Atos 2
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NAA
1 Bí mò̤́nyě dố ǔ è́ ná Pentecosto hyǎtuố̤hò́ akhè̌nuô, èthǐ lò̌꤮ plǐ hyǎ oplò́oplu ró̤lò̌ lǔ dố khǎlé̤ tôphotuô̌.
1 Ao cumprir-se o dia de Pentecostes, estavam todos reunidos no mesmo lugar.
2 Tè̤pra̤rû́pra̤tè́ htya khyé dố mò́lè̤̌ rò a pra̤ thyácò́ná ké̤lathè́ lalyǎdu hyǎnuôrò a hyǎlya̤ nuô̌ dố èthǐ onyǎo ní̤dyé hinuô tômě akǔ rò a pra̤ lò̌ cò́ hitômě cò́.
2 De repente, veio do céu um som, como de um vento impetuoso, e encheu toda a casa onde estavam sentados.
3 Htuô̌rò èthǐ myáhtye lahyǎ mikyǎ̤htya thyáná pli̤tahe rò a lṳsipryǎcuố lò̌ rò a cuố byáo lò̌ dố èthǐ tôprè̤ htuô̌ tôprè̤ alo̤.
3 E apareceram, distribuídas entre eles, línguas, como de fogo, as quais pousaram sobre cada um deles.
4 Èthǐ lốbǎ lò̌plǐ ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè pwǒ̤꤮ tôprè̤ rò èthǐ hébèhte lò̌ ná ngó̤khókhye phú Thè́ Sǎsè̌ Byacè nò̌hébè èthǐ nuôtahe.
4 Todos ficaram cheios do Espírito Santo e começaram a falar em outras línguas, segundo o Espírito lhes concedia que falassem.
5 Bínuôakhè̌ Judaphú dố a bedu Cò́marya tahe o lahyǎ dố htyěké̤ pwǒ̤tôké̤ rò a hyǎ lahyǎ dố vǐ̤ Jerusalem rò a hyǎ o lahyǎ bínuô.
5 Estavam morando em Jerusalém judeus, homens piedosos, vindos de todas as nações debaixo do céu.
6 Bí ǔ ní̤huô̌ tè̤pra̤rû́pra̤tè́ htyayě akhè̌, kayǎ tahe hyǎ oplò́pluphè tava̤ lò̌plǐ rò èthǐ khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́, me̤těhérò prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe hébè ngó̤ tahenuô, lò̌꤮ kayǎ hyǎ bínuô tahe, tôprè̤ ná tôprè̤ ní̤huô̌ ní̤dyé lò̌ dû ná èthǐ angó̤ ní̤dû akhu-akhyě, a khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́.
6 Assim, quando se fez ouvir aquela voz, afluiu a multidão, que foi tomada de perplexidade, porque cada um os ouvia falar na sua própria língua.
7 Rò èthǐ hé ní̤dyé khyělǔ, “Kayǎ dố a hébè tè̤ yětahe nuôma Galileaphú prè́ vǎhéto?
7 Estavam atônitos e se admiravam, dizendo: — Vejam! Não são galileus todos esses que aí estão falando?
8 Mame̤těrò lò̌꤮ pè̤ yětahe cuốní̤huô̌ tuố̤ lò̌gně èthǐ hébè lò̌ ná pè̤ tôprè̤ ná tôprè̤ angó̤ phútětě?
8 Então como os ouvimos falar, cada um em nossa própria língua materna?
9 Pè̤ yětahenuô, tahehe ma Pathiaphú, Medephú, Elamitephú, Mesopotamiaphú, Judaphú, Cappadociaphú, Pontusphú, Asiaphú,
9 Somos partos, medos, elamitas e os naturais da Mesopotâmia, Judeia, Capadócia, Ponto e Ásia,
10 Phrygiaphú, Pamphyliaphú, Egyptphú, Libyaphú dố a ophû ná vǐ̤ Cyreneo, rò pè̤ yětahehenuô a o dố vǐ̤ Roma rò a hyǎ olě.
