Mateus 21

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Bí Byacè Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe hyǎphûhò́ ná vǐ̤ Jerusalem akhè̌nuô, a hyǎtuố̤ lahyǎ dố dò̌ Bethphage dố a o bí Oliva sokhu nuô. Jesǔ nò̌hyǎ ré̤ a khǒpacè̤̌ thè́nyě̤ rò a hé èthǐ,
1 Quando Jesus e os discípulos estavam chegando a Jerusalém, pararam no povoado de Betfagé, que fica perto do monte das Oliveiras. Dali Jesus enviou dois discípulos na frente,
2 “Hyǎnuô̌ ré̤ lahyǎ dò̌ dố nyěnuô tôdò̌, thǐ hyǎ nuô̌nuô̌ ná thǐ ki myáhtye ǔ cò̌klò̤o mya̤ò́lyǎmuố̤ tôduô̌ ná aphúpatí otathwo tố̤kuô̌ná lǔ bínuô tôduô̌ pǎ. Ilyě è rò cwika̤lò̌ dố vǎoyě.
2 com a seguinte ordem:
3 Kayǎ tôprè̤prè̤ ki hé thǐ tôcôcô hérò, hésoluô̌ pé̤ lǔ ná Byacè lo èthǐ héphúnuô, thǐ ki hé phúnuôma a plwǒka̤ thǐ tôphuố plwǒka̤ cò́.”
3 Se alguém falar alguma coisa, digam que o Mestre precisa deles. Assim deixarão vocês trazerem logo os animais.
4 Tè̤yěnuô a ki me̤lốbǎhtya prè̤pro̤ a tè̤héone,
4 Isso aconteceu para se cumprir o que o profeta tinha dito:
5 “Hésoluô̌ pé̤ vǐ̤ Zionphú tahe, ‘Myámò̌ lahyǎ, thǐ khwícò́phya hyǎ dố thǐ o hò́. È ma a thè́dǒthè́nga̤ rò a sidyá hyǎní̤ mya̤ò́lyǎ. Rò a sidyá hyǎ dố aphúpatí tôduô̌.’”
5 “Digam ao povo de Jerusalém: Agora o seu rei está chegando. Ele é humilde e está montado num jumento e num jumentinho, filho de jumenta.”
6 A khǒpacè̤̌ yěthè́nyě̤ cuốme̤ phú a héní̤ èthǐ nuô.
6 Então os discípulos foram e fizeram o que Jesus havia mandado.
7 Èthǐ cwika̤ní̤ mya̤ò́lyǎmuố̤ ná aphú rò èthǐ idè̌htya lahyǎ aca̤klò̌ dố mya̤ò́lyǎ yětahe anyá̤khu rò Byacè htya-onyǎ bínuô.
7 Levaram a jumenta e o jumentinho, jogaram as suas capas sobre eles, e Jesus montou.
8 Kayǎ bè́mṳdu yětahe dè̌tǎ̤ lahyǎ aca̤klò̌ tahe dố klyádè̌kǔ. Taheherò a kè̤́tǎ̤ lahyǎ thòphyǎphú tahe rò dè̌tǎ̤ dố klyádè̌kǔ.
8 Da grande multidão que ia com eles, alguns estendiam as suas capas no chão, e outros espalhavam no chão ramos que tinham cortado das árvores.
9 Kayǎ cuố ré̤ dố Byacè anyěhyǎ tôplutôphè, a krwǒkuô̌ dốkhyě tôplutôphè rò a è́htǒ lahyǎ,
9 Tanto os que iam na frente como os que vinham atrás começaram a gritar: — Que Deus abençoe aquele que vem em nome do Senhor! Hosana a Deus nas alturas do céu!
10 Bí Byacè Jesǔ nuô̌ dố vǐ̤ Jerusalem akhè̌nuô, vǐ̤ Jerusalemphú tôvǐ̤lò̌ thè́plò tapṳ̂́kazò̤́ lò̌plǐ rò èthǐ sudyǎ, “È ma ǔpě?”
