Atos 13

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ bí vǐ̤ Antioko akǔnuô prè̤pro̤ ná Thárá o tahe. Maǔpě hénuôma Barnaba, Simeonè (Dố ǔ è́ lǔ ná kayǎzyelò̤) ná Lucio (Vǐ̤ Cyreneophú), Menaen (Ǔ buô duhtya ró̤kuô̌ è ná Khwí Herodè) ná Saulu yětahe hò́.
1 Na igreja de Antioquia havia os seguintes profetas e mestres: Barnabé; Simeão, chamado “o Negro”; Lúcio, de Cirene; Manaém, que havia sido criado junto com o governador Herodes ; e Saulo.
2 Bí èthǐ cò́bucò́bè̌htya Byacè rò duôe sèesèǒ akhè̌nuô, Thè́ Sǎsè̌ Byacè hé èthǐ, “Nwóhte khókyǎ pé̤ vǎ Barnaba ná Saulu nuô. Me̤těhérò vǎ nwóhtya one htuô̌hò́ èthǐ dố a ki bè me̤ vǎ tè̤me̤.”
2 Certa vez, quando eles estavam adorando o Senhor e jejuando, o Espírito Santo disse: — Separem para mim Barnabé e Saulo a fim de fazerem o trabalho para o qual eu os tenho chamado.
3 Èthǐ duôe sèesèǒ rò a kwǐcò́bè̌, htuô̌rò èthǐ dyahtya atakhu dố Saulu ná Barnaba alo̤ rò a nò̌htecuố èthǐ.
3 Então eles jejuaram, e oraram, e puseram as mãos sobre Barnabé e Saulo. E os enviaram na sua missão.
4 Barnaba ná Saulu cuố phú Thè́ Sǎsè̌ Byacè nò̌cuố èthǐ nuô. Èthǐ tǎ̤lya̤cuố dố vǐ̤ Seleucia bí ǔ lé̤ka̤báo thòklyědu akhǎlé̤ nuôtôpho rò èthǐ htya sidyání̤ lahyǎ thòklyědu bínuô rò htecuố dố Cyprú klû́.
4 Barnabé e Saulo, tendo sido enviados pelo Espírito Santo, foram até a cidade de Selêucia e dali embarcaram para a ilha de Chipre.
5 Bí èthǐ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Salami akhè̌nuô, a cuố hésodônyǎ pé̤ ǔ ná Cò́marya alǎ̤angó̤ dố Judaphú tè̤cò́bè̌hǒ tahe akǔ. Giovanni Marko cuố tố̤kuô̌ ná èthǐ rò a me̤cwó̤kuô̌ èthǐ.
5 Quando chegaram à cidade de Salamina, começaram a anunciar a palavra de Deus nas sinagogas . E eles tinham João Marcos para ajudá-los no trabalho missionário.
6 Èthǐ cuốhtyanuô̌ dố Cyprú klû́khu rò a cuố luplú tuố̤dố vǐ̤ Papho o dố klû́tadû nuôtôvǐ̤. Èthǐ myáhtye tǎ̤sû ná Juda prè̤pro̤ lahǒlahyaphú dố a cuốlě dyéluô̌ pé̤ ǔ ná tè̤me̤taple ǔmèthè tôprè̤. Amwi̤ ná Bar‑Jesǔ.
6 Eles atravessaram toda a ilha, chegando até a cidade de Pafos. Ali encontraram um judeu que era mágico e falso
7 È ma a me̤pé̤ khwídu Sergio tè̤me̤. Khwídu Sergio ma kayǎ dố a dè tôprè̤. A thè́zṳ̂́ ní̤huô̌ Cò́marya alǎ̤angó̤ rò a è́hyǎ Barnaba ná Saulu.
7 Ele era amigo de Sérgio Paulo, o governador da ilha, que era um homem muito inteligente. O Governador mandou chamar Barnabé e Saulo, pois queria ouvir a palavra de Deus.
8 Manárò kayǎ me̤taple ǔ mèthè Elyma yětôprè̤nuô, (Yěma Bar‑Jesǔ amwi̤ ná Greek ngó̤), thyáphú khwídu kizṳ̂́kinyá̤ kuô̌ tǎmé̤ nuôrò, a pṳ̌ me̤dídyǎ tǎ̤tṳ̂̌ èthǐ.
