Mateus 8

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Bí a o dố sorò̤̌lo̤ rò a hítǎ̤lya̤ akhè̌nuô, kayǎ tahe krwǒplukrwǒphè kuô̌lò̌ lǔkhyě è́lǎ.
1 Ora, descendo ele do monte, grandes multidões o seguiram.
2 Kayǎ tè̤sè̌mǔmyá̤ dố phálo̤ tôprè̤ hyǎ dángṳ̂lya̤ dố lǔnyěhyǎ rò a hé lǔ, “Byacè, nè̤ ki thè́plòo zasǐmé̤ pé̤ vǎ tè̤sè̌yě hénuôma, nè̤ zacyá̤ prè́.”
2 E eis que um leproso, tendo-se aproximado, adorou-o, dizendo: Senhor, se quiseres, podes purificar-me.
3 Byacè zó̤hyǎ atakhu rò a tôbèhtuô̌ lǔ rò a hé lǔ, “Vǎ thè́plòo prè́,” a hé htuô̌rò “Tè̤sè̌꤮ sǐmé̤kyǎ mò̌,” a hé pó̤ phúnuô, rò tôphuốtuô̌ tè̤sè̌ sǐmé̤kyǎ cò́.
3 E Jesus, estendendo a mão, tocou-lhe, dizendo: Quero, fica limpo! E imediatamente ele ficou limpo da sua lepra.
4 Rò Byacè Jesǔ hé lǔ, “Hésoluô̌ pé̤ tǎ ǔ tôprè̤꤮ tǎmé̤ ní꤮, manárò cuố dyéluô̌myá nè̤né̤ yěnuô dố bwídu nuôtôprè̤ a o nuô ní꤮. Htuô̌rò thyáphú a ki htwǒhtya tè̤khyáthè́ dố ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ a mèthènyě ná nè̤ tè̤sè̌ sǐmé̤hò́ rò a mwǒ̤plǐhò́ agněnuô, lǔhtya tè̤lǔtè̤tyǎ phú Mosè mekyǎ nuô ní꤮.”
4 Disse-lhe, então, Jesus: Olha, não o digas a ninguém, mas vai mostrar-te ao sacerdote e fazer a oferta que Moisés ordenou, para servir de testemunho ao povo.
5 Bí Byacè Jesǔ hyǎnuô̌ dố vǐ̤ Capernaum akǔ akhè̌nuô, Roma klyětôzè̤ akhuklò́ tôprè̤ hyǎkwǐ lǔ tè̤me̤cwó̤.
5 Tendo Jesus entrado em Cafarnaum, apresentou-se-lhe um centurião, implorando:
6 Rò a hé lǔ, “Byacè vǎlulé tôprè̤ aswí thyětôkyě rò a omyětyá̤ prè́ dố lé̤omyěkǔ phúnuô. Acyě̤ nyacò́ lǔ hò́.”
6 Senhor, o meu criado jaz em casa, de cama, paralítico, sofrendo horrivelmente.
7 Byacè Jesǔ hésû lǔ, “Vǎ cuố zasǐmé̤dû pǎ.”
7 Jesus lhe disse: Eu irei curá-lo.
8 Klyěphú tôzè̤ akhuklò́ nuôtôprè̤ hésû, “Byacè, nè̤ hyǎnuô̌prè́ dố vǎhikǔ prè́nuô a kò ná vǎ to. Hétǎ̤prè́ nè̤ngó̤ tômû̌prè́ nuôma vǎlulé omo̤khyě nyǎdûhò́.
8 Mas o centurião respondeu: Senhor, não sou digno de que entres em minha casa; mas apenas manda com uma palavra, e o meu rapaz será curado.
9 Mame̤těrò vǎ hé phúyě hénuôrò vǎ né̤byacè ní̤dû vǎ bè ní̤dǎ kayǎ dố aduklò̌ ná vǎ tahe angó̤. Phúnuôhò́ klyěphú dố a o dố vǎlè̤̌ tahenuô a bè ní̤dǎ kuô̌dû vǎngó̤ phúnuônuô. Ki vǎ hé klyěphú tôprè̤prè̤, ‘cuốmò̌,’ hénuôma a bècuố prè́, ki vǎ hé ke dố aruôtôprè̤, ‘hyǎmò̌,’ hénuôma a bè hyǎ prè́. Htuô̌to vǎ ki hé vǎcṳ̂́, ‘me̤mò̌yě,’ hénuôma a bè me̤ prè́.”
