Mateus 26

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Bí Byacè hésoluô̌ pé̤ lò̌ htuô̌hò́ yětahe akhè̌nuô, a hé a khǒpacè̤̌ tahe,
1 — ausente —
2 “Thǐ thè́gněhò́, alopǎ nyě̤nyě ma pwè̌ dố ǔ è́ ná tè̤cuốtalwópwè̌ hyǎtuố̤hò́. Ǔ ki isè̌tǎ̤kyǎ prè̤lukayǎ aphúkhǔyě pǎ rò ǔ ki mṳ̂̌thyěhtyakyǎ lǔ dố krusulo̤ pǎ.”
2 Ye know that after two days the passover takes place, and the Son of man is delivered up to be crucified.
3 Bínuôakhè̌nuô, bwídukhu tahe ná Judaphú tè̤cò́bucò́bè̌ khuklò́khuklyǎ tahe oplò́lò̌ lǔ dố bwídukhulố Caipha ahǒkǔ.
3 Then the chief priests and the elders of the people were gathered together to the palace of the high priest who was called Caiaphas,
4 Èthǐ taritaryǎ one lò̌ hò́ ná a ki pṳ̂́me̤thyě huôkyǎ Jesǔ.
4 and took counsel together in order that they might seize Jesus by subtlety and kill him;
5 Manárò èthǐ hé ní̤dyélǔ, “Bí pè̤ me̤pwè̌ akhè̌yěnuô pè̤ tǒ pṳ̂́ní̤ lǔ to, pǎma kayǎ bè́mṳ tahe thè́plòdu rò a me̤tarû̌tapyǎ lò̌he.”
5 but they said, Not in the feast, that there be not a tumult among the people.
6 Bí Byacè Jesǔ o dố dò̌ Bethania Simonè dố tè̤sè̌mǔmyá̤ dố phálo̤ bènò́ lǔ nuôtôprè̤ ahikǔ rò a edǐ akhè̌nuô,
6 — ausente —
7 prè̤mò tôprè̤ hyǎ dố lǔo rò a phyéhyǎní̤ pyǎ̤ dố ǔ me̤ è ná lò̤́bǔ dố a obǎ ná htyěnuô̤mû́ ngṳdupri̤du yětôpyǎ̤ rò a hyǎlyátǎ̤ dố Byacè Jesǔ a khuklò́lo̤.
7 a woman, having an alabaster flask of very precious ointment, came to him and poured it out upon his head as he lay at table.
8 Bí a khǒpacè̤̌ tahe myáhtye akhè̌nuô, a thè́plòdu rò a sudyǎ lǔ, “Cuốme̤lò̌ kyǎdě me̤tě?
8 But the disciples seeing it became indignant, saying, To what end {was} this waste?
9 Ki isè̌ htyěnuô̤mû́ yěnuô héma a ní̤ ngṳdupri̤du nyacò́ rò a ní̤ rû̌ yěnuô dyékuô̌ ná kayǎ sǒphásǒrya̤phú nuô kǒkǒ.”
9 for this might have been sold for much and been given to the poor.
10 Byacè Jesǔ thè́gně akhu-akhyě, a hé èthǐ, “Thǐ cuố me̤dídyǎ prè̤mò yětôprè̤ me̤tě? A me̤tè̤yě nuôma aryá nyacò́ dố vǎgně hò́.
10 But Jesus knowing {it} said to them, Why do ye trouble the woman? for she has wrought a good work toward me.
11 Kayǎ sǒphásǒrya̤phú tahe otố̤kuô̌ ná thǐ pwǒ̤꤮ tôphuố cò́, manárò vǎyěnuô vǎ otố̤lǎ kuô̌ ná thǐ to.
11 For ye have the poor always with you, but me ye have not always.
12 Bí a lyátǎ̤ htyěnuô̤mû́ yě dố vǎ né̤lo̤ akhè̌ yěnuôma, má̤hò́ a tari one pé̤hò́ vǎ dố ǔ ki iluốtǎ̤ vǎ dố luô̤̌kǔ pǎ nuô hò́.
