Mateus 13
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NAA
1 Bínuô tônyěhò́, Byacè Jesǔ htecuốkyǎ bí hinuô tômě akǔ rò a cuố onyǎo dố htyěòduhtû̌.
1 Naquele mesmo dia, Jesus saiu de casa e se assentou à beira-mar.
2 Kayǎ hyǎo tava̤plutava̤phè lò̌ lǔ rò a cuốnuô̌ onyǎo dố thòklyěkǔ. Kayǎ bè́mṳ tahe ke rò a ihtòo lò̌plǐ dố khǒlǒkhu.
2 E grandes multidões se reuniram em volta dele, de modo que entrou num barco e se assentou. E toda a multidão estava em pé na praia.
3 Rò a dyá è́ pé̤ lǎ èthǐ tè̤dyá khákho tahe, rò a hé èthǐ, “Ní̤dǎ tǎ̤te̤ lahyǎ! Bètôphuố, prè̤me̤prè́phú o tôprè̤. Rò tônyěkhè̌ a hyǎ pruốtǎ̤ tè̤klwǐ.
3 E de muitas coisas lhes falou por parábolas, dizendo:
4 Rò bí a hyǎpruốtǎ̤ tè̤klwǐ akhè̌, tahehenuô a latǎ̤tǒ dố klyádè̌kǔ, rò htuphúzuố̤phú tahe hyǎihtuôekyǎ lò̌ lǔ.
4 E, ao semear, uma parte caiu à beira do caminho, e, vindo as aves, a comeram.
5 Tahehenuô a latǎ̤tǒ dố lò̤́klè̌ hekhuphábû̌ akhǎlé̤ nuô. Rò hekhu yǒ phábû̌ akhu-akhyě a dyáhtya pryǎ lè́.
5 Outra parte caiu em solo rochoso, onde a terra era pouca, e logo nasceu, visto não ser profunda a terra.
6 Manárò arwí̤ yǒ sátǎ̤zǎ̤ to akhu-akhyě, bí tamò̤́ sábè lǔ akhè̌nuô, akṳ́lwó lò̌ amò̤́ tahe rò anó hyǎlò̌plǐ.
6 Saindo, porém, o sol, a queimou; e, porque não tinha raiz, secou-se.
7 Tè̤klwǐ tahehenuô a latǎ̤tǒ dố thòshyáthòprǔklè̌ rò thòshyámò̤́ yětahe duhtya khyábí lò̌ amò̤́ patí yětahe.
7 Outra parte caiu entre os espinhos; e os espinhos cresceram e a sufocaram.
8 Manárò tahehenuô a latǎ̤tǒ dố hezyeri̤zyeryákhu rò a phè́htya rò athèaphǒhte è́htya aphuố tôzè̤, aphuố shyěthuô̌thyó, aphuố thuô̌shyě.
8 Outra, enfim, caiu em boa terra e deu fruto: a cem, a sessenta e a trinta por um.
9 Kayǎ dố akhǎlè ki o rò ní̤dǎdû ní꤮.”
9 Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
10 A khǒpacè̤̌ tahe hyǎ dố lǔo rò hyǎsudyǎ lǔ, “Bí nè̤ hébè ná kayǎ nuôtahe akhè̌ nè̤ cuố dyápé̤ tuố̤ èthǐ ná tè̤dyá khákho tahe me̤tě?”
10 Então os discípulos se aproximaram de Jesus e lhe perguntaram: — Por que o senhor fala com eles por meio de parábolas?
11 Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Cò́marya dyéthè́gněplǒ pé̤hò́ thǐ ná mò́khu htyělé̤ké̤kǔ a tè̤thè́khuthè́gně dố a dò́uốdò́bí tahe tadû́rò a dyéthè́gně tuố̤ pé̤kuô̌ èthǐ to.
11 Ao que Jesus respondeu:
12 Me̤těhérò kayǎ dố a o ná tè̤thè́khuthè́gně má̤dû mò́khu htyělé̤ké̤kǔ ari-akyǎ tahenuô Cò́marya ki dyé è́htya pó̤ lǔ pǎ. Kayǎ dố a o kuô̌ ná tè̤thè́khuthè́gně má̤dû mò́khu a htyělé̤ké̤kǔ ari-akyǎ to tahenuô, a ki o prè́ takiphú bèbè, Cò́marya ki phyékyǎlò̌phe lǔ pǎ.
