Mateus 26
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARIB
1 Bí Byacè hésoluô̌ pé̤ lò̌ htuô̌hò́ yětahe akhè̌nuô, a hé a khǒpacè̤̌ tahe,
1 E havendo Jesus concluído todas estas palavras, disse aos seus discípulos:
2 “Thǐ thè́gněhò́, alopǎ nyě̤nyě ma pwè̌ dố ǔ è́ ná tè̤cuốtalwópwè̌ hyǎtuố̤hò́. Ǔ ki isè̌tǎ̤kyǎ prè̤lukayǎ aphúkhǔyě pǎ rò ǔ ki mṳ̂̌thyěhtyakyǎ lǔ dố krusulo̤ pǎ.”
2 Sabeis que de hoje a dois dias celebrar-se-á a páscoa, e o Filho do homem será entregue para ser crucificado.
3 Bínuôakhè̌nuô, bwídukhu tahe ná Judaphú tè̤cò́bucò́bè̌ khuklò́khuklyǎ tahe oplò́lò̌ lǔ dố bwídukhulố Caipha ahǒkǔ.
3 Depois se reuniram os principais sacerdotes e os anciãos do povo no pátio da casa do sumo sacerdote, chamado Caifás;
4 Èthǐ taritaryǎ one lò̌ hò́ ná a ki pṳ̂́me̤thyě huôkyǎ Jesǔ.
4 e deliberaram prender a Jesus à traição e tirar-lhe a vida.
5 Manárò èthǐ hé ní̤dyélǔ, “Bí pè̤ me̤pwè̌ akhè̌yěnuô pè̤ tǒ pṳ̂́ní̤ lǔ to, pǎma kayǎ bè́mṳ tahe thè́plòdu rò a me̤tarû̌tapyǎ lò̌he.”
5 Mas diziam: Durante a festa, não; para que não haja tumulto entre o povo.
6 Bí Byacè Jesǔ o dố dò̌ Bethania Simonè dố tè̤sè̌mǔmyá̤ dố phálo̤ bènò́ lǔ nuôtôprè̤ ahikǔ rò a edǐ akhè̌nuô,
6 Estando Jesus em Betânia, em casa de Simão, o leproso,
7 prè̤mò tôprè̤ hyǎ dố lǔo rò a phyéhyǎní̤ pyǎ̤ dố ǔ me̤ è ná lò̤́bǔ dố a obǎ ná htyěnuô̤mû́ ngṳdupri̤du yětôpyǎ̤ rò a hyǎlyátǎ̤ dố Byacè Jesǔ a khuklò́lo̤.
7 chegou-se a ele uma mulher que trazia um vaso de alabastro com precioso perfume, e lho derramou sobre a cabeça, quando ele estava à mesa.
8 Bí a khǒpacè̤̌ tahe myáhtye akhè̌nuô, a thè́plòdu rò a sudyǎ lǔ, “Cuốme̤lò̌ kyǎdě me̤tě?
8 Vendo isto, seus discípulos indignaram-se e disseram:
9 Ki isè̌ htyěnuô̤mû́ yěnuô héma a ní̤ ngṳdupri̤du nyacò́ rò a ní̤ rû̌ yěnuô dyékuô̌ ná kayǎ sǒphásǒrya̤phú nuô kǒkǒ.”
9 Para que este desperdício? Pois o perfume podia ser vendido por muito dinheiro, e ser este dado aos pobres.
10 Byacè Jesǔ thè́gně akhu-akhyě, a hé èthǐ, “Thǐ cuố me̤dídyǎ prè̤mò yětôprè̤ me̤tě? A me̤tè̤yě nuôma aryá nyacò́ dố vǎgně hò́.
10 Mas Jesus, percebendo isto, disse-lhes: Por que molestais essa mulher? ela me fez uma boa obra.
11 Kayǎ sǒphásǒrya̤phú tahe otố̤kuô̌ ná thǐ pwǒ̤꤮ tôphuố cò́, manárò vǎyěnuô vǎ otố̤lǎ kuô̌ ná thǐ to.
11 Pois os pobres sempre os tendes convosco, mas a mim nem sempre me tendes;
12 Bí a lyátǎ̤ htyěnuô̤mû́ yě dố vǎ né̤lo̤ akhè̌ yěnuôma, má̤hò́ a tari one pé̤hò́ vǎ dố ǔ ki iluốtǎ̤ vǎ dố luô̤̌kǔ pǎ nuô hò́.