10 Quando Jesus entrou em Jerusalém, toda a cidade ficou agitada, e o povo perguntava: — Quem é ele?
11 Kayǎ bè́mṳyě hésû, “È ma Jesǔ. È ma prè̤pro̤ dố a o dố Galilea ké̤, Nazarè vǐ̤nuô tôprè̤.”
11 A multidão respondia: — Este é o
12 Byacè Jesǔ cuốnuô̌ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ rò a cuốnuô̌ vè̤́htekyǎ lò̌lò̌꤮ kayǎ ipri̤-isè̌tè̤ bínuô tahe rò a nuô̌htu laklò̤̌tǎ̤kyǎ lò̌ ǔ lé̤htulya rû̌ a dǐrè̤́htyalô̌ nuôtahe ná khuklyáhtyalô̌ dố ǔ lé̤onyǎ isè̌ ná htulwí̤ nuôtahe.
12 Jesus entrou no pátio do Templo e expulsou todos os que compravam e vendiam naquele lugar. Derrubou as mesas dos que trocavam dinheiro e as cadeiras dos que vendiam pombas.
13 Htuô̌rò a hé, “Lisǎsè̌kǔ hé, ‘Vǎhi ma ǔ ki è́ ná tè̤cò́bè̌ ahi,’ manárò thǐ cuố nò̌htwǒ lò̌hò́ vǎphè̌ ahi ná ‘Prè̤ehuôehí lé̤owóo akhǎlé̤ hò́.’”
13 Ele lhes disse:
14 Kayǎ mèthèkhí khǎduôdá tahe hyǎnuô̌tǒ kuô̌lò̌ Byacè Jesǔ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ, rò a zasǐmé̤ pé̤lò̌ èthǐ.
14 Cegos e coxos iam encontrar Jesus no pátio do Templo, e ele os curava.
15 Manárò bí bwídukhu tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe myáhtyehò́ Byacè Jesǔ me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ tahe htuô̌rò a myáhtye ná pacè̤̌phú tahe è́htǒhtya lahyǎ, “Hosanna, htuthè́htya Khwí Davi aphúkhǔ,” dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ akhè̌nuô, èthǐ thè́plòdu kanó̤꤮ to.
15 Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei ficaram zangados quando viram as coisas maravilhosas que ele fazia e ouviram as crianças gritando no pátio do Templo: —
16 Èthǐ sudyǎ Byacè, “Pacè̤̌phú thǐtahe è́htǒ nuôma nè̤ ní̤huô̌ è̌?”
16 E eles disseram a Jesus: — Você está ouvindo o que estão dizendo? Jesus respondeu:
17 Htuô̌rò Byacè Jesǔ htecuốkyǎ dố dò̌ Bethania rò a cuố omyěo bínuô.
17 Então Jesus os deixou, saiu da cidade e foi para o povoado de Betânia. E passou a noite ali.
18 Anotôrǒ bí mò̤́lǐ ro̤mû́ akhè̌nuô, Byacè ná a khǒpacè̤̌ tahe ka̤khyě khyěthyá dố vǐ̤ Jerusalem, rò bí èthǐ ka̤ dố klyálo̤ akhè̌, Jesǔ thè́e dǐ.
18 No dia seguinte, quando estava voltando para a cidade, Jesus teve fome.
19 Rò Jesǔ myáhtye kadwímò̤́ tôthò o dố klyáhtû̌ rò a cuố tǒ lǔ tadû́rò a myáhtye athè o tôplò꤮ to. A o shuô̌shuô̌ alè prè́. Yětôphuốrò a hé kadwímò̤́ yětôthò, “Thèkuô̌ pǎ tǎ ǔ tôphuố꤮ tǎmé̤ ní꤮” a hé rò kadwímò̤́ krǎthyě cò́ tôphuốthyě cò́.
19 Ele viu uma figueira na beira da estrada e foi até lá, mas não encontrou nada; só folhas. Aí disse para a figueira: E na mesma hora a figueira secou.
20 Bí a khǒpacè̤̌ tahe myáhtye tè̤htwǒhtya phúyě akhè̌, a khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́. Rò èthǐ sudyǎ Byacè, “Kadwímò̤́ yětôthò a cuốthyě tôphuốthyě cyá̤tuố̤ phútětě ha?”
