1 Coríntios 4
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH
1 Thǐ tǒ dya lahyǎ pè̤ phú Jesǔ Krístu a prè̤me̤tè̤phú tahenuô. Thǐ tǒ dya lahyǎ pè̤ phú prè̤me̤tè̤phú tahe dố a ithyóithya hésoplǒ pé̤ ǔ ná tè̤má̤tè̤cò́ dố ǔ thè́gněnò́ híto dố nuôkhè̌ tahe. Rò Cò́marya dyétǎ̤hò́ pè̤ tè̤me̤ dố pè̤ ki me̤ yě agně hò́.
1 Vocês nos devem tratar como servidores de Cristo, que foram encarregados de administrar a realização dos planos secretos de Deus.
2 Kayǎ dố ǔ dyétǎ̤ lǔ tè̤me̤ tahenuô, a tǒbè cò́ ná atè̤me̤.
2 O que se exige de quem tem essa responsabilidade é que seja fiel ao seu Senhor.
3 Thǐ ki hécò́ vǎ ná Paulu tôkuôròma ryázṳ̂́e ní̤cyá̤ è è̌, ma ryá zṳ̂́ení̤ to è̌ cò́ bèbè, a lé̤héo náto. Kayǎ dố aruô tahe ki hé vǎ bèbè, a lé̤héo nátoto, me̤těhérò vǎ né̤byacè ní̤dû cò́ rò vǎ hélya̤ ní̤dyénò́ vǎné̤ phú thǐ hé vǎ nuô tôphuố꤮ to.
3 Mas para mim não tem a menor importância ser julgado por vocês ou por um tribunal humano. Eu não julgo nem a mim mesmo.
4 Vǎ thè́plò yěnuô mo̤mo̤ a mo̤ prè́, vǎ thè́plò yě a dya ka̤khyě ná vǎ tè̤thû́ tôcô꤮ to. Vǎ thè́plò yě a hé vǎ phútětě꤮ bèbè, alé̤hé o tôcô꤮ to. Vǎ me̤tè̤ yěnuô athû́ è̌, ma atǒ è̌ nuô, prè̤ dố a thè́gně vǎrivǎkyǎ rò a ki ce̤myá vǎ pǎ tôprè̤nuôma tû́prè́ Byacè tôprè̤ prè́.
4 A minha consciência está limpa, mas isso não prova que sou, de fato, inocente. Quem me julga é o Senhor.
5 Phúnuôrò tè̤cirya ashuốakhè̌ hyǎ bè tyahíto nuô, cuố cirya tǎ ǔ tôprè̤꤮ tǎmé̤. Opò̤́ tuố̤ lahyǎ dố Byacè hyǎ cirya ǔ pǎ tôphuố nuô. Tè̤ouốobí dố tè̤khítè̤lò̤ akǔ tahenuô, a ki dyéhtyaluô̌ pǎ. Rò prè̤lukayǎ a tè̤tane̤ dò́uốdò́bí dố a nò̌me̤ lǔ tahenuô, Cò́marya ki dyéluô̌ thè́gně pǎ. Bínuôkhè̌ pǎ rò, phú kayǎ tôprè̤ ná tôprè̤ me̤ tè̤ nuô, Cò́marya ki htuthè́ní̤ èthǐ pǎ.
5 Portanto, não julguem ninguém antes da hora; esperem o julgamento final, quando o Senhor vier. Ele trará para a luz os segredos escondidos no escuro e mostrará as intenções que estão no coração das pessoas. Então cada um receberá de Deus os elogios que merece.
6 Vǎ puố̤vyá̤ thǐ, thyáphú a ki htwǒbwíhtwǒtaryě dố thǐgně rò vǎ hésoluô̌ pé̤ thǐ ná vǎrivǎkyǎ ná Apollo ari-akyǎ phú tè̤ dyéluô̌byábû̌ tôcô nuô hò́. Tè̤ dố vǎ thè́zṳ̂́ hé pé̤ thǐ angó̤lasá nuôma phúyě: “Me̤ talwólố tǎ lahyǎ phú lisǎsè̌ rǎ o nuô tǎmé̤.” Phúnuôrò yětôprè̤ rò aryáklò̌ ná dố nuôtôprè̤, cuố htuthè́ ní̤dyé lahyǎ ǔ phúnuô tôprè̤꤮ tǎmé̤.
6 Meus irmãos, é para instruir vocês que eu tenho aplicado essas lições a mim mesmo e a Apolo. Usei nós dois como um exemplo, para que vocês aprendam o que quer dizer o ditado: “Obedeça ao que está escrito.” Ninguém deve se orgulhar de uma pessoa e desprezar outra.
7 Maǔpě tôprè̤ hé nè̤ ná nè̤cyá̤nè̤dè khóklò̌ dû ná ǔ phúnuô tôprè̤ pě? Lò̌꤮ tè̤ dố a o ná thǐtahe nuôma Cò́marya dyé thǐ má̤to è̌? Phúnuôrò, thǐ cuốcyé̤ htyalô̌htyamò́ ní̤dyé thǐné̤ thyácò́ná Cò́marya dyétǎ̤ krǎ thǐ má̤to nuô phútětě?
