Hebreus 11

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Tè̤zṳ̂́ angó̤lasá ma tè̤ dố pè̤ myásû̌ lǔ tahenuô, pè̤ zṳ̂́e klò̤ma ní̤dûhò́ ná pè̤ ki ní̤bè hò́. Htuô̌to tè̤zṳ̂́ angó̤lasá ma tè̤dố pè̤ myáhtyecyá̤ híto tahenuô, pè̤ zṳ̂́e klò̤ma tadû ní̤pǎ ná pè̤ ki ní̤bè pǎnuôhò́.
1 A fé é a certeza de que vamos receber as coisas que esperamos e a prova de que existem coisas que não podemos ver.
2 Cò́marya htuthè́ní̤ kayǎ mú꤮ nukhè̌ tahe ma má̤dố a o lahyǎ ná tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ phúyěnuô hò́.
2 Foi pela fé que as pessoas do passado conseguiram a aprovação de Deus.
3 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyě pè̤ thè́gně ná Cò́marya byátǎ̤ mò́lè̤̌ akrṳ̂akrò̤̌ ná angó̤ prè́. Phúnuôrò tè̤ dố pè̤ myáhtyecyá̤ khǒnyá̤khè̌ yětahe nuôma a o dố tè̤dố pè̤ myáhtye cyá̤to tahe a o hyǎ prè́.
3 É pela fé que entendemos que o Universo foi criado pela palavra de Deus e que aquilo que pode ser visto foi feito daquilo que não se vê.
4 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyě, Abělè lǔhtya Cò́marya nuô aryáklò̌ ná Caino atè̤lǔ. Cò́marya phyésû Abělè a tè̤lǔtyǎhtya. Phúnuôrò, dố Abělè atè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, Cò́marya dyahò́ lǔ phú kayǎcò́kayǎte̤ tôprè̤ nuôhò́. Dố Abělè atè̤zṳ̂́ khukhyě, a thyě htuô̌hò́ tadû́rò a hébèpǎ pè̤ ná atè̤zṳ̂́ ari-akyǎ.
4 Foi pela fé que Abel ofereceu a Deus um sacrifício melhor do que o de Caim. Pela fé ele conseguiu a aprovação de Deus como homem correto, tendo o próprio Deus aprovado as suas ofertas. Por meio da sua fé, Abel, mesmo depois de morto, ainda fala.
5 Enoch yěnuô bèbè, dố atè̤zṳ̂́ akhu-akhyě, a sítôbènò́ kuô̌ǔ ná tè̤thyě to, Cò́marya è́ka̤ kahtya htwǒprè̤ lǔ dố mò́khu. Cò́marya è́ka̤ mé̤kyǎ lǔ akhu-akhyě, ǔ myáhtyecyá̤ pǎ lǔ to. Me̤těhérò bí Cò́marya è́ka̤ kahtya tyahí Enoch to akhè̌nuô, è ma kayǎ dố a me̤tǒ Cò́marya athè́plò tôprè̤, lisǎsè̌kǔ héphúnuô.
5 Foi pela fé que Enoque escapou da morte. Ele foi levado para Deus, e ninguém o encontrou porque Deus mesmo o havia levado. As Escrituras Sagradas dizem que antes disso ele já havia agradado a Deus.
6 Tè̤zṳ̂́ ki oto nuô, tôprè̤꤮ ma ǔ me̤tǒbè́ Cò́marya athè́plò to, me̤těhérò, lò̌꤮ kayǎ dố a hyǎ dố Cò́marya a o tahenuô, a bè zṳ̂́e ná Cò́marya nuô a ohtwǒprè̤ rò kayǎ dố a thè́plòshyo myápṳ̌ lǔ tahenuô a bè zṳ̂́e ná Cò́marya ki dyé èthǐ tè̤me̤ní̤khwókè pǎ phúnuô.
6 Sem fé ninguém pode agradar a Deus, porque quem vai a ele precisa crer que ele existe e que recompensa os que procuram conhecê-lo melhor.
