Romanos 15
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Pè̤ dố a o ná tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ sò̌ yětahenuô, pè̤ tǒkò khyáthè́dǒ me̤cwó̤ pé̤kuô̌ kayǎ dố a tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ patípǎ rò athè́plò larò̌lare pǎ dûgně nuôtahe. Pè̤ tǒ lṳ̂me̤mo̤ lya̤ ní̤dyédû pè̤né̤ to.
1 Nós que somos fortes devemos ter consideração pelos fracos, e não agradar a nós mesmos.
2 Thyáphú a ki htwǒbwíhtwǒtaryě pé̤ dố èthǐ agně, htuô̌rò thyáphú èthǐ ki duhtya htǔhtya dố tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ akǔnuô, pè̤ tǒ lṳ̂me̤mo̤ pé̤ pè̤ puố̤vyá̤ Krístuphú tahe athè́plò.
2 Devemos agradar ao próximo visando ao que é certo, com a edificação deles como alvo.
3 Me̤těhérò, Krístu ané̤byacè ní̤dû cò́ rò a lṳ̂me̤mo̤ ní̤dyé ané̤ to. Má̤tôkhónuô, lisǎsè̌kǔ hé, “Tè̤ dố ǔ pacyé̤ishyé nè̤ tahenuô, a hyǎbè kuô̌hò́ vǎ hò́.”
3 Pois Cristo não viveu para agradar a si mesmo. Como dizem as Escrituras: “Os insultos dos que te insultam caem sobre mim”.
4 Me̤těhérò, lisǎsè̌ dố ǔ rǎo è mú꤮ nukhè̌ tahenuô, a rǎ one dố a ki ithyóithya pè̤ agněhò́. Thyáphú pè̤ ki o ná tè̤myásû̌ nuô, lisǎsè̌ dyé hò́ pè̤ tè̤khyáthè́plòhtǔ ná tè̤hè̌tè̤re tahe hò́.
4 Essas coisas foram registradas há muito tempo para nos ensinar, e as Escrituras nos dão paciência e ânimo para mantermos a esperança.
5 Vǎ kwǐcò́bè̌ ná Cò́marya dố a dyé thǐ tè̤khyáthè́plòhtǔ yě ná tè̤hè̌tè̤re yětôprè̤nuô, a ki me̤cwó̤ ní̤dû thǐ thyáphú thǐ tôprè̤ ná tôprè̤ ki odû lǔ ná tè̤thè́plò tômětuô̌ phú thǐ myábû̌kuô̌ Jesǔ Krístu a tè̤ohtwǒprè̤ nuôtahe ní꤮.
5 Que Deus, aquele que concede paciência e ânimo, os ajude a viver em completa harmonia uns com os outros, como convém aos seguidores de Cristo Jesus.
6 Thǐ ki me̤phúnuô hé tû́rò thǐ ki htuthè́htya bè́ lahyǎ pè̤ Byacè Jesǔ Krístu a Phè̌ Cò́marya yěnuô dố thè́plò tômě꤮ cû̌ akǔ ná dố tè̤hébèhte ró̤lǔ tôcô꤮ tuô̌ akǔ prè́.
6 Então todos vocês poderão se unir em uma só voz para louvar e glorificar a Deus, o Pai de nosso Senhor Jesus Cristo.
7 Phúnuôrò è́mo̤sûní̤ lahyǎ lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ ní꤮. Thyáphú ǔ ki htuthè́htya lahyǎ Cò́marya rò è́mo̤sû ní̤dyé lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ phú Krístu è́mo̤sû htuô̌hò́ thǐnuô ní꤮.
7 Portanto, aceitem-se uns aos outros como Cristo os aceitou, para que Deus seja glorificado.
8 Me̤těhérò, vǎ hé thǐ ná Krístu hyǎlya̤ htwǒ pé̤hò́ Judaphú tahe a prè̤me̤tè̤phú hò́, me̤těhérò thyáphú Cò́marya ki cò́ ná angó̤ dố a ò́lya̤ htuô̌hò́ ná èthǐ aphyěaphuô̌ mú꤮ nukhè̌ tahenuôrò Krístu hyǎlya̤ htwǒ phúnuô.
8 Lembrem-se de que Cristo veio para servir aos judeus, a fim de mostrar que Deus é fiel às promessas feitas a seus patriarcas,
9 Htuô̌to, thyáphú Judaphú má̤to tahe ki htuthè́htya kuô̌ Cò́marya a tè̤thè́zò̤ ní̤kuô̌ èthǐ yě agněnuôrò, Krístu hyǎlya̤ pé̤ tuố̤kuô̌ èthǐgněgně. Lisǎsè̌kǔ hé,
9 e também para que os gentios glorifiquem a Deus por suas misericórdias, como dizem as Escrituras: “Por isso eu te louvarei entre os gentios; sim, cantarei louvores ao teu nome”.
