Mateus 16

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Pharisěophú ná Saducěophú tahe hyǎ dố Byacè Jesǔ a o rò a hyǎ kwǐmyá takè lǔ dố a ki dyéluô̌ pé̤ èthǐ tè̤pro̤tè̤prya̤ dố a o dố mò́khu hyǎ tôcô.
1 Alguns fariseus e alguns saduceus foram falar com Jesus. Eles queriam alguma prova contra ele e por isso pediram que ele fizesse um milagre para mostrar que o seu poder vinha mesmo de Deus.
2 Rò a hésû èthǐ, “Tamò̤́ kíré̤ tǎ̤hò́ akhè̌nuô, mò́ ki li̤ hérò thǐ hé lahyǎ, parǒpǎ ma ké̤cṳ̂ to.
2 Mas Jesus respondeu:
3 Htuô̌rò mò̤́lǐ akhè̌nuô, mò́ ki li̤, ò́luố̤ ki duô̌ hò́rò thǐ hé lahyǎ, ké̤lalyǎ hyǎ pǎ. Thǐ myá mò́lè̤̌ tè̤me̤htwǒhtya tahe rò thǐ myálwó thè́gněone ré̤ ké̤cṳ̂ ké̤lathè́ ari-akyǎ tadû́rò tè̤me̤htwǒhtya ané̤ khǒnyá̤yě tahenuô thǐ cuố thè́gně lwó ré̤ angó̤lasá to ma phútě?
3 E, de manhã, cedo, dizem: “Vai chover porque o céu está vermelho-escuro.” Olhando o céu, vocês sabem como vai ser o tempo. E como é que não sabem explicar o que querem dizer os sinais desta época?
4 Kayǎcyě̤ kayǎricyá̤ kayǎ dố acò́ kuô̌ǔ ná Cò́marya to yětôhtû̌ tahe cuốkwǐmyá tuố̤ vǎ tè̤me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ tôcô, manárò vǎ ki dyéluô̌ pé̤tû́prè́ èthǐ tè̤pro̤tè̤prya̤ tôcô dố athyáná Prè̤pro̤ Jona nuô pǎ prè́,” a héhtuô̌rò a htecuố taphǎkyǎ ná èthǐ.
4 Como o povo de hoje é mau e sem fé! Vocês estão me pedindo um milagre, mas o milagre de Jonas é o único sinal que lhes será dado. Então ele saiu e foi embora.
5 Bí èthǐ htecuốbè́ htuô̌hò́ htyěòdu akhè̌nuô, a khǒpacè̤̌ tahe sǒtapa̤ sucuốní̤ khò́mǔ.
5 Quando os discípulos atravessaram para o lado leste do lago, esqueceram de levar pão.
6 Byacè Jesǔ hé èthǐ, “Rò̤ní̤ lahyǎ Pharisěophú tahe ná Saducěophú tahe ahuô̌mû nuô ní꤮.”
6 Jesus disse:
7 Rò èthǐ dônyǎ ní̤dyé lǔ Jesǔ hé ngó̤ yěnuô tôprè̤ ná tôprè̤ rò a hé lahyǎ phúyě, “Byacè hé pè̤ phúyěnuôma má̤dố pè̤ sǒtapa̤ phyécuốní̤ pé̤ lǔ khò́mǔnuô hò́.”
7 Aí os discípulos começaram a dizer uns aos outros: — Ele está dizendo isso porque não trouxemos pão.
8 Byacè Jesǔ thè́gně ná èthǐ hébè lǔ ná khò́mǔ ari-akyǎ akhu-akhyě, a sudyǎ èthǐ, “Kayǎ tè̤zṳ̂́ patí thǐ꤮, mame̤těrò thǐ cuốdônyǎ ní̤dyé khyělǔ ná thǐ sǒtapa̤ phyécuốní̤ khò́mǔ ari-akyǎ phútě?
8 Jesus ouviu o que eles estavam dizendo e perguntou:
9 Tuố̤khǒnyá̤rò thǐ thè́gněplǒ pé̤ kuô̌nyǎ híǔ to è̌? Bí vǎ buôe khò́mǔ nyǎ̤klò̤́ ná kayǎ nyǎ̤rí akhè̌nuô, thǐ phyédwóplò́ khyěthyá a okyǎlố nuôtaherò a o bákrí̤tě nuôma thǐ sǒtapa̤hò́ è̌?
9 Ainda não entenderam? Não lembram dos cinco pães que eu parti para cinco mil homens? Quantos cestos vocês encheram?
10 Má̤torò bí vǎ buôe kayǎ lwǐ̤rí ná khò́mǔ thuô̌thyótôklò̤́ akhè̌nuô, thǐ phyédwóplò́ khyěthyá a okyǎlố nuôtaherò a o bákrí̤tě nuôma thǐ sǒtapa̤ hò́ è̌?
