1 Coríntios 7

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Khǒnyá̤rò, vǎ ki rǎdônyǎplǒ ka̤khyěsû pé̤ thǐ ná thǐ sudyǎ vǎ dố thǐ likǔ nuôtahe. Thǐ sudyǎ vǎ ná ki phyéměphyévè̤ to ma aryáklò̌ kǒ thǐ hé phúnuô. Prè̤khǔ ki phyé amě to ma aryáklò̌.
1 Agora, quanto às perguntas que vocês me fizeram em sua carta, digo que é bom que o homem não toque em mulher.
2 Manárò kayǎ dố a cuốthû́ ǔphúǔmě, a cuốthû́ prè̤mòprè̤khǔ tahe yǒ oè́ talwósû́lû̌ akhu-akhyě, prè̤khǔ pwǒ̤꤮ tôprè̤ tǒkò phyé lahyǎ amě, rò prè̤mò pwǒ̤꤮ tôprè̤ tǒkò phyé lahyǎ avè̤.
2 Mas, uma vez que há tanta imoralidade sexual, cada homem deve ter sua própria esposa, e cada mulher, seu próprio marido.
3 Prè̤khǔ tǒbè omyě tố̤ ná amě. Bí vè̤ thè́zṳ̂́ omyětố̤ ná amě akhè̌nuô, mě tǒ yo ní̤dyé to, phúnuôhò́, bí mě thè́zṳ̂́ omyětố̤ ná a vè̤ akhè̌nuô, vè̤ tǒ yo ní̤dyé toto.
3 O marido deve satisfazer as necessidades conjugais de sua esposa, e a esposa deve fazer o mesmo por seu marido.
4 Mě ané̤klò̤́ yěnuôma atè̤ tû́dû má̤to, vè̤ atè̤ní̤ kuô̌ dûdû. Phúnuôhò́ vè̤ ané̤klò̤́ yěnuô a tè̤tû́dû má̤to, mě atè̤ní̤ kuô̌ dûdû prè́.
4 A esposa não tem autoridade sobre seu corpo, mas sim o marido. Da mesma forma, não é o marido que tem autoridade sobre seu corpo, mas sim a esposa.
5 Mě ná vè̤ a tè̤thè́zṳ̂́thè́lò̌ tôprè̤ ná tôprè̤ nuô, bè yo ní̤dyé lǔ to. Manárò bí thǐ thè́zṳ̂́ kwǐcò́bè̌ thuôkrû́thuôkrě tû́dû akhè̌nuô, thǐ ki thè́plòtǒ lǔ dố thǐ ki omyě taphǎ khó nyě̤lǎ lǔ to kihénuôma aní̤ prè́. Manárò thǐ kwǐcò́bè̌ htuô̌nuô, thǐ bè omyětố̤ khyělǔ, me̤těhérò ki thǐ khò̌pé̤ dyé thǐ thè́plò to hénuô, khǐnéricyá̤ khuklò́ ki ilo-ilyání̤ thǐ pǎ.
5 Não privem um ao outro de terem relações, a menos que ambos concordem em abster-se da intimidade sexual por certo tempo, a fim de se dedicarem de modo mais pleno à oração. Depois disso, unam-se novamente, para que Satanás não os tente por causa de sua falta de domínio próprio.
6 Vǎ hé thǐ phúyěnuôma vǎ nò̌shyo thǐ má̤to. Má̤dû vǎ dyéthè́gně cwó̤ thǐ prè́.
6 Digo isso como concessão, e não como mandamento.
7 Ki hélakǒma vǎ thè́zṳ̂́ nò̌opalǎ kuô̌ lò̌ thǐ phú vǎyě. Manárò Cò́marya dyétǎ̤ tôprè̤ ná tôprè̤ nuôma a thyálǔ to. Yětôprè̤ rò a dyétǎ̤ lǔ shyězṳ́ yětôcô dố nuôtôprè̤ rò a dyétǎ̤ khólǔ shyězṳ́ dố aruô tôcô ke a me̤ phúnuô.
