Gálatas 4
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC
1 Tè̤ dố vǎ thè́zṳ̂́ hé è́htya pó̤ nuôma phútěhérò, hékuốré̤, phúprè̤khǔ tôprè̤ dố a tǒbè ní̤bè aphè̌ ucè̌tazè̌ tadû́rò bí a pacè̤̌pǎ akhè̌nuô, è ma a thyá pǎprè́ ná cṳ̂́ tôprè̤nuô prè́. Manárò è ma kayǎ tôprè̤ dố a tǒbè ní̤bè lò̌ má̤lakǒ cò́ ucè̌tazè̌ lò̌꤮ plǐ yěnuô pǎ tôprè̤ hò́.
1 Explico-me: enquanto o herdeiro é menor, em nada difere do escravo, ainda que seja senhor de tudo,
2 Phúprè̤khǔ yětôprè̤ nuôma a tǒbè opò̤́ tadû tuố̤pǎ dố ǔ buôdu myákhwè ní̤ lǔ ná ǔ zṳ̌klyázṳ̌klǒ ní̤ lǔ alè̤̌, rò a tǒbè opò̤́ tuố̤dố shuốkhè̌tǒ shuốkhè̌bè hò́ dố aphè̌ taritaryǎ dyétǎ̤ lǔ yěnuô pǎ.
2 mas está sob tutores e administradores, até o tempo determinado por seu pai.
3 Pè̤ yětahe nuôma athyáná nuôhò́. Bí Krístu hyǎ tyahíto akhè̌nuô, pè̤ htwǒ hekhuné̤khu a tè̤thyótè̤thya ná a lé̤klǒlé̤khya tahe acṳ̂́.
3 Assim também nós, quando menores, estávamos escravizados pelos rudimentos do mundo.
4 Manárò bí shuốkhè̌tǒ shuốkhè̌bè hyǎtuố̤hò́ akhè̌nuô, Cò́marya nò̌hyǎlya̤ aphúkhǔ rò a hyǎ opacè̤̌lya̤ dố prè̤mò tôprè̤ a o, rò a hyǎ ohtwǒprè̤ dố Juda a tè̤thyótè̤thya alè̤̌.
4 Mas quando veio a plenitude dos tempos, Deus enviou seu Filho, que nasceu de uma mulher e nasceu submetido a uma lei,
5 Me̤těhérò, thyáphú a ki hyǎ ihtaka̤ kayǎ ohtwǒprè̤ dố tè̤thyótè̤thya alè̤̌ nuôtahe, htuô̌to thyáphú pè̤ ki htwǒhtya Cò́marya aphúalye̤ tahe agněnuô a nò̌hyǎ aphúkhǔ prè́.
5 a fim de remir os que estavam sob a lei, para que recebêssemos a sua adoção.
6 Thǐ yǒ htwǒhò́ Cò́marya aphúalye̤ tahe akhu-akhyě, dố pè̤ thè́plòkǔ yěnuô, Cò́marya sunuô̌hò́ aphúkhǔ a Thè́ Sǎsè̌ dố a è́htǒhtya, “Abba, phè̌” phúnuô ma a ní̤ hò́ yěnuôhò́.
6 A prova de que sois filhos é que Deus enviou aos vossos corações o Espírito de seu Filho, que clama: Aba, Pai!
7 Me̤phúnuôrò nè̤ ma cṳ̂́ tôprè̤ má̤pǎto hò́. Nè̤ htwǒ hò́ phú tôprè̤ hò́. Nè̤ htwǒ hò́ Cò́marya aphú tôprè̤ akhu-akhyě, khǒnyá̤yě lò̌꤮ ucè̌tazè̌ dố nè̤ tǒ ní̤bè tahenuô, Cò́marya ki dyélò̌ ná nè̤ pǎ.
7 Portanto já não és escravo, mas filho. E, se és filho, então também herdeiro por Deus.
8 Shuốkhè̌ dố a talwó htuô̌ tahenuô, thǐ thè́gně Cò́marya to akhu-akhyě, thǐ htwǒhò́ cṳ̂́ dố cò́marya má̤to tahe alè̤̌ hò́.