10 E aqueles sete pães para quatro mil homens? Quantos cestos vocês encheram?
11 Vǎ hé khò́mǔ ari-akyǎ má̤to nuôma thǐ tǒ thè́gně kuô̌hò́ ǔ hò́. Vǎ hé thǐ, rò̤ní̤ lahyǎ Pharisěophú tahe ná Saducěophú tahe ahuô̌mû nuô ní꤮.”
11 Vocês não entendem que eu não estou falando a respeito de pães? Tenham cuidado com o fermento dos fariseus e dos saduceus!
12 Bínuôkhè̌ a khǒpacè̤̌ tahe thè́gněplǒhyǎ ná Byacè Jesǔ nò̌rò̤ní̤ èthǐ ná huô̌mû dố ǔ me̤ tapho duhtya è ná khò́mǔ nuô má̤to. A nò̌rò̤ní̤ èthǐ ná Pharisěophú tahe ná Saducěophú tahe a tè̤ithyóithya tahe nuôprè́.
12 Então os discípulos entenderam que ele não estava dizendo que tivessem cuidado com o fermento usado no pão, mas com os ensinamentos dos fariseus e dos saduceus.
13 Bí Byacè Jesǔ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Caesarea Philipi akhè̌nuô, a sudyǎ a khǒpacè̤̌ tahe, “Ǔ hé lahyǎ prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤ vǎyě ná vǎ ma ǔpě?”
13 Jesus foi para a região que fica perto da cidade de Cesareia de Filipe. Ali perguntou aos discípulos:
14 Èthǐ hésû lǔ, “Taheherò a hé ná Giovanni Baptista, tahehe kuô̌kerò a hé ná Prè̤pro̤ Elia, taheherò a hé ná Prè̤pro̤ Jeremia, tomaná prè̤pro̤ khódû dố aruô tahe aklè̌ tôprè̤prè̤ prè́,” a hé lahyǎ phúnuô.
14 Eles responderam: — Alguns dizem que o senhor é João Batista; outros, que é Elias; e outros, que é Jeremias ou algum outro
15 “Manárò, thǐ kuô̌kelé꤮, thǐ ki hé kuô̌ vǎ ná ǔpě?” A hé rò,
15 — E vocês? Quem vocês dizem que eu sou? — perguntou Jesus.
16 Simonè Petru hésû lǔ, “Nè̤ ma Krístu dố a me̤lwóhteka̤ ǔ tôprè̤ hò́. Nè̤ ma Cò́marya dố a htwǒprè̤ tôprè̤ aphúkhǔ.”
16 Simão Pedro respondeu: — O senhor é o
17 Rò Byacè Jesǔ hésû lǔ, “Jona aphúkhǔ Simonè, Cò́marya sò̌ri hò́ nè̤ me̤těhérò yěma prè̤lu kayǎ dyéthè́gně htyaluô̌ nè̤ má̤to, má̤dû Phè̌ Cò́marya dố mò́khu tôprè̤ dyéthè́gně htyaluô̌ nè̤ prè́.
17 Jesus afirmou:
18 Rò vǎ hé nè̤, nè̤mwi̤ ná Petru rò vǎ ki sò́lya̤ vǎ prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ dố lò̤́yě alo̤ pǎ. Tè̤thyě ashyo-asò̌ ki lacṳ́ lò̌ alé̤ pǎ.
18 Portanto, eu lhe digo: você é Pedro, e sobre esta pedra construirei a minha Igreja, e nem a morte poderá vencê-la.
19 Vǎ ki dyé nè̤ mò́khu htyělé̤ké̤kǔ thò́hti pǎ. Lò̌꤮ nè̤ cò̌klò̤ma ǔ dố hekhu yěnuô, Cò́marya ki cò̌klò̤ma kuô̌dû ǔ dố mò́khu pǎ. Lò̌꤮ nè̤ ilyě plwǒkyǎ dố hekhu yětahenuô Cò́marya ki ilyě plwǒkyǎ kuô̌dû dố mò́khu pǎ.”