9 Pois também eu sou homem sujeito à autoridade, tenho soldados às minhas ordens e digo a este: vai, e ele vai; e a outro: vem, e ele vem; e ao meu servo: faze isto, e ele o faz.
10 Bí Byacè Jesǔ ní̤huô̌ tè̤hébè yě akhè̌, a khyéthukhyéthè́ nyacò́ rò a hé kayǎ dố a krwǒ lǔkhyě tahe, “Vǎ hécò́cò́ thǐ, tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ sò̌phúyě dố Israelphú aklè̌nuô vǎ myáhtyenò́ híto.
10 Ouvindo isto, admirou-se Jesus e disse aos que o seguiam: Em verdade vos afirmo que nem mesmo em Israel achei fé como esta.
11 Vǎ hé thǐ, kayǎ o dố ké̤cíhte ké̤cínuô̌ tahe ki hyǎ è́lǎ pǎ. Èthǐ ki hyǎ onyǎ etố̤kuô̌ ná pè̤phuô̌ Abraham, Phuô̌ Isaac, Phuô̌ Jacob dố mò́khu a htyělé̤ké̤kǔ pǎ.
11 Digo-vos que muitos virão do Oriente e do Ocidente e tomarão lugares à mesa com Abraão, Isaque e Jacó no reino dos céus.
12 Judaphú tahenuô, a tǒkò htwǒ Cò́marya akayǎ dố Cò́marya ahtyěaké̤kǔ nuô tadû́rò Cò́marya ki vǐnuô̌kyǎ èthǐ dố tè̤khítè̤lò̤ akhǎlé̤ pǎ. Tè̤khǎlé̤ bí èthǐ ki cuố o yětôpho pǎnuô, èthǐ ki cuố nguố̤plyá̤nguố̤rya̤ rò èthǐ ki a̤takrṳ̂ ní̤dyé lò̌plǐ cò́ akhukhyě pǎ.”
12 Ao passo que os filhos do reino serão lançados para fora, nas trevas; ali haverá choro e ranger de dentes.
13 Htuô̌rò a hé klyěkhuklò́, “Ka̤mò̌, a ki htwǒhtyadû phú nè̤ zṳ̂́e nuô pǎ.” Rò alulé nuôtôprè̤ omo̤ka̤ tǒtû́ bí Byacè hé lǔ ashuốkhè̌nuô.
13 Então, disse Jesus ao centurião: Vai-te, e seja feito conforme a tua fé. E, naquela mesma hora, o servo foi curado.
14 Bí Byacè Jesǔ cuốnuô̌ dố Petru ahikǔ akhè̌nuô, a myáhtye Petru a prè̤́prè̤mò thè́swíné̤kṳ́ rò a omyětyá̤ prè́ dố lé̤myěkhu prè́.
14 Tendo Jesus chegado à casa de Pedro, viu a sogra deste acamada e ardendo em febre.
15 A pṳ̂́ lǔtakhu rò a tè̤swí sǐmé̤kyǎ. Htuô̌rò a ihtò me̤-eme̤ǒsû pé̤ Jesǔ.
15 Mas Jesus tomou-a pela mão, e a febre a deixou. Ela se levantou e passou a servi-lo.
16 Bí mò̤́hémò̤́tǎ̤ akhè̌nuô, ǔ hyǎthǔ è́lǎ kayǎ dố khǐnékhǐnò̌ me̤bè lǔ tahe dố Jesǔ a o. A hétǎ̤ prè́ angó̤ tômû̌mû̌꤮ tuô̌ prè́ rò khǐnékhǐnò̌ htecuốkyǎ lò̌. Htuô̌rò a zasǐmé̤ pé̤ lò̌plǐ lò̌꤮ ǔswíǔsè̌ nuôtahe.