8 Mas o mágico Elimas (este é o nome dele em grego ) era contra os apóstolos . Ele não queria que o Governador aceitasse a fé cristã.
9 Bínuô Saulu (Ǔ thè́gně kuô̌pó̤ èmwi̤ ná Paulu) yětôprè̤nuô, a lốbǎ ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè. Rò a myárè̤̌ tǒdè̌ kayǎ me̤taple ǔmèthè nuôtôprè̤.
9 Então Saulo, também conhecido como Paulo , cheio do Espírito Santo, olhou firmemente para Elimas
10 Rò a hé lǔ, “Nè̤ ma prè̤ dố a me̤ khǐnéricyá̤ khuklò́ atè̤me̤ tôprè̤. Nè̤ ma kayǎ dố a thè́hte lò̌꤮ tè̤ dố acò́ate̤ nuôtahe. Nè̤ lốbǎ cò́ ná tè̤lahǒlahya ná tè̤mǔmyá̤ricyá̤ pwǒ̤tôcô, nè̤ pṳ̌ me̤taplò̌taple lahǒ lò̌ Byacè a tè̤má̤tè̤cò́ yěnuô pwǒ̤꤮ tôphuố cò́.
10 e disse: — Filho do Diabo! Inimigo de tudo o que é bom! Homem mau e mentiroso! Por que é que você não para de torcer o verdadeiro ensinamento do Senhor?
11 Khǒnyá̤yě Byacè ki cirya nè̤, nè̤ ki mèthèkhí pǎ, Cò́marya ki nò̌lǐka̤khyě nè̤ to hénuô, nè̤ ki myáhtyecyá̤ pǎ tè̤lǐ tohò́.”
11 Agora escute! O Senhor vai castigá-lo. Você ficará cego e não verá a luz do sol por algum tempo. No mesmo instante Elimas sentiu uma nuvem escura cobrir os seus olhos e ele começou a se virar para todos os lados, procurando alguém que o guiasse pela mão.
12 Bí khwídu yětôprè̤ myáhtye tè̤me̤htwǒhtya ané̤ phúyě akhè̌nuô, a zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ kuô̌ Jesǔ. A ní̤huô̌ ǔ ithyó pé̤ lǔ Byacè ari-akyǎ rò a khyéthukhyéthè́ nyacò́.
12 Quando o Governador viu isso, creu e ficou muito admirado com os ensinamentos a respeito do Senhor Jesus.
13 Paulu ná kayǎ dố a cuố tố̤kuô̌ ná lǔ tahe sidyácuốní̤ thòklyědu bí vǐ̤ Papho nuôrò htecuố dố vǐ̤ Perga dố a o dố Pamphylia ké̤kǔnuô. Cuốtuố̤ bínuô rò Giovanni Marko htecuố khókyǎ ná èthǐ rò a ka̤khyě dố vǐ̤ Jerusalem.
13 Paulo e os seus companheiros navegaram da cidade de Pafos até Perge, uma cidade da província da Panfília. Porém João Marcos os deixou e voltou para Jerusalém.
14 Èthǐ odố vǐ̤ Perga rò htecuố lahyǎ dố vǐ̤ Antioko o dố Pisidia ké̤kǔnuô tôvǐ̤. Rò bí Judaphú Mò̤́nyěduô bè akhè̌nuô, èthǐ cuốnuô̌ onyǎo dố tè̤cò́bè̌hǒkǔ.
14 Eles continuaram a viagem, indo de Perge até a cidade de Antioquia, no distrito da Pisídia. No sábado entraram na sinagoga e sentaram-se.
15 Bí ǔ hốhtyahtuô̌hò́ Mosè ali tè̤thyótè̤thya ná li dố prè̤pro̤ rǎone nuôtahe akhè̌nuô, tè̤cò́bè̌hǒ khuklò́ tahe nò̌cuốsudyǎ kayǎ tôprè̤ ná èthǐ rò a hé èthǐ, “Puố̤vyá̤ thǐ꤮, thǐ lé̤dyéhè̌dyére kayǎ bè́mṳ yětahe ki o tômû̌mû̌ hérò, pè̤ thè́zṳ̂́ nò̌dyéhè̌dyére thǐ.”