12 derramando ela este perfume sobre o meu corpo, fê-lo para a minha sepultura.
13 Vǎ hécò́꤮ cò́ thǐ, shyé꤮ ǔ lě hésodônyǎ hò́ tè̤thè́krṳ̂̌mila yě dố hekhu yětôba bítě꤮ tôpho pǎ bèbè, ǔ ki tane̤htya tuố̤bèní̤ è pǎ rò ǔ ki dyáluô̌ní̤ tè̤ dố a me̤htuô̌hò́ yěnuô pǎ.”
13 Em verdade vos digo que onde quer que for pregado em todo o mundo este Evangelho, será também contado para memória sua o que ela fez.
14 Dố Byacè Jesǔ a khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ aklè̌ amwi̤ ná Juda Iscariot héyětôprè̤nuô, a cuố dố bwídukhu tahe a o.
14 Então um dos doze, chamado Judas Iscariotes, foi ter com os principais sacerdotes,
15 Rò a cuố sudyǎ èthǐ, “Vǎ ki dyétǎ̤kyǎ Jesǔ dố thǐ takhukǔ hérò thǐ dyé vǎ bátě?” Rò èthǐ dyé lǔ rû̌zye thakha.
15 e lhes disse: Que me quereis dar e eu vo-lo entregarei? Eles lhe pesaram trinta moedas de prata.
16 Cáhtya bínuô rò Juda htû́myá shuốkhè̌ dố a ki tǎ̤tǒtǎ̤bè dố a ki isè̌tǎ̤kyǎní̤ Jesǔ.
16 Desde então Judas buscava oportunidade para o entregar.
17 Bí pwè̌ e khò́mǔ sǒdǒ huô̌mûtapho aré̤lố tônyě nuô, a khǒpacè̤̌ tahe hyǎ dố Jesǔ a o rò a hyǎsudyǎ lǔ, “Tè̤cuốtalwópwè̌ sèesǎsè̌ mò̤́hé yěnuô, nè̤ thè́zṳ̂́ nò̌taritaryǎ tǒ pè̤ bítě tôphotě?”
17 Ora, no primeiro dia dos pães ázimos, vieram os discípulos a Jesus, e perguntaram: Onde queres que façamos os preparativos para comeres a páscoa?
18 Rò a hésû èthǐ, “Cuốnuô̌ dố vǐ̤kǔ nuôrò cuố dố prè̤khǔ nuôtôprè̤ a o nuô rò cuố hé lǔ, ‘Thárá hé, shuốkhè̌ phûhò́ dố vǎgně hò́, rò vǎ bèebèǒ tố̤ tè̤cuốtalwópwè̌ sèesǎsè̌ mò̤́hé ná vǎ khǒpacè̤̌ dố nè̤hikǔ’ hé è phúnuô ní꤮.”
18 Respondeu-lhes: Ide à cidade ter com certo homem, e dizei-lhe que o Mestre diz: O meu tempo está próximo; em tua casa celebrarei a páscoa com meus discípulos.
19 Rò a khǒpacè̤̌ tahe me̤phú a hé èthǐ nuô rò èthǐ cuố taritaryǎní̤ lahyǎ tè̤cuốtalwópwè̌ sèesǎsè̌ mò̤́hé agně bínuô.
19 Eles fizeram como Jesus lhes havia ordenado, e prepararam a páscoa.
20 Bí mò̤́khípaló̤hò́ akhè̌nuô, Byacè ná a khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ onyǎo tava̤ ró̤lò̌ lǔ dố lé̤edǐrè̤́ akhǎshyé.
20 À tarde estava ele sentado à mesa com os doze discípulos.
