Mateus 8
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC
1 Bí a o dố sorò̤̌lo̤ rò a hítǎ̤lya̤ akhè̌nuô, kayǎ tahe krwǒplukrwǒphè kuô̌lò̌ lǔkhyě è́lǎ.
1 Tendo Jesus descido da montanha, uma grande multidão o seguiu.
2 Kayǎ tè̤sè̌mǔmyá̤ dố phálo̤ tôprè̤ hyǎ dángṳ̂lya̤ dố lǔnyěhyǎ rò a hé lǔ, “Byacè, nè̤ ki thè́plòo zasǐmé̤ pé̤ vǎ tè̤sè̌yě hénuôma, nè̤ zacyá̤ prè́.”
2 Eis que um leproso aproximou-se e prostrou-se diante dele, dizendo: Senhor, se queres, podes curar-me.
3 Byacè zó̤hyǎ atakhu rò a tôbèhtuô̌ lǔ rò a hé lǔ, “Vǎ thè́plòo prè́,” a hé htuô̌rò “Tè̤sè̌꤮ sǐmé̤kyǎ mò̌,” a hé pó̤ phúnuô, rò tôphuốtuô̌ tè̤sè̌ sǐmé̤kyǎ cò́.
3 Jesus estendeu a mão, tocou-o e disse: Eu quero, sê curado. No mesmo instante, a lepra desapareceu.
4 Rò Byacè Jesǔ hé lǔ, “Hésoluô̌ pé̤ tǎ ǔ tôprè̤꤮ tǎmé̤ ní꤮, manárò cuố dyéluô̌myá nè̤né̤ yěnuô dố bwídu nuôtôprè̤ a o nuô ní꤮. Htuô̌rò thyáphú a ki htwǒhtya tè̤khyáthè́ dố ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ a mèthènyě ná nè̤ tè̤sè̌ sǐmé̤hò́ rò a mwǒ̤plǐhò́ agněnuô, lǔhtya tè̤lǔtè̤tyǎ phú Mosè mekyǎ nuô ní꤮.”
4 Jesus então lhe disse: Vê que não o digas a ninguém. Vai, porém, mostrar-te ao sacerdote e oferece o dom prescrito por Moisés em testemunho de tua cura.
5 Bí Byacè Jesǔ hyǎnuô̌ dố vǐ̤ Capernaum akǔ akhè̌nuô, Roma klyětôzè̤ akhuklò́ tôprè̤ hyǎkwǐ lǔ tè̤me̤cwó̤.
5 Entrou Jesus em Cafarnaum. Um centurião veio a ele e lhe fez esta súplica:
6 Rò a hé lǔ, “Byacè vǎlulé tôprè̤ aswí thyětôkyě rò a omyětyá̤ prè́ dố lé̤omyěkǔ phúnuô. Acyě̤ nyacò́ lǔ hò́.”
6 Senhor, meu servo está em casa, de cama, paralítico, e sofre muito.
7 Byacè Jesǔ hésû lǔ, “Vǎ cuố zasǐmé̤dû pǎ.”
7 Disse-lhe Jesus: Eu irei e o curarei.
8 Klyěphú tôzè̤ akhuklò́ nuôtôprè̤ hésû, “Byacè, nè̤ hyǎnuô̌prè́ dố vǎhikǔ prè́nuô a kò ná vǎ to. Hétǎ̤prè́ nè̤ngó̤ tômû̌prè́ nuôma vǎlulé omo̤khyě nyǎdûhò́.
8 Respondeu o centurião: Senhor, eu não sou digno de que entreis em minha casa. Dizei uma só palavra e meu servo será curado.
9 Mame̤těrò vǎ hé phúyě hénuôrò vǎ né̤byacè ní̤dû vǎ bè ní̤dǎ kayǎ dố aduklò̌ ná vǎ tahe angó̤. Phúnuôhò́ klyěphú dố a o dố vǎlè̤̌ tahenuô a bè ní̤dǎ kuô̌dû vǎngó̤ phúnuônuô. Ki vǎ hé klyěphú tôprè̤prè̤, ‘cuốmò̌,’ hénuôma a bècuố prè́, ki vǎ hé ke dố aruôtôprè̤, ‘hyǎmò̌,’ hénuôma a bè hyǎ prè́. Htuô̌to vǎ ki hé vǎcṳ̂́, ‘me̤mò̌yě,’ hénuôma a bè me̤ prè́.”
