Hebreus 11
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Tè̤zṳ̂́ angó̤lasá ma tè̤ dố pè̤ myásû̌ lǔ tahenuô, pè̤ zṳ̂́e klò̤ma ní̤dûhò́ ná pè̤ ki ní̤bè hò́. Htuô̌to tè̤zṳ̂́ angó̤lasá ma tè̤dố pè̤ myáhtyecyá̤ híto tahenuô, pè̤ zṳ̂́e klò̤ma tadû ní̤pǎ ná pè̤ ki ní̤bè pǎnuôhò́.
1 A fé mostra a realidade daquilo que esperamos; ela nos dá convicção de coisas que não vemos.
2 Cò́marya htuthè́ní̤ kayǎ mú꤮ nukhè̌ tahe ma má̤dố a o lahyǎ ná tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ phúyěnuô hò́.
2 Pela fé, pessoas em tempos passados obtiveram aprovação.
3 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyě pè̤ thè́gně ná Cò́marya byátǎ̤ mò́lè̤̌ akrṳ̂akrò̤̌ ná angó̤ prè́. Phúnuôrò tè̤ dố pè̤ myáhtyecyá̤ khǒnyá̤khè̌ yětahe nuôma a o dố tè̤dố pè̤ myáhtye cyá̤to tahe a o hyǎ prè́.
3 Pela fé, entendemos que todo o universo foi formado pela palavra de Deus; assim, o que se vê originou-se daquilo que não se vê.
4 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyě, Abělè lǔhtya Cò́marya nuô aryáklò̌ ná Caino atè̤lǔ. Cò́marya phyésû Abělè a tè̤lǔtyǎhtya. Phúnuôrò, dố Abělè atè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, Cò́marya dyahò́ lǔ phú kayǎcò́kayǎte̤ tôprè̤ nuôhò́. Dố Abělè atè̤zṳ̂́ khukhyě, a thyě htuô̌hò́ tadû́rò a hébèpǎ pè̤ ná atè̤zṳ̂́ ari-akyǎ.
4 Pela fé, Abel apresentou a Deus um sacrifício superior ao de Caim. Com isso, mostrou que era um homem justo, e Deus aprovou suas ofertas. Embora há muito esteja morto, ainda fala por meio de seu exemplo.
5 Enoch yěnuô bèbè, dố atè̤zṳ̂́ akhu-akhyě, a sítôbènò́ kuô̌ǔ ná tè̤thyě to, Cò́marya è́ka̤ kahtya htwǒprè̤ lǔ dố mò́khu. Cò́marya è́ka̤ mé̤kyǎ lǔ akhu-akhyě, ǔ myáhtyecyá̤ pǎ lǔ to. Me̤těhérò bí Cò́marya è́ka̤ kahtya tyahí Enoch to akhè̌nuô, è ma kayǎ dố a me̤tǒ Cò́marya athè́plò tôprè̤, lisǎsè̌kǔ héphúnuô.
5 Pela fé, Enoque foi levado para o céu sem ver a morte; “ele desapareceu porque Deus o levou para junto de si”. Porque, antes de ser levado, ele era conhecido por agradar a Deus.
6 Tè̤zṳ̂́ ki oto nuô, tôprè̤꤮ ma ǔ me̤tǒbè́ Cò́marya athè́plò to, me̤těhérò, lò̌꤮ kayǎ dố a hyǎ dố Cò́marya a o tahenuô, a bè zṳ̂́e ná Cò́marya nuô a ohtwǒprè̤ rò kayǎ dố a thè́plòshyo myápṳ̌ lǔ tahenuô a bè zṳ̂́e ná Cò́marya ki dyé èthǐ tè̤me̤ní̤khwókè pǎ phúnuô.
6 Sem fé é impossível agradar a Deus. Quem deseja se aproximar de Deus deve crer que ele existe e que recompensa aqueles que o buscam.
