João 12
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARA
1 Bí tè̤cuốtalwópwè̌ bètya híto anyě thuô̌thyó akhè̌nuô, Jesǔ cuố dố Lazarú o ní̤dyé dò̌ Bethania nuô. Lazarú yětôprè̤ nuôma má̤hò́ Jesǔ me̤ ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě lǔ nuôtôprè̤ hò́.
1 Seis dias antes da Páscoa, foi Jesus para Betânia, onde estava Lázaro, a quem ele ressuscitara dentre os mortos.
2 Ǔ taritaryǎ buôebuôǒsû Byacè Jesǔ ná dǐmò̤́hé rò Martha buôebuôǒ kuô̌ǔ bínuô. Lazarú onyǎ otố̤kuô̌ dố kayǎ onyǎ e lahyǎ dǐ bí dǐrè̤́ khǎshyé aklè̌ nuôtahe.
2 Deram-lhe, pois, ali, uma ceia; Marta servia, sendo Lázaro um dos que estavam com ele à mesa.
3 Bínuôakhè̌ Maria phyéhyǎní̤ htyěnuô̤mû́ dố ǔ è́ ná nardú yětôpyǎ̤. Htyěnuô̤mû́ yěnuôma angṳdu nyacò́ rò a phû꤮ lya̤htuô tôcǐ̤ khǎlé̤ cò́. A hyǎ lyátǎ̤ dố Byacè Jesǔ khǎduôlo̤ rò a htû́thǔkyǎ ná akhuluô̤. Htyěnuô̤mû́ yěnuô, a nuô̤mû́ cuốpye̤ lò̌ cò́ hi tômě cò́.
3 Então, Maria, tomando uma libra de bálsamo de nardo puro, mui precioso, ungiu os pés de Jesus e os enxugou com os seus cabelos; e encheu-se toda a casa com o perfume do bálsamo.
4 — ausente —
4 Mas Judas Iscariotes, um dos seus discípulos, o que estava para traí-lo, disse:
5 — ausente —
5 Por que não se vendeu este perfume por trezentos denários e não se deu aos pobres?
6 A thè́zò̤ní̤ má̤lakǒ kayǎ sǒphásǒrya̤phú rò a hé phúyěnuô má̤to, me̤těhérò è ma a htwǒ prè̤ehuô. A bè pṳ̂́ pé̤ ǔ rû̌, sǎpé̤ ǔ rû̌pyě̤ rò a bò́phyéhuô tamǒmǒ rû̌ rò a nò̌e ní̤dyédû ná agněprè́.
6 Isto disse ele, não porque tivesse cuidado dos pobres; mas porque era ladrão e, tendo a bolsa, tirava o que nela se lançava.
7 “A o dû, me̤dídyǎ tǎ è tǎmé̤” Byacè Jesǔ héka̤khyěsû phúnuô. “A phyé odwó pé̤hò́ vǎ htyěnuô̤mû́ dố ǔ lé̤iluố vǎ pǎ tônyě agněhò́.
7 Jesus, entretanto, disse: Deixa-a! Que ela guarde isto para o dia em que me embalsamarem;
8 Kayǎ sǒphásǒrya̤phú tahe otố̤kuô̌ ná thǐ pwǒ̤꤮ tôphuố cò́, manárò vǎyěnuô vǎ otố̤lǎ kuô̌ ná thǐ to.”
8 porque os pobres, sempre os tendes convosco, mas a mim nem sempre me tendes.
9 Judaphú bè́mṳdu tahe ní̤huô̌ ná Byacè Jesǔ obí dò̌ Bethania nuô rò a cuố lahyǎ bínuô. Èthǐ thè́zṳ̂́ hyǎmyáhtye lahyǎ tû́ Byacè Jesǔ nuô má̤to, èthǐ thè́zṳ̂́ hyǎ myáhtye tuố̤kuô̌ Lazarú dố Byacè Jesǔ me̤htwǒprè̤ ka̤khyě lǔ nuôtôprè̤prè̤.
9 Soube numerosa multidão dos judeus que Jesus estava ali, e lá foram não só por causa dele, mas também para verem Lázaro, a quem ele ressuscitara dentre os mortos.
10 Phúnuô akhu-akhyě prè̤lǔtyǎ khuklò́ tahe tane̤ kreme̤thyě tố̤kuô̌ Lazarú.
10 Mas os principais sacerdotes resolveram matar também Lázaro;
11 Me̤těhérò dố Lazarú akhu-akhyě, Judaphú è́prè̤ vǐkyǎ bwídukhu tahe rò htecuốkhó lahyǎ dố Jesǔ o rò zṳ̂́e lahyǎ Byacè Jesǔ akhu-akhyě a tane̤ kreme̤thyě tố̤kuô̌ lǔ prè́.
