Atos 5
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Manárò kayǎ dố amwi̤ ná Anania otôprè̤. È ná amě Sapphira isè̌kyǎ ní̤dyé alyá̤ tôlé̤.
1 Havia, porém, um homem chamado Ananias que, com sua esposa, Safira, vendeu uma propriedade.
2 Rû̌ dố èthǐ isè̌ní̤ yěnuô, amě thè́plòo thyákuô̌ ná lǔ dố èthǐ ki bekyǎ èthǐgně tahe rò a okyǎ dố aruô yětahenuô a hyǎdyé ná Prè̤dônyǎphú nuôtahe.
2 Levou apenas parte do dinheiro aos apóstolos, mas, com aprovação da esposa, afirmou que aquele era o valor total e ficou com o resto.
3 Rò Petru hé lǔ, “Anania꤮ nè̤ cuố nò̌pốtuố̤ nè̤né̤ ná khǐnéricyá̤ khuklò́ me̤tě? Nè̤ lahǒkyǎhò́ Thè́ Sǎsè̌ Byacè hò́. Nè̤ cuố bedwó uốkyǎ tuố̤lyá̤ ngṳ dố nè̤ isè̌ní̤ è aklè̌ nuôtahe me̤tě?
3 Então Pedro disse: “Ananias, por que você deixou Satanás encher seu coração? Você mentiu para o Espírito Santo quando guardou parte do dinheiro para si.
4 Bí nè̤ isè̌tǎ̤ tyahí nè̤lyá̤ to akhè̌nuô, lyá̤yě ma nè̤tè̤ ní̤dû má̤to è̌? Nè̤ isè̌htuô̌hò́ rò rû̌ dố nè̤ ní̤bè tahenuô꤮ ma nè̤tè̤ prè́prè́. Phúnuô rò nè̤ cuố belya̤tuố̤ nè̤ thè́plò dố nè̤ ki me̤phúyě me̤tě? Yěma nè̤ lahǒ kayǎ má̤to, nè̤ lahǒ cò́ hò́ Cò́marya hò́.”
4 A propriedade era sua para vender ou não, como quisesse. E, depois de vendê-la, o dinheiro também era seu, para entregar ou não. Como pôde fazer uma coisa dessas? Você não mentiu para nós, mas para Deus!”.
5 Anania ní̤huô̌ ngó̤ yěnuô ná tôphuốtuô̌ a lakhû́thyěkyǎ cò́. Rò lò̌꤮ kayǎ dố a ní̤huô̌thè́gně lahyǎ tè̤me̤htwǒhtya ané̤ yětahenuô a taròthè́ thè́isě lò̌plǐ cò́.
5 Assim que Ananias ouviu essas palavras, caiu no chão e morreu. Um grande temor se apoderou de todos que souberam o que havia acontecido.
6 Prè̤khǔ phúdíphúthè tahe hyǎnuô̌tuố̤ rò a talǔbí lǔ ná ikè̤̌, rò èthǐ cò̤̌htekyǎ lǔ rò cuố iluốkyǎ lǔ.
6 Então alguns jovens se levantaram, envolveram o corpo num lençol e o levaram para fora, e depois o sepultaram.
7 Htuô̌rò a phû꤮ ohò́ thuô̌mû̌ akhè̌nuô, amě hyǎnuô̌ tuố̤dố Petru a o. Manárò dố pǎnunuô, a me̤kryá꤮ phútěnuô a thè́gně kuô̌ǔ tôcô꤮ to.
7 Cerca de três horas depois, sua esposa entrou, sem saber o que havia acontecido.
8 Petru sudyǎ Sapphira, “Nè̤ hésoluô̌ pé̤ myá vǎ, lò̌꤮ nè̤ ná nè̤vè̤ isè̌ní̤ ucè̌tazè̌ angṳ nuôma rû̌ báyě nyǎprè́ è̌?”
8 Pedro lhe perguntou: “Foi esse o valor que você e seu marido receberam pelo terreno?”. Ela respondeu: “Sim, foi esse o valor”.
