2 Coríntios 5
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Pè̤né̤klò̤́ dố athyáná hi dố pè̤ o ní̤dyé è dố hekhu yětômě nuô, shyé꤮ ǔ me̤pruốkyǎ hò́ è pǎ, a thè́ hé hò́ shyé꤮ pè̤ thyě pǎma, pè̤ thè́gně ná Cò́marya ki me̤-opé̤ hò́ pè̤hithè̌ má̤hò́ pè̤né̤klò̤́ athè̌ yěnuô dố mò́khu nuô hò́. A ki me̤ ná ané̤ rò hithè̌ má̤hò́ pè̤né̤klò̤́ athè̌ yěnuô, a thyěcyá̤ pǎ to, a ki oklò̤ma tacṳ́prè̤ pǎ.
1 Sabemos que, quando nosso corpo terreno, esta tenda em que vivemos, se desfizer, teremos um corpo eterno, uma casa no céu feita para nós pelo próprio Deus, e não por mãos humanas.
2 Manárò, pè̤ yǒ myásû̌ thè́zṳ̂́ ka̤-o lǎhò́ hi dố mò́khu yětômě akhu-akhyě, bí pè̤ opǎ dố hi dố hekhuyě tôměkǔ akhè̌nuô, pè̤ nethuô thè́muố̤kruô̌hǎ nyacò́.
2 Na tenda terrena, gememos e desejamos ansiosamente nos vestir com nosso lar celestial, como se fosse uma roupa nova.
3 Thyáphú pè̤né̤klò̤́ yě a ki o tadûlǎ agněnuô, Cò́marya ki dyé taple pè̤né̤klò̤́ athè̌ yěnuô dố mò́khu pǎ.
3 Porque de fato nos vestiremos com um corpo celestial, e não ficaremos despidos.
4 Bí pè̤ opǎ dố hi má̤hò́ pè̤né̤klò̤́ dố hekhuyě tôměkǔ akhè̌nuô, pè̤ myáhtyebè ná tè̤pyá̤tè̤sè̌ akhu-akhyě, pè̤ tauô̌tasè̌ thè́muố̤kruô̌hǎ cò́. Vǎ hé ná pè̤ thè́zṳ̂́ otaphǎkyǎ lǎ hò́ ná pè̤né̤klò̤́ hò́ phúnuô má̤to. Vǎ thè́zṳ̂́ hé, thyáphú pè̤né̤klò̤́ dố a thyěcyá̤yě, a ki htulya taplekyǎ ná pè̤né̤klò̤́ dố a htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ pǎ agně yěnuô, pè̤ thè́zṳ̂́ ka̤-o lǎ hò́ dố né̤klò̤́ athè̌ yěnuô akǔ hò́, phúnuô prè́.
4 Enquanto vivemos nesta tenda que é o corpo terreno, gememos e suspiramos, mas isso não significa que queremos ser despidos. Na verdade, queremos vestir nosso corpo novo, para que este corpo mortal seja engolido pela vida.
5 Prè̤ dố a taritaryǎ one pé̤ hò́ pè̤ dố pè̤ ki ní̤bè né̤klò̤́ athè̌ yětôprè̤ nuôma Cò́marya yěnuô hò́. Htuô̌to a dyétǎ̤ pé̤ kuô̌pó̤ pè̤ Thè́ Sǎsè̌ Byacè yěnuôma a thyáhò́ná tè̤mátè̤dyǎ dố aklò̤ama tôcô rò a me̤lốme̤bǎ pé̤ hò́ pè̤ lò̌꤮ a ò́lya̤ nuôtahe hò́.
5 Deus nos preparou para isso e, como garantia, nos deu o Espírito.
6 Phúnuô akhu-akhyě pè̤ zṳ̂́e tǎ̤te̤ ní̤ hò́ tè̤yětahe hò́. Pè̤ dǎ o pǎprè́ bí pè̤né̤klò̤́ yětahe akǔ prè́ hénuôma, pè̤ cuố o hí dố khǎlé̤ bí Byacè Jesǔ o nuô má̤ híto.
6 Portanto, temos sempre confiança, apesar de sabermos que, enquanto vivemos neste corpo, não estamos em nosso lar com o Senhor.
7 Me̤těhérò pè̤ ohtwǒprè̤ ná tè̤ dố pè̤ zṳ̂́ení̤ è tahe prè́, pè̤ ohtwǒprè̤ ná tè̤ dố pè̤ myáhtye è nuôtahe má̤to.
7 Porque vivemos por fé, e não pelo que vemos.
8 Vǎ ki hé, pè̤ zṳ̂́ení̤ Byacè yěnuô ashyo-asò̌ rò pè̤ thè́zṳ̂́ htecuốkyǎ lǎ hò́ ná pè̤né̤klò̤́ yě rò pè̤ thè́zṳ̂́cuố otố̤kuô̌ lǎ hò́ ná Byacè dố mò́khu hò́.
8 Sim, temos confiança absoluta e preferíamos deixar este corpo terreno, pois então estaríamos em nosso lar com o Senhor.
