Marcos 9
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARIB
1 Jesǔ hé èthǐ, “Vǎ hé má̤lakǒ cò́ thǐ, kayǎ dố a ihtòo bí thǐklè̌yě tahehenuô, bí èthǐ thyě tyahí tokhè̌, èthǐ ki myáhtyenò́ lahyǎ Cò́marya hyǎ pốhtyěpốké̤ ná a taryěpro̤prya̤ pǎ.”
1 Disse-lhes mais: Em verdade vos digo que, dos que aqui estão, alguns há que de modo nenhum provarão a morte até que vejam o reino de Deus já chegando com poder.
2 Mò̤́nyě thuô̌thyó bǎhtuô̌hò́nuô Byacè Jesǔ è́ní̤ Petru, Jakomo ná apuố̤ Giovanni rò a cuốhtya dố sohtyalô̌ tômě alo̤. Bí a o tû́dû ná èthǐ akhè̌nuô, Byacè Jesǔ ané̤klò̤́ htulya taklya khólò̌ dố èthǐ nyěhyǎ.
2 Seis dias depois tomou Jesus consigo a Pedro, a Tiago, e a João, e os levou à parte sós, a um alto monte; e foi transfigurado diante deles;
3 A hyeca̤ tahenuô abǔplyatakhè̌htya lò̌plǐ cò́ rò a bǔthúlú klò̌pǎ cò́ ná ǔ ishuôphuố hyeca̤ dố hekhuyě nuô cò́.
3 as suas vestes tornaram-se resplandecentes, extremamente brancas, tais como nenhum lavandeiro sobre a terra as poderia branquear.
4 Phúnuôhtuô̌rò a khǒpacè̤̌ nuô thè́thuô̌ myáhtye Prè̤pro̤ Elia dố꤮ nyénu nuôtôprè̤ ná Mosè oluô̌htya rò èthǐ hébè lahyǎ ná Byacè Jesǔ.
4 E apareceu-lhes Elias com Moisés, e falavam com Jesus.
5 Petru hé Jesǔ, “Thárá꤮, khǎlé̤ bíyě tôpho rò atwó̤ mo̤ryá lǎ. Pè̤ ki isò́pé̤ thǐ lé̤thû thuô̌mě, tôměrò nè̤gně, tôměrò Mosè agně, tôměrò Prè̤pro̤ Elia agně.”
5 Pedro, tomando a palavra, disse a Jesus: Mestre, bom é estarmos aqui; façamos, pois, três cabanas, uma para ti, outra para Moisés, e outra para Elias.
6 Èthǐ thè́isě talwó sû́lû̌ rò Petru tǒbè hé phútěnuô a thè́gně pǎto akhu-akhyě a héhte phúnuô prè́.
6 Pois não sabia o que havia de dizer, porque ficaram atemorizados.
7 Rò ò́luố̤ tôba lapò̤ tǎ̤bíkyǎ èthǐ rò ngó̤pra̤htya dố ò́luố̤kǔ rò a hé, “Yětôprè̤ ma vǎphúkhǔ dố vǎ mo̤ ní̤dyé è tôprè̤, rò ní̤dǎ lahyǎ angó̤ ní꤮.”
7 Nisto veio uma nuvem que os cobriu, e dela saiu uma voz que dizia: Este é o meu Filho amado; a ele ouvi.
8 O taplô̤phú rò èthǐ myátarítava̤ rò myáhtye prè́tû́ Jesǔ tôprè̤꤮ tuô̌, dố aruô thè́nyě̤nuô myáhtye pǎto hò́.
8 De repente, tendo olhado em redor, não viram mais a ninguém consigo, senão só a Jesus.
9 Bí èthǐ o dố solo̤ hítǎ̤ akhè̌nuô, Jesǔ mekyǎ èthǐ ngó̤, “Lò̌꤮ thǐ myáhtye yětahenuô hésoluô̌ pé̤ tǎ hí ǔ tôprè̤꤮ tǎmé̤ ní꤮, prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě hò́ dố tè̤thyě pǎ tû́rò hésoluô̌ pé̤ noprè́ ǔ ní꤮,” a mekyǎ èthǐ phúnuô.
