2 Coríntios 4
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs BKJ
1 Phúnuôrò pè̤ thè́plòpyé to, me̤těhérò dố Cò́marya abwíataryě akhu-akhyě, a dyétǎ̤ pè̤ tè̤me̤ dố pè̤ ki hésodônyǎ pé̤ ǔ ná tè̤ô̌lya̤ athè̌ yěnuô hò́.
1 Portanto, vendo que temos este ministério, como nós temos recebido misericórdia, não desfalecemos;
2 Tè̤ilo lahǒe ǔ, tè̤me̤ dò́uốdò́bí ǐtětě꤮ tahe nuôbèbè, tè̤me̤ dố a htwǒhtya tè̤thè́tarè̤̌ ǐtětě꤮ tahenuô bèbè, pè̤ me̤pǎ taki꤮ to hò́. Bí pè̤ hésodônyǎ pé̤ ǔ ná Cò́marya alǎ̤angó̤ akhè̌nuô, pè̤ hébè ilolahǒ ǔ to, pè̤ ithyólahǒ panuô̌tố̤ ngó̤ dố aruôtahe to. Dố Cò́marya a mèthènyě, pè̤ hébè ǐtětě꤮ bèbè, pè̤ me̤tè̤ ǐtětě꤮ bèbè nuô, atǒ lò̌plǐ prè́. Thyáphú èthǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ki thè́gně lahyǎ ná èthǐ zṳ̂́ení̤ pè̤ agněnuôrò, pè̤ hésocò́, pè̤ me̤cò́ hò́ tè̤ phúnuô hò́.
2 mas, tendo renunciado às coisas escondidas por desonestidade, não andamos em astúcia, nem manipulamos a palavra de Deus enganosamente; mas, pela manifestação da verdade nos recomendamos à consciência de todo o homem, à vista de Deus.
3 Me̤těhérò, tè̤thè́krṳ̂̌mila dố pè̤ dônyǎhéso pé̤ ǔ yěnuô, a ki ouốobí hénuôma, a ouốobí pé̤ prè́ kayǎ dố a ki tuố̤dố tè̤pyétè̤kyǎ tahe agně prè́.
3 Mas, se o nosso evangelho está escondido, está escondido para aqueles que estão perdidos;
4 Khǐnéricyá̤ khuklò́ dố a pốní̤ hekhu yětôduô̌nuô, a me̤khí me̤tapa̤kyǎ èthǐ mèthè akhu-akhyě, èthǐ myáhtye kuô̌ǔ tè̤thè́krṳ̂̌mila atè̤lǐ yěnuô to. Thyáphú prè̤lu hekhuphú tahe ki thè́gněplǒ tǎ Krístu a tè̤thè́krṳ̂̌mila dố a hésoluô̌ pé̤ ǔ ná Krístu a tè̤lǐtè̤takhè̌ ari-akyǎ yě tǎmé̤ nuô, a me̤tapa̤ uốáyákyǎ èthǐ phúnuô hò́. Prè̤ dố a dyéluô̌ tǎ̤te̤ pè̤ ná Cò́marya ma Krístu hò́.
4 nos quais o deus deste mundo cegou as mentes daqueles que não creem, para que a luz do glorioso evangelho de Cristo, que é a imagem de Deus, não brilhe para eles.
5 Pè̤ lě hésodônyǎ ní̤dyé pè̤ripè̤kyǎ má̤to. Manárò pè̤ lě hésodônyǎ luô̌ pé̤ ǔ ná Jesǔ Krístu ma Byacè tôprè̤ ari-akyǎ. Phúnuôrò dố Krístu akhu-akhyě, pè̤ htwǒpé̤ thǐ prè̤me̤tè̤phú tahe hò́.
5 Porque não pregamos a nós mesmos, mas Cristo Jesus, o Senhor; e nós mesmos, seus servos, por causa de Jesus.
6 Bí Cò́marya byálya̤ tè̤lò̌꤮ plǐ akhè̌nuô, a hé, “Tè̤khí ki thò́thû́ taphǎ cuốkyǎ rò tè̤lǐ ki oluô̌htya dû ní꤮,” a hé phúnuô. Cò́marya me̤htuô̌ pé̤ kuô̌dû hò́ pè̤ phúnuô hò́. Bí pè̤ thè́gně hí Krístu to akhè̌nuô, pè̤ thè́plò yě a khítapa̤ prè́ tadû́rò Cò́marya me̤lǐka̤ pé̤ pè̤ thè́plò hò́. Thyáphú pè̤ ki thè́gněplǒryá Cò́marya a tè̤lǐtè̤takhè̌ dố a dyéluô̌htya dǐtû́ ná Krístu yětahenuô, è ma prè̤ dố a isǐlǐhtya pé̤ pè̤ thè́plò a tè̤tane̤ tahe tôprè̤ hò́.
