Filipenses 2
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC
1 Thǐ tè̤ohtwǒprè̤ dố Krístu akǔ yěnuôma, a ní̤hè̌ní̤re sálé̤ thǐ è̌? Atè̤mo̤ yěnuôma a me̤mo̤ sálé̤ thǐ thè́plò è̌? Thǐ bò́thyóbò́lǎ kuô̌ sálé̤ lahyǎ ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè è̌? Krístu yětôprè̤ nuôma a me̤ryá ní̤dyé thǐ, a thè́zò̤ ní̤dyé sálé̤ thǐ è̌?
1 Se me é possível, pois, alguma consolação em Cristo, algum caridoso estímulo, alguma comunhão no Espírito, alguma ternura e compaixão,
2 Htuô̌rò, o lahyǎ ná tè̤tane̤ tôcô꤮ tuô̌, tè̤mo̤ní̤ lǔ tôcô꤮ tuô̌, thè́plò tômětuô̌ ná tè̤taze-one tôcô꤮ tuô̌ ní꤮. Thǐ ki me̤phúnuô hénuôma thǐ me̤lốme̤bǎ pé̤ hò́ vǎ tè̤thè́krṳ̂̌thè́lò̤̌ hò́.
2 completai a minha alegria, permanecendo unidos. Tende um mesmo amor, uma só alma e os mesmos pensamentos.
3 Bí thǐ me̤tè̤ akhè̌nuô, myádu ní̤dyédû tû́ thǐ tôprè̤ agně tǎmé̤ ní, phyéduphyéhtyalô̌ tǎ thǐné̤ tǎmé̤, má̤tôkhónuô shyalya̤ní̤ lahyǎ thǐ thè́plò dố tôprè̤ ná tôprè̤ alè̤̌ ní꤮, rò tane̤du lốklò̌ ǔruô ná thǐné̤ ní̤dû ní꤮.
3 Nada façais por espírito de partido ou vanglória, mas que a humildade vos ensine a considerar os outros superiores a vós mesmos.
4 Myápṳ̌ ní̤dyé tû́dûprè́ thǐ tè̤lo tahe agněnuô tǎmé̤ ní, tane̤ tuố̤ pé̤ kuô̌ǔ tôprè̤ ná tôprè̤ agně ní꤮.
4 Cada qual tenha em vista não os seus próprios interesses, e sim os dos outros.
5 Thǐ tǒ dya thyá lahyǎ thǐ thè́plò phú Krístunuô.
5 Dedicai-vos mutuamente a estima que se deve em Cristo Jesus.
6 Krístu o ná Cò́marya alé̤klǒ thyáná Cò́marya nuôhò́ manárò a tane̤ dyakrṳ̂nya̤ ní̤dyékuô̌ ané̤ ná Cò́marya to.
6 Sendo ele de condição divina, não se prevaleceu de sua igualdade com Deus,
7 Má̤tôkhónuô, a vǐkyǎ a tè̤pro̤tè̤prya̤ ná Cò́marya akhǎlé̤ tahe, a vǐkyǎ tè̤pwǒ̤tôcô, rò a hyǎlya̤ htwǒ ané̤ thyáná cṳ̂́ tôprè̤, htuô̌to a hyǎlya̤ klwo ané̤ phú prè̤lukayǎ tôprè̤nuô.
7 mas aniquilou-se a si mesmo, assumindo a condição de escravo e assemelhando-se aos homens.
8 Rò a hyǎ dyéluô̌ hò́ ané̤ phú prè̤lukayǎ nuôhò́, htuô̌rò, a shyalya̤ ané̤ dố ǔlè̤̌. A ní̤dǎ Cò́marya angó̤, a thyěkyǎ cò́ rò a dya tè̤ tôcô꤮ to. Tuố̤dố a tǒbè thyě cò́ dố krusulo̤ cò́ rò a cṳ̌e prè́.
8 E, sendo exteriormente reconhecido como homem, humilhou-se ainda mais, tornando-se obediente até a morte, e morte de cruz.
9 Phúnuôrò Cò́marya bedubehtǔ ní̤dyé lǔ rò a dyahtya lǔ dố akhǎlé̤ htyalô̌lốǔ rò a dyé lǔ mwi̤ dố aduklò̌lố cò́ ná ǔmwi̤ pwǒ̤꤮ tôprè̤.
9 Por isso Deus o exaltou soberanamente e lhe outorgou o nome que está acima de todos os nomes,
10 — ausente —
10 para que ao nome de Jesus se dobre todo joelho no céu, na terra e nos infernos.
11 — ausente —
11 E toda língua confesse, para a glória de Deus Pai, que Jesus Cristo é Senhor.
12 Phúnuôrò, khǒbò́thyómo̤ thǐ꤮ bí vǎ otố̤kuô̌ ná thǐ akhè̌nuô, thǐ ní̤dǎ vǎ ngó̤, khǒnyá̤yě vǎ oye̤ ná thǐ akhu-akhyě, thǐ tǒbè ní̤dǎ lốklò̌ pǎ cò́ vǎngó̤ cò́. Thyáphú thǐ ki me̤lốbǎhtya tè̤me̤lwóhteka̤ thǐ agněnuô, yácû́ me̤ lahyǎ tè̤ dố tè̤dyazṳ̂́dyanyá̤ Cò́marya akǔ, rò me̤ tố̤kuô̌dû ná tè̤thè́isě tanyǎ̤tadè cò́ ènuô ní꤮.