10 da Frígia, da Panfília, do Egito e das regiões da Líbia, nas imediações de Cirene, e romanos que aqui residem,
11 (Pè̤ yětahe nuôma tahehe rò Judaphú, tahehe rò Judaphú má̤to tadû́rò pè̤ nuô̌kuô̌ dố Judaphú a tè̤cò́bucò́bè̌ akǔ.) Kayǎ dố aruô pó̤ tahe nuôma Creta klû́phú ná Arabiaphú thǐtahe. Manárò pè̤ pwǒ̤꤮ tôprè̤ cuốní̤huô̌ tuố̤ lò̌ èthǐ yětahe hésodônyǎ Cò́marya atè̤me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ tahe ná lò̌꤮ pè̤ yětahe angó̤ngó̤.”
11 tanto judeus como prosélitos, cretenses e árabes. Como os ouvimos falar sobre as grandezas de Deus em nossas próprias línguas?
12 Èthǐ khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́ pwǒ̤꤮ tôprè̤ rò a tane̤plǒ pǎ cò́ lahyǎ to, rò èthǐ sudyǎ ní̤dyé lahyǎ lǔ, “Tè̤ cuốme̤ htwǒhtya tuố̤ ané̤ phúyě ma angó̤lasá hyǎ phútětě?” A hé ní̤dyé lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ phúnuô.
12 Todos, atônitos e perplexos, perguntavam uns aos outros: — O que será que isso quer dizer?
13 Manárò kayǎ dố aruô tahehenuô a nyě̤kruô̌ prè̤zṳ̂́etè̤phú yětahe rò a hé lahyǎ, “Kayǎ yětahe ma a ǒmṳ̂ lahyǎ htyěsípré̤ prè́.”
13 Outros, porém, zombando, diziam: — Estão bêbados!
14 Htuô̌rò Petru dố a ihtòo tố̤kuô̌ ná Prè̤dônyǎphú shyétôprè̤ yětôprè̤nuô a è́htǒ hébè shyo pé̤ ǔ, “Puố̤vyá̤ Judaphú ná kayǎ o dố vǐ̤ Jerusalem akǔ lò̌꤮ plǐ thǐ꤮ ní̤dǎ lahyǎ! Vǎ ki héso pé̤ thǐ tè̤htwǒhtya yě angó̤lasá.
14 Então Pedro se levantou, junto com os onze, e, erguendo a voz, dirigiu-se à multidão nestes termos: — Homens da Judeia e todos vocês que moram em Jerusalém, tomem conhecimento disto e prestem atenção no que vou dizer.
15 Thǐ tane̤ lahyǎ ná kayǎ yětahe ǒmṳ̂htyě manárò amá̤to, mò̤́lǐ lwǐ̤thyótômû̌ bè mópǎprè́!
15 Estes homens não estão bêbados, como vocês estão pensando, porque são apenas nove horas da manhã.
16 Tè̤htwǒhtya phúyě tahe nuôma a htwǒhtyahò́ phú Prè̤pro̤ Joel hésodônyǎ one htuô̌hò́ nuôtahe prè́.
16 Mas o que está acontecendo é o que foi dito por meio do profeta Joel:
17 ‘Cò́marya hé, yěma tè̤ dố vǎ ki nò̌htwǒhtya è bí mò̤́nyě dố khyětadûlố pǎ tahenuô hò́, vǎ ki klò̤̌lya̤ vǎ Thè́ Sǎsè̌ Byacè dố kayǎ hekhuphú lò̌꤮ plǐ tahe alo̤ pǎ꤮, thǐ phúmòphúkhǔ tahe ki hésoluô̌ one vǎ tè̤ritè̤kyǎ tahe pǎ, thǐ prè̤khǔphúthè tahe ki myáhtyelwó one pǎ, rò thǐ muố̤prè̤́ tahe ki omyěmyá̤lwó tè̤ tahe pǎ.
