Hebreus 6
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NAA
1 Phúnuôrò pè̤ dya-okyǎ lò̌ pè̤ tè̤ithyóithya pé̤ ǔ Krístu ari-akyǎ dố a khǎshyékhǎrya̤ nuôtahe rò pè̤ cuố plehyǎ kuô̌pó̤ ǔ dố nyě rò pṳ̌ ithyó thè́gně kuô̌pó̤ ǔ dố kayǎ duprè̤́gně a tè̤ithyó yětahe pó꤮. Ka̤khyě hyǎnyěnyě꤮ ǔ ithyó pé̤ pè̤ tè̤ithyóithya a khǎshyékhǎrya̤ dố a hé, thǐ bè vǐkyǎ tè̤me̤ dố abwí oto nuôtahe, rò thǐ bè zṳ̂́e Cò́marya, tè̤ithyó phúyě tahenuô, pè̤ ki pṳ̌thè́gně ka̤khyě hyǎnyě pǎto, pè̤ ki cuố plehyǎ kuô̌pó̤ ǔ dố nyě pó꤮.
1 Por isso, deixando os princípios elementares da doutrina de Cristo, avancemos para o que é perfeito, não lançando de novo a base do arrependimento de obras mortas e da fé em Deus,
2 Tè̤plwǒhtyě ari-akyǎ, dyahtya takhu dố ǔlo̤ tahe, tè̤thyě ihtòka̤khyě, tè̤cirya tacṳ́prè̤ ari-akyǎ yětahenuô, pè̤ lo pṳ̌ ithyó thè́gně tadû pǎ pè̤né̤ to.
2 o ensino de batismos e da imposição de mãos, da ressurreição dos mortos e do juízo eterno.
3 Ki Cò́marya plwǒcuố plehyǎ pè̤ hérò pè̤ ki myápṳ̌ thè́gněhyǎ ró̤ pó̤ lǔ tè̤ithyóithya dố acò́azǎ̤ tahe dố nyě tôkyě pǎ.
3 Isso faremos, se Deus o permitir.
4 Kayǎ dố a vǐkyǎ atè̤zṳ̂́ tahenuô èthǐ za̤ ní̤dû ka̤khyě cyá̤ pǎ ané̤ takhyá꤮ to. Dố nuôkhè̌, èthǐ thè́gně htuô̌hò́ Cò́marya a tè̤má̤tè̤cò́ tahe hò́. Èthǐ myáhtye thè́gněhyǎbènò́ htuô̌hò́ Cò́marya ashyězṳ́ rò a ní̤bèró̤ kuô̌htuô̌hò́ Thè́ Sǎsè̌ Byacè ná kayǎ dố aruôtahe hò́.
4 É impossível, pois, que aqueles que uma vez foram iluminados, provaram o dom celestial, se tornaram participantes do Espírito Santo,
5 Cò́marya alǎ̤angó̤ nuô, aryá nyacò́ nuôma èthǐ thè́gněhyǎ htuô̌hò́. Èthǐ myáhtyehyǎbè nò́kuô̌ htuô̌hò́ Cò́marya a tè̤pro̤tè̤prya̤ shyosò̌ dố a ki oluô̌htya pé̤ ǔ shyé꤮ nopǎ tôhtû̌ nuôtahe hò́.
5 provaram a boa palavra de Deus e os poderes do mundo vindouro
6 Èthǐ ki myáhtyehyǎ bènò́ htuô̌hò́ tè̤yětahe rò a ki tarí cuốkhókyǎ ná Cò́marya hénuô, a za̤ ní̤ ka̤khyě cyá̤ pǎ ané̤ takhyá꤮ to. Yěnuôma a thyáhò́ ná èthǐ mṳ̂̌thyěhtya khyěthyá Cò́marya aphúkhǔ dố krusulo̤ rò a me̤ thè́tarè̤̌kyǎ Byacè Jesǔ dố ǔ tôplutôphè anyěhyǎ hò́.
6 e caíram, sim, é impossível outra vez renová-los para arrependimento, visto que, de novo, estão crucificando para si mesmos o Filho de Deus e expondo-o à zombaria.