10 Rò a hé kuô̌pó̤,
10 E dizem também: “Alegrem-se com o povo dele, ó gentios”.
11 A hé kuô̌pǎpǎ,
11 E ainda: “Louvem o Senhor, todos vocês, gentios; louvem-no, todos os povos”.
12 Prè̤pro̤ Isaiah hé pó̤ khyěthyá,
12 E, em outra parte, o profeta Isaías disse: “Virá o herdeiro do trono de Davi e reinará sobre os gentios. Nele depositarão sua esperança”.
13 Bí thǐ zṳ̂́ení̤ hò́ Cò́marya dố a me̤cwó̤ thǐ yě akhè̌nuô, è ma Cò́marya tôprè̤ dố pè̤ lé̤myásû̌ a khǎshyékhǎrya̤ akhu-akhyě, a ki me̤lốbǎ pé̤dû thǐ tè̤thè́luố̤phòphû̌ ná thǐ thè́plò a tè̤kacṳ́kabè́ ní꤮. Htuô̌to thyáphú thǐ tè̤myásû̌ ki shyohtyasò̌htya plehyǎ kuô̌pó̤ dố nyě ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè a tè̤pro̤tè̤prya̤ akhu-akhyě prè́ nuôrò vǎ kwǐcò́bè̌ pé̤ dố thǐgně.
13 Que Deus, a fonte de esperança, os encha inteiramente de alegria e paz, em vista da fé que vocês depositam nele, de modo que vocês transbordem de esperança, pelo poder do Espírito Santo.
14 Puố̤vyá̤ thǐ꤮, vǎ zṳ̂́e tǎ̤te̤ ní̤ cò́ thǐ ná thǐ ohtwǒprè̤ lốbǎ cò́ ná tè̤twó̤tè̤ryá, ná tè̤thè́khuthè́gně dố alốabǎ, rò thǐ ithyóithya cyá̤ ní̤dyé hò́ lahyǎ lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ hò́.
14 Meus irmãos, estou plenamente convencido de que vocês estão cheios de bondade. Conhecem essas coisas tão bem que podem ensiná-las uns aos outros.
15 Manárò, Cò́marya dyé hò́ vǎ tè̤bwítè̤taryě dố vǎ ki me̤ tè̤me̤yě akhu-akhyě, thyáphú thǐ ki thè́né̤htyabè ní̤khyě ngó̤ dố vǎ ithyóithya thǐ nuôtahe rò, tahehenuô vǎ rǎlá̤lǐ pé̤ cò́ thǐ cò́.
15 Ainda assim, atrevi-me a escrever a vocês sobre alguns desses assuntos, certo de que só precisam de um lembrete. Pois, pela graça de Deus,
16 Cò́marya abwíataryě akhu-akhyě a dyé vǎ tè̤me̤ dố vǎ ki me̤ Jesǔ Krístu atè̤me̤ dố Judaphú má̤to tahe aklè̌. Thyáphú Judaphú má̤to tahe ki htwǒhtya tè̤lǔ tôcô dố Cò́marya ki phyésû è, htuô̌rò tè̤lǔ tôcô dố Thè́ Sǎsè̌ Byacè me̤sǎsè̌ htuô̌hò́ lǔ rò, Cò́marya nwóhtya khódûhò́ vǎ ná vǎ ki me̤tè̤ phú bwídu dố a dyásodônyǎ luô̌pé̤ ǔ ná Cò́marya a tè̤thè́krṳ̂̌mila nuôtôprè̤ hò́.
16 sou um mensageiro da parte de Cristo Jesus a vocês, os gentios. Anuncio-lhes as boas-novas para que se tornem oferta aceitável a Deus, separados pelo Espírito Santo.
17 Phúnuôrò, dố vǎ htwǒhtya tôcô꤮ tuô̌hò́ ná Jesǔ Krístu hò́ akhu-akhyě, vǎ tane̤du ní̤dyé nyacò́ tè̤me̤ dố vǎ me̤pé̤ Cò́marya yěnuô cò́.
17 Tenho motivo, portanto, para me entusiasmar com o que Cristo Jesus tem feito por meio de meu serviço a Deus.
18 — ausente —
18 E, no entanto, não ouso me vangloriar de nada, exceto do que Cristo fez por meu intermédio a fim de conduzir os gentios a Deus, por minha mensagem e pelo meu trabalho,
19 — ausente —
19 convencendo-os pelo poder de sinais e maravilhas e pelo poder do Espírito de Deus. Assim, apresentei plenamente as boas-novas de Cristo desde Jerusalém até o Ilírico.