9 Phúnuôrò Petru hé lǔ, “Mame̤těrò nè̤ ná nè̤vè̤ cuố me̤myá tuố̤ Thè́ Sǎsè̌ Byacè me̤tě? Kayǎ cuốiluố nè̤vè̤ tahenuô, a ka̤tuố̤ mópǎprè́ bí kadǎhtû̌ yěnuô prè́ rò èthǐ ki cò̤̌cuố kuô̌ pó̤ nè̤ pǎ!”
9 Então Pedro disse: “Como vocês puderam conspirar para pôr à prova o Espírito do Senhor? Veja, os jovens que sepultaram seu marido estão logo ali, perto da porta, e também levarão você”.
10 A hé htuô̌rò tôphuốtuô̌ Sapphira lakhû́ thyětǎ̤kyǎ kuô̌ bí Petru khǎduô khǎshyé nuô. Prè̤khǔ phúdíphúthè tahe hyǎnuô̌ rò myáhtye ná a thyěhò́ akhu-akhyě èthǐ cò̤̌htecuốiluố tố̤kyǎ lǔ ná avè̤.
10 No mesmo instante, ela caiu no chão e morreu. Quando os jovens entraram e viram que ela estava morta, levaram seu corpo para fora e a sepultaram ao lado do marido.
11 Lò̌꤮ prè̤zṳ̂́etè̤ plò́mṳphú yětômṳlò̌ ná kayǎ dố aruô tahe ní̤huô̌thè́gně lahyǎ tè̤me̤htwǒhtya ané̤ yětaherò a thè́isě lahyǎ kanó̤꤮ to.
11 Um grande temor se apoderou de toda a igreja e de todos que souberam desse acontecimento.
12 Tè̤me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ tahe bèbè, tè̤me̤ tapa̤khyéthu tahe bèbè, Prè̤dônyǎphú tahe me̤luô̌ pé̤ è́lǎ ǔ. Lò̌꤮ prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe hyǎ myáhtye tǎ̤sû lǔ dố tè̤lǔhǒdu khǎlé̤ tôpho dố ǔ è́ ná Khwí Solomo hilákû yěnuô akǔ.
12 Os apóstolos realizavam muitos sinais e maravilhas entre o povo. Todos se reuniam regularmente no templo, na parte conhecida como Pórtico de Salomão.
13 Kayǎ dố a zṳ̂́enyá̤e to tahenuô a hyǎnuô̌ obû kuô̌ èthǐ tôprè̤꤮ to tadû́rò a htuthè́ ní̤dyé nyacò́ èthǐ.
13 Quando se reuniam ali, ninguém mais tinha coragem de juntar-se a eles, embora o povo os tivesse em alta consideração.
14 Manárò prè̤mòprè̤khǔ dố a zṳ̂́e Byacè tahenuô, a hyǎnuô̌ró̤ è́htya ná è́htya kuô̌ dố èthǐ aplò́amṳ akǔ.
14 Cada vez mais pessoas, multidões de homens e mulheres, criam no Senhor.
15 Prè̤dônyǎphú tahe yǒ me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ pé̤ hò́ ǔ tè̤yětahe akhu-akhyě, bí Petru cuốrwó klyákǔ bí èthǐ khǎshyé yě akhè̌nuô, thyáphú a zo̤uô ki tǎ̤bè prè̤swíprè̤sè̌ yětahe nuôrò, kayǎ tahe záhyǎní̤ lahyǎ kayǎswíkayǎsè̌ tahe rò a hyǎ dè̌lya̤ pé̤ èthǐ alé̤myě tahe, klo tahe dố klyádukǔ.
15 Como resultado, o povo levava os doentes às ruas em camas e macas para que a sombra de Pedro cobrisse alguns deles enquanto ele passava.
