Filipenses 2
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARIB
1 Thǐ tè̤ohtwǒprè̤ dố Krístu akǔ yěnuôma, a ní̤hè̌ní̤re sálé̤ thǐ è̌? Atè̤mo̤ yěnuôma a me̤mo̤ sálé̤ thǐ thè́plò è̌? Thǐ bò́thyóbò́lǎ kuô̌ sálé̤ lahyǎ ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè è̌? Krístu yětôprè̤ nuôma a me̤ryá ní̤dyé thǐ, a thè́zò̤ ní̤dyé sálé̤ thǐ è̌?
1 Portanto, se há alguma exortação em Cristo, se alguma consolação de amor, se alguma comunhão do Espírito, se alguns entranháveis afetos e compaixões,
2 Htuô̌rò, o lahyǎ ná tè̤tane̤ tôcô꤮ tuô̌, tè̤mo̤ní̤ lǔ tôcô꤮ tuô̌, thè́plò tômětuô̌ ná tè̤taze-one tôcô꤮ tuô̌ ní꤮. Thǐ ki me̤phúnuô hénuôma thǐ me̤lốme̤bǎ pé̤ hò́ vǎ tè̤thè́krṳ̂̌thè́lò̤̌ hò́.
2 completai o meu gozo, para que tenhais o mesmo modo de pensar, tendo o mesmo amor, o mesmo ânimo, pensando a mesma coisa;
3 Bí thǐ me̤tè̤ akhè̌nuô, myádu ní̤dyédû tû́ thǐ tôprè̤ agně tǎmé̤ ní, phyéduphyéhtyalô̌ tǎ thǐné̤ tǎmé̤, má̤tôkhónuô shyalya̤ní̤ lahyǎ thǐ thè́plò dố tôprè̤ ná tôprè̤ alè̤̌ ní꤮, rò tane̤du lốklò̌ ǔruô ná thǐné̤ ní̤dû ní꤮.
3 nada façais por contenda ou por vanglória, mas com humildade cada um considere os outros superiores a si mesmo;
4 Myápṳ̌ ní̤dyé tû́dûprè́ thǐ tè̤lo tahe agněnuô tǎmé̤ ní, tane̤ tuố̤ pé̤ kuô̌ǔ tôprè̤ ná tôprè̤ agně ní꤮.
4 não olhe cada um somente para o que é seu, mas cada qual também para o que é dos outros.
5 Thǐ tǒ dya thyá lahyǎ thǐ thè́plò phú Krístunuô.
5 Tende em vós aquele sentimento que houve também em Cristo Jesus,
6 Krístu o ná Cò́marya alé̤klǒ thyáná Cò́marya nuôhò́ manárò a tane̤ dyakrṳ̂nya̤ ní̤dyékuô̌ ané̤ ná Cò́marya to.
6 o qual, subsistindo em forma de Deus, não considerou o ser igual a Deus coisa a que se devia aferrar,
7 Má̤tôkhónuô, a vǐkyǎ a tè̤pro̤tè̤prya̤ ná Cò́marya akhǎlé̤ tahe, a vǐkyǎ tè̤pwǒ̤tôcô, rò a hyǎlya̤ htwǒ ané̤ thyáná cṳ̂́ tôprè̤, htuô̌to a hyǎlya̤ klwo ané̤ phú prè̤lukayǎ tôprè̤nuô.
7 mas esvaziou-se a si mesmo, tomando a forma de servo, tornando-se semelhante aos homens;
8 Rò a hyǎ dyéluô̌ hò́ ané̤ phú prè̤lukayǎ nuôhò́, htuô̌rò, a shyalya̤ ané̤ dố ǔlè̤̌. A ní̤dǎ Cò́marya angó̤, a thyěkyǎ cò́ rò a dya tè̤ tôcô꤮ to. Tuố̤dố a tǒbè thyě cò́ dố krusulo̤ cò́ rò a cṳ̌e prè́.
8 e, achado na forma de homem, humilhou-se a si mesmo, tornando-se obediente até a morte, e morte de cruz.
9 Phúnuôrò Cò́marya bedubehtǔ ní̤dyé lǔ rò a dyahtya lǔ dố akhǎlé̤ htyalô̌lốǔ rò a dyé lǔ mwi̤ dố aduklò̌lố cò́ ná ǔmwi̤ pwǒ̤꤮ tôprè̤.
9 Pelo que também Deus o exaltou soberanamente, e lhe deu o nome que é sobre todo nome;
10 — ausente —
10 para que ao nome de Jesus se dobre todo joelho dos que estão nos céus, e na terra, e debaixo da terra,
11 — ausente —
11 e toda língua confesse que Jesus Cristo é Senhor, para glória de Deus Pai.