8 Outrora, é certo, desconhecendo a Deus, servíeis aos que na realidade não são deuses.
9 Manárò khǒnyá̤yě thǐ thè́gněhò́ Cò́marya hò́. Vǎ ki hé lakǒ cò́ thǐ ná Cò́marya thè́gněhò́ thǐ hò́. Mame̤těrò thǐ thè́zṳ̂́ taklyé ka̤khyě pǎ dố hekhuné̤khu a tè̤thyótè̤thya tahe ná alé̤klǒ lé̤khya tahe dố a hè̌cè̤́recè̤́ rò abwíataryě oto yětahe alè̤̌ nuô me̤tě? Ma thǐ thè́zṳ̂́ htwǒhtya khyěthyá èthǐ acṳ̂́ è̌?
9 Agora, porém, conhecendo a Deus, ou melhor, sendo conhecidos por Deus, como é que tornais aos rudimentos fracos e miseráveis, querendo de novo escravizar-vos a eles?
10 Mame̤těrò thǐ cuố yácû́ lṳ̂krwǒ me̤mo̤tuố̤ Cò́marya athè́plò ná thǐ dyadu khókhyedû mò̤́nyětahe, nalè̌ tahe ná shuốkhè̌ tahe me̤tě?
10 Observais dias, meses, estações e anos!
11 Dố thǐ me̤phúnuô akhu-akhyě vǎ thè́plòkṳ́ thè́plòkyǎ̤ nyacò́ dố thǐgně cò́. Pǎma lò̌꤮ tè̤me̤ dố vǎ me̤ pé̤htuô̌hò́ dố thǐgně nuôtahe, htwǒhtya kyǎdě lò̌dû hò́ pǎ hò́.
11 Temo que os meus esforços entre vós tenham sido em vão. Voltemos à nossa confiança cordial
12 Puố̤vyá̤ thǐ꤮, vǎ kwǐthè́zò̤ thǐ ná thǐ ki myábû̌ krwǒme̤ kuô̌dû phú vǎ me̤ yěnuô, me̤těhérò vǎ htwǒhtyahò́ Judaphú má̤to dố athyáná thǐ dố a htwǒ pǎ tè̤thyótè̤thya acṳ̂́ to tôprè̤ nuôhò́. Dố aré̤ano nuôma thǐ me̤thû́nò́ ná vǎ tôcô꤮ to.
12 Irmãos, sede como eu, pois também eu me tornei como vós. Não tenho nenhum motivo de queixa contra vós.
13 Bí vǎ otố̤kuô̌ ná thǐ rò vǎ hésodônyǎ pé̤nò́ thǐ ná tè̤thè́krṳ̂̌mila aré̤lố tôphuốnuôma vǎ yǒ thè́swí nuôma thǐ thè́gně lò̌dû hò́.
13 Estais lembrados de como eu estava doente quando, pela primeira vez, vos preguei o Evangelho
14 Vǎ né̤klò̤́ a tè̤swítè̤sè̌ yě a htwǒhtya nyacò́ tè̤pyá̤tè̤sè̌ dố thǐgně tadû́rò thǐ thè́hte thè́takhǒnò́ ná vǎ tôphuố꤮ to. Thǐ lé è́mo̤sû ryá taplé꤮ pǎ cò́ vǎ thyácò́ná vǎ htwǒ Cò́marya a tanéphú tôprè̤nuô cò́, htuô̌to thǐ è́mo̤sû vǎ yěnuô, a thyáhò́ ná thǐ è́mo̤sû Jesǔ Krístu ané̤byacè nuô cò́ hò́.
14 e fui para vós uma provação por causa do meu corpo. Mas nem por isto me desprezastes nem rejeitastes, antes me acolhestes como um enviado de Deus, como Cristo Jesus.
15 Thǐ thè́krṳ̂̌ htuô̌hò́, manárò khǒnyá̤yě thǐ cuốme̤ thǐné̤ phútě? Vǎ hécò́cò́꤮ thǐ, dố aré̤khè̌ nuôma thǐ mo̤ vǎ bá꤮ těnuô thǐ ki kaǔhtecyá̤ thǐ mèthèplò hénuôma thǐ kaǔhte rò thǐ ki dyékyǎ cò́ ná vǎ cò́ kǒle.