7 Dố Noah atè̤zṳ̂́ akhu-akhyě, Cò́marya dyérò̤ one lǔ tè̤dố a myáhtye thè́gně híto dố a ki htwǒhtya shyé꤮ nopǎ nuôtahe. A bezṳ̂́benyá̤ Cò́marya, a ní̤dǎ lǔngó̤ rò a isò́htya thòklyědu dố a ki me̤lwóhteka̤ ná a hiphúphyǎphú agně tôbè. Dố Noah tè̤zṳ̂́ akhu-akhyě, a dyéluô̌ ná Cò́marya ki cirya prè̤lu hekhuphú tahe pǎ. Rò dố atè̤zṳ̂́ khukhyě, Cò́marya dyahò́ è phú kayǎcò́kayǎte̤ tôprè̤ hò́.
7 Foi pela fé que Noé ouviu os avisos de Deus sobre as coisas que iam acontecer e que não podiam ser vistas. Noé obedeceu a Deus e construiu uma barca em que ele e a sua família foram salvos. Assim Noé condenou o mundo e recebeu de Deus a aprovação que vem por meio da fé.
8 Bí Cò́marya è́ Abraham rò a nò̌htecuố lǔ dố ké̤tôké̤ dố a ki dyé ná lǔ pǎ akhè̌nuô, a tǒ htecuố tǒ bítě tôphonuô a thè́gně to tadû́rò dố atè̤zṳ̂́ akhu-akhyě a ní̤dǎ rò a htecuố.
8 Foi pela fé que Abraão, ao ser chamado por Deus, obedeceu e saiu para uma terra que Deus lhe prometeu dar. Ele deixou o seu próprio país, sem saber para onde ia.
9 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyě a cuốo dố ǔruôhtyě ǔruôké̤ dố Cò́marya ò́lya̤ hò́ ná a ki dyé lǔ nuôtôba. A cuốo thyáná myěcôruôphú tôprè̤ rò a cuố isò́oní̤ alé̤thû dố adè̌uô ní̤dyé ná ikè̤̌ tahe rò a cuốo prè́ dố lé̤thûkǔ. Rò a phúprè̤khǔ Isaac ná alye̤ Jacob dố a ní̤bè thyákuô̌ tè̤ò́lya̤ dố Cò́marya a o yě thè́gněnuô, a isò́o thyákuô̌ dû alé̤thû bínuônuô.
9 Pela fé ele morou como estrangeiro na terra que Deus lhe havia prometido. Viveu em barracas com Isaque e Jacó, que também receberam a mesma promessa de Deus.
10 Abraham me̤ phú Cò́marya hé lǔ nuô, me̤těhérò a opò̤́ myásû̌ní̤ vǐ̤ dố akhǎshyé klò̤ma tacṳ́prè̤ yěnuô tôvǐ̤. Vǐ̤ yětôvǐ̤nuô, Cò́marya taritaryǎ one htuô̌hò́ rò a isò́htya ní̤htuô̌dû hò́ ná ané̤.
10 Porque Abraão esperava a cidade que Deus planejou e construiu, a cidade que tem alicerces que não podem ser destruídos.
11 Abraham muố̤prè̤́ lǎhò́, htuô̌to amě Sara ma a sǒphúphú tadû́rò dố atè̤zṳ̂́ akhu-akhyě, aphú obè́pǎ rò a htwǒhtyabè́pǎ phè̌ tôprè̤. A zṳ̂́e ná Cò́marya nuô acò́ ná a tè̤ò́lya̤.
11 Foi pela fé que Abraão se tornou pai, embora fosse velho demais e a própria Sara não pudesse ter filhos. Ele creu que Deus ia cumprir a sua promessa.
12 Abraham muố̤prè̤́ kíré̤ thyěcò́hò́ tadû́rò dố è tôprè̤prè́ rò aphúalye̤ tahenuô a oró̤oè́ thyácò́ná sè dố mò́lè̤̌, a oplu-ophè thyácò́ná lò̤́tamámû dố htyědutava̤ htû̌ dố ǔ dyálò̌ pé̤ cyá̤pǎ cò́ to nuôtahecò́.
12 Assim, de um só homem, que estava praticamente morto, nasceram tantos descendentes como as estrelas do céu, tão numerosos como os grãos de areia da praia do mar.
