Mateus 12
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARIB
1 Dốkhyě nyě̤tyatonuô, Byacè Jesǔ cuốnuô̌cuốbè́ ǔ buốkǔlǎ prè́lé̤khu tahe, rò atǒ ná Judaphú a Mò̤́nyěduô. A khǒpacè̤̌ tahe thè́ethè́ǒ rò a práe ǔ buốkǔlǎthè.
1 Naquele tempo passou Jesus pelas searas num dia de sábado; e os seus discípulos, sentindo fome, começaram a colher espigas, e a comer.
2 Bí Pharisěophú tahe myáhtye èthǐ akhè̌nuô, a hé Byacè Jesǔ, “Myámò̌, nè̤ khǒpacè̤̌ nuôtahe, tè̤ dố ǔ tǒ me̤ní̤ Mò̤́nyěduô to nuôtahe rò a cuốme̤ dûgně lé꤮.”
2 Os fariseus, vendo isso, disseram-lhe: Eis que os teus discípulos estão fazendo o que não é lícito fazer no sábado.
3 Byacè Jesǔ hésû èthǐ, “Bí Davi ná a khǒbò́thyó tahe ladyáeladyáǒ akhè̌nuô, a me̤kryá꤮ ǐtětě nuôma thǐ hốnò́ kuô̌nyǎ ǔ to è̌?
3 Ele, porém, lhes disse: Acaso não lestes o que fez Davi, quando teve fome, ele e seus companheiros?
4 Khò́mǔ dố ǔ lǔhtya dố Cò́marya a o tahenuô, ení̤ prè́tû́ bwídu tahe prè́ tadû́rò Davi ná a khǒpacè̤̌ tahe cuốnuô̌phyée vǎhéto?
4 Como entrou na casa de Deus, e como eles comeram os pães da proposição, que não lhe era lícito comer, nem a seus companheiros, mas somente aos sacerdotes?
5 Htuô̌to bwídu dố Cò́marya ahikǔ tahenuô, bí Mò̤́nyěduô akhè̌ ki èthǐ cuốtalwókhè̌talye̤ Mò̤́nyěduô a tè̤thyótè̤thya tadû́rò atè̤thû́ oto hénuôma thǐ hốnò́ takhyá꤮ to è̌?
5 Ou não lestes na lei que, aos sábados, os sacerdotes no templo violam o sábado, e ficam sem culpa?
6 Vǎ hé thǐ, kayǎ dố aduklò̌ pǎ cò́ ná tè̤lǔhǒdu nuô a o bíyě tôprè̤.
6 Digo-vos, porém, que aqui está o que é maior do que o templo.
7 ‘Vǎ thè́zṳ̂́ tè̤lǔtè̤tyǎ to, vǎ thè́zṳ̂́ prè́ tè̤thè́zò̤klabè ní̤ lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ prè́,’ Cò́marya hé ngó̤ yětômû̌nuô, thǐ ki thè́gněbye angó̤lasá hénuôma, kayǎ dố atè̤thû́ oto tahenuô, thǐ dya ná èthǐ tè̤thû́ takhyá꤮ to.
7 Mas, se vós soubésseis o que significa: Misericórdia quero, e não sacrifícios, não condenaríeis os inocentes.
8 Vǎ hé phúyě me̤těhérò, prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤dû vǎ yěnuôma Mò̤́nyěduô a Byacè tôprè̤hò́.”
8 Porque o Filho do homem até do sábado é o Senhor.
9 Byacè Jesǔ htecuốkyǎ bí lyá̤khu nuôrò a cuốnuô̌ dố Judaphú tè̤cò́bè̌hǒkǔ.
9 Partindo dali, entrou Jesus na sinagoga deles.
10 Rò bí tè̤cò́bè̌ hǒkǔ nuô, kayǎ takhuthyě tôkhó o tôprè̤. Pharisěophú dố a thè́zṳ̂́ myápṳ̌ Jesǔ tè̤thû́ tahenuô a o tahe rò a sudyǎ lǔ, “Bí Mò̤́nyěduô akhè̌, ki zasǐmé̤ kayǎ tôprè̤prè̤ hénuôma, aní̤ prè́ Judaphú a tè̤thyótè̤thya hé phúnuô è̌?”