21 Rò bí èthǐ edǐ akhè̌nuô, a hé èthǐ, “Vǎ hécò́cò́꤮ thǐ, dố thǐklè̌ yě, kayǎ dố a ki isè̌tǎ̤kyǎ vǎ pǎnuô a o tôprè̤.”
21 Enquanto comiam, declarou Jesus: Em verdade vos digo que um de vós me trairá.
22 Yětôphuốrò èthǐ thè́plò mo̤pǎ cò́ taki꤮ to, rò a sudyǎ lahyǎ Byacè tôprè̤ htuô̌ tôprè̤, “Byacè, nè̤ hénuô tôprè̤ma vǎ má̤to vǎhé?”
22 Eles, muitíssimo contristados, começaram um por um a perguntar-lhe: Porventura sou eu, Senhor?
23 Byacè hésû èthǐ, “Kayǎ dố a bò́nuô̌e tố̤kuô̌ ná vǎ dố bělò̤́kǔ nuôtôprè̤ ma má̤hò́ prè̤ dố a ki isè̌tǎ̤kyǎ vǎ pǎ nuôtôprè̤ hò́.
23 Ele respondeu: O que põe comigo a mão no prato, esse é o que me trairá.
24 Phú lisǎsè̌kǔ héone ná prè̤lu aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě a bè thyě nyǎpǎ tadû́rò kayǎ dố a ki isè̌tǎ̤kyǎ prè̤lu aphúkhǔ yětôprè̤nuô, Cò́marya ki cirya lǔ pǎ. A ki opacè̤̌lya̤ to hénuôma aryáklò̌ pǎ cò́ dố lǔgně cò́.”
24 O Filho do homem vai-se, segundo está escrito a seu respeito, mas ai daquele por quem o Filho do homem é traído! melhor fora para esse homem se não houvesse nascido.
25 Yětôphuốrò Juda dố a ki isè̌tǎ̤kyǎ lǔ yětôprè̤ sudyǎ lǔ, “Thárá, nè̤ hé nuôtôprè̤ma vǎ má̤to, vǎhé?” Byacè hésû lǔ, “To, nè̤ má̤hò́.”
25 Judas, que o traiu, perguntou: Porventura sou eu, Mestre? Respondeu-lhe Jesus: Tu o disseste.
26 Bí èthǐ esè akhè̌nuô, Byacè Jesǔ phyé khò́mǔ rò a hébwíhétaryě Cò́marya, htuô̌rò a ibiphè́ rò a dyétǎ̤ dố a khǒpacè̤̌ tahe a takhukǔ, rò a hé èthǐ, “Phyéemò̌ lahyǎ, yěma vǎ né̤klò̤́ hò́.”
26 Enquanto comiam, Jesus tomou o pão e, abençoando-o, o partiu e o deu aos discípulos, dizendo: Tomai, comei; isto é o meu corpo.
27 Htuô̌rò a phyéhtya bě rò a hébwíhétaryě rò a dyétǎ̤ dǐtû́ dố a khǒpacè̤̌ tahe a o rò a hé èthǐ, “Ǒmò̌ lahyǎ yě.
27 Tomando o cálice, rendeu graças e deu-lho, dizendo: Bebei dele todos;
28 Běyě ma tè̤emaklò̤ athè̌ dố a má̤hò́ vǎthwi dố a ki htwítǎ̤ rò a ki plwǒkyǎ kayǎ è́prè̤ atè̤thû́ pǎ.
28 porque este é o meu sangue, o sangue da aliança, que é derramado por muitos para remissão de pecados.
29 Vǎ héso pé̤ thǐ, cáhtya khǒnyá̤yě tǎ̤plehyǎnuô vǎ ǒnò́ pǎ thòbǐthèhtyě yě tohò́. Vǎ ki ka̤ǒ ró̤kuô̌ khyěthyá thòbǐthèhtyě athè̌ ná thǐ dố vǎphè̌ ahtyěaké̤kǔ pǎ.”
29 Mas digo-vos que desta hora em diante não beberei deste fruto da videira, até aquele dia em que o hei de beber novo convosco no reino de meu Pai.
30 Htuô̌rò èthǐ irǒ htuthè́htya Cò́marya ali-irǒ tôtó̤ rò a htecuốhtyakyǎ dố Oliva sokhu.
30 E tendo cantado um hino, saíram para o Monte das Oliveiras.
31 Htuô̌rò Byacè Jesǔ hé èthǐ, “Lisǎsè̌kǔ hé,
31 Então Jesus lhes disse: Todos vós esta noite vos escandalizareis de mim; pois está escrito: Ferirei o pastor, e as ovelhas do rebanho se dispersarão.