12 For in pouring out this ointment on my body, she has done it for my burying.
13 Vǎ hécò́꤮ cò́ thǐ, shyé꤮ ǔ lě hésodônyǎ hò́ tè̤thè́krṳ̂̌mila yě dố hekhu yětôba bítě꤮ tôpho pǎ bèbè, ǔ ki tane̤htya tuố̤bèní̤ è pǎ rò ǔ ki dyáluô̌ní̤ tè̤ dố a me̤htuô̌hò́ yěnuô pǎ.”
13 Verily I say to you, Wheresoever these glad tidings may be preached in the whole world, that also which this {woman} has done shall be spoken of for a memorial of her.
14 Dố Byacè Jesǔ a khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ aklè̌ amwi̤ ná Juda Iscariot héyětôprè̤nuô, a cuố dố bwídukhu tahe a o.
14 — ausente —
15 Rò a cuố sudyǎ èthǐ, “Vǎ ki dyétǎ̤kyǎ Jesǔ dố thǐ takhukǔ hérò thǐ dyé vǎ bátě?” Rò èthǐ dyé lǔ rû̌zye thakha.
15 and said, What are ye willing to give me, and *I* will deliver him up to you? And they appointed to him thirty pieces of silver.
16 Cáhtya bínuô rò Juda htû́myá shuốkhè̌ dố a ki tǎ̤tǒtǎ̤bè dố a ki isè̌tǎ̤kyǎní̤ Jesǔ.
16 And from that time he sought a good opportunity that he might deliver him up.
17 Bí pwè̌ e khò́mǔ sǒdǒ huô̌mûtapho aré̤lố tônyě nuô, a khǒpacè̤̌ tahe hyǎ dố Jesǔ a o rò a hyǎsudyǎ lǔ, “Tè̤cuốtalwópwè̌ sèesǎsè̌ mò̤́hé yěnuô, nè̤ thè́zṳ̂́ nò̌taritaryǎ tǒ pè̤ bítě tôphotě?”
17 — ausente —
18 Rò a hésû èthǐ, “Cuốnuô̌ dố vǐ̤kǔ nuôrò cuố dố prè̤khǔ nuôtôprè̤ a o nuô rò cuố hé lǔ, ‘Thárá hé, shuốkhè̌ phûhò́ dố vǎgně hò́, rò vǎ bèebèǒ tố̤ tè̤cuốtalwópwè̌ sèesǎsè̌ mò̤́hé ná vǎ khǒpacè̤̌ dố nè̤hikǔ’ hé è phúnuô ní꤮.”
18 And he said, Go into the city unto such a one, and say to him, The Teacher says, My time is near, I will keep the passover in thy house with my disciples.
19 Rò a khǒpacè̤̌ tahe me̤phú a hé èthǐ nuô rò èthǐ cuố taritaryǎní̤ lahyǎ tè̤cuốtalwópwè̌ sèesǎsè̌ mò̤́hé agně bínuô.
19 And the disciples did as Jesus had directed them, and they prepared the passover.
20 Bí mò̤́khípaló̤hò́ akhè̌nuô, Byacè ná a khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ onyǎo tava̤ ró̤lò̌ lǔ dố lé̤edǐrè̤́ akhǎshyé.
20 And when the evening was come he lay down at table with the twelve.
21 Rò bí èthǐ edǐ akhè̌nuô, a hé èthǐ, “Vǎ hécò́cò́꤮ thǐ, dố thǐklè̌ yě, kayǎ dố a ki isè̌tǎ̤kyǎ vǎ pǎnuô a o tôprè̤.”
21 And as they were eating he said, Verily I say to you, that one of you shall deliver me up.
22 Yětôphuốrò èthǐ thè́plò mo̤pǎ cò́ taki꤮ to, rò a sudyǎ lahyǎ Byacè tôprè̤ htuô̌ tôprè̤, “Byacè, nè̤ hénuô tôprè̤ma vǎ má̤to vǎhé?”