19 Eu lhe darei as chaves do
20 Rò Byacè Jesǔ dyérò̤dyéryě̤ a khǒpacè̤̌ tahe, vǎ ma Krístu tôprè̤nuô cuốhésoluô̌ pé̤ tǎ ǔ tôprè̤꤮ tǎmé̤ ní꤮.
20 Então Jesus ordenou que os discípulos não contassem a ninguém que ele era o Messias.
21 Cáhtya bínuô rò Byacè Jesǔ héluô̌plǒ pé̤ a khǒpacè̤̌ tahe ná vǎ bècuố dố vǐ̤ Jerusalem rò Judaphú muố̤prû̌muố̤prè̤́ tahe ná bwídukhu tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe ki me̤cyě̤me̤cṳ̂ vǎ è́myěè́cô cò́ pǎ. Èthǐ ki me̤thyě vǎ pǎ htuô̌rò thuô̌nyě bè́htya tônyěpǎ nuô Cò́marya ki me̤htwǒprè̤ ka̤khyě vǎ pǎ.
21 Daí em diante, Jesus começou a dizer claramente aos discípulos: — Eu preciso ir para Jerusalém, e ali os líderes judeus, os chefes dos sacerdotes e os
22 Petru è́cuố taphǎ cò̤́cè̤̌kyǎ Byacè takiphú rò a thè́prwǒ̤ lǔ, “Byacè Cò́marya ki me̤tǎ̤tṳ̂̌ pé̤dû nè̤ pǎ. A bè htwǒhtyaní̤ taki꤮ to.”
22 Então Pedro o levou para um lado e começou a repreendê-lo, dizendo: — Que Deus não permita! Isso nunca vai acontecer com o senhor!
23 Byacè Jesǔ tarí ka̤khyětǒ Petru rò a hé lǔ, “Kố꤮ khǐnéricyá̤ khuklò́, htecuố taphǎkyǎ ná vǎ, nè̤ ma athyáná lò̤́ tômě dố ǔ lé̤taphò̌ sítakluô̌ tômě nuôprè́. Nè̤ tè̤tane̤ tahenuô athyáná prè̤lukayǎ a tè̤tane̤ nuô prè́, a thyákuô̌ ná Cò́marya a tè̤tane̤ tahenuô má̤to.”
23 Jesus virou-se e disse a Pedro:
24 Htuô̌rò Byacè Jesǔ hé a khǒpacè̤̌ tahe, “Kayǎ tôprè̤prè̤ ki thè́zṳ̂́ krwǒ vǎkhyě hénuô, a tǒbè me̤ phú vǎ thè́zṳ̂́nò̌me̤ lǔ nuôtahe, a me̤ cṳ́꤮ dû athè́plò ma aní̤ to. A bè záhtya ní̤dyédû a krusu rò a bè krwǒ vǎkhyě.
24 E Jesus disse aos discípulos:
25 Me̤těhérò kayǎ tôprè̤prè̤ dố a thè́lǒ ní̤dyé athè́plò htwǒprè̤ nuô, a ki thyě tacṳ́prè̤ talèkrè́ pǎ. Manárò kayǎ dố a vǐkyǎ athè́plò htwǒprè̤ dố vǎgně tôprè̤nuô a ki ní̤bè thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ pǎ.
25 Pois quem põe os seus próprios interesses em primeiro lugar nunca terá a vida verdadeira; mas quem esquece a si mesmo por minha causa terá a vida verdadeira.
26 Kayǎ tôprè̤prè̤ ki ní̤bè lò̌ cò́ hekhusǐba a tè̤duzá̤htyathè̌ tahe cò́ tadû́rò a ki lacṳ́kyǎ a thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ yě hénuô abwío dố lǔgně ǐtě? Kayǎ dố a thè́zṳ̂́ ní̤bè ka̤khyě khyěthyá a thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ yě tôprè̤prè̤nuô tè̤duzá̤htyathè̌ dố a ki ipri̤bè́ ná a thè́plòhtwǒprè̤ yěnuô a o tôcô꤮ to.
26 O que adianta alguém ganhar o mundo inteiro, mas perder a vida verdadeira? Pois não há nada que poderá pagar para ter de volta essa vida.
27 Me̤těhérò prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤ vǎyě ki hyǎ ná aphè̌ alǐatakhè̌ pǎ, ná amò́khu tanéphú tahe pǎ rò a ki dyé ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ a tè̤me̤ní̤khwókè phú èthǐ me̤htuô̌hò́ nuôtahe pǎ.
27 Pois o
28 Vǎ hé má̤lakǒ cò́ thǐ, kayǎ dố a ihtòo bí thǐklè̌yě tahehenuô, bí èthǐ thyětyahí to akhè̌, èthǐ ki myáhtyenò́ lahyǎ prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤ vǎyě ki hyǎ phú khwí tôprè̤nuô pǎ.”
28 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: estão aqui algumas pessoas que não morrerão antes de verem o Filho do Homem vir como Rei.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 16, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.