9 Manárò, pè̤ o bítě꤮ tôpho bèbè, pè̤ o pǎprè́ bíyě bèbè, pè̤ cuố o hò́ dố himò́khu hò́ pǎ bèbè, pè̤ thè́zṳ̂́ me̤tǒ prè́ Cò́marya athè́plò prè́.
9 Assim, quer estejamos neste corpo, quer o deixemos, nosso objetivo é agradar ao Senhor.
10 Me̤těhérò, shyé꤮ nopǎma pè̤ pwǒ̤꤮ tôprè̤ bèhyǎ o lò̌ dố Krístu lé̤cirya khuklyáhtè̌ htyalô̌ anyěhyǎ pǎ. Bí pè̤ o dố hekhuyě akhè̌, lò̌꤮ pè̤ me̤htuô̌hò́ tè̤ dố aryá tahenuô bèbè, tè̤ dố athû́ tahenuô bèbè, pè̤ ki ní̤bè dyékhyě tè̤me̤ní̤khwókè pǎ è̌, ma pè̤ ní̤bè to è̌ nuô, a ki ce̤myá lò̌ pè̤ pwǒ̤꤮ tôprè̤ pǎ.
10 Pois todos nós teremos de comparecer diante do tribunal de Cristo, para que cada um receba o que merecer pelo bem ou pelo mal que tiver feito neste corpo terreno.
11 Me̤těhérò pè̤ thè́gně ná shyé꤮ nopǎ nuô, Byacè ki ce̤myá lò̌ prè̤lukayǎ tahe atè̤me̤ phúnuô pǎ akhu-akhyě, pè̤ ki thè́isě bezṳ̂́benyá̤ nyacò́ lǔ pǎ. Phúnuôrò thyáphú ǔ ki zṳ̂́enyá̤e ka̤ Byacè Jesǔ agněnuô, pè̤ thè́plòshyo hésodônyǎ pé̤ ǔ hò́. Kryá꤮ maǐtě o dố pè̤ thè́plòkǔ nuô Cò́marya thè́gně lò̌plǐ ná ané̤ prè́. Phúnuôhò́, pè̤ ma kayǎ phútě tahenuô, vǎ myásû̌ ná thǐ klyá thè́gněhyǎ nyǎ pǎ prè́.
11 Assim, conhecendo o temor ao Senhor, procuramos persuadir outros. Deus sabe que somos sinceros, e espero que vocês também o saibam.
12 Tane̤ tǎ lahyǎ ná pè̤ thè́zṳ̂́ hébè htyamò́htyapho ní̤ khyěthyá pè̤né̤ phúnuô tǎmé̤. Pè̤ hé thǐ phúnuô me̤těhérò thyáphú thǐ ki hé ka̤khyěsû cyá̤ kuô̌ kayǎ dố a pacyé̤ishyé pè̤ nuôtahe agněnuô, pè̤ thè́zṳ̂́ nò̌thè́gně tǎ̤te̤ kuô̌ thǐ ná pè̤ me̤kryá꤮ ǐtětě phúnuô prè́. Kayǎ nuôtahe ma a dyadu phyéhtyalô̌ ní̤dûgně prè́ tè̤cyá̤tè̤dè dố a oluô̌ dố aklò̌ nuôtahe prè́, a dyadu kuô̌ǔ tè̤ dố a o dố kayǎ tôprè̤prè̤ a thè́plòkǔ nuôtahe to.
12 Estamos mais uma vez nos recomendando a vocês? Nada disso, estamos apenas lhes dando motivos para que se orgulhem de nós, a fim de que possam responder àqueles que se orgulham nas aparências, e não no coração.
13 Ǔ ki hé pè̤ ná kayǎ tamwǐ kihérò, lé̤héo ná to, lò̌꤮ pè̤ me̤ yětahe nuôma Cò́marya agně prè́. Ǔ ki hé pè̤ ná pè̤ me̤tè̤ tǒ kihérò, a má̤hò́, pè̤ me̤ má̤ pé̤ nyǎ dố a ki ní̤bwíní̤taryě dố thǐgněnuô̌.
13 Se parecemos loucos, é para dar glória a Deus, e se mantemos o juízo, é para o bem de vocês.
14 Krístu atè̤mo̤ me̤pé̤kyǎ hò́ pè̤ akhu-akhyě, pè̤ ohtwǒprè̤ pé̤ dố Cò́marya agně phúyě hò́. Pè̤ thè́gně ná Krístu thyě pé̤ dố kayǎ pwǒ̤꤮ tôprè̤ agně. Angó̤lasá ma má̤hò́ kayǎ pwǒ̤꤮ tôprè̤ thyě tố̤kuô̌ hò́ ná Krístu hò́.
14 De qualquer forma, o amor de Cristo nos impulsiona. Porque cremos que ele morreu por todos, também cremos que todos morreram.
15 Pè̤ dố a htwǒprè̤ yětahenuô, thyáphú pè̤ ki krwǒ ohtwǒprè̤ plehyǎ pǎ tǎ phú pè̤ thè́plò a tè̤thè́zṳ̂́thè́lò̌ nuôtahe tǎmé̤, thyáphú pè̤ ki krwǒ ohtwǒprè̤ plehyǎ kuô̌ phú prè̤ dố a khyáthyě htuô̌pé̤hò́ dố pè̤gně rò a ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě htuô̌hò́ yětôprè̤ agněnuô, Byacè khyáthyě pé̤ hò́ dố pè̤ pwǒ̤꤮ tôprè̤ agně hò́.