32 “Manárò shyé꤮ vǎ thyě ihtòka̤khyě htuô̌pǎnuô, vǎ ki cuố ré̤ thǐ dố Galilea ké̤kǔ nuô pǎ.”
32 Todavia, depois que eu ressurgir, irei adiante de vós para a Galiléia.
33 Petru hésû, “Ǔ ki thè́plòpyékyǎ lò̌ cò́ nè̤ khǎlé̤ bèbè, vǎ klyá thè́plò pyékyǎ vínyǎ ná nè̤ taki꤮ to.”
33 Mas Pedro, respondendo, disse-lhe: Ainda que todos se escandalizem de ti, eu nunca me escandalizarei.
34 Manárò Byacè Jesǔ hésû lǔ, “Vǎ hécò́cò́ nè̤, yětôthè̌ bí shyěphè̌ i-uhtya tyahíto pǎ nuô, vǎ thè́gněnò́ lǔ to, nè̤ ki htébíkyǎ bǎ vǎ thuô̌phuố pǎ.”
34 Disse-lhe Jesus: Em verdade te digo que esta noite, antes que o galo cante três vezes me negarás.
35 Manárò Petru hésû, “Vǎ tǒbè thyě tố̤kuô̌ cò́ ná nè̤ bèbè, vǎ thè́gněnò́ lǔ to nuô vǎ hécò́ nyǎ taki꤮ to hò́.” Rò a khǒpacè̤̌ dố aruô tahe krwǒhékuô̌ lò̌ phúnuônuô.
35 Respondeu-lhe Pedro: Ainda que me seja necessário morrer contigo, de modo algum te negarei. E o mesmo disseram todos os discípulos.
36 Htuô̌rò Byacè Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe cuố dố khǎlé̤ tôpho dố ǔ è́ ná Gethsemani rò a hé èthǐ, “Bí vǎ cuố cò́bè̌ dố nuôtôpho akhè̌pǎnuô, onyǎokyǎ kuốré̤ lahyǎ bíyě ní꤮.”
36 Então foi Jesus com eles a um lugar chamado Getsêmani, e disse aos discípulos: Sentai-vos aqui, enquanto eu vou ali orar.
37 A è́krwǒcuốní̤ Petru ná Zebedeo aphúprè̤khǔ thè́nyě̤ rò a thè́plè̤̌thè́zò̤ hyǎ rò a thè́plòkṳ́ thè́plòkyǎ̤ hyǎ.
37 E levando consigo Pedro e os dois filhos de Zebedeu, começou a entristecer-se e a angustiar-se.
38 Htuô̌rò a hé èthǐ, “Vǎ thè́plè̤̌thè́zò̤ thyěkyǎhò́, a thyácò́ná vǎ kíré̤ thyě cò́hò́nuô. Okyǎ lahyǎ bíyě rò othǎklyǎ lahyǎ ní꤮.”
38 Então lhes disse: A minha alma está triste até a morte; ficai aqui e vigiai comigo.
39 A cuố plehyǎpó̤ dố nyě takiphú rò a omyě takluô̤̌tǎ̤ dố hekhu rò a kwǐcò́bè̌ rò a hé, “Kố꤮ phè̌꤮ nè̤ ki phyé taphǎkyǎ pé̤ vǎ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ abělò̤́ yětôbè ma aní̤ prè́ kihérò phyétaphǎkyǎ pé̤ vǎ, manárò vǎ thè́zṳ̂́ me̤ cṳ́꤮ dû vǎ thè́plò to. Cṳ́꤮ dûprè́ nè̤ thè́plò ní꤮.”
39 E adiantando-se um pouco, prostrou-se com o rosto em terra e orou, dizendo: Meu Pai, se é possível, passa de mim este cálice; todavia, não seja como eu quero, mas como tu queres.
40 Htuô̌rò a ka̤khyě khyěthyá dố a khǒpacè̤̌ tahe a o rò a ka̤ myáhtye èthǐ omyění̤ sǒtapa̤ lò̌, rò a sudyǎ Petru, “Thǐ othǎklyǎ nyě̤ tố̤kuô̌ ná vǎ bí tômû̌nuôprè́ rò thǐ thǎklyǎ khyǎbè́to è̌?
