiva espiritual que os ajude a se fortalecerem.
12 Vǎ thè́zṳ̂́ hé phútě hérò pè̤ dyéhè̌dyére me̤cwó̤lyě̤ me̤cwó̤kè khyěthyálǔ thǐ tè̤zṳ̂́ ná vǎ tè̤zṳ̂́ phúnuô tôcôprè́.
12 Quando nos encontrarmos, quero encorajá-los na fé, e também quero ser encorajado por sua fé.
13 Puố̤vyá̤ thǐ꤮, vǎ thè́zṳ̂́ nò̌thè́gně kuô̌ thǐ ná vǎ tè̤taze-one dố vǎ ki hyǎ olě kuô̌ thǐ pǎ ari-akyǎ yěnuôma è́phuố lǎhò́. Manárò tè̤me̤ dídòdídyǎ vǎ nuô a o tuố̤pǎ cò́ khǒnyá̤ yěnuô cò́. Phú vǎ me̤htuô̌hò́ dố Judaphú má̤to tahe aklè̌nuô, thyáphú kayǎ o dố thǐklè̌ nuôtahe ki htwǒhtyakuô̌ prè̤zṳ̂́etè̤phú agněnuôrò, vǎ thè́zṳ̂́ hyǎ olě me̤cwó̤ pé̤ kuô̌ kayǎ nuôtahe prè́.
13 Quero que saibam, irmãos, que muitas vezes planejei visitá-los, mas até agora fui impedido. Meu desejo é trabalhar entre vocês e ver frutos espirituais como tenho visto entre outros gentios,
14 Greek myěcôphú tahe bèbè, Greek myěcôphú má̤to tahe bèbè, kayǎ tè̤thítè̤phè́ o bèbè, kayǎ tè̤thítè̤phè́ oto bèbè, tè̤me̤ lya̤bèhò́ vǎ dố vǎ kibè hésodônyǎ pé̤ myěcô pwǒ̤꤮ tôcô ná tè̤thè́krṳ̂̌mila yěhò́.
14 pois sinto grande obrigação tanto para com os gregos como os bárbaros, tanto para com os instruídos como os não instruídos.
15 Phúnuô akhu-akhyě thǐ dố a o lahyǎ dố vǐ̤ Roma akǔ yětahenuô, vǎ thè́plòshyo dônyǎ pé̤kuô̌ nyacò́ thǐ ná tè̤thè́krṳ̂̌mila yě ari-akyǎ cò́.
15 Por isso, aguardo com expectativa para visitá-los, a fim de anunciar as boas-novas também a vocês, em Roma.
16 Dố tè̤thè́krṳ̂̌mila yě akhu-akhyě, vǎ thè́tarè̤̌to, me̤těhérò, lò̌꤮ kayǎ dố a zṳ̂́e tè̤thè́krṳ̂̌mila yětahenuô, Cò́marya me̤lwóhteka̤ lò̌ èthǐ ná a tè̤pro̤tè̤prya̤ hò́. A me̤lwóhteka̤ ré̤lố Judaphú tahe, htuô̌rò a me̤lwóhteka̤ kuô̌pó̤ Judaphú má̤to tahe.
16 Pois não me envergonho das boas-novas a respeito de Cristo, que são o poder de Deus em ação para salvar todos os que creem, primeiro os judeus, e também os gentios.
17 Cò́marya dyacò́dyate̤ hò́ kayǎ tahe ná ané̤ ní̤dû phútěnuô tè̤thè́krṳ̂̌mila yě dyéluô̌htyaluô̌ pé̤ hò́. Tè̤cò́tè̤te̤ yěnuôma a cáhtya ná tè̤zṳ̂́ rò a tadû ná tè̤zṳ̂́. Lisǎsè̌ hé, “Kayǎ dố Cò́marya dyacò́dyate̤ è ná atè̤zṳ̂́ tahenuô, èthǐ ki ní̤bè tè̤ohtwǒprè̤ athè̌ má̤lakǒ pǎ.”
17 As boas-novas revelam como Deus nos declara justos diante dele, o que, do começo ao fim, é algo que se dá pela fé. Como dizem as Escrituras: “O justo viverá pela fé”.
18 Cò́marya a tè̤thè́plòdu oluô̌htya dố mò́khu. Rò a oluô̌htya pé̤ lò̌꤮ kayǎ dố a me̤ tè̤thû́tè̤plá nuôtahe ná kayǎ dố a me̤ tè̤mǔmyá̤ricyá̤ nuôtahe. Dố èthǐ me̤ tè̤mǔmyá̤ricyá̤ tahe akhu-akhyěrò a nò̌ thè́gně pǎ ǔ ná tè̤má̤tè̤cò́ yěnuô to hò́.
18 Assim, Deus mostra do céu sua ira contra todos que são pecadores e perversos, que por sua maldade impedem que a verdade seja conhecida.