13 Lò̌꤮ kayǎ dố Cò́marya ò́lya̤ dố a ki dyé lǔ yětahenuô a zṳ̂́e tadûní̤ Cò́marya tuố̤ cò́ bí a thyě lahyǎ nuôtônyě cò́. Tè̤ dố Cò́marya ò́lya̤kyǎ lǔ dố a ki dyé èthǐ yětahenuô, a ní̤bè híto, tadû́rò èthǐ myáhtye one ré̤ nyě̤꤮ lǎhò́ rò a thè́krṳ̂̌ phyésû one ré̤hò́ tè̤ò́lya̤ yětahe hò́. Èthǐ ò́lya̤ lahyǎ ná èthǐ ma a cuố htwǒ sǐpré̤ dố ǔhtyěǔké̤ prè́, rò èthǐ hyǎ okuốlákuô̌ bí hekhuyě taplô̤taplyáphú prè́, a hé lahyǎ phúnuô.
13 Todos esses morreram cheios de fé. Não receberam as coisas que Deus tinha prometido, mas as viram de longe e ficaram contentes por causa delas. E declararam que eram estrangeiros e refugiados, de passagem por este mundo.
14 Kayǎ dố a hé lahyǎ phúyě tahenuô a dyéluô̌ lá̤lǐcò́hò́ ná èthǐ myápṳ̌ ní̤dyé lahyǎ dûhò́ ahtyěké̤ ní̤dû hò́.
14 E aqueles que dizem isso mostram bem claro que estão procurando uma pátria para si mesmos.
15 Vǐ̤ dố Abraham ná kayǎ yětahe htecuốkyǎ yěnuô, èthǐ tane̤ ná vǐ̤ má̤lakǒ dố èthǐgně má̤to. Me̤těhérò, ki a má̤lakǒ hénuô, èthǐ kanuô̌khyě nuôma aní̤ nyǎ prè́.
15 Não ficaram pensando em voltar para a terra de onde tinham saído. Se quisessem, teriam a oportunidade de voltar.
16 Manárò èthǐ myásû̌ nethuô nyacò́ mò́khu htyěké̤ dố a mo̤klò̌ yěnuô tôba. Phúnuôrò èthǐ è́ Cò́marya ná èthǐ Cò́marya nuô, Cò́marya thè́tarè̤̌to. Dố Cò́marya taritaryǎ one pé̤hò́ èthǐ vǐ̤yě akhu-akhyě, a dyéluô̌ hò́ ná èthǐ tahe ki è́ Cò́marya ná èthǐ Cò́marya nuô a thè́tarè̤̌ lahyǎ to.
16 Mas, pelo contrário, estavam procurando uma pátria melhor, a pátria celestial. E Deus não se envergonha de ser chamado de o Deus deles, porque ele mesmo preparou uma cidade para eles.
17 Bí Cò́marya me̤myá Abraham akhè̌nuô, dố atè̤zṳ̂́ akhu-akhyě a lǔhtya aphúkhǔ Isaac. È ní̤bè Cò́marya a tè̤ò́lya̤ tadû́rò a o taritaryǎ one dố a ki lǔtyǎhtya aphúkhǔ dố a otû́ tôprè̤꤮ tuô̌ yěnuô tôprè̤.
17 Foi pela fé que Abraão, quando Deus o quis pôr à prova, ofereceu o seu filho Isaque em sacrifício . Deus tinha prometido muitos descendentes a Abraão, mas mesmo assim ele estava pronto para oferecer o seu único filho em sacrifício.
18 Cò́marya hécò́ lǔ, “Vǎ ò́lya̤ ná nè̤klwǐnè̤lyǎ tahenuô a ki hyǎtǎ̤ dǐtû́ dố Isaac a o pǎ.” Tadû́rò Abraham o taritaryǎ dố a ki lǔhtya aphúkhǔ dố a o prè́ tôprè̤꤮ tuô̌ yěnuô tôprè̤.
18 Deus lhe tinha dito: “Por meio de Isaque é que você terá descendentes.”
19 Abraham tane̤ htuô̌hò́ ná Cò́marya ki me̤htwǒprè̤ ka̤khyě bè́nyǎ prè́ Isaac phúnuô. Ki hé tǎ̤tǎ̤ ma a thyáhò́ ná a ní̤bè ka̤khyě aphúkhǔyě dố tè̤thyě akǔ hò́, me̤těhérò Cò́marya ki hé tǎ̤tṳ̂̌ lǔ to hénuô, a ki me̤thyě má̤nyǎ prè́ aphúkhǔ prè́.
19 Abraão reconhecia que Deus era capaz de ressuscitar Isaque, e, por assim dizer, Abraão tornou a receber da morte o seu filho Isaque.