12 Pois ao que tem, mais será dado, e terá em abundância; mas, ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.
13 Bí vǎ hébè èthǐ akhè̌nuô, vǎ dyání̤ pé̤ èthǐ ná ngó̤khákho tahe, me̤těhérò
13 Por isso, falo com eles por meio de parábolas: porque, vendo, não veem; e, ouvindo, não ouvem, nem entendem.
14 “Prè̤pro̤ Isaiah héone ngó̤nuô a lốhtyabǎhtya ná èthǐ yěnuô hò́. Rò a héone,
14 Assim, neles se cumpre a profecia de Isaías:
15 Me̤těhérò kayǎ yětahe ma a khuklò́pryě̤, èthǐ khǎlè o tadû́rò a ní̤huô̌plǒ to, èthǐ bòkri̤bí amèthè me̤těhérò èthǐ thè́zṳ̂́ myáhtye tè̤má̤tè̤cò́ to. Èthǐ ki me̤ lahyǎ phúnuôto hérò èthǐ ki myáhtye ná amèthè pǎ, a ki ní̤huô̌plǒ vǎ hé yětahe pǎ, a ki tane̤plǒ thè́gněryá lahyǎ pǎ, a ki za̤ ní̤dû lahyǎ ané̤ pǎ, rò vǎ ki zasǐmé̤ èthǐ pǎ.’
15 Porque o coração deste povo
16 “Manárò thǐ yětahenuô, thǐmèthè myáhtye tè̤, thǐkhǎlè ní̤huô̌ tè̤ akhu-akhyě thǐ ki ní̤bè tè̤sò̌ri.
16 — Bem-aventurados, porém, são os olhos de vocês, porque veem; e bem-aventurados são os ouvidos de vocês, porque ouvem.
17 Me̤těhérò, vǎ hécò́cò́ thǐ, prè̤pro̤ è́prè̤ ná kayǎcò́kayǎte̤ è́prè̤ thǐtahe èthǐ thè́zṳ̂́ myáhtyekuô̌ lahyǎ tè̤ dố thǐ myáhtye yěnuôtahe tadû́rò èthǐ myáhtyenò́ kuô̌ǔ to. Htuô̌to èthǐ thè́zṳ̂́ ní̤huô̌kuô̌ lahyǎ tè̤ dố thǐ ní̤huô̌ nuôtahe tadû́rò èthǐ ní̤huô̌nò́ kuô̌ǔ to.
17 Pois em verdade lhes digo que muitos profetas e justos desejaram ver o que vocês estão vendo, mas não viram; e quiseram ouvir o que vocês estão ouvindo, mas não ouviram.
18 “Me̤phúnuôrò ní̤dǎ lahyǎ tè̤dyá khákho prè̤pruốtǎ̤ tè̤klwǐ angó̤lasá ari-akyǎ yě.
18 — Ouçam, portanto, o que significa a parábola do semeador.
19 Bí kayǎ tôprè̤prè̤ ní̤huô̌plǒ Cò́marya ahtyěaké̤ tè̤ritè̤kyǎ rò a thè́gněplǒ to tahe nuôma athyáná tè̤klwǐ latǎ̤ dố klyádè̌kǔ rò khǐnéricyá̤ khuklò́ hyǎphyé taphǎkyǎ tè̤klwǐ dố ǔ pruốtǎ̤ dố èthǐ thè́plòkǔ nuôtahe.
19 A todos os que ouvem a palavra do Reino e não a compreendem, vem o Maligno e arrebata o que lhes foi semeado no coração. Este é o que foi semeado à beira do caminho.
20 Tè̤klwǐ dố a latǎ̤tǒ dố lò̤́klè̌ yětahe nuôma athyáná kayǎ dố a ní̤huô̌ Cò́marya alǎ̤angó̤ rò tôphuốtuô̌ a thè́krṳ̂̌thè́lò̌ phyésû nuôtahe hò́.
20 O que foi semeado em solo rochoso, esse é o que ouve a palavra e logo a recebe com alegria.
21 Manárò a zṳ̂́e lahyǎ taplô̤phú prè́, me̤těhérò Cò́marya alǎ̤angó̤ nuô, a nuô̌ oklò̤sò́ma dố èthǐ thè́plòkǔ to. Dố èthǐ zṳ̂́e Cò́marya alǎ̤angó̤ yě akhu-akhyě, a khyábè tè̤pyá̤tè̤sè̌, tè̤me̤cyě̤me̤cṳ̂ rò a vǐkyǎ khyěthyá a tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤.