12 Assim, meus caríssimos, vós que sempre fostes obedientes, trabalhai na vossa salvação com temor e tremor, não só como quando eu estava entre vós, mas muito mais agora na minha ausência.
13 Me̤těhérò, thyáphú thǐ ki thè́plòshyo thè́zṳ̂́ ní̤dǎ krwǒme̤ kuô̌ phú Cò́marya a tè̤thè́zṳ̂́ dố aryá tahe agněnuô, a me̤ pé̤hò́ tè̤ dố thǐkǔ pwǒ̤꤮ tôphuố cò́ hò́.
13 Porque é Deus quem, segundo o seu beneplácito, realiza em vós o querer e o executar.
14 — ausente —
14 Fazei todas as coisas sem murmurações nem críticas,
15 — ausente —
15 a fim de serdes irrepreensíveis e inocentes, filhos de Deus íntegros no meio de uma sociedade depravada e maliciosa, onde brilhais como luzeiros no mundo,
16 Hésodônyǎ pé̤kuô̌ lahyǎ ǔ tè̤htwǒprè̤ ari-akyǎ yěnuô ní꤮. Thǐ ki me̤phúnuô hérò bí Krístu hyǎlya̤ khyěthyá amò̤́nyě pǎ tônyěnuô, lò̌꤮ vǎ tè̤yácû́ tahe ná vǎ tè̤phyétè̤me̤ yětahenuô a htwǒhtya kyǎdě pǎtohò́ akhu-akhyě, dố thǐkhuthǐkhyě rò vǎ ki phyéhtyalô̌ ní̤dyé vǎné̤ pǎ.
16 a ostentar a palavra da vida. Dessa forma, no dia de Cristo, sentirei alegria em não ter corrido em vão, em não ter trabalhado em vão.
17 Dố vǎ dônyǎ tè̤thè́krṳ̂̌mila akhu-akhyěrò taryáma vǎ thyě cò́ pǎ è. Bí thǐ zṳ̂́e tè̤thè́krṳ̂̌mila akhè̌nuô, thǐ dyélya̤ hò́ thǐ thè́plòhtwǒprè̤ dố Cò́marya a o thyácò́hò́ná bwídu lǔhtya tè̤phútè̤lye̤ dố Cò́marya a o nuô hò́. Ǔ ki me̤thyě vǎ hérò, vǎthwi ki htwítǎ̤ thyácò́ná bwídu tôprè̤ zṳ̂tǎ̤ htyězǎ̤ dố hekhu dố athyáná ǔ lǔhtya tè̤lǔtè̤tyǎ nuôhò́. A ki htwǒhtya phúnuô hérò vǎ ki thè́krṳ̂̌thè́lò̌, thè́luố̤phòphû̌ tố̤kuô̌ lò̌ ná thǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ prè́.
17 Ainda que tenha de derramar o meu sangue sobre o sacrifício em homenagem à vossa fé, eu me alegro e vos felicito.
18 Thǐ bèbè, thǐ tǒkò thè́krṳ̂̌thè́lò̌, thè́luố̤phòphû̌ tố̤kuô̌ lahyǎ ná vǎvǎ.
18 Vós outros, também, alegrai-vos e regozijai-vos comigo.
19 Thyáphú vǎ ki thè́gně thǐrithǐkyǎ rò a ki dyéhè̌dyére me̤mo̤htyató̤ pó̤ vǎ thè́plò pǎ agněnuô, a ki tǒ Byacè Jesǔ athè́plò hérò vǎ ki nò̌hyǎ pryǎ pé̤ thǐ Timothy dố thǐ o pǎ rò a ki ka̤ hésoluô̌ pé̤ vǎ pǎ.
19 Espero no Senhor Jesus enviar-vos dentro em breve Timóteo, para que me traga notícias vossas e eu me sinta reconfortado.
20 Athè́plò o má̤lakǒ cò́ thǐ cò́. Lò̌꤮ kayǎ dố a o kuô̌ ná vǎ bíyě tahe dố athyáná lǔnuô vǎ myáhtyenò́ tôprè̤꤮ to.
20 Pois não há ninguém como ele, tão unido comigo em sentimento, que com tão sincera afeição se interesse por vós.
21 Kayǎ dố aruô lò̌꤮ plǐ tahe nuôma a myápṳ̌ me̤ní̤ lahyǎ prè́tû́ tè̤ dố a htwǒbwíhtwǒtaryě dố èthǐ agně ní̤dû nuôtahe prè́. A myápṳ̌ me̤ pé̤ lahyǎ Jesǔ Krístu agně to.