15 Depois da leitura da Lei de Moisés e dos livros dos Profetas , os chefes da sinagoga mandaram dizer a eles: — Irmãos, se vocês têm alguma palavra para animar o povo, podem falar agora.
16 Paulu ihtò rò a vû́vyá̤luô̌ atakhu. Me̤těhénuôrò a thè́zṳ̂́ nò̌thuôthuô꤮ o kayǎ yětahe rò a cáhtya hébè, “Puố̤vyá̤ Israel aklwǐalyǎ thǐtahe ná Judaphú má̤to rò a cò́bucò́bè̌htya Cò́marya bíyě thǐtahe lò̌꤮ plǐ thǐ꤮, ní̤dǎ lahyǎ.
16 Então Paulo se levantou, fez um sinal com a mão, pedindo silêncio, e começou a dizer: — Homens de Israel e todos vocês não judeus que
17 Judaphú a Cò́marya nwóhtya pè̤ muố̤phè̌phyěphuô̌ dố꤮ nyénu tahe rò bí èthǐ cuốokuốlè́ dố Egypt ké̤ akhè̌nuô, a dyé htwǒhtya èthǐ ná kayǎ myěcôdu tôcô. Cò́marya è́hteka̤kyǎ èthǐ dố Egypt ké̤kǔ ná a tè̤pro̤tè̤prya̤ dố adu-azǎ̤ yěnuô hò́.
17 O Deus do povo de Israel escolheu os nossos antepassados quando moravam na terra do Egito e fez deles um grande povo. Ele os tirou de lá com grande poder
18 Rò a bè khyáthè́plòhtǔní̤ èthǐ dố ké̤sè̌htyěkya̤ lò̤́tamákhu nuô analwǐ̤shyě cò́.
18 e, no deserto, aguentou aquela gente durante quarenta anos.
19 Kayǎ myěcôphú thuô̌thyótômyě dố a o dố Canan ké̤kǔ tahenuô Cò́marya me̤pé̤kyǎ pé̤ èthǐ, rò a dyé ké̤yětôba ná Israelphú rò a htwǒ hò́ èthǐké̤.
19 Ele destruiu sete povos na terra de Canaã, e o povo de Israel se tornou dono das terras deles.
20 Tè̤ dố a ki htwǒhtya phúyěnuô, anyě̤ cò́ ana lwǐ̤zè̤nyǎ̤shyě cò́.
20 Tudo isso levou uns quatrocentos e cinquenta anos. — Depois disso Deus lhes deu juízes, até o tempo de Samuel.
21 Htuô̌rò èthǐ kwǐ Samuelè ná a ki nwóhtya pé̤ èthǐ khwí dố a ki pốní̤ pé̤ èthǐ tôprè̤. Rò Cò́marya nwóhtya pé̤ èthǐ ná Kish aphúkhǔ Saulu. È ma Benjamino aklwǐalyǎ rò a htwǒ pé̤ èthǐ khwí analwǐ̤shyě.
21 Quando o povo pediu um rei, ele lhes deu Saul, filho de Quis, da tribo de Benjamim, para ser rei deles durante quarenta anos.
22 Dốkhyěrò Cò́marya dyatǎ̤kyǎ Saulu dố khwí akhǎlé̤ rò a nò̌htwǒhtyake Davi ná èthǐ khwí. Davi ari-akyǎ yěnuô Cò́marya héhtuô̌hò́, ‘Vǎ myáhtyehtuô̌hò́ Jesse aphúkhǔ Davi ma kayǎ tôprè̤ dố a me̤mo̤nyacò́ vǎ thè́plò rò a ki me̤ lò̌plǐ phú vǎ thè́zṳ̂́ nò̌me̤ lǔ nuô pǎ.’
22 Depois que tirou Saul, Deus pôs Davi como rei e disse isto a respeito dele: “Encontrei em Davi, filho de Jessé, o tipo de pessoa que eu quero e que vai fazer tudo o que eu desejo.”