21 Mas ele não tem raiz em si mesmo, sendo de pouca duração. Quando chega a angústia ou a perseguição por causa da palavra, logo se escandaliza.
22 Tè̤klwǐ dố a latǎ̤ dố thòshyáthòprǔklè̌ nuôtahe ma athyáná kayǎ dố a ní̤huô̌ Cò́marya alǎ̤angó̤ tadû́rò a yǒ bèkṳ́bèkyǎ̤ ní̤dyé ná a tè̤ohtwǒprè̤ htuô̌rò a yǒ thè́zṳ̂́ duzá̤htyathè̌ lahyǎ akhu-akhyě, lò̌꤮ tè̤yětahenuô a iplûkhyábíkyǎ lò̌hò́ lǔ rò athèaphǒ htebè́ pǎtohò́.
22 O que foi semeado entre os espinhos é o que ouve a palavra, porém as preocupações deste mundo e a fascinação das riquezas sufocam a palavra, e ela fica infrutífera.
23 Tè̤klwǐ dố a latǎ̤ dố hezyeheryákhu tahe nuôma athyáná kayǎ dố a ní̤huô̌ Cò́marya alǎ̤angó̤ rò a thè́gněplǒ nuôtahe hò́. Kayǎ yětahenuô athè è́htya tuố̤ cò́ dố aphuố tôzè̤, aphuố shyěthuô̌thyó, aphuố thuô̌shyě.”
23 Mas o que foi semeado em boa terra é o que ouve a palavra e a compreende; este frutifica e produz a cem, a sessenta e a trinta por um.
24 Jesǔ dyá pé̤ pó̤ èthǐ ngó̤khákho dố aruô tôtó̤ rò a hé, “Mò́khu htyělé̤ké̤kǔ nuô athyáná prè̤me̤prè́phú tôprè̤ hyǎpruốtǎ̤kyǎ buốkǔlǎklwǐ dố ashuô̌ryá tahe dố prè́khu.
24 Jesus lhes propôs outra parábola, dizendo:
25 A vǐtǎ̤ htuô̌rò bí èthǐ ka̤ omyění̤ sǒtapa̤ lò̌ pwǒ̤꤮ tôprè̤ akhè̌nuô, prè̤ thè́kháthè́hte hyǎ pruốtǎ̤kuô̌ arwè́klwǐ tahe bí èthǐ buốkǔlǎ aklè̌nuô, htuô̌rò a htecuốkyǎ.
25 Mas, enquanto todos estavam dormindo, veio o inimigo dele, semeou o joio no meio do trigo e foi embora.
26 Bí amò̤́ dyáhtya rò aplyǎ̤ htehò́ akhè̌nuô, rwè́mò̤́ tahe plyǎ̤htekuô̌ bínuô.
26 E, quando as plantas cresceram e produziram fruto, apareceu também o joio.
27 “Rò a prè̤me̤tè̤phú ka̤hé abyacè, ‘Byacè, nè̤ hyǎ pruốtǎ̤ buốkǔlǎklwǐ dố ashuô̌ryá nuôtahe prè́ vǎhéto꤮? Rò rwè́mò̤́ tahe cuốphè́htya tuố̤kuô̌ me̤tě?’
27 Então os servos do dono da casa chegaram e disseram: “Patrão, o senhor não semeou boa semente no seu campo? De onde, então, vem o joio?”
28 “Rò a hésû a prè̤me̤tè̤phú, ‘Nuôma prè̤thè́kháthè́hte nuôtôprè̤ hyǎme̤ prè́.’
28 Ele, porém, lhes respondeu: “Um inimigo fez isso.” Mas os servos lhe perguntaram: “O senhor quer que a gente vá e arranque o joio?”
29 “Manárò abyacè hésû lǔ, ‘Hyǎhtò́htekyǎ tǎmé̤, a odû, pǎma thǐ htò́htethû́ tuố̤lò̌ buốkǔlǎ mò̤́he.