17 “E acontecerá nos últimos dias, diz Deus, que derramarei o meu Espírito sobre toda a humanidade. Os filhos e as filhas de vocês profetizarão, os seus jovens terão visões, e os seus velhos sonharão.
18 Mò̤́nyěmò̤́thè̌ hyǎtuố̤hò́ pǎ nuô, vǎ ki klò̤̌lya̤ vǎ Thè́ Sǎsè̌ dố vǎcṳ̂́ prè̤mòprè̤khǔ lò̌꤮ plǐ tahe alo̤ pǎ rò èthǐ ki hésoluô̌ pé̤ thǐ ná vǎ tè̤ritè̤kyǎ tahe pǎ.
18 Até sobre os meus servos e sobre as minhas servas derramarei o meu Espírito naqueles dias, e profetizarão.
19 Vǎ ki dyéluô̌ tè̤me̤tapa̤ khyéthukhyéthè́ tahe dố mò́lè̤̌ pǎ, htuô̌to vǎ ki dyéluô̌htya tè̤me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ a tè̤mátè̤dyǎ tahe dố hekhu yě pǎpǎ, thwi, ná mi, ná mikhuô taò́htya ki ohtya dố hekhuyěnuô pǎ.
19 Mostrarei prodígios em cima no céu e sinais embaixo na terra: sangue, fogo e nuvens de fumaça.
20 Bí Byacè a mò̤́nyědu dố a lốbǎ ná tè̤taryědu taryěhtǔ yě hyǎtuố̤ tyahíto akhè̌nuô, tamò̤́ ki khítarṳ̂kyǎ pǎ, rò lè̌ ki li̤kathwíkyǎ phú thwinuô pǎ.
20 O sol se transformará em trevas, e a lua, em sangue, antes que venha o grande e glorioso Dia do Senhor.
21 Rò bínuôakhè̌ pǎnuô kayǎ dố a è́htǒhtya dố Byacè a o tôprè̤prè̤nuô a ki ní̤bèdû tè̤me̤lwóhteka̤ pǎ,’ Prè̤pro̤ Joel hé phúnuô.”
21 E acontecerá que todo aquele que invocar o nome do Senhor será salvo.”
22 Rò Petru hé pó̤, “Vǎkhǒ Israelphú thǐ꤮, ní̤dǎ lahyǎ vǎ tè̤hébèyě! Bí vǐ̤ Nazarèphú Jesǔ otố̤kuô̌ ná thǐ akhè̌nuô, a dyéluô̌ è́htuô̌ pé̤lǎhò́ thǐ tè̤me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ tahe ná tè̤me̤tapa̤ khyéthukhyéthè́ tahe ná tè̤me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ a tè̤mátè̤dyǎ dố Cò́marya dyépro̤dyéprya̤ lǔ yěnuôtahe hò́. Yěnuôma a dyéluô̌hò́ ná Jesǔ ma a o dố Cò́marya a ohyǎ phúnuô hò́. A me̤ pé̤ htuô̌lò̌hò́ tè̤me̤ yětahe nuôma thǐ thè́gně htuô̌dûhò́.
22 — Israelitas, escutem o que vou dizer: Jesus, o Nazareno, homem aprovado por Deus diante de vocês com milagres, prodígios e sinais, os quais o próprio Deus realizou entre vocês por meio dele, como vocês mesmos sabem,
23 Phú Cò́marya taritaryǎ one rò a thè́gněone htuô̌dûhò́ ná ǔ ki dyé tǎ̤kyǎ Jesǔ dố thǐ takhukǔ pǎ rò thǐ nò̌mṳ̂̌thyěhtya è ná kayǎcyě̤ kayǎricyá̤ tahe dố krusu alo̤ pǎ.
23 a este, conforme o plano determinado e a presciência de Deus, vocês mataram, crucificando-o por meio de homens maus.
24 Manárò Cò́marya me̤htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá è dố tè̤thyě, rò a me̤lwóhteka̤ lǔ dố tè̤thyě a tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ alè̤̌, me̤těhérò tè̤thyě amuố̤phè̌ pṳ̂́klò̤macyá̤ pǎ lǔ to hò́.