20 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, Isaac sò̌ri one aphú Jacob ná Esau ná tè̤sò̌ri dố a ki ní̤bè dốkhyě pǎ tahe.
20 Foi pela fé que Isaque prometeu bênçãos para o futuro a Jacó e a Esaú.
21 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, bí Jacob kíré̤ phûthyě hò́ akhè̌nuô, a sò̌ri onekyǎré̤ alye̤ má̤hò́ Joseph aphú thè́gně. A pṳ̂́ma taterè̤̌ prè́ a ihtyábǒkhyě prè́ rò a cò́bè̌htya Cò́marya.
21 Foi pela fé que Jacó, pouco antes de morrer, abençoou os filhos de José. Ele se apoiou na sua bengala e adorou a Deus.
22 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, bí Joseph kíré̤ thyě akhè̌nuô, a hékyǎ ná shyé꤮ nopǎ nuô, Israelphú tahe ki hteka̤kyǎ bí Egypt ké̤kǔ yěnuô pǎ. Rò a mekyǎ angó̤ ná shyé꤮ thǐ hteka̤hò́ pǎnuô, phyéka̤ní̤ lahyǎ vǎkrwí pǎní꤮, a hékyǎ phúnuô.
22 Foi pela fé que José, quando estava para morrer, falou da saída dos israelitas do Egito e deu ordens sobre o que deveria ser feito com o seu corpo.
23 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, bí Mosè opacè̤̌lya̤htuô̌ akhè̌nuô, amuố̤aphè̌ myáhtye ná pacè̤̌phú yětôprè̤nuô, atwó̤ thè́tacá khódû akhu-akhyě, èthǐ beuố ní̤dyé lǔ thuô̌lè̌. Khwí hétǎ̤ cò́ angó̤ ná a ki me̤thyě lò̌ Judaphú a phúprè̤khǔ pacè̤̌phú tahe pǎ tadû́rò èthǐ thè́isě pǎ cò́ khwí a tè̤hébè tǎ̤ngó̤ yěnuô to.
23 Foi pela fé que os pais de Moisés, quando ele nasceu, o esconderam durante três meses. Eles viram que o menino era bonito e não tiveram medo de desobedecer à ordem do rei.
24 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, bí Mosè phúthè duhtya akhè̌nuô, ǔ è́ cò́ lǔ ná Khwí Pharao aphúprè̤mò aphúkhǔ cò́rò, a nò̌ è́ ǔ phúnuô tôprè̤꤮ to.
24 Foi pela fé que Moisés, quando já era adulto, não quis ser chamado de filho da filha de Faraó.
25 Mosè dyalya̤ athè́plò, phû꤮ ná a kíré̤ lṳ̂ tè̤mo̤ taplô̤taplyáphú dố a ki dyé htwǒhtya tè̤thû́ yěnuô, a ki khyátố̤kuô̌ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ ná Cò́marya akayǎ tahenuôma, a mo̤klò̌ pǎ cò́ a thè́zṳ̂́ phúnuô.
25 Ele preferiu sofrer com o povo de Deus em vez de gozar, por pouco tempo, os prazeres do pecado.
26 Mosè dyalya̤ hò́ athè́plò, khyábè tè̤pacyé̤ishyé dố Krístu agněnuô, angṳdupri̤du klò̌pǎ cò́ ná Egypt ké̤ a tè̤duzá̤htyathè̌ tahe cò́, me̤těhérò a opò̤́myásû̌ ná Cò́marya ki dyé lǔ a tè̤me̤ní̤khwókè shyé꤮ nopǎ.
26 Ele achou que era muito melhor sofrer o desprezo por causa do Messias do que possuir todos os tesouros do Egito. É que ele tinha os olhos fixos na recompensa futura.
27 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, a htecuố dố Egypt ké̤kǔ. Khwí thè́plòdu cò́ lǔ tadû́rò a thè́isě to. Me̤těhérò a myáhtyehò́ Cò́marya dố ǔ myáhtyecyá̤ lǔ to yětôprè̤ akhu-akhyě, a khyáthè́plòhtǔ plehyǎ lǎpó̤ cò́.
27 Foi pela fé que Moisés saiu do Egito, sem ter medo da raiva do rei, e continuou firme, como se estivesse vendo o Deus invisível.