7 Dố Noah atè̤zṳ̂́ akhu-akhyě, Cò́marya dyérò̤ one lǔ tè̤dố a myáhtye thè́gně híto dố a ki htwǒhtya shyé꤮ nopǎ nuôtahe. A bezṳ̂́benyá̤ Cò́marya, a ní̤dǎ lǔngó̤ rò a isò́htya thòklyědu dố a ki me̤lwóhteka̤ ná a hiphúphyǎphú agně tôbè. Dố Noah tè̤zṳ̂́ akhu-akhyě, a dyéluô̌ ná Cò́marya ki cirya prè̤lu hekhuphú tahe pǎ. Rò dố atè̤zṳ̂́ khukhyě, Cò́marya dyahò́ è phú kayǎcò́kayǎte̤ tôprè̤ hò́.
7 Pela fé, Noé construiu uma grande embarcação para salvar sua família do dilúvio. Ele obedeceu a Deus, que o advertiu a respeito de coisas que nunca haviam acontecido. Pela fé, condenou o resto do mundo e recebeu a justiça que vem por meio da fé.
8 Bí Cò́marya è́ Abraham rò a nò̌htecuố lǔ dố ké̤tôké̤ dố a ki dyé ná lǔ pǎ akhè̌nuô, a tǒ htecuố tǒ bítě tôphonuô a thè́gně to tadû́rò dố atè̤zṳ̂́ akhu-akhyě a ní̤dǎ rò a htecuố.
8 Pela fé, Abraão obedeceu quando foi chamado para ir à outra terra que ele receberia como herança. Ele partiu sem saber para onde ia.
9 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyě a cuốo dố ǔruôhtyě ǔruôké̤ dố Cò́marya ò́lya̤ hò́ ná a ki dyé lǔ nuôtôba. A cuốo thyáná myěcôruôphú tôprè̤ rò a cuố isò́oní̤ alé̤thû dố adè̌uô ní̤dyé ná ikè̤̌ tahe rò a cuốo prè́ dố lé̤thûkǔ. Rò a phúprè̤khǔ Isaac ná alye̤ Jacob dố a ní̤bè thyákuô̌ tè̤ò́lya̤ dố Cò́marya a o yě thè́gněnuô, a isò́o thyákuô̌ dû alé̤thû bínuônuô.
9 E, mesmo quando chegou à terra que lhe havia sido prometida, viveu ali pela fé, pois era como estrangeiro, morando em tendas. Assim também fizeram Isaque e Jacó, que herdaram a mesma promessa.
10 Abraham me̤ phú Cò́marya hé lǔ nuô, me̤těhérò a opò̤́ myásû̌ní̤ vǐ̤ dố akhǎshyé klò̤ma tacṳ́prè̤ yěnuô tôvǐ̤. Vǐ̤ yětôvǐ̤nuô, Cò́marya taritaryǎ one htuô̌hò́ rò a isò́htya ní̤htuô̌dû hò́ ná ané̤.
10 Abraão esperava confiantemente pela cidade de alicerces eternos, planejada e construída por Deus.
11 Abraham muố̤prè̤́ lǎhò́, htuô̌to amě Sara ma a sǒphúphú tadû́rò dố atè̤zṳ̂́ akhu-akhyě, aphú obè́pǎ rò a htwǒhtyabè́pǎ phè̌ tôprè̤. A zṳ̂́e ná Cò́marya nuô acò́ ná a tè̤ò́lya̤.
11 Pela fé, até mesmo Sara, embora estéril e idosa, pôde ter um filho. Ela creu que Deus era fiel para cumprir sua promessa.
12 Abraham muố̤prè̤́ kíré̤ thyěcò́hò́ tadû́rò dố è tôprè̤prè́ rò aphúalye̤ tahenuô a oró̤oè́ thyácò́ná sè dố mò́lè̤̌, a oplu-ophè thyácò́ná lò̤́tamámû dố htyědutava̤ htû̌ dố ǔ dyálò̌ pé̤ cyá̤pǎ cò́ to nuôtahecò́.
12 E, assim, uma nação inteira veio desse homem velho e sem vigor, uma nação numerosa como as estrelas do céu e incontável como a areia da praia.