15 Ele morreu por todos, para que os que recebem sua nova vida não vivam mais para si mesmos, mas para Cristo, que morreu e ressuscitou por eles.
16 Phúnuôrò khǒnyá̤yě pè̤ htwǒhtya hò́ tè̤tôcô꤮ tuô̌ ná Krístu hò́ akhu-akhyě, phú kayǎ dố a zṳ̂́e Krístu to tahe dyadu tè̤oluô̌ dố aklò̌ tahenuô, pè̤ dyadukuô̌ pǎ phúnuôto hò́. Dố nuôkhè̌ pè̤ tane̤thû́tyá̤ Krístu phúnuôhò́ tadû́rò khǒnyá̤yě pè̤ tane̤thû́ pǎ è phúnuô to hò́.
16 Portanto, não avaliamos mais ninguém do ponto de vista humano. Em outros tempos, pensávamos em Cristo apenas do ponto de vista humano, mas agora o conhecemos de modo bem diferente.
17 Kayǎ tôprè̤prè̤ dố a htwǒhtya hò́ tôcô꤮ tuô̌ ná Krístu nuô, a htwǒhtya hò́ kayǎ tôprè̤ dố Cò́marya byálya̤ taple thè̌ lǔ hò́. A vǐkyǎ kyǎ a tè̤ohtwǒprè̤ alye̤ tahe rò a ohtwǒprè̤ taplekyǎ dố athè̌ hò́.
17 Logo, todo aquele que está em Cristo se tornou nova criação. A velha vida acabou, e uma nova vida teve início!
18 Lò̌ tè̤yětahe nuôma Cò́marya me̤ lò̌plǐ prè́. Dố Krístu hyǎ me̤pé̤ pè̤ akhu-akhyě, pè̤ htwǒhtya hò́ Cò́marya a khǒbò́thyó hò́. Rò a dyétǎ̤kuô̌ hò́ pè̤ tè̤phyétè̤me̤ dố pè̤ ki cuố hésodônyǎ pé̤ kuô̌ǔ ná Krístu me̤htwǒhtya ka̤khyě khyěthyá pè̤ ná Cò́marya a khǒbò́thyó hò́, phúnuô prè́.
18 E tudo isso vem de Deus, aquele que nos trouxe de volta para si por meio de Cristo e nos encarregou de reconciliar outros com ele.
19 Pè̤ thè́zṳ̂́ hénuôma phútěhérò, dố Krístu akhu-akhyěrò Cò́marya me̤htwǒhtya hò́ prè̤lukayǎ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ná a khǒbò́thyó hò́. Cò́marya dya pǎ prè̤lukayǎ tahe a tè̤me̤thû́ to hò́. Rò a dyétǎ̤kyǎ hò́ pè̤ tè̤me̤yě dố pè̤ ki cuố hésodônyǎ luô̌ pé̤ ǔ ná Cò́marya me̤htwǒka̤khyě khyěthyá hò́ prè̤lukayǎ tahe ná a khǒbò́thyó hò́.
19 Pois, em Cristo, Deus estava reconciliando consigo o mundo, não levando mais em conta os pecados das pessoas. E ele nos deu esta mensagem maravilhosa de reconciliação.
20 Phúnuôrò, khǒnyá̤yě pè̤ htwǒ pé̤ prè̤hébètè̤ dố Krístu akhǎlé̤. Cò́marya ané̤byacè ní̤dû nò̌kwǐthè́zò̤ dǐtû́ pè̤ ná thǐ dố thǐ ki ní̤dǎ pè̤ tè̤hésodônyǎ thǐ yě. Pè̤ kwǐthè́zò̤ thǐ dố Krístu akhǎlé̤ ná plwǒ Krístu ki me̤htwǒhtya khyě thǐ ná Cò́marya a khǒbò́thyó tahe.
20 Agora, portanto, somos embaixadores de Cristo; Deus faz seu apelo por nosso intermédio. Falamos em nome de Cristo quando dizemos: “Reconciliem-se com Deus!”.
21 Krístunuô atè̤thû́ o tôcô꤮ to. Manárò, thyáphú a ki plálǐkyǎ pé̤ pè̤ tè̤thû́ anuố̤asu tahe agněnuô, Cò́marya nò̌khyáthyě lǔ dố pè̤ tè̤thû́ agně. Dố Krístu me̤pé̤ hò́ pè̤ phúnuô akhu-akhyě, pè̤ ki htwǒhtya hò́ tè̤tôcô꤮ tuô̌ ná Krístu hò́ rò, Cò́marya ki dyacò́dyate̤ hò́ pè̤ dố anyěhyǎ pǎ.
21 Pois Deus fez de Cristo, aquele que nunca pecou, a oferta por nosso pecado, para que por meio dele fôssemos declarados justos diante de Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.