40 Voltando para os discípulos, achou-os dormindo; e disse a Pedro: Assim nem uma hora pudestes vigiar comigo?
41 Thyáphú thǐ ki cuốnuô̌ tố̤kuô̌ tǎ dố tè̤ilo-ilyá akǔ tǎmé̤nuô, thǎklyǎ rò kwǐcò́bè̌ lahyǎ ní꤮. Thǐ thè́plòshyome̤ nyacò́ tè̤ dố atǒ tadû́rò thǐ né̤klò̤́ yěnuô a hè̌cè̤́recè̤́ nyacò́.”
41 Vigiai e orai, para que não entreis em tentação; o espírito, na verdade, está pronto, mas a carne é fraca.
42 A cuố khyěthyá nyě̤phuốtôphuố rò a kwǐcò́bè̌, “Kố꤮ vǎ phè̌thè́dǒ꤮, vǎ bè ǒ꤮ nyǎ hò́ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ a bělò̤́yě, phyétaphǎkyǎ ní̤ to kihérò, cṳ́꤮ dûprè́ nè̤ thè́plòní꤮.”
42 Retirando-se mais uma vez, orou, dizendo: Pai meu, se este cálice não pode passar sem que eu o beba, faça-se a tua vontade.
43 Bí a ka̤khyě myá khyěthyá a khǒpacè̤̌ tahenuô, a ka̤myáhtye ná èthǐ omyěsǒtapa̤ lò̌plǐ. Èthǐ thè́omyě cyě̤talwósû́lû̌ rò a myáhtebè́ pǎ cò́ to.
43 E, voltando outra vez, achou-os dormindo, porque seus olhos estavam carregados.
44 Rò a htecuố kwǐcò́bè̌ khyěthyá thuô̌phuốtôphuố rò a héthyá khyěthyá phú a hé ré̤ nuôprè́.
44 Deixando-os novamente, foi orar terceira vez, repetindo as mesmas palavras.
45 Htuô̌rò a ka̤khyě dố a khǒpacè̤̌ tahe a o rò a hé èthǐ, “Thǐ o꤮ myě tadûpǎ lahyǎ, thǐ okuố tabè́thè́prá tadû pǎ cò́ lahyǎ phútě? Ní̤dǎ myámò̌ lahyǎ, shuốkhè̌ dố ǔ ki isè̌tǎ̤kyǎ prè̤lukayǎ aphúkhǔyě dố prè̤oraphú tahe a takhukǔnuô, a hyǎtuố̤hò́.
45 Então voltou para os discípulos e disse-lhes: Dormi agora e descansai. Eis que é chegada a hora, e o Filho do homem está sendo entregue nas mãos dos pecadores.
46 Ihtòmò̌ lahyǎ, rò pè̤ ki cuố꤮, prè̤ isè̌tǎ̤kyǎ vǎ yětôprè̤ hyǎtuố̤hò́.”
46 Levantai-vos, vamo-nos; eis que é chegado aquele que me trai.
47 Bí Byacè Jesǔ hébè pǎprè́ akhè̌nuô, Juda dố a otố̤kuô̌ dố lǔ khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ aklè̌ yětôprè̤nuô a hyǎtuố̤ bínuô. Rò ǔ krwǒhyǎkuô̌ lǔ tôplutôphè cò́ rò a phyéhyǎní̤ lahyǎ imṳ̂̌, ipò̤ ná nè́ tahe. Kayǎ yětahe nuôma má̤prè́ bwídukhu tahe ná myěcôphú a khuklò́khuklyǎ tahe plwǒhyǎ èthǐ nuôtahe prè́.
47 E estando ele ainda a falar, eis que veio Judas, um dos doze, e com ele grande multidão com espadas e varapaus, vinda da parte dos principais sacerdotes e dos anciãos do povo.
48 Prè̤isè̌tǎ̤kyǎ Byacè yětôprè̤nuô a dyéthè́gně one ré̤ htuô̌hò́ èthǐ, “Kayǎ dố vǎ nuô̤mû́ è tôprè̤ nuôma má̤hò́ Jesǔ dố pè̤ thè́zṳ̂́pṳ̂́ è nuôtôprè̤ hò́ rò hyǎpṳ̂́ lahyǎ lǔ ní,” a héone èthǐ phúnuô.
