Marcos 9

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Jesǔ hé èthǐ, “Vǎ hé má̤lakǒ cò́ thǐ, kayǎ dố a ihtòo bí thǐklè̌yě tahehenuô, bí èthǐ thyě tyahí tokhè̌, èthǐ ki myáhtyenò́ lahyǎ Cò́marya hyǎ pốhtyěpốké̤ ná a taryěpro̤prya̤ pǎ.”
1 E dizia-lhes: Em verdade vos digo: dos que aqui se acham, alguns há que não experimentarão a morte, enquanto não virem chegar o Reino de Deus com poder.
2 Mò̤́nyě thuô̌thyó bǎhtuô̌hò́nuô Byacè Jesǔ è́ní̤ Petru, Jakomo ná apuố̤ Giovanni rò a cuốhtya dố sohtyalô̌ tômě alo̤. Bí a o tû́dû ná èthǐ akhè̌nuô, Byacè Jesǔ ané̤klò̤́ htulya taklya khólò̌ dố èthǐ nyěhyǎ.
2 Seis dias depois, Jesus tomou consigo a Pedro, Tiago e João, e conduziu-os a sós a um alto monte. E
3 A hyeca̤ tahenuô abǔplyatakhè̌htya lò̌plǐ cò́ rò a bǔthúlú klò̌pǎ cò́ ná ǔ ishuôphuố hyeca̤ dố hekhuyě nuô cò́.
3 transfigurou-se diante deles. Suas vestes tornaram-se resplandecentes e de uma brancura tal, que nenhum lavadeiro sobre a terra as pode fazer assim tão brancas.
4 Phúnuôhtuô̌rò a khǒpacè̤̌ nuô thè́thuô̌ myáhtye Prè̤pro̤ Elia dố꤮ nyénu nuôtôprè̤ ná Mosè oluô̌htya rò èthǐ hébè lahyǎ ná Byacè Jesǔ.
4 Apareceram-lhes Elias e Moisés, e falavam com Jesus.
5 Petru hé Jesǔ, “Thárá꤮, khǎlé̤ bíyě tôpho rò atwó̤ mo̤ryá lǎ. Pè̤ ki isò́pé̤ thǐ lé̤thû thuô̌mě, tôměrò nè̤gně, tôměrò Mosè agně, tôměrò Prè̤pro̤ Elia agně.”
5 Pedro tomou a palavra: Mestre, é bom para nós estarmos aqui; faremos três tendas: uma para ti, outra para Moisés e outra para Elias.
6 Èthǐ thè́isě talwó sû́lû̌ rò Petru tǒbè hé phútěnuô a thè́gně pǎto akhu-akhyě a héhte phúnuô prè́.
6 Com efeito, não sabia o que falava, porque estavam sobremaneira atemorizados.
7 Rò ò́luố̤ tôba lapò̤ tǎ̤bíkyǎ èthǐ rò ngó̤pra̤htya dố ò́luố̤kǔ rò a hé, “Yětôprè̤ ma vǎphúkhǔ dố vǎ mo̤ ní̤dyé è tôprè̤, rò ní̤dǎ lahyǎ angó̤ ní꤮.”
7 Formou-se então uma nuvem que os encobriu com a sua sombra; e da nuvem veio uma voz: Este é o meu Filho muito amado; ouvi-o.
8 O taplô̤phú rò èthǐ myátarítava̤ rò myáhtye prè́tû́ Jesǔ tôprè̤꤮ tuô̌, dố aruô thè́nyě̤nuô myáhtye pǎto hò́.
8 E olhando eles logo em derredor, já não viram ninguém, senão só a Jesus com eles.
9 Bí èthǐ o dố solo̤ hítǎ̤ akhè̌nuô, Jesǔ mekyǎ èthǐ ngó̤, “Lò̌꤮ thǐ myáhtye yětahenuô hésoluô̌ pé̤ tǎ hí ǔ tôprè̤꤮ tǎmé̤ ní꤮, prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě hò́ dố tè̤thyě pǎ tû́rò hésoluô̌ pé̤ noprè́ ǔ ní꤮,” a mekyǎ èthǐ phúnuô.