12 Phúnuôrò, khǒbò́thyómo̤ thǐ꤮ bí vǎ otố̤kuô̌ ná thǐ akhè̌nuô, thǐ ní̤dǎ vǎ ngó̤, khǒnyá̤yě vǎ oye̤ ná thǐ akhu-akhyě, thǐ tǒbè ní̤dǎ lốklò̌ pǎ cò́ vǎngó̤ cò́. Thyáphú thǐ ki me̤lốbǎhtya tè̤me̤lwóhteka̤ thǐ agněnuô, yácû́ me̤ lahyǎ tè̤ dố tè̤dyazṳ̂́dyanyá̤ Cò́marya akǔ, rò me̤ tố̤kuô̌dû ná tè̤thè́isě tanyǎ̤tadè cò́ ènuô ní꤮.
12 De sorte que, meus amados, do modo como sempre obedecestes, não como na minha presença somente, mas muito mais agora na minha ausência, efetuai a vossa salvação com temor e tremor;
13 Me̤těhérò, thyáphú thǐ ki thè́plòshyo thè́zṳ̂́ ní̤dǎ krwǒme̤ kuô̌ phú Cò́marya a tè̤thè́zṳ̂́ dố aryá tahe agněnuô, a me̤ pé̤hò́ tè̤ dố thǐkǔ pwǒ̤꤮ tôphuố cò́ hò́.
13 porque Deus é o que opera em vós tanto o querer como o efetuar, segundo a sua boa vontade.
14 — ausente —
14 Fazei todas as coisas sem murmurações nem contendas;
15 — ausente —
15 para que vos torneis irrepreensíveis e sinceros, filhos de Deus imaculados no meio de uma geração corrupta e perversa, entre a qual resplandeceis como luminares no mundo,
16 Hésodônyǎ pé̤kuô̌ lahyǎ ǔ tè̤htwǒprè̤ ari-akyǎ yěnuô ní꤮. Thǐ ki me̤phúnuô hérò bí Krístu hyǎlya̤ khyěthyá amò̤́nyě pǎ tônyěnuô, lò̌꤮ vǎ tè̤yácû́ tahe ná vǎ tè̤phyétè̤me̤ yětahenuô a htwǒhtya kyǎdě pǎtohò́ akhu-akhyě, dố thǐkhuthǐkhyě rò vǎ ki phyéhtyalô̌ ní̤dyé vǎné̤ pǎ.
16 retendo a palavra da vida; para que no dia de Cristo eu tenha motivo de gloriar-me de que não foi em vão que corri nem em vão que trabalhei.
17 Dố vǎ dônyǎ tè̤thè́krṳ̂̌mila akhu-akhyěrò taryáma vǎ thyě cò́ pǎ è. Bí thǐ zṳ̂́e tè̤thè́krṳ̂̌mila akhè̌nuô, thǐ dyélya̤ hò́ thǐ thè́plòhtwǒprè̤ dố Cò́marya a o thyácò́hò́ná bwídu lǔhtya tè̤phútè̤lye̤ dố Cò́marya a o nuô hò́. Ǔ ki me̤thyě vǎ hérò, vǎthwi ki htwítǎ̤ thyácò́ná bwídu tôprè̤ zṳ̂tǎ̤ htyězǎ̤ dố hekhu dố athyáná ǔ lǔhtya tè̤lǔtè̤tyǎ nuôhò́. A ki htwǒhtya phúnuô hérò vǎ ki thè́krṳ̂̌thè́lò̌, thè́luố̤phòphû̌ tố̤kuô̌ lò̌ ná thǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ prè́.
17 Contudo, ainda que eu seja derramado como libação sobre o sacrifício e serviço da vossa fé, folgo e me regozijo com todos vós;
18 Thǐ bèbè, thǐ tǒkò thè́krṳ̂̌thè́lò̌, thè́luố̤phòphû̌ tố̤kuô̌ lahyǎ ná vǎvǎ.
18 e pela mesma razão folgai vós também e regozijai-vos comigo.
19 Thyáphú vǎ ki thè́gně thǐrithǐkyǎ rò a ki dyéhè̌dyére me̤mo̤htyató̤ pó̤ vǎ thè́plò pǎ agněnuô, a ki tǒ Byacè Jesǔ athè́plò hérò vǎ ki nò̌hyǎ pryǎ pé̤ thǐ Timothy dố thǐ o pǎ rò a ki ka̤ hésoluô̌ pé̤ vǎ pǎ.
19 Ora, espero no Senhor Jesus enviar-vos em breve Timóteo, para que também eu esteja de bom ânimo, sabendo as vossas notícias.
20 Athè́plò o má̤lakǒ cò́ thǐ cò́. Lò̌꤮ kayǎ dố a o kuô̌ ná vǎ bíyě tahe dố athyáná lǔnuô vǎ myáhtyenò́ tôprè̤꤮ to.
20 Porque nenhum outro tenho de igual sentimento, que sinceramente cuide do vosso bem-estar.
21 Kayǎ dố aruô lò̌꤮ plǐ tahe nuôma a myápṳ̌ me̤ní̤ lahyǎ prè́tû́ tè̤ dố a htwǒbwíhtwǒtaryě dố èthǐ agně ní̤dû nuôtahe prè́. A myápṳ̌ me̤ pé̤ lahyǎ Jesǔ Krístu agně to.