6 Porque Deus, que ordenou que a luz brilhasse das trevas, brilhou em nossos corações, para dar a luz do conhecimento da glória de Deus na face de Jesus Cristo.
7 Manárò pè̤ dố a hésodônyǎ pé̤ ǔ yětahenuô, a cô prè́ ná pò̤he dố ǔ sunuô̌obǎ è ná tè̤ngṳdupri̤du dố akǔ tômě nuôhò́. Tè̤ngṳdupri̤du yěnuôma má̤hò́ me̤ tè̤thè́krṳ̂̌mila yěnuô hò́. A me̤phúyě me̤těhérò thyáphú Cò́marya ki dyéluô̌ ná tè̤pro̤prya̤shyosò̌ yěnuôma a o dố pè̤kǔ hte má̤to, a o dố lǔo hyǎ prè́.
7 temos, porém, este tesouro em vasos de barro, para que a excelência do poder seja de Deus, e não de nós.
8 Pè̤ myáhtyebè è́nyacò́ ná tè̤pyá̤tè̤sè̌ tadû́rò a me̤pé̤nò́ ná pè̤ takhyá꤮ to. Tôphuốphuốnuô pè̤ tǒbè me̤phútě nuô pè̤ thè́gně pǎ cò́ tôcô꤮ to tadû́rò pè̤ thè́plòpyé nò́ kuô̌ǔ takhyá꤮ to.
8 Nós somos atribulados por todo lado, contudo não angustiados; nós ficamos perplexos, mas não em desespero;
9 Ǔ me̤cyě̤me̤cṳ̂ pè̤ tadû́rò Cò́marya vǐkyǎ ná pè̤ to vǎ. Èthǐ mṳ̂̌lakhû́ pè̤ tadû́rò pè̤ ihtò khyěthyá rò pè̤ me̤ plehyǎ tadûpǎ prè́ tè̤me̤ vǎ.
9 perseguidos, mas não abandonados; abatidos, mas não destruídos;
10 Pè̤ cuố bítě꤮ tôpho bèbè, pè̤ bèkhyábè tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ pwǒ̤꤮ tôphuố thyácò́ná pè̤ myáhtyebè cò́ ná tè̤thyě nuô cò́. Pè̤ ohtwǒprè̤ thyácò́ná Krístu dố a ohtwǒprè̤ bí hekhuyě akhè̌nuô cò́. Thyáphú ǔ ki myáhtye ná Krístu ohtwǒprè̤ dố pè̤kǔ rò a me̤cwó̤ pè̤ pwǒ̤꤮ tôphuố cò́ agněnuô, tè̤yětahe htwǒhtya prè́.
10 sempre carregando no corpo a morte do Senhor Jesus, para que a vida também de Jesus possa ser manifesta em nosso corpo.
11 Pè̤ tè̤ohtwǒprè̤ yětôhtû̌ kayǎ nuô, pè̤ yǒ krwǒ Jesǔ khyě akhu-akhyě, pè̤ bè myáhtyebè ná tè̤taròthè́ thè́isě dố ǔ ki me̤thyě cò́ pè̤ cò́. Thyáphú ǔ ki myáhtye ná Krístu ohtwǒprè̤ dố pè̤né̤klò̤́ dố tônyěkhè̌ pǎ a thyěcyá̤yě akǔnuô, pè̤ bè myáhtyebè phúyě prè́.
11 Porque nós, que vivemos, somos sempre entregues à morte por causa de Jesus, para que também a vida de Jesus possa ser manifestada em nossa carne mortal.
12 Dố pè̤ hésodônyǎ pé̤ ǔ tè̤thè́krṳ̂̌mila akhu-akhyě pè̤ myáhtye tamǒmǒ cò́ná ǔ kíré̤ me̤thyě pè̤. Manárò dố pè̤ myáhtye phúyě akhu-akhyě, thǐ ní̤bè tè̤htwǒprè̤ hò́.