7 Prè̤zṳ̂́etè̤phú dố athyáná hekhu dố a cwíǒ tamǒmǒ ké̤cṳ̂htyě rò a nò̌thèhtyatwó̤ thèhtyaryá pé̤ prè̤me̤-eprè́ me̤-elyá̤phú agně tahenuô, Cò́marya ki sò̌ri èthǐ pǎ.
7 Porque a terra que absorve a chuva que frequentemente cai sobre ela e produz plantas úteis para aqueles que a cultivam recebe bênção da parte de Deus;
8 Manárò hekhuyě a ki nò̌dyáhtya prè́ thòshyámò̤́ ná cǎcuố̤cǎprya̤mò̤́ taheprè́ hénuôma, abwí o tôcô꤮ to. Nyě̤tyato nuô Cò́marya ki cirya èthǐ rò a ki sû́û̌kyǎ èthǐ ná mi pǎ.
8 mas, se produz espinhos e ervas daninhas, é rejeitada e está perto da maldição; e o seu fim é ser queimada.
9 Manárò khǒbò́thyó thǐ꤮, pè̤ hécò́ phúyě tadû́rò pè̤ zṳ̂́ení̤ thǐ prè́. Pè̤ zṳ̂́ení̤ má̤lakǒ cò́ ná thǐ ki me̤ prè́ tè̤ryá tahe pǎ. Tè̤ryá yětahenuô, a hyǎ dố thǐ ní̤bèhò́ tè̤me̤lwóhteka̤ yěnuô a o prè́.
9 Quanto a vocês, meus amados, ainda que falemos desta maneira, estamos certos de que coisas melhores os esperam, coisas relacionadas com a salvação.
10 Cò́marya ma a me̤ tè̤cò́ prè́. Tè̤me̤ryá dố thǐ me̤htuô̌hò́ tahenuô a sǒtapa̤ to. Tè̤mo̤ dố thǐ dyéluô̌ htuô̌hò́ dố lǔgně ná thǐ me̤cwó̤ akayǎ tahe rò thǐ me̤cwó̤ plehyǎ tadûpǎ èthǐ yěnuô a sǒtapa̤ pé̤to.
10 Porque Deus não é injusto para se esquecer do trabalho que vocês fizeram e do amor que mostraram para com o seu nome, pois vocês serviram e ainda estão servindo aos santos.
11 Pè̤ tè̤thè́zṳ̂́ ma phúyě: thyáphú tè̤ryá dố thǐ thè́plòhtǔ opò̤́myásû̌ tahe ki lốhtyabǎhtya pé̤ thǐ agněnuô, pè̤ thè́zṳ̂́ dố thǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ki thè́plòshyo me̤tuố̤ lahyǎ dố atadû phú thǐ me̤htuô̌hò́ yěnuô.
11 Desejamos que cada um de vocês continue mostrando, até o fim, o mesmo empenho para a plena certeza da esperança,
12 Pè̤ thè́zṳ̂́ nò̌htwǒ thǐ kayǎ taklě to. Má̤tôkhónuô pè̤ thè́zṳ̂́ nò̌ thyákuô̌ thǐ phú kayǎ dố a zṳ̂́e rò a khyáthè́dǒ tè̤ khǒnyá̤ yěnuôtahe prè́. Rò dố kayǎ yětahe me̤phúnuô akhu-akhyě, èthǐ ki ní̤bè lahyǎ Cò́marya a tè̤ò́lya̤ nuôtahe pǎ.
12 para que não se tornem preguiçosos, mas imitadores daqueles que, pela fé e pela paciência, herdam as promessas.
13 Bí Cò́marya ò́lya̤ angó̤ tômû̌ ná Abraham akhè̌nuô, a byǎ htuô̌hò́ angó̤ ná a ki me̤ phú a ò́lya̤ nuô. Kayǎ dố aduklò̌ ná lǔ nuô a o tôprè̤꤮ to akhu-akhyě bí a byǎlya̤ angó̤ akhè̌, a pó̤ ní̤dyédû amwi̤ prè́.
13 Pois, quando Deus fez a promessa a Abraão, visto que não tinha ninguém superior por quem jurar, jurou por si mesmo,
14 Cò́marya hé lǔ, “Vǎ ò́lya̤ nè̤ ná vǎ ki sò̌ri nè̤, vǎ ki nò̌ oró̤oè́ nè̤klwǐnè̤lyǎ tahe pǎ,” a hé lǔ phúnuô.
14 dizendo: “Certamente eu o abençoarei e multiplicarei os seus descendentes.”