16 Kayǎ bè́mṳ dố a o tavǐtava̤ phû ná vǐ̤ Jerusalem nuôtahe záhyǎní̤ lahyǎ kayǎswíkayǎsè̌ tahe, má̤torò kayǎ dố khǐnémǔmyá̤ me̤bè lǔ tahe dố èthǐ a o rò a zasǐmé̤ pé̤ lò̌ cò́ ǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤.
16 Muita gente vinha das cidades ao redor de Jerusalém, trazendo doentes e atormentados por espíritos impuros, e todos eram curados.
17 Yětôphuốrò bwídukhulố tôprè̤ ná lò̌꤮ prè̤ dố a krwǒkuô̌ lǔkhyě dố a opanuô̌ tố̤kuô̌ dố Saducěophú aplò́amṳ bínuô tahe, thè́kháthè́hte tadû cò́ Prè̤dônyǎphú yětahe cò́.
17 Tomados de inveja, o sumo sacerdote e seus oficiais, que eram saduceus,
18 Èthǐ pṳ̂́ Prè̤dônyǎphú tahe rò dò́tǎ̤kyǎ èthǐ dố htò̌kǔ.
18 prenderam os apóstolos e os colocaram numa prisão pública.
19 Manárò bí nuôtôthè̌nuô, Byacè tanémò́khuphú tôprè̤ hyǎbámǒ kadǎ rò a plwǒhtekyǎ Prè̤dônyǎphú yětahe rò a hé èthǐ,
19 Um anjo do Senhor, porém, veio durante a noite, abriu as portas do cárcere e os levou para fora.
20 “Cuốnuô̌ kahtòo lahyǎ dố tè̤lǔhǒdu avǐ̤kǔ nuô rò hésodônyǎ pé̤ lò̌ǔ ná tè̤ohtwǒprè̤ athè̌ yě ari-akyǎ nuô.”
20 “Vão ao templo e transmitam ao povo esta mensagem de vida!”, disse ele.
21 Prè̤dônyǎphú tahe ní̤dǎ mò́khutanéphú nuôtôprè̤ angó̤ rò, bí mò̤́lǐbǔ akhè̌nuô, èthǐ cuốnuô̌ lahyǎ dố tè̤lǔhǒdu a vǐ̤tarè́kǔ rò èthǐ cáhtya ithyóithyatǎ̤ lò̌ ǔ bínuô.
21 Desse modo, ao amanhecer, os apóstolos entraram no templo, conforme haviam sido instruídos, e, sem demora, começaram a ensinar. Mais tarde, o sumo sacerdote e seus oficiais chegaram, reuniram o conselho,
22 Manárò bí Juda klyěkhuklò́ tahe cuốnuô̌ dố ǔ lé̤dò́o èthǐ akhǎlé̤ akhè̌nuô, a myáhtye pǎ Prè̤dônyǎphú yětahe tôprè̤꤮ to akhu-akhyě, èthǐ ka̤héso khyě kayǎ htwǒ khuklò́khuklyǎ nuôtahe ná muố̤prû̌muố̤prè̤́ nuôtahe, rò a hé èthǐ,
22 Mas, quando os guardas do templo chegaram à prisão, os homens não estavam lá. Então voltaram e contaram:
23 “Bí pè̤ cuốtuố̤ dố ǔ lé̤dò́o akhǎlé̤ akhè̌nuô, pè̤ myáhtye ǔ ká̤ma oryálǎ kadǎ ná thò́. Htuô̌rò lò̌꤮ prè̤opò̤́ htò̌ yětahenuô, a kahtòopò̤́o lahyǎ bí kadǎhtû̌ nuô pwǒ̤꤮ tôprè̤ tadû́rò pè̤ bámǒ kadǎ rò pè̤ nuô̌myá dố akǔ akhè̌nuô, pè̤ myáhtye pǎ tôprè̤꤮ to.”
23 “A prisão estava bem trancada, com os guardas vigiando do lado de fora, mas, quando abrimos as portas, não havia ninguém!”.