23 “Phú Cò́marya ò́lya̤ one htuô̌hò́ ná a ki nò̌hyǎlya̤ Jesǔ phú prè̤me̤lwóhteka̤ Israel aklwǐalyǎ thǐtahe agně tôprè̤ pǎ nuô, a ki ohtwǒhtya dố Davi aklwǐalyǎ tǎ̤palya̤ dǐtû́ yěnuô pǎ a hé phúnuô.
23 Um dos descendentes de Davi foi Jesus, a quem Deus pôs como Salvador de Israel, como havia prometido.
24 Bí Jesǔ hyǎ tyahíto nuô, Giovanni hésodônyǎ pé̤lò̌ Israelphú tahe ná èthǐ ki za̤ ní̤dû lahyǎ ané̤ rò a ki plwǒka̤ lahyǎ ané̤ ná htyě, phúnuô.
24 Antes da vinda de Jesus, João Batista anunciou a sua mensagem a todo o povo de Israel, dizendo que eles deviam se arrepender e ser batizados.
25 Bí Giovanni me̤ atè̤me̤ kíré̤ phû htuô̌hò́ akhè̌nuô, a héso pé̤ kayǎ bè́mṳ tahe, ‘Thǐ tane̤ vǎ ná ǔpě? Vǎ ma kayǎ dố thǐ opò̤́myásû̌ aklyá nuôtôprè̤ má̤to. Nuôtôprè̤ ma a ki hyǎ dố vǎkhyěkhu pǎ, rò vǎ ki htulyě pé̤prè́ lǔ khupháplye̤ prè́ nuô̌꤮ vǎ kò ná è to.’
25 Mas, quando João estava terminando a sua missão, disse ao povo: “Quem é que vocês pensam que eu sou? Eu não sou aquele que vocês estão esperando. Mas escutem! Ele vem depois de mim, porém eu não mereço a honra de tirar as sandálias dos pés dele.”
26 “Puố̤vyá̤ Abraham aklwǐalyǎ thǐtahe ná Judaphú má̤to dố a o bíyě rò a cò́bucò́bè̌htya kuô̌ Cò́marya tahe lò̌꤮ plǐ thǐ꤮, tè̤me̤lwóhteka̤ ari-akyǎ yěnuô, ǔ thǔhyǎ pé̤ dố pè̤gně prè́.
26 Paulo continuou: — Meus irmãos, descendentes de Abraão, e também vocês não judeus que temem a Deus, escutem! Essa mensagem de salvação foi mandada para todos nós.
27 Me̤těhérò vǐ̤ Jerusalemphú tahe ná èthǐ akhuklò́ tahenuô a thè́gně kuô̌ lǔ ná è ma prè̤me̤lwóhteka̤ a Byacè tôprè̤ phúnuôto. Htuô̌to prè̤pro̤tahe alǎ̤angó̤ dố ǔ hốluô̌htya è bí Judaphú a Mò̤́nyěduô pwǒ̤꤮ tôphuố nuôtahe bèbè, èthǐ thè́gně tǎ̤plú kuô̌ǔ angó̤lasá to. Phúnuôrò thyáphú prè̤pro̤ tahe alǎ̤angó̤ ki lốhtyabǎhtya agněnuô, a nò̌cirya thyěkyǎ hò́ Jesǔ prè́.
27 De fato, os moradores de Jerusalém e os seus líderes não entenderam que Jesus é o Salvador. E também não compreenderam as palavras dos livros dos Profetas, que são lidos todos os sábados. Mesmo assim, ao condenarem Jesus, eles estavam cumprindo essas profecias .
28 Tè̤thû́tè̤plá dố a ki cirya thyěkyǎ Jesǔ agněnuôma a myáhtye tôcô꤮ to tadû́rò ǔ nò̌shyo Khwí Pilato dố a ki ciryathyěkyǎ lǔ hò́.
28 E, embora não encontrassem nenhuma razão para condená-lo à morte, pediram a Pilatos que mandasse matá-lo.
29 Bí èthǐ me̤htuô̌ lò̌hò́ phú lisǎsè̌ héone lǔrilǔkyǎ akhè̌nuô, èthǐ cuốphyétǎ̤kyǎ lǔ dố krusulo̤ rò èthǐ cuốsunuô̌kyǎ lǔ dố luô̤̌kǔ.