28 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, a me̤-ohtya pé̤ ǔ pwè̌ dố ǔ è́ ná tè̤cuốtalwópwè̌. Thyáphú tanéphú dố a me̤thyě phúvyá̤prè̤́yě ki hyǎ me̤thyě tǎ Israelphú vyá̤prè̤́ tahe tǎmé̤ nuô, a nò̌ plò́lò̌ ǔ thímíthwi dố kadǎlo̤.
28 Pela fé Moisés começou o costume de celebrar a Páscoa e mandou marcar com sangue as portas das casas dos israelitas para que o Anjo da Morte não matasse os filhos mais velhos deles.
29 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, Israelphú tahe ka̤kanuô̌ cuốtalwóbè́kyǎ Htyěli̤dutava̤ yětôò dố a thyácò́ná klyá cuố dố khǒlǒkhukrǎ yěnuô cò́. Manárò bí Egyptphú tahe krwǒnuô̌ kuô̌ akhè̌nuô, èthǐ lacû́ thyěkyǎ lò̌plǐ cò́.
29 Foi pela fé que os israelitas atravessaram o mar Vermelho como se fosse terra seca. E, quando os egípcios tentaram atravessar, o mar os engoliu.
30 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, bí Israelphú tahe cuố tava̤ htuô̌hò́ vǐ̤ Jeriko thuô̌thyótônyě akhè̌nuô, vǐ̤ǔ htyalô̌ latǎ̤prò̤kyǎ.
30 Foi pela fé que caíram as muralhas de Jericó, depois que os israelitas marcharam em volta delas durante sete dias.
31 Dố vǐ̤ Jeriko akǔnuô, himyáphèmuố̤ dố amwi̤ ná Rahab otôprè̤. A yǒ zṳ̂́e Cò́marya akhu-akhyě, bí ǔ me̤thyě kayǎ dố a zṳ̂́e Cò́marya to tahe akhè̌nuô, ǔ me̤thyě tuố̤kuô̌ lǔ to. Me̤těhérò a yǒ è́mo̤sû Israelphú dố a nuô̌ htû́myá ké̤bínuô tôké̤ akǔ nuôtahe dố ahikǔ akhu-akhyě, ǔ me̤thyě tuố̤ lǔ to.
31 Foi pela fé que Raabe, a prostituta, não morreu com os que tinham desobedecido a Deus, pois ela havia recebido bem os espiões israelitas.
32 Vǎ lo héluô̌ pé̤ pó̤ thǐ matě? Vǎ ki héluô̌ pé̤ pó̤ thǐ ná Gideon, Barak, Samsone, Jephtha, Davi, Samuelè ná prè̤pro̤ tahe ari-akyǎ hérò ashuốakhè̌ o pǎ to.
32 O que mais posso dizer? O tempo é pouco para falar de Gideão, de Baraque, de Sansão, de Jefté, de Davi, de Samuel e dos profetas .
33 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, èthǐ yětahenuô, a sápé̤ htyěké̤ tahe. Èthǐ pốtè̤ cò́cò́te̤te̤ rò a ní̤bè tè̤ dố Cò́marya ò́lya̤ èthǐ nuôtahe. A me̤pé̤ lahyǎ ǎyǎthǐ rò ǎyǎthǐ tahenuô a a̤ èthǐ to.
33 Pela fé eles lutaram contra nações inteiras e venceram. Fizeram o que era correto e receberam o que Deus lhes havia prometido. Fecharam a boca de leões,
34 Èthǐ me̤pǐ̤bè́ lahyǎ mikyǎ̤ rahtǒdu tahe. Èthǐ siplè́bè́ lahyǎ ná ǔ sû̌thyě èthǐ ná dihtónè́kuố tahe. Èthǐ hè̌cè̤́recè̤́ prè́ tadû́rò èthǐ htwǒhtya kayǎ dố ashyo-asò̌ nyacò́ tahe. Èthǐ ní̤bè tè̤taryěshyosò̌ dố tè̤sátè̤pǎ̤ agně rò a me̤pé̤kyǎ htyěruô ké̤klò̌phú dố a thè́htethè́hǎ èthǐ tahe.
34 apagaram incêndios terríveis e escaparam de serem mortos à espada. Eram fracos, mas se tornaram fortes. Foram poderosos na guerra e venceram exércitos estrangeiros.