9 Ao descerem do monte, proibiu-lhes Jesus que contassem a quem quer que fosse o que tinham visto, até que o Filho do homem houvesse ressurgido dos mortos.
10 Rò èthǐ me̤phú Jesǔ mekyǎ èthǐ nuô tadû́rò èthǐ dônyǎ ní̤dyé khyělǔ tôprè̤ ná tôprè̤ rò a hé lahyǎ, “Tè̤thyě ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě angó̤lasá ma ǐtě ha?” A sudyǎ ní̤dyé lò̌ lǔ phúnuô.
10 E guardaram esta recomendação consigo, perguntando entre si o que significaria: Ser ressuscitado dentre os mortos.
11 Èthǐ sudyǎ Jesǔ, “Prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe hé ná Prè̤pro̤ Elia bèhyǎ ré̤klò̌ ná Messia dố a ki me̤lwóhteka̤ ǔ yěnuô tôprè̤ pǎ, a cuốhétuố̤ phúnuô me̤tě?”
11 Depois lhe perguntaram: Por que dizem os fariseus e os escribas que primeiro deve voltar Elias?
12 Rò a hésû èthǐ, “Prè̤pro̤ Elia bè hyǎ ré̤lốpǎ rò a bè hyǎ taritaryǎ me̤ryá ka̤khyě tè̤lò̌꤮ plǐ nuôma a má̤lakǒ cò́ vǎ. Manárò lisǎsè̌ hé ná prè̤lu kayǎ aphúkhǔyě a tǒbè khyábè è́nyacò́ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ pǎ rò ǔ ki thò́taná̤taphǎkyǎ è pǎ a cuốhétuố̤ phúyěme̤tě?
12 Respondeu-lhes: Elias deve voltar primeiro e restabelecer tudo em ordem. Como então está escrito acerca do Filho do homem que deve padecer muito e ser desprezado?
13 Manárò vǎ hé thǐ, Prè̤pro̤ Elia hyǎhtuô̌hò́ rò kayǎ tahe me̤ lǔ cṳ́ èthǐ thè́plò thè́zṳ̂́ me̤ lǔ nuôprè́. Yěma a htwǒhtya hò́ phú lisǎsè̌ rǎone è ari-akyǎ nuô hò́.”
13 Mas digo-vos que também Elias já voltou e fizeram-lhe sofrer tudo quanto quiseram, como está escrito dele.
14 Bí Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ thè́thuô̌ cuốtuố̤ dố a khǒpacè̤̌ aruô tahe a o akhè̌nuô, a myáhtye kayǎ bè́mṳdu hyǎoplò́oplu tava̤ lò̌ èthǐ rò prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe hyǎkréhyǎkryá̤ lahyǎ ná èthǐ.
14 Depois, aproximando-se dos discípulos, viu ao redor deles grande multidão, e os escribas a discutir com eles.
15 Bí kayǎ bè́mṳ myáhtye Jesǔ akhè̌, tôphuốtuô̌ èthǐ khyéthukhyéthè́ lahyǎ rò èthǐ klyacuố hébè è́mo̤sû lahyǎ Jesǔ.
15 Todo aquele povo, vendo de surpresa Jesus, acorreu a ele para saudá-lo.
16 Rò Jesǔ sudyǎ a khǒpacè̤̌ tahe, “Ma thǐ krékryá̤ lahyǎ èthǐ ná tè̤ritè̤kyǎ ǐtě?”
16 Ele lhes perguntou: Que estais discutindo com eles?
17 Dố kayǎ bè́mṳ aklè̌nuô kayǎphè̌ o tôprè̤ rò a hésû Jesǔ, “Thárá꤮ vǎ è́hyǎní̤ vǎ phúprè̤khǔ dố khǐnékhǐnò̌ me̤pè́ lǔ rò a hébè cyá̤ to tôprè̤ dố nè̤o.