13 Lò̌꤮ kayǎ dố Cò́marya ò́lya̤ dố a ki dyé lǔ yětahenuô a zṳ̂́e tadûní̤ Cò́marya tuố̤ cò́ bí a thyě lahyǎ nuôtônyě cò́. Tè̤ dố Cò́marya ò́lya̤kyǎ lǔ dố a ki dyé èthǐ yětahenuô, a ní̤bè híto, tadû́rò èthǐ myáhtye one ré̤ nyě̤꤮ lǎhò́ rò a thè́krṳ̂̌ phyésû one ré̤hò́ tè̤ò́lya̤ yětahe hò́. Èthǐ ò́lya̤ lahyǎ ná èthǐ ma a cuố htwǒ sǐpré̤ dố ǔhtyěǔké̤ prè́, rò èthǐ hyǎ okuốlákuô̌ bí hekhuyě taplô̤taplyáphú prè́, a hé lahyǎ phúnuô.
13 Todos eles morreram na fé e, embora não tenham recebido todas as coisas que lhes foram prometidas, as avistaram de longe e de bom grado as aceitaram. Reconheceram que eram estrangeiros e peregrinos neste mundo.
14 Kayǎ dố a hé lahyǎ phúyě tahenuô a dyéluô̌ lá̤lǐcò́hò́ ná èthǐ myápṳ̌ ní̤dyé lahyǎ dûhò́ ahtyěké̤ ní̤dû hò́.
14 Evidentemente, quem fala desse modo espera ter sua própria pátria.
15 Vǐ̤ dố Abraham ná kayǎ yětahe htecuốkyǎ yěnuô, èthǐ tane̤ ná vǐ̤ má̤lakǒ dố èthǐgně má̤to. Me̤těhérò, ki a má̤lakǒ hénuô, èthǐ kanuô̌khyě nuôma aní̤ nyǎ prè́.
15 Se quisessem, poderiam ter voltado à terra de onde saíram,
16 Manárò èthǐ myásû̌ nethuô nyacò́ mò́khu htyěké̤ dố a mo̤klò̌ yěnuô tôba. Phúnuôrò èthǐ è́ Cò́marya ná èthǐ Cò́marya nuô, Cò́marya thè́tarè̤̌to. Dố Cò́marya taritaryǎ one pé̤hò́ èthǐ vǐ̤yě akhu-akhyě, a dyéluô̌ hò́ ná èthǐ tahe ki è́ Cò́marya ná èthǐ Cò́marya nuô a thè́tarè̤̌ lahyǎ to.
16 mas buscavam uma pátria superior, um lar celestial. Por isso Deus não se envergonha de ser chamado o Deus deles, pois lhes preparou uma cidade.
17 Bí Cò́marya me̤myá Abraham akhè̌nuô, dố atè̤zṳ̂́ akhu-akhyě a lǔhtya aphúkhǔ Isaac. È ní̤bè Cò́marya a tè̤ò́lya̤ tadû́rò a o taritaryǎ one dố a ki lǔtyǎhtya aphúkhǔ dố a otû́ tôprè̤꤮ tuô̌ yěnuô tôprè̤.
17 Pela fé, Abraão, ao ser posto à prova, ofereceu Isaque como sacrifício. Abraão, que havia recebido as promessas, estava disposto a sacrificar seu único filho,
18 Cò́marya hécò́ lǔ, “Vǎ ò́lya̤ ná nè̤klwǐnè̤lyǎ tahenuô a ki hyǎtǎ̤ dǐtû́ dố Isaac a o pǎ.” Tadû́rò Abraham o taritaryǎ dố a ki lǔhtya aphúkhǔ dố a o prè́ tôprè̤꤮ tuô̌ yěnuô tôprè̤.
18 embora Deus lhe tivesse dito: “Isaque é o filho de quem depende sua descendência”.
19 Abraham tane̤ htuô̌hò́ ná Cò́marya ki me̤htwǒprè̤ ka̤khyě bè́nyǎ prè́ Isaac phúnuô. Ki hé tǎ̤tǎ̤ ma a thyáhò́ ná a ní̤bè ka̤khyě aphúkhǔyě dố tè̤thyě akǔ hò́, me̤těhérò Cò́marya ki hé tǎ̤tṳ̂̌ lǔ to hénuô, a ki me̤thyě má̤nyǎ prè́ aphúkhǔ prè́.
19 Concluiu que, se Isaque morresse, Deus tinha poder para trazê-lo de volta à vida. E, em certo sentido, recebeu seu filho de volta dos mortos.
20 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, Isaac sò̌ri one aphú Jacob ná Esau ná tè̤sò̌ri dố a ki ní̤bè dốkhyě pǎ tahe.