7 Gostaria que todos fossem como eu, mas cada um tem seu próprio dom, concedido por Deus: um tem este tipo de dom, o outro, aquele.
8 Phúnuôrò kayǎ dố a o ná hi ná prè́ to thǐ tahe, ná prè̤mòokryá thǐ tahenuô, aryáma opalǎ plehyǎ lǎ kuô̌ lahyǎ phú vǎ yěnuô hò́.
8 Portanto, digo aos solteiros e às viúvas: é melhor que permaneçam como eu.
9 Manárò thǐ ki khò̌pé̤ ní̤dyé thǐ thè́plò to hérò, tarú phyé lahyǎ phúměphúvè̤ nuô. O ná hi ná prè́ ma aryáklò̌ pǎ cò́ ná thè́plò tane̤ patápatô̌ mǔmyá̤ nuôtahe cò́.
9 Mas, se não conseguirem se controlar, devem se casar. É melhor se casar que arder em desejo.
10 Kayǎ dố a oná phúměphúvè̤ tahenuô, vǎ thè́zṳ̂́ ithyótǎ̤kyǎ èthǐ ngó̤ tômû̌. Tè̤ithyó yěnuôma vǎ tè̤ithyó má̤to, Byacè ithyókyǎ ná ané̤ cò́. Rò a hé ná mě bè okyǎní̤ avè̤ to.
10 Para os casados, porém, tenho uma ordem que não vem de mim, mas do Senhor: a esposa não deve se separar do marido.
11 Manárò a ki okyǎ hérò a bèphyé taple ní̤pǎ avè̤ to. A ki o tû́dû ma aní̤ prè́, má̤torò a ki hébèplǒ khyěthyá ná a vè̤ rò a ki ka̤ otố̤kuô̌ khyěthyá ná lǔ hénuôma aní̤ prè́. Vè̤ ma a bè okyǎní̤ amě toto.
11 Mas, se o fizer, que permaneça solteira ou se reconcilie com ele. E o marido não deve se separar da esposa.
12 Vǎ thè́zṳ̂́ hé pé̤ pó̤ kayǎ dố aruô dố thǐklè̌ nuôtahe. (Manárò, yěma Byacè hékyǎ má̤to.) Vǎ tè̤ithyó ní̤dû prè́. Vǎ thè́zṳ̂́ ithyókyǎ vè̤ dố a ki htwǒhò́ Krístuphú rò amě ki zṳ̂́e kuô̌hí Krístu to tadû́rò amě yě ki thè́zṳ̂́ oplehyǎ tố̤kuô̌pǎ ná avè̤ hénuô, avè̤ bè okyǎní̤ amě to.
12 Agora me dirijo aos demais, embora o Senhor não tenha dado instrução específica a respeito. Se um irmão for casado com uma mulher descrente e ela estiver disposta a continuar vivendo com ele, não se separe dela.
13 Phúnuôhò́ mě dố a htwǒhò́ Krístuphú rò a vè̤ ki zṳ̂́enyá̤e kuô̌ hí Jesǔ Krístu to tadû́rò avè̤ ki thè́zṳ̂́ oplehyǎ tố̤kuô̌pǎ ná lǔ hénuô, a bè okyǎní̤ avè̤ to.
13 E, se uma irmã for casada com um homem descrente e ele estiver disposto a continuar vivendo com ela, não se separe dele.
14 Me̤těhérò, thǐ dố a zṳ̂́e pè̤ Byacè Jesǔ tahenuô, thǐmě bèbè, má̤torò thǐvè̤ bèbè, a ki zṳ̂́e kuô̌ hí pè̤ Byacè Jesǔ to kihérò, dố thǐ yǒ zṳ̂́e tè̤ akhu-akhyě, Cò́marya ki sò̌ri èthǐ pǎ. Rò a ki sò̌ri tố̤kuô̌ thǐphúthǐlye̤ tahe pǎ. Cò́marya ki sò̌ri thǐphú tahe to hénuô, thǐ phú tahenuô a ki thyákuô̌ lò̌ ná kayǎ dố a zṳ̂́e Byacè to nuôtahe aphúalye̤ nuôtahe pǎ.