22 And being exceedingly grieved they began to say to him, each of them, Is it *I*, Lord?
23 Byacè hésû èthǐ, “Kayǎ dố a bò́nuô̌e tố̤kuô̌ ná vǎ dố bělò̤́kǔ nuôtôprè̤ ma má̤hò́ prè̤ dố a ki isè̌tǎ̤kyǎ vǎ pǎ nuôtôprè̤ hò́.
23 But he answering said, He that dips his hand with me in the dish, *he* it is who shall deliver me up.
24 Phú lisǎsè̌kǔ héone ná prè̤lu aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě a bè thyě nyǎpǎ tadû́rò kayǎ dố a ki isè̌tǎ̤kyǎ prè̤lu aphúkhǔ yětôprè̤nuô, Cò́marya ki cirya lǔ pǎ. A ki opacè̤̌lya̤ to hénuôma aryáklò̌ pǎ cò́ dố lǔgně cò́.”
24 The Son of man goes indeed, according as it is written concerning him, but woe to that man by whom the Son of man is delivered up; it were good for that man if he had not been born.
25 Yětôphuốrò Juda dố a ki isè̌tǎ̤kyǎ lǔ yětôprè̤ sudyǎ lǔ, “Thárá, nè̤ hé nuôtôprè̤ma vǎ má̤to, vǎhé?” Byacè hésû lǔ, “To, nè̤ má̤hò́.”
25 And Judas, who delivered him up, answering said, Is it *I*, Rabbi? He says to him, *Thou* hast said.
26 Bí èthǐ esè akhè̌nuô, Byacè Jesǔ phyé khò́mǔ rò a hébwíhétaryě Cò́marya, htuô̌rò a ibiphè́ rò a dyétǎ̤ dố a khǒpacè̤̌ tahe a takhukǔ, rò a hé èthǐ, “Phyéemò̌ lahyǎ, yěma vǎ né̤klò̤́ hò́.”
26 — ausente —
27 Htuô̌rò a phyéhtya bě rò a hébwíhétaryě rò a dyétǎ̤ dǐtû́ dố a khǒpacè̤̌ tahe a o rò a hé èthǐ, “Ǒmò̌ lahyǎ yě.
27 And having taken {the} cup and given thanks, he gave {it} to them, saying, Drink ye all of it.
28 Běyě ma tè̤emaklò̤ athè̌ dố a má̤hò́ vǎthwi dố a ki htwítǎ̤ rò a ki plwǒkyǎ kayǎ è́prè̤ atè̤thû́ pǎ.
28 For this is my blood, that of the {new} covenant, that shed for many for remission of sins.
29 Vǎ héso pé̤ thǐ, cáhtya khǒnyá̤yě tǎ̤plehyǎnuô vǎ ǒnò́ pǎ thòbǐthèhtyě yě tohò́. Vǎ ki ka̤ǒ ró̤kuô̌ khyěthyá thòbǐthèhtyě athè̌ ná thǐ dố vǎphè̌ ahtyěaké̤kǔ pǎ.”
29 But I say to you, that I will not at all drink henceforth of this fruit of the vine, until that day when I drink it new with you in the kingdom of my Father.
30 Htuô̌rò èthǐ irǒ htuthè́htya Cò́marya ali-irǒ tôtó̤ rò a htecuốhtyakyǎ dố Oliva sokhu.
30 Depois do canto dos Salmos, dirigiram-se eles para o monte das Oliveiras.
31 Htuô̌rò Byacè Jesǔ hé èthǐ, “Lisǎsè̌kǔ hé,
31 Disse-lhes então Jesus: Esta noite serei para todos vós uma ocasião de queda; porque está escrito: Ferirei o pastor, e as ovelhas do rebanho serão dispersadas {Zc 13,7}.
32 “Manárò shyé꤮ vǎ thyě ihtòka̤khyě htuô̌pǎnuô, vǎ ki cuố ré̤ thǐ dố Galilea ké̤kǔ nuô pǎ.”