29 Depois de fazerem tudo o que as Escrituras Sagradas falam a respeito dele, eles o tiraram da cruz e o puseram num túmulo.
30 Manárò Cò́marya me̤htwǒprè̤ ihtòka̤khyě khyěthyá lǔ dố tè̤thyě.
30 Mas Deus o ressuscitou,
31 Htuô̌rò Byacè Jesǔ yě a dyéluô̌ mò̤́nyěmò̤́thè̌ nyě̤kú꤮ pé̤lǎ sálé̤ ané̤ ná kayǎ dố a cáhtya krwǒkuô̌ lǔkhyě, cáhtya dố Galilea ké̤ tuố̤dố vǐ̤ Jerusalem nuôtahe. Khǒnyá̤rò, èthǐ htwǒhtyahò́ prè̤khyáathè́ dố lǔgně rò a cuố khyápé̤hò́ Israelphú tahe hò́.
31 e durante muitos dias ele apareceu às pessoas que o tinham acompanhado da Galileia até Jerusalém. Agora essas pessoas são testemunhas que falam a respeito de Jesus ao povo de Israel.
32 “Khǒnyá̤rò pè̤ héso pé̤ thǐ tè̤thè́krṳ̂̌mila: Tè̤ dố Cò́marya ò́lya̤ pé̤ htuô̌hò́ ná pè̤phyěpè̤phuô̌ dố꤮ nyénu nuôtahe,
32 — E nós estamos aqui para trazer o evangelho a vocês.
33 khǒnyá̤rò a me̤lốbǎ pé̤hò́ pè̤ hò́ ma dố Cò́marya me̤-ihtò htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá hò́ Jesǔ dố tè̤thyě hò́. Pè̤ ma pè̤ klwǐlyǎ tǎ̤kalya̤ dố pè̤phyěpè̤phuô̌ yětahe a o hò́ rò a me̤lốbǎ pé̤hò́ pè̤ hò́. Phú ǔ rǎo dố Li Htuthè́htya amǎ̤du nyě̤tó̤tôtó̤ akǔnuô a hé,
33 Deus fez agora para nós o que havia prometido aos nossos antepassados: ele ressuscitou Jesus, como está escrito no Salmo número dois: “Você é o meu Filho; hoje eu me tornei o seu Pai.”
34 “Cò́marya me̤-ihtò htwǒprè̤ ka̤khyě Krístu dố tè̤thyě hò́ rò athò̌alò cyá̤ pǎto hò́. Cò́marya hé,
34 — E foi isto o que Deus disse a respeito da ressurreição de Jesus, afirmando que ele nunca seria destruído pela morte: “Eu vou dar a vocês as bênçãos sagradas e certas que prometi a Davi.”
35 “Phú prè̤rǎli irǒ htuthè́htya hé pó̤,
35 E em outra parte das Escrituras lemos também: “Tu não deixarás que o teu dedicado servo apodreça na sepultura.”
36 “Me̤těhérò Cò́marya taze-onekyǎ pé̤ Davi mú꤮ nukhè̌ rò Davi me̤htuô̌kyǎ bí ahtû̌khè̌ nuô, rò dốkhyěnuô a thyěkyǎ. Rò ǔ iluốtǎ̤tố̤ lǔ ná aphè̌ dố꤮ nyénu tahe rò ané̤klò̤́ thò̌kyǎ bínuô.
36 E Paulo disse ainda: — Na verdade, Davi, no seu tempo, cumpriu os planos de Deus. Depois morreu, foi sepultado ao lado dos seus antepassados e apodreceu na sepultura.
37 Manárò kayǎ dố Cò́marya dyé htwǒprè̤ ka̤khyě è tôprè̤nuô athò̌alò to.
37 Mas isso não aconteceu com aquele que Deus ressuscitou. Meus irmãos, todos vocês precisam saber com certeza que é por meio de Jesus que a mensagem do perdão de pecados é anunciada a vocês. Precisam saber também que quem crê é libertado de todos os pecados dos quais a Lei de Moisés não pode livrar.
