2 Coríntios 3
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH
1 Vǎ hé phúyě rò a cô ná vǎ hébè htyalô̌ khyěthyá vǎné̤ phúnuô è̌? Ma pè̤ lo phyéhyǎní̤ pè̤ likhyáthè́ tahe dố a ki héluô̌ pé̤ thǐ ná pè̤ ma Prè̤dônyǎphú tahe má̤lakǒ phú ǔruô tahehe phyéhyǎní̤ nuô è̌? Má̤torò pè̤ lo phyécuốní̤ likhyáthè́ tahe dố thǐ ki rǎ pé̤ pè̤ agněnuô è̌?
1 Quando dizemos isso, será que estamos começando a nos elogiar a nós mesmos? Por acaso, como acontece com alguns, nós precisamos entregar cartas de recomendação para vocês ou pedi-las a vocês?
2 Manárò pè̤ yětahenuô, pè̤ lokuô̌ phúnuô to. Pè̤ thè́gně ná thǐ ma pè̤ likhyáthè́ tahe hò́ rò pè̤ thè́plò ícû́ná thǐ pwǒ̤꤮ tôphuố cò́. Dố thǐ krwǒ hò́ Krístu akhyě akhu-akhyě kayǎ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ki thè́gně dǐtû́ kuô̌dû ná pè̤ me̤tè̤ yěnuôma aryá prè́ phúnuô pǎ.
2 Vocês mesmos são a nossa carta, escrita no nosso coração, para ser conhecida e lida por todos.
3 Thǐ yětahe nuôma, a thyáhò́ná li dố Krístu rǎ rò a thǔhyǎ dǐtû́ ná pè̤ yětahenuô hò́. Manárò a rǎ ná libǒ ná libǒhtyě yěnuô má̤to, htuô̌to a rǎ o dố lò̤́balo̤ phú Mosè alò̤́ba nuô má̤toto. Krístu nò̌rǎ dǐtû́ hò́ liplòyě dố thǐ thè́plò tahe alo̤ ná a Thè́ Sǎsè̌ Byacè hò́. Cò́marya dố a htwǒprè̤ yětôprè̤ nò̌hyǎ Thè́ Sǎsè̌ Byacè ki hyǎ ohtwǒprè̤ dố thǐkǔ hò́.
3 Sim, é claro que vocês são uma carta escrita pelo próprio Cristo e entregue por nós. Ela não foi escrita com tinta, mas com o Espírito do Deus vivo; ela não está gravada em placas de pedra, mas em corações humanos.
4 Jesǔ Krístu ohtwǒprè̤ dố pè̤kǔ ná thǐkǔ akhu-akhyě, pè̤ hébû ná pè̤ me̤ tè̤me̤ yětahenuô, Cò́marya thè́plòo prè́.
4 Dizemos isso por causa da confiança que temos em Deus, por meio de Cristo.
5 Pè̤ thè́lè̤htya ní̤dyé pè̤ tè̤cyá̤tè̤dè tahenuô má̤to. Pè̤ o ná tè̤cyá̤tè̤dè dố pè̤ me̤bè́hò́ tè̤me̤ yětahe nuôma a o dố Cò́marya a o hyǎ prè́.
5 Em nós não há nada que nos permita afirmar que somos capazes de fazer esse trabalho, pois a nossa capacidade vem de Deus.
6 Thyáphú pè̤ ki ithyó dônyǎplǒbè́ pé̤ ǔ tè̤ô̌lya̤ athè̌yě agněnuô, prè̤ dố a dyétǎ̤ pè̤ tè̤cyá̤tè̤dè yěnuôma Cò́marya yětôprè̤ hò́. Tè̤ô̌lya̤ athè̌ dố a dyétǎ̤ yěnuôma athyáná ǔ rǎ o Mosè a tè̤thyótè̤thya nuô má̤to. Tè̤ô̌lya̤ athè̌ yěnuôma a tate thè́lè̤htyaní̤ Thè́ Sǎsè̌ Byacè me̤tè̤ dố pè̤ thè́plòkǔ yěnuô prè́. Pè̤ ki thè́lè̤htyaní̤ tè̤thyótè̤thya dố ǔ rǎo yěnuô hénuôrò pè̤ ki ní̤bè tè̤thyě pǎ, manárò Thè́ Sǎsè̌ Byacè yěnuô a phyéhyǎní̤ pé̤ pè̤ thè́htwǒprè̤ tacṳ́prè̤ hò́.