15 Onde está agora aquele vosso entusiasmo? Asseguro-vos que, se possível fora, teríeis arrancado os vossos olhos para mos dar!
16 Manárò khǒnyá̤yě dố vǎ héso pé̤ thǐ tè̤má̤tè̤cò́ akhu-akhyěròma vǎ cuố htwǒhtya tyácò́hò́ thǐ lé̤thè́htethè́hǎ vǎ è̌?
16 Tornei-me, acaso, vosso inimigo, porque vos disse a verdade?
17 Kayǎ dố a thè́zṳ̂́ krwǒme̤kuô̌ Judaphú a tè̤thyótè̤thya tahenuô èthǐ thè́zṳ̂́ nò̌krwǒkuô̌ nyacò́ thǐ tadû́rò tè̤yěnuôma aryáto. Thyáphú thǐ ki thè́plò cuốnuô̌tố̤ kuô̌ dố èthǐ aklè̌nuô rò, èthǐ thè́zṳ̂́ me̤ sipruốsipryǎkyǎ vǎ ná thǐ prè́.
17 Eles vos testemunham amizade com má intenção, e querem separar-vos de mim, para captar a vossa amizade.
18 Thǐ ki thè́plòshyo thè́zṳ̂́ me̤ má̤lakǒ tè̤ryá hénuôma aryá hò́. Yácû́ me̤ lahyǎ pwǒ̤꤮ tôphuố ní꤮. Yácû́ me̤ prè́tû́ bí vǎ otố̤kuô̌ ná thǐ akhè̌nuô tǎmé̤ ní꤮.
18 É maravilhoso receber demonstrações de boa amizade, mas que seja em todas as circunstâncias, e não somente quando estou convosco.
19 Vǎphú dố vǎ mo̤ní̤ thǐ꤮ vǎ thè́plòshyo nyacò́ dố thǐ ki duhtyaprè̤́htya kuô̌ dốthudốthè́ tôkyě thyákuô̌dû ná Krístu nuô cò́. Vǎ tè̤thè́plòshyo yěnuô, a dyékṳ́dyékyǎ̤ nyacò́ vǎ thè́plò cò́. Vǎ thè́plò a tè̤kṳ́tè̤kyǎ̤ yěnuô, a thyácò́hò́ ná muố̤ dố a kíré̤ phúo rò ahò́sè̌ yěnuô cò́.
19 Filhinhos meus, por quem de novo sinto dores de parto, até que Cristo seja formado em vós,
20 Khǒnyá̤rò vǎ thè́zṳ̂́ otố̤kuô̌ ná thǐ rò vǎ thè́zṳ̂́ hébècè̤́hébènya̤ hyǎtó̤klò̌ vǎngó̤ me̤těhérò vǎ tane̤plǒ dyé pǎ thǐ to hò́.
20 quem me dera estar agora convosco, para descobrir o tom que convém à minha linguagem, visto que eu me encontro extremamente perplexo a vosso respeito.
21 Thǐ dố a thè́zṳ̂́ nò̌htwǒhtya tè̤thyótè̤thya yěnuô ná thǐbyacè tahe thǐ꤮ tè̤thyótè̤thya hé phútěnuôma thǐ ní̤huô̌nò́ kuô̌ǔ to è̌? Héso pé̤myá vǎ.
21 Dizei-me, vós que quereis estar sujeitos a uma lei: não ouvis a lei?
22 Lisǎsè̌kǔ hé, Abraham phúprè̤khǔ o thè́gně. Tôprè̤ ma cṳ̂́prè̤mò phúo ní̤dyé lǔ, dố aruôtôprè̤ ma cṳ̂́prè̤mò má̤to tôprè̤ phúo ní̤dyé lǔ.
22 A Escritura diz que Abraão teve dois filhos, um da escrava e outro da livre.
23 Cṳ̂́prè̤mò yětôprè̤nuô aphúo phú prè̤lukayǎ alé̤klǒ o ní̤dyé nuô. Manárò cṳ̂́ prè̤mò má̤to yětôprè̤nuô, Cò́marya yǒ ò́lya̤ one htuô̌hò́ Abraham akhu-akhyě, aphúo phú Cò́marya ò́lya̤ one htuô̌hò́ lǔ nuôprè́.