20 Os discípulos viram isso, ficaram muito admirados e disseram: — Como a figueira secou depressa!
21 Byacè hésû èthǐ, “Vǎ hécò́cò́ thǐ꤮, nè̤ zṳ̂́e rò nè̤ ki thè́plòrare to hénuôma phú vǎ hé kadwímò̤́ rò a thyěkrǎkyǎ yěnuô, thǐ ma꤮ thǐ me̤ cyá̤kuô̌dû phúnuô prè́. Thǐ ki me̤cyá̤lốklò̌ pǎ cò́ ná nuô pǎ. Thǐ ki hé so yětômě, ‘Thò́thû́ cuố taphǎkyǎ dố htyědutava̤ akǔnuô,’ hénuôma a ki htwǒhtya pé̤ thǐ phú thǐ hé nuô pǎ.
21 Então Jesus disse:
22 Thǐ ki zṳ̂́e nuô, thǐ kwǐtè̤ dố Phè̌ Cò́marya a o ǐtětě꤮ bèbè thǐ ní̤bè pǎ.”
22 Se crerem, receberão tudo o que pedirem em oração.
23 Byacè Jesǔ nuô̌ dố tè̤lǔhǒdu vǐ̤kǔ rò bí a ithyóithyatǎ̤ ǔ akhè̌nuô, bwídukhu tahe ná Judaphú tè̤cò́bucò́bè̌ khuklò́khuklyǎ tahe hyǎ dố Byacè a o rò a sudyǎ lǔ, “Nè̤ cuốme̤tuố̤ tè̤phúyě tahe ròma nè̤ cuốme̤ ná ǔpě a taryěshyosò̌ pě? Ǔpě nò̌me̤ nè̤ pě?”
23 Jesus chegou ao Templo, e, quando já estava ensinando, alguns chefes dos sacerdotes e alguns líderes judeus chegaram perto dele e perguntaram: — Com que autoridade você faz essas coisas? Quem lhe deu essa autoridade?
24 Byacè hésû èthǐ, “Vǎ sudyǎ kuô̌ thǐ ngó̤ tômû̌, thǐ ki hésû pé̤ kuô̌ vǎ hérò vǎ me̤ tè̤yětahe ná ǔpě a taryěshyosò̌ pěnuô vǎ ki hésoluô̌ pé̤kuô̌ thǐ pǎ.
24 Jesus respondeu:
25 Giovanni Baptista plwǒ pé̤ ǔ htyě yěnuôma Cò́marya dyé lǔ taryěshyosò̌ è̌? Má̤torò prè̤lukayǎ dyé lǔ è̌?”
25 Respondam: quem deu autoridade a João para batizar? Foi Deus ou foram pessoas? Aí eles começaram a dizer uns aos outros: — Se dissermos que foi Deus, ele vai perguntar: “Então por que vocês não creram em João?”
26 Manárò pè̤ ki hé, ‘Prè̤lukayǎ dyé lǔ’ kihérò, pè̤ thè́isě kayǎ bè́mṳ yětahe alé̤lé̤, me̤těhérò kayǎ yětahe yǒ zṳ̂́e lahyǎ ná Giovanni ma Cò́marya aprè̤pro̤ má̤lakǒ tôprè̤, phúnuônuô.”
26 Mas, se dissermos que foram pessoas, temos medo do que o povo pode fazer, pois todos acham que João era profeta .
27 Phúnuô akhu-akhyě èthǐ hésû Jesǔ, “Pè̤ thè́gněto.”
27 Por isso responderam: — Não sabemos.
28 “Hé pé̤myá vǎ thǐ tane̤ phútě? Kayǎ tôprè̤ rò a phúprè̤khǔ o thè́nyě̤. Rò a cuố hé a vyá̤duklò̌ tôprè̤, ‘Yětônyě hyǎ dố prè́khu rò hyǎmyákhwè thòbǐthèmò̤́ ní꤮.’
28 Jesus continuou:
29 “Rò a hésû aphè̌, ‘Vǎ hyǎ to,’ a hé tadû́rò dốkhyě nuô a tane̤ ní̤khyě rò a hyǎ khyěthyá.