15 Abraham opò̤́ thè́plòhtǔní̤, rò dốkhyěnuô a ní̤bè Cò́marya ò́lya̤ lǔngó̤ nuôtômû̌.
15 E assim, depois de esperar com paciência, Abraão obteve a promessa.
16 Bí kayǎ tôprè̤prè̤ thè́zṳ̂́ dyéthè́gně pé̤ ǔ ná a tè̤hébè yěnuôma a tǒprè́ akhè̌nuô, a byǎ nuô̌ní̤ a tè̤hébè ngó̤ yěnuô ná kayǎ dố a o ná apro̤aprya̤ shyosò̌ tôprè̤prè̤ amwi̤. Me̤těhérò, a ki byǎ phúnuô hérò, a me̤ okuốkyǎ tè̤klyéngǎ lǔ.
16 Porque as pessoas juram pelo que lhes é superior, e o juramento, servindo de garantia, põe fim a toda discussão.
17 Kayǎ dố a ní̤bèhò́ Cò́marya a tè̤ò́lya̤ tahenuô, Cò́marya thè́zṳ̂́ nò̌thè́gně tǎ̤te̤ èthǐ ná phú Cò́marya ò́lya̤ htuô̌hò́ èthǐnuô, a ki me̤ lốbǎ phúnuô pǎ, a htulya taplekhó pǎto akhu-akhyě, dố a tè̤ò́lya̤ akǔnuô, a byǎ nuô̌paní̤ angó̤ bínuô.
17 Por isso, Deus, quando quis mostrar com mais clareza aos herdeiros da promessa que o seu propósito era imutável, confirmou-o com um juramento.
18 Phúnuôrò Cò́marya dyé lò̌hò́ pè̤ a tè̤ò́lya̤ ná a tè̤byǎlya̤ní̤ angó̤yě nyě̤côlò̌ hò́. Cò́marya lahǒcyá̤to akhu-akhyě, yěnyě̤cô nuô a htulya taple khócyá̤ toto. Pè̤ dố a klya tadwǒ owóouốbí hò́ dố Cò́marya a o tahenuô, dố Cò́marya htulya taple khócyá̤ pǎ a tè̤ò́lya̤ to akhu-akhyě, pè̤ thè́plòmo̤ thè́plòsò̌htya nyacò́. Dố pè̤ thè́plòmo̤ thè́plòsò̌ akhu-akhyě, tè̤myásû̌ dố Cò́marya dyé pè̤yě nuô, pè̤ pṳ̂́ma plehyǎ tadû tuố̤bè́hò́ dố atadû hò́.
18 Ele fez isso para que, mediante duas coisas imutáveis, nas quais é impossível que Deus minta, nós, que já corremos para o refúgio, tenhamos forte alento, para tomar posse da esperança que nos foi proposta.
19 Pè̤ tè̤myásû̌ yěnuô athyáná lò̤́du dố a cwi okuốma thòklyědu dố pè̤ thè́htwǒprè̤ agně yětômě nuôhò́. Phú bwídukhulố nuôtôprè̤ nuô̌cuố talwóbè́ ná ikè̤̌ badu dố ǔ cò̤́tǎ̤tṳ̂̌bí è dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ nuôtôba, rò phú è nuô̌ tuố̤hò́ dố tè̤khǎlé̤ sǎsè̌ akǔ yěnuô, pè̤ tè̤myásû̌ yě a klò̤ma, a tǎ̤te̤, rò a thǔnuô̌ tuố̤kuô̌dûhò́ pè̤ dố Cò́marya anyěhyǎ phúnuôhò́.
19 Temos esta esperança por âncora da alma, segura e firme e que entra no santuário que fica atrás do véu,
20 Jesǔ cuốnuô̌ré̤ pé̤hò́ pè̤khǎlé̤ dố nyě hò́. A htwǒ pé̤hò́ pè̤ bwídukhulố dố a o khyǎnyě̤ tacṳ́prè̤ yěnuôhò́. È yěnuô a thyáhò́ ná bwídu Melchizedè dố nuôkhè̌ tôprè̤hò́.
20 onde Jesus, como precursor, entrou por nós, tendo-se tornado sumo sacerdote para sempre, segundo a ordem de Melquisedeque.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.