14 Pois o marido descrente é santificado pela esposa, e a esposa descrente é santificada pelo marido. Do contrário, os filhos seriam impuros, mas eles são santos.
15 Manárò mě bèbè, vè̤ bèbè dố a zṳ̂́e Krístu to yětôprè̤nuô a ki thè́zṳ̂́ okyǎré̤ hérò a okyǎ dû. A ki me̤phúnuô hérò, kayǎ dố a zṳ̂́e Krístu yětôprè̤nuô a tǒbè otố̤ní̤ ná kayǎ dố a zṳ̂́e Krístu to yěnuô tôprè̤ to. Me̤těhérò Cò́marya è́hò́ thǐ dố thǐ ki olǔ ná tè̤pě̤tè̤dwǒ prè́.
15 Se, porém, o cônjuge descrente insistir em se separar, deixe-o ir. Nesses casos, o irmão ou a irmã não está mais preso à outra pessoa, pois Deus os chamou para viver em paz.
16 Mě dố a htwǒhò́ prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe thǐ꤮, dố thǐkhuthǐkhyě rò vè̤ htwǒhtyacyá̤ prè̤zṳ̂́etè̤phú to thǐ hécyá̤ to. Phúnuôhò́ vè̤ dố a htwǒhò́ prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe thǐ꤮, dố thǐkhuthǐkhyě rò thǐmě htwǒhtyacyá̤ prè̤zṳ̂́etè̤phú to thǐ hécyá̤ to.
16 Você, esposa, como sabe que seu marido poderia ser salvo por sua causa? E você, marido, como sabe que sua esposa poderia ser salva por sua causa?
17 Thǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ tǒkò ohtwǒprè̤ plehyǎ lahyǎ phú Cò́marya dyétǎ̤ thǐ bí a è́ thǐ akhè̌nuô. A me̤ one htuô̌ lò̌ nyǎ hò́ dố pè̤ ki ohtwǒprè̤ phúyě nuô nyǎ hò́. Tè̤ithyóithya phúyěnuô, vǎ ithyótǎ̤ lò̌ htuô̌hò́ dố prè̤zṳ̂́etè̤plò́mṳ akǔ pwǒ̤꤮ tôpho hò́.
17 Cada um continue a viver na situação em que o Senhor o colocou, e cada um permaneça como estava quando Deus o chamou. Essa é minha regra para todas as igrejas.
18 Kayǎ dố a dû́talí htuô̌hò́ phá rò Cò́marya ki è́ lǔ tahenuô, a tǒbè me̤sǐmé̤kyǎ ní̤ a tè̤dû́talíphá a tè̤mátè̤dyǎ yěnuô to. Kayǎ dố a dû́talí kuô̌ǔ phá to tahenuô, Cò́marya ki è́ èthǐ hérò a lo dû́talí pǎ phá to.
18 Se um homem foi circuncidado antes de crer, não deve tentar mudar sua condição. E, se um homem não foi circuncidado antes de crer, não o deve ser agora.
19 Me̤těhérò, dû́talíphá bèbè, dû́talíphá to bèbè a lodu lǎ má̤to. Tè̤ dố a lodulố ǔ tôcôma tè̤ní̤dǎ Cò́marya mekyǎngó̤ tahe yěnuô hò́.
19 Pois não faz diferença se ele foi circuncidado ou não. O importante é que obedeça aos mandamentos de Deus.
20 Bí Cò́marya è́ kayǎ tôprè̤prè̤ akhè̌nuô, è htwǒ kayǎ phútě tôprè̤nuô a tǒkò ohtwǒprè̤ plehyǎ lǎ phúnuô.
20 Sim, cada um deve permanecer como estava quando Deus o chamou.
21 Bí Cò́marya è́ nè̤ akhè̌nuô, nè̤ htwǒ cò́ cṳ̂́ bèbè, a lé̤héo ná to. Manárò nè̤byacè ki hé nè̤ ná thè́zṳ̂́ cuố bítě ma aní̤ hò́ a ki hé rò htecuố nuô.