21 Pois todos buscam o que é seu, e não o que é de Cristo Jesus.
22 Thǐ thè́gnědûhò́, Timothy ma kayǎ ngṳdupri̤du tôprè̤. A me̤tố̤kuô̌ hò́ tè̤ ná vǎ dố tè̤thè́krṳ̂̌mila ki duhtyahtǔhtya agně yěnuôma a thyácò́hò́ ná phú ná phè̌ nuôhò́.
22 Mas sabeis que provas deu ele de si; que, como filho ao pai, serviu comigo a favor do evangelho.
23 Phúnuôrò shyé꤮ vǎ thè́gněhò́ ná tè̤ ki htwǒhtya hò́ ané̤ ná vǎ bíyě phútě pǎ akhè̌nuô, vǎ myásû̌ dố vǎ ki nò̌hyǎlya̤ lè̤́pryǎ Timothy dố thǐ o pǎ.
23 A este, pois, espero enviar logo que eu tenha visto como há de ser o meu caso;
24 Nyě̤tyato pǎnuô, vǎ zṳ̂́ení̤ ná Byacè ki me̤cwó̤ vǎ pǎ rò vǎ né̤byacè ní̤dû, vǎ ki hyǎtuố̤bè́ kuô̌ dố thǐ o pǎ.
24 confio, porém, no Senhor, que também eu mesmo em breve irei.
25 Vǎ tǒkò nò̌ka̤khyě pé̤ thǐ Epaphrodito dố thǐ o vǎ tane̤ phúnuô. È ma vǎ puố̤vyá̤ tôprè̤, è ma kayǎ dố a me̤tố̤ htuô̌hò́ tè̤ ná vǎ rò a sá ró̤tố̤kuô̌ htuô̌hò́ tè̤ ná vǎ hò́. È ma kayǎ dố a thǔ pé̤ thǐ li nuôtôprè̤ hò́ rò thyáphú a ki me̤cwó̤ pé̤ vǎ tè̤lo tahenuô rò thǐ nò̌hyǎ lǔ dố vǎ o nuôtôprè̤ hò́.
25 Julguei, contudo, necessário enviar-vos Epafrodito, meu irmão, e cooperador, e companheiro nas lutas, e vosso enviado para me socorrer nas minhas necessidades;
26 Mame̤těrò thǐ ní̤huô̌ ná Epaphrodito omo̤-oryá to akhu-akhyě a nethuô myáhtye nyacò́ thǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ cò́, rò a tane̤kṳ́ tane̤kyǎ̤ pé̤ nyacò́ dố thǐgně cò́, phúnuôrò vǎ nò̌ka̤khyě khyěthyá è dố thǐ o.
26 porquanto ele tinha saudades de vós todos, e estava angustiado por terdes ouvido que estivera doente.
27 A thè́swí má̤lakǒ cò́ ni, a kíré̤ phûthyě talí cò́ hò́. Manárò Cò́marya thè́zò̤ní̤ pǎ è, rò a thè́zò̤ní̤ tû́ è má̤to, a thè́zò̤ní̤ kuô̌tuố̤ pǎ vǎ. Me̤těhérò a ki thyěbye hénuôma, vǎ ki thè́plè̤̌nebè lốklò̌ pó̤ cò́ nyǎ ná yě hò́.
27 Pois de fato esteve doente e quase à morte; mas Deus se compadeceu dele, e não somente dele, mas também de mim, para que eu não tivesse tristeza sobre tristeza.
28 Phúnuôrò, shyé꤮ thǐ myáhtye è pǎ rò, thyáphú thǐ ki thè́krṳ̂̌thè́lò̌ khyěthyá pǎ, htuô̌to thyáphú vǎ ki thè́plòkṳ́ yakhye hyǎtó̤pǎ agněnuôrò, vǎ lé thè́plò shyolốklò̌ pó̤ ná vǎ ki nò̌ka̤khyě è dố thǐ o pǎ.
28 Por isso vo-lo envio com mais urgência, para que, vendo-o outra vez, vos regozijeis, e eu tenha menos tristeza.
29 Phúnuô akhu-akhyě, è́mo̤sûryá lahyǎ è phú puố̤vyá̤ dố a zṳ̂́e Byacè tôprè̤nuô ní꤮. È́mo̤sû è ná tè̤thè́luố̤phòphû̌ rò dyazṳ̂́dyanyá̤ kayǎ dố athyáná ènuô tahe ní꤮.
29 Recebei-o, pois, no Senhor com todo o gozo, e tende em honra a homens tais como ele;
30 Me̤těhérò, thǐ yǒ me̤cwó̤bè́ vǎ to akhu-akhyě, thyáphú a ki me̤cwó̤ vǎ agněnuô, dố Krístu a tè̤phyétè̤me̤ agně rò, a ophû cò́ ná tè̤thyě cò́.
30 porque pela obra de Cristo chegou até as portas da morte, arriscando a sua vida para suprir-me o que faltava do vosso serviço.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Filipenses 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.