10 E eis que estava ali um homem que tinha uma das mãos atrofiadas; e eles, para poderem acusar a Jesus, o interrogaram, dizendo: É lícito curar nos sábados?
11 A hé èthǐ, “Kayǎ tôprè̤prè̤ athímí ki latǎ̤ otyá̤ dố hekǔ bí Mò̤́nyěduô akhè̌nuô hérò, thǐ cuố cwihtya è pǎ è̌? Ma to è̌?
11 E ele lhes disse: Qual dentre vós será o homem que, tendo uma só ovelha, se num sábado ela cair numa cova, não há de lançar mão dela, e tirá-la?
12 Kayǎ tôprè̤nuô a ngṳdupri̤du klò̌pǎ cò́ ná thímí tôduô̌ bá꤮ tě. Phúnuôrò, bí Judaphú a Mò̤́nyěduô akhè̌nuô, me̤tè̤ryá ma aní̤ prè́.”
12 Ora, quanto mais vale um homem do que uma ovelha! Portanto, é lícito fazer bem nos sábados.
13 Rò a hé kayǎ takhuthyě tôkhó yětôprè̤, “Zó̤hte nè̤ takhuthyě nuôtôkhó nuô,” a zó̤hte rò atè̤ ryáka̤khyě thyákhyě ná a takhuryá nuôtôkhó.
13 Então disse àquele homem: estende a tua mão. E ele a estendeu, e lhe foi restituída sã como a outra.
14 Manárò Pharisěophú tahe htecuố taphǎkyǎ rò èthǐ cuốokú hébè ní̤dyélǔ ná tǒbè me̤thyě Jesǔ phútěnuô ari-akyǎ.
14 Os fariseus, porém, saindo dali, tomaram conselho contra ele, para o matarem.
15 Byacè Jesǔ thè́gně èthǐ atè̤tane̤ mǔmyá̤ rò a htecuốkyǎ ná khǎlé̤ bínuô. Kayǎ krwǒplukrwǒphè kuô̌lò̌ lǔkhyě rò a zasǐmé̤ pé̤ lò̌plǐ cò́ ǔ tè̤swítè̤sè̌ pwǒ̤꤮ tôprè̤ cò́.
15 Jesus, percebendo isso, retirou-se dali. Acompanharam-no muitos; e ele curou a todos,
16 A hé èthǐ ná vǎ ma ǔpěnuô hésoluô̌ pé̤ tǎ ǔ tôprè̤꤮ tǎmé̤ ní꤮.
16 e advertiu-lhes que não o dessem a conhecer;
17 Yěma a me̤ lốbǎhtya phú Prè̤pro̤ Isaiah héone,
17 para que se cumprisse o que foi dito pelo profeta Isaías:
18 “Èyě ma vǎ prè̤me̤tè̤phú dố vǎ nwóhtya lǔ, è ma kayǎ tôprè̤ dố vǎ mo̤ní̤ lǔ rò vǎ thè́plò oní̤ lǔ. Vǎ ki nò̌hyǎo vǎ Thè́ Sǎsè̌ Byacè dố èlo̤ pǎ rò a ki hésoluô̌ pé̤ Judaphú má̤to tahe ná a ki bè phyésû tè̤cò́tè̤te̤ dố vǎ o phútě nuô pǎ.
18 Eis aqui o meu servo que escolhi, o meu amado em quem a minha alma se compraz; porei sobre ele o meu espírito, e ele anunciará aos gentios o juízo.
19 Manárò ènuô aklyéangǎ kuô̌ǔ to. A è́htǒè́mo̤ kuô̌ǔ to. A cuốè́htǒè́mo̤ dố klyádu nuôtahe akǔnuô, ǔ ní̤huô̌nò́ to.
19 Não contenderá, nem clamará, nem se ouvirá pelas ruas a sua voz.
20 Kayǎ dố a hè̌cè̤́recè̤́ thyáná pǒ̤mò̤́ langò̤ tôprè̤nuô, è pǎ̤tṳ̂̌kyǎ lǔ to. Kayǎ dố a tè̤zṳ̂́patí thyáná mikò̌ dố a kíré̤ pǐ̤hò́ tôprè̤nuô è uốpǐ̤ lǎ lǔtè̤ to. A ki me̤ryá plehyǎ rò a ki thè́zò̤ plehyǎ lǎpó̤ tè̤ tuố̤dố a ki dyéohtwǒhtya tè̤cò́tè̤te̤ ki me̤pé̤kyǎ tè̤mǔmyá̤ yěnuô pǎ.