21 Você foi chamado sendo escravo? Não deixe que isso o preocupe, mas, se tiver a oportunidade de ficar livre, aproveite-a.
22 Me̤těhérò nè̤ htwǒ cṳ̂́ tadû́rò, bí nè̤ zṳ̂́ehò́ Byacè Jesǔ akhè̌nuô, a dyahò́ nè̤ phú kayǎ tôprè̤ dố a ní̤ hò́ tè̤palǎ nuô hò́. Phúnuôhò́ kayǎ dố a htwǒnò́ cṳ̂́ to tôprè̤nuô, bí a zṳ̂́ehò́ Byacè Jesǔ Krístu akhè̌nuô, è htwǒhò́ Byacè Jesǔ Krístu acṳ̂́ hò́.
22 E, se você era escravo quando o Senhor o chamou, agora é livre no Senhor. E, se você era livre quando o Senhor o chamou, agora é escravo de Cristo.
23 Cò́marya ipri̤ ngṳdungṳsí nyacò́ thǐ akhu-akhyě, cuố htwǒ pǎ tǎ lahyǎ prè̤lukayǎ acṳ̂́ tǎmé̤.
23 Vocês foram comprados por alto preço, portanto não se deixem escravizar pelo mundo.
24 Phúnuôrò puố̤vyá̤ thǐ꤮, bí Cò́marya è́ nè̤ akhè̌nuô, nè̤ htwǒ kayǎ phútě, nè̤ me̤ tè̤me̤ ǐtěnuô, tarú ohtwǒprè̤, bò́thyó plehyǎ lǎ hò́ Cò́marya ná nè̤ tè̤me̤ yěnuô hò́.
24 Cada um de vocês, irmãos, deve permanecer como estava quando Deus os chamou.
25 Khǒnyá̤rò vǎ ki hésodônyǎplǒ pé̤ thǐ ná kayǎ o ná hináprè́ híto tahe ari-akyǎ. Tè̤ritè̤kyǎ yěnuôma, Byacè mekyǎnò́ ngó̤ to. Manárò vǎ thè́zṳ̂́ dyéthè́gně pé̤ thǐ ná vǎ tè̤myáhtye. Me̤těhérò Cò́marya thè́zò̤ní̤ vǎ akhu-akhyě, zṳ̂́ení̤ lahyǎ vǎ nuô.
25 Quanto à pergunta sobre as moças que ainda não se casaram, não tenho para elas um mandamento do Senhor. Em sua misericórdia, porém, o Senhor me deu sabedoria confiável, e eu a compartilharei com vocês.
26 Me̤těhérò, pè̤ htû̌khè̌ khǒnyá̤yě, tè̤pyá̤tè̤sè̌, tè̤me̤cyě̤me̤cṳ̂ o ná prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe akhu-akhyě, kayǎ dố a o ná hináprè́ híto tahenuô, oplehyǎ lǎ lahyǎ phúnuôma aryáklò̌ vǎ tane̤ phúnuô.
26 Tendo em vista as dificuldades de nosso tempo, creio que é melhor que permaneçam como estão.
27 Thǐmě o è̌? A ki o hérò tane̤ dố ki dyakyǎ è tǎmé̤. Thǐ phúthè lahyǎ è̌? Thǐ ki phúthè pǎ lahyǎ hérò pṳ̌phyé tǎ lahyǎ thǐměthǐvè̤ tǎmé̤ ní꤮.
27 Se você já tem esposa, não procure se separar. Se não tem esposa, não procure se casar.
28 Manárò thǐ ki phyé thǐměthǐvè̤ hérò thǐ me̤thû́ tè̤ má̤to. Prè̤mò opalǎ tôprè̤ ki phyé avè̤ hérò a me̤thû́ tè̤ má̤to. Manárò phú měnávè̤ bè myáhtyebè ná tè̤pyá̤tè̤sè̌ dố a tè̤ohtwǒprè̤ akǔ tahenuô, vǎ thè́zṳ̂́ nò̌myáhtye thǐ to.