17 Respondeu um homem dentre a multidão: Mestre, eu te trouxe meu filho, que tem um espírito mudo.
18 Dǎ khǐnékhǐnò̌ me̤bè hò́ è bíkhè̌tě꤮ nuô a bè́ lakhû́tǎ̤ ané̤ dố hekhu rò akyǎ̤kǔ bò́bè́hte lò̌plǐ. Htuô̌rò a a̤takrṳ̂ akhukhyě rò ané̤ pryǎ̤htya lò̌plǐ. Vǎ kwǐthè́zò̤ nè̤ khǒpacè̤̌ tahe ki vè̤́htekyǎ pé̤ lǔ khǐnékhǐnò̌yě tadû́rò èthǐ vè̤́htekyǎbè́ pé̤kuô̌ lǔ phúnuôto.”
18 Este, onde quer que o apanhe, lança-o por terra e ele espuma, range os dentes e fica endurecido. Roguei a teus discípulos que o expelissem, mas não o puderam.
19 Rò Byacè Jesǔ hé èthǐ, “Kayǎ sǒdǒ tè̤zṳ̂́ thǐ꤮ ma vǎ bè onyě̤ tố̤kuô̌pǎ ná thǐ bátě pǎ? Vǎ tǒbè khyáthè́dǒ nyě̤pé̤kuô̌pǎ thǐ bátě? È́hyǎ è dố vǎ oyě.”
19 Respondeu-lhes Jesus: Ó geração incrédula, até quando estarei convosco? Até quando vos hei de aturar? Trazei-mo cá!
20 Rò èthǐ è́hyǎ pacè̤̌phè̌phú nuôtôprè̤ dố Jesǔ o. Bí khǐnékhǐnò̌ myáhtye Jesǔ akhè̌ tôphuốtuô̌ a me̤ tanyǎ̤tapluố̤ htyashyo pacè̤̌phè̌phú yětôprè̤ rò lakhû́tǎ̤ dố hekhu rò a htulò̌ taplò̌taple ané̤ bínuô rò akyǎ̤kǔ bò́bè́hte lò̌plǐ cò́.
20 Eles lho trouxeram. Assim que o menino avistou Jesus, o espírito o agitou fortemente. Caiu por terra e revolvia-se espumando.
21 Rò Jesǔ sudyǎ pacè̤̌phú nuôtôprè̤ aphè̌, “A me̤ phúyě nuôma anyě̤lǎ hò́ è̌?”
21 Jesus perguntou ao pai: Há quanto tempo lhe acontece isto? Desde a infância, respondeu-lhe.
22 Khǐnékhǐnò̌ thè́zṳ̂́ me̤thyě lǔ rò a me̤ lakhû́nuô̌ tamǒmǒ lǔ dố mikǔ, a me̤ latǎ̤nuô̌ tamǒmǒ lǔ dố htyěkǔ cò́. Nè̤ ki me̤cyá̤ hérò thè́zò̤ rò me̤cwó̤ pé̤ré̤ pè̤ to꤮.”
22 E o tem lançado muitas vezes ao fogo e à água, para o matar. Se tu, porém, podes alguma coisa, ajuda-nos, compadece-te de nós!
23 Rò Jesǔ hé lǔ, “Me̤těrò nè̤ cuố hétuố̤, ‘Nè̤ ki me̤cyá̤,’ phúnuô me̤tě? Kayǎ tôprè̤prè̤ dố a zṳ̂́e Cò́marya nuôma a me̤cyá̤ lò̌plǐ pwǒ̤꤮ tôcô prè́.”
23 Disse-lhe Jesus: Se podes alguma coisa!... Tudo é possível ao que crê.
24 Tôphuốtuô̌ pacè̤̌ aphè̌ è́htǒ hé, “Vǎ zṳ̂́e, manárò vǎ tè̤zṳ̂́ opatílǎ, thyáphú vǎ tè̤zṳ̂́ kishyokisò̌ agněnuô, me̤cwó̤ kuô̌ ré̤ vǎ!” A è́htǒ phúnuô.
24 Imediatamente exclamou o pai do menino: Creio! Vem em socorro à minha falta de fé!
25 Bí Jesǔ myáhtye ná kayǎ bè́mṳ klyahyǎtǒphû ró̤è́lǎ lǔ akhè̌nuô, a thè́prwǒ̤ khǐnékhǐnò̌ yěnuô, “Kố꤮ khǐnékhǐnò̌ dố a me̤kaò̌ kayǎ akhǎlè rò a me̤pè́ kayǎ yětôprè̤, vǎ nò̌htecuố taphǎkyǎ nè̤ dố pacè̤̌phè̌phú yětôprè̤ akǔ hò́, nè̤ bè ka̤khyě nuô̌ní̤ pǎ tôphuố꤮ to ní,” a héhtuô̌ phúnuô rò.