29 O dono da casa respondeu: “Não! Porque, ao separar o joio, vocês poderão arrancar também com ele o trigo.
30 Nò̌duhtya ró̤dû lǔ bínuô hò́, rò shyé꤮ shuốkhè̌tǒkè́hò́ pǎ rò vǎ nò̌kè́kyǎ ré̤ ǔ rwè́mò̤́ nuôtahe pǎ rò kyě̤klò̌kyǎ è rò isû́kyǎ è ná mi pǎ. Buốkǔlǎ nuôtahe pǎ rò kikè́kipò̤ è pǎ rò dyaplò́ è dố cyǎkǔ pǎ.’”
30 Deixem que cresçam juntos até a colheita. E, no tempo da colheita, direi aos ceifeiros: ‘Ajuntem primeiro o joio e amarrem-no em feixes para ser queimado; mas recolham o trigo no meu celeiro.’”
31 Byacè Jesǔ dyápé̤pó̤ èthǐ ngó̤khákho dố aruô tôtó̤, “Mò́khu htyělé̤ké̤kǔ nuôma athyáná kayǎ tôprè̤ iluố̤dyá taplèplò tôplò dố aprè́khu nuôhò́.
31 Jesus lhes propôs outra parábola, dizendo:
32 Tè̤klwǐ pwǒ̤꤮ tôcô aklè̌nuô taplèplò ma a patílố ǔ hò́. Manárò bí a duhtyahò́ akhè̌nuô, adulố ná thòtò̤̌mò̤́ dố aruô tahe. A htwǒhtya thòphú tômò̤́ rò htuphúzuố̤phú tahe hyǎme̤ lahyǎ apwi̤ dố aphyǎ tahe alo̤ cò́.”
32 Esse grão é, na verdade, a menor de todas as sementes, mas, quando cresce, é maior do que as hortaliças, e chega a ser uma árvore, de modo que as aves do céu vêm se aninhar nos seus ramos.
33 Byacè Jesǔ dyápé̤ pó̤ èthǐ ngó̤khákho dố aruô tôtó̤, “Mò́khu htyělé̤ké̤kǔ nuôma athyáná prè̤mò tôprè̤ phyéní̤ huô̌mû rò a cimû lwítố̤ dố dǐphè́ tôplutôphè aklè̌ rò athè̌ tapho htyalò̌plǐ dǐphè́ yěnuôhò́.”
33 Jesus lhes contou ainda outra parábola:
34 Bí Byacè Jesǔ hébè ná kayǎ bè́mṳ yětahe akhè̌nuô, a dyápé̤ èthǐ ná lò̌꤮ ngó̤khákho yětahe. A hébè èthǐ rò a dyápé̤ èthǐ ná ngó̤khákho tonuô a o tôphuố꤮ to.
34 Jesus disse todas estas coisas às multidões por parábolas e sem parábolas nada lhes dizia.
35 Me̤phúnuôrò yěma a hyǎtǒ phú Cò́marya héone prè̤pro̤ rò a hé,
35 Isso aconteceu para se cumprir o que foi dito por meio do profeta: “Abrirei a minha boca em parábolas; publicarei coisas ocultas desde a criação do mundo.”
36 Rò a htecuốkyǎ dố kayǎ oró̤oè́ aklè̌ rò a cuốnuô̌ dố hikǔ, a khǒpacè̤̌ tahe hyǎ hé lǔ, “Héplǒ pé̤ pè̤ ná nè̤ dyá khákho rwè́mò̤́ o dố prè́khu nuôtahe angó̤lasá nuô to.”
36 Então, despedindo as multidões, Jesus foi para casa. E, aproximando-se dele os seus discípulos, disseram: — Explique-nos a parábola do joio do campo.
37 Rò a hésû èthǐ, “Kayǎ dố a pruốtǎ̤ tè̤klwǐ dố ashuô̌ryá yětôprè̤ angó̤lasá ma prè̤lukayǎ aphúkhǔ yěnuô hò́.
37 E Jesus respondeu:
38 Prè́ angó̤lasá ma hekhu yětôba hò́, buốkǔlǎklwǐ dố ashuô̌ tahe angó̤lasá ma mò́khu htyělé̤ké̤kǔphú tahehò́, rwè́mò̤́ tahe angó̤lasá ma khǐnéricyá̤ khuklò́ aphú tahehò́.