9 Pois eu também sou um subordinado e tenho soldados às minhas ordens. Eu digo a um: Vai, e ele vai; a outro: Vem, e ele vem; e a meu servo: Faze isto, e ele o faz...
10 Bí Byacè Jesǔ ní̤huô̌ tè̤hébè yě akhè̌, a khyéthukhyéthè́ nyacò́ rò a hé kayǎ dố a krwǒ lǔkhyě tahe, “Vǎ hécò́cò́ thǐ, tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ sò̌phúyě dố Israelphú aklè̌nuô vǎ myáhtyenò́ híto.
10 Ouvindo isto, cheio de admiração, disse Jesus aos presentes: Em verdade vos digo: não encontrei semelhante fé em ninguém de Israel.
11 Vǎ hé thǐ, kayǎ o dố ké̤cíhte ké̤cínuô̌ tahe ki hyǎ è́lǎ pǎ. Èthǐ ki hyǎ onyǎ etố̤kuô̌ ná pè̤phuô̌ Abraham, Phuô̌ Isaac, Phuô̌ Jacob dố mò́khu a htyělé̤ké̤kǔ pǎ.
11 Por isso, eu vos declaro que multidões virão do Oriente e do Ocidente e se assentarão no Reino dos céus com Abraão, Isaac e Jacó,
12 Judaphú tahenuô, a tǒkò htwǒ Cò́marya akayǎ dố Cò́marya ahtyěaké̤kǔ nuô tadû́rò Cò́marya ki vǐnuô̌kyǎ èthǐ dố tè̤khítè̤lò̤ akhǎlé̤ pǎ. Tè̤khǎlé̤ bí èthǐ ki cuố o yětôpho pǎnuô, èthǐ ki cuố nguố̤plyá̤nguố̤rya̤ rò èthǐ ki a̤takrṳ̂ ní̤dyé lò̌plǐ cò́ akhukhyě pǎ.”
12 enquanto os filhos do Reino serão lançados nas trevas exteriores, onde haverá choro e ranger de dentes.
13 Htuô̌rò a hé klyěkhuklò́, “Ka̤mò̌, a ki htwǒhtyadû phú nè̤ zṳ̂́e nuô pǎ.” Rò alulé nuôtôprè̤ omo̤ka̤ tǒtû́ bí Byacè hé lǔ ashuốkhè̌nuô.
13 Depois, dirigindo-se ao centurião, disse: Vai, seja-te feito conforme a tua fé. Na mesma hora o servo ficou curado.
14 Bí Byacè Jesǔ cuốnuô̌ dố Petru ahikǔ akhè̌nuô, a myáhtye Petru a prè̤́prè̤mò thè́swíné̤kṳ́ rò a omyětyá̤ prè́ dố lé̤myěkhu prè́.
14 Foi então Jesus à casa de Pedro, cuja sogra estava de cama, com febre.
15 A pṳ̂́ lǔtakhu rò a tè̤swí sǐmé̤kyǎ. Htuô̌rò a ihtò me̤-eme̤ǒsû pé̤ Jesǔ.
15 Tomou-lhe a mão, e a febre a deixou. Ela levantou-se e pôs-se a servi-los.
16 Bí mò̤́hémò̤́tǎ̤ akhè̌nuô, ǔ hyǎthǔ è́lǎ kayǎ dố khǐnékhǐnò̌ me̤bè lǔ tahe dố Jesǔ a o. A hétǎ̤ prè́ angó̤ tômû̌mû̌꤮ tuô̌ prè́ rò khǐnékhǐnò̌ htecuốkyǎ lò̌. Htuô̌rò a zasǐmé̤ pé̤ lò̌plǐ lò̌꤮ ǔswíǔsè̌ nuôtahe.
16 Pela tarde, apresentaram-lhe muitos possessos de demônios. Com uma palavra expulsou ele os espíritos e curou todos os enfermos.