48 Ora, o que o traía lhes havia dado um sinal, dizendo: Aquele que eu beijar, esse é: prendei-o.
49 A hyǎ tǒdè̌ tôphuốhyǎ dố Byacè Jesǔ a o rò a hyǎ hé lǔ, “Thárá, nè̤ omo̤-oryá è̌?” Htuô̌rò a nuô̤mû́ lǔ.
49 E logo, aproximando-se de Jesus disse: Salve, Rabi. E o beijou.
50 Rò Byacè héka̤khyěsû lǔ, “Khǒmo̤, nè̤ hyǎ bíyě rò nè̤ lé̤hyǎ me̤ǐtěnuô tarú me̤mò̌.”
50 Jesus, porém, lhe disse: Amigo, a que vieste? Nisto, aproximando-se eles, lançaram mão de Jesus, e o prenderam.
51 Kayǎ dố a krwǒ hyǎkuô̌ ná Byacè Jesǔ aklè̌ tôprè̤nuô a báhte anè́ rò a pǎ̤tṳ̂̌kyǎ bwídukhulố a prè̤me̤tè̤phú tôprè̤ akhǎlè tôkhó.
51 E eis que um dos que estavam com Jesus, estendendo a mão, puxou da espada e, ferindo o servo do sumo sacerdote, cortou-lhe uma orelha.
52 Byacè hé lǔ, “Ryǎ̤nuô̌ dwókyǎ nè̤nè́ nuô. Me̤těhérò kayǎ dố a pṳ̂́ nè́nuô a kipyékikyǎ khyě ná nè́khyě pǎ.
52 Então Jesus lhe disse: Mete a tua espada no seu lugar; porque todos os que lançarem mão da espada, à espada morrerão.
53 Thyáphú mò́khuphú tahe ki hyǎlya̤ takè̤bíní̤ vǎ agněnuô, vǎ ki kwǐ vǎphè̌ dố a ki nò̌hítǎ̤ èthǐ klyěmṳdu shyényě̤mṳ hénuô vǎphè̌ dyétǎ̤ tôphuố dyétǎ̤ cò́ vǎ ma꤮ a ní̤ cò́ nuôma thǐ thè́gněto è̌?
53 Ou pensas tu que eu não poderia rogar a meu Pai, e que ele não me mandaria agora mesmo mais de doze legiões de anjos?
54 Ki vǎ me̤phúnuô hérò lisǎsè̌ a tè̤rǎone dố a bè htwǒhtya phúyěnuô a cuốlốcuốbǎhtya cyá̤ phútě?”
54 Como, pois, se cumpririam as Escrituras, que dizem que assim convém que aconteça?
55 Htuô̌rò Byacè Jesǔ hé kayǎ bè́mṳ, “Vǎ ma kayǎ dố a me̤thû́ tè̤thyótè̤thya tôprè̤ nyǎ è̌? Thǐ hyǎpṳ̂́ vǎ rò thǐ hyǎ cò́ ná nè́ ná imṳ̂̌ipò̤ cò́ phútě? Vǎ onyǎ ithyóithya ǔ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ pwǒ̤nyěpwǒ̤thè̌ cò́ rò thǐ pṳ̂́ vǎ toto.
55 Disse Jesus à multidão naquela hora: Saístes com espadas e varapaus para me prender, como a um salteador? Todos os dias estava eu sentado no templo ensinando, e não me prendestes.
56 Manárò tè̤htwǒhtya ané̤ phúyě nuôma thyáphú prè̤pro̤ rǎonekyǎ tahe kilốkibǎhtya agně prè́.” Htuô̌rò lò̌꤮ a khǒpacè̤̌ tahe hteklya taphǎkyǎ lò̌ lǔlé̤.
56 Mas tudo isso aconteceu para que se cumprissem as Escrituras dos profetas. Então todos os discípulos, deixando-o fugiram.