38 O campo é o mundo. A boa semente são os filhos do Reino; o joio são os filhos do Maligno.
39 Prè̤thè́kháthè́hte dố a hyǎ pruốtǎ̤ rwè́klwǐ nuôtahe angó̤lasá ma khǐnéricyá̤ khuklò́ hò́. Kè́buốkǔlǎ ashuốakhè̌ angó̤lasá ma shyé꤮ mò̤́nyě tadûpǎ nuô hò́. Prè̤kè́ buốkǔlǎ ma tanéphú nuôtahe hò́.
39 O inimigo que o semeou é o diabo. A colheita é o fim dos tempos, e os ceifeiros são os anjos.
40 “Phú ǔ htò́hte plò́lò̌ rwè́mò̤́ tahe rò ǔ sû́û̌kyǎ ná mi nuô, shyé꤮ mò̤́nyě tadû pǎma a ki htwǒhtya thyákuô̌ phúnuô pǎ.
40 Pois, assim como o joio é colhido e jogado no fogo, assim será no fim dos tempos.
41 Lò̌꤮ tè̤ dố a thǔ thû́ǔklyá tahenuô, ná lò̌꤮ kayǎ dố pwǒ̤꤮ phuốphuố a me̤ tè̤mǔmyá̤ricyá̤ tahenuô, prè̤lu aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě, vǎ ki nò̌hyǎ vǎ tanéphú tahe pǎ rò a ki hyǎ htò́hte taphǎkyǎ èthǐ dố Cò́marya a htyělé̤ké̤kǔ yěnuô pǎ.
41 O Filho do Homem mandará os seus anjos, que ajuntarão do seu Reino todos os que servem de pedra de tropeço e os que praticam o mal
42 Htuô̌rò a ki vǐtǎ̤lò̌ èthǐ dố Mò́rapò̤tya̤ kǔ pǎ. Bínuô tôpho pǎnuô èthǐ kinguố̤kihè, a ki a̤takrṳ̂ lò̌ akhukhyě pǎ.
42 e os lançarão na fornalha acesa; ali haverá choro e ranger de dentes.
43 Bínuôakhè̌ pǎnuô, kayǎcò́kayǎte̤ tahe kilǐkitakhè̌ thyáná tamò̤́ nuô dố Phè̌ Cò́marya ahtyěaké̤kǔ nuô pǎ. Nè̤ ki khǎlèo rò ní̤dǎdû ní꤮.
43 Então os justos resplandecerão como o sol, no Reino de seu Pai. Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
44 “Mò́khu a htyělé̤ké̤kǔ ma athyáná ǔ cuốdya ouố tè̤ngṳdupri̤du dố lyá̤ tôlé̤ alè̤̌nuô hò́. Bí kayǎ tôprè̤ cuốmyáhtye tè̤yě akhè̌nuô, a plû̌bí ka̤khyě lǔ rò a thè́krṳ̂̌thè́lò̌ rò a ka̤ dố ahi. Rò a isè̌kyǎ lò̌ a tǎ̤muô̌tǎ̤tè̤ tahe rò a ipri̤ ná lyá̤nuô tôlé̤.
44 — O Reino dos Céus é semelhante a um tesouro escondido no campo, que um homem achou e escondeu. Então, transbordante de alegria, vai, vende tudo o que tem e compra aquele campo.
45 “Me̤khyěthyá, mò́khu htyělé̤ké̤kǔ nuôma athyáná prè̤ me̤kuố̤me̤khá tè̤ dố a myápṳ̌ ipri̤ lò̤́ ngṳdupri̤du tôprè̤.
45 — O Reino dos Céus é também semelhante a um homem que negocia e procura boas pérolas.
46 Bí a myáhtye lò̤́ dố a ngṳdupri̤du lakǒ cò́ tômě akhè̌nuô, a ka̤ isè̌kyǎ a tǎ̤muô̌tǎ̤tè̤ lò̌꤮ plǐ rò ipri̤ ná lò̤́ nuôtômě.
46 Quando encontrou uma pérola de grande valor, ele foi, vendeu tudo o que tinha e comprou a pérola.
47 “Me̤khyěthyá, mò́khu htyělé̤ké̤kǔ nuô athyáná prè̤me̤-etè̤̌ tôprè̤ dố a vǐtǎ̤ itavǐ dố htyěkǔ rò tè̤̌ pwǒ̤myěpwǒ̤cô hyǎní̤ nuô hò́.
47 — O Reino dos Céus é ainda semelhante a uma rede que foi lançada ao mar e apanhou peixes de toda espécie.