38 “Phúnuô akhu-akhyě, puố̤vyá̤ lò̌꤮ plǐ thǐ꤮ vǎ thè́zṳ̂́ nò̌thè́gně tǎ̤te̤ kuô̌ thǐ ná ǔ hésodônyǎ pé̤ thǐ tè̤plwǒkyǎ thǐ tè̤thû́ nuôma má̤dố Jesǔ Krístu akhu-akhyě prè́.
38 — ausente —
39 Dố Jesǔ me̤htuô̌hò́ akhu-akhyě, kayǎ dố a zṳ̂́e Jesǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ nuô Cò́marya plwǒkyǎ lò̌hò́ lǔtè̤thû́ rò a dyacò́dyate̤kyǎ lǔ hò́. Dố thǐ krwǒlṳ̂ me̤kuô̌ Mosè a tè̤thyótè̤thya akhu-akhyě, Cò́marya plwǒkyǎcyá̤ thǐ tè̤thû́ nuôtahe taki꤮ to.
39 — ausente —
40 Phúnuôrò rò̤ní̤ lahyǎ thǐné̤, me̤těhérò thǐ ki me̤htwǒhtya tǎ thǐné̤ phú prè̤pro̤ tahe héone htuô̌hò́ nuôtahe tǎmé̤.
40 Portanto, tenham cuidado para que não aconteça o que os profetas disseram:
41 Prè̤pro̤ hé,
41 “Prestem atenção, vocês que zombam de Deus! Fiquem espantados e morram. Pois o que vou fazer agora é uma coisa em que vocês não acreditariam, mesmo que alguém explicasse.”
42 Bí Paulu ná Barnaba htecuốkyǎ dố tè̤cò́bè̌hǒkǔ akhè̌nuô, kayǎ bè́mṳ tahe nò̌hyǎpó̤ èthǐ shyé꤮ Judaphú a Mò̤́nyěduô bè khyěthyá dốkhyě thuô̌thyótônyě pǎ rò a nò̌hésodônyǎ è́htya pó̤ èthǐ ná tè̤ritè̤kyǎ thǐtahe.
42 Quando Paulo e Barnabé estavam saindo da reunião, as pessoas pediram com insistência que eles voltassem no sábado seguinte a fim de falarem sobre o mesmo assunto.
43 Rò bí ǔ cò́bè̌ htuô̌hò́ dố tè̤cò́bè̌hǒkǔ akhè̌nuô, Judaphú tahe ná Judaphú má̤to dố a zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ kuô̌ Judaphú a tè̤cò́bucò́bè̌ tahenuô, a krwǒplukrwǒphè kuô̌lò̌ Paulu ná Barnaba akhyě. Rò èthǐ hébè dyéhè̌dyére shyosò̌htya kayǎ dố a krwǒkuô̌ lǔkhyě nuôtahe ná a ki ohtwǒprè̤ thè́lè̤ plehyǎ ní̤kuô̌ lahyǎ ané̤ dố Cò́marya abwíataryě akǔ.
43 Depois da reunião, muitos judeus e outras pessoas convertidas ao Judaísmo acompanharam Paulo e Barnabé, que falavam com eles e animavam todos para que continuassem firmes na graça de Deus.
44 Dốkhyě thuô̌thyótônyě bí Judaphú a Mò̤́nyěduô bè khyěthyá akhè̌nuô, kayǎ dố a hyǎ ní̤dǎkuô̌ Byacè Cò́marya alǎ̤angó̤ tahenuô a phû꤮ lò̌ cò́ tôvǐ̤lò̌ cò́.
44 No sábado seguinte quase todos os moradores da cidade foram ouvir a palavra do Senhor.
45 Bí Judaphú tahe myáhtye kayǎ hyǎró̤hyǎè́ akhè̌nuô, èthǐ thè́kothè́khwè́ ní̤kuô̌ nyacò́ Paulu rò a htésû pacyé̤ishyékyǎ Paulu a tè̤hébèhésû̌ tahe.