24 Porém Deus o ressuscitou, livrando-o da agonia da morte, porque não era possível que fosse retido por ela.
25 Phuô̌ Davi héso-one htuô̌hò́ Krístu ari-akyǎ rò a hé,
25 Porque Davi fala a respeito dele, dizendo: “Eu sempre via o Senhor diante de mim, porque ele está à minha direita, para que eu não seja abalado.
26 Phúnuôrò vǎ thè́plòmo̤ pwǒ̤꤮ tôphuố cò́, rò bí vǎ hébè akhè̌ vǎ hébè shuô̌shuô̌ cò́ ná tè̤thè́krṳ̂̌thè́lò̌ cò́. Htuô̌to vǎ né̤klò̤́ yěnuôbèbè, vǎ ohtwǒprè̤ dố tè̤myásû̌ akǔ pǎ.
26 Por isso, o meu coração se alegra e a minha língua exulta; além disto, também a minha própria carne repousará em esperança,
27 Vǎ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ nyacò́, me̤těhérò nè̤ vǐtǎ̤kyǎ vǎ thè́htwǒprè̤ dố Luô̤̌ké̤nédò̌ to. Nè̤ nò̌thò̌nò̌lòkyǎ nè̤ kayǎsǎsè̌ yětôprè̤ dố luô̤̌kǔ to.
27 porque não deixarás a minha alma na morte, nem permitirás que o teu Santo veja corrupção.
28 Nè̤ dyéluô̌ htuô̌hò́ vǎ klyá dố a thǔcuố vǎ dố tè̤htwǒprè̤ nuôtôbǒ hò́, nè̤ okuô̌ ná vǎ akhu-akhyě vǎ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ nyacò́,’ Phuô̌ Davi hé phúnuô.”
28 Fizeste-me conhecer os caminhos da vida, e me encherás de alegria na tua presença.”
29 Rò Petru hé khyěthyá, “Vǎ puố̤vyá̤ thǐ꤮, vǎ ki hésoluô̌ pé̤ thǐ ná pè̤ Phuô̌ Davi dố꤮ nyénu tôprè̤ ari-akyǎ. È thyě rò ǔ iluố htuô̌hò́ lǔ, rò aluô̤̌khunuô a o tadû pǎ bíyě tuố̤khǒnyá̤ cò́.
29 — Irmãos, permitam-me falar-lhes claramente a respeito do patriarca Davi: ele morreu e foi sepultado, e o seu túmulo permanece entre nós até hoje.
30 Phuô̌ Davi ma prè̤pro̤ tôprè̤. Cò́marya ò́lya̤ htuô̌hò́ lǔ ná dố aklwǐlyǎ aklè̌ tôprè̤nuô, Cò́marya ki nò̌htyahtwǒ lǔ ná khwí dố èkhǎlé̤ yěnuô pǎnuô, a thè́gně prè́.
30 Sendo, pois, profeta e sabendo que Deus lhe havia jurado que um dos seus descendentes se assentaria no seu trono,
31 Phuô̌ Davi myáhtye-one ná Cò́marya ki me̤tè̤ pǎ akhu-akhyě a hébè one ré̤ Krístu dố Cò́marya nwóhtya è ná prè̤me̤lwóhteka̤ ǔ yětôprè̤ a tè̤thyěihtò htwǒprè̤ ka̤khyě ari-akyǎ rò a hé, Cò́marya vǐkyǎ kyǎ è dố Luô̤̌ké̤nédò̌ to. Htuô̌to a nò̌thò̌nò̌lòkyǎ lǔ to.
31 prevendo isto, referiu-se à ressurreição de Cristo, que nem foi deixado na morte, nem o seu corpo experimentou corrupção.