48 Bí tè̤̌ ní̤ bǎlò̌hò́ akhè̌nuô, a ilyě itavǐ rò htya-onyǎ iběhte tè̤̌ dố khǒlǒkhu. Tè̤̌ dố aryá tahenuô a dya-odwó dố phò́byekǔ, tè̤̌ dố aryáto tahenuô a vǐkyǎ lǔ.
48 E, quando já estava cheia, os pescadores a arrastaram para a praia e, assentados, escolheram os bons para os cestos e jogaram fora os ruins.
49 Shyé꤮ mò̤́nyě tadû pǎ tônyěnuô, athyáná nuôhò́, tanéphú nuôtahe ki hyǎ pǎ rò a ki hyǎ ihtuô htekyǎ kayǎricyá̤ nuôtahe dố kayǎcò́kayǎte̤ tahe aklè̌ pǎ.
49 Assim será no fim dos tempos: os anjos sairão, separarão os maus dentre os justos
50 Rò a ki vǐtǎ̤kyǎ èthǐ dố Mò́rapò̤tya̤ kǔ pǎ. Bínuô tôphonuô ǔ kinguố̤kihè pǎ, ǔ ki a̤ takrǐtakrṳ̂ lahyǎ cò́ ǔkhukhyě pǎ.”
50 e os lançarão na fornalha acesa; ali haverá choro e ranger de dentes.
51 Byacè Jesǔ sudyǎ a khǒpacè̤̌, “Lò̌꤮ yětahe ma thǐ thè́gně è̌?”
51 Então Jesus perguntou: Eles responderam: — Sim!
52 Rò a hésû èthǐ, “Me̤phúnuô akhu-akhyě ǔ ki ithyóthè́gně ka̤lò̌ lò̌꤮ prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá nuôtahe ná mò́khu htyělé̤ké̤kǔ hénuôma, athyáná hibyacè tôprè̤ dố a phyéhte a tè̤ngṳdupri̤du dố athè̌ ná alye̤ tahe dố alé̤ dya-oplò́ tè̤khǎlé̤ akǔ.”
52 Então Jesus lhes disse:
53 Bí Byacè Jesǔ dyá pé̤ htuô̌lò̌hò́ èthǐ ná ngó̤khákho yětahenuô a htecuốkyǎ bínuô.
53 Quando Jesus acabou de contar essas parábolas, retirou-se dali.
54 Rò a ka̤khyě khyěthyá dố adò̌aso ní̤dûnuô, rò a ka̤ cáhtya ithyóithya ní̤pé̤ adò̌phúsophú tahe dố èthǐ tè̤cò́bè̌hǒkǔ rò èthǐ khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ, rò a hé, “Kayǎ yětôprè̤ cuốme̤cyá̤ tuố̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ yětahe nuôma a cuốní̤bè tǒ tè̤thítè̤phè́ yěnuô ná tè̤pro̤tè̤prya̤ yěnuô bítětě ha?
54 E, chegando à sua terra, ensinava-os na sinagoga, de modo que se maravilhavam e diziam: — De onde lhe vêm esta sabedoria e estes poderes miraculosos?
55 È ma prè̤sò́cyá̤hi nuôtôprè̤ aphú vǎhéto? Amuố̤ ma amwi̤ ná Maria vǎhéto? Apuố̤ ma Jakomo, Jose, Simonè ná Juda nuôtahe prè́ vǎhé꤮?
55 Não é este o filho do carpinteiro? A sua mãe não se chama Maria, e seus irmãos não são Tiago, José, Simão e Judas?
56 Lò̌꤮ apuố̤prè̤mò nuôtahe ma pè̤ dò̌kǔmuố̤ prè́ vǎhéto꤮? Rò a cuố phyéní̤tǒ tè̤yě tahe bítě?”
56 Todas as suas irmãs não vivem entre nós? Então, de onde lhe vem tudo isto?
57 Èthǐ hé lahyǎ phúnuô, htuô̌to èthǐ thè́hte Jesǔ rò a è́sû lǔ to, tadû́rò.
57 E escandalizavam-se por causa dele. Jesus, porém, lhes disse:
58 Kayǎ bínuô tahe yǒ zṳ̂́ení̤ Byacè Jesǔ to akhu-akhyě, a dyéluô̌prè́ tè̤me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ nuôtahe takiphú prè́.
58 E não fez ali muitos milagres, por causa da incredulidade deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.