20 Yěma má̤hò́ tè̤ dố vǎ thè́zṳ̂́ myásû̌ me̤ nuôhò́. Khǎlé̤ bítě꤮ tôpho bèbè dố a ní̤huô̌hí Krístu ari-akyǎ to nuô vǎ dônyǎpé̤ èthǐ ná tè̤thè́krṳ̂̌mila, me̤těhérò athyáná hitômě dố ǔ byátǎ̤ htuô̌hò́ akhǎduô kyǎdè̌ ná lò̤́nuô, vǎ thè́zṳ̂́ cuố isò́htya dǐtû́ ná ǔkhǎlé̤ dố ǔ byátǎ̤ htuô̌hò́ yě a lo náto.
20 Sempre me propus a anunciar as boas-novas onde o nome de Cristo nunca foi ouvido, para não construir sobre alicerce alheio.
21 Má̤tôkhónuô, phú lisǎsè̌kǔ hé, “Kayǎ dố ǔ hénò́ pé̤hí èthǐ ná è ari-akyǎ híto tahenuô, èthǐ ki myáhtye lǔ pǎ, kayǎ dố a ní̤huô̌nò́ kuô̌ híto tahenuô èthǐ ki thè́gněplǒhyǎ pǎ,” a hé phúnuô.
21 Pois, conforme dizem as Escrituras: “Aqueles aos quais ele nunca foi anunciado verão, e os que nunca ouviram falar dele entenderão”.
22 Dố tè̤yětahe akhu-akhyě, vǎ kíré̤ hyǎ dố thǐo nuô tè̤me̤ dídyǎ tǎ̤tṳ̂̌ tamǒmǒ cò́ vǎ cò́.
22 É por isso, aliás, que há tanto tempo tenho adiado minha visita a vocês, porque estava pregando nesses lugares.
23 Manárò, khǒnyá̤yě, lò̌꤮ khǎlé̤ tavǐtava̤ bíyě tôphonuô, vǎ me̤htuô̌ lò̌hò́, vǎ lé̤me̤ khǎlé̤khǎbya nuô a o pǎtohò́. Htuô̌to vǎ thè́zṳ̂́ hyǎ olě myáhtye nyacò́ thǐ cò́.
23 Mas, agora que terminei meu trabalho nessas regiões, e depois de tantos anos de espera, estou ansioso para visitá-los.
24 Phúnuôrò shyé꤮ vǎ cuố dố Spain ké̤ akhè̌pǎnuô, vǎ tane̤ thè́cuốolě tuố̤kuô̌ thǐ pǎ. Shyé꤮ vǎ cuố hò́ dố Spain ké̤ akhè̌pǎnuô vǎ cuốolěkyǎ kuốkuô̌ thǐ bí vǐ̤ Roma akǔ nuô pǎ rò vǎ ki cuố bò́thyóbò́lǎkyǎ ní̤kuô̌ ná thǐ taplô̤taplyáphú pǎ vǎ tane̤ phúnuô. Htuô̌rò vǎ myásû̌ dố thǐ ki dyékuô̌ vǎ thǐ tè̤me̤cwó̤ dố vǎ tè̤cuố plehyǎ dố Spain ké̤ yěnuô pǎ, vǎ myásû̌ phúnuô.
24 Planejo ir à Espanha e, quando for, espero passar por Roma. E, depois de ter desfrutado um pouco de sua companhia, vocês poderão me ajudar com a viagem.
25 Manárò, khǒnyá̤yě vǎ cuố dố vǐ̤ Jerusalem. Rò vǎ ki cuốphyé rû̌ dố ǔ me̤lǔme̤tyǎ tahe bínuô pǎ, rò vǎ ki me̤cwó̤ ná Cò́marya akayǎ bínuô tahe pǎ.
25 Antes de visitá-los, porém, devo ir a Jerusalém, para servir ao povo santo de lá.
26 Me̤těhérò, Macedonia ké̤phú tahe ná Akaia ké̤phú tahenuô, a thè́plòshyo dyécuố pé̤kuô̌ rû̌tahe ná Cò́marya a prè̤sǎsè̌phú dố a sǒrya̤sǒphá rò a o lahyǎ dố vǐ̤ Jerusalem akǔ nuôtahe.
26 Pois os irmãos da Macedônia e da Acaia juntaram, de boa vontade, uma oferta para os pobres dentre o povo santo em Jerusalém.