25 Vendo Jesus que o povo afluía, intimou o espírito imundo e disse-lhe: Espírito mudo e surdo, eu te ordeno: sai deste menino e não tornes a entrar nele.
26 Khǐnékhǐnò̌yě a è́htǒhtya rò a me̤ tapluố̤shyotapluố̤sò̌ htuô̌ pacè̤̌phè̌phú nuôtôprè̤ rò a htecuốkyǎ dố lǔkǔ. Rò pacè̤̌phè̌phú yětôprè̤nuô, a thyá cò́ ná a thyěnuô cò́. Rò kayǎ tahe hé lahyǎ, “A thyěhò́ nuô̌꤮” a hé lahyǎ phúnuô.
26 E, gritando e maltratando-o extremamente, saiu. O menino ficou como morto, de modo que muitos diziam: Morreu...
27 Manárò Jesǔ cwikahtò lǔ rò a kahtòbè́ khyěthyá.
27 Jesus, porém, tomando-o pela mão, ergueu-o e ele levantou-se.
28 Jesǔ me̤htuô̌ phúnuôrò, bí è ná a khǒpacè̤̌ tahe ka̤khyě nuô̌ dố hi dố ǔ o tôprè̤꤮ to nuôtômě akǔ akhè̌nuô, a khǒpacè̤̌ tahe sudyǎ lǔ, “Pè̤ vè̤́htekyǎ bè́kuô̌ǔ khǐné to me̤tě?”
28 Depois de entrar em casa, os seus discípulos perguntaram-lhe em particular: Por que não pudemos nós expeli-lo?
29 Rò Jesǔ hé èthǐ, “Khǐnékhǐnò̌ phúyě tahe nuôma thǐ vè̤́htekyǎbè́ prè́ è ná tû́ tè̤kwǐcò́bè̌ tôcô prè́.”
29 Ele disse-lhes: Esta espécie de demônios não se pode expulsar senão pela oração.
30 Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe htecuốkyǎ htuô̌ ná khǎlé̤ bínuô rò èthǐ lěcuốrwó Galilea ké̤kǔ nuô. Jesǔ thè́zṳ̂́ nò̌thè́gně ǔ tôprè̤꤮ to,
30 Tendo partido dali, atravessaram a Galiléia. Não queria, porém, que ninguém o soubesse.
31 me̤těhérò a ithyóithya a khǒpacè̤̌ tahe rò a hé èthǐ, “Prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě, ǔ ki isè̌ tǎ̤kyǎ è dố prè̤lukayǎ a takhukǔ pǎ rò èthǐ ki me̤thyě vǎ pǎ. Vǎ thyěhtuô̌ thuô̌nyě pǎ nuô, vǎ ki htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá pǎ.”
31 E ensinava os seus discípulos: O Filho do homem será entregue nas mãos dos homens, e matá-lo-ão; e ressuscitará três dias depois de sua morte.
32 A khǒpacè̤̌ thè́gněplǒryá a tè̤ithyóithya èthǐ yě angó̤lasá to tadû́rò èthǐ sudyǎbû lǔ tôprè̤꤮ to.
32 Mas não entendiam estas palavras; e tinham medo de lho perguntar.
33 Èthǐ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Capernaum rò bí a o dố hikǔ akhè̌nuô, a sudyǎ a khǒpacè̤̌ tahe, “Bí thǐ cuố dố klyálo̤ akhè̌nuô, thǐ hébè cuố kryá꤮ lǔ ǐtě?”
33 Em seguida, voltaram para Cafarnaum. Quando já estava em casa, Jesus perguntou-lhes: De que faláveis pelo caminho?
34 Bí èthǐ cuố dố klyálo̤ akhè̌nuô, èthǐ yǒ krékryá̤cuố ní̤dyélǔ ná dố pè̤klè̌ yěnuô, ǔpě htwǒdulố ǔ pě ari-akyǎ akhu-akhyě, èthǐ othuôtakrû́ lahyǎ prè́, a hé ka̤khyěsû lǔ tôcô꤮ to.