7 Quem é que fez você superior aos outros? Por acaso não foi Deus quem lhe deu tudo o que você tem? Então por que é que você fica todo orgulhoso como se o que você tem não fosse dado por Deus?
8 Thǐ tane̤ ná lò̌꤮ tè̤ dố thǐ lo tahenuô a o lò̌plǐ hò́, lò̌꤮ Cò́marya ò́lya̤kyǎ tahenuô thǐ ní̤bè lò̌plǐ hò́, thǐ tane̤ lahyǎ phúnuô. Thǐ tane̤ ní̤dyé lahyǎ ná thǐ htwǒ cò́dû hò́ khwí dố Cò́marya ahtyěaké̤kǔ cò́hò́ ni, manárò pè̤ rò pè̤ htwǒbè́ kuô̌ hí ǔ khwí to. Thyáphú pè̤ ki htwǒ tố̤kuô̌ khwí ná thǐ rò, vǎ thè́zṳ̂́ nò̌htwǒ kuô̌ lǎ hò́ thǐ khwí hò́.
8 Pelo que parece, vocês já têm tudo o que precisam! Já são ricos! Vocês já se tornaram reis, e nós, não! Que bom se vocês fossem reis de verdade, para que nós pudéssemos reinar junto com vocês!
9 Vǎ hé phúyě me̤těhérò, a cô ná pè̤ Prè̤dônyǎphú tahenuô, Cò́marya dya patíklò̌ pè̤ a tó̤ ná ǔruô tahe. Htuô̌to athyáná kayǎ tǎ̤ dố htò̌kǔ tahe dố ǔ kíré̤ me̤thyě hò́ èthǐ dố kayǎ tôplutôphè a mèthènyě nuô. Rò athyáná lò̌꤮ mò́khu tanéphú tahe ná prè̤lu hekhuphú tahe myá hyǎ tǎ̤tố̤ lò̌ pè̤ nuô.
9 Porque me parece que Deus pôs a nós, os apóstolos , no último lugar. Somos como as pessoas condenadas a morrer em público, como espetáculo para o mundo inteiro, tanto para os anjos como para os seres humanos.
10 Me̤těhérò dố pè̤ krwǒ Krístu akhyě akhu-akhyěrò ǔ hé pè̤ ná kayǎ tamwǐ. Manárò thǐ kuô̌ke rò, thǐ htwǒhtya hò́ tè̤ tôcô꤮ tuô̌ ná Krístu hò́ akhu-akhyě, thǐ tane̤ ní̤dyé cò́ lahyǎ thǐné̤ ná prè̤cyá̤prè̤dèphú tahe hò́. Pè̤ rò pè̤ hè̌cè̤́recè̤́ dû pè̤gně prè́, thǐ rò thǐ hè̌shyoresò̌ nyacò́ dǎdu꤮ ni. Ǔ tane̤ patí dûgně pè̤ prè́. Thǐ rò ǔ me̤lǐme̤takhè̌ cò́ dû dǎdu꤮ thǐ ni.
10 Por causa de Cristo nós somos loucos, mas vocês são sábios por estarem unidos com ele. Nós somos fracos, e vocês são fortes; vocês são respeitados, e nós somos desprezados.
11 Tuố̤khǒnyá̤rò pè̤ ovǐ̤okò̌, pè̤ ovǐ̤ǒhtyě, pè̤kû̌pè̤thyá dûgně prè́ hyeca̤zè̤̌ hyeca̤mû prè́. Pè̤ khyábè dû pè̤gně ǔmṳ̂̌ǔpò̤ní̤ pè̤. Pè̤ sǒdǒhi sǒdǒprè́ dû pè̤gně prè́.
11 Até agora temos passado fome e sede. Temos nos vestido com trapos, temos recebido bofetadas e não temos lugar certo para morar.
12 Thyáphú pè̤ ki ebèǒhtwǒ agněnuô, pè̤ bè cyé̤pryě̤cyé̤li̤ erya̤ dûgně tè̤. Bí ǔ isò̌ pè̤ akhè̌nuô, pè̤ sò̌ri ka̤khyěsû ǔ. Bí ǔ me̤cyě̤me̤cṳ̂ pè̤ akhè̌nuô, pè̤ khyáthè́plòhtǔ sû prè́ ǔ prè́.
12 Temos nos cansado de trabalhar para nos sustentar. Quando somos amaldiçoados, nós abençoamos. Quando somos perseguidos, aguentamos com paciência.
13 Bí ǔ hé takhwótakè pè̤ akhè̌nuô, pè̤ hé ka̤khyěsû ryá prè́ ǔ prè́. Tuố̤khǒnyá̤yě, pè̤ ma a thyá tadû pǎdûgně prè́ ná ǔ cuố vǐkyǎ thòthwíthòdò̌ tahe ná hekhu paápaǒ nuôtahe prè́.
13 Quando somos insultados, respondemos com palavras delicadas. Somos considerados como lixo, e até agora somos tratados como a imundície deste mundo.