32 Cò́marya me̤htwǒprè̤ ka̤khyě htuô̌ Jesǔ yě dố tè̤thyě rò lò̌꤮ pè̤ yětahe nuôma pè̤ htwǒ pé̤ lǔ prè̤khyáthè́ dố pè̤ ki khyáluô̌ pé̤ ǔ ná atè̤thyě ihtòka̤khyě yě ari-akyǎ.
32 Deus ressuscitou este Jesus, e disto todos nós somos testemunhas.
33 Cò́marya bedubehtǔ Jesǔ rò a dya-o lǔ dố atakhu cò́htwó tôkyě, rò phú a Phè̌ Cò́marya ò́lya̤ htuô̌hò́ ná a ki dyé lǔ Thè́ Sǎsè̌ nuô a dyéhò́ lǔ hò́. Rò Jesǔ klò̤̌lya̤lyálya̤ hò́ tè̤ dố nè̤ myáhtye ní̤huô̌hò́ khǒnyá̤yě nuôtahe hò́.
33 Exaltado, pois, à direita de Deus, tendo recebido do Pai a promessa do Espírito Santo, derramou isto que vocês estão vendo e ouvindo.
34 Phuô̌ Davi ané̤byacè ní̤dû htya tuố̤dố mò́khu to tadû́rò a hé,
34 Porque Davi não subiu aos céus, mas ele mesmo afirma: “Disse o Senhor ao meu Senhor: ‘Sente-se à minha direita,
35 Rò onyǎ tuố̤dố vǎ dyatǎ̤ prè̤ dố a thè́hte nè̤ yětôprè̤ dố nè̤ khanyělè̤̌ dố athyáná nè̤ khǎduô lé̤khè̌zí̤tǎ̤ yěnuô pǎ,”’ Phuô̌ Davi hé phúnuô.
35 até que eu ponha os seus inimigos por estrado dos seus pés.’”
36 “Phúnuô akhu-akhyě Israel aklwǐalyǎ lò̌꤮ plǐ thǐ꤮ thǐ bè thè́gně tǎ̤te̤ ná Jesǔ dố thǐ mṳ̂̌thyěhtya è dố krusulo̤ yětôprè̤nuô, Cò́marya dyéhtwǒhtya hò́ lǔ ná è ma Byacè ma amá̤má̤, Krístu ma amá̤má̤ hò́,” Petru hé phúnuô.
36 — Portanto, toda a casa de Israel esteja absolutamente certa de que a este Jesus, que vocês crucificaram, Deus o fez Senhor e Cristo.
37 Bí kayǎ yětahe ní̤huô̌ Petru héso pé̤ èthǐ phúyě akhè̌nuô, èthǐ thè́plòsè̌ nyacò́ rò a héka̤khyěsû Petru ná Prè̤dônyǎphú dố aruôtahe, “Puố̤vyá̤ thǐ꤮, kihéphúnuôrò pè̤ tǒbè me̤phútě?”
37 Quando ouviram isso, ficaram muito comovidos e perguntaram a Pedro e aos demais apóstolos: — Que faremos, irmãos?
38 Petru hé pé̤ èthǐ, “Thyáphú Cò́marya ki plwǒkyǎ thǐ tè̤thû́ tahenuô za̤ ní̤dû lahyǎ thǐné̤ pwǒ̤꤮ tôprè̤ rò plwǒ lahyǎ thǐné̤ ná htyě dố Jesǔ Krístu amwi̤ akǔnuô, tû́ma Cò́marya ki dyé thǐ shyězṳ́ má̤hò́ Thè́ Sǎsè̌ Byacè yěnuô pǎ.
38 Pedro respondeu: — Arrependam-se, e cada um de vocês seja batizado em nome de Jesus Cristo para remissão dos seus pecados, e vocês receberão o dom do Espírito Santo.
39 Cò́marya a tè̤emaklò̤ yěnuôma, má̤ thǐgně ná thǐklwǐthǐlyǎ dốkhyě tahe agně, lò̌꤮ kayǎ dố a o dố htyěké̤ye̤ tahe agně ná lò̌꤮ kayǎ o dố Cò́marya è́hyǎ lǔ dố a o nuôtahe agně hò́.”