16 Chegada a tarde, trouxeram-lhe muitos endemoninhados; e ele meramente com a palavra expeliu os espíritos e curou todos os que estavam doentes;
17 Tè̤ yětahenuô a me̤lốme̤bǎhtya Prè̤pro̤ Isaiah a tè̤héone,
17 para que se cumprisse o que fora dito por intermédio do profeta Isaías: Ele mesmo tomou as nossas enfermidades e carregou com as nossas doenças.
18 Bí Byacè Jesǔ myáhtye ná kayǎ bè́mṳ hyǎ otava̤ lò̌ è akhè̌nuô, a hétǎ̤ angó̤ dố a khǒpacè̤̌ tahe a o ná pè̤ ki cuố dố htyěòdu abè́rè̤̌ pó꤮, a hé phúnuô.
18 Vendo Jesus muita gente ao seu redor, ordenou que passassem para a outra margem.
19 Bínuôakhè̌, prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tôprè̤ hyǎ dố lǔ o rò a hé lǔ, “Thárá, nè̤ cuố bítě꤮ tôpho bèbè, vǎ cuốkuô̌ ná nè̤.”
19 Então, aproximando-se dele um escriba, disse-lhe: Mestre, seguir-te-ei para onde quer que fores.
20 Byacè Jesǔ hé lǔ, “Htwimi̤ tahe o ná akǔ, htutahe o ná apwi̤, tadû́rò prè̤lukayǎ aphúkhǔyě, bí akhuklò́ lé̤dyatǎ̤ prè́nuô a oto.”
20 Mas Jesus lhe respondeu: As raposas têm seus covis, e as aves do céu, ninhos; mas o Filho do Homem não tem onde reclinar a cabeça.
21 A khǒpacè̤̌ dố aruôtôprè̤ hé lǔ, “Byacè, dyéré̤ vǎ ashuốkhè̌ dố vǎ ki ka̤ iluố ré̤ kuốré̤ vǎphè̌ ní꤮.”
21 E outro dos discípulos lhe disse: Senhor, permite-me ir primeiro sepultar meu pai.
22 Manárò Byacè Jesǔ hésû lǔ, “Krwǒkuô̌ cò́ vǎkhyě khǒnyá̤yě, kayǎ dố a ní̤dǎ Cò́marya angó̤ to tahe nuôma athyáná kayǎthyě yěnuôhò́. Nò̌iluố ní̤dyédû kayǎthyě yěnuô ná èthǐnuô.”
22 Replicou-lhe, porém, Jesus: Segue-me, e deixa aos mortos o sepultar os seus próprios mortos.
23 Bínuôakhè̌ Byacè Jesǔ nuô̌ dố thòklyěkǔ rò a khǒpacè̤̌ tahe krwǒnuô̌ kuô̌ lǔ rò èthǐ htecuốkyǎ.
23 Então, entrando ele no barco, seus discípulos o seguiram.
24 Bí èthǐ cuốtuố̤ dố htyě klǎměkǔ akhè̌nuô, ké̤lathè́ lalyǎ hyǎ khyé. Htyě háhódu rò a plyá̤nuô̌ lò̌ dố thòklyěkǔ. Bínuôakhè̌ Byacè Jesǔ omyění̤ sǒtapa̤.
24 E eis que sobreveio no mar uma grande tempestade, de sorte que o barco era varrido pelas ondas. Entretanto, Jesus dormia.
25 Rò a khǒpacè̤̌ tahe cuố hturyǎ̤ihtò lǔ rò a hé lǔ, “Byacè, me̤cwó̤mò̌ pè̤, pè̤ kíré̤ lacû́thyě lò̌hò́.”
25 Mas os discípulos vieram acordá-lo, clamando: Senhor, salva-nos! Perecemos!
26 Rò Byacè Jesǔ hé èthǐ, “Kayǎ tè̤zṳ̂́patí thǐ꤮, vǎ okuô̌ ná thǐ rò thè́isě lahyǎ tǎmé̤.” A héhtuô̌ rò a ihtò thè́prwǒ̤ ké̤lathè́yě ná htyěháhó yětahe. Rò ké̤lathè́ okuố hyǎkhyécò́.
26 Perguntou-lhes, então, Jesus: Por que sois tímidos, homens de pequena fé? E, levantando-se, repreendeu os ventos e o mar; e fez-se grande bonança.