11 porque muitos dos judeus, por causa dele, voltavam crendo em Jesus.
12 Dốkhyě tônyěnuô, kayǎ bè́mṳ dố a hyǎ tè̤cuốtalwópwè̌ yětahe ní̤huô̌ lahyǎ ná Jesǔ hyǎ dố vǐ̤ Jerusalem yě dố klyálo̤ hò́ phúnuô.
12 No dia seguinte, a numerosa multidão que viera à festa, tendo ouvido que Jesus estava de caminho para Jerusalém,
13 Phúnuôrò a pṳ̂́ní̤ lahyǎ kanò̌dulè tahe rò a htecuố myásû lǔ, rò a è́htǒ lahyǎ,
13 tomou ramos de palmeiras e saiu ao seu encontro, clamando: Hosana! Bendito o que vem em nome do Senhor e que é Rei de Israel!
14 Byacè Jesǔ phyéní̤ mya̤ò́lyǎ talóphú tôduô̌ rò a htya sidyání̤ lǔ. Rò yěma a me̤ lốbǎhò́ lisǎsè̌kǔ hé,
14 E Jesus, tendo conseguido um jumentinho, montou-o, segundo está escrito:
15 “Kố꤮ Jerusalem vǐ̤phú thǐ꤮! Thè́isě tǎ lahyǎ tǎmé̤ ní! Myámò̌ lahyǎ, thǐ khwícò́phya dyání̤ mya̤ò́lyǎ talóphú rò a hyǎtǒkuô̌ dố thǐo hò́.”
15 Não temas, filha de Sião, eis que o teu Rei aí vem, montado em um filho de jumenta.
16 Bínuôakhè̌ a khǒpacè̤̌ tahe thè́gněplǒhí tè̤me̤htwǒhtya angó̤lasá yětahe híto. Tè̤ yětahe nuôma a me̤ lốbǎhtyahò́ prè̤pro̤ a tè̤héone mú꤮ nukhè̌ tahehò́. Manárò, bí Byacè Jesǔ ka̤kahtya htuô̌hò́ dố mò́khu akhè̌nuô, èthǐ thè́né̤htyabè noprè́ ná a me̤ tè̤yětahenuô a tǒlò̌ ná prè̤pro̤ a tè̤héone mú꤮ nukhè̌ tahe. Rò a khǒpacè̤̌ tahe thè́né̤htya tuố̤bè ná a me̤tǒ pé̤lò̌ lǔ phú prè̤pro̤ héone nuôtahe.
16 Seus discípulos a princípio não compreenderam isto; quando, porém, Jesus foi glorificado, então, eles se lembraram de que estas coisas estavam escritas a respeito dele e também de que isso lhe fizeram.
17 Kayǎ bè́mṳ dố a myáhtye Jesǔ è́hte Lazarú dố luô̤̌kǔ rò me̤htwǒprè̤ ka̤khyě lǔ tahenuô, èthǐ hésoluô̌ plehyǎ pé̤ pó̤ ǔ phú èthǐ myáhtye nuô.
17 Dava, pois, testemunho disto a multidão que estivera com ele, quando chamara a Lázaro do túmulo e o levantara dentre os mortos.
18 Èthǐ ní̤huô̌ lahyǎ ná Byacè Jesǔ me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ pé̤ ǔ tè̤yě akhu-akhyě, èthǐ htecuố myáplumyáphè lǔ ná tè̤ritè̤kyǎ yě akhu-akhyě hò́.
18 Por causa disso, também, a multidão lhe saiu ao encontro, pois ouviu que ele fizera este sinal.
19 Phúnuôrò Pharisěophú tahe hé ní̤dyé lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ phútě hérò, “Myámò̌lé! Pè̤ hépé̤ pǎ èthǐ tohò́. Hekhu tôbalò̌ krwǒkuô̌ lò̌ lǔkhyě hò́!”
19 De sorte que os fariseus disseram entre si: Vede que nada aproveitais! Eis aí vai o mundo após ele.
20 Kayǎ cuố lahyǎ tè̤cuốtalwó pwè̌du dố a ki cuố cò́bè̌ Cò́marya dố vǐ̤ Jerusalem yětahe aklè̌nuô, Greek myěcôphú okuô̌ tahe.