19 Me̤těhérò èthǐ lé̤thè́gněcyá̤ Cò́marya ari-akyǎ nuô, a oluô̌ lǐphó cò́ dố èthǐgně cò́, me̤těhérò Cò́marya ané̤byacè ní̤dû dyéluô̌ lá̤lǐ pé̤ cò́ hò́ èthǐ cò́ hò́.
19 Sabem a verdade a respeito de Deus, pois ele a tornou evidente.
20 Me̤těhérò cáhtya dố Cò́marya byálya̤lú hekhu akhè̌nuô, kayǎ tahe thè́gněplǒ ryáryádèdè cò́ ná Cò́marya o ná a taryěpro̤prya̤ tacṳ́prè̤ cò́, htuô̌to èthǐ thè́gně plǒplû́ cò́ ná è ma Cò́marya a má̤lakǒ tôprè̤cò́. Cò́marya a taryěpro̤prya̤ tacṳ́prè̤ yětahenuô ná è ma Cò́marya má̤lakǒ tôprè̤ cò́ yěnuô, èthǐ myáhtyecyá̤ to tadû́rò èthǐ thè́gněcyá̤ prè́. Èthǐ yǒ myáhtye Cò́marya byálya̤tělya̤ tè̤yětahe akhu-akhyě, èthǐ thè́gněcyá̤ lahyǎ Cò́marya ari-akyǎ yětahe prè́. Phúnuô akhu-akhyě, lò̌꤮ tè̤dố èthǐ me̤htuô̌hò́ tahenuô, èthǐ héhtǒhélya̤ cyá̤ pǎto.
20 Por meio de tudo que ele fez desde a criação do mundo, podem perceber claramente seus atributos invisíveis: seu poder eterno e sua natureza divina. Portanto, não têm desculpa alguma.
21 Èthǐ thè́gněhò́ Cò́marya tadû́rò èthǐ bezṳ̂́benyá̤ kuô̌ lǔ phú Cò́marya tôprè̤ to. A hébwíhétaryě kuô̌ lǔ toto. Phúnuôrò èthǐ atè̤tane̤ tahenuô, a htwǒhtya lò̌ tè̤olốoklò̌. Htuô̌to èthǐ atè̤tane̤ olốoklò̌ yětahenuô, tè̤khítè̤lò̤ me̤bíkyǎ hò́ èthǐ hò́.
21 Sim, eles conheciam algo sobre Deus, mas não o adoraram nem lhe agradeceram. Em vez disso, começaram a inventar ideias tolas e, com isso, sua mente ficou obscurecida e confusa.
22 Èthǐ hélya̤ ní̤dyé lahyǎ ané̤ ná a tè̤thítè̤phè́ o, tadû́rò a htwǒ lahyǎ kayǎ uốáyá prè́.
22 Dizendo-se sábios, tornaram-se tolos.
23 Èthǐ tǒ cò́bè̌htya Cò́marya dố a o ná a taryěduhtǔ rò a thyěcyá̤to yětôprè̤, manárò a cuố cò́bè̌ taplédûgně prè̤zo̤prè̤kí̤ dố ǔ byá ná takhu tahe. Èthǐ cò́bè̌ prè̤zo̤prè̤kí̤ dố athyáná kayǎ dố a thyěcyá̤ yěnuôtahe, má̤torò athyáná htuphúzuố̤phú tahe, má̤torò athyáná tè̤phútè̤lye̤ tahe, tomaná athyáná rṳ́plya̤ tahtè́ tahe.
23 Trocaram a grandeza do Deus imortal por imagens de seres humanos mortais, bem como de aves, animais e répteis.
24 Phúnuô akhu-akhyě, èthǐ thè́plò thè́zṳ̂́ tè̤patápatô̌ mǔmyá̤ricyá̤ phútěnuô, Cò́marya plwǒme̤kyǎ èthǐ prè́. Rò èthǐ me̤ thè́tarè̤̌ ní̤dyé lò̌ lǔ tôprè̤ ná tôprè̤.
24 Por isso, Deus os entregou aos desejos pecaminosos de seu coração. Como resultado, praticaram entre si coisas desprezíveis e degradantes com o próprio corpo.
25 A tǒ zṳ̂́e Cò́marya a tè̤má̤tè̤cò́ tadû́rò a htulya taplekyǎ rò a cuố zṳ̂́e ní̤dû tè̤lahǒlahya. A tǒ cò́bè̌ shyětò̤́cò́ Cò́marya rò a tǒ me̤pé̤ prè́tû́ prè̤ dố a byálya̤ tè̤ yětôprè̤ atè̤me̤ prè́ tadû́rò a cuố cò́bè̌ rò me̤pé̤ tuố̤ tè̤ dố Cò́marya byálya̤ lǔ tahe atè̤me̤. Byacè yětôprè̤nuô ǔ ki htuthè́htya dû lǔ acṳ́cṳ́ ahtû̌htû̌ ní꤮. Amèn.