27 A khǒpacè̤̌ tahe khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ rò a hé lahyǎ lǔ, “Kayǎ yětôprè̤ ma kayǎ cò́ phútětě? Ataryě cuốdu cò́ bánuônuô. Ké̤lathè́ ná htyěháhó ní̤dǎ cò́ lǔngó̤ngó̤.”
27 E maravilharam-se os homens, dizendo: Quem é este que até os ventos e o mar lhe obedecem?
28 Bí Jesǔ cuốtuố̤ dố htyěòdu bè́rè̤̌, Gadarene ké̤ akhè̌nuô, kayǎphè̌ dố khǐnékhǐnò̌ me̤bè lǔ thè́nyě̤yě a o dố luô̤̌khu hte rò a htecuố myáhtyesû ná lǔ. Kayǎphè̌ yěthè́nyě̤ nuô, khǐné me̤bè lǔ akhu-akhyě, ashyo-asò̌, a taròthè́ thè́isě nyacò́ rò klyá cuố bí luô̤̌htû̌ nuôtôbǒ nuô ǔ cuốphûbû tôprè̤꤮ to.
28 Tendo ele chegado à outra margem, à terra dos gadarenos, vieram-lhe ao encontro dois endemoninhados, saindo dentre os sepulcros, e a tal ponto furiosos, que ninguém podia passar por aquele caminho.
29 Èthǐ è́htǒ, “Cò́marya aphúkhǔ, nè̤ thè́zṳ̂́ me̤ pè̤ phútě? Cò́marya amò̤́nyě cirya ǔ ashuốkhè̌ tuố̤ tyahíto akhè̌nuô, nè̤ kíré̤ hyǎme̤ kryá꤮ pè̤ ǐtě?”
29 E eis que gritaram: Que temos nós contigo, ó Filho de Deus! Vieste aqui atormentar-nos antes do tempo?
30 Bí aye̤lǎ ná èthǐ to nuô, htyá o tômṳdu rò a e lahyǎ asè bínuô.
30 Ora, andava pastando, não longe deles, uma grande manada de porcos.
31 Khǐné me̤bè kayǎphè̌ yěthè́nyě̤ nuô, a kwǐthè́zò̤ Byacè Jesǔ, “Ki nè̤ vè̤́htecuốkyǎ pè̤ hérò, nò̌cuốnuô̌o ré̤ pè̤ dố htyá nuôtahe akǔ nuô ní꤮.”
31 Então, os demônios lhe rogavam: Se nos expeles, manda-nos para a manada de porcos.
32 Byacè hésû èthǐ, “Cuốnuô̌omò̌ lahyǎ!” Rò èthǐ htecuố nuô̌ olò̌ lahyǎ dố htyá nuôtômṳ akǔ, rò htyá tahe klya talwǒ̤tǎ̤ bè́mṳlò̌ rwólá̤ tanyálo̤ rò lacû́ tǎ̤thyě nuô̌lò̌ dố htyěòdukǔ.
32 Pois ide, ordenou-lhes Jesus. E eles, saindo, passaram para os porcos; e eis que toda a manada se precipitou, despenhadeiro abaixo, para dentro do mar, e nas águas pereceram.
33 Prè̤kyě̤htyá yětahe klyaka̤ dố vǐ̤kǔ rò a klyaka̤ dyásoluô̌ pé̤ ǔ ná lò̌꤮ tè̤htwǒhtya ané̤ yětahe ná tè̤me̤-ané̤ ná kayǎphè̌ thè́nyě̤yě lò̌꤮ plǐ.
33 Fugiram os porqueiros e, chegando à cidade, contaram todas estas coisas e o que acontecera aos endemoninhados.
34 Kayǎ tôvǐ̤lò̌ hyǎhtemyá lò̌ cò́ Jesǔ. Htuô̌rò bí èthǐ myáhtye Byacè Jesǔ akhè̌, a kwǐthè́zò̤ lǔ ná a ki htecuố taphǎkyǎ ná èthǐ ké̤kû̌ bínuô.
34 Então, a cidade toda saiu para encontrar-se com Jesus; e, vendo-o, lhe rogaram que se retirasse da terra deles.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 8, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.