20 Ora, entre os que subiram para adorar durante a festa, havia alguns gregos;
21 Greekphú yětahenuô, a cuốtǒ dố Philipu a o, rò a hé lǔ, “Thárá, pè̤ thè́ myáhtye kuô̌lǎ Byacè Jesǔ.” Philipu ma vǐ̤ Bethsaida, Galilea ké̤phú tôprè̤.
21 estes, pois, se dirigiram a Filipe, que era de Betsaida da Galileia, e lhe rogaram: Senhor, queremos ver Jesus.
22 Philipu cuố héso pé̤ Andrea rò è ná Andrea cuố hésoluô̌ pé̤ Jesǔ.
22 Filipe foi dizê-lo a André, e André e Filipe o comunicaram a Jesus.
23 Rò Byacè Jesǔ hé, “Shuốkhè̌ hyǎtuố̤hò́ dố prè̤lukayǎ aphúkhǔyě ki ní̤bèhò́ tè̤taryědu taryěhtǔ hò́.
23 Respondeu-lhes Jesus: É chegada a hora de ser glorificado o Filho do Homem.
24 Vǎ hécò́cò́ thǐ, buốkǔlǎplò tôplònuô, ǔ ki iluố̤tǎ̤ lǔ dố hekhu to hénuô, a phè́htya a thèhtya cyá̤to. Manárò ǔ ki iluố̤tǎ̤ lǔ hénuô, a ki phè́htya thèhtya è́nyacò́ pǎ.
24 Em verdade, em verdade vos digo: se o grão de trigo, caindo na terra, não morrer, fica ele só; mas, se morrer, produz muito fruto.
25 Kayǎ dố a mo̤ ní̤dyé a thè́htwǒprè̤ dố hekhuyě tôprè̤prè̤ nuô, a ní̤bè thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ to. Manárò kayǎ dố a ki thè́lǒ ní̤dyé a thè́htwǒprè̤ dố hekhuyě to tôprè̤prè̤ nuô, a ki ní̤bè thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ pǎ.
25 Quem ama a sua vida perde-a; mas aquele que odeia a sua vida neste mundo preservá-la-á para a vida eterna.
26 Ǔpěpě꤮ bèbè dố a me̤ vǎ tè̤me̤ nuô, a bèkrwǒ vǎkhyě. Tû́ma, vǎ obítě꤮ tôpho bèbè, è ki okuô̌ bínuô pǎ. Vǎphè̌ ki me̤lǐme̤takhè̌ kayǎ dố a me̤ vǎ tè̤me̤ nuôtôprè̤ pǎ.
26 Se alguém me serve, siga-me, e, onde eu estou, ali estará também o meu servo. E, se alguém me servir, o Pai o honrará.
27 “A cyě̤ nyacò́ vǎ thè́plò. Vǎ tǒbè hé phútě? ‘Kố꤮ vǎphè̌ thè́dǒ, nò̌khyábè tǎ vǎ ná tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ yě tǎmé̤ ní꤮’ vǎ tǒbè hé phúnuô è̌? Vǎ tǒbè hé phúnuô to. Vǎ hyǎlya̤ nyǎ hò́ dố tè̤yěnuô agněhò́.
27 Agora, está angustiada a minha alma, e que direi eu? Pai, salva-me desta hora? Mas precisamente com este propósito vim para esta hora.
28 Kố꤮ phè̌, nè̤ taryěduhtǔ cò́ bá꤮ tě nuô, dyéluô̌ pé̤ ǔ ní꤮.”
28 Pai, glorifica o teu nome. Então, veio uma voz do céu: Eu já o glorifiquei e ainda o glorificarei.
29 Kayǎ bè́mṳ o lahyǎ bínuô tahe ní̤huô̌ lahyǎ apra̤yě rò tahehe nuô a hé lahyǎ, mò́krò̤̌ pra̤rû́pra̤tè́, tahehe rò a hé, mò́khu tanéphú hébètǎ̤ lǔ.
29 A multidão, pois, que ali estava, tendo ouvido a voz, dizia ter havido um trovão. Outros diziam: Foi um anjo que lhe falou.
30 “Ngó̤pra̤htya yěnuôma thǐ lé̤ní̤bwí ní̤taryě agněprè́, vǎgně má̤to,” a hé èthǐ phúnuô.
30 Então, explicou Jesus: Não foi por mim que veio esta voz, e sim por vossa causa.
31 “Khǒnyá̤rò shuốkhè̌ hyǎtuố̤hò́ dố ǔ ki cirya prè̤lu hekhuphú hò́. Khǒnyá̤rò shuốkhè̌ hyǎtuố̤hò́ dố ǔ ki vè̤́htekyǎ khǐnéricyá̤ khuklò́ Satan dố a pố kayǎ dố a zṳ̂́eto tahe yěnuô tôduô̌ hò́.