39 Porque a promessa é para vocês e para os seus filhos, e para todos os que ainda estão longe, isto é, para todos aqueles que o Senhor, nosso Deus, chamar.
40 Petru hérò̤ one èthǐ è́mû̌lǎ, htuô̌to a dyéhè̌dyére èthǐ, “Me̤lwóhteka̤ lahyǎ thǐné̤ ná tè̤cirya dố a kíré̤ hyǎbè kayǎ mǔmyá̤ricyá̤ yětôhtû̌ nuôtahe ní!”
40 Com muitas outras palavras deu testemunho e exortava-os, dizendo: — Salvem-se desta geração perversa.
41 Kayǎ dố a zṳ̂́e Petru a tè̤hébèdônyǎ yětahenuô a plwǒka̤ lahyǎ ané̤ ná htyě, rò bínuôtônyěnuô, kayǎ zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ rò a ka̤kanuô̌ è́htya kuô̌ pó̤ èthǐ nuô, a phû꤮ o aprè̤ thuô̌rí cò́.
41 Então os que aceitaram a palavra de Pedro foram batizados, havendo um acréscimo naquele dia de quase três mil pessoas.
42 Èthǐ phyéní̤ lahyǎ tè̤shuốtè̤khè̌ dố a ki ithyó thè́gněhtyaní̤ kuô̌ ané̤ dố Prè̤dônyǎphú tahe a o, rò èthǐ bò́thyókhè́khǒní̤ lǔ, eǒ ró̤lǔ rò kwǐcò́bè̌ ró̤lǔ.
42 E perseveravam na doutrina dos apóstolos e na comunhão, no partir do pão e nas orações.
43 Prè̤dônyǎphú tahe me̤luô̌ tè̤tapa̤ khyéthukhyéthè́ tahe ná tè̤me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ a tè̤mátè̤dyǎ tahe akhu-akhyě ǔpwǒ̤꤮ prè̤ thè́isě beduzṳ̂́nyá̤ lò̌plǐ Cò́marya cò́.
43 Em cada alma havia temor; e muitos prodígios e sinais eram feitos por meio dos apóstolos.
44 Lò̌꤮ prè̤zṳ̂́etè̤phú tahenuô a otố̤oplò́ lǔ rò tè̤ dố a o ná èthǐ tahenuô, a zṳ́tǎ̤ me̤cwó̤ ní̤dyé lǔ tôprè̤ ná tôprè̤.
44 Todos os que criam estavam juntos e tinham tudo em comum.
45 Èthǐ isè̌tǎ̤kyǎ a ucè̌tazè̌ ná a tǎ̤muô̌tǎ̤tè̤ tahe rò a me̤cwó̤ pé̤ ná kayǎ dố a lorû̌lohtè̌ tahe.
45 Vendiam as suas propriedades e bens, distribuindo o produto entre todos, à medida que alguém tinha necessidade.
46 Èthǐ cuố okúokyá ró̤lǔ dố tè̤lǔhǒdu pwǒ̤꤮ tônyě rò èthǐ thè́plòshyo zṳ́ezṳ́ǒ pé̤ lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ rò thè́krṳ̂̌thè́lò̌ eró̤ǒró̤lǔ dố èthǐ ahidò́hiphyǎ akǔ.
46 Diariamente perseveravam unânimes no templo, partiam pão de casa em casa e tomavam as suas refeições com alegria e singeleza de coração,
47 Èthǐ htuthè́htya Cò́marya rò ǔpwǒ̤꤮ prè̤ thè́plò okuô̌ èthǐ. Byacè beplò́ è́htya pé̤ èthǐ kayǎ dố a ní̤bè tè̤me̤lwóhteka̤ tahe dố èthǐ prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ akǔ pwǒ̤꤮ tônyě cò́.
47 louvando a Deus e contando com a simpatia de todo o povo. Enquanto isso, o Senhor lhes acrescentava, dia a dia, os que iam sendo salvos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.