57 Kayǎ dố a hyǎpṳ̂́ Jesǔ yětahenuô, a pṳ̂́ka̤ lǔ dố bwídukhulố Caipha héyě tôprè̤nuô ahi. Bínuô ma prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe ná tè̤cò́bucò́bè̌ khuklò́khuklyǎ tahe oplò́ lò̌hò́ lǔ bínuô.
57 Aqueles que prenderam a Jesus levaram-no à presença do sumo sacerdote Caifás, onde os escribas e os anciãos estavam reunidos.
58 Petru krwǒcuố lǒ kuô̌ prè́ Byacè Jesǔ. A cuố nuô̌tuố̤kuô̌ dố prè̤lǔtyǎ akhuklò́ dulố yětôprè̤ ahǒ lo̤tarè́kǔ rò a nuô̌ onyǎ tố̤kuô̌ ná klyěphú dố a opò̤́ takè̤ní̤ nuôtahe. Rò Petru opò̤́myá ná ǔ kíré̤ cirya kryá꤮ Byacè phútě pǎ, phúnuô.
58 E Pedro o seguia de longe até o pátio do sumo sacerdote; e entrando, sentou-se entre os guardas, para ver o fim.
59 Thyáphú èthǐ ki cirya me̤thyěkyǎ ní̤ Jesǔ agněnuôrò, bwídukhu tahe ná Judaphú dố a o ná a taryěshyosò̌ htyalô̌ klò̌lố ǔ tahe myápṳ̌ lahyǎ lé̤kè̤lahǒ lé̤nè̌lahya Jesǔ atè̤thû́ tahe.
59 Ora, os principais sacerdotes e todo o sinédrio buscavam falso testemunho contra Jesus, para poderem entregá-lo à morte;
60 Kayǎ hyǎkhyá lahǒlahya è́lǎ lǔtè̤thû́ phúyěphúnuô tadû́rò a htwǒ khuklò́du khusuhtǔ tahe myáhtye ná a nè̌ lǔ tè̤thû́ yětahenuô a tǎ̤te̤ to.
60 e não achavam, apesar de se apresentarem muitas testemunhas falsas. Mas por fim compareceram duas,
61 “Kayǎ yětôprè̤nuô a hé, ‘Vǎ me̤tǎ̤prò̤kyǎ Cò́marya tè̤lǔhǒduyě rò thuô̌nyě akǔ vǎ isò́htyabè́ khyěprè́’ a hé phúnuô.”
61 e disseram: Este disse: Posso destruir o santuário de Deus, e reedificá-lo em três dias.
62 Htuô̌rò bwídukhulố tôprè̤ ihtò rò sudyǎ Jesǔ, “Nè̤ hé ka̤khyěsû ǔ hyǎdya nè̤ tè̤thû́ yětahe tômû̌꤮ to me̤tě? Ǔ hyǎkè̤hyǎnè̌lò̌ nè̤ tè̤thû́ yěnuôma nè̤ ní̤huô̌ to è̌?”
62 Levantou-se então o sumo sacerdote e perguntou-lhe: Nada respondes? Que é que estes depõem contra ti?
63 Manárò a dyátaklwo prè́.
63 Jesus, porém, guardava silêncio. E o sumo sacerdote disse-lhe: Conjuro-te pelo Deus vivo que nos digas se tu és o Cristo, o Filho do Deus.
64 Rò Byacè Jesǔ hésû lǔ, “Ò, nè̤ hénuôma amá̤ tadû́rò vǎ ki hépé̤ lò̌ thǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ná nopǎnuô thǐ ki myáhtye prè̤lukayǎ aphúkhǔyě ki onyǎ bí prè̤ dố a tè̤pro̤tè̤prya̤ dulốǔ yětôprè̤ atakhu cò́htwó nuôtôkyě pǎ. Htuô̌rò vǎ sidyáhyǎ ò́luố̤ pǎ nuô thǐ ki myáhtye pǎ.”
64 Respondeu-lhe Jesus: É como disseste; contudo vos digo que vereis em breve o Filho do homem assentado à direita do Poder, e vindo sobre as nuvens do céu.
65 Yětôphuốrò bwídukhulố yětôprè̤ htò́zè̤̌ aca̤ rò a hé, “A héthû́hò́ Cò́marya hò́. Pè̤ cuốlotuố̤pǎ prè̤khyáthè́ tahe phútě? Myámò̌ lahyǎ, thǐ ní̤huô̌ lahyǎ hò́ a hébèthû́ Cò́marya ná thǐné̤ cò́ hò́.