34 Mas eles calaram-se, porque pelo caminho haviam discutido entre si qual deles seria o maior.
35 Jesǔ onyǎo rò a è́hyǎ èthǐ dố akhǎshyé rò a hé èthǐ, “Kayǎ dố a thè́zṳ̂́ htwǒdulố ǔ tôprè̤ nuôma a tǒbè o dố ǔ lè̤̌lố rò a bè htwǒpé̤ lò̌ ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ a prè̤me̤tè̤phú.”
35 Sentando-se, chamou os Doze e disse-lhes: Se alguém quer ser o primeiro, seja o último de todos e o servo de todos.
36 Htuô̌rò a è́hyǎ pacè̤̌phú tôprè̤ rò a nò̌hyǎ kahtòo lǔ dố èthǐklè̌ rò a phyáhtya lǔ rò a hé èthǐ,
36 E tomando um menino, colocou-o no meio deles; abraçou-o e disse-lhes:
37 “Kayǎ dố a myá vǎmèthè rò a ki è́mo̤sû pacè̤̌phú thyáná yětôprè̤ tôprè̤prè̤nuô a è́mo̤sû hò́ vǎ hò́. Htuô̌rò kayǎ dố a è́mo̤sû vǎ tôprè̤prè̤nuô athyáná a è́mo̤sû hò́ prè̤ dố a nò̌hyǎ vǎ bíyě nuôtôprè̤ hò́.”
37 Todo o que recebe um destes meninos em meu nome, a mim é que recebe; e todo o que recebe a mim, não me recebe, mas aquele que me enviou.
38 Giovanni hésoluô̌ pé̤ Jesǔ, “Thárá꤮ pè̤ myáhtye kayǎ tôprè̤ dố a cuố vè̤́htekyǎ khǐnékhǐnò̌ tahe ná nè̤mwi̤. A yǒ otố̤kuô̌ dố pè̤amṳkǔ má̤to rò pè̤ hé tǎ̤tṳ̂̌kyǎ lǔ.”
38 João disse-lhe: Mestre, vimos alguém, que não nos segue, expulsar demônios em teu nome, e lho proibimos.
39 Manárò Jesǔ hésû èthǐ, “Hétǎ̤tṳ̂̌ tǎ è tǎmé̤, kayǎ tôprè̤prè̤ dố a me̤ htwǒhtya tè̤pro̤tè̤prya̤ tôcôcô ná vǎ mwi̤nuô dốkhyěpǎ a pacyé̤ishyé zǔnyé pǎ ná vǎ to.
39 Jesus, porém, disse-lhe: Não lho proibais, porque não há ninguém que faça um prodígio em meu nome e em seguida possa falar mal de mim.
40 Kayǎ dố a thè́hte pè̤ to tahe nuôma a otố̤kuô̌ dố pè̤ tôkyě prè́.
40 Pois quem não é contra nós, é a nosso favor.
41 Vǎ hécò́cò́ thǐ, dố thǐ krwǒ vǎkhyě akhu-akhyěrò, kayǎ tôprè̤prè̤ ki dyéǒsû thǐ htyě tôbě hénuôma a ki ní̤bè má̤lakǒ cò́ tè̤me̤ní̤khwókè pǎ.
41 E quem vos der de beber um copo de água porque sois de Cristo, digo-vos em verdade: não perderá a sua recompensa.
42 “Kayǎ tôprè̤prè̤ ki nò̌me̤thû́ kayǎ patílố dố a zṳ̂́e vǎ yětahe aklè̌ tôprè̤prè̤ hénuô, cò̌ lò̤́du dố a kyǎ̤bǒlo̤nuô rò tá̤tǎ̤kyǎ è dố htyědutava̤kǔ nuôma aryáklò̌ pǎ cò́ dố lǔgně cò́.
42 Mas todo o que fizer cair no pecado a um destes pequeninos que crêem em mim, melhor lhe fora que uma pedra de moinho lhe fosse posta ao pescoço e o lançassem ao mar!