29 — Ele respondeu: “Eu não quero ir.” Mas depois mudou de ideia e foi.
30 “Htuô̌rò phè̌yě tôprè̤nuô a cuốke dố aphúpatí tôprè̤ a o rò a hé thyálǔ phú a hé a phúvyá̤prè̤́ nuôtôprè̤. Rò a hésû aphè̌, ‘Ò phè̌, vǎ hyǎdû pǎ,’ tadû́rò a hyǎ péto.
30 — O pai foi e deu ao outro filho a mesma ordem. E este disse: “Sim, senhor.” Mas depois não foi.
31 “Phúprè̤khǔ yěthè́nyě̤nuô, a me̤tǒ aphè̌ thè́plò bítě tôprè̤tě?”
31 — Qual deles fez o que o pai queria? — perguntou Jesus. E eles responderam: — O filho mais velho. Então Jesus disse a eles:
32 Me̤těhérò Giovanni hyǎ dyéluô̌ thǐ ná tè̤cò́tè̤te̤ aklyá tadû́rò thǐ zṳ̂́e lǔ to. Manárò prè̤kwǐamo-arǎ ná himyáphèmuố̤ tahe zṳ̂́e lǔ. Thǐ myáhtye cò́ kayǎ yětahe athè́plò htulya ka̤ cò́ tadû́rò thǐ thè́plò htulyaka̤ kuô̌ǔ to htuô̌to thǐ zṳ̂́ekuô̌ cò́ ǔ taki꤮ to.
32 Pois João Batista veio para mostrar a vocês o caminho certo, e vocês não creram nele; mas os cobradores de impostos e as prostitutas creram. Porém, mesmo tendo visto isso, vocês não se arrependeram e não creram nele.
33 “Ní̤dǎ pó̤ lahyǎ tè̤dyá dố aruô yětôtó̤. Bètôphuốnuô prè́byacè dố a isò́iplû̌ ní̤dyé a thòbǐthèmò̤́ tahe otôprè̤. A ira̤tava̤bí ní̤dyé lò̌ a tarè́yě, rò a ikhûo ní̤dyé ahekǔ tôkǔ dố a ki ivǐ̤hte ná thòbǐthèhtyě agně, htuô̌rò a isò́htya ní̤ lé̤thûhtyalô̌ dố ǔ lé̤opò̤́myá ná prè́ agně tômě. Htuô̌rò a plwǒkhyǎekyǎ aprè́yě ná prè̤me̤prè́ tahe rò a htecuốkyǎ dố ké̤aruô tôké̤.
33 Jesus disse:
34 Thyáphú prè̤khyǎe lǔ prè́ tahe ki běepé̤ kuô̌ lǔ thòthè tahenuôrò, bí shuốkhè̌ phûhyǎ hò́ dố tǒ ibaplò́ hò́ thòbǐthè akhè̌ nuô, a nò̌hyǎ a prè̤me̤tè̤phú tahe dố prè̤khyǎeprè́ tahe a o.
34 Quando chegou o tempo da colheita, o dono mandou alguns empregados a fim de receber a parte dele.
35 “Prè̤khyǎeprè́ tahenuô a pṳ̂́ prè́byacè a prè̤me̤tè̤phú yětahe rò a mṳ̂̌ lǔtè̤ tôprè̤, a me̤thyěkyǎ lǔtè̤ tôprè̤, tôprè̤ rò a tá̤ lǔ ná lò̤́.
35 Mas os lavradores agarraram os empregados, bateram num, assassinaram outro e mataram ainda outro a pedradas.
36 Yětôphuốrò a nò̌hyǎ è́lốklò̌ke prè̤me̤tè̤phú dố èthǐ o rò a hyǎè́ klò̌ ná a hyǎ ré̤ nuôtahe cò́ tadû́rò prè̤khyǎeprè́ nuôtahe me̤cyě̤me̤cṳ̂ èthǐ thyáná a hyǎ ré̤ nuôtahe prè́.