32 Mas, depois da minha Ressurreição, eu vos precederei na Galiléia.
33 Petru hésû, “Ǔ ki thè́plòpyékyǎ lò̌ cò́ nè̤ khǎlé̤ bèbè, vǎ klyá thè́plò pyékyǎ vínyǎ ná nè̤ taki꤮ to.”
33 Pedro interveio: Mesmo que sejas para todos uma ocasião de queda, para mim jamais o serás.
34 Manárò Byacè Jesǔ hésû lǔ, “Vǎ hécò́cò́ nè̤, yětôthè̌ bí shyěphè̌ i-uhtya tyahíto pǎ nuô, vǎ thè́gněnò́ lǔ to, nè̤ ki htébíkyǎ bǎ vǎ thuô̌phuố pǎ.”
34 Disse-lhe Jesus: Em verdade te digo: nesta noite mesma, antes que o galo cante, três vezes me negarás.
35 Manárò Petru hésû, “Vǎ tǒbè thyě tố̤kuô̌ cò́ ná nè̤ bèbè, vǎ thè́gněnò́ lǔ to nuô vǎ hécò́ nyǎ taki꤮ to hò́.” Rò a khǒpacè̤̌ dố aruô tahe krwǒhékuô̌ lò̌ phúnuônuô.
35 Respondeu-lhe Pedro: Mesmo que seja necessário morrer contigo, jamais te negarei! E todos os outros discípulos diziam-lhe o mesmo.
36 Htuô̌rò Byacè Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe cuố dố khǎlé̤ tôpho dố ǔ è́ ná Gethsemani rò a hé èthǐ, “Bí vǎ cuố cò́bè̌ dố nuôtôpho akhè̌pǎnuô, onyǎokyǎ kuốré̤ lahyǎ bíyě ní꤮.”
36 Retirou-se Jesus com eles para um lugar chamado Getsêmani e disse-lhes: Assentai-vos aqui, enquanto eu vou ali orar.
37 A è́krwǒcuốní̤ Petru ná Zebedeo aphúprè̤khǔ thè́nyě̤ rò a thè́plè̤̌thè́zò̤ hyǎ rò a thè́plòkṳ́ thè́plòkyǎ̤ hyǎ.
37 E, tomando consigo Pedro e os dois filhos de Zebedeu, começou a entristecer-se e a angustiar-se.
38 Htuô̌rò a hé èthǐ, “Vǎ thè́plè̤̌thè́zò̤ thyěkyǎhò́, a thyácò́ná vǎ kíré̤ thyě cò́hò́nuô. Okyǎ lahyǎ bíyě rò othǎklyǎ lahyǎ ní꤮.”
38 Disse-lhes, então: Minha alma está triste até a morte. Ficai aqui e vigiai comigo.
39 A cuố plehyǎpó̤ dố nyě takiphú rò a omyě takluô̤̌tǎ̤ dố hekhu rò a kwǐcò́bè̌ rò a hé, “Kố꤮ phè̌꤮ nè̤ ki phyé taphǎkyǎ pé̤ vǎ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ abělò̤́ yětôbè ma aní̤ prè́ kihérò phyétaphǎkyǎ pé̤ vǎ, manárò vǎ thè́zṳ̂́ me̤ cṳ́꤮ dû vǎ thè́plò to. Cṳ́꤮ dûprè́ nè̤ thè́plò ní꤮.”
39 Adiantou-se um pouco e, prostrando-se com a face por terra, assim rezou: Meu Pai, se é possível, afasta de mim este cálice! Todavia não se faça o que eu quero, mas sim o que tu queres.
40 Htuô̌rò a ka̤khyě khyěthyá dố a khǒpacè̤̌ tahe a o rò a ka̤ myáhtye èthǐ omyění̤ sǒtapa̤ lò̌, rò a sudyǎ Petru, “Thǐ othǎklyǎ nyě̤ tố̤kuô̌ ná vǎ bí tômû̌nuôprè́ rò thǐ thǎklyǎ khyǎbè́to è̌?
40 Foi ter então com os discípulos e os encontrou dormindo. E disse a Pedro: Então não pudestes vigiar uma hora comigo...
41 Thyáphú thǐ ki cuốnuô̌ tố̤kuô̌ tǎ dố tè̤ilo-ilyá akǔ tǎmé̤nuô, thǎklyǎ rò kwǐcò́bè̌ lahyǎ ní꤮. Thǐ thè́plòshyome̤ nyacò́ tè̤ dố atǒ tadû́rò thǐ né̤klò̤́ yěnuô a hè̌cè̤́recè̤́ nyacò́.”