27 Èthǐ thè́plòshyo me̤lǔ nyacò́. Ki hélakǒ rò, èthǐ lome̤cwó̤ nyǎ Judaphú dố a zṳ̂́e ka̤kuô̌ yěnuôtahe hò́. Athyáná èthǐ nuố̤su oè́ hò́ Judaphú yětahe hò́. Me̤těhérò Judaphú yětahenuô a dyée pé̤kuô̌ dǐtû́dû hò́ Judaphú má̤to tahe tè̤sò̌ri dốthudốthè́ tahe hò́. Phúnuôrò Judaphú má̤to tahe nuố̤su o Judaphú tahe ná a ki bè iběe ka̤khyě pé̤ khyěthyá èthǐ ná tè̤sò̌ri má̤hò́ rû̌htè̌ ná tǎ̤muô̌tǎ̤tè̤ yětahe hò́.
27 Ficaram contentes em fazê-lo, pois se sentem devedores deles. Porque os gentios receberam as bênçãos espirituais das boas-novas dos irmãos em Jerusalém, consideram que no mínimo podem retribuir ajudando-os financeiramente.
28 Phúnuôrò shyé꤮ vǎ dyékyǎ htuô̌hò́ rû̌ dố èthǐ takhukǔ pǎnuô, htuô̌rò shyé꤮ vǎ thè́gně tǎ̤te̤hò́ ná èthǐ ní̤bè htuô̌hò́ rû̌ pǎ akhè̌nuô, vǎ ki htecuố dố Spain ké̤ pǎ, rò vǎ ki nuô̌ olě kuốlákuô̌ thǐ bínuô pǎ.
28 Assim que eu tiver entregado o dinheiro e completado essa boa ação dos gentios, irei à Espanha, visitando vocês de passagem.
29 Vǎ thè́gně ná shyé꤮ vǎ hyǎtuố̤ dố thǐ opǎ nuô, vǎ ki phyéhyǎní̤ Krístu a tè̤sò̌ri dố alốabǎ yěnuô pǎ.
29 E estou certo de que, quando for, Cristo abençoará ricamente nosso tempo juntos.
30 Puố̤vyá̤ thǐ꤮, dố pè̤ Byacè Jesǔ Krístu ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè atè̤mo̤ akhu-akhyě vǎ kwǐthè́zò̤ thǐ ná thǐ ki kwǐcò́bè̌ ró̤tố̤kuô̌ ná vǎ pǎ, rò thǐ ki kwǐcò́bè̌htya pé̤kuô̌ vǎ dố Cò́marya a o pǎ rò thǐ ki kwǐcò́bè̌ lò̌thulò̌thè́ pé̤kuô̌ dố vǎgně pǎ ní꤮.
30 Irmãos, peço-lhes em nome de nosso Senhor Jesus Cristo e pelo amor que lhes foi dado pelo Espírito Santo que se unam a mim em minha luta, orando a Deus em meu favor.
31 Htuô̌rò, thyáphú Cò́marya ki me̤siplè́ vǎ ná kayǎ dố a o dố Juda ké̤kǔ dố a zṳ̂́e kuô̌ǔ Krístu to nuôtahe a takhukǔ nuôrò, kwǐcò́bè̌ pé̤kuô̌ dố vǎgně ní꤮. Htuô̌rò kwǐcò́bè̌ pé̤ní̤ kuô̌pó̤ prè̤zṳ̂́etè̤phú dố a o dố vǐ̤ Jerusalem akǔ nuôtahe ki thè́krṳ̂̌thè́lò̌ phyésû tè̤me̤lǔ dố vǎ thǔcuố pé̤ èthǐ yěnuôtahe ní꤮.
31 Orem para que eu me livre dos que estão na Judeia e que se recusam a crer. Orem também para que o povo santo em Jerusalém se disponha a aceitar a oferta que estou levando.
32 Ki Cò́marya thè́plòo ná vǎ ki hyǎ olě tuố̤kuô̌ thǐ pǎ hérò, vǎ ki hyǎokuố tabè́thè́prá kuô̌ thǐ pǎ, rò vǎ ki hyǎ thè́luố̤phòphû̌ tố̤kuô̌ ná thǐ pǎ. Htuô̌to vǎ ki hyǎ ní̤bè tè̤dyéhè̌dyére vǎ dố athè̌ tahe pǎ.
32 Então, pela vontade de Deus, poderei visitar vocês com o coração alegre e teremos um tempo de descanso juntos.
33 Cò́marya a tè̤thuôtè̤krě ki okuô̌dû ná thǐ lò̌꤮ plǐ ní꤮. Amèn.
33 Que o Deus que nos dá sua paz esteja com todos vocês. Amém.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.