12 De modo que a morte trabalha em nós, mas a vida em vós.
13 Lisǎsè̌kǔ hé, “Vǎ zṳ̂́e Cò́marya, rò vǎ ki hésoluô̌ pé̤ ǔ pǎ,” a thyáphúnuôhò́, pè̤ zṳ̂́e Cò́marya akhu-akhyě, pè̤ ki hésoluô̌ pé̤ kuô̌ǔ ná Krístu a tè̤thè́krṳ̂̌mila ari-akyǎ pǎ.
13 Tendo nós o mesmo espírito de fé, conforme está escrito: Eu cri e por isso falei; nós também cremos, e por isso falamos;
14 Pè̤ yǒ htwǒhtya hò́ tè̤tôcô꤮ tuô̌ ná Byacè Jesǔ hò́ akhu-akhyě, pè̤ thè́gně ná Cò́marya dố a me̤htwǒprè̤ ka̤khyě pè̤ Byacè Jesǔ yětôprè̤nuô, a ki me̤htwǒprè̤ ka̤khyě kuô̌ pè̤ pǎ. Htuô̌to a ki me̤htwǒprè̤ ka̤khyě tố̤kuô̌ thǐ ná pè̤ dố tè̤thyě pǎ rò a ki è́ka̤ otố̤ró̤lò̌ pè̤ dố a mèthènyě pǎ.
14 sabendo que o que ressuscitou o Senhor Jesus também nos ressuscitará por Jesus, e nos apresentará convosco.
15 Thyáphú a ki ní̤bwíní̤taryě dố thǐgně rò, lò̌꤮ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ yětahenuô, pè̤ khyáthè́plòhtǔ lò̌plǐ cò́ pwǒ̤꤮ tôcô rò pè̤ hésodônyǎ pé̤ ǔ ná tè̤thè́krṳ̂̌mila. Shyé꤮ kayǎ è́prè̤ myáhtye hyǎbè è́ hò́ Cò́marya abwíataryě akhè̌pǎnuô, kayǎ dố a ki hébwíhétaryě Cò́marya tahe ki o è́hyǎ pǎ, rò kayǎ lò̌꤮ plǐ ki htuthè́htya Cò́marya pǎ.
15 Porque todas as coisas são por causa de vós, para que a abundante graça possa por meio da ação de graças de muitos, aumentar para a glória de Deus.
16 Dố yětahe akhu-akhyěrò pè̤ thè́plòpyé taki꤮ to. Pè̤né̤klò̤́ ahè̌are tôphuốtôki, tôphuốtôki a hè̌cè̤́recè̤́ hyǎ tadû́rò pè̤ thè́plò yěnuô, tônyě ná tônyě a hè̌shyohè̌sò̌htya prè́.
16 Por causa disso, nós não desfalecemos; mas, ainda que o nosso homem exterior pereça, contudo o homem interior é renovado dia a dia.
17 Me̤těhérò tè̤pyá̤tè̤sè̌ dố pè̤ khyábè è bí hekhu yětahe nuôma taplô̤taplyáphú prè́. Pè̤ ki talômyá ná tè̤twó̤tè̤ryá dố pè̤ ki ní̤bè è shyé꤮ nopǎ tôhtû̌ pǎ tahe hénuôma, amá̤ ná tôcô꤮ hí to. Bí hekhuyě pè̤ khyábè cò́ tè̤pyá̤tè̤sè̌ yětahe tadû́rò dố mò́khu pǎnuô tè̤lǐtè̤takhè̌ tacṳ́prè̤ dố atwó̤aryá klò̌, rò adu-ahtuô klò̌lố cò́ ná tè̤pyá̤tè̤sè̌ dố pè̤ khyábè dố hekhu yěnuô, pè̤ ki ní̤bè pǎ.
17 Porque a nossa leve aflição, que é apenas por um momento, opera para nós um extraordinário e eterno peso de glória;
18 Phúnuôrò, tè̤pyá̤tè̤sè̌ dố vǎ myáhtyebè yětahenuô, vǎ dyazṳ̂́ ná è tôcô꤮ to. Tè̤ dố a o ícû̌ma lố dố vǎ thè́plòkǔ tôcônuôma má̤hò́ tè̤twó̤tè̤ryá dố Cò́marya ki dyé vǎ pǎ yěnuô prè́. Tè̤ dố pè̤ myáhtyecyá̤ tahenuô, a ki onyě̤ prè́ taplô̤phú prè́, manárò tè̤ dố pè̤ myáhtyecyá̤to tahenuô, a ki onyě̤ cò́ tacṳ́prè̤ pǎ.
18 não olhamos para as coisas que se veem, mas para as coisas que não se veem; porque as coisas que se veem são temporais, mas as coisas que não se veem são eternas.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.