65 Então o sumo sacerdote rasgou as suas vestes, dizendo: Blasfemou; para que precisamos ainda de testemunhas? Eis que agora acabais de ouvir a sua blasfêmia.
66 Thǐ tane̤ phútě?”
66 Que vos parece? Responderam eles: É réu de morte.
67 Htuô̌rò èthǐ htuplá lǔmèthè, mṳ̂̌ lǔ, plú lǔ, tahehe rò a plyá̤ lǔ.
67 Então uns lhe cuspiram no rosto e lhe deram socos;
68 Rò èthǐ hé lǔ, “Kố꤮ Krístu, pro̤ pé̤ myá pè̤, maǔpě mṳ̂̌ nè̤pě?”
68 e outros o esbofetearam, dizendo: Profetiza-nos, ó Cristo, quem foi que te bateu?
69 Bínuôakhè̌ Petru onyǎo dố lo̤tarè́kǔ rò prè̤me̤tè̤ prè̤mòphú tôprè̤ hyǎtǒ dố lǔo rò a hé lǔ, “Nè̤ ma tômṳmṳ꤮ tuô̌prè́ lǔ ná Galileaphú Jesǔ nuôtôprè̤ prè́ vǎ.”
69 Ora, Pedro estava sentado fora, no pátio; e aproximou-se dele uma criada, que disse: Tu também estavas com Jesus, o galileu.
70 Manárò Petru htésû lò̌ èthǐ bínuô tahe rò a hé, “Vǎ otố̤kuô̌ to. Prè̤mò yětôprè̤ hé yěnuôma vǎ thè́gněnò́ kuô̌ǔ to.”
70 Mas ele negou diante de todos, dizendo: Não sei o que dizes.
71 Htuô̌rò a htecuố dố lo̤kadǎhtû̌ rò prè̤me̤tè̤phú prè̤mò dố aruôtôprè̤ myáhtyeke lǔ rò a hé pé̤ ǔ bínuô tahe, “Yětôprè̤ ma a krwǒkuô̌ ná vǐ̤ Nazarèphú Jesǔ Krístu nuô tôprè̤ vǎ꤮”
71 E saindo ele para o vestíbulo, outra criada o viu, e disse aos que ali estavam: Este também estava com Jesus, o nazareno.
72 A htésû khyěthyá rò a byǎ ané̤, “Vǎ thè́gněnò́ lǔ to.”
72 E ele negou outra vez, e com juramento: Não conheço tal homem.
73 Okhyěthyá dốkhyě taplô̤phú rò kayǎ ihtò tavǐtava̤ phû bínuô tahe hyǎtǒ Petru rò a hé lǔ, “Nè̤ ma èkhǒpacè̤̌ tôprè̤ má̤lakǒ cò́ hò́, nè̤ hébè talǎ̤ nuô a klwo Galilea talǎ̤ cò́.”
73 E daí a pouco, aproximando-se os que ali estavam, disseram a Pedro: Certamente tu também és um deles pois a tua fala te denuncia.
74 Yětôphuốrò Petru cáhtya byǎlya̤ní̤ ané̤ dố Cò́marya nyěhyǎ rò a hé, “Kayǎ yětôprè̤ ma vǎ thè́gněnò́ lǔ tôphuố꤮ to,”
74 Então começou ele a praguejar e a jurar, dizendo: Não conheço esse homem. E imediatamente o galo cantou.
75 Yětôphuốrò Petru tane̤htya tuố̤bè Byacè Jesǔ héonekyǎ lǔ ngó̤, “Bí shyěphè̌ i-uhtya tyahíto akhè̌, nè̤ ki htébíkyǎ ǔ ná vǎ thè́gněnò́ è to thuô̌phuố pǎ,” akhu-akhyě a htecuố dố aklò̌ rò a cuố nguố̤thyěnguố̤o cò́.
75 E Pedro lembrou-se do que dissera Jesus: Antes que o galo cante, três vezes me negarás. E, saindo dali, chorou amargamente.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 26, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.