20 Pela fé, Isaque prometeu bênçãos para o futuro de seus filhos, Jacó e Esaú.
21 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, bí Jacob kíré̤ phûthyě hò́ akhè̌nuô, a sò̌ri onekyǎré̤ alye̤ má̤hò́ Joseph aphú thè́gně. A pṳ̂́ma taterè̤̌ prè́ a ihtyábǒkhyě prè́ rò a cò́bè̌htya Cò́marya.
21 Pela fé, Jacó, prestes a morrer, abençoou cada um dos filhos de José e se curvou para adorar, apoiado em seu cajado.
22 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, bí Joseph kíré̤ thyě akhè̌nuô, a hékyǎ ná shyé꤮ nopǎ nuô, Israelphú tahe ki hteka̤kyǎ bí Egypt ké̤kǔ yěnuô pǎ. Rò a mekyǎ angó̤ ná shyé꤮ thǐ hteka̤hò́ pǎnuô, phyéka̤ní̤ lahyǎ vǎkrwí pǎní꤮, a hékyǎ phúnuô.
22 Pela fé, José, no fim da vida, declarou com toda a confiança que os israelitas deixariam o Egito e deu ordens para que cuidassem de seus ossos.
23 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, bí Mosè opacè̤̌lya̤htuô̌ akhè̌nuô, amuố̤aphè̌ myáhtye ná pacè̤̌phú yětôprè̤nuô, atwó̤ thè́tacá khódû akhu-akhyě, èthǐ beuố ní̤dyé lǔ thuô̌lè̌. Khwí hétǎ̤ cò́ angó̤ ná a ki me̤thyě lò̌ Judaphú a phúprè̤khǔ pacè̤̌phú tahe pǎ tadû́rò èthǐ thè́isě pǎ cò́ khwí a tè̤hébè tǎ̤ngó̤ yěnuô to.
23 Pela fé, os pais de Moisés o esconderam por três meses tão logo ele nasceu, pois viram que a criança era linda e não tiveram medo de desobedecer ao decreto do rei.
24 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, bí Mosè phúthè duhtya akhè̌nuô, ǔ è́ cò́ lǔ ná Khwí Pharao aphúprè̤mò aphúkhǔ cò́rò, a nò̌ è́ ǔ phúnuô tôprè̤꤮ to.
24 Pela fé, Moisés, já adulto, recusou ser chamado filho da filha do faraó,
25 Mosè dyalya̤ athè́plò, phû꤮ ná a kíré̤ lṳ̂ tè̤mo̤ taplô̤taplyáphú dố a ki dyé htwǒhtya tè̤thû́ yěnuô, a ki khyátố̤kuô̌ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ ná Cò́marya akayǎ tahenuôma, a mo̤klò̌ pǎ cò́ a thè́zṳ̂́ phúnuô.
25 preferindo ser maltratado junto com o povo de Deus a aproveitar os prazeres transitórios do pecado.
26 Mosè dyalya̤ hò́ athè́plò, khyábè tè̤pacyé̤ishyé dố Krístu agněnuô, angṳdupri̤du klò̌pǎ cò́ ná Egypt ké̤ a tè̤duzá̤htyathè̌ tahe cò́, me̤těhérò a opò̤́myásû̌ ná Cò́marya ki dyé lǔ a tè̤me̤ní̤khwókè shyé꤮ nopǎ.
26 Considerou melhor sofrer por causa do Cristo do que possuir os tesouros do Egito, pois tinha em vista sua grande recompensa.
27 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, a htecuố dố Egypt ké̤kǔ. Khwí thè́plòdu cò́ lǔ tadû́rò a thè́isě to. Me̤těhérò a myáhtyehò́ Cò́marya dố ǔ myáhtyecyá̤ lǔ to yětôprè̤ akhu-akhyě, a khyáthè́plòhtǔ plehyǎ lǎpó̤ cò́.
27 Pela fé, saiu do Egito sem medo da ira do rei e prosseguiu sem vacilar, como quem vê aquele que é invisível.
28 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, a me̤-ohtya pé̤ ǔ pwè̌ dố ǔ è́ ná tè̤cuốtalwópwè̌. Thyáphú tanéphú dố a me̤thyě phúvyá̤prè̤́yě ki hyǎ me̤thyě tǎ Israelphú vyá̤prè̤́ tahe tǎmé̤ nuô, a nò̌ plò́lò̌ ǔ thímíthwi dố kadǎlo̤.