17 Tè̤ yětahenuô a me̤lốme̤bǎhtya Prè̤pro̤ Isaiah a tè̤héone,
17 Assim se cumpriu a predição do profeta Isaías: Tomou as nossas enfermidades e sobrecarregou-se dos nossos males {Is 53,4}.
18 Bí Byacè Jesǔ myáhtye ná kayǎ bè́mṳ hyǎ otava̤ lò̌ è akhè̌nuô, a hétǎ̤ angó̤ dố a khǒpacè̤̌ tahe a o ná pè̤ ki cuố dố htyěòdu abè́rè̤̌ pó꤮, a hé phúnuô.
18 Certo dia, vendo-se no meio de grande multidão, ordenou Jesus que o levassem para a outra margem do lago.
19 Bínuôakhè̌, prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tôprè̤ hyǎ dố lǔ o rò a hé lǔ, “Thárá, nè̤ cuố bítě꤮ tôpho bèbè, vǎ cuốkuô̌ ná nè̤.”
19 Nisto aproximou-se dele um escriba e lhe disse: Mestre, seguir-te-ei para onde quer que fores.
20 Byacè Jesǔ hé lǔ, “Htwimi̤ tahe o ná akǔ, htutahe o ná apwi̤, tadû́rò prè̤lukayǎ aphúkhǔyě, bí akhuklò́ lé̤dyatǎ̤ prè́nuô a oto.”
20 Respondeu Jesus: As raposas têm suas tocas e as aves do céu, seus ninhos, mas o Filho do Homem não tem onde repousar a cabeça.
21 A khǒpacè̤̌ dố aruôtôprè̤ hé lǔ, “Byacè, dyéré̤ vǎ ashuốkhè̌ dố vǎ ki ka̤ iluố ré̤ kuốré̤ vǎphè̌ ní꤮.”
21 Outra vez um dos seus discípulos lhe disse: Senhor, deixa-me ir primeiro enterrar meu pai.
22 Manárò Byacè Jesǔ hésû lǔ, “Krwǒkuô̌ cò́ vǎkhyě khǒnyá̤yě, kayǎ dố a ní̤dǎ Cò́marya angó̤ to tahe nuôma athyáná kayǎthyě yěnuôhò́. Nò̌iluố ní̤dyédû kayǎthyě yěnuô ná èthǐnuô.”
22 Jesus, porém, lhe respondeu: Segue-me e deixa que os mortos enterrem seus mortos.
23 Bínuôakhè̌ Byacè Jesǔ nuô̌ dố thòklyěkǔ rò a khǒpacè̤̌ tahe krwǒnuô̌ kuô̌ lǔ rò èthǐ htecuốkyǎ.
23 Subiu ele a uma barca com seus discípulos.
24 Bí èthǐ cuốtuố̤ dố htyě klǎměkǔ akhè̌nuô, ké̤lathè́ lalyǎ hyǎ khyé. Htyě háhódu rò a plyá̤nuô̌ lò̌ dố thòklyěkǔ. Bínuôakhè̌ Byacè Jesǔ omyění̤ sǒtapa̤.
24 De repente, desencadeou-se sobre o mar uma tempestade tão grande, que as ondas cobriam a barca. Ele, no entanto, dormia.
25 Rò a khǒpacè̤̌ tahe cuố hturyǎ̤ihtò lǔ rò a hé lǔ, “Byacè, me̤cwó̤mò̌ pè̤, pè̤ kíré̤ lacû́thyě lò̌hò́.”
25 Os discípulos achegaram-se a ele e o acordaram, dizendo: Senhor, salva-nos, nós perecemos!
26 Rò Byacè Jesǔ hé èthǐ, “Kayǎ tè̤zṳ̂́patí thǐ꤮, vǎ okuô̌ ná thǐ rò thè́isě lahyǎ tǎmé̤.” A héhtuô̌ rò a ihtò thè́prwǒ̤ ké̤lathè́yě ná htyěháhó yětahe. Rò ké̤lathè́ okuố hyǎkhyécò́.
26 E Jesus perguntou: Por que este medo, gente de pouca fé? Então, levantando-se, deu ordens aos ventos e ao mar, e fez-se uma grande calmaria.
