1 Coríntios 5
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC
1 Khǒnyá̤rò, ǔ héluô̌ pé̤ vǎ, dố thǐklè̌ nuô kayǎ cuốthû́ prè̤mò rò a cuốthû́ ní̤dyé khyědû ná amuố̤no o tôprè̤ vǎ ní̤huô̌ ǔ hé pé̤ vǎ phúnuô. Kayǎ dố a zṳ̂́e Krístu to tahe cò́ rò tè̤thû́ phúyěnuô a me̤nò́ lahyǎ to.
1 Ouve-se dizer constantemente que se comete, em vosso meio, a luxúria, e uma luxúria tão grave que não se costuma encontrar nem mesmo entre os pagãos: há entre vós quem vive com a mulher de seu pai!...
2 Ki me̤phúnuôrò, thǐ cuố phyéhtyalô̌cyá̤ ní̤dyé thǐné̤ phútě? Phû꤮ ná thǐ phyéhtyalô̌ thǐné̤ nuô, thǐ tǒ thè́plè̤̌thè́zò̤ thyěkyǎ cò́ thǐné̤ cò́. Kayǎ dố a cuốthû́ phúyě tôprè̤prè̤ nuô, thǐ tǒ vè̤́htekyǎ lǔ dố thǐ aplò́amṳ akǔ.
2 E continuais cheios de orgulho, em vez de manifestardes tristeza, para que seja tirado dentre vós o que cometeu tal ação!
3 Vǎ né̤klò̤́ oye̤ cò́ ná thǐ tadû́rò vǎ thè́plò ícû̌ ná thǐ prè́. Kayǎ dố a me̤tè̤thû́ adu-azǎ̤ phúyě nuôtahenuô, vǎ cirya hò́ è dố Jesǔ amwi̤ akǔ phú vǎ otố̤kuô̌ ná thǐ nuô hò́.
3 Pois eu, em verdade, ainda que distante corporalmente, mas presente em espírito, já julguei, como se estivesse presente, aquele que assim se comportou.
4 Bí thǐ okú myáhtye tǎ̤sû ró̤lò̌ lǔ akhè̌pǎnuô, vǎ thè́zṳ̂́ nò̌me̤ lò̌ thǐ pwǒ̤꤮ tôcô dố athyáná vǎ otố̤kuô̌ hò́ ná thǐ phúnuô.
4 Em nome do Senhor Jesus -, reunidos vós e o meu espírito, com o poder de nosso Senhor Jesus -,
5 Thyáphú ǔ ki me̤pyékyǎ kayǎ yětôprè̤ a thwihtyěpházye a tè̤thè́zṳ̂́thè́lò̌ agněnuô, thǐ bè dyétǎ̤kyǎ kayǎ yětôprè̤ dố khǐnéricyá̤ khuklò́ a takhukǔ. Thyáphú kayǎ yětôprè̤ a thè́plòhtwǒprè̤ ki ní̤bè tè̤me̤lwóhteka̤ shyé꤮ Byacè a mò̤́nyě pǎ tônyě agněnuô, thǐ bè me̤ phúnuô. Me̤těhérò thǐ ní̤bèhò́ Byacè a taryěshyosò̌ ná a tè̤pro̤tè̤prya̤ hò́ akhu-akhyě me̤ lahyǎ phúnuô.
5 seja esse homem entregue a Satanás, para mortificação do seu corpo, a fim de que a sua alma seja salva no dia do Senhor Jesus.
6 Thǐ cuố hébè htyalô̌ tuố̤ thǐngó̤ phúnuôma amá̤ to. Thè́né̤htya lahyǎ ngó̤ tômû̌ dố a hé, “Huô̌mû takiphú prè́ rò a me̤tapho lò̌ khò́mǔ tôklò̤́,” ǔ hé nuôma thǐ thè́gně vǎhé. Phúnuôrò kayǎ yětôprè̤ a tè̤thû́nuô, a dyéhtwǒhtya tuố̤kuô̌ lò̌ hò́ thǐ tômṳlò̌ atè̤thû́ hò́.