23 O da escrava, filho da natureza; e o da livre, filho da promessa.
24 Prè̤mò yěthè́nyě̤nuô a dyéluô̌ kho pé̤hò́ ǔ lé̤thè́gněplǒhyǎ agně prè́, me̤těhérò prè̤mò yě thè́nyě̤ nuô a dyéluô̌htya Cò́marya a tè̤ò́lya̤ nyě̤cô. Tè̤ò́lya̤ má̤dû tè̤thyótè̤thya yěnuôma Cò́marya dyétǎ̤ ná Mosè dố Sínai sokhu. Yěnuôma a dyéluô̌ kho prè́ cṳ̂́prè̤mò Hagar prè́. Tè̤emaklò̤ yěnuô, aphúo ní̤dyé kayǎ dố a htwǒ tè̤thyótè̤thya acṳ̂́ nuôtahe hò́.
24 Nestes fatos há uma alegoria, visto que aquelas mulheres representam as duas alianças: uma, a do monte Sinai, que gera para a escravidão, é Agar.
25 Phúnuôhò́, Hagar yěnuô a thyáhò́ ná Sínai so dố Arabia ké̤ bí꤮ Cò́marya dyétǎ̤ ǔ tè̤thyótè̤thya so nuôtômě hò́. Hagar ná aphú tahenuô a htwǒ cṳ̂́ thyáhò́ná Jerusalemphú dố a htwǒ tè̤thyótè̤thya acṳ̂́ nuôtahe hò́.
25 {O monte Sinai está na Arábia.} Corresponde à Jerusalém atual, que é escrava com seus filhos.
26 Manárò cṳ̂́prè̤mò má̤to Sara yěnuôma a thyáhò́ ná vǐ̤ Jerusalem dố mò́khu akhu-akhyě, aphú tahenuô a htwǒ cṳ̂́ to. È ma pè̤muố̤ hò́.
26 Mas a Jerusalém lá do alto é livre e esta é a nossa mãe,
27 Me̤těhérò lisǎsè̌ hédû phúyě,
27 porque está escrito: Alegra-te, ó estéril, que não davas à luz; rejubila e canta, tu que não tinhas dores de parto, pois são mais numerosos os filhos da abandonada do que daquela que tem marido {Is 54,1}.
28 Puố̤vyá̤ thǐ꤮, khǒnyá̤yě thǐ thyáná Isaac nuô hò́. È yěnuô a opacè̤̌lya̤ ná Cò́marya a tè̤ò́lya̤. Cò́marya a tè̤ò́lya̤ akhu-akhyě, a dya hò́ thǐ phú Abraham aphúmòphúkhǔ tahenuô hò́.
28 Como Isaac, irmãos, vós sois filhos da promessa.
29 Bínuôkhè̌ phúprè̤khǔ dố a opacè̤̌lya̤ phú prè̤lukayǎ alé̤klǒ o ní̤dyé yětôprè̤nuô, a me̤cyě̤me̤cṳ̂ phúprè̤khǔ dố a opacè̤̌lya̤ ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè a tè̤pro̤prya̤ shyosò̌ yěnuô tôprè̤. Khǒnyá̤rò, a htwǒhtya kuô̌ dûhò́ ané̤ phúnuô hò́.
29 Como naquele tempo o filho da natureza perseguia o filho da promessa, o mesmo se dá hoje.
30 Manárò lisǎsè̌kǔ hé, “Vè̤́htekyǎ cṳ̂́prè̤mò ná a phúkhǔ nuô, me̤těhérò cṳ̂́prè̤mò aphúkhǔ ki ní̤bè tố̤kuô̌ phúucè̌yě ná cṳ̂́prè̤mò má̤to yě aphúkhǔ nuôma aní̤ to.”
30 Que diz, porém, a Escritura? Lança fora a escrava e seu filho, porque o filho da escrava não será herdeiro com o filho da livre {Gn 21,10}.
31 Me̤phúnuôrò puố̤vyá̤ thǐ꤮, pè̤ ma cṳ̂́prè̤mò nuô tôprè̤ aphú má̤to. Pè̤ ma cṳ̂́prè̤mò má̤to nuô tôprè̤ aphú tahe hò́.
31 Pelo que, irmãos, não somos filhos da escrava, mas sim da que é livre.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gálatas 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.