9 Enquanto desciam do monte, ordenou-lhes que a ninguém contassem o que tinham visto, até que o Filho do homem ressurgisse dentre os mortos.
10 Rò èthǐ me̤phú Jesǔ mekyǎ èthǐ nuô tadû́rò èthǐ dônyǎ ní̤dyé khyělǔ tôprè̤ ná tôprè̤ rò a hé lahyǎ, “Tè̤thyě ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě angó̤lasá ma ǐtě ha?” A sudyǎ ní̤dyé lò̌ lǔ phúnuô.
10 E eles guardaram o caso em segredo, indagando entre si o que seria o ressurgir dentre os mortos.
11 Èthǐ sudyǎ Jesǔ, “Prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe hé ná Prè̤pro̤ Elia bèhyǎ ré̤klò̌ ná Messia dố a ki me̤lwóhteka̤ ǔ yěnuô tôprè̤ pǎ, a cuốhétuố̤ phúnuô me̤tě?”
11 Então lhe perguntaram: Por que dizem os escribas que é necessário que Elias venha primeiro?
12 Rò a hésû èthǐ, “Prè̤pro̤ Elia bè hyǎ ré̤lốpǎ rò a bè hyǎ taritaryǎ me̤ryá ka̤khyě tè̤lò̌꤮ plǐ nuôma a má̤lakǒ cò́ vǎ. Manárò lisǎsè̌ hé ná prè̤lu kayǎ aphúkhǔyě a tǒbè khyábè è́nyacò́ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ pǎ rò ǔ ki thò́taná̤taphǎkyǎ è pǎ a cuốhétuố̤ phúyěme̤tě?
12 Respondeu-lhes Jesus: Na verdade Elias havia de vir primeiro, a restaurar todas as coisas; e como é que está escrito acerca do Filho do homem que ele deva padecer muito a ser aviltado?
13 Manárò vǎ hé thǐ, Prè̤pro̤ Elia hyǎhtuô̌hò́ rò kayǎ tahe me̤ lǔ cṳ́ èthǐ thè́plò thè́zṳ̂́ me̤ lǔ nuôprè́. Yěma a htwǒhtya hò́ phú lisǎsè̌ rǎone è ari-akyǎ nuô hò́.”
13 Digo-vos, porém, que Elias já veio, e fizeram-lhe tudo quanto quiseram, como dele está escrito.
14 Bí Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ thè́thuô̌ cuốtuố̤ dố a khǒpacè̤̌ aruô tahe a o akhè̌nuô, a myáhtye kayǎ bè́mṳdu hyǎoplò́oplu tava̤ lò̌ èthǐ rò prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe hyǎkréhyǎkryá̤ lahyǎ ná èthǐ.
14 Quando chegaram aonde estavam os discípulos, viram ao redor deles uma grande multidão, e alguns escribas a discutirem com eles.
15 Bí kayǎ bè́mṳ myáhtye Jesǔ akhè̌, tôphuốtuô̌ èthǐ khyéthukhyéthè́ lahyǎ rò èthǐ klyacuố hébè è́mo̤sû lahyǎ Jesǔ.
15 E logo toda a multidão, vendo a Jesus, ficou grandemente surpreendida; e correndo todos para ele, o saudavam.
16 Rò Jesǔ sudyǎ a khǒpacè̤̌ tahe, “Ma thǐ krékryá̤ lahyǎ èthǐ ná tè̤ritè̤kyǎ ǐtě?”
16 Perguntou ele aos escribas: Que é que discutis com eles?
17 Dố kayǎ bè́mṳ aklè̌nuô kayǎphè̌ o tôprè̤ rò a hésû Jesǔ, “Thárá꤮ vǎ è́hyǎní̤ vǎ phúprè̤khǔ dố khǐnékhǐnò̌ me̤pè́ lǔ rò a hébè cyá̤ to tôprè̤ dố nè̤o.