27 A khǒpacè̤̌ tahe khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ rò a hé lahyǎ lǔ, “Kayǎ yětôprè̤ ma kayǎ cò́ phútětě? Ataryě cuốdu cò́ bánuônuô. Ké̤lathè́ ná htyěháhó ní̤dǎ cò́ lǔngó̤ngó̤.”
27 Admirados, diziam: Quem é este homem a quem até os ventos e o mar obedecem?
28 Bí Jesǔ cuốtuố̤ dố htyěòdu bè́rè̤̌, Gadarene ké̤ akhè̌nuô, kayǎphè̌ dố khǐnékhǐnò̌ me̤bè lǔ thè́nyě̤yě a o dố luô̤̌khu hte rò a htecuố myáhtyesû ná lǔ. Kayǎphè̌ yěthè́nyě̤ nuô, khǐné me̤bè lǔ akhu-akhyě, ashyo-asò̌, a taròthè́ thè́isě nyacò́ rò klyá cuố bí luô̤̌htû̌ nuôtôbǒ nuô ǔ cuốphûbû tôprè̤꤮ to.
28 No outro lado do lago, na terra dos gadarenos, dois possessos de demônios saíram de um cemitério e vieram-lhe ao encontro. Eram tão furiosos que pessoa alguma ousava passar por ali.
29 Èthǐ è́htǒ, “Cò́marya aphúkhǔ, nè̤ thè́zṳ̂́ me̤ pè̤ phútě? Cò́marya amò̤́nyě cirya ǔ ashuốkhè̌ tuố̤ tyahíto akhè̌nuô, nè̤ kíré̤ hyǎme̤ kryá꤮ pè̤ ǐtě?”
29 Eis que se puseram a gritar: Que tens a ver conosco, Filho de Deus? Vieste aqui para nos atormentar antes do tempo?
30 Bí aye̤lǎ ná èthǐ to nuô, htyá o tômṳdu rò a e lahyǎ asè bínuô.
30 Havia, não longe dali, uma grande manada de porcos que pastava.
31 Khǐné me̤bè kayǎphè̌ yěthè́nyě̤ nuô, a kwǐthè́zò̤ Byacè Jesǔ, “Ki nè̤ vè̤́htecuốkyǎ pè̤ hérò, nò̌cuốnuô̌o ré̤ pè̤ dố htyá nuôtahe akǔ nuô ní꤮.”
31 Os demônios imploraram a Jesus: Se nos expulsas, envia-nos para aquela manada de porcos.
32 Byacè hésû èthǐ, “Cuốnuô̌omò̌ lahyǎ!” Rò èthǐ htecuố nuô̌ olò̌ lahyǎ dố htyá nuôtômṳ akǔ, rò htyá tahe klya talwǒ̤tǎ̤ bè́mṳlò̌ rwólá̤ tanyálo̤ rò lacû́ tǎ̤thyě nuô̌lò̌ dố htyěòdukǔ.
32 Ide, disse-lhes. Eles saíram e entraram nos porcos. Nesse instante toda a manada se precipitou pelo declive escarpado para o lago, e morreu nas águas.
33 Prè̤kyě̤htyá yětahe klyaka̤ dố vǐ̤kǔ rò a klyaka̤ dyásoluô̌ pé̤ ǔ ná lò̌꤮ tè̤htwǒhtya ané̤ yětahe ná tè̤me̤-ané̤ ná kayǎphè̌ thè́nyě̤yě lò̌꤮ plǐ.
33 Os guardas fugiram e foram contar na cidade o que se tinha passado e o sucedido com os endemoninhados.
34 Kayǎ tôvǐ̤lò̌ hyǎhtemyá lò̌ cò́ Jesǔ. Htuô̌rò bí èthǐ myáhtye Byacè Jesǔ akhè̌, a kwǐthè́zò̤ lǔ ná a ki htecuố taphǎkyǎ ná èthǐ ké̤kû̌ bínuô.
34 Então a população saiu ao encontro de Jesus. Quando o viu, suplicou-lhe que deixasse aquela região.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.