36 Aí o dono mandou mais empregados do que da primeira vez. E os lavradores fizeram a mesma coisa.
37 Dốkhyětadûrò, a nò̌hyǎ a phúprè̤khǔ dố èthǐ a o. ‘Vǎphú ná vǎné̤ ma èthǐ klyá thè́nyá̤thè́tarè̤̌ klò̌nyǎ prè́,’ a hé phúnuô.
37 Depois de tudo isso, ele mandou o seu próprio filho, pensando: “O meu filho eles vão respeitar.”
38 “Manárò bí prè̤khyǎeprè́ yětahe myáhtye lǔ akhè̌nuô, èthǐ hé ní̤dyélǔ, ‘È ma prè̤ dố a ní̤bè ucè̌tazè̌ nuôtôprè̤ hò́, cuố! Cuốme̤thyěkyǎ lǔ pó꤮, rò pè̤ ki phyé a ucè̌tazè̌ pǎ pó꤮,’ a hé lahyǎ phúnuô.
38 Mas, quando os lavradores viram o filho, disseram uns aos outros: “Este é o filho do dono; ele vai herdar a plantação. Vamos matá-lo, e a plantação será nossa.”
39 Rò a pṳ̂́ lǔ rò a cwihtekyǎ lǔ dố tarè́klò̌ rò a me̤thyěkyǎ lǔ.
39 — Então agarraram o filho, e o jogaram para fora da plantação, e o mataram.
40 “Phúnuôrò shyé꤮ prè́byacè hyǎtuố̤ pǎnuô, a ki me̤ èthǐ phútě pǎ?”
40 Aí Jesus perguntou:
41 Prè̤lǔtyǎ khuklò́ tahe ná Judaphú tè̤cò́bè̌ khuklò́khuklyǎ tahe hésû, “A ki me̤cyě̤me̤cṳ̂, me̤thyěkyǎ kayǎcyě̤kayǎcṳ̂ nuôtahe pǎ. Rò a ki plwǒkhyǎ khóke aprè́ yěnuô ná prè̤khyǎeprè́ dố a ki ibě ka̤khyěe pé̤ lǔ bí tè̤thètè̤phǒ hte ashuốakhè̌ nuôtahe pǎ.”
41 Eles responderam: — Com certeza ele vai matar aqueles lavradores maus e vai arrendar a plantação a outros. E estes lhe darão a parte da colheita no tempo certo.
42 Byacè hé èthǐ, “Lisǎsè̌kǔ hé,
42 Jesus então perguntou:
43 “Phúnuôrò vǎ hé thǐ mò́khu htyělé̤ké̤kǔ dố thǐ tǒkò ní̤bènuô Cò́marya ki phyéphekyǎphe thǐ pǎ. Rò a ki dyé ná kayǎ dố a cṳ̌e Cò́marya angó̤ nuôtahe pǎ.
43 E Jesus terminou:
44 Kayǎ dố a latǎ̤ dố lò̤́ yětômě alo̤nuô, akrwí ki lakè̤́ prè́ pǎ, manárò lò̤́ yětômě ki latǎ̤ dố lǔlo̤ pǎ nuô, akrwíakrwó ki mû kaprǐ̤ lò̌ cò́ pǎ.”
44 Quem cair em cima dessa pedra ficará em pedaços. E, se a pedra cair sobre alguém, essa pessoa vai virar pó.
45 Bí bwídukhu tahe ná Pharisěophú tahe ní̤huô̌ Byacè Jesǔ dyákhákho akhè̌nuô, èthǐ thè́gně ná Byacè hékho èthǐ.
45 Os chefes dos sacerdotes e os fariseus ouviram as parábolas que Jesus contou e sabiam que ele estava falando a respeito deles.
46 Rò èthǐ myápṳ̌ lahyǎ klyá dố a kíré̤ pṳ̂́ Jesǔ tadû́rò Jesǔ ma prè̤pro̤ tôprè̤, kayǎ bè́mṳ tahe yǒ zṳ̂́e lahyǎ phúnuô akhu-akhyě, èthǐ thè́isě kayǎ bè́mṳ nuôtahe alé̤.
46 Por isso queriam prendê-lo, mas tinham medo da multidão porque o povo achava que Jesus era profeta .

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.