43 Nè̤ takhu ki nò̌me̤ nè̤ tè̤thû́ hérò pǎ̤tṳ̂̌kyǎ ènuô. Nè̤ takhutṳ̂̌ tôkhó rò nè̤ ka̤kanuô̌bè́ dố mò́khunuô aryáklò̌ pǎ cò́ ná nè̤ takhu opwǒ̤lò̌ nyě̤khó cò́. Nè̤ ka̤kanuô̌ dố mò́khu ná nè̤ takhu tṳ̂̌yětôkhó prè́ yěnuô, aryáklò̌ pǎ cò́ ná nè̤ takhu opwǒ̤lò̌ nyě̤khó rò nè̤ latǎ̤ dố Mò́rapò̤tya̤ kǔ dố mi pǐ̤ cyá̤ pǎ tôphuố꤮ to yěnuô tôò akǔ cò́.
43 Se a tua mão for para ti ocasião de queda, corta-a; melhor te é entrares na vida aleijado do que, tendo duas mãos, ires para a geena, para o fogo inextinguível
44 (Bínuô tôpho pǎnuô lò ki e èthǐ zye rò lò yětahenuô a thyěpé̤to rò mi dố a û̌ èthǐ yěnuô, a pǐ̤pé̤ pǎ tôphuố꤮ to.)
44 {onde o seu verme não morre e o fogo não se apaga}.
45 Nè̤ khǎduô ki nò̌me̤thû́ nè̤ hérò pǎ̤tṳ̂̌kyǎ è nuô. Nè̤ nuô̌ dố mò́khu ná nè̤ khǎduô tṳ̂̌yětôkhó prè́ yěnuô, aryáklò̌ pǎ cò́ ná nè̤ khǎduô opwǒ̤lò̌ nyě̤khó rò ǔ vǐtǎ̤kyǎ nè̤ dố mò́rapò̤tya̤ akǔ yěnuô cò́.
45 Se o teu pé for para ti ocasião de queda, corta-o fora; melhor te é entrares coxo na vida eterna do que, tendo dois pés, seres lançado à geena do fogo inextinguível
46 (Bínuô tôpho pǎ nuô, lò ki e èthǐ zye pǎ rò lò yětahe nuô a thyěpé̤ tôphuố꤮ to rò mi dố a û̌ èthǐ yěnuô, a pǐ̤pé̤ pǎ tôphuố꤮ to.)
46 {onde o seu verme não morre e o fogo não se apaga}.
47 Nè̤mèthè ki nò̌me̤ nè̤ tè̤thû́ hérò kaǔhtekyǎ rò vǐkyǎ kyǎ ènuô. Nè̤mèthè oprè́ tôkyě rò nè̤ ka̤kanuô̌bè́ dố mò́khu nuô aryáklò̌ pǎ cò́ ná nè̤mèthè opwǒ̤odwǒ lò̌nyě̤kyě rò ǔ bè vǐtǎ̤kyǎ nè̤ dố Mò́rapò̤tya̤ kǔ pǎnuô cò́.
47 Se o teu olho for para ti ocasião de queda, arranca-o; melhor te é entrares com um olho de menos no Reino de Deus do que, tendo dois olhos, seres lançado à geena do fogo,
48 Bínuô tôpho pǎ nuô,
48 onde o seu verme não morre e o fogo não se apaga.
49 “Kayǎ pwǒ̤꤮ tôprè̤ bè me̤mwǒ̤plǐthǐplo è ná mi pǎ.
49 Porque todo homem será salgado pelo fogo.
50 “Ithè nuôma aryá prè́ tadû́rò a ki sû̌hè̌ pǎto hénuô me̤sû̌hè̌ ka̤khyě khyěthyá è nuô aní̤ pǎto hò́. Thǐ bè o ní̤dyé lahyǎ ithè má̤dû tè̤bò́thyóbò́lǎ ní̤ lǔ tôprè̤ ná tôprè̤, htuô̌to oplò́ocû̌ krṳ̂̌klè̌ ní̤dyé lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ yěnuô ní꤮.”
50 O sal é uma boa coisa; mas se ele se tornar insípido, com que lhe restituireis o sabor? Tende sal em vós e vivei em paz uns com os outros.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.