6 É ele quem nos torna capazes de servir à nova aliança , que tem como base não a lei escrita, mas o Espírito de Deus. A lei escrita mata, mas o Espírito de Deus dá a vida.
7 Dố nuôkhè̌ bí Cò́marya rǎ tè̤thyótè̤thya yětahe dố lò̤́balo̤ rò a dyétǎ̤ ná Mosè akhè̌nuô, Cò́marya a tè̤pro̤tè̤prya̤ yěnuô a lǐtakhè̌ htyaluô̌. Rò tè̤lǐtakhè̌ tǎ̤ dố Mosè amèthèlo̤ yěnuô, a takhè̌sò̌ pé̤ nyacò́ dố Israelphú tahe agně akhu-akhyě èthǐ myábû cò́ lǔmèthè to. Manárò tè̤takhè̌ yěnuô a lǐtadû to, a lamé̤ khyě prè́.
7 Quando a lei, que traz a morte, foi gravada em placas de pedra, a glória de Deus apareceu, e o rosto de Moisés ficou brilhando. O brilho do seu rosto já estava desaparecendo quando ele entregou as placas ao povo de Israel; mas mesmo assim esse brilho era tão forte, que os israelitas não podiam fixar os olhos em Moisés. Se o domínio da lei veio com tanta glória,
8 Tè̤thyótè̤thya yě a ki hyǎ cò́ ná a tè̤lǐtakhè̌ shyosò̌ báyě cò́ kihérò tè̤ô̌lya̤ athè̌ yěnuô a ki lǐtakhè̌ shyosò̌klò̌lố nyǎ hò́ ná tè̤thyótè̤thya yěnuô hò́. Tè̤ô̌lya̤ athè̌ yěnuô a dyéhò́ pè̤ Thè́ Sǎsè̌ Byacè dố a dyé pè̤ tè̤htwǒprè̤ yěnuô tôprè̤ hò́.
8 quanto maior ainda é a glória que acompanha o domínio do Espírito de Deus!
9 Tè̤ô̌lya̤ alye̤ dố a phyéhyǎ prè́ tè̤thyě yěnuô, a ki o ná alǐatakhè̌ shyosò̌ kihérò, tè̤ô̌lya̤ athè̌ dố a me̤cò́me̤te̤ hò́ pè̤ dố Cò́marya anyěhyǎ yěnuô, a tè̤lǐtè̤takhè̌ shyosò̌ ki dulốklò̌ cò́nyǎ hò́ ná nuô hò́.
9 A lei, que condena as pessoas, teve glória; porém muito mais glória tem o Espírito, que traz a salvação.
10 Tè̤ô̌lya̤ athè̌ khǒnyá̤yě tômû̌ a tè̤pro̤tè̤prya̤ yěnuô alǐsò̌ talwósû́lû̌ rò alǐ pé̤kyǎ tè̤thyótè̤thya yě akhu-akhyě, a cô ná tè̤thyótè̤thya yě a lǐtakhè̌ lamé̤kyǎ phúnuô.
10 Pois a glória que antes era tão grande não é mais nada por causa da glória de agora, que é muito maior.
11 Tè̤thyótè̤thya atwó̤aryá nyacò́ tadû́rò a lǐtadû pǎ to, a lǐ lamé̤kyǎ prè́. Manárò tè̤ô̌lya̤ athè̌ dố a oklò̤ma tacṳ́prè̤ yě, a ki o ná a tè̤lǐtè̤takhè̌ shyosò̌ dố adulốklò̌ cò́nyǎ hò́ ná tè̤thyótè̤thya yěnuô hò́.
11 De modo que, se houve glória naquilo que durou somente um pouco de tempo, muito mais glória tem aquilo que dura para sempre.
12 Pè̤ thè́gně tǎ̤te̤ hò́ ná tè̤ô̌lya̤ athè̌yě a ki oklò̤oma tacṳ́prè̤ pǎ akhu-akhyě, pè̤ ki hésodônyǎ pé̤ ǔ ná Cò́marya alǎ̤angó̤ nuô pè̤ hé hǎbû hò́.