14 Vǎ thè́zṳ̂́ nò̌thè́tarè̤̌ thǐ rò vǎ rǎ cuố pé̤ thǐ li yěnuô má̤to. Vǎ mo̤ní̤ thǐ phú vǎphú ná vǎné̤ nuô rò vǎ ithyóithya cuố ní̤dyé thǐ prè́.
14 Não estou escrevendo essas coisas para envergonhar vocês, mas para ensiná-los como se vocês fossem meus próprios filhos queridos.
15 Thárá dố a ithyóithya thǐ nuô a o cò́ aprè̤ tôthò́ tadû́rò thǐphè̌ ma a o prè́ tôprè̤prè̤꤮ tuô̌ prè́. Bí vǎ hésodônyǎ pé̤ thǐ tè̤thè́krṳ̂̌mila rò thǐ zṳ̂́ehyǎ hò́ Krístu akhè̌nuô, vǎ htwǒhò́ thǐphè̌ hò́.
15 Mesmo que vocês tivessem milhares de mestres na fé cristã, não poderiam ter mais de um pai. Pois, quando levei a vocês o evangelho , eu me tornei o pai de vocês na vida que vivem em união com Cristo Jesus.
16 Phúnuôrò vǎ kwǐthè́zò̤ thǐ ná thǐ ki krwǒ myábû̌ kuô̌ vǎ tè̤ohtwǒprè̤ yě.
16 Portanto, eu peço que sigam o meu exemplo.
17 Dố tè̤ritè̤kyǎ yě akhu-akhyěrò vǎ nò̌hyǎ hò́ Timothy dố thǐ o hò́. È ma athyáná vǎphú ná vǎné̤ dố vǎ mo̤ ní̤dyé rò acò́ ná angó̤ dố Byacè akǔ tôprè̤. Kayǎ dố a krwǒ Krístu akhyě tahenuô, a tǒkò ohtwǒprè̤ lahyǎ phútěnuô, a ki dyé thè́né̤htya khyě thǐ phú vǎ ohtwǒprè̤ hò́ yěnuô pǎ. Yěnuôma tè̤ dố vǎ ithyó pé̤ kayǎ dố a zṳ̂́ka̤nyá̤ka̤ Jesǔ Krístu tahe dố khǎlé̤ pwǒ̤꤮ tôpho tahenuô hò́.
17 Por isso estou enviando para vocês Timóteo, que é meu querido e fiel filho no Senhor. Ele vai ajudá-los a lembrarem dos caminhos que sigo na nova vida que tenho em união com Cristo Jesus, caminhos esses que ensino em todas as igrejas.
18 Thǐ tane̤ lahyǎ ná vǎ hyǎ olě kuô̌ pǎ dố thǐ to akhu-akhyě, dố thǐklè̌ tahehenuô a phyéhtyalô̌ lahyǎ ané̤.
18 Alguns de vocês ficaram orgulhosos, certos de que eu não iria visitá-los.
19 Manárò ki Byacè thè́plòo vǎ dố vǎ ki bè cuốolě kuô̌ thǐ hérò vǎ ki hyǎ olě lè̤́ kuô̌ thǐ pǎ. Shyé꤮ vǎ hyǎtuố̤kuô̌ thǐ pǎ rò, kayǎ dố a phyéhtyalô̌ ané̤ nuôtahe a me̤kryá꤮ ǐtěnuô vǎ ki hyǎ pṳ̌thè́gně tǒdû ná vǎné̤ pǎ. Ma èthǐ ní̤bè má̤lakǒ tè̤taryěpro̤prya̤ dố Cò́marya a o è̌, má̤torò a o byeprè́ akhǎu tabè a tè̤hébè prè́ è̌ nuô vǎ hyǎ pṳ̌thè́gně tǒdû ná vǎné̤ pǎ.
19 Porém, se o Senhor quiser, eu vou visitá-los logo. Então vou saber o que esses orgulhosos são capazes de fazer e não somente o que eles são capazes de dizer.
20 Kayǎ dố a o dố Cò́marya ahtyěaké̤kǔ tahenuôma, a o prè́tû́ khǎu tôbè a tè̤hébè má̤to. Cò́marya htulya taplekyǎ htuô̌lò̌hò́ èthǐ atè̤dyathudyathè́ tahe ná a tè̤pro̤tè̤prya̤ hò́.
20 Pois o Reino de Deus não é coisa de palavras, mas de poder.
21 Thǐ ki vǐkyǎ thǐ tè̤me̤ dố a mǔmyá̤ricyá̤ yětahe to hénuôma, vǎ ki hyǎthè́prwǒ̤ sò̌ nyǎ hò́ thǐ hò́. Thǐ ki vǐkyǎ hérò vǎ ki hyǎ hébècè̤́hébènya̤ prè́ thǐ pǎ rò vǎ ki mo̤ ní̤dyé thǐ pǎ. Phúnuôrò, thǐ thè́zṳ̂́ klò̌ lahyǎ bítě tôcôtě?
21 O que é que vocês preferem: que eu vá até vocês com um chicote ou com o coração cheio de amor e bondade?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Coríntios 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.