28 Pela fé, ordenou que o povo de Israel celebrasse a Páscoa e aspergisse com sangue os batentes das portas, para que o anjo da morte não matasse seus filhos mais velhos.
29 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, Israelphú tahe ka̤kanuô̌ cuốtalwóbè́kyǎ Htyěli̤dutava̤ yětôò dố a thyácò́ná klyá cuố dố khǒlǒkhukrǎ yěnuô cò́. Manárò bí Egyptphú tahe krwǒnuô̌ kuô̌ akhè̌nuô, èthǐ lacû́ thyěkyǎ lò̌plǐ cò́.
29 Pela fé, o povo de Israel atravessou o mar Vermelho, como se estivesse em terra seca. Quando os egípcios tentaram segui-los, morreram todos afogados.
30 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, bí Israelphú tahe cuố tava̤ htuô̌hò́ vǐ̤ Jeriko thuô̌thyótônyě akhè̌nuô, vǐ̤ǔ htyalô̌ latǎ̤prò̤kyǎ.
30 Pela fé, o povo marchou ao redor de Jericó durante sete dias, e suas muralhas caíram.
31 Dố vǐ̤ Jeriko akǔnuô, himyáphèmuố̤ dố amwi̤ ná Rahab otôprè̤. A yǒ zṳ̂́e Cò́marya akhu-akhyě, bí ǔ me̤thyě kayǎ dố a zṳ̂́e Cò́marya to tahe akhè̌nuô, ǔ me̤thyě tuố̤kuô̌ lǔ to. Me̤těhérò a yǒ è́mo̤sû Israelphú dố a nuô̌ htû́myá ké̤bínuô tôké̤ akǔ nuôtahe dố ahikǔ akhu-akhyě, ǔ me̤thyě tuố̤ lǔ to.
31 Pela fé, a prostituta Raabe não foi morta com os habitantes de sua cidade que se recusaram a obedecer, pois ela acolheu em paz os espiões.
32 Vǎ lo héluô̌ pé̤ pó̤ thǐ matě? Vǎ ki héluô̌ pé̤ pó̤ thǐ ná Gideon, Barak, Samsone, Jephtha, Davi, Samuelè ná prè̤pro̤ tahe ari-akyǎ hérò ashuốakhè̌ o pǎ to.
32 Quanto mais preciso dizer? Levaria muito tempo para falar sobre a fé que Gideão, Baraque, Sansão, Jefté, Davi, Samuel e os profetas tiveram.
33 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, èthǐ yětahenuô, a sápé̤ htyěké̤ tahe. Èthǐ pốtè̤ cò́cò́te̤te̤ rò a ní̤bè tè̤ dố Cò́marya ò́lya̤ èthǐ nuôtahe. A me̤pé̤ lahyǎ ǎyǎthǐ rò ǎyǎthǐ tahenuô a a̤ èthǐ to.
33 Pela fé, eles conquistaram reinos, governaram com justiça e receberam promessas. Fecharam a boca de leões,
34 Èthǐ me̤pǐ̤bè́ lahyǎ mikyǎ̤ rahtǒdu tahe. Èthǐ siplè́bè́ lahyǎ ná ǔ sû̌thyě èthǐ ná dihtónè́kuố tahe. Èthǐ hè̌cè̤́recè̤́ prè́ tadû́rò èthǐ htwǒhtya kayǎ dố ashyo-asò̌ nyacò́ tahe. Èthǐ ní̤bè tè̤taryěshyosò̌ dố tè̤sátè̤pǎ̤ agně rò a me̤pé̤kyǎ htyěruô ké̤klò̌phú dố a thè́htethè́hǎ èthǐ tahe.
34 apagaram chamas de fogo e escaparam de morrer pela espada. Sua fraqueza foi transformada em força. Tornaram-se poderosos na batalha e fizeram fugir exércitos inteiros.