20 Não esmagará a cana quebrada, e não apagará o morrão que fumega, até que faça triunfar o juízo;
21 Ké̤pwǒ̤tôké̤ myěcô pwǒ̤tôcô ki thè́lè̤htyaní̤ è pǎ.”
21 e no seu nome os gentios esperarão.
22 Htuô̌rò èthǐ è́hyǎní̤ kayǎphè̌ dố khǐné me̤bè lǔ rò a mèthèkhí rò a pè́ ní̤dyé yětôprè̤ dố Byacè Jesǔ a o. Thyáphú a ki hébècyá̤, myáhtye cyá̤ ka̤khyě khyěthyá nuô, a zasǐmé̤ pé̤ lǔ.
22 Trouxeram-lhe então um endemoninhado cego e mudo; e ele o curou, de modo que o mudo falava e via.
23 Kayǎ bè́mṳ tahe khyéthukhyéthè́ nyacò́, rò a hé lahyǎ, “Kayǎ yětôprè̤ ma Khwí Davi aphúkhǔ cò́kǒ?”
23 E toda a multidão, maravilhada, dizia: É este, porventura, o Filho de Davi?
24 Manárò bí Pharisěophú tahe ní̤huô̌ ǔ hé phúnuô akhè̌, èthǐ hé, “A vè̤́htebè́ khǐnékhǐnò̌ nuôtahe mamá̤ prè́ khǐnékhǐnò̌ a khuklò́du Beelzebul me̤cwó̤ lǔ prè́.”
24 Mas os fariseus, ouvindo isto, disseram: Este não expulsa os demônios senão por Belzebu, príncipe dos demônios.
25 Byacè Jesǔ thè́gně èthǐ tè̤tane̤ tahe rò a hé èthǐ, “Ké̤tôké̤ akǔnuô akayǎ tahe kisákipǎ̤ ní̤dyédû lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ kihérò a lṳpruốlṳpryǎkyǎ pǎ. Vǐ̤tôvǐ̤ bèbè, kayǎ tômuố̤tôcô bèbè ki aklyéangǎ lǔ hénuô, a ki lṳpruốlṳpryǎ lò̌ lǔ pǎ.
25 Jesus, porém, conhecendo-lhes os pensamentos, disse-lhes: Todo reino dividido contra si mesmo é devastado; e toda cidade, ou casa, dividida contra si mesma não subsistirá.
26 Khǐnékhǐnò̌ ki vè̤́htekyǎ ní̤dyé khyěthyádû akayǎ tahe kihérò athyáná a sá ka̤khyě ní̤dyé khyěthyá dû ané̤ prè́. Phúnuôrò ahtyěaké̤ cuốo khyǎ cyá̤ phútě?
26 Ora, se Satanás expulsa a Satanás, está dividido contra si mesmo; como subsistirá, pois, o seus reino?
27 Ki vǎ vè̤́hte khǐnékhǐnò̌ ná Beelzebul a taryěshyosò̌ kihérò thǐ khǒpacè̤̌ tahe kuô̌ke rò a nò̌e maǔpě a taryěshyosò̌ rò a vè̤́hte pě? Ma a nò̌e khǐnéricyá̤ khuklò́ a taryěshyosò̌ è̌? A nò̌e má̤ náto. Phúnuô akhu-akhyě, thǐ khǒpacè̤̌ ki dyéluô̌ ní̤dyédû thǐ tè̤thû́ pǎ.
27 E, se eu expulso os demônios por Belzebu, por quem os expulsam os vossos filhos? Por isso, eles mesmos serão os vossos juízes.