45 Quando os judeus viram aquela multidão, ficaram com muita inveja. Então começaram a dizer o contrário do que Paulo dizia e o insultaram.
46 Htuô̌rò Paulu ná Barnaba lé hébè khû̌hǎlố pó̤pó̤ cò́, rò a hé, “Pè̤ tǒbè hésodônyǎ ré̤lố pé̤ thǐ ná Cò́marya alǎ̤angó̤. Manárò thǐ zṳ̂́enyá̤e pè̤ tè̤dônyǎ yěnuô to akhu-akhyě, thǐ ciryalya̤ ní̤dyédû hò́ thǐné̤ phú kayǎ dố a kò ní̤bè kuô̌ǔ thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ to nuôtahe hò́. Phúnuôrò pè̤ ki dyakyǎ thǐ rò pè̤ ki cuố dố Judaphú má̤to tahe a o.
46 Porém Paulo e Barnabé falaram com mais coragem ainda. Eles disseram: — Era necessário que a palavra de Deus fosse anunciada primeiro a vocês que são judeus. Mas, como vocês não querem aceitá-la e acham que não merecem receber a vida eterna, então agora nós vamos anunciar a palavra aos não judeus.
47 Me̤těhérò, Byacè mekyǎ pè̤ angó̤,
47 Pois esta é a ordem que o Senhor Deus deu a nós, o seu povo: “Eu coloquei você como luz para os outros povos, a fim de que você leve a salvação ao mundo inteiro.”
48 Bí Judaphú má̤to yětahe ní̤huô̌nò́ kuô̌ hò́ tè̤yě akhè̌nuô, èthǐ thè́krṳ̂̌ rò htuthè́htya Byacè alǎ̤angó̤ yětahe hò́. Rò kayǎ dố Cò́marya nwóhtya hò́ èthǐ dố a ki ní̤bèkuô̌ thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ tahenuô, a htwǒka̤ lahyǎ prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe hò́.
48 Quando os não judeus ouviram isso, ficaram muito alegres e começaram a dizer que a palavra do Senhor era boa. E creram todos os que tinham sido escolhidos para ter a vida eterna.
49 Byacè Cò́marya alǎ̤angó̤ yěnuô, ǔ bè hésodônyǎ luô̌pasǐcuố lò̌ è tôké̤lè̤̌ hò́.
49 A palavra do Senhor se espalhou por toda aquela região.
50 Manárò thyáphú ǔ ki me̤cyě̤me̤cṳ̂ Paulu ná Barnaba yěnuôrò Judaphú thǐ tahenuô, a nò̌shyo shyakrwǒ prè̤mò dố a cò́bè̌ Cò́marya rò a htwǒ khuklò́ tahe, ná prè̤khǔ dố a htwǒ khuklò́ dố vǐ̤kǔ nuôtahe, rò a nò̌cuốryǎ̤ dǐtû́ pó̤ kayǎ yětahe mikuố. Rò èthǐ vè̤́htekyǎ Paulu ná Barnaba dố èthǐ ké̤kǔ.
50 Mas os judeus atiçaram as mulheres não judias da alta sociedade convertidas ao Judaísmo e também os homens mais importantes da cidade. E começaram a perseguir Paulo e Barnabé e os expulsaram daquela região.
51 Phúnuôrò Prè̤dônyǎphú tahe thuô̌tǎ̤kyǎ hemû dố a khanyělè̤̌. Yěma a dyéluô̌kyǎ vǐ̤kǔphú bínuô tahe ná tè̤mátè̤dyǎ tôcô hò́, me̤těhérò èthǐ vǐ̤kǔphú tahenuô, a htésû vè̤́htekyǎ èthǐ, rò èthǐ htecuốkyǎ dố vǐ̤ Iconio.
51 Então os apóstolos sacudiram a poeira das suas sandálias, em sinal de protesto contra eles, e foram para a cidade de Icônio.
52 Rò prè̤zṳ̂́etè̤phú o bí Pisidia ké̤, vǐ̤ Antioko akǔ tahenuô, èthǐ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ nyacò́ rò a lốbǎ lahyǎ cò́ ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè.
52 E os cristãos de Antioquia continuaram muito alegres e cheios do Espírito Santo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.