12 E, porque temos essa esperança, agimos com toda a confiança.
13 Pè̤ ma athyáná Mosè nuô má̤to. Thyáphú Israelphú tahe ki myátǒdè̌hyǎ tǎ Mosè mèthè dố a lǐtakhè̌ cè̤́kalya̤ ná kalya̤ yě tǎmé̤ nuô, Mosè huốbí ní̤dyé amèthè.
13 Nós não fazemos como Moisés, que cobria o rosto com um véu para que os israelitas não pudessem ver que o seu brilho estava desaparecendo.
14 Bínuôkhè̌ Israelphú tahenuô, a htebíhtetapa̤ lò̌ lǔ thè́plò. Tuố̤khǒnyá̤ cò́ bèbè, bí ǔ hố htyaluô̌ Mosè a tè̤thyótè̤thya dố lisǎsè̌kǔ yě akhè̌nuô, èthǐ thè́gněplǒ tôcô꤮ to. Èthǐ ki zṳ̂́e Byacè Jesǔ Krístu tû́ma athè́plò bítapa̤ yěnuô ki omǒhtya rò thè́gněplǒhyǎ bè́no prè́.
14 Mas eles não queriam compreender e, até hoje, quando eles leem os livros da antiga aliança , a mente deles está coberta com o mesmo véu. E esse véu só é tirado quando a pessoa se une com Cristo.
15 Tuố̤khǒnyá̤yě cò́ bèbè, èthǐ thè́gněplǒ lahyǎ hí to. Me̤těhérò bí èthǐ hố Mosè a tè̤thyótè̤thya akhè̌nuô, èthǐ thè́plò yǒ bítapa̤ pǎprè́ akhu-akhyě, a thè́gněplǒbè́ lahyǎ to.
15 Mesmo agora, quando eles leem a Lei de Moisés, o véu ainda cobre a mente deles.
16 Manárò, bí kayǎ dố athè́plò bítapa̤ yětôprè̤ zṳ̂́enyá̤e ka̤ hò́ Byacè akhè̌nuô, tè̤ dố a me̤khíme̤tapa̤ lǔthè́plò tahenuô ǔ ki phyémǒkyǎ pǎ.
16 Mas o véu pode ser tirado, como dizem as Escrituras Sagradas : “O véu de Moisés foi tirado quando ele se voltou para o Senhor.”
17 Byacè dố vǎ rǎ ari-akyǎ yětôprè̤ nuôma Thè́ Sǎsè̌ Byacè hò́. Lò̌꤮ kayǎ dố a ní̤bèhò́ Thè́ Sǎsè̌ Byacè tahenuô, Thè́ Sǎsè̌ plwǒhtepalǎ cuố lǎ lǔ hò́.
17 Aqui a palavra “Senhor” quer dizer o Espírito. E onde o Espírito do Senhor está presente, aí existe liberdade.
18 Khǒnyá̤yě tè̤ dố a huố tǎ̤tṳ̂̌ bí lò̌꤮ pè̤ dố a zṳ̂́e Jesǔ yětahe amèthè nuô a o pǎ tôcô꤮ to. Phúnuôrò, khǒnyá̤yě pè̤ myáhtye plehyǎ lǎ hò́ Byacè a tè̤lǐtè̤takhè̌ rò pè̤ htwǒhtya thyáhò́ná mǎ̤duô dố a lǐsátakhè̌ ka̤khyě Byacè a tè̤lǐtè̤takhè̌ tahenuô hò́. Pè̤ myáhtye plehyǎ lǎ hò́ Byacè alǐatakhè̌, rò Thè́ Sǎsè̌ Byacè me̤pé̤ hò́ pè̤ dố pè̤ ki thyáhyǎ ná thyáhyǎ, thyáhò́ ná pè̤ Byacè dố a taryěduhtǔ yětôprè̤nuô hò́.
18 Portanto, todos nós, com o rosto descoberto, refletimos a glória que vem do Senhor. Essa glória vai ficando cada vez mais brilhante e vai nos tornando cada vez mais parecidos com o Senhor, que é o Espírito.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.