24 Bí prè̤opò̤́ tè̤lǔhǒdu khuklò́ yětôprè̤ ná prè̤lǔtyǎ khuklò́ tahe ní̤huô̌ tè̤ritè̤kyǎ yě akhè̌nuô, a htetapa̤ lò̌plǐ lǔ rò a tane̤ lahyǎ ná ma a kíré̤ htwǒhtya kuô̌lò̌ pó̤ kryá꤮ ǐtě pǎ a tane̤ lò̌plǐ phúnuô.
24 Ao ouvir isso, o capitão da guarda do templo e os principais sacerdotes ficaram perplexos e se perguntavam o que aconteceria em seguida.
25 Yětôphuốrò kayǎ hyǎnuô̌ tôprè̤ rò a hé èthǐ, “Ní̤dǎ lahyǎ꤮ thǐ dò́tǎ̤ kayǎ dố htò̌kǔ nuôtahe cuốo dố tè̤lǔhǒdu a vǐ̤tarè́kǔ nuô rò a ithyóithyatǎ̤ lò̌plǐ ǔ bínuô hò́.”
25 Então alguém chegou com a seguinte notícia: “Os homens que os senhores puseram na cadeia estão no templo, ensinando o povo!”.
26 Phúnuôrò prè̤opò̤́ tè̤lǔhǒdu khuklò́ yětôprè̤ ná a khǒpacè̤̌ tahe htecuố è́ka̤khyě Prè̤dônyǎphú nuôtahe. Manárò thè́isě ná ǔ vǐ èthǐ ná lò̤́ rò èthǐ me̤shyome̤sò̌ bû lǎ ná èthǐ to.
26 O capitão e seus guardas foram e prenderam os apóstolos, mas sem violência, pois temiam que o povo os apedrejasse.
27 Èthǐ thǔcuố Prè̤dônyǎphú yětahe dố Judaphú khuklò́khuklyǎ yětahe anyěhyǎ rò bwídukhulố yětôprè̤ sudyǎ ce̤myá èthǐ.
27 Em seguida, levaram os apóstolos e os apresentaram ao conselho de líderes do povo, onde o sumo sacerdote os confrontou.
28 A hé èthǐ, “Pè̤ hétǎ̤héte̤ htuô̌hò́ thǐ ná ithyóithya pǎ tǎ ǔ ná kayǎ yětôprè̤ amwi̤ tǎmé̤ ní꤮, rò khǒnyá̤yě thǐ myámyá thǐ cuố me̤kryá꤮ hò́ ǐtětě! Thǐ ithyó pye̤cuố lò̌plǐ hò́ ǔ dố vǐ̤ Jerusalem akǔ yěnuô hò́. Kayǎ nuôtôprè̤ thyě nuôma pè̤ yětahe akhyě hò́, thǐ thè́zṳ̂́ dya lahyǎ pè̤ tè̤thû́ phúnuô.”
28 “Nós lhes ordenamos firmemente que nunca mais ensinassem em nome desse homem”, disse ele. “E, mesmo assim, vocês encheram Jerusalém com esse seu ensino e querem nos responsabilizar pela morte dele!”
29 Petru ná Prè̤dônyǎphú tahe hésû, “Phû꤮ ná kíré̤ ní̤dǎ prè̤lu kayǎ angó̤nuô, bè ní̤dǎ klò̌ dố Cò́marya angó̤.
29 Pedro e os apóstolos responderam: “Devemos obedecer a Deus antes de qualquer autoridade humana.
30 Thǐ mṳ̂̌thyěhtya htuô̌hò́ Jesǔ dố krusulo̤ rò pè̤phyěpè̤phuô̌ a Cò́marya yětôprè̤ me̤htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá è dố tè̤thyě khǎlé̤ hò́.