28 Manárò vǎ ki vè̤́htekyǎ khǐnékhǐnò̌ yětahe ná Cò́marya a Thè́ Sǎsè̌ kihérò yěnuôma a zṳ̌luô̌hò́ ná Cò́marya ki hyǎ pốhtyěpốké̤ yěnuô a hyǎtuố̤hò́ dố thǐ ohò́.
28 Mas, se é pelo Espírito de Deus que eu expulso os demônios, logo é chegado a vós o reino de Deus.
29 “Má̤torò, bí kayǎ tôprè̤ cuốnuô̌ dố khǐnéricyá̤ khuklò́ dố athyáná kayǎshyokayǎsò̌ tôprè̤ ahikǔ akhè̌nuô, a ki nuô̌ cò̌klò̤ma ré̤ lǔ to kihérò a cuố phyéphe cyá̤ lǔtǎ̤tè̤ phútě? A cò̌klò̤ma htuô̌ lǔ tû́ma a phyéphe ní̤ cyá̤ lǔ tǎ̤tè̤ prè́.
29 Ou, como pode alguém entrar na casa do valente, e roubar-lhe os bens, se primeiro não amarrar o valente? e então lhe saquear a casa.
30 “Kayǎ dố a okuô̌ dố vǎ tôkyě to nuôma kayǎ dố a thè́hte vǎ hò́, kayǎ dố a me̤tố̤kuô̌ tè̤ ná vǎ to nuôma kayǎ dố a me̤pruốme̤pryǎ tè̤ hò́.
30 Quem não é comigo é contra mim; e quem comigo não ajunta, espalha.
31 Me̤phúnuôrò vǎ hé thǐ, Cò́marya ki plwǒkyǎ kayǎ dố a me̤thû́ lǔ, a héthû́ lǔ nuôtahe a tè̤thû́. Manárò kayǎ dố a héthû́me̤thû́ Thè́ Sǎsè̌ Byacè nuô Cò́marya plwǒkyǎ cyá̤ pǎ èthǐ tè̤thû́ to.
31 Portanto vos digo: Todo pecado e blasfêmia se perdoará aos homens; mas a blasfêmia contra o Espírito não será perdoada.
32 Kayǎ tôprè̤prè̤ ki héthû́ prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎ yěnuô Cò́marya ki plwǒkyǎ lǔtè̤thû́ prè́. Manárò kayǎ dố a héthû́ Thè́ Sǎsè̌ Byacè nuô, yětôhtû̌ bèbè, nopǎ tôhtû̌ bèbè, Cò́marya plwǒkyǎ cyá̤ pǎ lǔtè̤thû́ to.
32 Se alguém disser alguma palavra contra o Filho do homem, isso lhe será perdoado; mas se alguém falar contra o Espírito Santo, não lhe será perdoado, nem neste mundo, nem no vindouro.
33 “Thòmò̤́ dố ari̤-aruô̤̌ atwó̤aryá nuô, a ki thèhte thòthè dố aryá pǎ. Manárò thòmò̤́ dố a tazwítaphuô̌ nuô, athèhte ryá to. Me̤těhérò nè̤ myá athè nuô, nè̤ thè́gně cyá̤ dû hò́ amò̤́ ari-akyǎ hò́.
33 Ou fazei a árvore boa, e o seu fruto bom; ou fazei a árvore má, e o seu fruto mau; porque pelo fruto se conhece a árvore.
34 Rṳ́thí aklwǐalyǎ thǐ꤮, thǐ ma kayǎ klwǐlyǎ cyě̤ rò thǐ cuố hébè ryá bè́cyá̤ phútě? Kayǎ nuô a thè́plòkǔ obǎ tǎ̤pòtǎ̤pè̤̌ phútěrò akhǎu krwǒ hébèhte kuô̌ phúnuôprè́.
34 Raça de víboras! como podeis vós falar coisas boas, sendo maus? pois do que há em abundância no coração, disso fala a boca.
35 Kayǎ ryá tôprè̤nuô, a yǒ sunuô̌ oplò́ tè̤ryá tahe dố a thè́plòkǔ akhu-akhyě, a ki hébèhte ngó̤ dố aryá tahe prè́. Manárò kayǎcyě̤ricyá̤ tôprè̤nuô, a yǒ sunuô̌ oplò́ tè̤mǔmyá̤ tahe dố a thè́plòkǔ akhu-akhyě, a ki hébèhte ngó̤ dố a mǔmyá̤ricyá̤ tahe prè́.