21 Todos os demais buscam os próprios interesses e não os de Jesus Cristo.
22 Thǐ thè́gnědûhò́, Timothy ma kayǎ ngṳdupri̤du tôprè̤. A me̤tố̤kuô̌ hò́ tè̤ ná vǎ dố tè̤thè́krṳ̂̌mila ki duhtyahtǔhtya agně yěnuôma a thyácò́hò́ ná phú ná phè̌ nuôhò́.
22 Quanto a ele, conheceis a sua inabalável fidelidade: tal como um filho ao pai, ele se dedica, comigo, ao serviço do Evangelho.
23 Phúnuôrò shyé꤮ vǎ thè́gněhò́ ná tè̤ ki htwǒhtya hò́ ané̤ ná vǎ bíyě phútě pǎ akhè̌nuô, vǎ myásû̌ dố vǎ ki nò̌hyǎlya̤ lè̤́pryǎ Timothy dố thǐ o pǎ.
23 É ele que eu pretendo enviar-vos, logo que eu puder entrever o desfecho da minha causa.
24 Nyě̤tyato pǎnuô, vǎ zṳ̂́ení̤ ná Byacè ki me̤cwó̤ vǎ pǎ rò vǎ né̤byacè ní̤dû, vǎ ki hyǎtuố̤bè́ kuô̌ dố thǐ o pǎ.
24 Aliás, confio no Senhor que também eu irei visitar-vos em breve.
25 Vǎ tǒkò nò̌ka̤khyě pé̤ thǐ Epaphrodito dố thǐ o vǎ tane̤ phúnuô. È ma vǎ puố̤vyá̤ tôprè̤, è ma kayǎ dố a me̤tố̤ htuô̌hò́ tè̤ ná vǎ rò a sá ró̤tố̤kuô̌ htuô̌hò́ tè̤ ná vǎ hò́. È ma kayǎ dố a thǔ pé̤ thǐ li nuôtôprè̤ hò́ rò thyáphú a ki me̤cwó̤ pé̤ vǎ tè̤lo tahenuô rò thǐ nò̌hyǎ lǔ dố vǎ o nuôtôprè̤ hò́.
25 Julguei necessário enviar-vos nosso irmão Epafrodito, meu companheiro de labor e de lutas, que designastes para assistir-me em minhas necessidades.
26 Mame̤těrò thǐ ní̤huô̌ ná Epaphrodito omo̤-oryá to akhu-akhyě a nethuô myáhtye nyacò́ thǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ cò́, rò a tane̤kṳ́ tane̤kyǎ̤ pé̤ nyacò́ dố thǐgně cò́, phúnuôrò vǎ nò̌ka̤khyě khyěthyá è dố thǐ o.
26 Ele estava com saudades de todos vós e visivelmente preocupado, por terdes tido notícia da sua doença.
27 A thè́swí má̤lakǒ cò́ ni, a kíré̤ phûthyě talí cò́ hò́. Manárò Cò́marya thè́zò̤ní̤ pǎ è, rò a thè́zò̤ní̤ tû́ è má̤to, a thè́zò̤ní̤ kuô̌tuố̤ pǎ vǎ. Me̤těhérò a ki thyěbye hénuôma, vǎ ki thè́plè̤̌nebè lốklò̌ pó̤ cò́ nyǎ ná yě hò́.
27 De fato esteve mal, às portas da morte! Mas Deus teve compaixão dele, e não somente dele, mas também de mim, para que eu não tivesse aflição sobre aflição.
28 Phúnuôrò, shyé꤮ thǐ myáhtye è pǎ rò, thyáphú thǐ ki thè́krṳ̂̌thè́lò̌ khyěthyá pǎ, htuô̌to thyáphú vǎ ki thè́plòkṳ́ yakhye hyǎtó̤pǎ agněnuôrò, vǎ lé thè́plò shyolốklò̌ pó̤ ná vǎ ki nò̌ka̤khyě è dố thǐ o pǎ.
28 Esta é a razão por que procurei enviá-lo antes, para que, vendo-o, novamente vos alegreis e eu também fique menos preocupado.
29 Phúnuô akhu-akhyě, è́mo̤sûryá lahyǎ è phú puố̤vyá̤ dố a zṳ̂́e Byacè tôprè̤nuô ní꤮. È́mo̤sû è ná tè̤thè́luố̤phòphû̌ rò dyazṳ̂́dyanyá̤ kayǎ dố athyáná ènuô tahe ní꤮.
29 Portanto, acolhei-o no Senhor com toda a alegria e tratai com grande estima homens assim.
30 Me̤těhérò, thǐ yǒ me̤cwó̤bè́ vǎ to akhu-akhyě, thyáphú a ki me̤cwó̤ vǎ agněnuô, dố Krístu a tè̤phyétè̤me̤ agně rò, a ophû cò́ ná tè̤thyě cò́.
30 Porque foi pela causa de Cristo que esteve próximo da morte, e arriscou a própria vida, para prestar-me os serviços que vós não podíeis prestar em pessoa.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Filipenses 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.