28 Se, contudo, vier a se casar, não é pecado. E, se uma moça se casar, também não é pecado. No entanto, aqueles que se casarem em tempos como os atuais terão de enfrentar dificuldades, e minha intenção é poupá-los disso.
29 Khǒbò́thyó thǐ꤮, vǎ thè́zṳ̂́ hé thǐ ma phúyě: mò̤́nyě tadû phûhtya hò́. Cáhtya khǒnyá̤yě tǎ̤plehyǎ, kayǎ dố aměo avè̤ o tahenuô, a tǒkò ohtwǒprè̤ lahyǎ phú kayǎ dố amě oto avè̤ oto tahenuô.
29 Irmãos, isto é o que quero dizer: o tempo que resta é muito curto. Portanto, de agora em diante, aqueles que têm esposa devem agir como se não fossem casados.
30 Kayǎ dố anguố̤ahè tahenuô, a tǒ me̤ lahyǎ phú èthǐ nguố̤ to nuô. Kayǎ dố a thè́krṳ̂̌ tahenuô, a tǒ me̤ lahyǎ phú èthǐ thè́krṳ̂̌ to nuô. Htuô̌to kayǎ dố a ipri̤ tè̤ tahenuô, athè́plò tǒbè ícû̌ní̤ ná tǎ̤tè̤ dố a ipri̤ yětahe to.
30 Aqueles que choram, que se alegram ou que compram coisas não devem se entregar totalmente à tristeza, à alegria ou aos bens.
31 Kayǎ dố a nò̌e tǎ̤muô̌tǎ̤tè̤ dố hekhu yětahenuô, a bè tane̤du ní̤dyé tǎ̤tè̤ dố hekhu yětahe to. Me̤těhérò lò̌꤮ tè̤ dố a o dố hekhu yě tahenuô, a oklò̤ma nyě̤ tacṳ́prè̤ má̤to akhu-akhyě, vǎ hé thǐ phúyě prè́.
31 Aqueles que usam as coisas deste mundo não devem se apegar a elas, pois este mundo, como o conhecemos, logo passará.
32 Hekhu a tǎ̤muô̌tǎ̤tè̤ yětahenuô, vǎ thè́zṳ̂́ nò̌kṳ́nò̌kyǎ̤ thǐ to. Kayǎ dố amě o to tôprè̤nuô, a thè́zṳ̂́ krwǒlṳ̂ me̤tǒ Byacè athè́plò akhu-akhyě, a be sǎsè̌ a tè̤tane̤ tahe dố Byacè agně.
32 Quero que estejam livres das preocupações desta vida. O homem que não é casado tem mais tempo para se dedicar à obra do Senhor e pensar em como agradá-lo.
33 Manárò, kayǎ dố amě o tôprè̤nuô, akṳ́akyǎ̤ ná hekhu a tè̤phyétè̤me̤ tahe agně. Me̤těhérò a thè́zṳ̂́ krwǒlṳ̂ me̤tǒ prè́ amě thè́plò.
33 Mas o homem casado precisa pensar em suas responsabilidades neste mundo e em como agradar sua esposa.
34 Phúnuôrò, kayǎ dố amě o tôprè̤nuô, athè́plò o nyě̤mě. Prè̤mò dố avè̤ onò́ tôphuố꤮ to tôprè̤, má̤torò prè̤mòokryá tôprè̤nuô, a be sǎsè̌ a tè̤tane̤ tahe dố Byacè a tè̤phyétè̤me̤ tahe agně. Me̤těhérò a thè́zṳ̂́ dyélya̤ lò̌ ané̤klò̤́ ná athè́plò nyě̤côlò̌ dố Cò́marya agně. Manárò prè̤mò dố avè̤ o tôprè̤nuô, a bèkṳ́bèkyǎ̤ ná hekhuné̤khu a tè̤phyétè̤me̤ tahe. Me̤těhérò a thè́zṳ̂́ krwǒlṳ̂ me̤tǒ avè̤ thè́plò.