35 O homem bom, do seu bom tesouro tira coisas boas, e o homem mau do mau tesouro tira coisas más.
36 Manárò vǎ hé thǐ, shyé꤮ Cò́marya cirya kayǎ akhè̌pǎnuô, a ki cirya lò̌lò̌꤮ kayǎ dố a hébè tane̤ kuô̌ǔ to rò a hébè ngó̤ dố abwíataryě oto nuôtahe pwǒ̤꤮ tômû̌ pǎ.
36 Digo-vos, pois, que de toda palavra fútil que os homens disserem, hão de dar conta no dia do juízo.
37 Me̤těhérò, nè̤ ki hébè ngó̤ dố aryá tahe hénuôma, Cò́marya ki hé nè̤ ná nè̤ tè̤thû́ oto pǎ. Nè̤ ki hébè ngó̤ dố a mǔmyá̤ tahe kihérò, a ki hé nè̤ ná nè̤ tè̤thû́ o pǎ.”
37 Porque pelas tuas palavras serás justificado, e pelas tuas palavras serás condenado.
38 Htuô̌rò Pharisěophú tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe hé Jesǔ, “Thárá, nè̤ dyéluô̌ pé̤ myá pè̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ tôcô to, pè̤ thè́zṳ̂́ myáhtye lǎ vǎ.”
38 Então alguns dos escribas e dos fariseus, tomando a palavra, disseram: Mestre, queremos ver da tua parte algum sinal.
39 Rò a hésû èthǐ, “Kayǎcyě̤ kayǎricyá̤, kayǎ dố acò́ kuô̌ǔ ná Cò́marya to yětôhtû̌ tahe cuốkwǐmyá tuố̤ vǎ tè̤me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ tôcô, manárò vǎ ki dyéluô̌ pé̤tû́prè́ èthǐ tè̤pro̤tè̤prya̤ tôcô dố athyáná Prè̤pro̤ Jona nuô pǎ prè́.
39 Mas ele lhes respondeu: Uma geração má e adúltera pede um sinal; e nenhum sinal se lhe dará, senão o do profeta Jonas;
40 Me̤těhérò, phú Jona o dố tè̤̌du hò́kǔ thuô̌nyěthuô̌thè̌ nuô, prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě a ki okuô̌dû dố helè̤̌ thuô̌nyěthuô̌thè̌ pǎ.
40 pois, como Jonas esteve três dias e três noites no ventre do grande peixe, assim estará o Filho do homem três dias e três noites no seio da terra.
41 Dố Jona a tè̤hésodônyǎ luô̌ pé̤ vǐ̤ Ninevephú tahe rò a za̤ ní̤dû lò̌plǐ hò́ ané̤ akhu-akhyě, shyé꤮ Cò́marya cirya ǔ pǎ tônyěnuô, vǐ̤ Ninevephú tahe ki ihtò tố̤kuô̌ ná kayǎ dố a htwǒprè̤ khǒnyá̤ yětôhtû̌ tahe pǎ rò a ki dya èthǐ tè̤thû́ pǎ. Khǒnyá̤yě kayǎ dố adulố ná Jona nuô a o bíyě tôprè̤.
41 Os ninivitas se levantarão no juízo com esta geração, e a condenarão; porque se arrependeram com a pregação de Jonas. E eis aqui quem é maior do que Jonas.
42 Tè̤cirya amò̤́nyě pǎ tônyěnuô, ké̤ dố cílya̤ tôkyě akhwímuố̤ Sheba ki ihtò tố̤kuô̌ ná kayǎ dố a htwǒprè̤ khǒnyá̤yě tôhtû̌ tahe pǎ rò a ki betè̤thû́ dố èthǐ yětahe alo̤ pǎ, me̤těhérò thyáphú a ní̤huô̌nò́ kuô̌ Khwí Solomo a tè̤ithyóithya dố a lốbǎ ná tè̤thíphè́ yětahe agněnuôrò, a o cò́ dố ké̤ye̤ dố aruô tôké̤ tadû́rò a hyǎ cò́. Rò vǎ hé thǐ, kayǎ dố aduklò̌lố cò́ ná Khwí Solomo nuô a o bíyě tôprè̤.