17 Respondeu-lhe um dentre a multidão: Mestre, eu te trouxe meu filho, que tem um espírito mudo;
18 Dǎ khǐnékhǐnò̌ me̤bè hò́ è bíkhè̌tě꤮ nuô a bè́ lakhû́tǎ̤ ané̤ dố hekhu rò akyǎ̤kǔ bò́bè́hte lò̌plǐ. Htuô̌rò a a̤takrṳ̂ akhukhyě rò ané̤ pryǎ̤htya lò̌plǐ. Vǎ kwǐthè́zò̤ nè̤ khǒpacè̤̌ tahe ki vè̤́htekyǎ pé̤ lǔ khǐnékhǐnò̌yě tadû́rò èthǐ vè̤́htekyǎbè́ pé̤kuô̌ lǔ phúnuôto.”
18 e este, onde quer que o apanha, convulsiona-o, de modo que ele espuma, range os dentes, e vai definhando; e eu pedi aos teus discípulos que o expulsassem, e não puderam.
19 Rò Byacè Jesǔ hé èthǐ, “Kayǎ sǒdǒ tè̤zṳ̂́ thǐ꤮ ma vǎ bè onyě̤ tố̤kuô̌pǎ ná thǐ bátě pǎ? Vǎ tǒbè khyáthè́dǒ nyě̤pé̤kuô̌pǎ thǐ bátě? È́hyǎ è dố vǎ oyě.”
19 Ao que Jesus lhes respondeu: ó geração incrédula! até quando estarei convosco? até quando vos hei de suportar? Trazei-mo.
20 Rò èthǐ è́hyǎ pacè̤̌phè̌phú nuôtôprè̤ dố Jesǔ o. Bí khǐnékhǐnò̌ myáhtye Jesǔ akhè̌ tôphuốtuô̌ a me̤ tanyǎ̤tapluố̤ htyashyo pacè̤̌phè̌phú yětôprè̤ rò lakhû́tǎ̤ dố hekhu rò a htulò̌ taplò̌taple ané̤ bínuô rò akyǎ̤kǔ bò́bè́hte lò̌plǐ cò́.
20 Então lho trouxeram; e quando ele viu a Jesus, o espírito imediatamente o convulsionou; e o endemoninhado, caindo por terra, revolvia-se espumando.
21 Rò Jesǔ sudyǎ pacè̤̌phú nuôtôprè̤ aphè̌, “A me̤ phúyě nuôma anyě̤lǎ hò́ è̌?”
21 E perguntou Jesus ao pai dele: Há quanto tempo sucede-lhe isto? Respondeu ele: Desde a infância;
22 Khǐnékhǐnò̌ thè́zṳ̂́ me̤thyě lǔ rò a me̤ lakhû́nuô̌ tamǒmǒ lǔ dố mikǔ, a me̤ latǎ̤nuô̌ tamǒmǒ lǔ dố htyěkǔ cò́. Nè̤ ki me̤cyá̤ hérò thè́zò̤ rò me̤cwó̤ pé̤ré̤ pè̤ to꤮.”
22 e muitas vezes o tem lançado no fogo, e na água, para o destruir; mas se podes fazer alguma coisa, tem compaixão de nós e ajuda-nos.
23 Rò Jesǔ hé lǔ, “Me̤těrò nè̤ cuố hétuố̤, ‘Nè̤ ki me̤cyá̤,’ phúnuô me̤tě? Kayǎ tôprè̤prè̤ dố a zṳ̂́e Cò́marya nuôma a me̤cyá̤ lò̌plǐ pwǒ̤꤮ tôcô prè́.”
23 Ao que lhe disse Jesus: Se podes!-tudo é possível ao que crê.
24 Tôphuốtuô̌ pacè̤̌ aphè̌ è́htǒ hé, “Vǎ zṳ̂́e, manárò vǎ tè̤zṳ̂́ opatílǎ, thyáphú vǎ tè̤zṳ̂́ kishyokisò̌ agněnuô, me̤cwó̤ kuô̌ ré̤ vǎ!” A è́htǒ phúnuô.
24 Imediatamente o pai do menino, clamando, {com lágrimas} disse: Creio! Ajuda a minha incredulidade.
25 Bí Jesǔ myáhtye ná kayǎ bè́mṳ klyahyǎtǒphû ró̤è́lǎ lǔ akhè̌nuô, a thè́prwǒ̤ khǐnékhǐnò̌ yěnuô, “Kố꤮ khǐnékhǐnò̌ dố a me̤kaò̌ kayǎ akhǎlè rò a me̤pè́ kayǎ yětôprè̤, vǎ nò̌htecuố taphǎkyǎ nè̤ dố pacè̤̌phè̌phú yětôprè̤ akǔ hò́, nè̤ bè ka̤khyě nuô̌ní̤ pǎ tôphuố꤮ to ní,” a héhtuô̌ phúnuô rò.