35 Dố tè̤zṳ̂́ akhu-akhyě, prè̤mò tahehenuô, aklwǐalyǎ tahe thyě htuô̌hò́ tadû́rò a ní̤bè ka̤khyě khyěthyá èthǐ dố tè̤thyě akǔ. Prè̤zṳ̂́etè̤phú tahehenuô, ǔ me̤cyě̤me̤cṳ̂ èthǐ. Ǔ hé èthǐ ná èthǐ ki vǐkyǎ lahyǎ atè̤zṳ̂́ hérò, ǔ ki plwǒhte palǎ cuốkyǎ èthǐ tadû́rò a cṳ̌sû ǔ to. Dố èthǐ me̤phúnuô akhu-akhyě, ǔ me̤cyě̤me̤cṳ̂thyě èthǐ. Manárò, shyé꤮ èthǐ thyě ihtòka̤khyě hò́ pǎ tônyěnuô, thyáphú èthǐ ki ní̤bè lahyǎ tè̤ohtwǒprè̤ dố a mo̤lố ná yětôhtû̌ agněnuôrò, èthǐ me̤ lahyǎ phúnuô prè́.
35 Pela fé mulheres receberam de volta os seus mortos, que ressuscitaram. Outros foram torturados até a morte; eles recusaram ser postos em liberdade a fim de ressuscitar para uma vida melhor.
36 Tahehenuô, ǔ me̤ thè́tarè̤̌ lò̌plǐ èthǐ, ǔ pacyé̤ishyé lò̌plǐ èthǐ, rò ǔ mṳ̂̌ èthǐ ná suplye̤-iplí, tahehenuô ǔ cò̌klò̤ èthǐ ná suplye̤tò̤́htè́, rò ǔ dò́nuô̌ èthǐ dố htò̌kǔ.
36 Alguns foram insultados e surrados; e outros, acorrentados e jogados na cadeia.
37 Tahehe nuô ǔ tá̤thyě èthǐ ná lò̤́, ǔ dû́tû̌ khǎkwo èthǐ ná htè́dû́badu, ǔ sû̌thyě èthǐ ná dihtó nè́kuố. Èthǐ lěcuố lahyǎ rò a kû̌thyá lahyǎ prè́ thímíphá, pé̤phá tahe, èthǐ sǒrya̤sǒphá nyacò́, ǔ me̤cyě̤me̤cṳ̂ èthǐ. Ǔ pé̤epé̤ǒ lò̌ èthǐ tahe.
37 Outros foram mortos a pedradas; outros, serrados pelo meio; e outros, mortos à espada. Andaram de um lado para outro vestidos de peles de ovelhas e de cabras; eram pobres, perseguidos e maltratados.
38 Kayǎ yětahenuô aryá talwósû́lû̌ cò́ rò a kò pǎ cò́ ná hekhuyě to. Èthǐ ohtwǒprè̤ bí hekhu yěnuô, a bè cuốlě tava̤ thyáná kayǎ dố a sǒdǒhi sǒdǒprè́ tahe, èthǐ bè cuốo prè́ khǎlé̤ dố kayǎ cuốotuố̤ tôprè̤꤮ to tahe akhǎlé̤ prè́.
38 Andaram como refugiados pelos desertos e montes, vivendo em cavernas e em buracos na terra. O mundo não era digno deles!
39 Dố èthǐ tè̤zṳ̂́ akhu-akhyěrò, lò̌꤮ kayǎ yětahenuô, Cò́marya myámo̤ ní̤dyé nyacò́ èthǐ. Manárò lò̌꤮ Cò́marya ò́lya̤kyǎ tahenuô, èthǐ ní̤bè kuô̌ǔ to.
39 Porque creram, todas essas pessoas foram aprovadas por Deus, mas não receberam o que ele havia prometido.
40 Me̤těhérò tè̤ dố aryáklò̌ ná yětahenuô, Cò́marya taze-one pé̤ htuô̌hò́ dố pè̤gně rò a ki dyé ná pè̤ pǎ. Cò́marya dyalya̤ htuô̌hò́ athè́plò ná pè̤ tǒbè nuô̌ opa tuố̤kuô̌ ná kayǎ mú꤮ nukhè̌ tahe. A tè̤taze-one nuôma má̤hò́ pè̤ ki me̤lốme̤bǎ tố̤ró̤kuô̌ ná èthǐ yěnuôhò́.
40 Pois Deus tinha preparado um plano ainda melhor para nós, a fim de que, somente conosco, elas fossem aperfeiçoadas.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.