42 A rainha do sul se levantará no juízo com esta geração, e a condenará; porque veio dos confins da terra para ouvir a sabedoria de Salomão. E eis aqui quem é maior do que Salomão.
43 “Bí khǐnékhǐnò̌ tôduô̌ htecuốkyǎ htuô̌hò́ dố kayǎ tôprè̤ akǔ akhè̌nuô, a htecuố dố khǎlé̤krǎkrè tôpho rò a cuố myápṳ̌ akhǎlé̤ lé̤okuố tabè́thè́prá tadû́rò a myáhtye to.
43 Ora, havendo o espírito imundo saído do homem, anda por lugares áridos, buscando repouso, e não o encontra.
44 Rò a hé, ‘Vǎ ki ka̤khyě khyěthyá dố vǎ khǎlé̤ lye̤nuô héni,’ a hé rò bí a ka̤tuố̤ akhè̌nuô, a ka̤myáhtye ná akhǎlé̤ lye̤ yěnuô a o kò̌khǔ, aplǐaphuốryá, a o taná̤tashuô̌ twó̤ryá lò̌plǐ cò́ pwǒ̤꤮ tôcô.
44 Então diz: Voltarei para minha casa, donde saí. E, chegando, acha-a desocupada, varrida e adornada.
45 Rò a htecuố è́krwǒka̤ní̤ pó̤ akhǒ dố a cyě̤ricyá̤ lốklò̌ cò́ ná lǔnuô thuô̌thyótôduô̌ cò́ rò èthǐ ka̤kanuô̌ o lahyǎ bínuô. Rò kayǎ nuôtôprè̤ ki cyě̤ lốklò̌ cò́ ná a khǎlé̤lye̤ nuô cò́ pǎ.”
45 Então vai e leva consigo outros sete espíritos piores do que ele e, entretanto, habitam ali; e o último estado desse homem vem a ser pior do que o primeiro. Assim há de acontecer também a esta geração perversa.
46 Bí Byacè Jesǔ hébèhésû̌ ná kayǎ bè́mṳ akhè̌nuô, amuố̤ ná a puố̤prè̤khǔ tahe hyǎ ihtò opò̤́ o lǔ dố aklò̌ rò a thè́zṳ̂́ myáhtye hébè lǔ.
46 Enquanto ele ainda falava às multidões, estavam do lado de fora sua mãe e seus irmãos, procurando falar-lhe.
47 Kayǎ tôprè̤ hé lǔ, “Nè̤muố̤ ná nè̤ puố̤prè̤khǔ tahe hyǎihtò opò̤́ nè̤ dố aklò̌nuô. Èthǐ thè́zṳ̂́ myáhtye hébè ná nè̤ hénuô.”
47 Disse-lhe alguém: Eis que estão ali fora tua mãe e teus irmãos, e procuram falar contigo.
48 Rò Byacè Jesǔ hésû lǔ, “Vǎmuố̤ ma maǔpě? Vǎ puố̤ ma maǔpě?”
48 Ele, porém, respondeu ao que lhe falava: Quem é minha mãe? e quem são meus irmãos?
49 Rò a zṳ̌cuố ná a khǒpacè̤̌ tahe rò a hé, “Dốnuôlé, èthǐ ma vǎmuố̤ ná vǎpuố̤vǎvyá̤ tahe hò́.
49 E, estendendo a mão para os seus discípulos disse: Eis aqui minha mãe e meus irmãos.
50 Me̤těhérò kayǎ dố a me̤tǒ phú vǎphè̌ dố mò́khu tôprè̤ a tè̤thè́zṳ̂́ nuôtahe ma má̤hò́ vǎpuố̤vǎvyá̤ tahe ná vǎmuố̤ hò́.”
50 Pois qualquer que fizer a vontade de meu Pai que está nos céus, esse é meu irmão, irmã e mãe.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.