35 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyě, prè̤mò tahehenuô, aklwǐalyǎ tahe thyě htuô̌hò́ tadû́rò a ní̤bè ka̤khyě khyěthyá èthǐ dố tè̤thyě akǔ. Prè̤zṳ̂́etè̤phú tahehenuô, ǔ me̤cyě̤me̤cṳ̂ èthǐ. Ǔ hé èthǐ ná èthǐ ki vǐkyǎ lahyǎ atè̤zṳ̂́ hérò, ǔ ki plwǒhte palǎ cuốkyǎ èthǐ tadû́rò a cṳ̌sû ǔ to. Dố èthǐ me̤phúnuô akhu-akhyě, ǔ me̤cyě̤me̤cṳ̂thyě èthǐ. Manárò, shyé꤮ èthǐ thyě ihtòka̤khyě hò́ pǎ tônyěnuô, thyáphú èthǐ ki ní̤bè lahyǎ tè̤ohtwǒprè̤ dố a mo̤lố ná yětôhtû̌ agněnuôrò, èthǐ me̤ lahyǎ phúnuô prè́.
35 Mulheres receberam de volta seus queridos que haviam morrido. Outros, porém, foram torturados, recusando-se a ser libertos, e depositaram sua esperança na ressurreição para uma vida melhor.
36 Tahehenuô, ǔ me̤ thè́tarè̤̌ lò̌plǐ èthǐ, ǔ pacyé̤ishyé lò̌plǐ èthǐ, rò ǔ mṳ̂̌ èthǐ ná suplye̤-iplí, tahehenuô ǔ cò̌klò̤ èthǐ ná suplye̤tò̤́htè́, rò ǔ dò́nuô̌ èthǐ dố htò̌kǔ.
36 Alguns foram alvo de zombaria e açoites, e outros, acorrentados em prisões.
37 Tahehe nuô ǔ tá̤thyě èthǐ ná lò̤́, ǔ dû́tû̌ khǎkwo èthǐ ná htè́dû́badu, ǔ sû̌thyě èthǐ ná dihtó nè́kuố. Èthǐ lěcuố lahyǎ rò a kû̌thyá lahyǎ prè́ thímíphá, pé̤phá tahe, èthǐ sǒrya̤sǒphá nyacò́, ǔ me̤cyě̤me̤cṳ̂ èthǐ. Ǔ pé̤epé̤ǒ lò̌ èthǐ tahe.
37 Alguns morreram apedrejados, outros foram serrados ao meio, e outros ainda, mortos à espada. Alguns andavam vestidos com peles de ovelhas e cabras, necessitados, afligidos e maltratados.
38 Kayǎ yětahenuô aryá talwósû́lû̌ cò́ rò a kò pǎ cò́ ná hekhuyě to. Èthǐ ohtwǒprè̤ bí hekhu yěnuô, a bè cuốlě tava̤ thyáná kayǎ dố a sǒdǒhi sǒdǒprè́ tahe, èthǐ bè cuốo prè́ khǎlé̤ dố kayǎ cuốotuố̤ tôprè̤꤮ to tahe akhǎlé̤ prè́.
38 Este mundo não era digno deles. Vagaram por desertos e montes, escondendo-se em cavernas e buracos na terra.
39 Dố èthǐ tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, lò̌꤮ kayǎ yětahenuô, Cò́marya myámo̤ ní̤dyé nyacò́ èthǐ. Manárò lò̌꤮ Cò́marya ò́lya̤kyǎ tahenuô, èthǐ ní̤bè kuô̌ǔ to.
39 Todos eles obtiveram aprovação por causa de sua fé; no entanto, nenhum deles recebeu tudo que havia sido prometido.
40 Me̤těhérò tè̤ dố aryáklò̌ ná yětahenuô, Cò́marya taze-one pé̤ htuô̌hò́ dố pè̤gně rò a ki dyé ná pè̤ pǎ. Cò́marya dyalya̤ htuô̌hò́ athè́plò ná pè̤ tǒbè nuô̌ opa tuố̤kuô̌ ná kayǎ mú꤮ nukhè̌ tahe. A tè̤taze-one nuôma má̤hò́ pè̤ ki me̤lốme̤bǎ tố̤ró̤kuô̌ ná èthǐ yěnuôhò́.
40 Pois Deus tinha algo melhor preparado para nós, de modo que, sem nós, eles não chegassem à perfeição.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.