31 Chegou o momento de ser julgado este mundo, e agora o seu príncipe será expulso.
32 Manárò shyé꤮ ǔ mṳ̂̌thyěhtyalô̌hò́ vǎ dố krusu díkè hihtûlo̤ akhè̌pǎnuô, vǎ ki è́hyǎ lò̌ kayǎ pwǒ̤꤮ tôprè̤ dố vǎo pǎ.”
32 E eu, quando for levantado da terra, atrairei todos a mim mesmo.
33 A hé phúyě nuôma a thè́zṳ̂́ dyéluô̌ thè́gně pé̤ ǔ ná a ki thyě phútě pǎ nuôprè́.
33 Isto dizia, significando de que gênero de morte estava para morrer.
34 Kayǎ bè́mṳ hésû, “Pè̤ ní̤huô̌nò́ tè̤thyótè̤thya hé ná Krístunuô a bè ohtwǒprè̤ tacṳ́prè̤ vǎ, rò nè̤ cuố hétuố̤, ‘Ǔ bè mṳ̂̌thyěhtya prè̤lukayǎ aphúkhǔyě dố hihtûlo̤’ phútě? ‘Prè̤lukayǎ aphúkhǔ’ ma ǔpě?” A hé lahyǎ phúnuô.
34 Replicou-lhe, pois, a multidão: Nós temos ouvido da lei que o Cristo permanece para sempre, e como dizes tu ser necessário que o Filho do Homem seja levantado? Quem é esse Filho do Homem?
35 Yětôphuốrò Byacè Jesǔ hélya̤ ní̤dyé ané̤, “Tè̤lǐ yěnuô a okuô̌pó̤ ná thǐ taplô̤phú pǎprè́. Bí tè̤lǐ okuô̌pǎ ná thǐ akhè̌nuô, tarú cuốplehyǎ lahyǎ. Tè̤khí ki hyǎtuố̤ khyě thǐ pǎ. Kayǎ cuố dố tè̤khíklè̌ tôprè̤nuô, a cuốtǒ bítěnuô, a thè́gně ní̤dyé ané̤ to.
35 Respondeu-lhes Jesus: Ainda por um pouco a luz está convosco. Andai enquanto tendes a luz, para que as trevas não vos apanhem; e quem anda nas trevas não sabe para onde vai.
36 Thyáphú thǐ ki htwǒhtya tè̤lǐphú tahenuô, bí tè̤lǐ okuô̌pǎ ná thǐ akhè̌yě, zṳ̂́e lahyǎ è ní꤮.” A hébè htuô̌ phúnuô rò a htecuố taphǎ uốkhókyǎ ná èthǐ.
36 Enquanto tendes a luz, crede na luz, para que vos torneis filhos da luz. Jesus disse estas coisas e, retirando-se, ocultou-se deles.
37 Byacè Jesǔ dyéluô̌ pé̤ cò́ èthǐ lò̌ tè̤me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ yětahe dố èthǐ mèthènyě cò́ tadû́rò a zṳ̂́e pǎnyǎhí lǔ toto.
37 E, embora tivesse feito tantos sinais na sua presença, não creram nele,
38 Dố a zṳ̂́e phúyě to akhu-akhyě, atǒ lò̌hò́ Prè̤pro̤ Isaiah lé̤héone angó̤yě,
38 para se cumprir a palavra do profeta Isaías, que diz: Senhor, quem creu em nossa pregação? E a quem foi revelado o braço do Senhor?
39 Me̤těhérò èthǐ zṳ̂́ebè́ to hénuô, Prè̤pro̤ Isaiah hékuô̌pǎ,
39 Por isso, não podiam crer, porque Isaías disse ainda:
40 “Thyáphú èthǐ ki ka̤khyětǒ tǎ lahyǎ Byacè tǎmé̤, htuô̌to thyáphú èthǐ nò̌zasǐmé̤ tǎ lahyǎ ané̤ ná Byacè tǎmé̤ nuôrò, Byacè me̤khíhò́ èthǐ mèthè, Byacè me̤pryě̤hò́ èthǐ thè́plò khukhyě èthǐ myáhtye cyá̤ ná amèthè to, èthǐ tane̤plǒbè́ lahyǎ ná athè́plò to.” A hé phúnuô.
40 Cegou-lhes os olhos e endureceu-lhes o coração, para que não vejam com os olhos, nem entendam com o coração, e se convertam, e sejam por mim curados.