25 E Jesus, vendo que a multidão, correndo, se aglomerava, repreendeu o espírito imundo, dizendo: Espírito mudo e surdo, eu te ordeno: Sai dele, e nunca mais entres nele.
26 Khǐnékhǐnò̌yě a è́htǒhtya rò a me̤ tapluố̤shyotapluố̤sò̌ htuô̌ pacè̤̌phè̌phú nuôtôprè̤ rò a htecuốkyǎ dố lǔkǔ. Rò pacè̤̌phè̌phú yětôprè̤nuô, a thyá cò́ ná a thyěnuô cò́. Rò kayǎ tahe hé lahyǎ, “A thyěhò́ nuô̌꤮” a hé lahyǎ phúnuô.
26 E ele, gritando, e agitando-o muito, saiu; e ficou o menino como morto, de modo que a maior parte dizia: Morreu.
27 Manárò Jesǔ cwikahtò lǔ rò a kahtòbè́ khyěthyá.
27 Mas Jesus, tomando-o pela mão, o ergueu; e ele ficou em pé.
28 Jesǔ me̤htuô̌ phúnuôrò, bí è ná a khǒpacè̤̌ tahe ka̤khyě nuô̌ dố hi dố ǔ o tôprè̤꤮ to nuôtômě akǔ akhè̌nuô, a khǒpacè̤̌ tahe sudyǎ lǔ, “Pè̤ vè̤́htekyǎ bè́kuô̌ǔ khǐné to me̤tě?”
28 E quando entrou em casa, seus discípulos lhe perguntaram à parte: Por que não pudemos nós expulsá-lo?
29 Rò Jesǔ hé èthǐ, “Khǐnékhǐnò̌ phúyě tahe nuôma thǐ vè̤́htekyǎbè́ prè́ è ná tû́ tè̤kwǐcò́bè̌ tôcô prè́.”
29 Respondeu-lhes: Esta casta não sai de modo algum, salvo à força de oração {e jejum.}
30 Jesǔ ná a khǒpacè̤̌ tahe htecuốkyǎ htuô̌ ná khǎlé̤ bínuô rò èthǐ lěcuốrwó Galilea ké̤kǔ nuô. Jesǔ thè́zṳ̂́ nò̌thè́gně ǔ tôprè̤꤮ to,
30 Depois, tendo partido dali, passavam pela Galiléia, e ele não queria que ninguém o soubesse;
31 me̤těhérò a ithyóithya a khǒpacè̤̌ tahe rò a hé èthǐ, “Prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě, ǔ ki isè̌ tǎ̤kyǎ è dố prè̤lukayǎ a takhukǔ pǎ rò èthǐ ki me̤thyě vǎ pǎ. Vǎ thyěhtuô̌ thuô̌nyě pǎ nuô, vǎ ki htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá pǎ.”
31 porque ensinava a seus discípulos, e lhes dizia: O Filho do homem será entregue nas mãos dos homens, que o matarão; e morto ele, depois de três dias ressurgirá.
32 A khǒpacè̤̌ thè́gněplǒryá a tè̤ithyóithya èthǐ yě angó̤lasá to tadû́rò èthǐ sudyǎbû lǔ tôprè̤꤮ to.
32 Mas eles não entendiam esta palavra, e temiam interrogá-lo.
33 Èthǐ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Capernaum rò bí a o dố hikǔ akhè̌nuô, a sudyǎ a khǒpacè̤̌ tahe, “Bí thǐ cuố dố klyálo̤ akhè̌nuô, thǐ hébè cuố kryá꤮ lǔ ǐtě?”
33 Chegaram a Cafarnaum. E estando ele em casa, perguntou-lhes: Que estáveis discutindo pelo caminho?
34 Bí èthǐ cuố dố klyálo̤ akhè̌nuô, èthǐ yǒ krékryá̤cuố ní̤dyélǔ ná dố pè̤klè̌ yěnuô, ǔpě htwǒdulố ǔ pě ari-akyǎ akhu-akhyě, èthǐ othuôtakrû́ lahyǎ prè́, a hé ka̤khyěsû lǔ tôcô꤮ to.