30 O Deus de nossos antepassados ressuscitou Jesus dos mortos depois que os senhores o mataram, pendurando-o numa cruz.
31 Thyáphú Cò́marya ki dyé pé̤ Israelphú tahe tè̤za̤ ní̤dû né̤ ná tè̤plwǒkyǎ tè̤thû́ tahe agněnuô, a dya-ohò́ Jesǔ dố atakhu cò́htwó tôkyě phú kayǎ htwǒduhtwǒkhu tôprè̤ ná prè̤me̤lwóhteka̤ ǔ tôprè̤nuô hò́.
31 Deus o colocou no lugar de honra, à sua direita, como Príncipe e Salvador, para que o povo de Israel se arrependesse de seus pecados e fosse perdoado.
32 Pè̤ ma prè̤ dố a khyáluô̌ pé̤ ǔ thè́ ná tè̤yě tahe ari-akyǎ hò́. Phúnuôhò́ Thè́ Sǎsè̌ Byacè yě bèbè, a khyáluô̌ thyákuô̌ athè́ phúnuônuô. Thè́ Sǎsè̌ Byacè yěnuô Cò́marya dyétǎ̤ pé̤ ná kayǎ dố a ní̤dǎ lǔngó̤ nuôtahe agně prè́.”
32 Somos testemunhas dessas coisas, e assim é também o Espírito Santo, que Deus dá àqueles que lhe obedecem”.
33 Bí Judaphú khuklò́du khusuhtǔ tahe ná Judaphú muố̤prû̌muố̤prè̤́ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe ní̤huô̌ tè̤hébèyě akhè̌nuô, a thè́plòdu kanó̤꤮ to. Rò a thè́zṳ̂́ kreme̤thyěkyǎ cò́ Prè̤dônyǎphú yětahe cò́.
33 Quando ouviram isso, os membros do conselho se enfureceram e decidiram matá-los.
34 Manárò bí èthǐ aklè̌nuô Pharisěophú dố amwi̤ ná Gamalie otôprè̤. È ma tè̤thyótè̤thya athárá tôprè̤, htuô̌to è ma kayǎ tôprè̤ dố ǔ dyaduzṳ̂́nyá̤ní̤ lǔ. A ihtò dố kayǎ htwǒ khuklò́ tahe anyěhyǎ rò a nò̌è́hte khókyǎ lò̌ Prè̤dônyǎphú tahe dố aklò̌ taplô̤phú.
34 Um deles, porém, um fariseu chamado Gamaliel, especialista na lei e respeitado por todo o povo, levantou-se e ordenou que eles fossem retirados da sala do conselho por um momento.
35 Htuô̌rò a hé Judaphú dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe, “Khǒbò́thyó Israelphú thǐ꤮, thǐ kíré̤ me̤ kayǎ yětahe phútěnuô, tane̤ tǎ̤te̤ lahyǎ taki.
35 Em seguida, disse aos demais: “Israelitas, cuidado com o que planejam fazer a esses homens!
36 Tane̤htya tuố̤ lahyǎ ná dố aré̤khè̌ nuôma kayǎmwi̤ ná Theuda ohtya tôprè̤. A hélya̤ ní̤dyé ané̤ ná vǎ ma kayǎ htwǒdu tôprè̤. A khǒpacè̤̌ dố a krwǒkuô̌ lǔ nuô a phû꤮ o lwǐ̤zè̤ cò́, tadû́rò bí ǔ me̤thyěkyǎ htuô̌hò́ lǔ akhè̌nuô, a khǒpacè̤̌ tahe lṳpruốlṳpryǎ lò̌ prè́. Htuô̌rò a tè̤phyétè̤me̤ tahenuô a pyékyǎlò̌ bínuô prè́.
36 Algum tempo atrás, surgiu um certo Teudas, que afirmava ser alguém importante. Umas quatrocentas pessoas se juntaram a ele, mas foi morto e seus seguidores se dispersaram, e o movimento deu em nada.