34 Seus interesses estão divididos. Da mesma forma, a mulher que não é casada ou que nunca se casou pode se dedicar ao Senhor e ser santa de corpo e espírito. Mas a mulher casada precisa pensar em suas responsabilidades aqui na terra e em como agradar seu marido.
35 Thyáphú a ki htwǒbwíhtwǒtaryě dố thǐgně rò vǎ hé phúyě prè́. Vǎ pṳ̌ me̤dídyǎ tǎ̤tṳ̂̌ thǐ má̤to. Thyáphú thǐ ki ohtwǒprè̤ tǎ̤tǒtǎ̤bè lahyǎ, htuô̌to thyáphú thǐ ki dyélya̤ lò̌thulò̌thè́ lahyǎ thǐné̤ dố Byacè a tè̤phyétè̤me̤ agněnuôrò, vǎ thè́zṳ̂́ me̤cwó̤ thǐ phúnuô prè́.
35 Digo isso para seu bem, e não para lhes impor restrições. Quero que façam aquilo que os ajudará a servir melhor ao Senhor, com o mínimo possível de distrações.
36 Hékuốré̤, prè̤mò dố nè̤ hyǎsudyǎ htuô̌hò́ è yětôprè̤nuô, nè̤ thè́zṳ̂́shyo nyacò́ lǔ rò nè̤ tane̤ shuô̌shuô̌ prè́ ná nè̤ ki phyé ná lǔ kihérò, phyékyǎ è nuô. Nè̤ ki me̤phúnuôma tè̤thû́ o to.
36 Se, contudo, um homem acredita que está tratando sua noiva de forma inapropriada e que seus impulsos vão além de suas forças, que se case com ela, como é desejo dele. Não é pecado.
37 Manárò prè̤khǔ yětôprè̤ ki dyalya̤ htuô̌hò́ athè́plò ná a ki phyé pǎ prè̤mò yětôprè̤ to, htuô̌rò a ki khò̌pé̤ ní̤dyé athè́plò hò́ kihérò, a ki phyépǎ amě to rò a ki-o hò́ phúnuô hénuôma aryá prè́.
37 Mas, se tiver assumido um compromisso firme, e não houver urgência, e ele for capaz de controlar sua paixão, faz bem em não se casar.
38 Phúnuô akhu-akhyě, prè̤khǔ dố a phyé amě nuô aryá nyacò́, manárò prè̤khǔ dố a phyé amě to nuô aryá lốklò̌ pǎ cò́.
38 Portanto, quem se casa com sua noiva faz bem, e quem não se casa faz melhor ainda.
39 Prè̤mò tôprè̤nuô, avè̤ ki thyěhíto hérò a ki phyé taple avè̤ hénuôma aní̤ to. Manárò avè̤ ki thyě htuô̌hò́ kihérò a ki thè́zṳ̂́ phyé taple prè̤khǔ dố aruôtôprè̤ hénuôma aní̤ hò́. Manárò a tǒbè phyé prè́ prè̤khǔ dố a zṳ̂́e Byacè Jesǔ Krístu nuô prè́.
39 A esposa está ligada ao marido enquanto ele viver. Se o marido morrer, ela está livre para se casar com quem quiser, desde que seja um irmão no Senhor.
40 Manárò a ki phyé pǎ avè̤ to hénuô, a mo̤klò̌ lǔ. Yěma má̤hò́ vǎ tè̤myáhtye ná vǎ tè̤tane̤ tahe. Vǎ tè̤hébè yěnuô, vǎ zṳ̂́e ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè dyéluô̌ vǎ prè́.
40 Em minha opinião, porém, seria melhor que ela não se casasse novamente, e creio que, ao dizer isso, lhes dou o conselho do Espírito de Deus.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Coríntios 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.