41 Prè̤pro̤ Isaiah héphúyě me̤těhérò a myáhtyenò́ Byacè Jesǔ a taryědutaryěhtǔ tû́rò a hé lǔrilǔkyǎ phúyě prè́.
41 Isto disse Isaías porque viu a glória dele e falou a seu respeito.
42 Manárò bínuôkhè̌ kayǎ zṳ̂́e ró̤è́lǎ Byacè Jesǔ. Judaphú khuklò́du khusuhtǔ aklè̌ tahenuô a zṳ̂́ekuô̌ cò́ lǔ cò́. Manárò thè́isě ná Pharisěophú tahe vè̤́htekyǎ èthǐ dố tè̤cò́bè̌ hǒklò̌ rò, èthǐ hésohte luô̌bû pé̤ ǔ ná atè̤zṳ̂́ to.
42 Contudo, muitos dentre as próprias autoridades creram nele, mas, por causa dos fariseus, não o confessavam, para não serem expulsos da sinagoga;
43 Me̤těhérò, èthǐ thè́zṳ̂́ nò̌htuthè́ní̤ lahyǎ ané̤ ná prè̤lu kayǎ nuô adu lốklò̌ cò́ ná a thè́zṳ̂́ nò̌htuthè́ní̤ ané̤ ná Cò́marya cò́.
43 porque amaram mais a glória dos homens do que a glória de Deus.
44 Yětôphuốrò Byacè Jesǔ è́htǒhtya, “Bí kayǎ tôprè̤prè̤ zṳ̂́e vǎ akhè̌nuô, a zṳ̂́e tû́ vǎ má̤to, a zṳ̂́e tuố̤kuô̌hò́ prè̤ dố a nò̌hyǎlya̤ vǎyě tôprè̤ hò́.
44 E Jesus clamou, dizendo: Quem crê em mim crê, não em mim, mas naquele que me enviou.
45 Kayǎ dố a myáhtye vǎ nuô, a myáhtye kuô̌hò́ prè̤ dố a nò̌lya̤ vǎyě tôprè̤ hò́.
45 E quem me vê a mim vê aquele que me enviou.
46 Thyáphú lò̌꤮ kayǎ dố a zṳ̂́e vǎ tahe ki opǎ tǎ dố tè̤khíklè̌ tǎmé̤ nuô vǎ hyǎ lǐtakhè̌htya phú tè̤lǐ tômě dố hekhu yěnuôhò́.
46 Eu vim como luz para o mundo, a fim de que todo aquele que crê em mim não permaneça nas trevas.
47 “Kayǎ tôprè̤prè̤ ki ní̤huô̌ vǎlǎ̤vǎngó̤ rò a ki zṳ̂́eto hénuô, vǎ cirya lǔ to. Me̤těhérò, vǎ hyǎlya̤ dố hekhu yěnuôma, vǎ ki hyǎ cirya ǔ agněnuô má̤to, vǎ ki hyǎ me̤lwóhteka̤ ǔ agněprè́.
47 Se alguém ouvir as minhas palavras e não as guardar, eu não o julgo; porque eu não vim para julgar o mundo, e sim para salvá-lo.
48 Kayǎ dố a htésû vǎ rò a phyésû kuô̌ vǎlǎ̤vǎngó̤ to tahenuô, prè̤cirya èthǐ a otôprè̤. Mò̤́nyěmò̤́thè̌ dốkhyělố tônyěpǎ nuô, ngó̤ dố vǎ hébè yětahe ki htwǒ èthǐ prè̤cirya tè̤ pǎ.
48 Quem me rejeita e não recebe as minhas palavras tem quem o julgue; a própria palavra que tenho proferido, essa o julgará no último dia.
49 Me̤těhérò, vǎ hébè yěnuô, vǎ hébè ná vǎ taryěshyosò̌ ní̤dû nuô má̤to. Má̤tôkhónuô vǎ hébè phú vǎphè̌ dố a nò̌hyǎ vǎyě tôprè̤ nò̌hébè vǎ nuôprè́.
49 Porque eu não tenho falado por mim mesmo, mas o Pai, que me enviou, esse me tem prescrito o que dizer e o que anunciar.
50 Vǎ thè́gně ná vǎphè̌ a tè̤mekyǎngó̤ yěnuô a thǔcuố ǔ dố tè̤htwǒprè̤ tacṳ́prè̤. Phúnuôrò vǎ hé phú vǎphè̌ nò̌hé vǎ nuôtahe prè́.”
50 E sei que o seu mandamento é a vida eterna. As coisas, pois, que eu falo, como o Pai mo tem dito, assim falo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.