37 Dốkhyě bí ǔ ihtuôplò́ htyěphúké̤phú amwi̤ tè̤rǎmárǎdyǎ akhè̌nuô, Galileaphú dố amwi̤ ná Juda héyěnuô tôprè̤ oluô̌htya khyěthyá. A cuố ilo-ilyání̤ è́lǎ kayǎ tadû́rò nyě̤tyatorò ǔ me̤thyěkyǎ lǔ rò a khǒpacè̤̌ tahe lṳpruốlṳpryǎkyǎ khyěthyá prè́.
37 Depois dele, na época do censo, apareceu Judas, da Galileia, que fez muitos seguidores. Ele também foi morto, e seu grupo se dispersou.
38 Phúnuôhò́ tè̤ritè̤kyǎ dố a htwǒhtya khǒnyá̤yě bèbè, vǎ thè́zṳ̂́ hé thǐ ná me̤ tǎ èthǐ tôcô꤮ tǎmé̤. Nò̌odû èthǐ phúnuô, me̤těhérò èthǐ tane̤ me̤tè̤ yětahenuô, ki má̤ prè́ a hyǎ dố prè̤lu kayǎ a tè̤tane̤ kihérò a pyékyǎ dû atè̤ pǎ꤮.
38 “Portanto, meu conselho é que deixem esses homens em paz e os soltem. Se o que planejam e fazem é meramente humano, logo serão frustrados.
39 Má̤torò tè̤me̤ yěnuô, a o dố Cò́marya a ohyǎ kihénuôma thǐ me̤pé̤ ná èthǐ to, thǐ vû́sû prè́ ná Cò́marya prè́ nuô, thǐ myáhtye shyěklò̤́ ná thǐné̤ pǎ.”
39 Mas, se é de Deus, vocês não serão capazes de impedi-los. Pode até acontecer de vocês acabarem lutando contra Deus”.
40 Prè̤ htwǒ Judaphú khuklò́dukhusuhtǔ tahe cṳ̌e kuô̌ Gamalie a tè̤dyétane̤cwó̤ yě rò a è́nuô̌ khyěthyá Prè̤dônyǎphú yětahe. Htuô̌rò a mṳ̂̌ èthǐ ná iplírwí̤ htuô̌rò a hé èthǐ ná thǐ bè dônyǎhésoní̤ pé̤ pǎ ǔ ná Jesǔ amwi̤ yěnuô to, a héhtuô̌ phúnuôrò a plwǒ ka̤kyǎ èthǐ.
40 Os demais membros aceitaram o conselho de Gamaliel. Chamaram os apóstolos e mandaram açoitá-los. Depois, ordenaram que nunca mais falassem em nome de Jesus e, por fim, os soltaram.
41 Prè̤dônyǎphú tahe thè́krṳ̂̌thè́lò̌ htecuốkyǎ dố Judaphú khuklò́khuklyǎ yětahe a mèthènyě, me̤těhérò dố Jesǔ akhu-akhyěrò Cò́marya dya-o nyǎ hò́ èthǐ ná a bè khyábè ǔ me̤tarè̤̌ èthǐ phúyě nuôma a kò nyǎ hò́ phúnuô prè́.
41 Quando os apóstolos saíram da reunião do conselho, estavam alegres porque Deus os havia considerado dignos de sofrer humilhação pelo nome de Jesus.
42 Rò dốkhyěnuô, èthǐ okuốkyǎ to. Dố tè̤lǔhǒdu akǔnuô bèbè, dố ǔhiǔphyǎ akǔnuô bèbè, pwǒ̤nyěnyě꤮ èthǐ ithyóithya plehyǎ pé̤ ǔ, èthǐ hésodônyǎ plehyǎ luô̌ pé̤ pó̤ ǔ ná tè̤thè́krṳ̂̌mila ari-akyǎ. Tè̤thè́krṳ̂̌mila ma má̤hò́ Jesǔ ma kayǎ dố a me̤lwóhteka̤ prè̤lu hekhuphú lò̌plǐ tôprè̤ hò́.
42 E todos os dias, no templo e de casa em casa, continuavam a ensinar e anunciar que Jesus é o Cristo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.