41 Vigiai e orai para que não entreis em tentação. O espírito está pronto, mas a carne é fraca.
42 A cuố khyěthyá nyě̤phuốtôphuố rò a kwǐcò́bè̌, “Kố꤮ vǎ phè̌thè́dǒ꤮, vǎ bè ǒ꤮ nyǎ hò́ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ a bělò̤́yě, phyétaphǎkyǎ ní̤ to kihérò, cṳ́꤮ dûprè́ nè̤ thè́plòní꤮.”
42 Afastou-se pela segunda vez e orou, dizendo: Meu Pai, se não é possível que este cálice passe sem que eu o beba, faça-se a tua vontade!
43 Bí a ka̤khyě myá khyěthyá a khǒpacè̤̌ tahenuô, a ka̤myáhtye ná èthǐ omyěsǒtapa̤ lò̌plǐ. Èthǐ thè́omyě cyě̤talwósû́lû̌ rò a myáhtebè́ pǎ cò́ to.
43 Voltou ainda e os encontrou novamente dormindo, porque seus olhos estavam pesados.
44 Rò a htecuố kwǐcò́bè̌ khyěthyá thuô̌phuốtôphuố rò a héthyá khyěthyá phú a hé ré̤ nuôprè́.
44 Deixou-os e foi orar pela terceira vez, dizendo as mesmas palavras.
45 Htuô̌rò a ka̤khyě dố a khǒpacè̤̌ tahe a o rò a hé èthǐ, “Thǐ o꤮ myě tadûpǎ lahyǎ, thǐ okuố tabè́thè́prá tadû pǎ cò́ lahyǎ phútě? Ní̤dǎ myámò̌ lahyǎ, shuốkhè̌ dố ǔ ki isè̌tǎ̤kyǎ prè̤lukayǎ aphúkhǔyě dố prè̤oraphú tahe a takhukǔnuô, a hyǎtuố̤hò́.
45 Voltou então para os seus discípulos e disse-lhes: Dormi agora e repousai! Chegou a hora: o Filho do Homem vai ser entregue nas mãos dos pecadores...
46 Ihtòmò̌ lahyǎ, rò pè̤ ki cuố꤮, prè̤ isè̌tǎ̤kyǎ vǎ yětôprè̤ hyǎtuố̤hò́.”
46 Levantai-vos, vamos! Aquele que me trai está perto daqui.
47 Bí Byacè Jesǔ hébè pǎprè́ akhè̌nuô, Juda dố a otố̤kuô̌ dố lǔ khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ aklè̌ yětôprè̤nuô a hyǎtuố̤ bínuô. Rò ǔ krwǒhyǎkuô̌ lǔ tôplutôphè cò́ rò a phyéhyǎní̤ lahyǎ imṳ̂̌, ipò̤ ná nè́ tahe. Kayǎ yětahe nuôma má̤prè́ bwídukhu tahe ná myěcôphú a khuklò́khuklyǎ tahe plwǒhyǎ èthǐ nuôtahe prè́.
47 Jesus ainda falava, quando veio Judas, um dos Doze, e com ele uma multidão de gente armada de espadas e cacetes, enviada pelos príncipes dos sacerdotes e pelos anciãos do povo.
48 Prè̤isè̌tǎ̤kyǎ Byacè yětôprè̤nuô a dyéthè́gně one ré̤ htuô̌hò́ èthǐ, “Kayǎ dố vǎ nuô̤mû́ è tôprè̤ nuôma má̤hò́ Jesǔ dố pè̤ thè́zṳ̂́pṳ̂́ è nuôtôprè̤ hò́ rò hyǎpṳ̂́ lahyǎ lǔ ní,” a héone èthǐ phúnuô.