34 Mas eles se calaram, porque pelo caminho haviam discutido entre si qual deles era o maior.
35 Jesǔ onyǎo rò a è́hyǎ èthǐ dố akhǎshyé rò a hé èthǐ, “Kayǎ dố a thè́zṳ̂́ htwǒdulố ǔ tôprè̤ nuôma a tǒbè o dố ǔ lè̤̌lố rò a bè htwǒpé̤ lò̌ ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ a prè̤me̤tè̤phú.”
35 E ele, sentando-se, chamou os doze e lhes disse: se alguém quiser ser o primeiro, será o derradeiro de todos e o servo de todos.
36 Htuô̌rò a è́hyǎ pacè̤̌phú tôprè̤ rò a nò̌hyǎ kahtòo lǔ dố èthǐklè̌ rò a phyáhtya lǔ rò a hé èthǐ,
36 Então tomou uma criança, pô-la no meio deles e, abraçando-a, disse-lhes:
37 “Kayǎ dố a myá vǎmèthè rò a ki è́mo̤sû pacè̤̌phú thyáná yětôprè̤ tôprè̤prè̤nuô a è́mo̤sû hò́ vǎ hò́. Htuô̌rò kayǎ dố a è́mo̤sû vǎ tôprè̤prè̤nuô athyáná a è́mo̤sû hò́ prè̤ dố a nò̌hyǎ vǎ bíyě nuôtôprè̤ hò́.”
37 Qualquer que em meu nome receber uma destas crianças, a mim me recebe; e qualquer que me recebe a mim, recebe não a mim mas àquele que me enviou.
38 Giovanni hésoluô̌ pé̤ Jesǔ, “Thárá꤮ pè̤ myáhtye kayǎ tôprè̤ dố a cuố vè̤́htekyǎ khǐnékhǐnò̌ tahe ná nè̤mwi̤. A yǒ otố̤kuô̌ dố pè̤amṳkǔ má̤to rò pè̤ hé tǎ̤tṳ̂̌kyǎ lǔ.”
38 Disse-lhe João: Mestre, vimos um homem que em teu nome expulsava demônios, e nós lho proibimos, porque não nos seguia.
39 Manárò Jesǔ hésû èthǐ, “Hétǎ̤tṳ̂̌ tǎ è tǎmé̤, kayǎ tôprè̤prè̤ dố a me̤ htwǒhtya tè̤pro̤tè̤prya̤ tôcôcô ná vǎ mwi̤nuô dốkhyěpǎ a pacyé̤ishyé zǔnyé pǎ ná vǎ to.
39 Jesus, porém, respondeu: Não lho proibais; porque ninguém há que faça milagre em meu nome e possa logo depois falar mal de mim;
40 Kayǎ dố a thè́hte pè̤ to tahe nuôma a otố̤kuô̌ dố pè̤ tôkyě prè́.
40 pois quem não é contra nós, é por nós.
41 Vǎ hécò́cò́ thǐ, dố thǐ krwǒ vǎkhyě akhu-akhyěrò, kayǎ tôprè̤prè̤ ki dyéǒsû thǐ htyě tôbě hénuôma a ki ní̤bè má̤lakǒ cò́ tè̤me̤ní̤khwókè pǎ.
41 Porquanto qualquer que vos der a beber um copo de água em meu nome, porque sois de Cristo, em verdade vos digo que de modo algum perderá a sua recompensa.
42 “Kayǎ tôprè̤prè̤ ki nò̌me̤thû́ kayǎ patílố dố a zṳ̂́e vǎ yětahe aklè̌ tôprè̤prè̤ hénuô, cò̌ lò̤́du dố a kyǎ̤bǒlo̤nuô rò tá̤tǎ̤kyǎ è dố htyědutava̤kǔ nuôma aryáklò̌ pǎ cò́ dố lǔgně cò́.
42 Mas qualquer que fizer tropeçar um destes pequeninos que crêem em mim, melhor lhe fora que se lhe pendurasse ao pescoço uma pedra de moinho, e que fosse lançado no mar.