6 Não é nada belo o motivo da vossa jactância! Não sabeis que um pouco de fermento leveda a massa toda?
7 Thyáphú thǐ ki mwǒ̤plǐ lá̤takli lò̌ agněnuô, thǐ bè phyéhtekyǎ huô̌mû lye̤ atè̤thû́ yěnuô, tû́rò thǐ htwǒhtya thyáná khò́mǔ thè̌ dố huô̌mûtapho otố̤to yěnuô pǎ. Vǎ thè́gně tǎ̤te̤ cò́ ná thǐ ma kayǎ mwǒ̤plǐthǐplo htuô̌hò́ tahe, me̤těhérò Krístu ma pè̤ tè̤cuốtalwópwè̌ athímí dố a khyáthyě htuô̌ pé̤ hò́ dố pè̤gně rò a plwǒkyǎ pè̤ tè̤thû́ tôprè̤.
7 Purificai-vos do velho fermento, para que sejais massa nova, porque sois pães ázimos, porquanto Cristo, nossa Páscoa, foi imolado.
8 Phúnuôrò pè̤ eǒ ró̤lǔ tè̤cuốtalwópwè̌ yěnuô pó꤮. Khò́mǔ dố a osǐlyǎ̤ tố̤ ná huô̌mûtapho yěnuô, pè̤ tǒkò e è to. Huô̌mûtapho yěnuô, a me̤ duhtya è́htya tè̤thû́ ná tè̤mǔmyá̤ricyá̤ tahe prè́. Pè̤ ki eǒ ró̤lǔ khò́mǔ dố huô̌mûtapho otố̤sǐlyǎ̤ to yěnuô, ná khò́mǔ dố a mwǒ̤plǐthǐplo yěnuô ná tè̤má̤tè̤cò́ yěnuô tahe pó꤮!
8 Celebremos, pois, a festa, não com o fermento velho nem com o fermento da malícia e da corrupção, mas com os pães não fermentados de pureza e de verdade.
9 Vǎ rǎ pé̤ thǐ li dố aré̤khè̌ tôba nuôma, vǎ hé thǐ ná bò́thyókhè́khǒ tǎ ná kayǎ dố a cuốthû́ prè̤mòprè̤khǔ nuôtahe tǎmé̤, vǎ rǎ hécuố pé̤ thǐ phúnuô.
9 Na minha carta vos escrevi que não tivésseis familiaridade com os impudicos.
10 Manárò vǎ hé phúyě nuôma, vǎ thè́zṳ̂́ hé ná bè bò́thyóní̤ ná kayǎ dố a zṳ̂́e kuô̌ǔ Jesǔ Krístu to nuôtahe tǎmé̤ phúnuô má̤to. Dố èthǐ aklè̌ tahehenuô kayǎ dố a cuốthû́ prè̤mòprè̤khǔ, a kò́vè̌kò́pra e ní̤dyédû agně, a ehuôehí, a cò́bè̌ lahyǎ prè̤zo̤ thǐ tahenuô a o akhu-akhyě vǎ thè́zṳ̂́ hé kayǎ phúnuô tahe má̤to. Kayǎ dố a zṳ̂́e kuô̌ǔ Cò́marya to tahenuô thǐ bè bò́thyóní̤ èthǐ to kihérò, thǐ bè htecuố taphǎkyǎ plû́lǎ hò́ ná hekhu yěnuô hò́.
10 Porém, não me referia de um modo absoluto a todos os impudicos deste mundo, os avarentos, os ladrões ou os idólatras, pois neste caso deveríeis sair deste mundo.
11 Vǎ thè́zṳ̂́ hénuôma phútěhérò kayǎ dố a hélya̤ ní̤dyé lahyǎ ané̤ ná prè̤zṳ̂́etè̤phú tahe tadû́rò a ki cuốthû́ prè̤mòprè̤khǔ, a pṳ̌ kò́vè̌kò́pra ení̤dyédû agně, a cò́bè̌ prè̤zo̤, dyámwi̤htyězo̤ ǔ, emṳ̂ǒpryá má̤torò ehuôehí thǐ tahenuô bò́thyó tǎ èthǐ tǎmé̤. Bí etố̤ǒtố̤ prè́ ná kayǎ phúnuô tahe prè́ nuô etố̤ǒtố̤ tǎmé̤ mé̤.
11 Mas eu simplesmente quis dizer-vos que não tenhais comunicação com aquele que, chamando-se irmão, é impuro, avarento, idólatra, difamador, beberrão, ladrão. Com tais indivíduos nem sequer deveis comer.
12 — ausente —
12 Pois que tenho eu de julgar os que estão fora? Não são os de dentro que deveis julgar?
13 — ausente —
13 Os de fora é Deus que os julgará... Tirai o perverso do vosso meio.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Coríntios 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.