48 O traidor combinara com eles este sinal: Aquele que eu beijar, é ele. Prendei-o!
49 A hyǎ tǒdè̌ tôphuốhyǎ dố Byacè Jesǔ a o rò a hyǎ hé lǔ, “Thárá, nè̤ omo̤-oryá è̌?” Htuô̌rò a nuô̤mû́ lǔ.
49 Aproximou-se imediatamente de Jesus e disse: Salve, Mestre. E beijou-o.
50 Rò Byacè héka̤khyěsû lǔ, “Khǒmo̤, nè̤ hyǎ bíyě rò nè̤ lé̤hyǎ me̤ǐtěnuô tarú me̤mò̌.”
50 Disse-lhe Jesus: É, então, para isso que vens aqui? Em seguida, adiantaram-se eles e lançaram mão em Jesus para prendê-lo.
51 Kayǎ dố a krwǒ hyǎkuô̌ ná Byacè Jesǔ aklè̌ tôprè̤nuô a báhte anè́ rò a pǎ̤tṳ̂̌kyǎ bwídukhulố a prè̤me̤tè̤phú tôprè̤ akhǎlè tôkhó.
51 Mas um dos companheiros de Jesus desembainhou a espada e feriu um servo do sumo sacerdote, decepando-lhe a orelha.
52 Byacè hé lǔ, “Ryǎ̤nuô̌ dwókyǎ nè̤nè́ nuô. Me̤těhérò kayǎ dố a pṳ̂́ nè́nuô a kipyékikyǎ khyě ná nè́khyě pǎ.
52 Jesus, no entanto, lhe disse: Embainha tua espada, porque todos aqueles que usarem da espada, pela espada morrerão.
53 Thyáphú mò́khuphú tahe ki hyǎlya̤ takè̤bíní̤ vǎ agněnuô, vǎ ki kwǐ vǎphè̌ dố a ki nò̌hítǎ̤ èthǐ klyěmṳdu shyényě̤mṳ hénuô vǎphè̌ dyétǎ̤ tôphuố dyétǎ̤ cò́ vǎ ma꤮ a ní̤ cò́ nuôma thǐ thè́gněto è̌?
53 Crês tu que não posso invocar meu Pai e ele não me enviaria imediatamente mais de doze legiões de anjos?
54 Ki vǎ me̤phúnuô hérò lisǎsè̌ a tè̤rǎone dố a bè htwǒhtya phúyěnuô a cuốlốcuốbǎhtya cyá̤ phútě?”
54 Mas como se cumpririam então as Escrituras, segundo as quais é preciso que seja assim?
55 Htuô̌rò Byacè Jesǔ hé kayǎ bè́mṳ, “Vǎ ma kayǎ dố a me̤thû́ tè̤thyótè̤thya tôprè̤ nyǎ è̌? Thǐ hyǎpṳ̂́ vǎ rò thǐ hyǎ cò́ ná nè́ ná imṳ̂̌ipò̤ cò́ phútě? Vǎ onyǎ ithyóithya ǔ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ pwǒ̤nyěpwǒ̤thè̌ cò́ rò thǐ pṳ̂́ vǎ toto.
55 Depois, voltando-se para a turba, falou: Saístes armados de espadas e porretes para prender-me, como se eu fosse um malfeitor. Entretanto, todos os dias estava eu sentado entre vós ensinando no templo e não me prendestes.
56 Manárò tè̤htwǒhtya ané̤ phúyě nuôma thyáphú prè̤pro̤ rǎonekyǎ tahe kilốkibǎhtya agně prè́.” Htuô̌rò lò̌꤮ a khǒpacè̤̌ tahe hteklya taphǎkyǎ lò̌ lǔlé̤.
56 Mas tudo isto aconteceu porque era necessário que se cumprissem os oráculos dos profetas. Então os discípulos o abandonaram e fugiram.
57 Kayǎ dố a hyǎpṳ̂́ Jesǔ yětahenuô, a pṳ̂́ka̤ lǔ dố bwídukhulố Caipha héyě tôprè̤nuô ahi. Bínuô ma prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe ná tè̤cò́bucò́bè̌ khuklò́khuklyǎ tahe oplò́ lò̌hò́ lǔ bínuô.
57 Os que haviam prendido Jesus levaram-no à casa do sumo sacerdote Caifás, onde estavam reunidos os escribas e os anciãos do povo.