25 Trocaram a verdade sobre Deus pela mentira. Desse modo, adoraram e serviram coisas que Deus criou, em lugar do Criador, que é digno de louvor eterno! Amém.
26 Dố èthǐ me̤phúnuô akhu-akhyě, Cò́marya dyétǎ̤kyǎ èthǐ dố thwihtyě a tè̤thè́zṳ̂́thè́lò̌ dố a me̤tarè̤̌ mǔmyá̤ èthǐ yě a khadǎkǔ. Prè̤mò tahe cò́ bèbè, a vǐkyǎ alé̤klǒ bò́thyó omyětố̤ ná prè̤khǔ rò èthǐ ná èthǐ cuố bò́thyó omyětố̤ ní̤dyé lǔ.
26 Por isso, Deus os entregou a desejos vergonhosos. Até as mulheres trocaram sua forma natural de ter relações sexuais por práticas não naturais.
27 Prè̤khǔ tahenuô bèbè a thyáphúnuôhò́. Èthǐ vǐkyǎ alé̤klǒ omyětố̤ ná prè̤mò tahe rò athwihtyě a tè̤thè́zṳ̂́ nuô a thè́zṳ̂́cuố omyě tố̤ ní̤dyé khyědû lǔ. Prè̤khǔ tahenuô a me̤ thè́tarè̤̌ ní̤dyé khyědû lǔ tôprè̤ ná tôprè̤. Dố èthǐ me̤tè̤thû́tè̤ora phúyě akhu-akhyě, Cò́marya ki cirya hò́ èthǐ phú a kò ná èthǐnuô hò́.
27 E os homens, em vez de ter relações sexuais normais com mulheres, arderam de desejo uns pelos outros. Homens praticaram atos indecentes com outros homens e, em decorrência desse pecado, sofreram em si mesmos o castigo que mereciam.
28 Htuô̌to èthǐ thè́gně htuô̌hò́ Cò́marya ari-akyǎ tadû́rò, a phyésû lahyǎ to, a dya tè̤tôcô꤮ to akhu-akhyě, Cò́marya nò̌pốkyǎ èthǐ ná èthǐ atè̤tane̤ mǔmyá̤ricyá̤ ní̤dû tahe rò a plwǒme̤ lahyǎ èthǐ ná tè̤ dố a kò me̤to nuôtahe hò́.
28 Uma vez que consideraram que conhecer a Deus era algo inútil, o próprio Deus os entregou a um inútil modo de pensar, deixando que fizessem coisas que jamais deveriam ser feitas.
29 Èthǐ tè̤ohtwǒprè̤ yěnuô a lốbǎ shuô̌shuô̌ cò́ ná tè̤cò́tè̤te̤ to, tè̤mǔmyá̤ricyá̤, kò́vè̌kò́pra ení̤dyé dûgně, htuô̌rò a lốbǎ cò́ ná tè̤thè́khwè́ ǔ, me̤thyě kayǎ, vû́ǔ, lahǒlahya-e ǔ, thè́kháthè́hte ǔ, dyámwi̤htyězo̤ ǔ.
29 A vida deles se encheu de toda espécie de perversidade, pecado, ganância, ódio, inveja, homicídio, discórdia, engano, malícia e fofocas.
30 Htuô̌rò èthǐ hépyé ǔmwi̤, thè́hte Cò́marya, isò̌ibashyo, phyédu phyéhtyalô̌ né̤, htuthè́ ní̤dyé ané̤. Èthǐ pṳ̌tane̤ è́htyapó̤ klyá athè̌ tahe dố a ki me̤ è́htya plehyǎpó̤ tè̤mǔmyá̤ricyá̤. Èthǐ ní̤dǎ lahyǎ amuố̤aphè̌ ngó̤ to.
30 Espalham calúnias, odeiam a Deus, são insolentes, orgulhosos e arrogantes. Inventam novas maneiras de pecar e desobedecem a seus pais.
31 Èthǐ ma kayǎ uốáyá kayǎ phuô̌htyǎ, acò́ kuô̌ ná angó̤ to. A tè̤mo̤ní̤ ǔnuô, a oto, a thè́zò̤ní̤ ǔnuô a oto.
31 Não têm entendimento, quebram suas promessas, não mostram afeição nem misericórdia.
32 Cò́marya a tè̤thyótè̤thya hé ná kayǎ dố a ohtwǒprè̤ phúnuô tahe ma a kòthyě nuô a thè́gně prè́ tadû́rò a me̤ plehyǎ tadûdûpó̤ prè́. Htuô̌to ǔ ki me̤kuô̌ phúnuô hérò èthǐ thè́plòmo̤ lahyǎ prè́.
32 Sabem que, de acordo com a justiça de Deus, quem pratica essas coisas merece morrer, mas ainda assim continuam a praticá-las. E, o que é pior, incentivam outros a também fazê-lo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.