43 Nè̤ takhu ki nò̌me̤ nè̤ tè̤thû́ hérò pǎ̤tṳ̂̌kyǎ ènuô. Nè̤ takhutṳ̂̌ tôkhó rò nè̤ ka̤kanuô̌bè́ dố mò́khunuô aryáklò̌ pǎ cò́ ná nè̤ takhu opwǒ̤lò̌ nyě̤khó cò́. Nè̤ ka̤kanuô̌ dố mò́khu ná nè̤ takhu tṳ̂̌yětôkhó prè́ yěnuô, aryáklò̌ pǎ cò́ ná nè̤ takhu opwǒ̤lò̌ nyě̤khó rò nè̤ latǎ̤ dố Mò́rapò̤tya̤ kǔ dố mi pǐ̤ cyá̤ pǎ tôphuố꤮ to yěnuô tôò akǔ cò́.
43 E se a tua mão te fizer tropeçar, corta-a; melhor é entrares na vida aleijado, do que, tendo duas mãos, ires para o inferno, para o fogo que nunca se apaga.
44 (Bínuô tôpho pǎnuô lò ki e èthǐ zye rò lò yětahenuô a thyěpé̤to rò mi dố a û̌ èthǐ yěnuô, a pǐ̤pé̤ pǎ tôphuố꤮ to.)
44 {onde o seu verme não morre, e o fogo não se apaga.}
45 Nè̤ khǎduô ki nò̌me̤thû́ nè̤ hérò pǎ̤tṳ̂̌kyǎ è nuô. Nè̤ nuô̌ dố mò́khu ná nè̤ khǎduô tṳ̂̌yětôkhó prè́ yěnuô, aryáklò̌ pǎ cò́ ná nè̤ khǎduô opwǒ̤lò̌ nyě̤khó rò ǔ vǐtǎ̤kyǎ nè̤ dố mò́rapò̤tya̤ akǔ yěnuô cò́.
45 Ou, se o teu pé te fizer tropeçar, corta-o; melhor é entrares coxo na vida, do que, tendo dois pés, seres lançado no inferno.
46 (Bínuô tôpho pǎ nuô, lò ki e èthǐ zye pǎ rò lò yětahe nuô a thyěpé̤ tôphuố꤮ to rò mi dố a û̌ èthǐ yěnuô, a pǐ̤pé̤ pǎ tôphuố꤮ to.)
46 {onde o seu verme não morre, e o fogo não se apaga.}
47 Nè̤mèthè ki nò̌me̤ nè̤ tè̤thû́ hérò kaǔhtekyǎ rò vǐkyǎ kyǎ ènuô. Nè̤mèthè oprè́ tôkyě rò nè̤ ka̤kanuô̌bè́ dố mò́khu nuô aryáklò̌ pǎ cò́ ná nè̤mèthè opwǒ̤odwǒ lò̌nyě̤kyě rò ǔ bè vǐtǎ̤kyǎ nè̤ dố Mò́rapò̤tya̤ kǔ pǎnuô cò́.
47 Ou, se o teu olho te fizer tropeçar, lança-o fora; melhor é entrares no reino de Deus com um só olho, do que, tendo dois olhos, seres lançado no inferno.
48 Bínuô tôpho pǎ nuô,
48 onde o seu verme não morre, e o fogo não se apaga.
49 “Kayǎ pwǒ̤꤮ tôprè̤ bè me̤mwǒ̤plǐthǐplo è ná mi pǎ.
49 Porque cada um será salgado com fogo.
50 “Ithè nuôma aryá prè́ tadû́rò a ki sû̌hè̌ pǎto hénuô me̤sû̌hè̌ ka̤khyě khyěthyá è nuô aní̤ pǎto hò́. Thǐ bè o ní̤dyé lahyǎ ithè má̤dû tè̤bò́thyóbò́lǎ ní̤ lǔ tôprè̤ ná tôprè̤, htuô̌to oplò́ocû̌ krṳ̂̌klè̌ ní̤dyé lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ yěnuô ní꤮.”
50 Bom é o sal; mas, se o sal se tornar insípido, com que o haveis de temperar? Tende sal em vós mesmos, e guardai a paz uns com os outros.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.