58 Petru krwǒcuố lǒ kuô̌ prè́ Byacè Jesǔ. A cuố nuô̌tuố̤kuô̌ dố prè̤lǔtyǎ akhuklò́ dulố yětôprè̤ ahǒ lo̤tarè́kǔ rò a nuô̌ onyǎ tố̤kuô̌ ná klyěphú dố a opò̤́ takè̤ní̤ nuôtahe. Rò Petru opò̤́myá ná ǔ kíré̤ cirya kryá꤮ Byacè phútě pǎ, phúnuô.
58 Pedro seguia-o de longe, até o pátio do sumo sacerdote. Entrou e sentou-se junto aos criados para ver como terminaria aquilo.
59 Thyáphú èthǐ ki cirya me̤thyěkyǎ ní̤ Jesǔ agněnuôrò, bwídukhu tahe ná Judaphú dố a o ná a taryěshyosò̌ htyalô̌ klò̌lố ǔ tahe myápṳ̌ lahyǎ lé̤kè̤lahǒ lé̤nè̌lahya Jesǔ atè̤thû́ tahe.
59 Enquanto isso, os príncipes dos sacerdotes e todo o conselho procuravam um falso testemunho contra Jesus, a fim de o levarem à morte.
60 Kayǎ hyǎkhyá lahǒlahya è́lǎ lǔtè̤thû́ phúyěphúnuô tadû́rò a htwǒ khuklò́du khusuhtǔ tahe myáhtye ná a nè̌ lǔ tè̤thû́ yětahenuô a tǎ̤te̤ to.
60 Mas não o conseguiram, embora se apresentassem muitas falsas testemunhas.
61 “Kayǎ yětôprè̤nuô a hé, ‘Vǎ me̤tǎ̤prò̤kyǎ Cò́marya tè̤lǔhǒduyě rò thuô̌nyě akǔ vǎ isò́htyabè́ khyěprè́’ a hé phúnuô.”
61 Por fim, apresentaram-se duas testemunhas, que disseram: Este homem disse: Posso destruir o templo de Deus e reedificá-lo em três dias.
62 Htuô̌rò bwídukhulố tôprè̤ ihtò rò sudyǎ Jesǔ, “Nè̤ hé ka̤khyěsû ǔ hyǎdya nè̤ tè̤thû́ yětahe tômû̌꤮ to me̤tě? Ǔ hyǎkè̤hyǎnè̌lò̌ nè̤ tè̤thû́ yěnuôma nè̤ ní̤huô̌ to è̌?”
62 Levantou-se o sumo sacerdote e lhe perguntou: Nada tens a responder ao que essa gente depõe contra ti?
63 Manárò a dyátaklwo prè́.
63 Jesus, no entanto, permanecia calado. Disse-lhe o sumo sacerdote: Por Deus vivo, conjuro-te que nos digas se és o Cristo, o Filho de Deus?
64 Rò Byacè Jesǔ hésû lǔ, “Ò, nè̤ hénuôma amá̤ tadû́rò vǎ ki hépé̤ lò̌ thǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ná nopǎnuô thǐ ki myáhtye prè̤lukayǎ aphúkhǔyě ki onyǎ bí prè̤ dố a tè̤pro̤tè̤prya̤ dulốǔ yětôprè̤ atakhu cò́htwó nuôtôkyě pǎ. Htuô̌rò vǎ sidyáhyǎ ò́luố̤ pǎ nuô thǐ ki myáhtye pǎ.”
64 Jesus respondeu: Sim. Além disso, eu vos declaro que vereis doravante o Filho do Homem sentar-se à direita do Todo-poderoso, e voltar sobre as nuvens do céu.
65 Yětôphuốrò bwídukhulố yětôprè̤ htò́zè̤̌ aca̤ rò a hé, “A héthû́hò́ Cò́marya hò́. Pè̤ cuốlotuố̤pǎ prè̤khyáthè́ tahe phútě? Myámò̌ lahyǎ, thǐ ní̤huô̌ lahyǎ hò́ a hébèthû́ Cò́marya ná thǐné̤ cò́ hò́.
65 A estas palavras, o sumo sacerdote rasgou suas vestes, exclamando: Que necessidade temos ainda de testemunhas? Acabastes de ouvir a blasfêmia!
66 Thǐ tane̤ phútě?”
66 Qual o vosso parecer? Eles responderam: Merece a morte!
67 Htuô̌rò èthǐ htuplá lǔmèthè, mṳ̂̌ lǔ, plú lǔ, tahehe rò a plyá̤ lǔ.
67 Cuspiram-lhe então na face, bateram-lhe com os punhos e deram-lhe tapas,
68 Rò èthǐ hé lǔ, “Kố꤮ Krístu, pro̤ pé̤ myá pè̤, maǔpě mṳ̂̌ nè̤pě?”
68 dizendo: Adivinha, ó Cristo: quem te bateu?
69 Bínuôakhè̌ Petru onyǎo dố lo̤tarè́kǔ rò prè̤me̤tè̤ prè̤mòphú tôprè̤ hyǎtǒ dố lǔo rò a hé lǔ, “Nè̤ ma tômṳmṳ꤮ tuô̌prè́ lǔ ná Galileaphú Jesǔ nuôtôprè̤ prè́ vǎ.”
69 Enquanto isso, Pedro estava sentado no pátio. Aproximou-se dele uma das servas, dizendo: Também tu estavas com Jesus, o Galileu.
70 Manárò Petru htésû lò̌ èthǐ bínuô tahe rò a hé, “Vǎ otố̤kuô̌ to. Prè̤mò yětôprè̤ hé yěnuôma vǎ thè́gněnò́ kuô̌ǔ to.”
70 Mas ele negou publicamente, nestes termos: Não sei o que dizes.
71 Htuô̌rò a htecuố dố lo̤kadǎhtû̌ rò prè̤me̤tè̤phú prè̤mò dố aruôtôprè̤ myáhtyeke lǔ rò a hé pé̤ ǔ bínuô tahe, “Yětôprè̤ ma a krwǒkuô̌ ná vǐ̤ Nazarèphú Jesǔ Krístu nuô tôprè̤ vǎ꤮”
71 Dirigia-se ele para a porta, a fim de sair, quando outra criada o viu e disse aos que lá estavam: Este homem também estava com Jesus de Nazaré.
72 A htésû khyěthyá rò a byǎ ané̤, “Vǎ thè́gněnò́ lǔ to.”
72 Pedro, pela segunda vez, negou com juramento: Eu nem conheço tal homem.
73 Okhyěthyá dốkhyě taplô̤phú rò kayǎ ihtò tavǐtava̤ phû bínuô tahe hyǎtǒ Petru rò a hé lǔ, “Nè̤ ma èkhǒpacè̤̌ tôprè̤ má̤lakǒ cò́ hò́, nè̤ hébè talǎ̤ nuô a klwo Galilea talǎ̤ cò́.”
73 Pouco depois, os que ali estavam aproximaram-se de Pedro e disseram: Sim, tu és daqueles; teu modo de falar te dá a conhecer.
74 Yětôphuốrò Petru cáhtya byǎlya̤ní̤ ané̤ dố Cò́marya nyěhyǎ rò a hé, “Kayǎ yětôprè̤ ma vǎ thè́gněnò́ lǔ tôphuố꤮ to,”
74 Pedro então começou a fazer imprecações, jurando que nem sequer conhecia tal homem. E, neste momento, cantou o galo.
75 Yětôphuốrò Petru tane̤htya tuố̤bè Byacè Jesǔ héonekyǎ lǔ ngó̤, “Bí shyěphè̌ i-uhtya tyahíto akhè̌, nè̤ ki htébíkyǎ ǔ ná vǎ thè́gněnò́ è to thuô̌phuố pǎ,” akhu-akhyě a htecuố dố aklò̌ rò a cuố nguố̤thyěnguố̤o cò́.
75 Pedro recordou-se do que Jesus lhe dissera: Antes que o galo cante, negar-me-ás três vezes. E saindo, chorou amargamente.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 26, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.